DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemtechnical death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemtechnical death metal. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 18. dubna 2024

Recenze/review - HOUR OF PENANCE - Devotion (2024)


HOUR OF PENANCE - Devotion
CD 2024, Agonia Records

for english please scroll down

Zavřený v temné kobce mlátíš hlavou do zdi. Po tvářích ti teče krev. Přesto tě už nikdy nepustí. Shniješ tu zaživa. Když si byl totiž venku, roztrhal si na kusy několik nebohých lidí. O tvých hnusných činech jsem četl právě ve chvíli, když jsem poslouchal novou desku italských maniaků HOUR OF PENANCE. Na nové album jsem se velmi těšil, protože cestu téhle smečky sleduji od jejich počátků. Vždycky se mi líbila nejvíc živá vystoupení, na kterých jsem si několikrát potvrdil, že jejich hudba je opravdu zničující.

Občas mě popadne vztek, mám v sobě i temné stránky. Asi jako každý. Kapela vzala torturu bolestivých myšlenek, napěchovala je pod tlakem do svých skladeb a opatřila ponurou a děsivou atmosférou. Základem je stále brutální, technický death metal, přidávána je potom krvavá aura, která je pro tuhle kapelu tolik typická. 


Na "Devotion" pánové pokračují ve své kruté cestě. Bývají přirovnáváni k NILE, HIDEOUS DIVINITY, ORIGIN, HATE ETERNAL, v klidnějších pasážích potom k BEHEMOTH. To platí i letos. Ale samozřejmě s tím, že kapela má už dlouho svůj vlastní, dnes již k dokonalosti vybroušený styl, rukopis. Skladby v sobě mají potřebnou sílu, tlak, jsou napsány velmi zajímavě a nenudím se ani chvilku. Je to smršť, tsunami, je to souboj se smečkou rozzuřených psů. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti, vše je ohlodáno na kost, přesto zajímavé a pestré. HOUR OF PENANCE jsou na scéně od roku 1999 a dávno už nemusí nikomu nic dokazovat. Přesto se postupně vyvíjejí, zlepšují svoji hudbu k ještě větší dokonalosti. Pokud máte podobné stylové drahokamy rádi, neváhejte ani chvilku. Dostanete pořádně syrovou porci syrového masa, které vám hodí pánové přímo do ksichtu. Marně jsem hledal nějaká slabá místa. Opravdu, vše je v podstatě perfektní. Zvuk, obal, celkové provedení. Zároveň, a to je pro mě velmi důležité, v sobě songy obsahují živočišnost, opravdovost. Stále slyším, že hudbu zde hrají lidé a ne stroje. Italové jsou jako buldozer, který hrne vše před sebou. Zůstává po něm jenom spálená a zničená země. Je to jako apokalypsa, která právě propukla. Nezachrání tě víra, ani vlastní svědomí. Zavřený v temné kobce mlátíš hlavou do zdi. Po tvářích ti teče krev. Přesto tě už nikdy nepustí. Shniješ tu zaživa. Když si byl totiž venku, roztrhal si na kusy několik nebohých lidí. Stejně jako Italští tmáři svojí hudbou. Technický, brutální death metal, dokonalý masakr, který vás smete z povrchu zemského! 


Asphyx says:

Locked in a dark dungeon, you bang your head against the wall. Blood streaming down your cheeks. Yet they'll never let you go. You'll rot here alive. For when you were outside, you tore some poor people to pieces. I read about your ugly deeds while I was listening to the new album by Italian maniacs HOUR OF PENANCE. I was really looking forward to the new album because I've been following the journey of this pack since their early days. I've always liked their live shows the best, where I've confirmed several times that their music is really devastating.

I get angry sometimes, I have a dark side to me. I guess everyone does. The band took the torture of painful thoughts, crammed them under pressure into their songs and provided a gloomy and eerie atmosphere. The base is still brutal, technical death metal, then the bloody aura that is so typical of this band is added.


On "Devotion" the gentlemen continue their cruel way. They have been compared to NILE, HIDEOUS DIVINITY, ORIGIN, HATE ETERNAL, and in quieter passages to BEHEMOTH. This is also true this year. But, of course, the band has long had its own style, now polished to perfection. The songs have the necessary strength, pressure, they are written very interestingly and I'm not bored even for a moment. It's a whirlwind, a tsunami, it's a fight with a pack of angry dogs. No compromises, no redundancy, everything is gnawed to the bone, yet interesting and colorful. HOUR OF PENANCE have been on the scene since 1999 and have long since had nothing to prove to anyone. Yet they have been evolving, improving their music to even greater perfection. If you like such stylish gems, don't hesitate a moment. You'll get a good portion of raw meat thrown right in your face by the gentlemen. I looked in vain for any weak spots. Really, everything is basically perfect. The sound, the packaging, the overall performance. At the same time, and this is very important for me, the songs have an animalistic, real quality. I can still hear that the music here is played by humans and not machines. The Italians are like a bulldozer that is pushing everything in front of it. All that's left is a scorched and ruined earth. It's like an apocalypse that has just broken out. You can't be saved by faith or your own conscience. Locked in a dark dungeon, you bang your head against the wall. Blood streaming down your cheeks. Yet they'll never let you go. You'll rot here alive. For when you were outside, you tore some poor people to pieces. Just like the Italian darkies with their music. Technical, brutal death metal, the perfect carnage to wipe you off the face of the earth!



about HOUR OF PENANCE on DEADLY STORM ZINE:







Tracklist:
01. Devotion For Tyranny 
02. Parasitic Chain Of Command 
03. Birthright Abolished 
04. Retaliate 
05. Breathe The Dust Of Their Dead 
06. The Morality Of Warfare 
07. Severance 
08. The Ravenous Heralds 
09. A Desert Called Peace 
10. Spiralling Into Decline

středa 3. dubna 2024

Report, photos, video - REPLICANT, ANACHRONISM - club Modrá Vopice, Prague - 2. 4. 2024


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


Zdravím přátelé a kamarádi, zdravím i všechny ostatní, kteří máte rádi extrémní muziku. Dovolte mi, abych vás pozval k jednomu z posledních reportů, které budu psát já, člověk z masa a kostí. Asi jste si všimli, že v dnešní době naši nelehkou "práci" přebírá umělá inteligence. Za chvilku nebudeme ani muset nikam chodit. Nechám si nastřelit do hlavy čip a zbytek obstarají programy. Ono taky, poslední roky jsem si všiml, že nikdo o muzice ani nechce psát. Mladí sledují už jen sociální sítě a těch pár starých bručounů je stejně dávno odsouzeno k zapomenutí. Minule, když jsem byl na jednom koncertě, hodnotil tam pan reportér (nebo to psala umělá inteligence?), špatný způsob, jakým mají v kapele sladěné oblečení. Sám sice vypadal jak z lesklého katalogu od Nuclear Blast, ale to už zkrátka patří k dnešním trendům. Spousta lidí je uzavřena jen ve svých ulitách a má jediný správný názor. Přiznávám, že mě to takhle nebaví.

Já mám rád smrad nevětraných klubů, opilé dívky s rozmazanými šminkami, muzikanty, se kterými je ještě pořád sranda a fanoušky, kteří jsou tolerantní. Sám nemám rád uječený heavy metal ani ultra true pagan black a tak na něj nechodím. Ale ani jej nikde nehaním, nepomlouvám (srandu si ale dělat můžu, že jo?). Je mi to zkrátka buřt. Mám svých starostí dost. Na REPLICANT jsem vlastně neměl ani vyrazit. Píšu přeci jen o trošku jiné hudbě (ano, tahle země není dávno pro starý). Moji čtenáři budou mnohými označeni potupným názvem boomeři. Nemají tik tok a nechovají se podle nových pravidel pro metalisty. Kurva lidi, neblbněte, já měl extrémní hudbu rád právě proto, že se v ní nikdo nepřetvařoval, na nic si nehrál, netahal do ní politiku a jiný sračky. Nechte nás žít! 


O REPLICANT píšu od jejich počátků. Mám je rád. Jsou syroví, suroví, ale zároveň techničtí přesně takovým tím temným a naléhavým smrtícím způsobem. Jsou daleko od všech těch ekvilibristů, kteří se poslední roky všude odněkud vynořili. A tak jsem jel. Prostě jsem si koupil vstupenku, jízdenku na vlak z Plzně a zpět, prodloužil si volno po Velikonocích v práci a v úterý k večeru už jsem stepoval na nádraží a čekal na rychlík. Cestou proti mě seděla slečna, co celou dobu leštila obrazovku svého Iphonu. Neustále se usmívala a posílala, jako dalších milion stejných v tento moment, svoji krásu do celého světa. Včera jsem viděl jednu ještě hezčí, dráždivější. Vytvořila ji také umělá inteligence. Když jsem na Smíchově vystupoval, přeběhl mi mráz po zádech. Copak o to, já už to nějak doklepu, ale mladým tenhle svět fakt nezávidím. Dám si pivo v plechu a tím pádem se degraduji mezi špinavou ulici. Nejdu nikam do knajpy, ani neobdivuji exotická piva ve vitrínách. V metru se nebaví ani lidé, co se  spolu znají a bydlí. Krásný nový svět, co sis oblékl, když si vyrazil na koncert? Vlastně ani nevím, jsem starý chlápek, co mu to je u prdele.



Když jezdím na koncerty sám, tak mi pokaždé pracuje fantazie na plné obrátky. Mám čas si dělat poznámky do telefonu, odpočívám se sluchátky na uších. Nedávno jsem sepsal recenzi na novou desku REPLICANT ("Infinite Mortality", kterou publikuji v brzké době, datum vydání během dubna). Dal jsem si ji do uší i na cestu. Musím z metra pěšky. A tak si vykračuji, těším se a jsem moc zvědavý, jestli někdo vůbec přijde. Podobné akce nebývají z nejnavštěvovanějších. Je to přeci jen underground, který vyžaduje fanoušky, co scénu sledují. Těch je jako šafránu. Rád bych se mýlil, inu uvidíme. Kupuji si pivo a aspoň vím, co s rukama. Představa, že tu stojím jen tak, na sucho, mě poměrně děsí. Připadal bych si jak panic v bordelu. Pořád jedu metal, vole. Až už to nepůjde, tak si koupím psa a budu zpovzdálí z lesa sledovat, jak si to kapely rozdávají s umělou inteligencí v prázdných sálech.

Čekám, popíjím, jsem zvědavý na první kapelu. Je naladěno. Na pódiu i u mě. Můžeme začít!

ANACHRONISM - byla to vlastně taková progresivní, technická, jazzová meditace. Objevování nových oblastí a sfér. Inteligentně složená hudba od skvělých muzikantů, kteří navíc u toho přemýšleli. Přiznám se, že jsem si dopředu neposlech ani notu a tak jsem byl rovnou zasažen, smeten. Bylo to neklidné, divoké, vznešené a mocné, zároveň syrové. Nevím proč, ale najednou jsem nebyl v malém klubu uprostřed Prahy, ale někde v horách, ve staré jeskyni, ve které se probudilo pradávné zlo. Švýcaři jej vzali, vypálili do mé hlavy a já pak odcházel s myšlenkami pokroucenými a bolestivými. Za mě se vystoupení opravdu povedlo. Mělo v sobě velké množství energie, tlaku a magických emocí. Padal jsem do hlubiny prokletý jejich hudbou! Opravdu, tohle byla death metalová symfonie, ostrá kakofonie z jiných světů. Dávám všechny palce nahoru! Vynikající!






It was actually a kind of progressive, technical, jazz meditation. Discovering new areas and realms. Intelligently composed music by great musicians who also thought about it. I confess that I didn't listen to a note beforehand and so I was hit straight away, swept away. It was restless, wild, sublime and powerful, yet raw at the same time. I don't know why, but suddenly I was not in a small club in the middle of Prague, but somewhere in the mountains, in an old cave where an ancient evil had awakened. The Swiss took it, burned it into my head, and then I left with my thoughts twisted and painful. For my part, the show was a real success. It had a lot of energy, pressure and magical emotion. I was falling into the depths cursed by their music! Really, this was a death metal symphony, a stark cacophony from other worlds. I give all thumbs up! Excellent!

REPLICANT - jakoby před námi kapela otevřela lebku někoho prokletého. Veřejná pitva plná temnoty, disonance, techniky, avantgardy. Nezapomínalo se ale ani na zlobu, chlad, na šílenství, které se ukrývá hluboko v každém z nás. Vlastně jsem dopředu vůbec nevěděl, jak na mě bude tahle smečka působit naživo. Přenést jejich hudbu na pódium musí být velmi těžké. Ale povedlo se to na výbornou. Stál jsem ve stínu a chvílemi mi připadalo, že ke mě ztéká dolů zkažená krev. Věděl, jsem, že to bude bolet, ale že až takhle? Byl jsem smeten, užíval jsem si jednotlivé nápady, pochmurnou a děsivou atmosféru. Měl jsem pocit, že mi kapela provedla trepanaci lebky, že mi vytrhla vnitřnosti z těla a donutila mě je sníst. Perfektně zahrané, mělo to drive a sílu, mělo to obrovský tlak. Američané otiskli do mé mysli negativitu, provedli exhumaci mých děsivých myšlenek. Odcházel jsem zničený a spokojený. Klaním se až k zemi, skvělý výkon. Progresivní, technický death metal s temným otiskem!

 






It's like the band opened the skull of someone cursed in front of us. A public autopsy full of darkness, dissonance, technique, avant-garde. But the anger, the coldness, the madness that hides deep inside each of us was not forgotten. In fact, I didn't know beforehand how this pack would affect me live. It must be very difficult to bring their music to the stage. But they did it perfectly. I was standing in the shadows and at times it felt like bad blood was pouring down to me. I knew it was going to hurt, but like this? I was swept away, enjoying the individual ideas, the gloomy and eerie atmosphere. I felt like the band had performed a trepanation of my skull, that they had ripped my insides out of my body and forced me to eat them. Perfectly played, it had drive and power, it had a huge amount of pressure. The Americans imprinted my mind with negativity, exhumed my terrifying thoughts. I walked away devastated and satisfied. I bow down to the ground, a great performance. Progressive, technical death metal with a dark imprint!

Návštěvnost nakonec nebyla tak špatná, jak jsem si myslel. Těch skoro padesát fanoušků navíc dokázalo vytvořit skvělou atmosféru. Přesně takové akce mám nejraději. Přišli jen ti, které hudba doopravdy zajímala. Organizačně bylo vše v absolutním pořádku. V pohodě byl i zvuk, snad jen u ANACHRONISM byl trošku upozaděný vokál zpěvačky. To je ale jen drobnost. 

Nemůžu se zde příliš zdržovat. Jen jsem si takříkajíc odskočil od plotny (pozvání na pivo a rum ale ještě stihnu a děkuji za něj). Chápejte. Noční vlaky jsou tu od toho, aby mě z podobných akcí vozily. Nebýt jich, tak sedím doma. Dneska jsou lidi líní, stárnou a nikam se jim nechce. Mě třeba taky už tolik ne, ale zatím se ještě dokážu donutit. Mám prostě pořád rád ten randál, ten řev, tu energii. Možná patřím k mohykánům, k mamutům, kteří už jsou dávno mimo mísu, nemoderní, out, blbě oblečený, šedivý, s nadváhou (tuhle někdo někde psal, že prý dokonce naše generace už i špatně děkuje a tleská kapelám po skladbách, mondieu!). Ale pořád jsem ještě tady. Dnes mě to fakt bavilo. Bylo to zase něco jiného. Bez dlouhé hospody předtím, bez spousty kamarádů. Ale i tak jsem si koncert moc užil. Dokonce tak, že jsem si ráno přivstal, udělal fotky, sepsal pár řádek. Já vím, už jsem dávno přežitý. Ale jiný už nebudu. Tak a teď to zkus, ty děvko jedna umělá, inteligentní. Zkus to takhle napsat. Mějte se hezky, děkuji vám za pozornost a nenechte se vším tím pozérstvím a kecama, které se bohužel dostávají i do undergroundu, odradit. Pořád to stojí za to! Buďte opravdoví, buďte reální a oblékejte se, jak chcete! Ať vaše kroky provází síla. Děkuji za pozornost. 

Dnešní report je věnován všem, kteří kdysi psali a dnes už na to nemají nervy, čas, ani náladu. Mnozí z vás pro mě byli vzorem, mnozí mi vždy dokázali zvednout náladu. Bylo to moc fajn! Některé zničil nezájem, jiné zástupy nenávistných v diskuzích. Děkuji vám, že jste byli a že jsem vás ještě stihl v dobách vaší největší slávy, vy živí lidé. Pomněte!





---------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 27. března 2024

Recenze/review - APOGEAN - Cyberstrictive (2024)


APOGEAN - Cyberstrictive
CD 2024, The Artisan Era

for english please scroll down

Možná to byl nějaký virus, možná jenom program, který někdo pustil mezi nás. Všichni se stále dívali do obrazovek a připomínali zombie. Tupé ovce, jdoucí na porážku. Bylo tak jednoduché je ovládat. Sami to chtěli. Zástupy mrtvých tváří. Tedy, oni ještě trošku žili, ale jejich mozky se vařily ve vlastní šťávě. Potom to začalo. Šílenství propuklo postupně. První jedinci se rozeběhli proti zdi již brzy ráno. Jejich mozek stékal po zemi a oči byly plné krve. Myslel jsem si, že nás zničí jaderná katastrofa, ale mýlil jsem se. Temnota je v každém z nás.

Technický death metal nebývá zase tolik častým hostem v mém přehrávači. Jenže jsou kapely, které mě dokáží zaujmout. APOGEAN jsou z kanadského Toronta a přicházejí letos se svým debutovým albem. Sedl jsem si, postupně přidával hlasitost a najednou jsem se začal kývat spokojeně do rytmu. Mocné melodie, ostré riffy, propracované motivy. Venku se setmělo a já měl najednou pocit, že kolem mě propuklo opravdové šílenství. 


Možná po nás zůstane jednou jenom spálená země. Než se tak ale stane, budu podobné desky rád a s chutí poslouchat. Pánové nejen že jsou velmi dobrými muzikanty, ale zároveň umí napsat skvělé skladby. Mají v sobě drive, takovou tu těžko definovatelnou sílu, feeling, chcete-li. Nerad kapely k někomu přirovnávám, ale pro představu lze zmínit jména jako THE FACELESS, FALLUJAH, THE BLACK DAHLIA MURDER, CATTLE DECAPITATION. Kanaďané jsou ale přeci jen odlišní. Mají vlastní výraz, jsou živočišnější, divočejší, reálnější. Vlastně by se také dalo napsat, že se jim povedlo vyhnout takové té, dnes tolik časté a běžné umělé produkci. Osobně se mi zkrátka jejich přístup líbí a vzhledem k tomu, že už dlouhé roky píši už jen o smečkách, které mě něčím zaujmou, prošli APOGEAN mým sítem. Vše je potom podpořeno opravdu dobrým zvukem, pod kterým je podepsán Zack Ohren (mixing, mastering). Zmínit musím také parádní obal od Marka Erskine, který ve mě evokuje právě zemi, zničenou a zdevastovanou. Nedávno jsem někde četl, že se již testují čipy, které vám vloží do hlavy. Ony ty zástupy nemrtvých lidských robotů nejsou zase tolik nereálné. Staří autoři sci-fi by mohli vyprávět. Jejich představy právě zažíváme. Když novou desku "Cyberstrictive" poslouchám, opravdu si připadám, jako bych byl v brzké budoucnosti. Vzhledem k událostem posledních let a stavu společnosti, jsou mé fantazie převážně temné a chladné. Stejně jako hudba téhle kapely. Jsem moc rád, že jsem na ně při svých toulkách kyberprostorem narazil. Možná to byl nějaký virus, možná jenom program, který někdo pustil mezi nás. Všichni se stále dívali do obrazovek a připomínali zombie. Technická death metalová apokalypsa! Temné, mrazivé vize z blízké budoucnosti!


Asphyx says:

Maybe it was a virus, maybe it was just a program that someone let in. Everybody kept looking at their screens and looking like zombies. Dumb sheep going to the slaughter. It was so easy to control them. They wanted it themselves. Crowds of dead faces. I mean, they were still a little alive, but their brains were boiling in their own juices. Then it started. The madness broke out gradually. The first individuals ran against the wall early in the morning. Their brains were streaming on the floor and their eyes were full of blood. I thought a nuclear disaster would destroy us, but I was wrong. The darkness is in all of us.

Technical death metal isn't a frequent guest on my player. But there are some bands that do catch my attention. APOGEAN are from Toronto, Canada and they come this year with their debut album. I sat down, gradually turned up the volume and suddenly started swaying contentedly to the beat. Powerful melodies, sharp riffs, elaborate themes. It was getting dark outside and I suddenly felt like a real madness was breaking out around me.


Maybe one day we'll be left with nothing but scorched earth. But until that happens, I will be happy to listen to records like this. The gentlemen are not only very good musicians, but they can also write great songs. They have drive, that hard-to-define power, feeling, if you will. I don't like to compare bands to anyone, but to give you an idea we can mention names like THE FACELESS, FALLUJAH, THE BLACK DAHLIA MURDER, CATTLE DECAPITATION. Canadians are different after all. They have their own expression, they are more animalistic, wilder, more real. In fact, one could also write that they have managed to avoid the artificial production that is so common nowadays. Personally, I simply like their approach and since for many years I have been writing only about packs that catch my attention, APOGEAN have passed through my net. Everything is then supported by a really good sound, under which Zack Ohren (mixing, mastering) is signed. I must also mention the awesome cover by Mark Erskine, which evokes in me the country, destroyed and devastated. I read somewhere recently that they are already testing chips to put in your head. Those legions of undead human robots aren't so unrealistic. Old science fiction writers could tell you. We're living their fantasies right now. When I listen to the new "Cyberstrictive" album, I really feel like I'm in the near future. Given the events of the last few years and the state of society, my fantasies are mostly dark and cold. Just like this band's music. I'm so glad I stumbled upon them in my wanderings through cyberspace. Maybe it was a virus, maybe it was just a program that someone let loose among us. Everyone kept staring at their screens, looking like zombies. A technical death metal apocalypse! Dark, freezing visions of the near future!



Tracklist:
01. Bluelight Sonata 
02. Thousand-Yard Glare 
03. Distance (Of Walls And Wails) 
04. With Which Ear You’ll Listen 
05. Imposter Reborn 
06. Within The Bounds Of A Smile 
07. Hueman (The Pleasure Of Burn) 
08. Polybius 
09. Spinthariscope 
10. An(T)Imus

band:
Vocals/Lyrics - Mac Smith
Guitars - Dexter Forbes
Guitars - Gabriel Silva Castro
Drums - Jacob Wagner
Bass- Robert Tam

Guest Solo on "Bluelight Sonata" by Alex Baillie
Guest Solo on "Hueman" by Paul Walsh
Mixing/Mastering by Zach Ohren
Artwork by Mark Erskine

neděle 24. března 2024

Recenze/review - WOUNDS - Ruin (2024)


WOUNDS - Ruin
CD 2024, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Ztratil jsem dávno všechny emoce. Léčili mě chemickými látkami, vrtali mi do lebky. Nepomohlo vůbec nic. Stejně se občas ocitnu v jiném světě. Řežu se ostrými předměty a spím přes den. Pomáhá mi jediné. Toulám se podsvětím a vyhledávám hudbu, kterou si potom dávkuji, když ulehnu do své oblíbené rakve. WOUNDS jsou z Chicaga a hrají technický death metal. Takový ten surový, ostrý, po kterém vám v hlavě zůstane krvavá stopa. Mám to takhle rád. I když je prostým faktem, že si v tomhle stylu hodně vybírám. Pánové mě ale přesvědčili na svoji stranu. 

Jsou totiž nejen techničtí, ale zároveň nezapomínají i na divoké melodie. Mají dobrý zvuk (Paul Aluculesei - mixing, mastering), obal (Sam Nelson), všechno sedí tak nějak správně na svých místech. V dnešní době nadprodukce by to ale bylo málo. WOUNDS ale umí ještě jednu věc. Pro mě zásadní. Dokáží mě pokaždé doslova přikovat na zeď. Jsou brutální, ale zároveň čitelní a mají dobré melodie a nápady. 


V dnešní době je každá kapela někomu podobná. V případě WOUNDS mě napadají jména jako PSYCROPTIC, DEEDS OF FLESH, WORMED, REVOCATION, DECAPITATED, SOREPTION a samozřejmě MORBID ANGEL. V závěru to ale není tolik důležité. Hlavní je, že mě baví novou desku poslouchat, že se k ní rád vracím a stále objevuji nová temná zákoutí. Je to samozřejmě složitá hudba, která vyžaduje pozornost. Doporučuji opravdu mnoho společných setkání. Nechte na sebe vše jen tak působit a uslyšíte sami. Podobné nahrávky vyžadují i určitou porci fantazie. Bez ní se opravdu neobejdete. Je to vlastně zvláštní, protože jsem starý pes, který má raději přeci jen trošku jinou odrůdu smrtícího kovu, ale "Ruin" je albem, které mě přesvědčilo na svoji stranu. Zaseklo do mě svůj dráp, donutilo mě se vracet. Tohle je na muzice krásná věc. Stačí si sednout, jen tak ochutnat a potom se rozhodnout, jestli dáte kapele šanci. Dosud jsem o existenci téhle smečky vůbec nevěděl. Schválně jsem chvilku počkal, než recenzi napíšu. Nechal jsem v sobě všechno uležet, vracel jsem se v různém stavu mysli a pokaždé jsem byl spokojen. Těšil jsme se domů, až se zavřu do sklepa a narvu si novinou pod tlakem do hlavy. Pokud vnímáte muziku podobně jako já, tak určitě WOUNDS zkuste. Stojí rozhodně za to. Jen jim dejte opravdu trošku času. Ztratil jsem dávno všechny emoce. Léčili mě chemickými látkami, vrtali mi do lebky. Nepomohlo vůbec nic. Stejně se občas ocitnu v jiném světě. Řežu se ostrými předměty a spím přes den. Pomáhá mi jediné. Toulám se podsvětím a vyhledávám hudbu, kterou si potom dávkuji, když ulehnu do své oblíbené rakve. Perfektní technický death metal, který se vám dostane postupně do podvědomí a zanechá vám v hlavě krvavou stopu!


Asphyx says:

I lost all emotion a long time ago. They treated me with chemicals, drilled into my skull. Nothing helped at all. Still, sometimes I find myself in another world. I cut myself with sharp objects and sleep during the day. Only one thing helps. I wander the underworld and seek out music, which I then dose myself with when I lie down in my favorite coffin. WOUNDS are from Chicago and play technical death metal. The kind of raw, edgy kind that leaves a trail of blood in your head. I like it that way. Although it's a simple fact that I choose a lot in this style. But the gentlemen convinced me to their side.

They are not only technical, but they also don't forget about wild melodies. They have a good sound (Paul Aluculesei - mixing, mastering), cover (Sam Nelson), everything fits somehow in the right place. But in this day and age of overproduction, that wouldn't be enough. But WOUNDS does one more thing. For me it is essential. They can literally nail me to the wall every time. They're brutal, but at the same time they're readable and have good melodies and ideas.


Nowadays, every band is similar to someone. In the case of WOUNDS I can think of names like PSYCROPTIC, DEEDS OF FLESH, WORMED, REVOCATION, DECAPITATED, SOREPTION and of course MORBID ANGEL. But in the end it's not that important. The main thing is that I enjoy listening to the new album, that I like to come back to it and keep discovering new dark corners. Of course, it's complex music that demands attention. I really recommend many meetings together. Just let it all affect you and hear for yourself. Recordings like this also require a certain amount of imagination. You really can't do without it. It's actually strange, because I'm an old dog who prefers a slightly different variety of death metal, but "Ruin" is an album that convinced me to its side. It stuck its claw into me, made me come back. That's the beautiful thing about music. You just sit back, get a taste, and then decide if you're going to give the band a chance. I didn't even know this pack existed until now. I deliberately waited a while before writing my review. I let it all settle in, coming back in different states of mind, and each time I was satisfied. I was looking forward to going home, locking myself in the basement, and cramming a pressurized newspaper into my head. If you feel about music the way I do, definitely give WOUNDS a try. It's definitely worth it. Just really give them a little time. I lost all emotion a long time ago. I've been treated with chemicals, drilled in my skull. Nothing helped at all. I still find myself in another world sometimes. I cut myself with sharp objects and sleep during the day. Only one thing helps. I wander the underworld and seek out music, which I then dose myself with when I lie down in my favorite coffin. Perfect technical death metal that will gradually get into your subconscious and leave a bloody trail in your head!


Tracklist:
01. Of Ruin 
02. The Archfiend's Apothecary 
03. Doom Incarnate 
04. In The Maw Of The Beast 
05. Birth Of A New Light 
06. Dismember And Devour 
07. Zoophagist 
08. Ready Your Mind For The Grind 09. Bent On Disaster

band:
Norman Hale - Vocals
Nate Burgard - Drums
Franco Caballero - Bass
Rick Mora - Guitar

čtvrtek 21. března 2024

Recenze/review - HIDEOUS DIVINITY - Unextinct (2024)


HIDEOUS DIVINITY - Unextinct
CD 2024, Century Media Records

for english please scroll down

Sedíš ve svém pokoji a drásáš si obličej do krve. Připadá ti, že se celý svět točí stále rychleji dokola. Čím dál tím víc informací, čím dál tím víc nenávisti. Už dávno nemáš strach z Boha, ani z temných stínů. Děsí tě vlastní já. Připadáš si, jakoby ti někdo zatloukl do mozku obrovský trychtýř. Temná hmota z vesmíru tě zcela ovládá. Jsi blázen ty, nebo ti za zdí? Otázek je mnoho a odpovědi nepřicházejí. Falešných proroků je už příliš. Řežeš se nožem do rukou a pouštíš si jenom hudbu, která tě dokáže rozsekat. Potřebuješ víc bolesti, rychlosti, víc riffů a úderů bicích.

Italští HIDEOUS DIVINITY ještě nikdy nebyli tak majestátní, vznešení. Mocné nástupy, strach z kosmu, surový brutální death metal, pochybnosti o vlastní existenci. Tohle vše zde naleznete a ještě mnoho navíc. Když jsem se s novinkou seznamoval, seděl jsem opravdu sám ve svém pokoji. Postupně jsem přidával hlasitost a skladby se mi postupně dostávaly do mozku. Když mi propláchli lebku kyselinou, cítil jsem se očištěný. Nové album chce více času, je v určitých momentech nepřístupné. Musíte mít fantazii a trpělivost. Touhu objevovat. Potom pochopíte. 


U podobných nahrávek více než kde jinde platí, že je vždy lepší si vše v klidu poslechnout a potom si udělat vlastní názor. Slova nejsou dostatečným výrazovým prostředkem. Přesto se pokusím vám nové album připodobnit. Za prvé, promo materiály hovoří o lehké podobnosti a inspiraci třeba takovými NILE, CATTLE DECAPITATION, SUFFOCATION, ULCERATE, HATE ETERNAL a BEHEMOTH. S tím lze souhlasit, ale také je rovnou nutno dodat, že HIDEOUS DIVINITY jsou natolik originálním tělesem, že jsou jakákoliv přirovnání spíše zbytečná. Pánové mají svůj vlastní rukopis, dokáží vytvořit celkově velmi pochmurnou a temnou atmosféru. Umí být techničtí a progresivní, v určitých momentech i neuchopitelní, ale stále si zachovávají potřebný drive a sílu. "Unextinct" má samozřejmě skvělý současný a čitelný zvuk, zajímavý obal, ale hlavně vás chytí, zasekne do vás dráp a nepustí vás. Alespoň mě se to stalo. Chvilku to trvalo, musel jsem rozkrýt jednotlivé vrstvy, což samozřejmě chtělo určitou dávku trpělivosti a empatie. Je to soundtrack ke ztroskotání lodi, která není z našeho světa. Na její palubě jsou nemrtví i bytosti z jiných dimenzí. Disonance, spoustu do krve a vzteku zabalených motivů. Tahle deska je velmi pestrá a nenudím se ani chvilku. Je vystavěna na pevných základech, ke kterým jsou potom přidávány různé odbočky, záseky. Jako bych se díval na rozbouřené moře, na jeho sílu a energii. Sedím ve svém pokoji a drásám si obličej do krve. Připadá mi, že se celý svět točí stále rychleji dokola. Čím dál tím víc informací, čím dál tím víc nenávisti. Už dávno nemám strach z Boha, ani z temných stínů. Děsí mě vlastní já. Topím se v hlubinách vlastních myšlenek. Umírám, abych nakonec vždy povstal z popela. Technický, brutální death metal, který vás roztrhá na kusy! Absolutní a zničující záležitost, hudba jdoucí k podstatě vlastní existence!

Asphyx says:

You're sitting in your room, scratching your face bloody. It feels like the whole world is spinning around faster and faster. More and more information, more and more hate. You're no longer afraid of God or the dark shadows. You're scared of yourself. You feel like someone's hammered a giant funnel into your brain. The dark matter from outer space is completely controlling you. Are you crazy, or are those behind the wall crazy? The questions are many and the answers are not coming. There are already too many false prophets. You cut yourself with a knife in your hand and play only music that can cut you. You need more pain, more speed, more riffs and drum beats.

Italy's HIDEOUS DIVINITY have never been more majestic, more sublime. Powerful build-ups, fear of the cosmos, raw brutal death metal, self-doubt. You will find all this here and much more. I was really sitting alone in my room when I was introduced to this new album. Gradually I turned up the volume and the songs gradually made their way into my brain. When they flushed my skull with acid, I felt cleansed. The new album takes more time, it's inaccessible at certain points. You have to have imagination and patience. The desire to explore. Then you'll understand.


With recordings like this, more than anywhere else, it is always better to listen to everything in peace and then make up your own mind. Words are not a sufficient means of expression. Nevertheless, I will try to give you a taste of the new album. First of all, the promo materials talk about a slight similarity and inspiration from such bands as NILE, CATTLE DECAPITATION, SUFFOCATION, ULCERATE, HATE ETERNAL and BEHEMOTH. One can agree with that, but it should also be added that HIDEOUS DIVINITY is such an original ensemble that any comparisons are rather unnecessary. The gentlemen have their own signature, they can create a very gloomy and dark atmosphere overall. They can be technical and progressive, even ungraspable at certain moments, but still retain the necessary drive and power. "Unextinct" of course has a great contemporary and legible sound, an interesting cover, but most importantly it grabs you, sticks its claw in you and doesn't let go. At least it happened to me. It took a while, I had to peel back the layers, which of course took a certain amount of patience and empathy. It is the soundtrack to a shipwreck that is not of our world. There are undead and beings from other dimensions on board. Dissonance, lots of blood and rage wrapped in themes. This record is very colourful and I'm not bored for a moment. It's built on a solid foundation, to which are then added various digressions, interludes. It's like looking at a stormy sea, its power and energy. I sit in my room and scratch my face until it bleeds. It seems to me that the whole world is going round and round faster. More and more information, more and more hate. I'm not afraid of God anymore, or the dark shadows. I'm scared of myself. I'm drowning in the depths of my own thoughts. I'm dying to rise from the ashes. Technical, brutal death metal that will tear you apart! An absolute and devastating affair, music that goes to the essence of one's own existence!




about HIDEOUS DIVINITY  on DEADLY STORM ZINE: 







tracklist:
1. Dust Settles on Humanity
2. The Numinous One
3. Against the Sovereignty of Mankind
4. Atto Quarto: The Horror Paradox
5. Quasi-Sentient
6. Hair, Dirt, Mud
7. More Than Many, Never One
8. Der Verlorene Sohn
9. Mysterium Tremendum
10. Leben Ohne Feuer

Line-Up:
Enrico Di Lorenzo - Vocals
Stefano Franceschini - Bass
Enrico Schettino - Guitars
Davide Itri - Session Drums

Online Presence:

pondělí 19. února 2024

Recenze/review - DIABYS - Portals of Annihilation (2023)


DIABYS - Portals of Annihilation
CD 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Někdy si připadám jako svůj vlastní stín. Dívám se na sebe, jak ráno vstávám, jak jdu do práce, jak odpočívám, jak vykonávám nekonečnou řadu úkonů. Jaký je ale smysl toho všeho? Kam směřuji? Asi jako každý se věkem měním, získávám zkušenosti. V hudbě to platí o to víc. Dříve bych kapely jako DIABYS jen tak přešel bez povšimnutí. Jenže mě na ně upozornil jeden kamarád z druhé strany zeměkoule. Prý je to pro něj album minulého roku. Netušil jsem, neznal jsem. Přesvědčila mě až jména v bookletu a první poslech.

Zpěvák Max Phelps je sám o sobě zárukou kvality. Potvrdil to v DEFEATED SANITY, CYNIC a samozřejmě DEATH DTA. Ten se spojil s neméně zkušenými muzikanty a poměrně nenápadně nahráli desku, která rozhodně stojí za pozornost. Vše potom složil Michael Dorosz. Jedná se o propracovaný, velmi pestrý a dobře složený death metal se spoustou technických a progresivních prvků. A to vše s rodokmenem DEATH. 


Při poslechu debutového alba "Portals of Annihilation" najednou nejsem svým vlastním stínem, ale mám syrový pocit, že opravdu žiju. Hudba je to velmi naléhavá, neklidná, s takovým tím tajemným odérem, jestli mi rozumíte. O mastering se postaral Johannes Grossman a nutno rovnou dodat, že odvedl perfektní práci. Zvuk je čitelný a živelný zároveň. Masivní a surový. Mám to takhle rád. Jsem stará škola a líbí se mi, že tahle smečka sice staví na tradičních, klasických základech, ale ty postupně rozvíjí, doplňuje a zároveň si zachovává svůj vlastní ksicht. Na poslech jsem se vždy musel pozorně soustředit. Nikdy jsem nemohl desku poslouchat jen jako kulisu. Vždy mě nakonec pohltila a nenechala ani chvilku v klidu. Představoval jsem si nějakou pradávnou příšeru, bestii, která spala dlouhé roky v jeskyni. Za zvuků této nahrávky se probudila a přišla nás roztrhat na kusy. Možná není ani z tohoto světa. Skladby v sobě mají velký drive a sílu, takovou tu nahrubo nasekanou energii, která se dle mého nedá naučit. Musíte ji mít v sobě, musíte věřit tomu, co hrajete. A tohle všechno DIABYS umí na sto procent. Sypu si popel na hlavu, že jsem se ke skupině dostal až teď, album totiž vyšlo již v dubnu minulého roku. Myslím si, že to ale nakonec vůbec nevadí. Důležité je, že mě baví "Portals of Annihilation" poslouchat, že se k němu rád vracím. Tohle je záležitost pro všechny hudební gurmány. Doporučuji podávat v noci, chladu a nejlépe několik metrů pod zemí. Nezbývá mi nic jiného, než vám desku doporučit. Tohle album vám rozdrásá obličej do krve, zničí vás a vy za to budete moc rádi. Progresivní, technický death metal, který ctí pradávné kořeny a stane se vaším vlastním stínem!


Asphyx says:

Sometimes I feel like my own shadow. I look at myself as I get up in the morning, as I go to work, as I rest, as I perform an endless series of tasks. But what's the point of it all? Where am I going? I guess like everyone, I'm changing with age, gaining experience. In music, this is even more true. In the past, bands like DIABYS would just pass by unnoticed. But a friend of mine from the other side of the world pointed them out to me. He said it was the album of the year for him. I had no idea, I didn't know. I was only convinced by the names in the booklet and the first listen.

Singer Max Phelps is a guarantee of quality in his own right. He confirmed it in DEFEATED SANITY, CYNIC and of course DEATH DTA. He teamed up with equally experienced musicians and rather unobtrusively they recorded that is definitely worth your attention. Everything was then composed by Michael Dorosz. It is a sophisticated, very varied and well composed death metal with a lot of technical and progressive elements. And all this with the DEATH pedigree.


Listening to the debut album "Portals of Annihilation" I'm suddenly not my own shadow, but I have the raw feeling that I'm really alive. The music is very urgent, restless, with that mysterious air, if you know what I mean. The mastering was done by Johannes Grossman and I have to say that he did a perfect job. The sound is clear and lively at the same time. Massive and raw. I like it that way. I'm old school and I like the fact that this pack builds on traditional, classic foundations, but gradually develops them, adds to them and at the same time keeps its own face. I've always had to listen intently to listen. I could never listen to a record just as a backdrop. It always absorbed me in the end and didn't let me rest for a moment. I imagined some ancient monster, a beast that slept for years in a cave. It woke up to the sound of this recording and came to tear us apart. He may not even be of this world. The songs have a great drive and power in them, a kind of rough-hewn energy that I don't think can be taught. You have to have it in you, you have to believe in what you're playing. And that's what DIABYS can do 100%. I'm kicking myself that I've only just joined the band, because the album was released last April. But I think it doesn't matter in the end. The important thing is that I enjoy listening to "Portals of Annihilation" and I like coming back to it. This is a matter for all music gourmets. I recommend serving it at night, cold and preferably several feet underground. I have no choice but to recommend the album to you. This album will rip your face to shreds, it will destroy you and you will be so glad you did. Progressive, technical death metal that honors its ancient roots and becomes your own shadow!



Tracklist:
01. Deadly Sight 
02. Perennial War 
03. Infernal Instruments Of War 
04. Spiritual Laceration 
05. Portals Of Annihilation 
06. Scavengers 
07. Down The Boundless Hole 
08. Bodies As Stones 
09. A Lead Weighted Grudge 
10. Shapeshifter

band:
Michael Dorosz - Musical Concept and Guitars
Max Phelps - Vocals and Lyrics
Dominic Forest Lapointe - Bass
Robin Stone - Drums
Johannes Grossman - Mastering
Mathieu Marcotte - Artwork
Simon Girard - Artwork Layout

úterý 13. února 2024

Recenze/review - EXOCRINE - Legend (2024)


EXOCRINE - Legend
CD 2024, Season of Mist

for english please scroll down

Někdy mi připadá, že stojím za velkým zrcadlem. Sleduji lidské hemžení, jsem našeptávačem, tichým stínem. Už jsem ve svém životě něco zažil a poslední roky mě lidský druh příliš nebaví. Nevím, jestli dojde v nejbližší době k restartu nebo jsme jenom v divné době, co ale vím jistě je, že stále vznikají nové desky, které stojí za pozornost. Pořád existují kapely, které se snaží death metal někam posunout. Někdy se jim to daří, jindy nikoliv. Každý asi známe profláklá jména. Většinou mi nic moc neříkají. Jsou ale skupiny, které hrají technicky a progresivně a mám pro ně slabost.

Francouzští EXOCRINE rozhodně patří mezi ně. Nové album "Legend" je toho jasným důkazem. Hned od první skladby jsem si připadal jako při návštěvě koncertu vážné muziky. Všechny skladby jsou neskutečně propracované a intenzivní. A hlavně, nejedná se jen o takové to, dnes tolik časté, preludování a dokazování, kdo hraje rychleji a brutálněji. Naopak. Pánové se nebojí popustit uzdu své fantazii. Umí být vznešení, syroví, chladní i živočišní. Zpočátku je to možná těžký materiál k poslechu, ale pokud máte dobrou představivost, tak budete určitě spokojeni. 


 "Legend" je jako nějaký živoucí organismus, který neustále mění svoji strukturu. Časté změny tempa, chvílemi majestátní opus, jindy zase surovost. Dostanete všechno, jen musíte mít otevřenou mysl. Moje oblíbené přirovnání (nejen u muziky, ale i u knih), je představa velkého trychtýře, který je zatlučen do vašeho mozku. Skrz něj prýští temná energie. Nasbíraná ve vesmíru, možná v představách muzikantů. Nevím. Jistý jsem si ale  s tím, že tahle skupina má velký talent a zároveň umí složit dobré skladby, které se poslouchají tak nějak samy. O zvuku (Sylvain Octor-Perez), ani o obalu (Andreas Christanetoff) není nutné diskutovat. Vše je neskutečně povedené a já si tak můžu užívat hudbu samotnou. Zajímavé je, že jsem na novou desku dostával dost často chuť v autě. Nebo doma, když nastala noc a všude byl klid. Líbí se mi přístup kapely, jejich styl, způsob, jakým píše skladby. Jsou pestré, zajímavé, neotřelé. Někdy bolí, zadírají se hluboko do hlavy, jindy se zase usmívám, protože jsou doslova lahodné. EXOCRINE jsou z krásné oblasti Bordeaux a přirovnávat hudbu k dobrému vínu by bylo jen obyčejným klišé. Jenže ono tomu tak je. Pánové dali svým skladbám náležitou péči, nechali je uležet, uzrát a jsou každou další deskou lepší a lepší. Pokud jste fanoušci skupin jako BEYOND CREATION, ARCHSPIRE, OBSCURA, CYNIC, GORGUTS, AHTEIST, GOROD, CRYPTOPSY, měli byste zbystřit svoji pozornost. Hraje se tu i pro vás. Recenzi nelze ukončit jinak, než doporučením. Tohle je totiž velmi návyková záležitost. K dokonalosti vybroušený technický progresivní death metal! Symfonie z jiných sfér!


Asphyx says:

Sometimes I feel like I'm standing behind a big mirror. I'm a whisperer, a silent shadow. I've been through some things in my life, and for the last few years, I've not been too fond of the human species. I don't know if there's going to be a reboot anytime soon or if we're just in a weird time, but what I do know is that there are still new records being made that are worth paying attention to. There are still bands out there trying to push death metal somewhere. Sometimes they succeed, sometimes they don't. I think we all know the famous names. Most of the time they don't mean much to me. But there are bands that play technically and progressive and I have a soft spot for them.

French EXOCRINE is definitely one of them. The new album "Legend" is a clear proof of that. Right from the first track I felt like I was attending a classical music concert. All songs are incredibly sophisticated and intense. And most importantly, it's not just the prelude and proving who plays faster and more brutal that is so common nowadays. On the contrary. The gentlemen are not afraid to let their imagination run wild. They can be sublime, raw, cold and animalistic. It may be difficult material to listen to at first, but if you have a good imagination, you will definitely be satisfied.


"Legend" is like a living organism that is constantly changing its structure. Frequent changes of pace, at times a majestic opus, at other times brutality. You get everything, you just have to keep an open mind. My favourite simile (not just for music, but for books too) is the idea of a big funnel being hammered into your brain. Dark energy oozes through it. Collected in the universe, perhaps in the imaginations of musicians. I don't know. But what I am sure of is that this band has a lot of talent, and they can write good songs that sort of listen to themselves. There is no need to discuss the sound (Sylvain Octor-Perez) or the cover (Andreas Christanetoff). Everything is incredibly well done and I can enjoy the music itself. Interestingly enough, I've been craving the new album quite often in the car. Or at home, when night fell and all was quiet. I like the band's approach, their style, the way they write songs. They're varied, interesting, fresh. Sometimes they hurt, they dig deep into my head, sometimes they make me smile because they are literally delicious. EXOCRINE are from the beautiful region of Bordeaux and to compare their music to fine wine would be a mere cliché. But it is. The gentlemen have given their compositions due care, let them age and mature and they get better and better with each album. If you're a fan of bands like BEYOND CREATION, ARCHSPIRE, OBSCURA, CYNIC, GORGUTS, AHTEIST, GOROD, CRYPTOPSY, you should focus your attention. There's music for you too. We cannot end this review except with a recommendation. This is a very addictive affair. Technical progressive death metal polished to perfection! A symphony from other realms!





Tracklist:
01. Presage/Legend 
02. Life 
03. Eidolon 
04. The Altar Of War 
05. Dust In The Naught 
06. Warlock 
07. Dragon 
08. The Oath 
09. By The Light Of The Pyre 
10. Cryogenisation (Bonus Track)

Exocrine is:
Sylvain Octor Perez - Lead Guitars
Nicolas La Rosa - Guitars
Jordy Besse - Bass / vocals
Theo Gendron - Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine