DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemphotos. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemphotos. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 25. listopadu 2022

Report, photos, video - ARCHGOAT, WHOREDOM RIFE, THEOTOXIN - Prague, club Futurum - 24. 11. 2022


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


"Pochválen buď Ježíš Kristus, vy kurvy!"

Pronesl na plzeňském nádraží jeden bezdomovec, který očividně hodně popil. Jak stylové, napadlo mě ihned. Mám za sebou několik šílených týdnů v práci i doma. Padám na hubu, ale vyrazil jsem. Už mám trošku koncertní absťák. PARADISE LOST v Plzni byli sice skvělí, ale chybí mi rouhání, temnota a pořádný nářez. Pozoruji kolem sebe, že jsou lidé uzavřenější. Naučili se díky covidu a válce víc žít doma, být sami. Mám to hodně podobně. Také jsem, mimo jiné, poslední dobou zaznamenal konec spousty webových stránek o muzice. S některými redaktory jsem se bavil a většina skončila znechucena jedovatými příspěvky v diskuzích. Inu, je nás na světě osm miliard a jak známo, debilové se tak nějak množí víc. Samotnému mi bylo v pondělí 48 a říkám si, že dám už jen tak dva roky. Pak odejdu do lesů a budu si číst a poslouchat hudbu. Daleko od asociálních sítí, daleko od pozérů. Ale ještě je čas. 


"Kristova noho!"

Inu ale, inu ale, inu co? Vstával jsem ve čtyři ráno a zítra mě čeká doma další práce. Rekonstrukce bytu se sama neudělá, ale finští ARCHGOAT jsou pro mě povinnost. Mám je totiž moc rád. Navíc přislíbili účast někteří mí kamarádi, které jsem dlouho neviděl. Sedím ve vlaku a v mp3 přehrávači mi hrají noví MACERATION (Recenze/review - MACERATION - It Never Ends... (2022)). Mám trošku obavy, jací lidé do klubu přijdou, protože předkapely jsou čistě black metalové a já jsem zvyklý spíš na poklidné deathery, veselé grindery a nebo flanelové retro thrashery. Tak snad mě nikdo neprokleje. Neumím si ani udělat make up a pandy na mě nikdy nepůsobily děsivě, ale spíše mile a mám sto chutí jim vždycky natrhat bambusové výhonky. 

"Panenko Maria, oroduj za nás!"

Mě vám to ve vlaku vždycky tak šrotuje, že bych byl schopen znovu vymyslet kolo. Mám na sobě křiváka, který mi už spoustu let nejde zapnout, marteny, co mě trošku tlačí, jako každou zimu a když na Smíchově vystoupím, mám toho plné zuby. Jsem utahanej. Achjo, minule na MARDUK na Chmelnici nějaký ožralý blacker vytáhl v mosh-pitu dlouhý nůž. Ze včerejška na dnešek se mi o tom zdálo. Budu muset být asi sveřepý, koneckonců, na koncertech v Plzni to tak bývá dodnes. Nasadím tedy tvrďáckou masku, ale oči mě asi vždycky prozradí. Nějaká stařenka se mě ptá na cestu. Copa já vím, nejsem Pražák, ale podle mapy jí poradím. Usměje se a popřeje mi hezký den. Kdyby jen věděla, kam jdu...



"Svatý Antoníne, stůj při nás!"

Kozlovna na Andělu je naší základnou. Koukám, že za chvilku bude každý koncert drahý sakumprásk s jídlem, vstupenkou, jízdenkami a pivem, jako před pár lety víkend na horách v Rakousku. Ale co, peníze budou a my nebudeme. Říkám si, ale už mám v hlavě vykřičník. Dvě děti na střední škole, manželka, byt, chalupa a stará máma, auto, člověk si už víc vybírá, nemusí být všude. Jsem ale pevně rozhodnut, že si dnešní koncert užiju. Hodně k tomu přispějí kamarádi, kteří se pomalu dostaví, jak švábi na pivo. Pokecáme, probereme svět a super je, že stranou zůstanou ceny másla a práce. Je to hodně na pohodu a musím svým spolubojovníkům vyseknout poklonu. Vidět vás mi zase jednou rozjasnilo hlavu. A to i přesto, že nás čekal pradávný metalový rituál.

"Otčenáš, jenž si na nebesích..."

Dopijeme a jdeme do Futura. U vchodu už stojí několik metalistů, pár jich je i uvnitř a musím rovnou napsat, že skladba fanoušků je přeci jen trošku jiná. Pozná se to podle triček, ale i výrazů ve tváři. Jsem tedy zvyklý na víc úsměvů, tady to vypadá spíš jako v márnici. Alespoň to dokonale doplňuje atmosféru, která nás provází celou akcí. Připravím se do pozice váhavého fotografa. Abych nikomu nepřekážel a udělal si do reportu pár malých skromných snímků. Můj kompaktní Canon sice vypadá mezi všemi těmi nablýskanými čínskými telefony jako chudý příbuzný, ale fotí rozhodně díky čipu lépe (což ale dneska nikoho nezajímá). Rozhlédnu se kolem sebe a fascinují mě některé dívky v kůži (nebo to je latex á la domina?). Čekám na první pandy a doufám, že si zachovám dekórum. Black metal je přeci jen hlavně o zlu a to je jak známo někdy hodně vtipné. Jsem rozhodnut, že se přinejhorším budu smát dovnitř. Jako budhisti. 


THEOTOXIN - člověk se stal člověku vlkem, jak je možno všude čísti a viděti. Antikřesťané z Rakouska, našinci poměrně známí, se začali rouhat o sto šest a mě chvilku trvalo, než jsem se do jejich hudby ponořil. Z nahrávek se mi líbí, připravil jsem se vskutku poctivě, ale nejdřív mě rušil zvuk, pak vizáž, ale nakonec jsem si zvykl a celý set si nakonec užil. Za mě to byla klasika, ale velmi dobře zahraná, chladná a temná tak akorát, zároveň ne zbytečně komplikovaná. Všichni nesvatí museli být spokojeni. Někteří fanoušci kolem mě se dostávali do satanistické extáze, to já zase ne, ale hudebně i prezentačně se mi THEOTOXIN líbili. Mezi lidmi bylo možno spatřit démony. Nebo ne? Já jsem tenhle set takto vnímal a prožíval. Peklo, tma, mráz a smrt! Velmi dobře. All the unholy must have been satisfied.  Demons could be seen among the people. Were there not? That's how I perceived and experienced this set. Hell, darkness, frost and death! Very good. 




Recenze/review - THEOTOXIN - Fragment : Totenruhe (2022):

WHOREDOM RIFE - byli melodičtí tak akorát, temní jako MAYHEM, divocí jako EMPEROR, BURZUM či GORGOROTH. Pánové ctí své vzory značně uvěřitelně. Četl jsem někde, když jsem se připravoval, velké superlativy, ale zase tak dokonalé to nebylo. Některé momenty nebyly tak zlé, jak jsem si představoval. Myslel jsem, že to bude větší peklo, ale to je asi tím, že jsem zažil blackové koncerty v devadesátkách. Budiž tedy tma, mlha a sněť ve vašich duších. Nebylo to vůbec špatné. Vlastně jsem si tuhle norskou smečku poctivě odhrozil,  jen se moje mysl chvílemi toulala spíše po vizuálu, než že bych byl rozřezán a pohřben zaživa hudbou. Ale dobře - tma i chlad vůkol! Jsem zkrátka až moc death metalista a nedokáži všechno tak ocenit. Bylo to peklo? Bylo a o to jde především. Závěr - ano, všechno lehlo popelem. They were melodic just right, dark like MAYHEM, wild like EMPEROR, BURZUM or GORGOROTH. The gentlemen honored their role models in a truly believable way. So be it - darkness! Was it hell? It was, and that's the point. The conclusion - yes, everything went to hell. 




ARCHGOAT - konečně jsem došel svého cíle. Kapelu vidím po dlouhých letech. A stále jsou ve skvělé formě. True a ortodoxní. Nikdy neuhnuli z cesty a pořád umí zahrát pravé nefalšované inferno. V Praze to alespoň potvrdili. Bylo to hodně mrtvolné, syrové, surové, bez kompromisů a zbytečností. A hlavně, neskutečně uvěřitelné. Pánové plivali síru přímo do ksichtu všem pozérům, rádoby retro death metalistům i mudrlantům. Ty jsem samozřejmě v davu neviděl, chodí asi jinam. Jen dobře! Tohle totiž bylo vystoupení pro všechny prokleté, pro hledače totálního, absolutního zla. Hudební trepanace lebky, setkání se všemi poskoky ďábla. Otevřela se nám zase jednou rezavá brána. Skvěle zahráno, s parádním zvukem, bez keců a příkras, bez zbytečností. Pro mě bylo hlavním důkazem i to, že jsem byl mimo, zapomínal jsem na svět okolo a rouhal jsem se o sto šest. Hoď kamenem, kdož si bez viny. Ďábelský zážitek! True and orthodox. This was a show for the damned, for the seekers of total, absolute evil. A musical skull cracking, a meeting with all the minions of the devil. The rusty gates were opened once more. Well played, with great sound, no bullshit, no pretensions, no uselessness. For me, the main proof was also that I was out of it, oblivious to the world around me and blaspheming about a hundred and six. Throw a stone, you who are blameless. A diabolical experience!








Návštěvnost - klub byl zcela zaplněn. Vyprodáno asi nebylo, ale lidí přišlo opravdu hodně.

Organizace - Obscure promotion jako vždy za jedna. Vše běželo jak mělo, časy se dodržovaly a já tímto děkuji i za brzký konec.

Klub - líbil se mi pohodový přístup personálu i prostředí. Futurum mám prostě rád. Tečka.

Pivo - bez připomínek

Zvuk - První dvě kapely vůbec neřezaly. Čekal jsem chladný, ostrý severský sound, ale bylo to takové nijaké, ploché. Na Archgoat se ale vše srovnalo (stál jsem vlevo vpředu).

Jdu rozsvícenou noční Prahou a dýchám do rytmu, abych vydržel tempo až k vlaku. Vzpomenu si na modlitbu hudebníka: "Všemohoucí Bože, zdroji veškerého světla a dárce tvůrčích schopností, ty jsi nás stvořil ke svému obrazu a dal jsi nám schopnost vnímat a tvořit; shlédni do propastné temnoty našich srdcí a pohleď na tu nevýslovnou bídu, do které upadl náš duch i naše hudba od té doby, co nás ovládla slepota k nádheře tvé pravdy."  Ani vlastně nevím proč. Možná, že je všude kolem poslední roky čím dál tím víc vidět špatnost a nenávist. Přemýšlím o tom, což je hodně divné, protože jsem byl na black metalu a deathu a měl bych být ušpiněný jako po černé mši. Jenže já jsem z principu optimista. Koncert jsem si opravdu hodně užil, jen se asi zítra večer v Jizerkách půjdu projít do lesa, abych si všechno srovnal v hlavě. Ona totiž všechna ta negace je super v hudbě, když dáte průchod křiku a nakumulovanému stresu, ale do obyčejného života nepatří. Alespoň takhle vnímám metal já. Ale já už jsem starej a dnešní době moc nerozumím.

Koupím si vodu a kousek čokolády, potřebuji energii. Cesta do Plzně je ještě dlouhá. Uteče ale kupodivu rychle. Přemýšlím o přízracích, démonech a spím jen pár hodin. Probudí mě světlo a jsem rád, že jsem zase doma. A pořád mi hlavou zní věta od bezďáka ze včera: "Pochválen buď Ježíš Kristus, vy kurvy...", která vlastně definovala celý koncert nejlépe. Díky, že jste dočetli až sem. Získáváte vstupenku přímo do pekla. 


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:
------------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 12. října 2022

Report, photos, video - PARADISE LOST, HANGMAN'S CHAIR - Plzeň, Šeříkovka - 11. 10. 2022


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


Zážitek z hudby, obzvláště z té živé, je dle mého nepřenosný. Slovy nejde dokonale vyjádřit atmosféra, bývají jen chabou náhražkou toho, co se na koncertech odehrává. Stáváme pod pódiem, vzhlížíme ke svým idolům, vnímáme zvuk, chvění, ale i pachy, vůně, jiskry, které se vznáší všude kolem, pokud se vystoupení povede. Moje reporty se snažím vždy psát tak, jak je cítím. Pořád si myslím, že okopírovat promo materiály umí každý a dohledat si nové informace zvládá v dnešní době internetu i trošku osvícenější pozér. Samozřejmě to asi není pravda, ale já jsem nikdy nechtěl psát pro hloupé lidi. Stále si totiž myslím (možná naivně), že metal je hlavně radost, že do něj nepatří politika a další svinstva jako závist a hloupost. Jenže znáte to, jsem stará škola a i když si to nechci přiznat, tak moje názory jsou dávno přežité. Alespoň ve virtuálním prostředí.


Koncerty PARADISE LOST jsou pro mě vždy intimním zážitkem. Provázejí mě od puberty, zažil jsem skvělé klubové akce, ne tolik dobré festivaly, ale pokaždé jsem odcházel rozjitřený, ponořený hluboko do sebe. Tentokrát se mnou šla dokonce moje žena. Nebudu nic zastírat, celý večer byl díky ní jiný. Lepší, vznešenější, usměvavější, řekl bych. Do ztraceného ráje jsme se spolu poprvé podívali kdysi dávno, ještě na vysokoškolských kolejích (1996). Je to taková naše společná kapela. Já se totiž pohybuji převážně v death metalových vodách. A abych pravdu řekl, bylo zase jednou osvěžující zajít na slavnější jméno. On ten underground začíná totiž taky pěkně zasmrádat. 

Znáte to, když máte rodinu, tak je pro vás hudba převážně kulisou. Máme dvě děti v krásné pubertě a tak je toho nad hlavu. Ráno, jak jinak práce, dokonce jsem stihl odpoledne i kilometr v bazénu. Rychlá svačina a klasické: "Co si mám vzít na sebe?". Potil jsem se ve křivákovi v chodbě, nervózně podupával v martenách a moje milá mi stále říkala, že už je na podobné akce stará. Pohladil jsem ji po tváři a dal velkou pusu. Víš, pro mě budeš stejně vždycky ta nejkrásnější na světě. Dcera nás slyšela, usmála se a synek prohodil něco o tom, že si máme podobný věci v našem věku už odpustit. Jdeme městem a chytnu ji za ruku, chtěl jsem ti zase jednou udělat radost, tenhle koncert je vlastně takovou rudou růží, kterou ti gentlemantsky kupuji při slavnostních příležitostech. Celý večer byl hodně i o vzpomínkách. Na společné koncerty. Na jednotlivé desky, na momenty, které zná každá dvojice. Je to náš život. My dva a doom metal. Jedna z věcí, které nás spojují. Stejně jako knihy, jako dny na chalupě v horách, když jsou kolem hromady sněhu a z reproduktorů hraje jedna z oblíbených desek. Svět se zastaví a vy si pak podobné chvilky pamatujete celý život.


I když je styl, který PARADISE LOST hrají, smutný a rozervaný, plný pochmurných emocí, usmíváme se. Koncert je takový náš malý soukromý svátek. Kapela jede turné, na kterém pro nás připravila ochutnávky ze své bohaté historie. Pamatuji je ještě jako smečku, která hrála na svých demonahrávkách spíše death metal. Četl jsem dokonce i báseň od Johna Miltona (Ztracený ráj - 1667), podle které se jmenují. Ale to už je dávno. Chvíli před celou šňůrou opustil kapelu bubeník Waltteri Väyrynen, který se bude asi naplno věnovat OPETH (i když bubnuje i ve spoustě dalších kapel). Náhradou je nikdo menší, než Guido Montanarini. Ten hraje s kytaristou Gregem Mackintoshem ve STRIGOI (recenze letošní novinky brzy na vašich přijímačích). Ale nechme stranou informace, které si každý může dohledat sám. 

Hezky s pivem v ruce. Udělat si lehkou náladu, v Šeříkovce mi sice moc nešmakovalo, ale s tím nic nenadělám. Jinak se mi sál, prostředí (konečně někde normální záchody) líbí. Navíc, již několik let je opatřen novou, skvělou aparaturou. Zamrzí tak, že je tenhle bývalý kulturák převážně Mekkou různých revivalů, pochybných rádoby umělců - existencí a vůbec hudby, která mě dle plakátů vůbec neláká. Ale znáte to, proti gustu. Koneckonců, dva poslední festivaly DEADLY STORM jsme pořádali právě zde. Sundám si mikinu, aby bylo vidět, že mám nové tričko BLOODBATH (Recenze/review - BLOODBATH - Survival of the Sickest (2022)). Zpívá u nich Nick Holmes, ale to vám snad nemusím psát, to víte. A  pokud ne, tak si prosím doplňte hudební vzdělání (joke! - brothers and sisters!). 

Tentokrát je pro mě koncert opravdu jiný. Přitulíme se k sobě. Kolik že jsme spolu let? 26, myslím? Začátky mám trošku v mlze. Žena by si pamatovala víc. Začne první skladba první kapely a nemůžu si pomoc. Dám své skvělé holce pusu. Usměje se na mě a pak se ztratíme v mlze. 

HANGMAN'S CHAIR - Francouzi jsou, co se týká popularity, ve svém biotopu a stylu poměrně známí. Původně hrávali stoner doom a pak se přiklonili i ke gotice. Což mi tedy příliš nesedělo, protože na promo fotkách jsou pořád převážně jen ve flanelkách. Ale já už nerozumím spoustě věcí. Každopádně, role předkapely se pánové ujali velmi dobře (tedy formálně, řemeslně). Jejich tvorba sice není úplně tou, kterou bych dobrovolně vyhledával, ale takhle naživo, proč ne. Ochutnat, chvilku postát a pak nechat myšlenky, ať si jen tak plynou. Na tom nevidím nic špatného. A proč, že vám to všechno píšu? Ale co vám budu, moc mě to nebavilo a ošíval jsem se. Přišlo mi to moc "navoněné" a neudržel jsem pozornost. Ženě se ale tihle pokračovatelé TYPE O NEGATIVE vcelku líbili. Také by se dalo napsat, že je manželka přístupnější "modernějším" momentálním retro vlnám v hudbě, protože tohle se právě hraje v intoušských klubech. Jsem ale o rok a půl starší, takže už bývám často mimo mísu.











The French are, in terms of popularity, quite famous in their habitat and style. Originally they played stoner doom and then they turned to gothic. Which didn't sit too well with me, because in the promo photos they're still mostly in flannels. But I don't understand a lot of things anymore. Anyway, the gentlemen took the role of the opening act very well (formally, craft-wise). Their work may not be exactly the kind I would voluntarily seek out, but live like this, why not. Taste it, stand for a while and then let your thoughts just flow. I don't see anything wrong with that. I found it too "perfumed" and I couldn't keep my attention. My wife, however, quite liked these TYPE O NEGATIVE sequels.

PARADISE LOST - spojilo se v nás několik pocitů najednou. Společný život, spousta zážitků. Hudba, kterou milujeme. Kapela na pódiu, démonický, přesto skromně a odtažitě působící Nick Holmes, divoký Greg Mackintosh s vizáží démona. Dohromady tohle všechno bylo celkem, zážitkem, koktejlem, který je svým způsobem neopakovatelný. Alespoň pro nás. Raději bych nějaký menší klub, ale netřeba si pořád stěžovat. Měl jsem strach z vokálu, nebývá vždy dokonalý, ale v Plzni sedělo vše na svých místech. Podívám se vedle sebe a žena má zavřené oči. Udělám to samé. Riffy se mi zařezávají do vnitřností. Chvílemi je nám smutno, ponuro, pochmurno, ale v pozadí stále pobublává jako krev v tepnách naděje. Chlad v kostech. O tom je vlastně všechno. Celý večer, celý koncert, momentálně celý svět. Stojíme ve tmě, navzájem propojeni mezi sebou i s kapelou. PARADISE LOST odvedli hodně emocionální vystoupení. Nepotřebovali k tomu žádné zbytečné propriety (koneckonců jsou to Britové). Hovořila za ně jen hudba, zkušenosti. Legenda v plné síle. Politá mrtvou vodou. Bylo to úchvatné, pohlcující, vznešené a majestátní. Viděl jsem v odlescích světel slzy na tváři své milé. Lehounce překrývaly spokojený úsměv. Víc myslím dodávat netřeba. 











Several feelings came together at the same time. A life together, a lot of experiences. The music we love. The band on stage, the demonic yet modest and detached Nick Holmes, the fierce Greg Mackintosh with the visage of a demon. Together, all of this was quite, an experience, a cocktail that is unrepeatable in its own way. At least for us. I'd prefer a smaller club, but no need to keep complaining. I was afraid of the vocals, they are not always perfect, but in Pilsen everything was in place. I look next to me and my wife has her eyes closed. I'll do the same. The riffs are cutting into my guts. At times we feel sad, gloomy, bleak, but hope still bubbles in the background like blood in the arteries. A chill in the bones. That's what it's all about. The whole evening, the whole concert, the whole world at the moment. We stand in the dark, connected to each other and to the band. PARADISE LOST did a very emotional performance. They didn't need any unnecessary props (they are British after all). Only the music, the experience, spoke for them. A legend in full force. Dead water poured on them. It was breathtaking, immersive, sublime and majestic. I could see the tears on my sweetheart's face in the glare of the lights. They were lightly covering a satisfied smile. I think I need say no more.


setlist (bez záruky):

Enchantment, Forsaken, Blood and Chaos, Faith Divides Us - Death Unites Us, Eternal, One Second, Serenity, The Enemy, As I Die, The Devil Embraced, The Last Time, No Hope in Sight, Say Just Words, Darker Thoughts, Embers Fire, Ghosts

Zvuk - první HANGMAN'S CHAIR trpěli poměrně nevýrazným vokálem a také jsem příliš neslyšel basu (ano, ten vlevo v teplákách). Na PARADISE LOST se ale vše srovnalo a neměl jsem problém snad na žádném místě v sále. I když je pravdou, že hlas zůstal stále upozaděn.

Návštěvnost - něco jsem zaslechl, že už v předprodejích se prodalo 560 vstupenek. Bylo plno. Zajímavé bylo sledovat nápisy na trikách fanoušků. Grindeři, blackeři, heavíci, PARADISE LOST nás všechny spojili. Přijelo také spousta lidí z daleka. Klobouk dolů, moc dobře vím, o čem píšu. Takhle se poznají praví fans! Zmínit musím ještě jednu věc. Šeříkovka je skvělá v tom, že i když přijde hodně návštěvníků, stále si zachovává komorní ráz. Mám to takhle hodně rád a cítil jsem se tam velmi komfortně. 



Organizace - za mě bez připomínek. Snad jen pivo (Plzeň 12 za 57,- což je dle mého v dnešní době dobrá cena) bylo takové nijaké. Ale chuť mi spravil pan Becher. Časy byly dodržovány. Opravdu spokojenost. 

Lidé - myslel jsem si, že když vylezu ze své undergroundové death metalové ulity, tak na takhle velké kapele nikoho nepotkám. Opak byl pravdou. Spousta kamarádů, úsměvy na všechny strany. Všeobecná radost. Moje žena nadšená a já taky. Děkuji přátelé, povýšili jste náš zážitek o level výše! Byli jste skvělí! Za podporu našich stránek vám chci vyseknout velkou poklonu až k zemi. Člověka to v dnešním světě haterů doslova nabije do další práce. Jo a...má milá na mě byla děsně hrdá...a to se počítá!:))).



Jedeme domů a chvilku mlčíme. Máme to tak nastavené. Po dobrém filmu nebo koncertu v sobě necháváme všechno uzrát a doznít. První promluví moje žena. "Tak jak se ti líbili?": visí na mě očima, protože moc dobře ví, že sdílená radost je nejlepší. Přiznám se, že jsem nadšený. Bylo to snové, magické, smutné i plné příjemného mrazení. Přesně takoví umí PARADISE LOST být. Ne, skladby nezněly jako z desky, ale právě kvůli jemným nuancím, nedokonalostem, odlišnostem mě pořád baví na koncerty chodit. Tentokrát navíc s bonusem, že se taky něco pořádného odehrávalo i v Plzni. Na tohle město se totiž poslední roky zapomíná. Asi si všichni myslí, že když tu (tady) máme Metalfest a Basinfire fest, že to stačí. Omyl je pravdou. Kdo má totiž raději spíše menší, klubové, intimnější koncerty, musí jinam, převážně do Prahy. A to přináší samozřejmě poměrně velký NE - komfort. Dnešní večer je ale jiný. Pohodový. Hodně k tomu přispěla i moje žena, která není z muziky přejedená a dokáže si ji pořádně užít. Stejně jako já. 

Zážitek z hudby, obzvláště z té živé, je dle mého nepřenosný. Slovy nejde dokonale vyjádřit atmosféra, bývají jen chabou náhražkou toho, co se na koncertech odehrává. V posteli si ještě chvilku šeptáme a zbytek bych si nechal s dovolením pro sebe. Jsem přeci jen čestný muž a metalový šlechtic. Pro mě to byl úchvatný večer. A nejen pro mě. Opatrujte se a děkuji za pozornost. Buďte dobří!

Dovětek: Druhý den odpoledne. Káva voní pokojem. Dcera: "Tak co hrdličky, jak jste si to užili?" Syn: "Kámoš říkal, že když jel večer ze skejtu, potkal prý nějaký boomery, co se táhli jak smrad ze starýho kulturáku. Sem mu odvětil, naši tam byli taky." A prokroutil typicky puberťácky oči. Někdy je tak krásné žít, nemyslíte?


about PARADISE LOST on DEADLY STORM ZINE:







Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

------------------------------------------------------------------------------------------------------

sobota 29. ledna 2022

Report, photos - ANCST, BRUTALLY DECEASED, DECULTIVATE - Divadlo pod Lampou, Plzeň - 28. 1. 2022


Author of photos and videos - Jakub Asphyx.
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound


Tedy řeknu vám, paní Vomáčková, v dnešní době to nemá vobyčejnej metalista vůbec lehký. Třeba ty koncerty, jak tam lidi choděj vopilý a dívaj se na vopilý muzikanty a musej u toho vážně kývat hlavou, že tomu jako rozuměj, protože dneska je každej vodborník na všechno. To nejni žádnej med, to vám povím. Pak někde něco napíšete a tihleti internetový diskutéééři, ty vás rozcupujou jak lasička slepici. Jeden aby se bál, že se mu něco třeba nelíbí, všecko, ale úplně všecičko musí bejt sluníčkový jak pokakaný gatě Tomáše Fluse. Praschprostý stránky vo muzice, vo tý poctivý, na ty vám sere bílej tesák, musíte na asociální sítě. Bez nich se dneska nikdo ani nevysere. Kolikrát vám, si představte, lidi ani neví, že ňáký stránky vůbec jsou.


Uděláte kapele, co na ní nechcete nadávat, aspoň pár fotek, protože jinak byste vo ni ani nezavadili a ještě vám vyčtou ...no to je vlastně jedno, kdo chce psa bíti, klacek si dycky najde. My s klukama, co spolu chodíme na metal, na tyhlety věci normálně sereme. Většina mých opravdových kamarádů ani ksichtoknihy nemají, jsem jedinej a protože jsem slabej, tak sem to ještě nezrušil. Mohl sem ale v hospodě U Dvou Ševců machrovat, protože mám tyhlety zaručený informace, jak to v tom našem českým smradlavým undergroundu funguje. Povídám jim, vašnosto, pořád tam bojujou všichni za nějaký práva, řešej problémy, co nejsou a hlavně nadávají jeden druhýmu a vo muziku tam skoro nezavadíte. Tuhle třeba cyklisti vyhlásili válku frutariánům. Nebo to bylo vobráceně, teď nevím. Jo, už si vzpomínám, nějakej jakože nepravej cyklista (měl motóorek) rozjel někomu záhonek. Ihned mu řekli, že je kokot. 

No nic, s tím nic neuděláte, můžete si jen dělat legrandu a psinu a lízt tam co nejmíň, protože jinak i o svých "přátelích" zjistíte věci, co byste radši nevěděli. Pojďme k píívu. Tam je fajn. Měli jsme všechna potvrzení o očkování jak starý feny, certifikáty, odčervení, dokonce i peníze a tak pijeme, je nám fajn, protože si nikdo nedělá selfie a nemusí se u toho přetvařovat. Sem tam někdo na něco zanadává, ale tak nějak zdravě, ve vtipu. Jinak je to jeden velkej cajk. Pokec o knihách, jo, poslední dobou se bavíme hlavně o knížkách, o muzice méně, protože metal je už roky nějakej divnej. Nevím, co se stalo, kam se ztratila nadsázka a vtip, kvůlivá kterejm jsem měl tenhle styl tak rád? Proč se všichni tolik prožívají? Zeptám se svého spolubojovníka s půllitry na stole a odpoví mi - je to jednoduché, mrdej na to příteli. Metal nejsou socky. Uleví se mi, jsem tu správně. Vše pokračuje s elegancí nám vlastní. A nemusíme u toho hned žrát placentu jak Flusova žena, žejo. Dokážeme se bavit po svým.


Za poslední půlrok mi přesunuli tolik koncertů, že mi z toho jde hlava kolem. V pátek jsem znal dopředu jen mé oblíbené BRUTALLY DECEASED. Jinak nikoho. Ale když von je vám člověk tak nadrženej na živou muziku, že by snad snesl i nějakej ten post black metal, tedy co se týká mě, nechytejte mě zase za slovo. Tak jo, jdeme na to, vy volové (nedávno mě vyčetla jedna sledující čtenářka, že jí vadí, že oslovuji na svém blogu jen muže - tak jo...vy....., sama sis o to řekla).

Divadlo pod Lampou - co ještě po těch letech dodat? Pivo dobré, zvuk taktéž, nemám proti ničemu námitek, tenhle klub mám prostě rád. O certifikátech, opatřeních apod. si přečtěte na Novinkách, můžete se tam i vyjádřit. Platila všechna momentálně nutná opatření. Oficiálně. 

Děláme si nekorektně protimenšinové i protivětšinové vtípky, bžundu, užíváme si, že nás nikdo nesleduje, nehlídáme se. Hele, jako fakt, poslední dobou dost často vzpomínám na časy, kdy byl metal hlavně prdel a ne věda a póza. My vám třeba jsme trošku hovada a normálně nám nevadí, že někdo poslouchá něco jinýho nebo nedej Bože (Flus!) se mu to nelíbí. Cítíme hladinku, jsme utahaní z pracovního týdne a máme všechno fakt úplně na háku. Mimo muziky, tu jsme si přišli užít.  

Tak jo, já vám řeknu i něco vo kapelách a uskupeních, který ten večír v Plzni hráli. I když, sto chutí, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, do jámy padá a není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem (abyste věděli, že to píše vzdělanej člověk).

DECULTIVATE - hele a už vám někdo někdy brousil ksicht rozbrušovačkou? Že ne? Tak to si na tuhle smečku skočte někam do klubu. Hrají špinavej, zasmrádlej hardcore s crustem a powerviolence, tedy styly, který osobně vůbec nevyhledávám, nelíbí se mi a bojím se jich jako čert kříže. Jenže, znáte to. Pivko v ruce, dobrá nálada, tak proč si nerozšířit obzory a nepopustit uzdu fantazii. Kluci jdou na věc podobně jako třeba takoví TRAP THEM, FULL OF HELL, CURSED, SECT, něco málo z NAPALM DEATH. Ale to je jedno. Tahle hudba je o totální nenávisti, o sebevražedných sklonech, o bolesti, o strachu. Ke konci to na mě bylo už monotónní, ale jako takový večerní hnisavý zákusek, proč ne. Navíc musím ocenit, že byl set velmi dobře zahraný. Za mě teda asi takhle. Byl to prostě masakr. A šmitec.






DECULTIVATE played full of madness in Pilsen. Sharp riffs, morbid vocals and furious pace. It is made for cleaning of your brain! The music here is like the world after the apocalypse. It has left only a few devoted. The rest died in endless cramps. Brutality, hard core, powerviolence, crust passages and absolute chaos. This is DECULTIVATE. Massacre!

BRUTALLY DECEASED - už jsem je neviděl fakt dlouho. Pražskou nebo teď už víc západočeskou smečku, kterou sleduji od jejich začátků. Totálně překopaná sestava. Ale směr je nastaven stejný. Do temnoty, do záhrobí, mezi starý plesnivý zombie. Původně čistě chřestící švédský pytel plný kostí, postupně čím dál tím víc i s vlivy od Chicaga až po Floridu (se zastávkou v New Yorku). Opět bez kompromisů, s pověstnou krvavou jiskrou v oku. Nebylo si na co stěžovat. Pokud totiž k smrti milujete poctivý death metal, u nás v Čechách zase tolik možností nemáte. V Plzni se opět mým oblíbeným démonům povedlo přikovat mé nebohé tělo na zeď, vytahat ze mě střeva a vystřelit mi mozek z hlavy (jak jinak, než brokovnicí a skvělým výkonem!). Kývám se do rytmu jak starej Brůna a hledám svoji sekyru. Kurva fix, to bylo zase žrádlo! Poklona!





















I admire the old, dusty death metal where the bones burst under the pressure. The undead really comes to life and coffin slowly is runs out of air. I'm right here. While listening my tissues are gradually disintegrate and I feel I want to destroy and tear my face into the blood. Excellent grave death metal performance which bring undead back to life! Death!

ANCST - když se o nějaké kapele píše, že hraje black metal crust dark drone ambient a taky hard core (naživo jsem slyšel že i melodický death metal), přiznám se, že bývám zmatený a raději se soustředím na to, co mě fakt baví (třeba na pivo, holky a tak, ale o tom raději pššt, doba je zlá). Neznal jsem dopředu ani notu, ale bylo to velmi dobré. Některé momenty sice nebyly úplně pro moji maličkost, ale jako celek se mi vystoupení líbilo. Obzvláště ve chvílích, kdy se kapela soustředila na crust. Byla to taková zajímavá prašivá jednohubka, kus zahnívajícího masa, které jsem si opravdu užil. Bylo velmi příjemné, i přes moji notnou opilost a únavu, si stoupnout pod pódium a nechat na sebe působit tsunami zvané ANCST. 





The combination of death metal, crust and dirt reminds me of a crash with a truck full of pus. This is a hammer blowing directly into your brains! Absolute whirlwind! Words enought, I'm going to party! The concert, which was pull out your teeth with the roots! Excellent stuff!

Abych to shrnul. Šel jsem na jednu kapelu, dostal jsem tři, což je na to, že nejsem žádnej vodborník, celkem úspěšnost. Jsem teda fakt spokojenej s hudbou i celkovým průběhem večíra. Příště by to chtělo trošku (a teď vopravdu nemyslím náš národní poklad, pana režisíra Trošku) ještě víc deathu nebo mýho voblíbenýho thrashe, ale člověk v dnešní situaci nemůže chtít všechno, žejo? Všimnul jsem si, že bývá dobrý v těch reportech napsat nějakej postřeh, jako aby bylo vidět, že ten co to psal, tam vopravdicky byl a neseděl celou dobu na baru. Tak tedy - na hajzlech jsem zjistil, jak vypadá Satan. Jmenuje se Zuckerberg a musí to bejt fakt von, protože některý lidi místo toho, aby chcali nebo nedejbože srali, tak čuměj do mobilu na modrobílou obrazovku a scrollují u keramiky i pod pódiem a proto jsou tam pak takový hovna. 

Návštěvnost čítala velmi hrubým odhadem nějakých 80 zbloudilých duší. Rozuměj lidí, co se na to ještě nevybodli a chodí doopravdy podpořit.

Vono na rovinu. Jsme starý. Už nevydržíme kalit v pátek po práci tak dlouho. Děláme jako že ne, ale je na nás vidět, že se nám klíží víka, někteří už víc posedávají, odcházejí častěji močit a naše diskuze je čím dál tím unavenější. Omlouvám se všem, že nejsem kritik, který hodnotí kvalitu jídla na koncertech, lepkavost podlahy, likotavost světel, jestli je klub nebo není hate free, tutti frutti free, zombie free nebo já nevím, nesleduji, nestíhám sledovat všechny moderní informace a trendy nutné pro psaní reportu. Nechci. Jsem ouplně vobyčejný metalista a nestydím se za to. Mám rád muziku, pivo a hezký holky. Tak sorry všem hňupům. A v pátek to bylo právě skvělý v tom, že si nikdo na nic nehrál, nepřetvařoval se. Nevyčítal mi, že nejsem jako Tomáš Flus. Odešli jsme bez jediné selfie do svých domovů. 




To vám byla zase jízda, paní Vomáčková. Trošku jsem se v noční Plzni bál, nepopírám, kolem kebabů se to dycinky serve na nože. Chodím raději obloukem a jsem rád, že jsem v posteli. Koncert, ale hlavně pokec - všechno se mi líbilo. Někdy nám stačí málo nebo to je moc? To si asi musí každý přebrat sám. Za mě, vidím a zažil jsem velký dobrý! Himmel hergot, krucajz element, Kristova noho, ježkovy voči, Budhhovo břicho, fousy toho, o němž se nemluví, mě vám bylo táák dobře! Díky všem, kteří se o to zasloužili. Lovískuju:)))!

Author of photos and videos - Jakub Asphyx.
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

----------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine