CD 2016, Nuclear Blast Records Poslední dobou mě fascinuje trend kopání do starých kapel. Přitom taková legenda to má pěkně těžké. Většinou si své řekla kdysi dávno a na nových albech jde víceméně o to, neutrhnout si ostudu. DESTRUCTION jsou staří poctivci, kteří táhnou tu zahnívající káru svého thrash metalu dál a dál. Naživo stále fascinující trojice nesvatých bojovníků, na deskách již spíše pokulhávající šelma, která se snaží stále ještě pořádně kousnout. Ne vždy se jim to daří a ne pokaždé to bolí. "Under Attack" je takovým "normálním" albem posledních roků. Solidní, neurážlivě ozvučené, s charismatických Schmierem za mikrofonem a basou. Tím je vlastně řečeno vše. Ortodoxní fanoušci, mezi něž samozřejmě díky společné historii také patřím, budou spokojeni a zbytek bude bručet a honit si triko nad tím, "cože to zase ty starý papriky nahrály". Mám ze své podstaty úctu k legendám. Německý thrash mi koluje už navěky v krvi. Přesto bych dnes považoval DESTRUCTION oproti kolegům SODOM, KREATOR za "nejslabší" článek německé thrashové trojice. Tam kde jsou KREATOR kreativní (krásné slovní spojení, co říkáte?) a SODOM ostří a nekompromisní, stávají se DESTRUCTION pouze obyčejnými. Ať poslouchám novinku jak chci, tak se nemůžu ubránit dojmu, že dnes Němcům nakopou zadek kdejací mladí retro cucáci. Bohužel. Občas mi přijde, že pánové nahráli album stylem "tak tam něco nasypeme, ono to nějak dopadne". Funguje to na mě tak na šedesát procent. Na novince se najdou dobré skladby i pasáže, ale není to nic, u čeho bych seděl s vytřeštěnýma očima a odříkával si texty do zblbnutí. Kapela opakuje stále stejné riffy a ztratila pro mě v thrashi nejdůležitější věc - dravost. Kde je agresivita „D.E.V.O.L.U.T.I.O.N.“?Ptámse pořád dokola a postupně mě naplňuje prázdnota. sumarizace: DESTRUCTION mě letos svojí novinkou "Under Attack" nepřesvědčili. Najde se zde sice pár dobrých motivů, ale jako celek je album poměrně slabé. Mám pocit, že se DESTRUCTION stále opakují a časem se dostavuje pocit prázdnoty. Nedokážu si skladby zapamatovat a dostat je do hlavy. Bohužel. Něco málo na mě funguje, ale zbytek je jen nuda. Kam se poděla agresivita? Kam dravost? Legendární němečtí thrasheri DESTRUCTION nahráli průměrné album, které bych hodnotil maximálně šedesáti procenty.
Asphyx says:
DESTRUCTION didn't persuade me with their news "Under Attack" this year. Even though there are a few good themes, but the album as a whole is rather weak. I feel that DESTRUCTION repeat themself and after some time there is coming the feeling of emptiness. I can't remember the songs and get them in my head. Unfortunately. Something is well done, but the rest is just boredom. Where is the aggression? Where is ferocity? Legendary German thrashers DESTRUCTION recorded an average album that I evaluated maximum of sixty percent.
CD 2016, Unique Leader Records Moderní pojetí death metalu mě nechává většinou chladným. Vadí mi ten umělý přístup, přeřvaný zvuk, klišé a pozlátko. Mám to v hdubě raději pořádně syrově a ostře. Občas se ale vyskytnou kapely, o kterých si myslím, že stojí za povšimnutí. Jedním z mých záhrobních tipů tak budiž nové dílo švýcarských OMOPHAGIA. Ti hrají přesně podle všech dnešních pravidel. Jsou nekompromisní, krutí a nebojí se technických fines. Zároveň si uchovávají melodie, to proto, aby neodradili většinového fanouška. Album sice nemá kdoví jaký tlak a někdy se dokonce chvílemi nudím, ale celkově se jedná o to lepší, co v té současné bídě vzniklo. Tři instrumentální skladby na jednu desku jsou opravdu moc, ale pořád zde naleznu pro sebe alespoň několik chutných soust. Hodnotit podobná díla je pro mě opravdu těžké. Na jednu stranu chápu, že dnes se takhle hraje a kapela bude mít spoustu fanoušků a příznivců. Jenže na mě je to všechno hrozně prvoplánové a předvídatelné. Vezměte si třeba zvuk. Ten je nevýrazný, takový nemastný neslaný. Nebo zpěváka, ten zase zpívá jen v několika polohách. No, nebudu to raději nijak zdržovat. Pokud máte chuť na něco současného, moderního, lehce vstřebatelného a nechce se vám zrovna moc přemýšlet, asi by to šlo. Pokud ale hledáte od hudby hlubší prožitek (ať už old schoolový nebo progresivní), tak se poohlédněte jinde. Nahrávka je to solidní, klasická, s pár dobrými nápady. Když zavřu všechny oči i uší, asi by se to na sedmdesát procent vyšplhalo. Víc mě vlastně ani nenapadá. Není to ani potřeba, poslechněte si ukázku a uslyšíte sami.
Sumarizace:
„In The Name Of Chaos“ je dobrým, klasickým death metalovým albem. Nápady jsou sice mnohdy velmi podobné se slavnými kapelami, ale pokud nad tím přivřete oči, naleznete pod povrchem slušné tradiční nápady. Nahrávka mě sice nijak nebolí, ani nešokuje, ale je to dobré řemeslo a to se cení. Příště bych kapele doporučil, aby trošku zapracovala na ostrosti a průraznosti. Potom bude vše v nejlepším pořádku. U nás v záhrobí si ale už OMOPHAGIA své ostruhy vysloužili. Líbí se mi celkový přístup, krásný obal i určitá patina, kterým jsou skladby pokryty. Smrt je už opravdu velmi blízko. Chybí už jen kousek a smete vás obrovskou silou. Album bych zařadil někam do lepší poloviny, co letos bylo vydáno, ale na první ligu to zatím není. Budu se ale těšit příště, zrovna v téhle smečce cítím velký potenciál. Death metalové album, které je zlé a ošklivé tak na sedmdesát procent. Dobrá práce!
Asphyx says:
„In The Name Of Chaos“ is the good classic death metal album. Sometimes there are similar ideas as with old bands however, if you pass it you can find a lot of traditional ideas under the ground. Although this album does not shock or hurt me, I can feel the good work and that´s what counts. Maybe I would suggest to work a little bit more on sharpness and forcibility, then everything will be better. OMOPHAGIAalready have their spurs in the other world. I like the attitude, the great cover and also the patina which covers all the songs. The death is very close right now. There is only one little step and we all will be throw down by this enormous power. I would say that this album is in a better half on a scale of albums which were published this year. But it´s not the first league, not yet. I´m looking forward to another album because in this band I can honestly feel a big potential. This is an death metal album which is bad and ugly for like 70%. GOOD JOB!
Trojice syrových heavy doomařů GRAND MAGUS mi přirostla k srdci už dávno, v roce 2001 se jejich stejnojmenným albem. Nejsem sice ortodoxní fanoušek a spousty desek zase tolik nemusím, ale letošní zásek si vychutnávám hezky po svém. To znamená, že vypínám celý svět, odstřihuji se od virtuální reality a vydávám se na dlouhé hudební výlety s těmito Švédy. Já moc dobře vím, že z jejich hudby je cítit vliv BLACK SABBATH, CANDELMASS, SPIRITUAL BEGGARS, THE GATES OF SLUMBER, starých MANOWAR a já nevím koho ještě, ale mě to nevadí. Mě se líbí to lehké balancování mezi patosem a syrovostí, určitá vznešenost a nadhled. Oni zkrátka věří tomu, co hrají. A já jim to zobu přímo z ruky. Nemůžu si jednoduše pomoct. Ty chvíle, kdy se zavírám do svého pokoje, odháním vnější svět a pokládám tvář do rozečtené knihy, s kulisou "Sword Songs" v zádech, mají svoje neopakovatelné kouzlo. Jděte a ctěte odkaz svých předků! To asi někdo kdysi dávno řekl GRAND MAGUS. A oni šli, pozvedli jako ten legrační orel na obalu svůj meč a začali bojovat s nebem. Hudba je to poctivá, i když chvílemi možná v dnešní době úsměvná. Nevadí mi to. V jednoduchosti je síla, říká jedno velmi pravdivé pravidlo. Švédi se jím řídí a opět se jim to daří. Baví mě to, podupávám si do rytmu a usmívám se na celé kolo. Prozpěvuji si. Nevím, co si přát ještě dalšího? (Už slyším ty zarputilé vyznavače pouze jednoho stylu, jak bručí nespokojeně pod vousy). Odpočívám, usínám a probouzím se jako starý rockový pes. Pohoda, klídek, nikde žádná křeč. Osvědčené postupy, spousta póz, které k tomuhle stylu patří. Nejlepší je, že mi to vůbec nevadí. Jdu znovu do toho a opět zapínám tlačítko play. Jsem spokojený. A o tom myslím hudba hlavně je. GRAND MAGUS nahráli svoje tradiční album posledních let. Je plné vznešených heavy doomových melodií a řeže opravdu krásně. Novinku si přehrávám ve chvílích, kdy si chci odpočinout, kdy mám klid a pohodu. Oceňuji dobré nápady i ostrost, kterou cítím z každé skladby. Album je to melodické, příjemné a chladné zároveň. Proti podobné hudbě nemám žádných námitek. Není to sice nic, co by nořilo hranice stylu, ale muzika je zahraná s nadšením a věrností stylu. Vznešené heavy doomové album, které vás přenese na chladný sever!
Asphyx says:
GRAND MAGUS recorded their traditional album like in recent years. It is full of fascinating heavy doom melodies and it cuts really nice. I play the news in the moments when I want to relax, when I want to stay calm. I appreciate the good ideas and sharpness, I feel from each song. The album is melodic, nice and cool at the same time. I have nothing against similar music. Even though there is nothing to destroy borders of this style, but the music is played with enthusiasm and fidelity to the style. Excellent heavy doom metal album that takes you to the cold north!
