DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#NIHILO. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#NIHILO. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 8. února 2024

Report, photos, video - IMPIETY, NIHILO, HELLDRIFTER - club Modrá Vopice, Prague - 07. 02. 2024

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


Někdy si připadám jako básník, který provázel Danteho na jeho pouti peklem i očistcem. Vždycky mě fascinovali v knihách ti, kteří stáli v pozadí, našeptávali, naslouchali. Někteří z nich si potom sedli a sepsali díla, které obdivujeme dodnes. Hraň Satan, že bych se chtěl nějak přirovnávat ke světovým velikánům, to mi pokora nedovolí, ale tento příměr je více než vhodný. Již je tomu totiž mnoho let, kdy jsem byl poprvé osloven, abych zkusil napsat pár řádek o muzice. Následoval první rozhovor, první report z koncertu. Vždycky jsem se snažil podporovat kapely, o kterých si myslím, že jsou dobré. Napsal jsem o spoustě nových, které pak získaly smlouvu u velkých labelů. Podobné chvíle pro mě bývají odměnou, satisfakcí, že všechna ta práce není zbytečná. Člověk by měl mít alespoň trošku sebekázně, bez té to nejde. Je to o odříkání. Musíte si sednout, uklidnit se, mít náladu na to psát. Je to i o spoustě administrativy.

Výlety za kapelami jsou pro mě potom takovou odměnou, poutí chcete-li, na jejímž konci si plním sny. Člověk musí mít sny a cíle, jinak zakrní. Stane se z něj zapšklý a líný jedinec. Ale stárnu, živím rodinu, už to zkrátka nedávám jako dřív. Musím si vybírat. Už mě nelákají velké koncerty slavných kapel. Štvou mě tam lidi, kterých je moc a většinou se nudím. Proto si vybírám akce, jako je návštěva IMPIETY. To je pro mě legenda legend, bez které by nebyla moje sbírka úplná. Nebudu vám tu vypisovat celou historii kapely, wikipedii máme všichni a navíc, pořád si zakládám na tom, že mí čtenáři nejsou tupci. Každopádně, tohle je takovej kult, že jsem nesměl v Praze chybět. Příprava začala už minulý týden. Vždy napíšu několika kamarádům, ale poslední dobou chodí stejně jenom Míra, který tentokrát díky nemoci nemohl. Také si musím koupit jízdenky na vlak. Mezi Prahou a Plzní bývá totiž dost často vyprodáno a místenka je pro mě nutností. O víkendu si nabiji baterie do foťáku a vybírám asi hodinu tričko. Mám svý autistický rituály. Marteny vyleštit, abych v hlavním městě neudělal ostudu. 


Když jdu ve středu pěšky do práce, bolí mě celý tělo. Včera jsem si dal spoustu bazénů a už mi fakt není dvacet, aby se to na mě nepodepsalo. Stejně jako práce, ve které sedím a ozářen monitorem se musím soustředit. Továrna není žádnej ouřad, tady se musí makat. Vydám se přes řeku a nasadím si sluchátka (další riutál). Přehrávám si celou diskografii IMPIETY a teprve na hlaváku v Plzni se uklidním. Koupím si pivko a když přijede vlak, tak je mi konečně fajn. Před Smíchovem jdu na záchod, sestoupím do metra a musím se vrátit, nemám jízdenky. Pípnu si v trafice a už si to směřuju na Českomoravskou. Je tu hned u výlezu hospoda Kozlovna. Srkám v ní Kozla 11°, jak jinak a je mi čím dál tím lépe. Ne, nejde o alkohol, jde o celkový stav mysli, o relax. Něco jako sex, jen s tím rozdílem, že pít můžete i s chlapem. Ono tedy, já na to sice nejsem, ale někdo...ale dost, nebudu to rozebírat, nejsem Netflix. Je to legrace.

Popiju a je mi dobře. Vydám se nahoru na kopec, do mý oblíbený kůlny. Modrá Vopice je doslova nasáklá vzpomínkami. Ještě před lety to byla death metalová Mekka. Teď už tolik ne, po covidu se spousta věcí změnila, ale pořád cítím v kostech mráz. Kolik já tu jenom potkal nových kamarádů, známých, kolik kapel, legend. Jedna přijela i dnes. Jsem opravdu natěšený, já tohle potřebuji k životu. Jinak bych zahynul, je to pro mě nutnost, jako chodit ven, do lesa, číst si. Mám metal zakódovaný navěky v genech. Sice nevím, jak se budu trmácet takovou dálku třeba za osm let, ale to teď neřeším. Momentálně jsme tu, máme na držkách rohlíky a těšíme se, až zazní první riff. Dobrá, dám si ještě jedno a pak půjdeme na to. Peklo i očistec v jednom začínají! 


HELLDRIFTER - solidní začátek v melodických death  metalových a thrashových rytmech. Přiznám se bez mučení, že jsem kapelu vůbec neznal, dopředu ji neslyšel. Ale naživo to nebylo špatné. Klukům to sypalo hezky, zazněla spousta zajímavých momentů ve stylu CARCASS, CANNIBAL CORPSE nebo AT THE GATES. Pokud mělo být účelem dát o kapele vědět, byl splněn. Podívám se jim na zub a určitě je povedu i nadále v patrnosti. Dobré to bylo. 




Solid start in melodic death metal and thrash rhythms. I admit without torture that I didn't know the band at all, I hadn't heard them before. But live it wasn't bad. The guys were sprinkling it nicely, there were a lot of interesting moments in the style of CARCASS, CANNIBAL CORPSE or AT THE GATES. If the purpose was to make the band known, it was fulfilled. I'll keep an eye on them and will definitely keep them in my sights. It was good.

NIHILO - švýcarské maniaky chci vidět už několik let. Konečně se mi to splnilo! Pánové staví na starých ověřených postupech a nutno rovnou dodat, že to dělají velmi elegantně a se zručností starých mistrů. Líbilo se mi to! To je bez debat. Připadal jsem si, jako bych sestoupil s kapelou několik metrů pod zem a tam jsme ve starých katakombách drtili prašivé kosti. Bylo to velmi surové a zlé, ošklivé a mokvající. Zásah přímo na solar plexus. Jako starý hrobník a archivář morbidní muziky, jsem byl navýsost spokojený. Bylo to setkání se smečkou vzteklých psů, kteří moc dobře věděli, kam nás kousnout, aby to co nejvíc bolelo. Díval jsem se do tmy a kýval se se sekerou v ruce! Totální masakr v márnici! 





I've been wanting to see the Swiss maniacs for a few years now. Finally it came true! The gentlemen are building on the old tried and tested techniques and it must be added that they are doing it very elegantly and with the skill of the old masters. I loved it! There is no doubt about it. I felt as if I had descended with the band several meters underground and there we were in the old catacombs crushing dusty bones. It was very raw and evil, ugly and swampy. It hit right on the solar plexus. As an old gravedigger and archivist of morbid music, I was very pleased. It was an encounter with a pack of rabid dogs who knew exactly where to bite us to make it hurt the most. I stared into the darkness, swinging my axe! A total massacre in the morgue!

IMPIETY - pokud by se mě někdo zeptal na definici hudebního zla, určitě bych odpověděl jménem téhle singapurgské kapely - "Satan"!. Jestliže jsem v úvodu zmiňoval Danteho peklo, tak vězte, že tenhle spisovatel jej definoval velmi přesně. Co se týká hudby, jsou v tom IMPIETY stejně dobří. Black metal, death, thrash. Všechno staré a zahnívající. Ortodoxní, klasický a tradiční přístup, který mě nechal zavzpomínat i na moje začátky. Tohle všechno ve vystoupení bylo. Navíc obrovské množství síry a zkažené krve. Ďábel nám zase jednou ukázal svoji pravou tvář. Kapela hrála takovým způsobem, že jsem myslel, že všichni nakonec vypustíme svoji duši. Myslím si, že se to stalo. Alespoň já jsem si připadal jako ukřižovaný hlavou směrem dolů. Tohle byl starodávný black/death metalový obřad! Seance, ze které neodešel nikdo nepoznamenaný! Měl jsem strach, aby se mi neobjevila stigmata na rukou! Blasfemický rituál všech prokletých! Démonický koncert!

 






If someone asked me for a definition of musical evil, I would definitely answer with the name of this Singapore band - "Satan"!. If I mentioned Dante's Inferno in my introduction, know that this writer defined it very precisely. When it comes to music, IMPIETY are equally good at it. Black metal, death, thrash. All old and decaying. An orthodox, classic and traditional approach that made me think back to my beginnings. This was all in the show. Plus a huge amount of sulphur and bad blood. The devil showed his true colors once again. The band played in such a way that I thought we were all going to let our souls out at the end. I think that's what happened. At least I felt like I was crucified upside down. This was an ancient black/death metal ceremony! A session that no one left unscathed! I was afraid of getting stigmata on my hands! The blasphemous ritual of all the damned! A demonic concert!

Návštěvnost byla poměrně slabá. Čekal jsem něco kolem stovky lidí a přišlo dle mého necelých třicet. Ke zvuku mám snad jedinou připomínku. Vše bylo možná moc "nabasované", ale jinak v pořádku. Organizace jako vždy bez připomínek. Jelo se dle uveřejněných časů, takže jsem v pohodě stíhal vlak. 

Popadal jsem dech, musel jsem hned na bar a pivo jsem vypil na ex. Mám to takhle pokaždé, když zažiju nějaké skvělé vystoupení. Bylo to mocné, takový ten zážitek, na který budete hodně dlouho vzpomínat. Budete o něm vyprávět a všichni, kteří na koncertě byli, budou navěky spojeni v nepsaném kruhu. Píšu to často. Muziku poslouchám srdcem a dnes jsem jej také obrovský kus dostal. Bylo černé a prolezlé chorobami. Tepalo v pekelném rytmu. Bohužel mi nezbývalo nic jiného, než se rozloučit. Vylezu z klubu. Jdu po chodníku a proti mě se míhají světla aut. Najednou je mé tělo jen seřízeným strojem, který má jediný úkol - spát. Na tramvaj, pak obezřetně přes park před hlavákem. Najít vlak a sednout si. Teprve pak, když se rozjedeme a já napíšu domů, že jsem v pořádku, mi začne všechno létat hlavou. Myšlenky si utřídím až někde před Plzní. Stojím na zastávce a jsem šíleně utahaný. Tohle nikomu nevysvětlíte, to se nedá popsat. Ten pocit musíte zažít. Uléhám vedle své ženy a když usnu, tak jsem Dante Alighiery. Když vstoupím do pekla, hrají tam IMPIETY. Mějte se co nejlépe a díky za přízeň. A nezapomeňte, ďábel má mnohdy moc hezkou tvář. Carpe Diem!

about bands on DEADLY STORM ZINE:

NIHILO:



IMPIETY:



---------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 16. března 2022

Recenze/review - NIHILO - Resolution (2022)


NIHILO - Resolution
CD 2022, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Slýchával jsem v v noci podivné skřeky. Vytí a bědování. Běhal mi mráz po zádech a občas se vše přeneslo i do mých snů. Noční můry o šílené bestii, přivázané řetězem v hlubokém sklepení se měly během několika dní potvrdit. Sestoupil jsem dolů, do staré kobky a poprvé se podíval do její tváře. Stačil jediný pohled a věděl jsem, že mám co do činění s pravým peklem. Cítil jsem se úplně stejně jako při poslechu nové desky švýcarských NIHILO. Ti také působí jako dlouho uvězněná šelma, které někdo předhodil kus masa.

Co na tom, že tou obětí jste vy? Důležité jsou hlavně předané emoce. Pánové hrají starý, prašivý death metal, bezezbytku ctí tradice a poctivé krvavé kořeny. Letos se znovu vydali na dlouhou pouť bez konce. Kolem cesty jsou vyskládány bílé lebky nevěřících. 


Pokud bych měl tvorbu kapely k někomu přirovnat, tak bych volil smečky jako ASPHYX, BOLT THROWER, POSSESSED, DYING FETUS, VADER, SUFFOCATION, VADER, SADISTIC INTENT, ENTOMED. Zkrátka a jednoduše, vzorem byly klasické death metalové kapely. O to ale nejde. Každý je někomu podobný. Mě NIHILO zaujali již předešlým albem "Doom" (2018). Od té doby jsem jejich věrný fanoušek a na novinku jsem se neskutečně těšil. První i všechny další poslechy totiž opravdu připomínají setkání s pradávnou bestií z pekla. Smrdí jí z tlamy a touží po krvi. Švýcaři navíc nepodcenili i dobré řemeslo. Stačí přidat pořádně volume a určitě si stejně jako já užijete parádní, masivní a prašivý zvuk, s chutí se podíváte na krásně morbidní obal. Historie kapely sahá až do roku 2003, nejedná se tedy o žádné nováčky. A je to hodně znát. Skladby v sobě obsahují obrovské množství energie, temné síly, načerpané snad na starých švýcarských pohřebištích. Spousta zajímavých momentů, ale zároveň vztek a neurvalost. Touha ničit a zabíjet hudbou. Voleny jsou samozřejmě převážně staré, ověřené postupy, ale songy rozhodně nenudí. Naopak, řežou a pálí, sekají a zadírají se pod kůži. NIHILO jsou přesně tím druhem démonů, které chci vidět naživo. V malém klubu a pořádně nahlas. Bestie se znovu probudila. Surový death metal, který vás roztrhá na kusy! 


Asphyx says:

I used to hear strange screams in the night. Howling and wailing. It sent chills down my spine and sometimes it even spilled over into my dreams. Nightmares of a mad beast chained in a deep dungeon were to be confirmed within days. I went down to the old dungeon and looked into her face for the first time. One look and I knew I was dealing with a true hell. I felt exactly the same as I did when I listened to the new NIHILO album. They also seem like a long-imprisoned beast that has been handed a piece of meat.

What does it matter if the victim is you? It's the emotion that's important. Gentlemen play old, dusty death metal, honouring traditions and honest bloody roots without fail. This year they have once again embarked on a long journey with no end in sight. White skulls of infidels are stacked around the road.


If I had to compare the band's work to someone, I would choose bands like ASPHYX, BOLT THROWER, POSSESSED, DYING FETUS, VADER, SUFFOCATION, SADISTIC INTENT, ENTOMED. In short, the role models were classic death metal bands. But that's not the point. Everybody is similar to somebody. NIHILO caught my attention with their previous album "Doom" (2018). Since then I've been a loyal fan and I was incredibly looking forward to the new album. The first and all subsequent listens really remind me of an encounter with an ancient beast from hell. It stinks from its mouth and is out for blood. Moreover, the Swiss didn't underestimate good craftsmanship. Just turn up the volume properly and you'll surely enjoy the awesome, massive and dusty sound as much as I do, with a taste for the beautifully morbid cover art. The history of the band goes back to 2003, so these are no newcomers. And it shows. The songs contain a huge amount of energy, a dark power, perhaps drawn from old Swiss burial grounds. Lots of interesting moments, but at the same time anger and rage. The desire to destroy and kill with music. Of course, mostly old, tried and tested methods are chosen, but the songs are definitely not boring. On the contrary, they cut and burn, chop and dig under the skin. NIHILO are exactly the kind of demons I want to see live. In a small club and really loud. The beast has reawakened. Raw death metal that will tear you apart!


Recenze/review - NIHILO - Doom (2018):


Tracklist:
01. End Of An Era
02. Deliverance From Death
03. Abysmal Pain
04. Chaos Within
05. Morbid Existence
06. No Fire Zone
07. Submerged
08. Nothing To Lose
09. A Worthless Act
10. For The Greater Good
11. Resolution

band:
Marco (g) / Nils (g) / Ragulan (v) / Damiano (d) / Florian (b)



TWITTER