DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemthriller. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemthriller. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 4. března 2022

KNIŽNÍ TIPY - Když teče krev - Stephen King (2021)


Když teče krev - Stephen King
2021, Beta-Dobrovský

Všichni ten den stáli a mlčeli. Dívali se smutnýma očima do tmy. Brzké ráno v továrně, ve které pracuji a zástup lidí u píchaček. Začala válka. Nechápali jsme. Bál jsem se otevřít internet, bál jsem se sundat sluchátka z uší, protože někteří z našeho druhu jsou opravdu zlí. Ono to tak bývalo vždy, jenže dnešní doba je taková, že jsou víc slyšet. Díky telefonům, díky sociálním sítím. Bohužel. Ještě před lety by je někdo rozumnější poslal v hospodě do prdele a byl by klid. Doba se změnila, jen zlo je pořád stejné. Znovu a znovu si nachází nové cesty, jak škodit, ubližovat. Možná právě proto se uchyluji ke knihám čím dál častěji. Novou povídkovou knížku od Stephena Kinga jsem dostal jako dárek k vánocům. A musím rovnou napsat, že se mi moc líbí. 

Přitom povídky nejsou zrovna útvar, který bych četl rád. Jenže King je King a i když občas slýchávám od zmlsaných čtenářů něco jiného, všechny čtyři příběhy si pamatuji a dokážu je stále odvyprávět. Hlavní myšlenky i nápady, zasazené do typického autorova světa, mě bavily, donutily k zamyšlení. Bylo pro mě hrozně příjemné sledovat volání do záhrobí, další pokračování s Hollyberry. Nějak jsem nezaznamenal, že by někdy spadl řetěz, že bych se nudil nebo nedej bože dostal rouhačskou myšlenku, že bych knihu odložil. Hrozně rád jsem se znovu a znovu zavíral se sluchátky na uších do své ulity. Ostřižený od války, utrpení, od debilních příspěvků známých, do kterých byste to nikdy neřekli. King má pořád nadhled, umí vystavět napínavé příběhy. Je to klasik, velký znalec lidských duší, jejich slabostí i bolesti.

Díval jsem se do tmy a přemýšlel jsem. Velmi brzy ráno, když byla ještě většina domů zahalena do černé, jsem kráčel ulicemi a v autobuse i tramvaji se mnou jely smutné obličeje, které se jindy smějou, nadávají na práci a vůbec v klidu žijí. Není mi příjemné vidět strach ve tvářích. Raději jsem rozevřel knihu a četl si. Bylo mi lépe v malém městečku v Maine. Jezdil jsem ve starých fordkách a přemýšlel, kdo z mých spolucestujících se živí strachem a bolestí. Ano, Holly tu byla se mnou a moje fantazie pracovala na plné obrátky. Stále a znovu musím obdivovat, s jakým zápalem a nadšením dokáže být King zajímavý, jak umí perfektně vykreslit postavy i jak zná reálie.

Svět se za poslední roky hodně změnil. Spousta lidí se odkopala a odhalila svoje stinné stránky. Možná právě proto si víc vážím těch normálních, hodných, opravdových. Nanic je přetvářka a klam, nanic jsou prázdná slova. Jak člověk stárne a je víc unavený, jsou pro něj chvíle pod lampičkou s knihou vonící novotou jedny z nejlepších, co poslední roky mám. Hýčkám si je jako vlastní děti a ženu. Myslím, že je to potřeba. Abychom přežili a nezbláznili se. Měl bych vlastně panu Kingovi poděkovat, protože mi znovu dodal ten úžasný pocit, že žiju. Nevím, vůbec netuším a ani si nechci představovat, co bude dál. Jedno vím ale jistě. Ke knihám jako je Když teče krev, se budu vždy rád vracet. Dodávají mi totiž sílu.

I odvrátil jsem zrak od knihy a viděl bolest. Nemusím do průvodu, nemusím mít vlaječku na profilu. Poslal jsem peníze a svou vlastní krev. Když totiž teče krev, tak to hodně bolí. Buďte silní! Děkuji za pozornost.

-------------------------------------------------------------------------------------
Čtyři dosud nepublikované povídky v souborném vydání, které v angličtině vyšlo v dubnu 2020, dostávají v éře světové pandemie nový rozměr.

Kromě očekávaných nadpřirozených hororových témat a nové pohledy na povahu zla jsou Kingovy příběhy podtrženy veskrze pozemskými strachy, jako jsou obavy z blížící se smrti. V jedné z povídek se Stephen King vrací ke svému oblíbenému hrdinovi – spisovateli, tentokrát neúspěšnému, a fanoušci předchozí „kingovky“ Outsider budou potěšeni návratem Holly Gibneyové ve třetí povídce.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 18. února 2022

KNIŽNÍ TIPY - Poslední lov - Jean Christophe Grangé (2020)


Poslední lov - Jean Christophe Grangé
2020, XYZ (ČR)

Pamatuji si to jako by to bylo dnes. Zase jsme byli s dědou v lese. Dal mi do rukou pušku a řekl, že musím být trpělivý. Srnci se přemnožili. Díval se na mě. Na krásné planině v ranním slunci. Nedokázal jsem to. Nemohl jsem vystřelit. Nešlo to. Jeho oči vidím dodnes. Když jsem začal číst Poslední lov od Jeana Christopheho Grangého, ihned jsem si na tenhle zážitek vzpomněl. Byl krásný a děsivý zároveň. Napětí, pach krve. V knize je hned na začátku zavražděn člen starého degenerovaného šlechtického rodu v Německu. V Černém lese. Komisař Pierre Niemans a Ivana Bogdanovičová jsou vysláni, aby spolu s německými policisty vše vyšetřili.

Začne se rozplétat příběh, který sahá do dávných dob (to mám moc rád). Nebudu vám napovídat, ale pokud jste viděli/četli Purpurové řeky, tak budete určitě spokojeni. Mimochodem, už tuším, u koho si můj další oblíbený francouzský spisovatel Minier bral inspiraci, způsob vyprávění je hodně podobný. Mám rád styl, jakým je kniha napsaná. Když Niemans vyšetřuje, tak si pořád představuju Jeana Reno, což je docela pochopitelné. Navíc se ponoříme i do německé historie, do světové války a to já také rád.

Není moc co řešit, knížka je neskutečně napínavá, zajímavá. Odsýpá, o akční scénky také není nouze. Hlavní vyšetřovatel je už opotřebovaný životem, občas vzpomíná, ale příběh má spád. Mám rád tyhle detektivy ze starý školy, kteří rádi řídí auta na benzín, pijí pivo, líbí se jim ženský. Četl jsem po večerech, byl jsem doma sám a chvílemi jsem se díval do tmy...ale to už bych vám napovídal. Jsou v téhle knížce scény, které si asi budu pamatovat navždy. Manželka mi říkala, že si musím knihu přečíst ihned po ní. Byla mým dárkem k vánocům a teď už ji s klidem můžeme probrat. Jsou v ní staré křivdy, temný les, lovci, kteří působí děsivě. 

Mám tentokrát opravdu velký problém o knize něco napsat, nic neprozrazovat a nenapovídat. Bylo by to ode mě sprosté. Jenže příběh je vystavěn tak skvěle, že mě od začátku do konce pohltil. Jestli máte rádi starou dobrou detektivní školu, jděte do toho. Podivná místa, kde se v určitých věcech zastavil čas a báli byste se sami v noci v lese, tak neváhejte ani chvilku. Musím zmínit i perfektní autorovu znalost jak lovu, tak historie. Je hodně znát, že si dal na sepsání opravdu záležet a nepodcenil vůbec nic. Stal se pro mě mistrem, který ve mě zanechal šrám.

Díky téhle knížce jsem uplaval svůj rekord v bazénu. Chodil rychle, zapomínal se najíst - šetřil jsem čas na čtení. Raději jsem pod lampičkou šustil stránkami, nevnímal nic okolo a pak se druhý den ráno cestou do práce neustále otáčel, ale to už bych vám zase napovídal. Byl jsem svým způsobem také celou dobu na lovu. A když jsem vše dočetl (vrah není zase tak překvapivý, ale o to nejde), zavřel jsem knihu, pečlivě ji zabalil znovu do obalu, vyndal záložku, podporující malé nemocné děti a dlouho, opravdu dlouho jsem se díval do noci. Přemýšlel jsem.

Proto pořád rád čtu. Cvičím si mozek, paměť. Jsem. Žiju. Jitřím fantazii. Poslední lov nelze jinak, než hodnotit hodně vysoko. V knížce je úplně vše potřebné pro to, aby se líbila všem fanouškům detektivek. 

Opět a znovu musím poděkovat za skvělé ohlasy na můj páteční čtenářský deník. Moc si toho vážím. Zdravím všechny knihomoly a knihomolky!

----------------------------------------------------------------------------------------------

Po téměř dvaceti letech přichází autor s pokračováním kultovního thrilleru Purpurové řeky. Komisař Pierre Niemans a Ivana Bogdanovičová vyšetřují vraždu bohatého švábského dědice, jehož tělo bylo nalezeno v Německu.



---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 11. února 2022

KNIŽNÍ TIPY - Později - Stephen King (2021)


Později - Stephen King
2021, Beta-Dobrovský

Téma rozmlouvání s mrtvými je poměrně ohrané. Už jsem o něm četl tolikrát, že když jsem si koupil po vánocích tuhle knihu, moc se mi do ní nechtělo. Jenže je pod ní podepsán sám mistr, od něhož mám tolik výtisků, že když bych je vyrovnal na sebe, sloupec bude větší než já. Mladý dospívající kluk, ve kterém se probudí schopnost vidět mrtvé, vypráví takovým způsobem, že jsem byl schopen vše přelouskat za jedno odpoledne a kus noci. Chytlo mě to hned od začátku a pořád mi vrtalo hlavou, kde se v Kingovi bere tolik fantazie? Jako bych se vrátil do doby, když jsem s ním začínal u titulů jako Žhářka, Osvícení, Řbitov zvířátek, To. 

Mistr hororu je už starý, ale pořád ve svých knihách neztratil svěžest. Hrozně dobře se čte, jako bych byl přímo v příběhu, díval se na jednotlivé postavy. Na jeho mámu, na Jamieho, na zkaženou policistku. Možná to už není na dnešní dobu nic šokujícího, ale pořád se nejedná jen o dobře odvedené řemeslo. King byl vždy velmi dobrý v reáliích a pak samozřejmě v popisu postav. Ano, i já kdysi býval podobným klukem. Jen jsem tedy neviděl mrtvé. A pokud ano, tak rozhodně nemluvili. Někde na hranici mezi fantazií, temnotou, fikcí a hororem. Perfektně odvyprávěno.

Stejně je to svým způsobem zvláštní. Pořád jsme různými záhadami přitahováni. Moc dobře víme, že existuje i něco jiného, než jen obyčejný materiální svět. Tušíme to, ale neumíme a asi ani nemáme pochopit. Já vím, je to jen knížka, ale věřte mi, že když jsem chodil po ulicích v našem městě, občas jsem si říkal, jestli jsou někteří živí a nebo už mrtví. Přemýšlel jsem o tom, opravdu ano. Možná je právě tohle důkazem, že je kniha opravdu dobrá. Mistr King si mě prostě zase namazal na chleba. Celý příběh, vyprávění Jamieho, plyne samozřejmě, automaticky, s nadhledem. Jako když jdete do hospody a celá společnost visí na rtech dobrému vypravěči. 

Tak jo, dnes svůj tip trošku zkrátím, protože se jedná vlastně o takovou pěkně zahnívající jednohubku. Bylo pro mě opět velkou ctí Mistře. Pevně doufám, že je ještě párkrát u podobných dobrot potkáme. Vlastně stačilo napsat - Máte rádi Kinga? Tak s chutí do toho, určitě neprohloupíte.

Děkuji moc za pozornost. Přeji vám dobrý zrak a jak jinak - spoustu napínavých zážitků s knihou.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Syn svobodné matky, Jamie Conklin, nechce nic víc než prožít obyčejné dětství. Jenže Jamie není obyčejné dítě. Jamie se narodil s nadpřirozenou schopností, matka ho ale nabádá, aby to tajil. Může vidět to, co nikdo jiný nevidí, a naučit se to, co se nemůže naučit nikdo jiný. Ale cena za užití této schopnosti je vyšší, než si Jamie dokáže představit. Zjistí to ve chvíli, když ho detektiv vtáhne do pronásledování vraha.

https://www.dobre-knihy.cz/pozdeji-590653.html

---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 28. ledna 2022

KNIŽNÍ TIPY - Vrahova žena - Victor Methos (2021)


Vrahova žena - Victor Methos
2021 (2020), Kalibr

Byl jsem trošku na pochybách, že by se mi mohl líbit příběh z právnického prostředí. Kniha byla dárkem od mé skvělé dcery a neskutečně jsem si jej užil. Od začátku do konce. Někde v půlce se vše láme a od sériových vražd se přesouváme k soudu. Nečekal jsem, fakt že ne, ale druhá půlka je snad ještě lepší než první. O autorovi jsem vůbec nic nevěděl, jsem spíše konzervativní a málokoho si pustím do svého království. Čtení je přeci jen intimní záležitost a nerad si zvykám na nový styl vyprávění. Victor Methos mě ale opravdu mile překvapil.

Psát o knihách je jako popisovat obrazy nebo muziku. Ono to vlastně ani moc dobře nejde. Nejsem příznivcem krátkých vět, ve kterých diskutér (to je takový nechutný fenomén dnešní doby) vše odsoudí několika slovy. Všimli jste si, že dnes se spíš plive, než chválí? Zařekl jsem se, že budu jiný. Naschvál, jako nějaký rebel. Budu psát jen o muzice i knihách, které se mi líbí. Myslím si totiž, že život je příliš krátký na to, zaobírat se něčím, co mě nebaví. Mám rodinu, chodím do práce a času je málo. 

Stárnu a vypadá to, že s tím nic neudělám. Kolem mě to žije. Jsme hlasití, někdo by řekl i ukřičení. Proto musím číst jen knihy, které jsou napínavé, dokáží do mě zaseknout dráp. Autorem musí být dobří vypravěči, jinak se nechytám. Victor umí a opět zmíním jednu věc. Musí být neskutečně těžké popisovat ženské postavy. Jessika je hodně silná osobnost, sebevědomá a má toho za sebou opravdu spoustu. Žít se sériovým vrahem, vychovávat společnou dceru. Zajímavý nápad, který i když působí zdánlivě neuvěřitelně, tak je popsán tak, že jsem spolkl udičku a pan spisovatel si mě získal zcela na svoji stranu. 

Z rozhovorů a výslechů mrazí, násilné činy jsou popisovány realisticky, ale není to žádné přehnané rochnění se v krvi. Od začátku do konce jsem cítil napětí, řetěz nespadl ani jednou. A jako vždy jsem přemýšlel cestou do práce i na nudných poradách, jakým směrem se bude pokračovat? Zápletka, nečekané zvraty, několik momentů překvapení. Vše odsýpá rychle a hlavně se nikdo zbytečně nepitvá v právnických kličkách. Vysvětleny jsou tak, že je pochopí každý. Osobně se mi nejvíc líbí právě netypické prostředí, užívám si jednotlivé postavy. Třeba dcera je vykreslena opravdu ukázkově. Je to jako se dívat do tmy a zkoumat děsivé stránky lidské mysli. 

Asi se budu muset trošku polepšit, protože jsem možná až příliš konzervativní. Měl bych vyzkoušet nějaké nové autory, dát si novinky, o které bych před lety ani nezavadil. Pokusím se, ale zase nebojte, starého psa novým kouskům moc nenaučíte. Znám se. Ale Victor Methos si touto knihou získal mojí plnou pozornost. Schválně, zkuste jej. Pokud chcete něco neotřelého, zajímavého a poutavého, neváhejte. Jedná se opravdu o kvalitní thriller. To vám podepisuji vlastní krví. Vrahova žena je hodně silným, zajímavým, čtivým příběhem!
---------------------------------------------------------------------------------------------------

Strhující příběh o prokurátorce, která se musí vyrovnat s nejtemnější částí své minulosti a nejčernějšími obavami o budoucnost. Před čtrnácti lety byl manžel Jessiky Yardleyové odsouzen za několik brutálních vražd. Stálo ji spoustu úsilí si po tom všem se svou dcerou dát život zase dohromady a teď je uznávanou právničkou. Jenže když kdosi začne znovu zabíjet a provedením vražd kopíruje styl jejího bývalého muže, její děsivá noční můra se znovu probudí. FBI požádá Jessiku, aby se zapojila do pátrání po tomto napodobiteli. Jakmile jsou jeho motivy zřejmější, nový život, který si Jessica vybudovala, se začne hroutit. Jessica si musí položit otázku, komu může věřit a jestli je schopná vraha zastavit.
----------------------------------------------------------------------------------------------------


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 14. ledna 2022

KNIŽNÍ TIPY - Imitátor - Daniel Cole (2021)


Imitátor - Daniel Cole
2021, Kalibr

Zvláštní úkaz, ty dnešní diskuze na internetu, nemyslíte? No já jen, že o Daniel Cole to s každou svou novou knihou neskutečně schytá. Na různých stránkách o literatuře, kde vše hodnotí lid. Jak prosté milý Watsone, asi už jsem fakt starej. Protože nová kniha Imitátor mě chytla a nepustila od začátku až do konce. A to i přesto, že námět soch z mrtvých těl není zase tak originální (viz. třeba vynikající Sochař smrti od mistra Cartera). Novinka je první knihou, kterou jsem od autora četl a musím říct, že je vynikající. Velmi čtivá, napínavá a v některých momentech i velmi vtipná. A to i přesto, že máme opět co do činění s hodně vyšinutým maniakem.

Asi bych se možná právě kvůli různým recenzím na internetu ke knížce nikdy nedostal, ale byly vánoce a moje milá krásná dcerka chtěla udělat tátovi radost. Venku jako každou zimu zuřivě pršelo a tak jsem si řekl, zkusím to a vyplatilo se. Doporučuji nečíst diskuze, problémem poslední doby je, že se každý vyjadřuje ke všemu, bez jakýchkoliv hlubších znalostí. Mě se na Imitátorovi (a to bylo právě nejvíc kritizováno) líbí, že autor umně odbíhá a vysvětluje co, kde a jak která socha znamená. Do řeckých a římských bájí, do starověku, k jednotlivým autorům. No ale, chápu, jsem stará škola, my se ještě podobné věci učili a četli je. Možná proto pro mě byl Imitátor tak zajímavý. 

Hrozně se mi líbí, jak si autor hraje se slovy, má vskutku hodně bohatou slovní zásobu. Stejně jako skvělý překlad. Opravdu jsem si tenhle příběh, i když hodně morbidní, hodně užíval. Tři vyšetřovatelé, všichni svým způsobem originální a osobití, mají své chyby, slabosti a zároveň se dokážou jako buldoci zakousnout a jít si za svým. Ano, policejní vyšetřování někdy trošku skřípe, sem tam je něco malinko přitažené za vlasy, ale tak je to v pořádku. Jinak by nebylo vyprávění napínavé a asi by ani nikoho nezajímalo. 

Vím moc dobře, že je autor slavný, jeho knihy se dobře prodávají. Nedivím se, získal si i mě, který jsem ve výběru nových spisovatelů konzervativní a jen tak někoho do svého světa nepustím. Daniel Cole má ale od teď dveře otevřené. Navíc jsem, a to je u mě dobré znamení, o každé kapitole knihy přemýšlel. Pořád jsem si říkal, jak se bude celé vyšetřování vyvíjet, jakým směrem půjde. Znáte to, už se vám chce spát, klíží se oči, přemáhá vás spánek. Dáte ještě několik stránek, ještě jednu kapitolu. Dobře, tak ještě jednu. Ne, tak poslední. Pak je ráno, svítá a vy jste rádi, že nemusíte zítra (tedy dnes) vstávat. Na otázku co jste dělali o dovolené, pak v práci záhadně mlčíte.

Ještě bych zmínil jednu věc. Londýn. Jeho uličky, galerie, parky, hřbitovy, tady všude se příběh odehrává a mě připadá, že vše doslova hmatatelně vidím před sebou. Jsem na místě. V tomhle je Daniel Cole nepřekonatelný. Shrnul bych to. Poslední roky nemá cenu číst diskuze, ani o knihách ani o filmech. Jsem už dost starý, abych věděl, co se mi líbí a co ne. Mám dost načteno a vybírám si, co chutná mě. Knížky by přeci, stejně jako hudba, filmy, obrazy a v Imitátorovi i sochy, měly dělat hlavně radost. Což je tedy v tomto případě trošku zvrácené, ale až si jej přečtete, tak pochopíte. Za mě se jedná o vynikající temný a zajímavý thriller.

Děkuji, že mě čtete a děkuji, že vůbec čtete! Držte se! Tak zase za týden u páteční čtenářské chvilky poezie.

----------------------------------------------------------------------------------------------------

Nový krimi román od autora úspěšné série Hadrový panák – hrdinové se mění, napětí a akce nepolevují...

Píše se rok 1989. Detektivové Chambers a Winter pátrají po sériovém vrahovi se zvrácenou vášní pro nejznámější klasická sochařská díla: těla obětí stylizuje do jejich pozic. Během honičky za podezřelým přijde Chambers málem o život. Případ je odložen, pachatel se odmlčí. Sedm let poté se k vyšetřování vrací detektiv Marshallová, má k tomu totiž osobní důvody. Přemluví Chamberse a Wintera ke spolupráci, brzy však zjistí, že i vrah se chystá svou „sbírku“ zkompletovat. Kdo se stane jeho posledním, mistrovským dílem?


-------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 7. ledna 2022

KNIŽNÍ TIPY - Zlovůle - Jørn Lier Horst (2021)


Zlovůle - Jørn Lier Horst
2021, Kniha Zlín

Na úvod musím zmínit, že Jørn Lier Horst vystudoval kriminologii, filozofii a psychologii. Pracoval jako kriminalista a tak jsou jeho knihy o hodně víc uvěřitelné. Líbí se mi, že i Zlovůle je syrová, svým způsobem lidská. Je o zlu, o temnotě, které máme každý v sobě. A někteří jej nedokáží ovládnout. Uprchlý sériový vrah a jeho Komplic. Setkání s pozůstalými. Novinářka a její otec, který pracuje u policie už spoustu let. V norském prostředí, které autor velmi dobře zná, rozplétá postupně příběh, ze kterého mrazí. V doslovu je navíc napsáno, jakými případy se inspiroval.

Myslím si, že někteří netrpělivější čtenáři Zlovůli nepoberou. Protože v ní není žádný zázračně chytrý vyšetřovatel. Vrah je brutální, ale tak tomu u detektivek bývá. Jen s tím rozdílem, že se v  detailech Jørn Lier Horst zbytečně nevyžívá. Raději se soustředí na otázku, kde se vlastně zlo bere? Jasnou odpověď sice nedostanete, ale rozhodně vám bude napovězeno a pokud máte rádi spíše psychologické romány, budete si mlaskat. Stejně jako u předchozí knihy Poustevník (2013) jsem o celém příběhu často a dlouho přemýšlel. Čtu hodně a zajímavé je, že některé motivy se mi usadí v hlavě, jiné se objeví třeba až po několika letech. Možná je právě tohle to, co u knížek hledám. Zlovůle je napínavá, ale přeci jen trošku jiným způsobem, než býváme obvykle zvyklí.

Detektivové pracují ve skupině, dělají chyby, tady se asi do pečlivě vystavěné konstrukce otiskly autorovy vlastní zkušenosti. Samozřejmě, pořád jsme v Norsku, vše je neskutečně temné a chladné. Reálie jsou jako vždy vykresleny velmi přesvědčivě. To by ale nestačilo. Jørn je hlavně velmi dobrý vypravěč. Knížku jsem si koupil ještě před vánoci a díky shonu před svátky jsem se k ní dostal až ve chvíli, kdy ostatní sledovali pro mě osobně velmi nudné pohádky. Raději jsem za zachumlal do deky, rozsvítil lampičku a jal se spolu s Wistingem, Stillerem a Line přemýšlet, kdo by asi tak mohl být vrah. 

Většinou bývám dobrým odhadcem, tipařem a hlavního zlouna odhalím dávno předtím, než mi jej autor potvrdí, ale zde jsem tápal. Schválně, zkuste si knížku přečíst a uvidíte sami. Třeba vám taky sedne jako mě. Zrovna jsem si říkal, když jsem seděl pod stromečkem - vánoce jsou svátky klidu a míru a spousta knížek pod jedličkou obsahovala v názvu samou temnotu. Možná je to tím, že se mi líbí napětí, rád přemýšlím, odhaluji. A Jørn mi opět nedal nic zadarmo.

Jak sám říká - Tato kniha pojednává o zlu, o ochotě způsobovat jiným lidem bolest a utrpení. Je to vlastně svým způsobem velmi smutné, ale takový už život někdy bývá. Už se těším, až bude přeložena další autorova kniha do češtiny. Zlovůlí si mě totiž opravdu získal na svoji stranu a potvrdil si pozici mého oblíbeného spisovatele.


KNIŽNÍ TIPY - Poustevník - Jørn Lier Horst (2013):

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

Nenapravitelný sériový vrah sedí za mřížemi – je možné, že ho ani ty nezastaví? Vězeň odsouzený na doživotí za vraždu dvou dívek se rozhodne policii ukázat, kam skryl nikdy nenalezené tělo třetí oběti. Připravená prověrka na místě se však zvrtne a vrah za dramatických okolností uprchne. Wisting i jeho kolega Stiller z oddělení dlouhodobě nevyřešených případů jsou přesvědčení, že mu pomáhal tajemný Komplic, jehož se dosud nepodařilo dopadnout. Stop je ale málo a času ještě méně. Když někdo unese mladou policistku, jde už o vteřiny.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 3. prosince 2021

KNIŽNÍ TIPY - V temnotě - Mike Omer (2019)


V temnotě - Mike Omer
2019, Cosmopolis

Většinou se mi nezdají žádné sny, ale po přečtení druhé knihy od Mika Omera, jsem je měl vskutku děsivé. Jeho popis toho, co se děje s člověkem, když je pohřbíván zaživa, je opravdu šílený a hmatatelný. Četl jsem jedním dechem, byl napnutý, překvapený. Sešly se tu všechny pocity, podle kterých považuji knihu za dobrou. Autor je opravdu skvělý vypravěč, dokáže být i ve všem tom marastu vtipný (scénky s Marvinem by klidně mohly aspirovat do nějaké komedie). Zoe je úžasná, Tatum také. 

Mám rád vyšetřovací dvojice, muže a ženu, kde to mezi nimi jiskří. Případ je opět velmi propracovaný, po každé kapitole jsem přemýšlel, kam by se mohl děj dále ubírat. Navíc píšu o death metalu, který se podobnými tématy často zaobírá a tak se staly některé pasáže velmi dobrou inspirací. Neviděl jsem, neslyšel, nevnímal. Jen jsem si četl. Děsilo mě vrahovo vysílání vražd v přímém přenosu. Uvědomil jsem si, jak je vlastně šílené, jakým způsobem lze dnes technologie zneužít. Mám neodbytný pocit, že něco podobného se doopravdy stalo. Určitě jsem o tom četl někde ve zprávách. 

Chodí mezi námi bohužel spousta šílenců. Mohl bych si číst jen komedie, obklopit se hezkými věcmi a vymazat zlo z celého života. Ale sami moc dobře víte, že to nejde. V dnešní době na nás šokující obrazy, příběhy, nenávist a jed útočí ze všech stran. Možná jsme už trošku otupělí. V temnotě je příběh, který se klidně mohl opravdu stát. Je svým způsobem hrozně lidský, obyčejný, syrový. A to se mi právě hodně líbí. Žádné nevysvětlitelné záhady, ani dokonalí vyšetřovatelé - supermani. Jen lidé z masa a kostí, se svými slabostmi.

Chytil jsem se, navnaděn předchozím V mysli vraha a kniha se mi líbí tak nějak stejně. Mám rád podobný styl vyprávění, ten chlad, temnou mysl dalšího magora, který měl samozřejmě zlé dětství. Vždycky pak přemýšlím, jestli by nebylo lepší podobné jedince izolovat, případně popravit. Ale to je na jinou diskuzi. Oceňuji i to, že Omer popisuje velmi citlivě reakce pozůstalých. Je vnímavý, empatický, i tyto vedlejší postavy jsou vykresleny opravdu reálně.

Představa, že mě někdo pohřbí zaživa, patří k těm nejošklivějším, co jsem četl. Ne že bych trpěl klaustrofobií, ale Omer popisuje vše tak neskutečně uvěřitelně, že jsem i já zavřený a bojuji o život. Ano, opravdu jsem měl několik ošklivých snů. Proč bych to nepřiznal, je to přeci také důkaz toho, že je kniha velmi dobře napsána. Ušel jsem za den něco kolem 20 km v lesích. Povídali jsme si s manželkou, jen tak, protože byl klid. Vzduchem poletoval sníh. Šli jsem kolem jednoho starého hřbitova. A já ji nemohl nic prozradit, protože knížku ještě nečetla. 

Pak přijdete domů a říkáte si, jak jsou ti obyčejní policisté (ne Zoe a Tatum) trošku tupí, vy už přeci tušíte! Protože už je vám teplo, vytvořili jste si v hlavě pokračování. Otáčíte další stránku a jste v Texasu. Noční můry ožívají, fantazie pracuje na plné obrátky. Psychologie vraha je  vykreslena ve velmi reálných barvách. Zoe má ale strach i o sestru, v minulém díle se totiž vrátil ještě jeden sériový vrah, kterého potkala jako mladá holka ze sousedství. Pošle jí fotku s její sestrou. A vy se pak bojíte, drásá vám to nervy a nemůžete se odlepit od stránek. Vše graduje a ani k tomu nejsou potřeba hektolitry krve a zaručeně geniální mozek. 

V temnotě a V mysli vraha považuji za jedny z nejlepších psycho thrillerů, co jsem v poslední době četl.


KNIŽNÍ TIPY - V mysli vraha - Mike Omer (2019):

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Video s dívkou drápající nehty víko své rakve patřilo k tomu nejhoršímu, co Zoe kdy viděla. Ještě víc ji však znepokojil popisek: Experiment číslo jedna.

Ona i její partner, zvláštní agent Tatum Gray, dělají, co mohou, aby našli monstrum stojící za šokujícím videem, ale brzy se na webu objeví další a je nalezena druhá mrtvá dívka. Zoe má navíc plnou hlavu jiného vraha, který ji pronásleduje od dětství a teď se zaměřil na její mladší sestru.

Vždy věděla, že ji práce může přivést předčasně do hrobu, ještě nikdy se ale neocitla v takovém nebezpečí.



---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 19. listopadu 2021

KNIŽNÍ TIPY - V mysli vraha - Mike Omer (2019)


V mysli vraha - Mike Omer
2019, Cosmopolis

I naše město bývalo kdysi klidné a nebál jsem se v něm. Jenže to se změnilo. Chodím do práce velmi brzy ráno a černé stíny snad nikdy nespí. Často se ohlížím za sebe a když jdu přes park, tak sleduji každý roh, keř. Necítím se bezpečně a to většinou potkám jen pár opilců, děvek a feťáků. Ne, nehovořím tentokrát o Chicagu, kde se odehrává detektivní příběh V mysli vraha, ale o městě, ve kterém žiju. Nicméně, autorovi se povedlo ve mě vyvolat podobné pocity.

Jak už tomu tak bývá, tak se při vyšetřování série vražd mladých dívek potkali přemýšlivá a schopná (mám rád takové silné ženy) forenzní psycholožka Zoe Bentleyová a speciální agent FBI Tatum Gray, který je popisován jako podivín, ale mě tak vůbec nepřipadá. Knihou se prolínají temné myšlenky samotného vraha a jeho vyšetřování. Vystavování balzamovaných těl je popsáno neskutečně opravdově. Tady mi stylem připomíná autor trošku mého oblíbeného Cartera. Koneckonců, já měl americké detektivky vždy trošku raději, než ty severské z Evropy.

Každý detektiv hledá hlavně motiv a zde je položena velmi dobrá otázka. Vražda se ukrývá v temných fantaziích vraha, v jeho zvrácených představách. Jen je na rozdíl od mnoha jiných zrealizuje. Bohužel. Krve je hodně, ale o to tu nejde v prvé řadě. Příběh je hlavně skvěle napsaný, poutavý, napínavý, nutí vás neustále pokračovat ve čtení. Něco na tom bude, protože když přestala v jedné ulici, kterou chodívám, ráno svítit lampa, nebylo mi to úplně příjemné. Přemýšlel jsem o knize a říkal si, jak je skvělé, že jsem si pro sebe autora objevil. Skvělé jsou i vtípky, které sem tam vylezou na povrch. Ano, zasmál jsem se, ale je to takové to přirovnání k černému humoru patologů.

Mám rád, když děj odsýpá, když má autor jasný směr a cíl. Zavést vás do konce. Knížka je v některých momentech nechutná, děsivá. Říkám si, že snad ani není možné, že by byl někdo tak zvrácený. Jenže pak na mě vyskočí na internetu článek s podobným činem a vše získá ještě šílenější kontury. Vždy mám raději, když se více popisuje charakter postav a psychologické pohnutky vraha, než jen laciný a co nejnechutnější popis hnusu. A to se zde právě děje. Je to krvavé, ale autor se v krvi zbytečně nerochní, když to není potřeba. Mike Omer mě zaujal natolik, že s napětím čekám i na jeho novou knížku V temnotě, která byla vydána letos (jdu si objednat zde: https://www.dobre-knihy.cz/v-temnote-557849.html).

Kolem mě zuřila nějaká epidemie nebo co, lidé se hádali do krve na sociálních sítích, planeta země se oteplila zase o nějaký ten stupeň. A já byl ve svém světě. Neřešil jsem věci, které vyřešit nemůžu a četl jsem si. Protože si pořád myslím, že když se odpoutám od všech těch obrazovek a dojdu se projít ven, pak si uvařím něco dobrého, sednu si a nasadím brýle, tak udělám pro svoji mysl víc, než kdybych plival kolem sebe jed o věcech, kterým nerozumím a ani nechci rozumět.

V mysli vraha je dle mého úsudku knížka, která by neměla chybět ve sbírce žádného příznivce dobrých detektivek. Je neskutečně podmanivá, chytře napsaná a čtivá. Jen se asi zase budu ohlížet neustále za sebe, až půjdu ráno za tmy do práce. Děkuji za pozornost! Přeji dobré chutnání, tahle thriller je fakt velká dobrota.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Chicago. Tři ženy byly nalezeny uškrcené, nabalzamované a naaranžované v pózách, jako by byly živé. K případu je přizvána horlivá a sebevědomá forenzní psycholožka Zoe Bentleyová a podivínský speciální agent FBI Tatum Gray. Zoe se musí pokusit pochopit vrahovu motivaci, aby ho policie dokázala najít dřív, než zemřou další ženy. Během vyšetřování sama dostává podezřelé anonymní zásilky. Nikomu o nich neřekne, jejich obsah ale odkazuje k příšerným zločinům z minulosti. Z lovce se stává kořist a z minulosti děsivá přítomnost...



---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 5. listopadu 2021

KNIŽNÍ TIPY - Jména mrtvých dívek - Eric Rickstad (2018)


Jména mrtvých dívek - Eric Rickstad
2018, Host

Běhal mi mráz po zádech. Celý den jsem sklízel tlející listí. V horách, na chalupě, kterou bylo potřeba zazimovat. Občas jsem našel nějaké mrtvé zvíře. A všude kolem byla mlha. Stejně jako v knize Jména mrtvých dívek. Závěr trilogie, díky níž jsem si objevil nového autora thrillerů. Vermont. Syrová příroda a sériový vrah. Bylo to hodně napínavé čtení. Byl jsem zase jednou podivínem, co nečumí do obrazovky, ale na stránky plné písmenek. Ve vlaku, v autobusu. Na zastávce, ale hlavně u kamen, v kterých praskalo dřevo. Vše se mi zase jednou spojilo v jedno. Všichni už kolem dávno spali a já odháněl můru od lampičky, abych mohl dál sledovat  napínavý příběh.

Eric Rickstad zná perfektně prostředí, o kterém píše. Všichni ti lovci, co učí své mladé dcerky střílet jeleny, dlouhé cesty lesem, sem tam nějaká dívka, co visí na stromě. K tomu striptýzové bary v Kanadě. Věřím mu každé slovo. Autor zná velmi dobře také všechny temné stránky lidské mysli. Umí je popsat a vystavět příběh, který se čte opravdu sám. Frank Rath i Sonja jsou mi sympatičtí. Jedná se přesně o ten druh vyšetřovatelů, které zkrátka musíte mít rádi. Vstával jsem brzy a sledoval srnce, co nám přišel na zahradu okusovat keře. Zatleskal jsem na něj a on se jen tak hrdě podíval. A já obracel stránku za stránkou. Až kamna vyhasla a nebylo na čem ohřát ranní kávu. 

Myslím si, že tahle knížka patří na dovolenou, na chalupu, někam do lesů. Kolem se možná odehrávala politika, nekonečné seriály, lidé se hádali, rozcházeli, chlápci s pupkem toužili po mladých dívkách s pružným tělem. Možná se někde v davu ukrýval i nějaký jedinec, který nebyl úplně v pořádku. Je prostým faktem, že když jsem jel domů, zbývalo mi jen pár stránek. Dočetl jsem a sledoval masu lidí kolem. V metru, na nádraží. Mám to takhle vždycky, když dočtu dobrou knihu. Přemýšlím o ní. Ještě nějakou dobu ve mě zanechává stopy. Přehrávám si ji jako nějaký film v hlavě. Otiskne se do mě a je pro mě znamením, že jsem volil dobře. 

Máte rádi napětí a thrillery, kterým se dá věřit? Syrové a ošklivé? Chladné a zlé? Jako lidé kolem nás? Možná jsem nenapravitelný optimista s reálným pohledem na svět, ale co se týká fantazie, tak té meze nekladu. Čtení mě pořád baví. Obohacuje je mě. Někdo detektivky nemusí, já je miluju. To napětí, očekávání, slepé uličky ve vyšetřování. Charaktery postav. A Eric Rickstad umí skvěle vyprávět. Kniha se mi četla tak nějak samozřejmě. Plynula a já byl součástí příběhu. Venku padalo listí a foukal vítr. Mezi kapitolami a prací jsem si chvilku vyšel vyčistit ještě víc hlavu ven. Nahoru na kopec. Něco se kývalo na stromě. Uff. Byla to jen ulomená větev. Ale představivost mi pracovala na plné obrátky. 

S knihami je to vlastně stejné jako s hudbou nebo obrazy. Každému se líbí něco jiného. Někdo má hlavu otevřenou a bohatou fantazii. Někdo ne. Jména mrtvých dívek jsou příběhem, který je velmi temný a smutný zároveň. Jako mlha, která je všude kolem. Přijdete domů a těšíte si, že si dáte kafe a trošku se zahřejete. A budete si číst. Celou knihou se vznáší taková zvláštní melancholie. Možná i právě proto mě Eric Rickstad tak bavil. 

Doporučuji všem tulákům po hvězdách, všem knižním nomádům, kteří mají rádi, když je mrazí v zádech a dokáží se do stránek zakousnout s nadšením buldoků. Děkuji všem za pozornost a zase za týden u páteční knižní chvilky poezie. 

o Ericu Rickstadovi na DEADLY STORM ZINE:



--------------------------------------------------------------------------------------------

Rickstad vytvořil hrůzostrašné prostředí srovnatelné s ikonickým městem Castle Rock Stephena Kinga.

V odlehlém městečku v severním Vermontu kdosi sleduje studentku Rachel Rathovou. Ta je přesvědčená, že jde o stejného muže, který před lety zabil její rodiče: Neda Preachera, sexuálního násilníka a vraha, jenž oklamal spravedlnost, vyvázl s nízkým trestem a teď se ocitl opět na svobodě.

Bývalý detektiv Frank Rath adoptoval svou neteř Rachel poté, co byli její rodiče brutálně zavražděni. Od té doby se Rath snažil Rachel před pravdou chránit. Teď mu však Preacher volá a vyhrožuje, že Rachel bude trpět jak fyzicky, tak duševně.

Když se objeví mrtvoly nelidsky mučených dívek a ztratí se jedna místní žena, přijme Frank Rath po letech služební odznak a spojí své síly s policejní vyšetřovatelkou Sonjou Testovou. Společně rozplétají nitky, které pojí nové zločiny se starými nočními můrami. Brzy zjistí, že skutečnost je ještě hrůznější, než si představovali — plná tajemství, temných tužeb a pokřivené, smrtící oddanosti.



---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 15. října 2021

KNIŽNÍ TIPY - Germania - Harald Gilbers (2013)


Germania - Harald Gilbers
2016 (2013), Garamond

Když jsem kdysi dávno chodil na civilní službu, tak jsem míval často sny, jako bych byl přímo ve válce. Zdávalo se mi o tom, že jsem voják a bojuju na východní frontě. Vše bylo neskutečně živé a já přemýšlel, jak se to vlastně stalo. Pátral jsem v paměti, zda jsem neviděl nějaký film, něco, co by mi mé sny vyvolalo. Nikdy jsem na nic nepřišel. Je ale prostým faktem, že mě téma První i Druhé světové války zajímá. Nejsem šílenec v maskáčích, co si po práci hraje na vojáčka, ani nestavím modely lodí a letadel, ale co se týká knih, tak ty si přečtu vždy rád.

Líbí se mi ale i detektivky, obzvlášť ty chladné, syrové. Asi jako každý čtenář mám rád napětí, zápletky, sympatického hlavního hrdinu. Tak a teď si tohle všechno představte dohromady a zasaďte do Berlína ke konci války. Židovský vyšetřovatel, kterého povolají do služby (ano, zde to trošku hapruje, ale máme fantazii, přátelé) Richard Oppenheimer zažívá všechna možná příkoří, jako všichni z jeho národa. Zůstal (i když degradovaný a totálně nasazený) jen díky tomu, že má za manželku Němku. Vraždy jsou šílené, jejich objasnění velmi těžké, náročné. Každý den (někdy i několikrát) je Berlín bombardován. Příběh se mi moc líbil, bylo osvěžující zase po delší době číst něco jiného.

V některých momentech mi kniha připomínala svým tématem skvělého Strašáka: https://www.deadlystormzine.com/2021/04/knizni-tipy-strasak-frank-goldammer-2021.html z Drážďan.

Mrazilo mě, válka musela být hrozná. Pokud jsme ji nezažili, nedovedeme si ji představit a Harald Gilbers si dal za úkol nám vše vykreslit ve velmi reálných barvách. Za sebe mohu s klidným svědomím napsat, že se mu to povedlo na výbornou. Reálie trošku připomínají i vynikající seriál Babylon Berlín, který vám také doporučuji. Je skvěle natočený, stejně jako je perfektně napsána Germania.

Už vím, teď mi to došlo. Možná jsem si vše spojil s vyprávěním svého strýce, který zažil koncentrák v Rumunsku nebo mých drahých tet, které byly jako dvojčata přímo v Osvětimi. Hodně často jsem knížku odkládal a přemýšlel jsem. Jak bylo vlastně možné tolik lidí zblbnout a nechat je páchat taková zvěrstva? Zasadit vraždění sériového (tady bych měl snad jedinou připomínku k překladu - vrah opravdu není masovým, to je jiný termín) do bombardovaného Berlína je samo o sobě skvělý nápad. Už dlouho jsem nečetl příběh, který by byl pro mě tak silný a zajímavý. Dokonce mi někdo říkal, že prý díky přesně popsanému Berlínu, situaci i stavu za války, se uvažuje o zařazení do povinné četby v Německu. Nedivím se, u nás bych to udělal taky. Ono totiž ty vraždy jsou v kontextu doby spíše dalším hnusem v řadě. 

Na základní škole se nás vždycky paní učitelka ptávala, jaké ponaučení z knížky máme. Já si jedno odnáším - jak říkal kdysi pan Švejk - proboha nestřílejte, vždyť tu jsou lidi! 

Germanii jsem dočetl už před 14 dny. Občas se mi zase začaly zdát sny z války. Zvláštní. Možná opravdu převtělení existuje. Ještě, že jsou to jen představy. O knížce ale pořád přemýšlím, stále se mi určité (spíše takové menší, ale o to víc zajímavé) pasáže vrací. Jsou to momentky, drobnosti, černé a chmurné, které z vyšetřování pana Oppenheimera udělaly vskutku mocný čtenářský zážitek. 

Děkuji za pozornost, za kladné reakce, zachovejte si zdravý rozum a opatrujte se! Tak zase za týden. 
-----------------------------------------------------------------------------------------

V rozbombardovaném hlavní městě Říše dochází k sérii vražd žen, jejichž zohavené mrtvoly pachatel aranžuje k válečným pomníkům, přičemž všechny oběti mají nějaký vztah k NSDAP. Podle znalce však vrahem není odpůrce režimu, ale naopak oddaný nacista.

Židovský komisař Richard Oppenheimer, kdysi nejúspěšnější vyšetřovatel berlínské kriminálky, je Gestapem znovu povolán do služby. Oppenheimerovi nyní nejde jen o přežití jiných, ale i o své vlastní. Co by následovalo, pokud by případ vyřešil?


-----------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER