DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemczech. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemczech. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 17. července 2021

News! - EXORCIZPHOBIA hlásí další nahrávky. Minialbum a split!


EXORCIZPHOBIA hlásí další nahrávky. Minialbum a split!

Od vydání posledního alba Exorcizphobie "Digitotality", kterému se dostalo velice kladného přijetí od fanoušků i médií, se banda mosh z Krkonoš hlásí s dalším studiovým počinem. Nepůjde o další řadové album, ale o EP "Friend Of Lunacy" a následně na něj naváže split s kostarickou thrashmetalovou bandou Heresy.

Proč právě kapela ze Střední Ameriky? "S Heresy už se nějaký čas známe a chováme vzájemné sympatie. Společné splitko jsme domluvili v zimě 2019, kdy jsme byli na společném turné v Rumunsku," říká šéf Exorcizphobie a její zakládající člen Tomáš "Skoří" Skořepa.


Kapela je rozjetá a plná nespoutané energie, kterou chce dostávat ven formou skládání nového materiálu. Na chystaných novinkách nenajdete žádné věci, které prostě zbyly po nahrávání Digitotality. "Jde čistě o nový materiál. Songy byly vytvořeny speciálně pro split s Heresy. Časem se vše vyprofilovalo tak, že nejprve vznikne EP protknuté lejtmotivem legendárního filmu 12 opic a split bude následovat," pokračuje Skoří.


Na nahrávce zanechal výraznou stopu také Bilos, frontman spřátelených Malignant Tumour. Od této bandy uslyšíte cover "Missing Rebellion", jenž zazněl naživo i s Bilosem při nedávném opožděném křtu Digitotality. "Bilos také celý materiál produkoval. Nahrávalo se na jaře 2021 v Davosu za dozoru mistra Otyna," říká a doplňuje, že pro kapelu je momentálně hlavním tématem hledání vydavatele. "Doufáme, že Friend Of Lunacy a následný split s Heresy poslouží jako slibný začátek spolupráce."

Jako ochutnávku Exorcizphobia v minulých dnech vypustila do světa singl "Stuck Between Realities", celé EP vyjde digitálně 22. července.


Exorcizphobia

EP "Friend Of Lunacy"

Skladby:
1. Inner Strength
2. Take It Easy
3. Stuck Between Realities
4. Friend Of Lunacy
5. Mentally Divergent
6. The Reckoning
7. Missing Rebellion (Malignant Tumour cover)
8. Friend Of Lunacy (Alternative version)

Sestava:
Tomáš Skořepa - kytara, zpěv
Ondřej Šíma - kytara
Aleš Kostka - basa
Tomáš Kejkrt - bicí

Odkazy

Lyric video Stuck Between Realities (z chystaného EP)


Nový videoklip Profit At All Costs (z alba Digitotality)


Celé album Digitotality


Kontakt


Telefon: 00420 733 430 334


about EXORCIZPHOBIA o DEADLY STORM ZINE:





----------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

čtvrtek 6. května 2021

Recenze/review - REFORE - Built To Nothing (2021)


REFORE - Built To Nothing
CD 2021, Support Underground

Poslední dobou často slychávám o tom, že bychom měli podporovat všechno lokální. Místní restaurace, potraviny i hudbu. Něco na tom bude. Protože když zajdete na koncert do klubu ve vašem městě a uvidíte tam hrát kapelu, kterou znáte, získáte si k ní vztah. Problém ale nastává ve chvíli, kdy ji porovnáte s celým světem. To si pak říkáte, proč bych měl poslouchat kopie, když můžu jít a pustit si originál.

REFORE je kapela složená z mladých kluků, kteří se zhlédli ve starém thrash metalu. Znáte to, retro džísky, retro vlasy, retro hudba. Má to něco do sebe, nepopírám, jen si říkám, jestli těch smeček, hrajících postaru, není kolem už příliš. Je to samozřejmě jen jeden úhel pohledu, odsoudit podobné skupiny lze v jedné větě. Opět to dělat nebudu. To bychom pak nemohli poslouchat vůbec nic.


Podporuj svoji lokální scénu. Vstupenka na EXODUS, SLAYER, SODOM, METALLICU stojí nekřesťanské peníze. REFORE hrají hodně podobně (jen nevymýšlejí nic nového) a takhle v pátek večer k pivu a tanci, předloží taky kus dobře odvedené práce. Ono tedy narovinu, někdy si zajdete na starý pardály a pak je vám líto peněz, protože působí unaveně. REFORE si zachovávají mladickou drzost, nadšení a energii, které k thrashi bezpodmínečně patří. Od minulé desky se zlepšili vlastně ve všem. Ve zvuku, v melodiích i vokálech. Pořád mi sice chybí taková ta špinavost, neurvalost, které otcové zakladatelé kdysi měli, ale třeba příště. Když si to vezmu kolem a kolem, tak je "Built To Nothing" vlastně sympatickým, dobře zahraným albem. Nic převratného, nic objevného, ale songy se dobře poslouchají, všechno plyne tak nějak elegantně, je slyšet, že kluci pevně věří tomu, co hrají. Úplně se vidím, jak si dám pivko v malém klubu. Kolem se točí mosh-pit, občas někdo skočí z pódia. Thrasheři, které už nebaví pořád dokola poslouchat to samé, budou nadšeni, že si mohou pustit taky nějakou českou lokální kapelu, která je solidní. A ostatním to bude jedno. Příjemní thrashové osvěžení!



tracklist:
01. Trapped
02. Lifeless
03. Nobody Can Save Me
04. Your Price
05. Reason To Exist
06. Something To Say
07. In The Name Of The Law
08. Where Is Your Heaven
09. Built To Nothing
10. Without Control
11. Reflection Of Society




about REFORE on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - REFORE - Social Failure (2020)

All Music And Lyrics By Refore

Recorded At GM Studio, September 2020
Produced By Martin Roženek

Artwork By Vojtěch Krupka
Designed By Lukáš Prskavec
Photo By Kryštof Fišer

REFORE:
Frantisek Tkadlec – lead guitar, vocals
Dominik Suchma – drums
Matej Fiser – guitar
Karel Chromacek - bass



úterý 4. května 2021

Recenze/review - BAJONET - Kult Kurev (2020)


BAJONET - Kult Kurev
CD 2020, Support Underground

Když se tak dívám na ten hezkej zadek na obalu, tak si říkám, že takhle nějak vypadaly fotky na videokazetách v době, kdy jsem se začínal trošku víc rozhlížet kolem sebe. Německo, heavy metal, kožený kalhoty, vždyť to znáte. Třeba z vyprávění rodičů. Všechno se motá v kruhu. Móda i hudba. Třeba thrash metal, ten se vrátil už několikrát. BAJONET jsou z hlavního města a loni vydali dvoj CD. O čem jsou, zjistíte ale nejen z obalu, ale i z názvů skladeb.

Obě desky působí takovým tím neurvalým způsobem, výrazivo jest až punkáčské. Já se tedy poslední roky moc v českém podsvětí nevyskytuji, ale když jsem viděl tuhle kapelu někde naživo, tak první, co mě napadlo, tak byla česká legenda KRYPTOR. Hudba zní tak nějak podobně, akorát samozřejmě moderněji. Zvuk je syrový, osobně bych si dovedl představit ještě divočejší, špinavější. Záměrně primitivní thrash, který svůj účel splní hlavně při pitkách nebo na koncertech, kde teče nejen pivo proudem.


Hudebně je to samozřejmě taková dnešní klasika. Cituje se ze starých učebnic, díky českým textům cizinec nepochopí vůbec nic. Rychlost vítězí, už jsme to všichni všechno slyšeli tisíckrát, ale ono když se vše podá podobným způsobem, tak nahrávky ani nenudí. Tedy, já raději promyšlenější thrash metal, ale o to BAJONET asi nejde. Někdy je těch kurev až moc, možná kdyby se zpívalo anglicky, byl bych fakt spokojenější. Vokály občas připomínají staré české blackovky (MASTERS HAMMER, TORR). Alespoň tedy dikcí a výrazivem. Poslouchám dál a zjišťuji, že se příliš nechytám. Pravděpodobně nebudu cílová skupina, fanoušci podobných záležitostí ocení určitě víc. Dle mého skromného názoru se  určitě nejedná o první ligu, spíše o druhou, záleží opravdu na úhlu pohledu. Některé momenty jsou zajímavé, v klidnějších pasážích dokáží být BAJONET i celkem překvapiví, ale jakmile kopnou do vrtule, jsem zase mimo. Závěr se sám nabízí - nějak zatím nevím, kam kapelu zařadit. "Kult kurev" mě ani po delší době nijak nenadchl, ale ani neurazil. Thrash metal je sice zahraný naplno, poprvé se zasmějete některým hláškám, po pár pivech si dovedu představit i mosh-pit. Jen si říkám, že mají pánové navíc. Kdybych býval byl bodoval číselně, dal bych šedesát procent. To je koneckonců kurva do prdele ty vole hovno chcanky sračky docela dost ne? 


tracklist:
KRUH KRVE (CD1)
01. Intro (2:58)
02. Zaostale vypráskanej kov (1:09)
03. Píči kyseliny (1:51)
04. Matička válka (1:28)
05. Pytle krve a sraček (2:14)
06. Stínadla (0:50)
07. Uveďte mrtvé (1:52)

KRUH HOVEN (CD2)
01. Archanděl Krematorsk (3:59)
02. Řeka chcanek (1:19)
03. Kult kurev (2:38)
04. Francouzká sekyra (0:57)
05. Rekrucifikace (1:28)
06. Outro (1:54)


band:
Máma Teror - kytara, zpěv
Studna Strachu - basa, zpěv
Thomas von Krchov - bicí, zpěv



čtvrtek 25. února 2021

Recenze/review - SHAARK - Deathonation (2020)


SHAARK - Deathonation
CD 2020, Slovak Metal Army

for english please scroll down

Když mi máma v roce 1995 našla doma na stole kazetu "Sinn Fein", zhrozila se. "Co to prosím tě posloucháš?": ptala se a její údiv byl ještě větší, když objevila, že pátý song se jmenuje Fuck me. Tohle slovo znala ze špatně nadabovaných akčních filmů na videokazetách. Byl jsem tenkrát velký rebel a tak jsem prohodil jenom něco o tom, že tohle je hudba budoucnosti.

Uteklo spousta vody v řekách, několikrát se změnila politická situace, mobily nahradily rozhovory tváří v tvář. Něco se ale nezměnilo. Ano, hádáte dobře, moravští SHAARK se s tím pořád nepářou. Pokud máte rádi starý thrash metal, který je dobře zahraný, má drive a pořádný rockový koule, tak neváhejte ani chvilku. 


Můžeme mít tisíc důvodů k tomu, abychom desku shodili ze stolu a stejně jako kdysi moje máma jen pokývali hlavou nad špatnostmi dnešního světa, ale tohle je hudba pro staré fanoušky. SHAARK zkrátka hrají poctivý thrash metal slayerovského střihu a hotovo. Návrat po dlouhých čtrnácti letech se nadmíru vydařil. Staří pardálové moc dobře ví, jak na nás, na veterány, kteří pamatují zlatou dobu metalu v devadesátých letech. Ve skladbách je pořád kus rebelie, jako vždy se mi moc líbí bicí (jak zvuk, tak i technika). Je sice pravda, že některé songy by zasloužily trošku zkrátit, opakováním ztrácejí lehce na intenzitě, ale to je jen drobnost, která mi nedokáže pokazit celkový dojem. Líbí se mi produkce alba i zdravá naštvanost, která patří k dobrému thrash metalu, jako k mrtvému zimník. Jasně, že jsme tohle všechno už někde slyšeli. O to ani nejde. Pořád mám chuť pařit, vynadat všem blbcúm, kopnout do vrtule, stále je ve mě vášeň a nadšení pro hudbu jako takovou. Z nahrávky "Deathonation" cítím podobné emoce a náladu. Vysokooktanový thrash metal, u kterého hrozí samovznícení! Ryzí, poctivý výplach mozku ze staré školy. Žraloci znovu útočí!


Asphyx says:

When my mother found the "Sinn Fein" tape on my desk at home in 1995, she was horrified. “What are you listening to?” She asked, and her astonishment was even greater when she discovered that the fifth song was called Fuck me. She knew this word just from action movies on videotapes with terrific dubbing. I was a big rebel then, so I just said something about this being the music of the future.

Some time passed, the political situation changed several times, and mobile phones replaced face-to-face conversations. But something hasn't changed. Yes, you guessed it, the Moravian SHAARK still fighting well. If you like old thrash metal, which is well played, has a drive and a proper rock ball, so don't hesitate for a moment.


We may have a thousand reasons to throw the record off the table and, like my mom once, just nod over the bad things of today's world, but this is music for old fans. SHAARK simply plays honest thrash metal in a slayer style and that's it. The return after fourteen long years was extremely successful. The old veterans know very well how to impress us, the veterans who remember the golden age of metal in the nineties. There is still a bit of rebellion in the songs, as I always like drums (both sound and technique). It's true that some songs deserve to be shortened a bit, they lose a bit of intensity with repetition, but that's just a trifle that can't spoil my overall impression. I like the production of the album and the anger, which belongs to good thrash metal. Of course we've heard all of this before. But I still feel I want to mosh, scolding all jerks, kicking a propeller, I still have a passion and enthusiasm for music as such. I feel similar emotions and mood from the recording of "Deathonation". High-octane thrash metal that is at risk of spontaneous combustion! A genuine, honest old-school brainwash. Sharks attack again!


tracklist:
1. Adventus Mali
2. Union of Pain
3. Monsteroid
4. Corruption
5. Trip to Non-Return
6. Deathonation
7. Trapped in the Net part I
8. Trapped in the Net part II
9. Friends of Evil
10. Speed King

band:
Ctibor ´Peroon666´ Palík (zpěv)
Aleš ´Alex 93´ Nejezchleba (kytara)
Radek ´Bája´ Kutil (basa)
Zdeněk Pradlovský (bicí)


Recenze/review - AWRIZIS - Gears of Fear (2020)


AWRIZIS - Gears of Fear
CD 2020, Slovak Metal Army

for english please scroll down

Kdysi dávno jsem hltal sci-fi povídky o apokalypse. Před třiceti lety a zajímavé je, že spousta předpovědí se splnila. Jsme propojeni v jedné všemocné síti, která nás měla původně spojovat a nyní nás spíše izoluje. O smrtících virech vám asi nemusím nic říkat, přímo to prožíváme teď a tady. Někteří dokonce tvrdí, že apokalypsa dávno začala, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Nenávist, vztek, jedovaté sliny, kterými se, ať chcete nebo ne, stejně nakonec nakazíte. Rozhoduje za nás umělá inteligence, která je chytřejší, než většina populace.

Nová, v pořadí třetí dlouhohrající, deska moravských death thrash groove metalistů AWRIZIS by mohla všude znít z rozhlasu, až bude po apokalypse. Až se náš svět zase očistí od zbytečností. Bude to pochmurný, temný a náročný život. Restart je už ale opravdu potřeba. 


"Gears of Fear" krásně vyjadřuje do krvava laděný obal i promo materiály, při poslechu na mě padá stejná beznaděj, jako při sledování večerních zpráv. AWRIZIS dokáží být vznešení, epičtí, rozevlátí, jejich skladby nepostrádají jasné, zřetelné motivy, spoustu rozličných nálad, ze kterých nejvíce převládá melancholie. Občas vyvstane na povrch jemná inspirace třeba takovými HYPOCRISY, SOILWORK, BORKNAGAR, novými CONVULSE. Kapela ale není svázána nijak s žádným stylem. Je spíše vzácnou kompozicí, riffy jsou účelné a songy krásně gradují. Jako bych se procházel po spálené zemi, vzpomínal na to krásné a děsil se ve snech všemi zvěrstvy, kterých je lidstvo schopno. Cloumá se mnou dlouho zadržovaný vztek, smutek, připomínku bych měl snad jenom ke zvuku, který je v některých momentech takový "nevyvážený", působí roztříštěně. Někdy moc nahlas, občas vyniknou zcela jiné nástroje, než bych očekával. Jsou to ale jen drobnosti, jinak jsem spokojený. V téhle kapele se sešla parta velmi talentovaných muzikantů, kteří jsou hraví, skládají inteligentně, s cílem vás rozdrásat do krve. Musím rovnou napsat, že u mě se jim to podařilo. Až jednou zase budete sdílet bolest na sociálních sítích, rozhodně si předtím pusťte tuhle desku. Třeba vás donutí k zamyšlení jako mě. Apokalypsa přichází!


Asphyx says:

Once upon a time, I loved sci-fi stories about the apocalypse. Thirty years ago and interestingly, a lot of predictions came true. We are connected in one omnipotent network that was originally supposed to connect us and now rather isolates us. I probably don't have to tell you anything about deadly viruses, we experience it right now and here. Some even claim that the apocalypse began a long time ago, just look around. Hate, anger, poisonous saliva, which, whether you like it or not, will eventually infect you anyway. Things are decided by artificial intelligence, which is smarter than the majority of the population.

The new, third long-length album of Moravian death thrash groove metallers AWRIZIS could sound from the radio everywhere, after the apocalypse. When our world is cleansed of uselessness again. It will be a gloomy, dark and demanding life. But a restart is really needed.


"Gears of Fear" beautifully expresses the bloody cover and promo materials, while listening to me the same hopelessness as when watching the evening news. AWRIZIS can be noble, epic, distracting, their compositions do not miss clear, distinct motifs, a lot of different moods, but the most prevalent is melancholy. Sometimes a subtle inspiration by bands such as HYPOCRISY, SOILWORK, BORKNAGAR, new CONVULSE come up. But the band is not tied to any style. It is rather a rare composition, the riffs are purposeful and the songs graduate beautifully. It was as if I was walking on scorched earth, remembering the beautiful, and terrifying in my dreams with all the atrocities that humanity is capable of. I have a long-held anger, sadness, I would only like to mention the sound, which in such moments is so "unbalanced", it seems fragmented. Sometimes too loud, sometimes completely different instruments stand out than I would expect. But these are just trifles, otherwise I'm satisfied. This band brought together a group of very talented musicians who are playful, compose intelligently, in order to scratch your blood. I have to write straight away that they succeeded with me. Once you share the pain on social media again, be sure to play this record first. Maybe they'll make you think like me. The apocalypse is coming!



tracklist:
1. Where the True Nature of Human Dwells in Shadows
2. The Great Plague
3. North of My Heart
4. Broken Clocks
5. Veins vs. Wires
6. The Racing Heart
7. Quarantined (My Home, My Grave)
8. Dehumanized
9. Signs in the Sky

band:
Marek ´Frodys´ Pytlík (kytara, zpěv)
Matěj Grunt (kytara)
Jakub Grunt (basa)
Lord Izual (bicí)


pondělí 18. ledna 2021

Recenze/review - EXORCIZPHOBIA - Digitotality (2020)


EXORCIZPHOBIA - Digitotality
CD 2020, Support Underground

for english please scroll down

Pamatuji ještě doby, kdy byl internet krásným místem setkávání a mohli jste na něm získat zaručeně pravé informace. Všechno to vypadalo úžasně a zítřky se zdály být zalité sluncem. Jenže pak se staly dvě věci. Na internet se dostala lůza a všechno nakonec zkurvily sociální sítě. Jedeš tramvají do práce a jediný nesleduješ sebevraždu v přímém přenosu, která zrovna hýbe světem. Mladá dívka ve vaně, žiletky, reklama na šampon. Nějak jsme otupěli, nemyslíte?

Co je lež a co je pravda? To už dnes asi nikdo nezjistí. Jedno ale vím na sto procent. Nová deska českých thrash metalistů EXORCIZPHOBIA se povedla. Je jedno, jestli si mladý hipster s kazeťákem a koloběžkou, je jedno, jestli si starý plesnivý metalista, je jedno, jestli máš patku a dřevorubecký vous. Nakonec se všichni sejdeme v mosh - pitu. Bez obrazovek, bez jedu, který na nás každý den ze všech stran cáká. 

 

Z tvorby EXORCIZPHOBIA je dlouhodobě cítit, že mají rádi kapely jako VOIVOD, PANTERU, SACRECH REICH, ANTHRAX, DARK ANGEL a spoustu dalších, kteří kdysi formovali i můj hudební vkus. Je to vlastně jedno, dnes je každý někomu podobný. O to v závěru totiž vůbec nejde. Hlavní je energie, temná a špinavá, nadšení, dobrý zvuk, obal. Tohle všechno pánové umí a ještě přidávají něco navíc (kupříkladu schopnost vystavět parádní strukturu skladeb, která postupně graduje a songy tak mají surově podmanivou atmosféru). "Digitotality" je krásný název, který vystihuje spoustu věcí a které se právě teď dějí kolem nás. Levice a pravice, mezi to nějaký nahý zadky a koťátka, bez těch by to rozhodně nešlo. Některé země jsou na pokraji občanské války, tak dej like, možná zachráníš svět. Válka totiž dobře prodává. Líbí se mi směr, jakým se EXORCIZPHOBIA vydali. Nová deska má drive, mluví jasnou a zřetelnou řečí. Dost bylo keců, je čas na thrash metal a samozřejmě i crossover, bez kterého by to nešlo. "Digitotality" je albem pro všechny, kteří ještě alespoň trošku nezapomněli, co je to realita, opravdová radost. Téhle smečce to stejně nejvíc sedne v malém klubu, kde lidé létají vzduchem. Jestli máš někdy chuť zařvat z plných plic na celý svět -  jděte s tím už do prdele!, pak je nahrávka určená i pro tebe. Vypni internet a zapni přehrávač, uvidíš, že bude zase jednou fajn. Dejte mi někdo pivo, mám chuť pařit. Kolem je možná stovka kapel, které hrají stejně, ale EXORCIZPHOBIA jsou jenom jedni. Thrash metal s jasným poselstvím - všechno zničit!


Asphyx says:

I still remember the times when the internet was a beautiful meeting place and you were guaranteed to get the right information. It all looked amazing, and tomorrow seemed to be full of sunshine. But then two things happened. The mob got into the network and in the end everything was fucked up by social networks. You take the tram to work and you are not the only one watching a live suicide that is moving the world. A young girl in the bath, razor blades, advertising for a shampoo. We kind of got numb, don´t you think? 

What is a lie and what is the truth? Probably no one will find out today. But I know one hundred percent. The new record of Czech thrash metalists EXORCIZPHOBIA is a great success. It doesn't matter if you are a young hipster with a cassette player and a scooter. It doesn't matter if you are an old moldy metalhead. It doesn't matter if you have weird hair and a lumberjack beard. In the end we will all meet in a mosh-pit. No screens, no poison that splashes on us from all sides every day.


Front the work of EXORCIZPHOBIA it has long been felt that they like bands such as VOIVOD, PANTERU, SACRECH REICH, ANTHRAX, DARK ANGEL and many others who once shaped my musical taste. It really doesn't matter any more, today everyone sounds like someone. In the end, that is not the point. The main thing is the dark and dirty energy, the good sound and the cover. The gentlemen can do all this and add something extra (for example: the ability to build a great structure of songs, which gradually goes up and the songs have a raw and captivating atmosphere). “Digitotality” is a beautiful name that captures a lot of things that are happening around us right now. Left and right, some naked butts and kittens, without them it would definitely not work. Some countries are on the brink of a civil war, so give it a like and maybe you´ll save the world. The war is selling well. I like the direction that EXORCIZPHOBIA has set out. The new album has a drive, speaks clear and distinct language. There was a lot of bullshit, it's time for thrash metal and of course crossover, without which it wouldn't be possible. “Digitotality” is an album for everyone who has not forgotten at least a little bit what the reality is, the real joy. This band fits the most in a small club where people fly through the air. If you ever feel like shouting from the bottom of your lungs of the whole world - fuc off with it! - then the album is for you too. Turn off the internet and turn on the music player, you will see that it will be fine again. Give me a ber, I feel like I need to party. There may be a hundred bands around. They play the same but EXORCIZPHOBIA are just one. Thrash metal with a clear message - destroy everything! 



Tracklist:
1. Desires of the Flesh 05:23
2. Corporate Dance 03:34
3. Digitotality 04:15
4. Profit at All Cost 04:40
5. Correct Opinions 04:55
6. Ancient Deception 06:08
7. Oumuamua 09:21 instrumental
8. Perception Is the Key 08:02


středa 25. listopadu 2020

Recenze/review - THE CORONA LANTERN - Certa Omnibus Hora (2020)


THE CORONA LANTERN - Certa Omnibus Hora
CD 2020, Metalgate Records

for english please scroll down

Jsou tři hodiny ráno a mě probudil divný pocit v břiše. Kolem našeho domu je mlha, ale v tom protějším vidím siluetu postavy v křesle. Asi také nemůže spát. Mám divný pocit a tak si sednu před bílou plochu textového editoru a poslouchám novou desku českých THE CORONA LANTERN. Kapely, kterou jsem zatím bohužel nikdy neviděl naživo. Přesto cítím a  slyším znovu spoustu pochmurných emocí a nálad.

Celou novinkou "Certa Omnibus Hora" se prolíná ponurá, smutná atmosféra. Píší o sobě, že hrají post doom metal.  Nevím, označení pro mě nebývají důležitá. Pro mě je hlavní, že jsem se oblékl a vyrazil ven. Zamával paní v okně a vydal se nahoru nad město. Pomalu svítá, riffy mě drásají až někam dovnitř hlavy. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě drive i pověstnou sílu. Pro podzimní mlhavá rána je hudba THE CORONA LANTERN jako stvořená.


V dnešní době nadprodukce muziky se často setkávám s tím, že si mnohé skupiny na předkládaný styl jenom hrají, předstírají jej. Odtrženým od reality jim to současný virtuální svět umožňuje. To ale není případ nové desky  "Certa Omnibus Hora". Ta si mě ihned naklonila na svoji stranu. Je syrová, uvěřitelná. Musím našlapovat tiše, činím tak i za světla, kdy brzké ranní přízraky zdánlivě pominou. Jsou ale uvnitř, uvnitř mého těla i hudby THE CORONA LANTERN. Je jednoduché hodnotit formální stránku věci - obal, celková grafika, zvuk i produkce, vše je na profesionální úrovni. Kapela má svůj jasný výraz, směr a cíl. Dokáže mě probudit ve tři ráno a donutit pohlédnout do protějšího domu. Dnes se možná paní usmívá nebo se mi to jenom zdá. Cítím z toho pohledu, stejně jako z nahrávky, samotu, spočinutí, smutek, pomíjivost fyzična, budhisté mi dají zajisté za pravdu. Líbí se mi celkový projev kapely, skladby drží pohromadě, jsou jasně a zřetelně zacílené. Zároveň bublají jako žhavá láva pod povrchem. Potkává se zde doom metal s nihilismem i progresivními prvky. Tři týdny album poslouchám a každý den nahlížím do protějšího domu. Paní byla dávno mrtvá, byla jen osamocenou siluetou, která nikomu nechyběla. Občas bývá zvláštní, s čím se mi muzika spojí a jak na mě působí. Tentokrát byla šedivým oparem, studenou mlhou, přesnou definicí podivných snů. Pro mě je hrozně důležité, aby mě hudba něčím zaujala, probudila ve mě chvění, zasekla do mě dráp. Letos se to THE CORONA LANTERN povedlo na výbornou. Jsou velmi příjemným, i když smutným, osvěžením podzimních dní. 


Asphyx says:

It's three o'clock in the morning and I was awakened by a strange feeling in my stomach. There is fog around our house, but on the opposite side I see the silhouette of a figure in a chair. He probably can't sleep either. I have a weird feeling, so I sit in front of the white surface of a text editor and listen to the new album of Czech band THE CORONA LANTERN. A band I've unfortunately never seen live before. Nevertheless, I feel and hear a lot of gloomy emotions and moods again. 

The whole new album "Certa Omnibus Hora" is interspersed by a gloomy, sad atmosphere. They call themselves as post doom metal. I don't know, genres aren't important to me. The main thing for me is that I got dressed and went out. I waved to the lady in the window and headed up over the city. It is slowly dawning, the riffs are scratching into my head. The songs are very well written, they have a drive and a reputation for strength. THE CORONA LANTERN's music is perfect for a foggy autumn morning.


In today's overproduction of music, I often come across the fact that many groups just “play” the presented style, pretend it. Detached from reality, the current virtual world allows them to do it. But this is not the case with the new album "Certa Omnibus Hora". It immediately tilted me to its side. It's raw, believable. I have to tread quietly, I do so even in the light, when the early morning ghosts seem to pass. But they are inside, inside my body and the music of THE CORONA LANTERN. It's easy to evaluate the formal side of things - the cover, the overall graphics, sound and production, everything is on a professional level. The band has its clear expression, direction and goal. They can wake me at three in the morning and make me look at the house opposite. Today, maybe the lady is smiling or it just seems to me. From that point of view, as well as from the recording, I feel loneliness, rest, sadness, physical transience, the Buddhists will certainly agree with me. I like the overall performance of the band, the songs stick together, they are clearly targeted. At the same time, they are bubbling like hot lava beneath the surface. Doom metal meets nihilism and progressive elements here. I listen to the album for three weeks and look at the opposite house every day. The lady was long time dead, she was just a lone silhouette that no one missed. Sometimes it's weird what music connects to me and how it affects me. This time it was a gray haze, a cold mist, the exact definition of strange dreams. It is very important for me that the music fascinates me with something, awakens a shiver in me, a claw gets stuck in me. This year, THE CORONA LANTERN did very well. They are a very pleasant, but also sad refreshment in autumn days.

tracklist:
1. As Wide Eyes Travel
2. Through This Swamp of Oblivion
3. Up the Last Hill
4. Hours Between Heartbeats
5. Make Me Forget
6. The Truth and Its Will

band:
Daniela Dahlien Neumanová: Vocals
Igor Krakhmalev: Guitars
Dima Borovkov: Bass Guitar
Šimon Hajdovský: Drums
Tonda Smrčka: Live Guitar

thecoronalantern.bandcamp.com
facebook.com/thecoronalantern
Instagram.com/thecoronalantern
www.metalgate.cz

pondělí 16. listopadu 2020

Recenze/review - !T.O.O.H.! - Free Speech (2020)


!T.O.O.H.! - Free Speech
CD 2020, Lavadome Productions

for english please scroll down

Občas nevím, který svět je vlastně normální. Ten náš, všeobecně známý, s jedovatými obrazovkami, pozlátkem a nádhernými reklamami nebo dům, kam se zavírají duševně choří? Kdo je vlastně dneska normální a kdo ne? Rozdíly se postupně stírají, připadá mi občas, když se pozorně rozhlédnu. Jsme zavření ve svěrací kazajce představ o své vlastní výjimečnosti, přitom jsme jen zrnko písku ve vesmíru. Maskáče, tlustá prdel a umaštěná huba plná keců. Tupá masa u slev v supermarketu má najednou příliš velké slovo, nepřipadá vám? Taky je máte někdy chuť pořádně nasrat? 

!T.O.O.H.! jsou v tomhle přesně moje krevní skupina. Dekadentní, progresivní, avantgardní, hraví, s texty, za které by se nemuseli stydět ani prokletí básníci. Čeština je krásný jazyk, dle mého hrozně těžko použitelný pro hudbu. Ale pánové se i letos pochlapili a je doslova radost rozplétat jednotlivé sloky. Jakoby se Vančura s Hrabalem sjeli LSD a onanovali na náměstí do kašny i ve vašem městě. No nádhera, co vám budu vykládat. Na to jsme ale u téhle smečky zvyklí. 


Všichni se dělají lepšími než jsou, dávkují nám předstíranou radost a po večerech stahují porno s tématikou, o které si nejsem jist, jestli už nepatří za zeď domu šílenství. Přetvářka a klam vládnou světem, od pradávna, ale teď je to kurva fakt hodně vidět a slyšet. Novou desku !T.O.O.H.! vlastně ani pořádně nelze popsat slovy. Netroufám si, v tomhle případě jsem velmi pokorný. Můžu vám ale prozradit, že mě neskutečně baví. Má v sobě vnitřní náboj, je pestrá, divoká a chladná zároveň. Talent i nápady zde tryskají na všechny strany, zároveň jsou ale otesány do podoby, která se dá skvěle poslouchat. Některé postupy mi připomínají vážnou hudbu, death grindovou operu se spoustou moderních prvků. 

Taky si pamatujete, když vaše paní učitelka škrábala nehty po tabuli? A dívali jste se jí do výstřihu? Takových hudebních momentů je zde obrovské množství, posluchač je zpočátku doslova zahlcen, ale s každým dalším návratem si začíná pobrukovat, pohupovat se v kolenou a po delší době se konečně přestane stydět za to, že snad pobral alespoň nějakou inteligenci. "Free Speech" je plivancem do ksichtu všem šosákům, pokrytcům, bojovníkům za svobodu všech, kteří jsou dávno svobodní. Můžete ji poslouchat v našem rádoby normálním světě, ale klidně i za zdmi vašeho ústavu. O zvuku, obalu, muzikantských výkonech a podobných "drobnostech" netřeba diskutovat, vše je v absolutním pořádku. Pokud máte rádi pestrou, svěží, neotřelou muziku, tak neváhejte ani chvilku. Konečně někdo, kdo má opravdu co říct a umí to vyjádřit i písněmi, přátelé. Našlapané album, které má neskutečný drive i poctivý metalový chlupatý koule!

- pro fanoušky deathu, grindu, progresivity, techniky, avantgardy, perverzních básní a nekonečné onanie
- není určeno pro pokrytce, tupé stádo, lidi bez fantazie, zmrdy a vohnouty
- moje nejoblíbenější songy - Nácek radikál a Komouš, v nich je absolutně všechno, vy kurvy!



Asphyx says:

Sometimes I don't know which world is actually normal. Ours, widely known, with poisonous screens, tinsel and beautiful advertisements, or a house where they close mentally ill? Who is actually normal today and who is not? The differences gradually disappear, it seems to me sometimes when I look around carefully. We are locked in a straitjacket of ideas of our own uniqueness, yet we are just a grain of sand in space. Camouflage, fat ass and a greasy mouth full of bullshit. Dull crowd at supermarket discounts have suddenly too strong word, don't you think? Do you ever feel like to pissing them off? 

! T.O.O.H.! They’re exactly my blood type in this. Decadent, progressive, avant-garde, they are playing with lyrics and even cursed poets would not be ashamed of. Czech is a beautiful language, in my opinion very difficult to use for music. But the gentlemen have caught up again this year and it is literally a pleasure to unravel the individual verses. It is like Vančura and Hrabal gathered LSD and masturbated in the square to the fountain in your city. Simply great, I don't need to explain this to you. But we are used to that with this band. 

They all make themselves better than they are, they give us pretended joy and in the evenings they download porn with a theme that I'm not sure if it doesn't belong behind the wall of the house of madness. Hypocrisy and delusion have ruled the world since ancient times, but now it's fucking a lot to see and hear. New record! T.O.O.H.! in fact, it cannot even be properly described in words. I do not dare, in this case I am very humble. But I can tell you that I really enjoy it. It has an internal power, it is colorful, wild and cold at the same time. Talent and ideas gush here in all directions, but at the same time they are carved into a form that can be easily listened. Some techniques remind me of classical music, death grind opera with lots of modern elements. Do you also remember when your teacher scratched her nails on the board? And did you look at her neckline? There are a huge number of such musical moments, the listener is literally overwhelmed at first, but with each subsequent return he begins to grunt, sway his knees and after a long time he finally stops being ashamed that he may have at least some intelligence. "Free Speech" is a spit in the face of all the scoundrels, hypocrites, freedom fighters of all who are already free for a long time. You can listen to it in our would-be normal world, but also behind the walls of your institute. There is no need to discuss sound, sound, musical performances and similar "trifles", everything is in absolute order. If you like colorful, fresh, original music, don't hesitate for a moment. Finally, someone who really has something to say and can express it in songs. A well-done album that has an incredible drive and honest metal hairy balls! 

- for fans of death, grind, progressiveness, technique, avant-garde, perverse poems and endless masturbation 

- not intended for hypocrites, blunt herds, people without imagination, bastards and snares - my favorite songs - Nácek radikál and Komouš, there is absolutely everything in them, you whores!




about !T.O.O.H.! on DEADLY STORM ZINE:

!T.O.O.H.! - Komouš:
https://www.deadlystormzine.com/2019/05/recenzereview-tooh-komous-2019.html

tracklist.
1. Pět neděl ve srubu
2. Unést, prcat a čekat
3. Nácek radikál
4. Kratochvíle pana M
5. Proto moudří v ústraní
6. Tfuj, Jirko!
7. Roztřískám jim papule
8. Zrozen k božským cílům
9. Pak jí ruce svážu
10. Čarovné mlíčí
11. Poslední hon dcery doktora Hamky, majitele nejedné golfové jamky
12. Komouš

band:
Humanoid - guitar, vocals
Schizoid - drums, backing vocals

order here:

pondělí 9. listopadu 2020

Recenze/review - HYPNOS - The Blackcrow (2020)


HYPNOS - The Blackcrow
CD 2020, Einheit Produktionen / Monster Nation

for engish please scroll down

Negace všeho dobrého, absolutní nihilismus. Jestliže byla předchozí Bílá vrána nadějí a vírou v dobro, tak letošní deska je ponurou výpovědí. Hnilobou našich zkažených myšlenek. HYPNOS vás pozvou na výlet bez konce, při kterém je vám nastaveno zrcadlo. Naštvanost, agresivita, to jsou věci, které mnohým na minulé nahrávce chyběly. Tentokrát budou myslím spokojeni.

Na "The Whitecrow" se mi líbila určitá melancholie, doomové nálady. Ty jsou pryč a přichází místo nich zlí a oškliví démoni z nočních můr. "The Blackcrow" je surovým, syrovým death metalovým albem. HYPNOS mají dávno svůj vlastní a jasně rozpoznatelný rukopis. Hlavními devizami jsou opět ledové melodie, tma a smrt. 


"The Blackcrow" jsem si brával během světové pandemie často do mlhavých lesů, do bažin za naším městem. Zde nálada nahrávky vynikla nejlépe. Potkával jsem přízraky a přemýšlel, kam poslední dobou tenhle svět směřuje. Na HYPNOS se mi vždy líbilo, že kladou velký důraz nejen na hudbu, ale i na texty a grafiku. Posluchač dostane vždy komplexní dílo, na které je radost pohledět a donutí jej i k zamyšlení. Moravští bardi nejsou techničtí, ani brutální, ale sází spíše na vytváření negativních nálad. Chlad a temnota i určitá krutost se ukrývá v něčem jiném než u mnohých jiných, v určité záhadnosti a tajemnu. Při poslechu mám podobné pocity, jako když naleznete v lese roztrhané zvíře a víte, že šelma obchází stále kolem. Hádejte, komu půjde po krku? Líbí se mi momenty načichlé blackem, užívám si důrazný, čistý, ale zároveň bolestivý zvuk. Cítím z HYPNOS velké nadšení pro hudbu jako takovou. Jsou možná v některých pasážích lehce rozevlátí, neukotvení, ale to je jen drobnost, která mi nedokáže překazit celkový zážitek. Často bývám z dnešní doby zklamaný. Závist, klam, přetvářka jsou čím dál tím častěji vidět i slyšet. Je pro mě skvělé, že ještě existují kapely, jejichž hudbu si mohu vzít do bažin plných hnisu. Pomáhají mi přežít. Ne, HYPNOS nenahráli nejlepší death metalovou desku dekády, ale jsou přesvědčiví, upřímní a jejich skladby jim věřím. Vítej, Černá vráno, vezmi si naše duše! Tajemné death metalové album, ve kterém se potkává nekonečný chlad s temnotou!


Asphyx says:

Negation of all good, absolute nihilism. If the previous “The Whitecrow” was hope and faith in the good, then this year's album is a grim statement. The rot of our corrupt thoughts. HYPNOS will invite you on an endless trip, during which they will set a mirror for you. Anger, aggression, these are things that many fans missed on the last recording. I think they will be satisfied this time.

I liked a certain melancholy, "doom mood" on "The Whitecrow". But they gone and are replaced by evil and ugly demons from nightmares. "The Blackcrow" is a raw death metal album. HYPNOS have for a ling time their own and clearly recognizable signature. The main advantages are again icy melodies, darkness and death.


During the world pandemic, I often took "The Blackcrow" to the misty forests, to the swamps outside our city. Here the mood of the recording stood out best. I met ghosts and wondered where this world was going lately. I have always liked HYPNOS that they place great emphasis not only on music, but also on lyrics and graphics. The listener always gets a complex work that is a pleasure to look at and makes him even think. Moravian bards are not technical or brutal, but rather bet on creating negative moods. Coldness and darkness, as well as a certain cruelty, are hidden in something diferent than at many others, in a certain mystery. When listening, I have similar feelings as when you find a torn animal in the forest and you know that the beast is still going around. Guess who's neck is next one? I like moments of black smell, I enjoy a strong, clean, but at the same time painful sound. I feel a great enthusiasm for HYPNOS for music as such. They may be slightly out of place in some passages, not anchored, but this is just a trifle that cannot interfere with my overall experience. I am often disappointed today. Envy, deception, hypocrisy are increasingly seen and heard. It's great for me that there are still bands whose music I can take to the swamps full of pus. They help me survive. No, HYPNOS didn't record the best death metal record of the decade, but they are convincing, honest and I believe their songs. Welcome, Black Crow, take our souls! A mysterious death metal album where endless cold meets darkness!



about HYPNOS on DEADLY STORM ZINE:





Report, photos, video - HYPNOS, FLESHLESS - club Divadlo pod Lampou, Plzeň - 8. 5. 2018





tracklist:
1. Vox Irae
2. The Blackcrow
3. Afterlife Disillusion / The End of Idolatry
4. Dawn of their Halcyon Age
5. Plunged into Cacophony / Procession to Babylon
6. Vae Victis
7. Culte de la Raison
8. Liquid Sands
9. In Grief / Too Old to Cry
10. In Blood we Trust (2020) * digipack bonus track 

band:
BRUNO – vocals / bass
PEGAS – drums
VLASA – guitars
CANNI – guitars

http://monsternation.cz/cz/

úterý 3. listopadu 2020

Recenze/review - SCABBARD - V říši zla (2020)


SCABBARD - V říši zla
CD 2020, Slovak Metal Army

for english please scroll down

Venku je hnusně a já poslouchám návratovou desku SCABBARD. Zazní prvních pár tónů a ihned se vracím o nějakých třicet let zpět, když jsem s tvrdou muzikou začínal. Novinka "V říši zla" je jako rezavá truhlice, kterou náhodou při vyklízení najdete na půdě. Je plná starých zamotaných kazet, nášivek kapel, které už dnes nikdo nezná. Pamatujete na kompilaci Death Metal Session z roku 1991? Pánové by klidně mohli být jednou z dalších smeček, které by na ní zazněly.

Pro to, abyste si desku užili, se musíte vrátit po časové ose zpět. Dnes se tomu říká old school, dřív to byla muzika, kterou jsme poslouchali všichni. České texty, mnohdy lehce úsměvné, ale myšlené od srdce. Pamatuji, že SCABBARD mívali klávesy a koketovali i s doom metalem? Nebo se pletu, paměť už mi tolik neslouží. Každopádně, tady se hraje ryzí, prašivý death metal protýkaný thrashem. Nechte si chutnat. 


"V říši zla" je retrem se vším, co k tomu patří. Se zastřeným zvukem, určitou "nedokonalostí", která je doplněna nadšením a odhodláním. Nevím, jak deska obstojí u dnešních zmlsaných posluchačů, ale myslím, že jim ani není určena. Když totiž máte nahrávku v přehrávači a kolem chodí vaši blízcí, tak se pokaždé zastaví a zeptají se, co to posloucháš, prosím tě? Je potřeba určitá dávka nostalgie, abyste si album opravdu užili. Musíte se ponořit do vzpomínek, zasnít se a teprve pak budete spokojeni. Je určena pro starý psy, kteří už jen líně leží a nechávají kolem sebe všechno plynout. Občas ale zvednou hlavu a jsou pořádně naštvaní. Na celej tenhle zkaženej svět. Stejně jako SCABBARD. Pánové samozřejmě nejsou dokonalí, vlastně ani originální, ale když ony mají skladby svoje kouzlo. Songy od MORIORR jsme taky vyřvávali do noci a nikdo si z nás tenkrát nepomyslel, že dnes budou metal hrát i napomádovaní paňáci. "V říši zla" mě baví hlavně ve chvílích, když jdou na mě chmury, když se cítím starej a potřebuju se uchýlit na půdu mezi ohmatané věci. SCABBARD jsou letos suroví, syroví a pořádně naštvaní. Stejně jako já, když si pustím večer zprávy. A o tom to celé myslím je. Masakr ze staré školy! 


Asphyx says:

It's disgusting, the weather outside and I'm listening to new SCABBARD record. The first few tones sound and I immediately go thirty years back, when I started with hard music. The new album "V říši zla" is like a rusty chest, which you randomly find on the loft when you are cleaning. It's full of old tangled cassettes, band patches that no one knows today. Remember the 1991 Death Metal Session compilation? The gentlemen could easily be one of the other bands to be there. 

To enjoy the record, you must go back along the timeline. Today it's called old school, it used to be the music we all listened to. Czech lyrics, often slightly smiling, but thought from the heart. Remember that SCABBARD used to have keyboards and flirted with doom metal? Or I'm wrong, my memory doesn't work much anymore. Anyway, this is where pure, dusty death metal is played, interwoven with thrash. Bon appetite.


"V říši zla" is “retro” with everything that goes with it. With a muffled sound, a certain "imperfection", which is complemented by enthusiasm and determination. I don't know how the record will stand up to today's crazy listeners, but I don't think it's even intended for them. After all, when you have a recording in the player and your loved ones walk by, they always stop and ask, what are you listening to, please? You need a certain amount of nostalgia to really enjoy the album. You have to immerse yourself in memories, dream again and only then will you be satisfied. It is intended for old dogs who are just lying lazily and letting everything flow around them. But sometimes they raise their heads and are really upset. To this whole corrupt world. Like SCABBARD. Of course, the gentlemen are not perfect, not even original, but they have their charm. We also yelled songs from MORIORR into the night, and none of us thought at the time that metal would be played by guided men today. "V říši zla" I enjoy mainly in the moments when the grims fall on me, when I feel old and I need to take refuge on the ground among the things I know. SCABBARD are raw and really upset this year. Like me when I watch the news tonight. And that's what I think is all about. Old school massacre!



tracklist:
01-Intro
02-Novodobá šlechta
03-Zabil svou duši
04-Válka je kurva
05-Depka
06-Soudný den
07-John Wayn Gacy
08-Antikrist
09-Cesta
10-Jménem kříže

band:
Dan – bicie
Alex – basa, vokály
Tom – gitary, vokály


TWITTER