DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemconcert. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemconcert. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 10. května 2022

Report, photos, video - DEMONICAL, NERVOCHAOS, REPUKED, SUFFERING HOUR, HAUNTER - club Modrá Vopice, Prague - 10. 5. 2022


Author of photos and videos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


Pierot a nebo klaun? Kdo se ptá? Zajímalo by mě, jestli i v dnešní povrchní době cítíte ten rozdíl. Ihned vysvětlím. Pierot je původní postava francouzského divadla, se smutným obličejem, s poselstvím. Zhrzený milovník, chytrý a vnímavý. Krásně ho ztvárnil pan Javorský v Nejlepším z Pierotů, jestli mě chápete. Klaun je původně z Ameriky. Pořád někde padá, řehtá se blbostem. Kope druhého zezadu do ledvin. V hororech pak chytá malé děti. 

Celé úterý jsem potkával jak Pieroty, tak klauny. Hned ráno u zoo v Plzni nastoupil do tramvaje totálně opilej chlápek v německé uniformě (měli jsme tu oslavy osvobození). Měl na rameni leguána a mluvil s ním jako se svým miláčkem. Byl pro mě Pietorem, na rozdíl od deseti chlápků v teplákách, co smrděli pivem a potem. Řehtali se tlusté dívce v elasťákách. Protože ji byla vidět zařízlá pipinka - klauni. Navíc s bonusem, protože dva měli triko Ortel.


V práci to bylo hodně podobné, byl jsem rád, když jsem ve dvě hodiny nasadil tempo a letěl od píchaček směrem na vlakové nádraží. Tam vám bylo klaunů. To se nedalo ani spočítat. V kupé si ke mě jeden dokonce sedl. Pojídal bagetu a mezi zuby mu visely kusy zelí. Pro mě to byla novinka, protože jsem si vždycky myslel, že se do tohohle jídla dávají úplně jiné věci. Člověk se pořád učí. Pán nadával (klasika - na politiku, na starou, na šéfa). Byl plnej žluče. U Rokycan jsem si nasadil sluchátka. Trošku mi připomínal Pennywise. Měl bledou pleť a rudé rty. Ale mě ani nekousl. 

Vystoupím na Smíchově a v trafice mi dvě krásná usměvavá ukrajinská děvčata prodají lístky na metro. Konečně Pierotky a pak hned další. Brýlaté děvče sedící proti mě. Ukončete nástup a výstup, dveře se zavírají a ona si čte Dostojevského. Hej, svět ještě není ztracený. No ale ti dva klučinové, s mocnými bíbry na tvářích, řešící, jaký kondicionér je lepší na jejich vous, musel jsem se smát. Vypadali fakt klaunsky. Jdu do hospody, aspoň na chvilku. 



A mám se dobře, pozoruji ulici, i lidi v restauračním zařízení. A tipuji si. Kam asi jdeš, přemýšlím, vzpomínám a říkám si, jestli fakt nejsem starý blázen. Koncerty a věci s tím spojené, dnes stojí spoustu peněz, času i odříkání. Kecáme s Mírou i Kafem a je to jedním slovem skvělé, hrozně rád jsem vás zase viděl, kluci.Tentokrát jdeme znovu zase do mé oblíbené Modré Vopice. Mám už nějaké pivko, to já se vždycky tak nějak rozněžním. Chtěl bych být moudrý a ještě víc pokorný. Čeká mě turné Demonical s Repuked a Nervochaos spojené s Suffering Hour a Haunter. Nějak nevím, jestli je to uprostřed pracovního týdne dobrý nápad. Demonical možná ani nestihnu. Přitom jejich novou desku jsem poslouchal cestou sem a hodně se mi líbí. Recenze brzy na vašich přijímačích.

Otevřu dveře do klubu a jsem na setkání Pierotů. Možná tu sem tam nějaký klaun také je, ale já je nevnímám. Je to vlastně paradox. Bude se hrát surový a drsný death metal a black a na tvářích příchozích jsou úsměvy. Možná vše vnímají jako já. Nedivím se, je hrozně příjemné uniknout z normálního světa. Zase nám po mnoha letech vyhrožují jadernými raketami. A já říkám, jděte s tím už do prdele. Raději se milujte a množte, narvěte vojákům kytky do hlavní. Ale to ne, pořád si nedají pokoj, pořád se mučí, znásilňuje a zabíjí. Všude samej klaun a možná ještě něco horšího. Tyhle všechny myšlenky nechávám venku a soustředím se jen na muziku. Potřebuji do žil další dávku "negativního pozitivismu". Abych v dnešní době vůbec přežil. Nutně toužím po tom, nakumulovat si dobrou náladu na horší časy. Pojďme na kapely a jejich vystoupení, tam bylo energie nejvíce. Otevřel jsem náruč i svoji mysl a zaujal pozici u pódia.


REPUKED - jízda od začátku až do konce. Na první kapelu tedy rozhodně. Měl jsem pocit, že jsem ve starý márnici a na víku od rakve s klukama chlastáme hektolitry vodky. Litoval jsem, že je úterý, protože být pátek, tak bych si pamatoval jen tuhle švédskou smečku. Naposledy jsem je viděl v Německu před lety, když jsem pak cestou do Čech zkolaboval na dálnici. Byl jsem sice střízlivý, ale totálně zničený a srdce nechtělo poslouchat, znáte to. Od té doby neřídím a tak mám k téhle kapele takový osobnější vztah. Byl to masakr, rozkopané kosti se válely po podlaze a zombie zase jednou tančily s námi v klubu. Divoké, šílené, zábavné a přesně podle mého gusta. Demons and I can confirm. This was a real genuine Swedish death metal classic concert, where you meet your own nightmares! Excellent for all undead and the most beautiful zombies!








HAUNTER - nové album "Discarnate Ails" mi leží už nějaký čas doma na hromadě a čeká, až sepíšu recenzi. Inu, tak se aspoň připravím dopředu. Chaotický masakrující black death metal ke mě stékal z pódia, někteří fanoušci se tvářili zpočátku vyděšeně. Ano, bylo to komplikované a divotvorné. Já moc podobné smečky naživo neoceňuji, přeci jen, tohle je hudba do zatemněného pokoje, ale tentokrát jsem byl spokojen. Ono totiž pánové byli skvělí muzikanti. Bylo mi velkou ctí a už teď tak nějak podvědomě cítím, že se mi jejich nová deska bude hodně líbit. Nevím, jestli z ní hráli, natolik nejsem ještě obeznámen, ale za mě to byla velmi dobrá seance.  I look into the face of Death itself. She smiles. This performance is really succeeded! A black death metal from an old metal school that drowned our in a river of spoiled blood!






SUFFERING HOUR - zatímco se v českém rybníčku poslouchají znovu módní heavy thrash retro smečky, ve světě letí právě kapely jako SUFFERING HOUR. Alespoň, co se týká mojí sociální death metalové bubliny. Těšil jsem se moc a byl jsem za svoji trpělivost náležitě odměněn. Představte si starý kostel, ve který se Vopice proměnila. Obřad začal ihned první skladbou. Cítil jsem chlad v zádech, krev mi houstla a pak už to nebylo o kritickém pokyvování hlavou, ale o shnilém velkém srdci. Kluci mají dar se rouhat a předvedli nám to i naživo. Jakoby ke mě promlouvali našeptávači. Jdi a vezmi si s sebou nůž. Stál jsem v mlze a čekal jak jinak na Smrt. Byla tam s námi. Kývala se také do rytmu a užila si všechny skladby jako já. Moc se mi vystoupení líbilo.  I think it's done well again. When band turned  face to me, she didn't have eyes. Yet I could feel her gaze, and I only felt fear, dirt and despair. A bent riffs and motifs turning in a dirty gutter. The pain was unreal, and so was the sweet smell of death. Black death metal that stinked of corrupted blood!






NERVOCHAOS - jedna z legend, ke kterým jsem si dlouhou dobu hledal cestu. Oblíbil jsem si je vlastně až v posledních letech. Pro jejich divokost, odhodlání. Začal jsem mít pro tuhle smečku rozzuřených vzteklých psů velkou slabost. Thrash metalové pasáže dodaly na drivu a síle a death metalová energie doslova prýštila na všechny strany. Připadalo mi, že kapela každou chvíli vypustí duši. Dala do vystoupení úplně všechno. Mimo pódium neskutečně pohodoví lidé (ano Pieroti), na pódiu bestie, které řvou do světa o špatnostech, bolesti a strachu. Navíc mě dovedli naklonit na svoji stranu, věřil jsem jim každý tón, každou notu, každý úder bicích. Pánové si mě ocejchovali a já odcházel totálně vyšťavený. Absolutní masakr! Cold, dirt, darkness of underground tunnels. All of this can you find on the concert Nervochaos. Sharp riffs, vocals and morbid urgency. Do you feel musty here? Welcome to the old school death metal and occult session. Gateway to hell is opened! This performace was probably recorded in an lonely ossuary. Light the candles, open your black souls and let burn the old ritual books. So sound chorales from beyond! Occult, nihilistic death metal, that killed us with darkness!








DEMONICAL - jedna z mých nejoblíbenějších švédských kapel je každým svým novým albem více melodická. Těšil jsem se na ně moc, ale nebylo mi přáno. Viděl jsem jen pár skladeb a ty byly zahrané jako z partesu. Do téhle hrobky se budu vždy rád vracet. Bohužel, čas mě tlačil a byl neúprosný. Stejně jako hudba těchto šílenců. Co jsem ale viděl, bylo skvělé. This year, the coffin was full of frosty melodies and it was pulled to the light of God, crushed by sticks and drums. The body was cut into small pieces, cut by the pressure of the music and then grounded to dust. DEMONICAL did a great craft, again. Swedish death metal which was an essence of cold, smell of death and frantic energy!














Návštěvnost byla velmi dobrá, spojily se dva death metalové směry fanoušků. Vždycky stálo několik lidí venku a čekalo na své kapely. Co se týká zvuku, tak bych měl tentokrát připomínku. Občas to bylo hodně přeřvané. Vypadá to, že zlaté časy ve Vopici asi skončily. Škoda, minule na TEMPLE OF VOID bylo vše v pořádku. Asi jiný zvukař.

K organizaci jsem se již vyjádřil. V týdnu bylo těch kapel až moc. Pro Pražáky možná na pohodu, ale jakmile jste odjinud, tak to znamená druhý den volno. Fanoušci stárnou, uvědomte si to, už chtějí své pohodlí. Tak asi tak. Jinak ale vše v nejlepším pořádku, Obscure jsou profíci a je na ně spolehnutí. 

Pokaždé, když musím běhat nočními pražskými ulicemi, tak si vzpomenu na akční filmy. Trošku se bojím, některé stíny jsou divné a já už nejsem takový nadsamec jako ve dvaceti. Tramvaj, v ní ožralí Francouzi versus nadraní Češi. Jo, za dob mého mládí by se šlo chlastat někam společně a třeba i nějaké to miliskování by bylo, ale to ne, oni se hádají, nadávají si v různých řečech. Babylon a chaos. Agresivita a já si říkám proč? Vždyť jste mladí a měli byste objevovat a hledat, čerpat, užívat si., smát se. Ale to vy ne, raději se chováte jak primitivní fotbaloví hooligans nebo tupé pizdy z facebooku. Typičtí klauni! Nakonec jsem rád, že jsem v parku u nádraží, tady je mezi bezďáky a feťáky aspoň klid. 

Noční jízdy do Plzně mívám tak trošku v mlze. Protože jsem vstával ráno ve čtyři a už polosním. Jel jsem s leguánem do práce, makal a odpoledne překonal půl republiky. Přemýšlím nad tím, jak dlouho to ještě půjde. V Berouně přistoupí chlápek, co má bílý obličej. Opravdu vypadá jako Pierot. Usmívá se smutně a mě připadá, že ho chápu, že mu rozumím. Je jako přízrak, ale pozitivní, jako svědomí, možná posel odkudsi. Je s ním éterická mladá dívka, očividně dcerka a on s ní laskavě a chytře rozmlouvá. Vlastně to byl podobně skvělý zážitek je poslouchat, jako dnešní koncert. Koneckonců, vždycky je lepší potkat pár moudrých Pierotů, než partu klaunů. Bylo to hezké. Plný večer dobré muziky, ale i myšlenek a zážitků. Díky za každý takový den. Mějte se hezky a až někde potkáte muže se smutně krásnou černobílou tváří, tak jej ode mě pozdravujte. Pierot a nebo klaun? Čím se rozhodneš být? 

epilog:

„Jednoho listopadového večera roku 1840 zaklepal u doktora Ricorda hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké skeptické rty. „Jste nemocen, pane?“ „Ano, pane doktore. Myslím, že smrtelně.“ „Co je vám?“ „Jsem smutný, jsem zoufalý. Mám spleen, nudím se, mám hrůzu ze sebe i z lidí, z celého světa.“ „To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“ „Jaký je to lék?“ „Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“ Bledý muž se uklonil a řekl smutně: „Já jsem Deburau, doktore.“

Author of photos and videos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


-----------------------------------------------------------------------------------------

about bands on DEADLY STORM ZINE:

DEMONICAL:

NERVOCHAOS:
Recenze/review - NERVOCHAOS - All Colors Of Darkness (2022)

REPUKED:


SUFFERING HOUR:

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 11. dubna 2022

Info - Můra, Speedeater a Zmyrna (23. dubna 2022 @Farářova Sluj, Mladá Boleslav)


Info - Můra, Speedeater a Zmyrna (23. dubna 2022 @ Farářova Sluj, Mladá Boleslav)

info:

sobota 23. 4. 2022
Farářova Sluj (Ptácká 231/137, 29301, Mladá Boleslav)

MŮRA - death doom

SPEEDEATER - speed thrash

ZMYRNA - medieval black

Můra se představila loni se svým dvacetiminutovým EP Doom Invocations and Narcotic Rituals, o jehož vydání se postaral americký label Caligari Records. Temný death doom metal této pražské bandy mezi další kapely tohoto UG vydavatele skvěle zapadl, nahrávka začala okamžitě sbírat nadšené ohlasy a rychle se vyprodala. Dokonce i známý webzine CVLT Nation označil Doom Invocations and Narcotic Rituals jako pátou nejlepší death doom nahrávku loňského roku. Ani jinde ale chválou a přirovnáním ke kapelám jako Encoffination, Grave Upheaval nebo Temple Nightside nešetří. Můra zatím hrála naživo jen jednou a tento koncert bude její jedinou zastávkou v ČR během dubnového turné.

Speedeater tvoří čtveřice individuí známých z lipské scény, ať už ze stále aktivních kapel nebo už dávno mrtvých (např. Tension, Down on Knees I'm Weak, Victims of Classwar a Moon Shepherd). Jak název napovídá, od Speedeater nelze čekat nic jiného než špinavý thrashing speed metal s jedovatě-zlým vokálem, který vás sežere zaživa. A i když, stejně jako v případě dalších kapel, je jejich debutové album teprve v přípravě, svými divokými koncerty již mnohokrát předvedli, že se do živáku dovedou opřít, jako by se neměli dožít zítřka.

Zmyrna je pražské trio hrající black metal se silnou středověkou atmosférou i estetikou. Jejich chladné riffy doplňuje úderná rytmika, uhrančivý řev i čisté zpěvy. A i když mají vydané zatím pouze dvě skladby, o Zmyrnu se už perou různé zahraniční labely. Jejich eponymní EP, které vyšlo na kazetách u Urtod Records a Obscurant Visions, je už dávno vyprodané. To samé platí i pro vinyly, o které se postaraly labely Hexencave a Sky Burial. Dostupné je už pouze CD od Those Opposed Records a chystá se další kazeta, tentokrát u amerických Forbidden Sonority. Zatím nebylo moc možností vidět tuto kapelu naživo. Hrála pouze na pár utajených venkovních koncertech v rámci turné Triumph des Willens. Bude se tedy jednat o první příležitost setkat se s ní v klubu.

Recenze/review - MŮRA - Doom Invocations and Narcotic Rituals (2021):

------------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 4. dubna 2022

Report, photos, video - TEMPLE OF VOID, SOLOTHUS - club Modrá Vopice, Prague - 6. 4. 2022


Author of photos and videos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


"Ahoj, ráda tě zase vidím": usměje se na mě. "Jak to, že nejsi překvapený?": zeptá se a zní až mazlivě. Odpovím ji, že už jsem měl párkrát tu čest. Nehledě na to, že za poslední roky obcházela kolem až příliš často. "Jen jsem tě vždy potkal jako starou, ošklivou a děsivou zrůdu, ale dnes vypadáš nádherně".

Poděkovala a nešlo odolat. Koneckonců, na koncerty se mnou už stejně nikdo nejezdí. Jen já a moje stará dobrá kamarádka Smrt. Připojila se ke mě už ve středu ráno. Sedla si vedle na židli v práci a přehazovala mi skladby v přehrávači. SOLOTHUS a TEMPLE OF VOID. Dvě kapely, které se jí svojí tvorbou hodně přiblížily. Byl to hezký den, takový smířlivý. 

"A to jsem se tě chtěl zeptat, proč si pořád bereš k sobě samý hodný a poctivý lidi? To je nějaká zlá legrace?": ptám se ji cestou kolem řeky. Ale neodpoví mi. Místo toho mi podá ruku a popožene mě na vlak. Stihneme ho jen tak tak. Udýchaný vlezu do Pendolina a i když je totálně plno, nikdo si ke mě nepřisedne. "Měl jsem z tebe málem smrt": zavtipkuju. Zakroutí nade mnou hlavou a dívá se raději z okna. Přidám hlasitost, odmítnu občerstvení, uzavřu se sám do sebe. Mám jen muziku a těším se na koncert. Pořád se všechno přesouvalo, tak jsem rád, že se vůbec hraje.


"Do hospody dnes nepůjdeš, musíš se šetřit": Oznámí mi, když vylezu z metra a spustí se mi reflex u Kozlovny. "Jak seš sexy, tak mě někdy pěkně štveš": vzepřu se, ale ukáže mi na chvilku svoji pravou tvář. Najednou si vzpomenu na několik kamarádů, co nepřežili covid a na přátele z kapel, co místo toho, aby jeli turné, tak válčí a tahají mrtvoly na Ukrajině. Mám vztek a chci ji plivnout do ksichtu. Štve mě. Urazí se a cituje mi Dalajlámu: "Samotný prožitek smrti je velmi důležitý. Je to chvíle, kdy člověk může dojít k nejhlubšímu a nejužitečnějšímu poznání."

Chci ji utéct, zmizet, nechci poslouchat podobné řeči, jako nechci slyšet slova pomatených, vyskytujících se dnes převážně v různých diskuzích a na sociálních sítích. Popírači pravdy, je to jak nové malomocenství, mor. Tolik zbytečné nenávistí. Zalykají se jí. Je mi jich líto.



"Máš pravdu, plně s tebou souhlasím, a neboj, budou trpět. Karma funguje, to je snad jediný, čemu věřím": stojí opřená o lavičku a odečítá mi myšlenky. Zase se divně usmívá. Nejde jí utéct. To je taky fakt.

Vstupenku mám koupenou dopředu. Ona proklouzne kolem mě a pak mě prudí, že si dávám moc piva. Prý se mnou není řeč. Potkám pár známých, jsem hrozně rád, že jsem tady. Mám tenhle klub fakt rád a je dobře, že přežil covid bez větší úhony (doufám). Aspoň mám stále kam jezdit. Moje společnice se schová do kouta. A já mohu popíjet, diskutovat, nasávat atmosféru zkaženého vzduchu, jako před každým death doomovým koncertem. O obou kapelách jsem toho napsal již spoustu, mám i rozhovory (odkazy dole pod reportem). Super je, že do klubu přišli opravdu jen fanoušci, to se mi na undergroundu vždycky líbilo. 



"Už je čas, dopij pivo": pošeptá mi do ucha až se leknu. Pošlu ji ke všem čertům a ona se zase jen směje. "Bedlivě poslouchej": ukáže na mě přísně prstem. Oplatím ji fuckáčem, ale udělám to opatrně, aby si ostatní nemysleli, že mi hrabe. Blbý je, že si na ni začínám zvykat. A to ještě ani nezačaly hrát kapely. Stoupne si do opačného rohu a já se můžu konečně naplno soustředit na muziku.

SOLOTHUS - pokaždé, když tuhle smečku slyším, vzpomenu si na jeden starý černobílý film, ve kterém vrah odnáší těla hluboko do lesů, k malé mýtině, kde začínají močály. Hudba Finů je stejně pochmurná, naléhavá, bažinatá. Ve ksichtě mám tisíce komárů, kteří sají moji krev. Pomalé pasáže s chladným podtextem, jsou kombinovány se surovým death metalem ze smradlavých katakomb. Netřeba ale definovat, raději se kývám do rytmu. Pryč je únava, už se mi nechce spát. Kapela si se mnou hraje, promítá mi na sítnici obrazy podle svých morbidních představ. Otevíráme spolu dveře do podsvětí, mrazí mě v zádech a vyplavuju ze sebe veškerý smutek, který se mi za poslední roky nahromadil v hlavě i duši. Přesně takhle vnímám hudbu, SOLOTHUS se trefili přímo do mého vkusu. A předvedli obřad, který si budu ještě hodně dlouho pamatovat. Vynikající doom death metalový záhrobní rituál!




















Sometimes it is interesting what images some music can evoke in me. While listening SOLOTHUS a long black-and-white film took place in from me. Gray figures of the dead appeared at various intervals. Doom death metal in a form that circulates in my veins like rotten blood. Their raw death doom metal is wrapped in a bloody cloak woven from dusty cobwebs. Blood dripping slowly from the wound, an ulcer that becomes inflamed and beats. Pain and fear, despair. I like when I feel the emotions from performance.

"To bylo super, co?": štěkne na mě, jako rozzuřená krysa. Proměnila se. Má zlý obličej. A vyceněné zkažené zuby. Kývnu na souhlas a přemýšlím, proč mám poslední dobou pocit, že jsem její výraz viděl i u některých lidí? Musím na pivo. Chvilku si odpočinout. Následuje totiž další skupina, kterou chci vidět už spoustu let.

TEMPLE OF VOID - sedím najednou ve studené dřevěné lavici. Kapela přednáší ze starých death doom metalových svitků. Uvědomuji si, že jsem, že existuji a zároveň jsem mimo. Ode mě se nikdy nedočkáte přesného popisu pohybů po hmatníku. Mám vnímání hudby nastavené zkrátka jinak. Kněz ukazuje rozeklaný jazyk. Historie se stále dokola opakuje. Pořád spousta z nás věří lžím. Cítím ve vzduchu zkaženou krev. Těžké riffy, masivní melodie připomínající postupný rozklad našich těl. Možná spíš prokletá seance, než jen obyčejný koncert. Představuji si, že z pódia teče hnis. Z prasklých, znovu otevřených ran. Uvědomuji si, že se dají staré receptury podávat i elegantně, inteligentně a vznešeně. TEMPLE OF VOID to rozhodně umí. Nemám potřebu, nechci být kritikem. Jedovaté sliny nejsou nutné. Protože zrovna surfuji na mokvajících motivech z pavučin. Vše se mi zadírá hluboko pod kůži. Jako když kopete hrob a nasáknete hnilobou. Bylo to mocné, skvěle zahrané, byl jsem uchvácen.































Doom which smells like death metal was always my cup of a tea although by soul is dirty.  I have to bow to TEMPLE OF VOID because concert he worked at me in full force,  and it struck me really deep in my corrupt soul. It will smash you slowly, make you its slaves. TEMPLE OF VOID takes us to the board between being and not being. After you listen there is nothing but burned out land. Destroyed ruins of old once beautiful temples. If there is someone who can describe depression with music, evil, darkness and the after death live, it is TEMPLE OF VOID. At the beginning there was a chaos and we are all lost in it in the end. Perfect idea and melody, vocals and freezing atmosphere – all of this makes this performace literally a duty for all undead. Death doom metal with a clear message – to kill you with frost and cruelty. This is how I imagine a great honour to shadows!

Koncert, který byl velmi dobře zorganizován (končil dokonce dřív), navštívilo něco mezi 40 - 50 lidí. Nemám sice odhad, ale pravdou je, že atmosféra, kterou fans dokázali vytvořit, byla neopakovatelná. Pivo mi chutnalo, u zvuku bych snad jen více zvýraznil hlas, ale jinak také v pořádku. Pro mě osobně bylo skvělé setkání se zpěvákem SOLOTHUS, který také naše skromné stránky zmínil před jedním songem. Jediné, co bych večeru vytkl, tak bylo čekání před klubem. Dovnitř pouštěli až přesně v sedm. Pivo jsem si sice vykecal (díky!), ale stejně mi mrznul zadek. Jinak ale velký dobrý!

Je to zvláštní, ale hledám ji, chybí mi. Nemám moc času. Ale nikde není. Prolezu klub, vypadám zmateně, ještě ve mě všechno doznívá. Jsem smutný a zároveň veselý, protože jsem byl konečně zase na pořádné živé poctivé muzice. Trošku se chvěju, mám to tak pokaždé, když zažiju dobrý koncert. A že jsem si to ve středu užil. Ale teď už musím běžet. Zpáteční cesty do Plzně mívám vypočítané na minutu. Chvilku cválám, pospíchám, nestíhám. V křiváku, martenách (a za pár let s pěti křížky na krku) mi to opravdu už moc nejde. 


Dívám se v tramvaji č.9 do tmy a potí se mi na hubě rouška. Jo, jsem pořád poctivec. Rebel můžu být jinde. Znovu ji potkám až na hlaváku v Praze. "Neblbni, to stihneš, vždycky si dáváš trošku fóra": sedí na lavičce u jednoho bezdomovce. Mávnu rukou a koupím si dvě horalky a colu. Mám děsnej hlad a potřebuju prázdný cukry. Není mi ale přáno. Vlak je plný unavených vyděšených žen a dětí. Zase ta válka. Roztřesou se mi ruce. Pro spousty lidí neexistuje, vytěsnili ji, dokonce dokáží být pěkně hnusní, ale ona tu je, mrazivá, zlá, šílená, opravdová, bohužel. A já jsem jen člověk, obyčejná lidská bytost a vnímám ji opravdu hodně. Nechám utečence sedět, nejsem debil a i když se mi kroutí nohy i záda, tak vydržím stát až do Plzně. V chodbičce potkám klučinu a malou holku s jejich mámou, jak jdou na záchod. Dám jim horalky i colu. Usmějí se na mě tmavými kukadly. Přesto cítím, že jsem udělal hrozně málo. Pak nadávám celou cestu domů svý kámošce Smrti. Sedí jak zařezaná. Jak si mohla tohle všechno dopustit? 

Kam jsme to v 21. století dopracovali? Představoval jsem si, že teď někdy budeme osídlovat Měsíc a místo toho se plazíme směrem zpět do temnoty. Mrzí mě to hlavně kvůli mým dětem. A musel jsem to napsat. To ale nic nemění na tom, že se pražská doom death metalová seance povedla na výbornou. Byla pro mě skvělým zážitkem. Tahle doba je divná a spousta lidí se odkopala a ukázala svoji pravou povahu. Jsem rád, že kolem mě jsou jen ti hodní a dobří. Že můžu pořád zvednout zadek a vyrazit podráždit sluchovody. Nadechnout se v lese. Nebo jen tak, nezávazně pokecat s kámoškou, co si říká Smrt. 

Když se se mnou loučí před vchodem, tak se ji zeptám, kdy si přijde pro mě. Prý ještě dlouho ne. Tak snad mi nelhala, musím toho ještě spoustu udělat a mám hroznou chuť do života. Ona dokáže být někdy pěkná potvora. Když si jdu lehnout vedle manželky, tak ji vzbudím. "Seš bílej jako Smrt, stalo se něco?": zeptá se mě v polospánku. Jen se usměju, uklidním ji a pak si až do rána všechno přehrávám znovu a znovu dokola v hlavě. Děkuji za pozornost, za skvělou akci i všem lidem dobré vůle, že existují!

Author of photos and videos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


about TEMPLE OF VOID on DEADLY STORM ZINE:







about SOLOTHUS on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - SOLOTHUS - Realm Of Ash & Blood (2020)



Rozhovor - SOLOTHUS - Všetka muzika našej kapely vznikla v temnej mysli.

---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:
https://twitter.com/deadlystormzine

instagram:
https://www.instagram.com/deadlystormzine/

facebook:
https://cs-cz.facebook.com/deadlstormzine
https://cs-cz.facebook.com/JakubAsphyx
https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine