New album of Czech death metal band HYPNOS - "The Blackcrow" (2020)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 25. května 2020

Home » » Rozhovor - NECROPSY - Zostali sme skrytí v undergrounde.

Rozhovor - NECROPSY - Zostali sme skrytí v undergrounde.


Rozhovor s legendární death metalovou skupinou z Finska - NECROPSY.

Odpovídali Janne a Tero, děkujeme!

Přeložila Petra, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - NECROPSY - Exitus (2020):
https://deadly-storm.blogspot.com/2020/02/recenzereview-necropsy-exitus-2020.html

Ave NECROPSY! Ahoj Janne, zdravím do Finska. Dnes ráno cestou do práce jsem si dal do sluchátek vaše nové EP „Exitus“ a najednou jsem měl pocit, jako bych se toulal někde u vás na severu v lesích. Myslím si, že se album opravdu povedlo. Hrozně rád se k němu stále vracím. A je taky pravda, že jeho síla nejvíc vynikne za tmy, v zimě. Jakým způsobem vlastně vznikalo? A co říkají na nové skladby fanoušci? 

JANNE: Zdravím ťa, Jakub! Som veľmi rád a som aj poctený, že sa ti náš album páči. Už v dobe, keď sme len začali skladať prvé skladby na novú dosku, bolo nám nad slnko jasné, že by mali znieť temne a pochmúrne. A takisto sme chceli robiť veci čo najjednoduchšie. Nič zbytočné navyše. A v priebehu skladania sme si rovnako uvedomili, že skladby fungujú lepšie, keď ich hráme v pomalšom tempe. Povedal by som, že prvé reakcie boli dobré, aj keď poslucháči boli trochu zaskočení novým doomovým smerovaním. 


EP „Exitus“ je dlouhé něco lehce přes 22 minut. Jsou na něm 4 skladby a abych pravdu řekl, tak mě osobně se nejvíc líbí „206 Motives“. Je nejdelší na desce a pokaždé mě úplně pohltí. Je tajemná, chladná a temná. Prozradíš nám, jaké je její poselství, kdy a jak vás napadl motiv? Já tu skladbu nemůžu vyhnat z hlavy!:)). 

JANNE: Aby som bol úprimný, prvý riff ma napadol hneď potom, ako som sa ukladal do postele a predtým som počúval OBITUARY. Potom na ďalšej skúške sme pridali k tomu riffu ďalšie a takto sme nejako skomponovali túto skladbu. 

TERO: Keď začínam písať texty ku skladbám, mám na to určitú metódu. Nasadím si slúchadlá, zaujmem pohodlnú pozíciu, potom zavriem oči a počúvam danú skladbu niekoľkokrát za sebou. Snažím sa nejako vizualizovať príbeh ukrytý v muzike, že čo by sa asi tak mohlo stať v jednotlivých častiach skladby. Ako keby ste sledovali nejaké „mentálne útržky z filmov“. Atmosféra tejto piesne ma nejako viedla k myšlienke, že v ľudskom tele je približne 206 kostí a niekto ich z nejakého dôvodu chce odstrániť, a tak sa začal vyvíjať príbeh tejto skladby... 

22 minut temného death metalu mi ale přijde málo. Proč jste vlastně nenahráli dlouhohrající album? Má být „Exitus“ jen ochutnávkou a příslibem do budoucna? Myslím, že my fanoušci, bychom si pokračovatele vynikající desky „Buried in the Woods“ z roku 2015 zasloužili! 

JANNE: Od vydania poslednej dosky už ubehlo toľko času, že sme proste len chceli čo najrýchlejšie vydať materiál, ktorý sme už mali k dispozícií. Najskôr sme plánovali vydať len dve skladby, ale keďže sme mali hotové štyri skladby, tak sme ich vydali rovno všetky spolu. Mali sme vo vnútri kapely menšie personálne problémy a roztržky, čo taktiež ovplyvnilo oneskorené vydanie. Hannu opustil kapelu atď. bola to naozaj nanič situácia. Našťastie sa Hannu vrátil do kapely. A áno, je jasné, že fanúšikovia by si zaslúžili dlhohrajúci album a som si istý, že nepochybne vydáme aspoň ešte jedno plnohodnotné dielo. 


Osobně mě zaujal motiv na obalu „Exitus“ natolik, že jsem si u vás musel objednat tričko. Je na něm postava, duch, možná ozářený jedinec. Má takovou zvláštní atmosféru, působí na mě. Kdo je autorem obalu a jak jste motiv vybírali? Dáváte si hodně záležet na grafice? Mně se tohle na vás vždycky hrozně líbilo, jako fanoušek jsem dostal pokaždé do ruky výrobek, který je parádní i po vizuální stránce. 

JANNE: Všetky obaly albumov pre nás doteraz urobila žienka nášho bubeníka, Tiina Vaahtera. Poskytli sme jej len názov albumu „Exitus“ a opis, čo by sme ním chceli povedať. Samozrejme, kladieme obalom veľký význam a tentoraz šlo všetko veľmi hladko tak ako aj v minulosti. Tiina nám vždy pošle najskôr náčrt, my ho zhodnotíme a pošleme jej spätnú väzbu. Nepýtal som sa, kde berie inšpiráciu pre daný motív. Ale s výsledkom sme naozaj veľmi spokojní. 

Když už jsme u té grafiky. Podle mého máte jedno z nejlepších metalových log. Je jasně čitelné, ostré, každý si jej ihned všimne. Máte jej úplně od začátku? Vím, že na demu „Curse“ z roku 1990 už je, akorát netuším, jestli i na prvním „Mental Disturbance“ (1989)? Po vašem návratu získalo logo jen červenou barvu? Chápu to dobře? A kdo je vlastně autorem loga? 

JANNE: Diky chlape! Ak si dobre spomínal, nakreslil som ho niekedy v roku 1989 alebo 1990. Bolo vtedy trochu iné, také viac thrash metalové, veľmi nepatrne som ho zmenil, aby vyzeralo viac death metalovo. Haha! Pre logo používame väčšinou bielu alebo červenú farbu, niekedy býva v čiernej. 


Když si to vezmu celkově, tak vy rozhodně nejste kapela, která by trpěla nadprodukcí. Naopak, připadá mi, že máte na dobu svoji existence alb příliš málo. Já vím, nahrávat jenom proto, aby něco vyšlo, není příliš dobré, ale přeci jen, od data svého vzniku v roce 1987 jste vydali jen dvě dlouhohrající alba. A to do roku 2011 jen samé demonahrávky, splitko a EP. Proč vlastně? Nebyl čas, peníze, chuť? 

JANNE: V roku 1994 sme mali dohodu s holandským vydavateľstvom Cyber Music a v tom čase sme už mali aj hotové skladby na plnohodnotný album. Mali sme dokonca vyhradené peniaze na nahrávanie a aj hotový cover albumu, ale stalo sa čo sa stalo. Rozhodli sme sa ako kapela dať si pauzu. V podstate to bolo moje rozhodnutie. Bol som tak unudený a zdeprimovaný z vtedajšej situácie. Veľa zmien v zostave a problémy s novými členmi. Napokon sa musím priznať, že toto rozhodnutie aj trochu ľutujem. Veci sa mohli vyvíjať inak. To, že sme vtedy nevydali tú dosku, má veľký vplyv aj na súčasnosť. Každopádne, je to už minulosťou. Po roku 2011 sme vydali dve plnohodnotné dosky, dva mini albumy a jednu kompiláciu. Viem, že to nie je veľa a myslím si že dôvodom je nedostatok času a samozrejme je to aj vec peňazí. 

Vy jste vlastně do roku 1993 trávili čas jen v undergroundu. Pokud člověk nebyl vyloženě nadšenec jako já, tak o vaší existenci asi příliš nevěděl. Osobně mám hrozně rád z Finska i vaše kolegy PURTENANCE. Ti si prošli podobnou historií jako vy. Proč jste vlastně přerušili činnost? I u vás zůstali v kapele z původní sestavy dva muzikanti, kteří byli po návratu na scénu doplněni nováčky. Proveď nás prosím trošku historií kapely. 

JANNE: Hovoríme vlastne o roku 1994, odkedy sme zostali skrytí v undergrounde. Ako som už povedal predtým, mali sme obrovské problémy s členmi v kapele. V radoch kapely prebehlo vtedy veľa personálnych zmien a noví členovia nechodili na skúšky s príliš veľkým zanietením a záujmom. Ja som takisto vyrástol a mal som aj iné záujmy ako napríklad alkohol a dievčatá. Väčšinou teda to pitie. Haha! Taktiež nám pred nosom ušlo zopár dobrých zmlúv na nahrávanie. Bol som už unavený z toho tlačenia veľkého kamenného balvanu pred sebou. Dlhé roky som strávil veškerý svoj voľný čas s kapelou a cítil som, že proste potrebujem prestávku. Ale nikdy sme neprestali hrať. Mali sme iné kapely a projekty počas tých rokov nečinnosti NECROSY, hoci išlo o rozdielne hudobné štýly. 

Jeden deň sme spolu s Terom, Villem a Hannu len tak jammovali u mňa v garáži. Hrali sme cover od MISFITS zaranžovaný do jazzového štýlu. V ten deň som sa spýtal Villeho a Hannu, či by nechceli opäť hrať ako NECROPSY, keby sme získali späť aj Aatua ako druhého gitaristu a oni odpovedali kladne. Nebolo možné získať späť všetkých starých členov, pretože niektorí prestali hrať úplne. 


Osobně jsem vaši existenci poprvé zaznamenal někdy v roce 1992, kdy se mi do rukou dostala zkopírovaná kazeta „Never to Be Forgotten“. Pamatuju si, že na druhé straně mi někdo nahrál CANDELMASS. Vy jste tenkrát měli jen dvě skladby, jestli se nepletu. Do hlavy se mi vypálil hlavně song „Dark Fantasies“. Dnes už je to rarita a říkám si, jestli by nestálo za to vydat vaše demonahrávky třeba na nějaké kompilaci. Neuvažujete o tom? 

JANNE: Áno, spomínam si, demo bolo určené na propagáciu a tie dve skladby skončili na EP nahrávke „Never to be Forgotten“, ktorá vyšla u Seraphic Decay Records. V roku 2013 Century Media vydala všetky naše demá na kompilácií „Tomb of the Forgotten“. 

Lidé, kteří zažili devadesátá léta a underground si dnes občas stěžují, že „už to není, co bývalo“. Jak vnímáš změny na scéně ty, jako muzikant? Myslím tím teď, co se týká nových technologií, tak i třeba labelů, koncertů, fanoušků. Uvedu příklad - nedávno mi němečtí ASSASSIN napsali, že jejich video na youtube vidělo několik stovek tisíc lidí, ale měli z toho jen 45 EURO. Desky se zkrátka už tolik neprodávají, fanoušci hlavně streamují, pro hudebníky asi není současnost příliš přívětivá, nemám pravdu? Nebo sis zvykl a přizpůsobil se? 

JANNE: Áno, už to nie je tak vzrušujúce ako kedysi, teraz máš všetky informácie dostupné priamo pred očami. Tá mystika sa z toho vytratila. A takisto v deväťdesiatych rokoch tu nebolo ani také kvantum kapiel. Teraz je oveľa náročnejšie dostať svoju kapelu do povedomia verejnosti, čo je na jednej strane veľmi zvláštne, lebo v dobách, keď sme začínali na to stačila korešpondencia, mali sme len listy, faxy a telefón. Vývoj hudobného priemyslu a nových technológií vytvoril mnoho dobrých vecí ale osobne si myslím, že je to všetko nanič, lebo hudobníci nedostávajú to, čo im patrí. Samozrejme, pre mňa je muzika spôsobom života, ale napriek tomu by bolo fajn, keby sme si mohli svojou hudbou zarobiť aspoň zopár eur namiesto toho, aby sme len vrážali peniaze do nahrávania nových albumov, organizovania koncertov pre fanúšikov. Myslím, že to má logiku, alebo nie, do pekla? Je to celé nepríjemná a ťažká situácia. Ale nechcem sa tomu prispôsobiť, či si na to zvyknúť. 


Před několika lety jsem se zařekl, že chci ještě některé kapely vidět naživo, než odejdu do metalového důchodu:)). NECROPSY patří mezi ně. Vy ale hrajete hlavně jen u vás ve Finsku nebo se pletu? Co nějaké turné po Evropě, vezměte s sebou PURTENANCE a vyrazte! 

JANNE: To je presne to, o čom som hovoril. Ak chcete ísť hrať mimo Fínska, musíte zaplatiť všetko, čo sa týka zorganizovania turné sami. Samozrejme chceli by sme hrať mimo Fínska, ale nie sme tak slávna kapela. Potrebujete peniaze a my ich nemáme. Ale som si istý, že jedného dňa zahráme nejaké koncerty v Európe ešte predtým, než budeme dobrý akurát tak do starého železa. „Aj keď nás to bude stáť jahody“. Haha! Fínske príslovie! 

Na závěr se pokaždé ptám (a od vás by mě to opravdu hodně zajímalo) – co pro tebe znamená death metal? Jak bys jej definoval? Nemyslím teď techniku hraní, ale spíš jeho filozofii, jak jej vnímáš a jak ovlivnil tvůj život? 

JANNE: Je to môj spôsob života a premýšľania. Je tu vždy so mnou. Vyrastal som s tou hudbou. Bol som veľmi mladý, keď som narazil na death metalovú muziku. Dokonca aj teraz, keď som otec dvoch synov, a kvôli tejto ošemetnej covid pandémií príliš s NECROPSY neskúšame a dokonca aj počas rokov, keď sme ako kapela neboli aktívni, death metal bol stále v mojej hlave. Hudba. Texty. Atmosféra. Blízkosť smrti... 

Děkuji moc za rozhovor. Jako pro věrného a dlouhodobého fanouška pro mě hodně znamená. Přeji vám spoustu dobrých koncertů, nadšených fans a ať se vám daří i v osobních životech. Budu se těšit na další hudbu od NECROPSY! 

JANNE: Aj ja ďakujem za tento rozhovor, veľmi si to cením. Už pracujeme na novom materiáli a nabudúce už určite vydáme plnohodnotný album. Maj sa dobre, Jakub!

about NECROPSY on DEADLY STORM ZINE / o NECROPSY na DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - NECROPSY – Buried in the Woods (2015):

Share this games :