DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 24. července 2017

Photos - ENTER THE ETERNAL FIRE 2017 - ETEF OPEN AIR FEST - areál koupaliště, Volyně , Czech republic - 21. - 22. 7. 2017

neděle 23. července 2017

Recenze/review - CRAVEN IDOL - The Shackles Of Mammon (2017)


CRAVEN IDOL - The Shackles Of Mammon
CD 2017, Dark Descent Records

Tvrdili mi, že milosrdenství ze mě udělá lepšího člověka. Jenže já chodil zmatený světem a potkával jen samou temnotu. Byl jsem znechucen z našeho lidského druhu a raději se naplno věnoval záhrobním rituálům. Jsou pro mě přívětivější, přehlednější, mrazivější. Stejně jako hudba CRAVEN IDOL.

 Londýnská pekelná úderka na to jde hezky od mrtvolného lesa. Inspirace VENOM, DESTROYER 666, AURA NOIR, DESASTER, ale i třeba BATHORY a KREATOR, musí dělat dobře snad každému, kdo se kdy jen otřel o starý metal. Kapela si umí pohrávat s melodiemi stejným způsobem, jako jeptiška po večerech ve své cele s růžencem. Hudba je od základu chladná, jakoby zastřená patinou staroby a poslouchá se velmi dobře. Ne, do kruté reality mě ještě netahejte, chci být zde a naslouchat šepotu mrazivé věčnosti.


Určitě znáte ten pocit, když si připadáte s kapelou napojeni na společný vesmír. To se mi právě stalo s albem "The Shackles Of Mammon". Kolem mě sedí skupinky jízlivých bazilišků, mlha je hustá, nepropustná a tma je jediným vysvobozením. Black, thrash, ale i ozvěny heavy metalu, tohle všechno na novince naleznete. Neposlouchám už dávno ušima, ale spíš srdcem, všemi póry svého těla. Rozkládám se, postupně hniji za zvuků šílenství. Hýčkám si vlastní démony, těším se, až zase přepnu tlačítko na své hi-fi věži a propadnu se do podzemí. Ještě chvilku prosím, ještě několik skladeb. Křižuji se v obráceném gardu a kráčím zahalen v kápi ulicí. Okultní black thrash metal, který vám podá kostnatou ruku a pozve vás do záhrobí. Velmi dobře!


sumarizace:

Vítejte v pekle! CRAVEN IDOL letos vydali album, které obrátí kříže vzhůru nohama u vás v kostele. Nahrávka je plná nihilismu, války s nebem, ale hlavně perfektních černých thrashových melodií. Nenašel jsem jediné slabé místo, jediný kousek hudby, která by mě nebavila. Naopak, jsem totálně smeten z povrchu zemského neskutečnou energií, sírou a temnou náladou. Na novince nalezneme atmosféru, známou snad jen z vařícího kotle. Syrové, ostré, maniakální, magické! Takové je nové album těchto pekelníků. Svět je dávno odsouzen k zániku, ale než k tomu dojde, tak si to tady ještě pořádně užijeme, co říkáte?! CRAVEN IDOL zhudebnili tmu a zapálili onen svět! Vynikající black thrashová nahrávka, která vás spálí na popel

Asphyx says:

 Welcome to the Hell! CRAVEN IDOL released this year an album that will turn the crosses upside down in your church. The recording is full of nihilism, war with heaven, but mostly of perfect black thrash tunes. I couldn't find any weak point, the only piece of music that I'm not interested in. The other way around, I was totally wiped off the face of the earth with the incredible energy, sulfur and dark mood. On the new album we can find the atmosphere, known perhaps only from  the boiling boiler. Raw, sharp, manic, magic! This is the new album of these devils. The world has been doomed for a long time, but before it will happen, we can enjoy it, what do you think?! CRAVEN IDOL set to music the darkness and lit the other side! Excellent black thrash record that will burn to ashes!

tracklist:
01. Pyromancer
02. A Ripping Strike
03. Black Flame Divination
04. The Trudge
05. Dashed to Death
06. Mammon Est
07. Hunger
08. Tottering Cities of Men

band:
Vrath - Vocals, Guitars
Obscenitor - Guitar
Suspiral - Bass
Heretic Blades - Drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sto druhý - Alkoholický výlet na TANKARD


Příběh sto druhý - Alkoholický výlet na TANKARD

 Moje babička byla zlatá žena. Spoustu let šetřila, aby mi pak po maturitě slavnostně předala vkladní knížku na heslo, které obsahovalo mé jméno. Střádala, odpírala si spoustu radosti, aby její čtyři vnuci měli něco do začátku, jak říkávala.

 Jenže já byl ve věku, kdy jsem na dalekou budoucnost příliš nemyslel. A když už trošku usměvavý Kytka přišel, že kousek za hranicemi v Chemnitzu je koncert Tankard, rozhodl jsem se. Na penězích jsem nelpěl a chtěl jsem svým kamarádům udělat radost. Za to že jsou, že vydrželi všechna příkoří od svých rodin, za bolest po potratu, za všechny ty krásný chvíle, co jsme spolu prožili a hlavně za metal, který jsme milovali jako nic jiného. 

 Šel jsem za babičkou, která si myslela, že peníze použiji hlavně na malinkatý byt nad řekou Jizerou, který jsme si s Kačenkou vyhlédli. Koupil jsem lahev koňaku, seděl šest hodin v obývacím pokoji a vysvětlovat staré moudré ženě, proč to musím udělat. Viděla to zpočátku úplně jinak, ale nakonec mě myslím pochopila. "Když mi slíbíš, že tam nebudete dělat nějaký kraviny a že se vrátíš, tak ti dám peníze zvlášť na cestu i vstupné": prohlásila nakonec a mě musela Kačenka skoro odnést. Byl jsem na maděru. A dodnes nevím, jestli měly být ty peníze navíc náplast za všechny náběhy na rozvod a nekonečné hádky mých rodičů nebo jsem babičku opravdu přesvědčil.

 Mirka ještě pořád měla pohled raněné laně, ale když jsem jí oznámil, že je beru všechny na Tankard, roztála. Milovala je z nás všech asi nejvíc. Dostal jsem pusu a slib, že až se jim jednou povede syn, dá mu jméno po mě. K tomu sice po několika letech došlo, ale už to nebylo s Kytkou, ten se mezitím rozplynul v nekonečnu. Prcalík prohlásil, že on také přispěje a Jana byla tak dojatá, že slíbila největší svačiny na cestu. Seděli jsme pak na panelech konečně zase o trošku veselejší. 

 Přípravy na koncert byly tentokrát nekonečné. Možná už jsme byli trošku starší a možná i svědomitější, ale rozdělili jsme si úkoly. Někdo zjistil, jak jede vlak, já zavolal od mámy z práce a zamluvil v Německu vstupenky. Dva dny předem jsme pro jistotu odjeli na chalupu do Jizerek (abychom byli blíž k Chemnitzu), kde se neskutečně chlastalo a "připravovalo" se na ten velký den. Na louce kazeťák, v něm "Zombie Attack", "Chemical Invasion" a v té době ještě čerstvé "Stone Cold Sober". A protože k Tankard patřilo vždy pivo, lahváče cinkaly stále dokola.

 Kytka s Mirkou sice chodívávali na dlouhé procházky, pořád je ještě jejich mrtvě narozené dítě bolelo, trápili se, ale jak známo, čas pomalu vše hojí. Byl jsem čerstvý maturant a spolu se Sabathem jsme byli nekorunovaní vedoucí celého zájezdu modrých thrashových duší. 

 "Drinkin’ beer somewhere with me
Playin’ loud and poppers flee
I want booze and beer and wine
To be drunk it’s so fine

It’s so fine!

Come and drink alcohol!
Come and drink beer with me!
Come and drink alcohol!
Come and drink wine with me!"

 Řvali jsme do lesů, zase chvilku alespoň trošku šťastní a svobodní. Mě doma rovnou řekli, že budou rádi, když vypadnu. Protože na sebe zase štěkali a rozváděli. Jen chudák bratr, který k metalu nepřičuchl a nechtěl s náma vyrazit. Odnesl si všechnu špínu v první linii. Já byl rád, že jsem z toho srabu pryč. Hádky rodičů před dětmi by se měly zakázat, to mi potvrdí každý, kdo je někdy zažil. A že ty našich byly hodně ostré.  

 Abychom měli klid, chodívali jsme s Kačenkou až úplně nahoru na půdu, pod vikýř, na matrace. Tam jsme taky usnuli den před akcí a já blbec trošku zaspal. Úprk na autobus do Jablonce a přesun vlakem do Liberce byl tak překotný, že jsme oba spoje dobíhali jako poslední. Nebýt jedné hodné paní průvodčí (zdržela vlak), mohlo být po výletu. Ale měli jsme z prdele kliku, jak říkával Prcalík a jedna pusa od něj udělala paní takovou radost, že si s námi vyprávěla celou cestu.

 Liberec patří k jedněm z mých nejoblíbenějších měst, ale nádraží tenkrát nebylo z nejhezčích. Hnusné pivo, nepříjemný vrchní. Nám to bylo všechno jedno. Jelo se na metal, byli jsme zase spolu - my parta z panelů, která si tenkrát myslela, že je to všechno navždy, na věky věků. Nebylo, osud je někdy kurva, ale tahle akce patří k nejpovedenějším vůbec.

 Osobně jsem Tankard už tenkrát miloval. Vždycky se mi na nich líbil nadhled, pohoda, melodie a hlavně, skvěle se na ně pařilo. A o to nám šlo především. Vlak nás vyplivl v Chemnitzu opilé, jak zákon káže - Sabath nemohl skoro chodit. Jednou nás zastavili policajti, že prý u nich se močit na ulici nesmí, pak na nás řval nějaký pán německy, co jsme to za hovada. Ale Prcalík mu ihned kontroval, že by si měl uvědomit, kdo že to vlastně vyhrál válku, tak ať drží hubu.

 Byla sranda, šlo se pěšky až k sálu. Moc si to nepamatuju, vystřízlivěl jsem vlastně až uvnitř a o předkapele vím, že mi přišla hrozně legrační. Jmenovalo se to tam Kraftwerk a psal se 18. červen léta páně 1993. A my zažili jeden z nejlepších koncertů ve svých životech. Ano, Tankard byli asi opilí stejně jako my, ale jejich thrash byl doslova devastující. Narvaný koncert, řvaní refrénů. Sem tam nějaká menší rvačka, mosh-pit. Celý večer byl hodně divoký, já přišel už během první skladby o brýle a Káču někdo kopl do žeber. Nevadilo nám nic, byli jsme zvyklí, zocelení.

 "Já se z toho poseru, poseru, poseru....Smrťáčku, to je ten nejlepší dárek, který mi kdo dal": líbala mě Mirka uprostřed davu (já si na chvíli vzpomněl na náš výlet na Saxon do Mnichova) a Němci koukali, protože před chvílí jsem se objímal s Kačenku a prsaticí Janou. Samozřejmě mi to dělalo neskutečně dobře. Hrozně jsme se nasmáli, obrovsky zapařili. Tankard museli několikrát přidávat a všichni byli doslova v extázi. Pro východní Němce totiž bylo vystoupení hodně podobně vzácné jako pro nás. Spousta z nich zažila první "větší" koncert. Chtěl jsem si něco koupit na památku, ale všichni mě donutili, že ne, že oni koupí mě. Dostal jsem krásnou nášivku s logem kapely (a pivem), kterou jsem měl na džínové bundě potom dlouhá léta.

 V jednu chvíli jsem měl pocit, že na mě září z nebe kužel světla a já tam stál jak opařený. Připadla jsem si jak u nějakého zjevení. Vše trvalo jen chvilku, ale spojení mezi mnou, kapelou, hudbou a mými kamarády bylo v ten okamžik neopakovatelné - a věřte nebo ne, já zmíněné světlo fakt viděl. Nebylo třeba slov, stačil pohled, posunek a všichni jsme věděli, o co jde. Kdo by byl před lety řekl, že se nám podobný koncert vůbec splní? Vždyť takové zážitky pro nás byly ještě nedávno z říše snů.

 Dovolím si malinkou vsuvku. Viděl jsem teď před dvěma lety Tankard v Plzni na Metalfestu a můžu vám říct, že v určitých momentech jsem měl co dělat, abych neslzel jako želva. Všechno se mi vracelo. Já vím, pro spoustu lidí jsou tihle thrashoví Němci taková zábavovka, ale pro nás, co jsme je zažili v mládí, se jedná o poctivou, srdcovou kapelu.

 Dav nás vytlačil ven, tam už hlídali policajti. Vlastně celou cestu na nádraží. Nalodíme se, Prcalík ještě řve něco o teroru (německy) z okénka, ale už je noc, do celého kupé jde únava a tak si vyprávíme zážitky, znovu předvádíme, jak jsme na jakou skladbu pařili a já jsem hrozně rád, že se Mirce zase na tváři objevil úsměv. Tlemí se i Kytka a Kačenka mi šeptá do ucha, že jsem ten nejlepší chlap na světě, protože sice prý nejsem žádnej krasavec (což jsem asi nebyl), ale že mám široký srdce a miluje mě za to, jakej jsem. Prcalík mě plácá uznale po ramenou a tvrdí pořád dokola, že jsem "kurva dobrej kluk". S Kytkou stačí pohled a Jana spokojeně podřimuje. Sabath ještě nevystřízlivěl. Zažívám obrovský pocit štěstí.

 Na chalupě jsme až k ránu, slunce už praží a lahváče v potoce - vyprošťováky, jsou neskutečně ledové. Dáme každý jedno. Mirka mě políbí na dobrou noc a my musíme s Kačenkou zase nahoru na matračky. Přes vikýř z venku sálá teplý vzduch, ale nám to nebrání v tom, abychom celý den spali zabaleni jeden v druhém. Alkoholický výlet na Tankard se neskutečně vydařil po všech stránkách. Obsahoval v sobě totiž obrovské množství štěstí, piva, lidí, s kterými jsme zažili spoustu dobrého i zlého a hlavně skvělé hudby. Kačenka se ze spaní usmívá a já se bojím pohnout, abych všechnu tu krásu ani na chvilku nepokazil.

 Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

sobota 22. července 2017

Recenze/review - PLAGUE THROAT - The Human Paradox (2017)


PLAGUE THROAT - The Human Paradox
CD 2017, Transcending Obscurity India

 Poslední dobou mám neodbytný pocit, že se postupně rozkládám. Mé svaly povolují, ztrácejí svoji bývalou sílu, do kůže se mi vkrádají vrásky a dlouho neudržím pozornost. Jsem víc vzteklý, utahaný a trpím nechutenstvím. Pohltilo mě naplno stáří. Čekám, čekám, čekám, až si pro mě konečně přijde zubatá. Už se těším.

 Kdysi mi v záhrobí slíbili, že až se k nim vydám na poslední výlet, přivítají mě poctivou porcí death metalu. Indičtí PLAGUE THROAT s přehledem mohou dělat jednu z prvních předkapel. Pustil jsem si jejich novinku "The Human Paradox" do uší s tím, že ji jen párkrát prolétnu, ale nakonec mě zaujala natolik, že se k ní často a rád vracívám. Má v sobě totiž přesně ten správný poměr pekla a temných melodií, které mám tolik rád.




"The Human Paradox" je albem, na kterém se volně čerpá z tvorby smeček jako VADER, NILE, HOUR OF PENANCE, ORIGIN, SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, MORBID ANGEL. Je také jasnou odpovědí na poslední věci člověka. Líbí se mi zvuk, obdivuji schopnost kapely složit dobrý a zapamatovatelný motiv. PLAGUE THROAT se pohybují někde na pomezí mezi starou klasikou a lehce moderním přístupem. Cítím zde tu správnou neurvalost, dravost, nadšení a hlavně SMRT. Mé srdce bije v podobném rytmu a tak není moc co řešit. Jeden temný masakr střídá druhý a já jsem postupně drcen na masokostní moučku. Ne, PLAGUE THROAT nejsou žádní inovátoři, ale jejich práce je poctivá a upřímná. A hlavně, baví mě je poslouchat. Reálný death metal, který vás přenese do země stínů!


sumarizace:

PLAGUE THROAT letos předkládají velmi solidní, tradiční materiál. Novinka je pořádně ostrým kořením, které si budete dávat s chutí. Líbí se mi atmosféra celé nahrávky, která je dynamická a krutá. "The Human Paradox" je někdy až moc příjemným albem, ocenil bych víc temnoty. Smrt se zde potkává s temnotou ve velmi zajímavém poměru. Poslech si užívám a rád se k albu budu vracet i v budoucnu. Novinka je úderem přímo do obličeje. Nekompromisním, drsným, syrovým. Morbidní záležitost! Velmi dobře!

Asphyx says:

PLAGUE THROAT presented very decent, traditional material this year. The news is pretty sharp spices that you'll get to like. I like the atmosphere of the whole album, which is dynamic and cruel. "The Human Paradox" is sometimes too nice album, I'd appreciate more darkness. Death meets darkness in very interesting ratio. I enjoy listening and I'll return to this album in the future. News is a punch in the face. Uncompromising, harsh, raw. Morbid issue! Very well!

Track list:
1. Inherited Failure
2. Dominion Breach
3. Fallible Transgression
4. The Human Paradox
5. Hour of Darkness
6. Corporeal
7. Truth In Silence
8. Conception Subjection
9. Conflict Resolution
10. Ma Nga

Line up:
Nangsan - Vocals, Guitar
Malice - Drums Jerry 
Nelson Ranee - Bass

pátek 21. července 2017

Recenze/review - ANAKIM - Monuments to Departed Words (2017)


ANAKIM - Monuments to Departed Words
CD 2017, vlastní vydání

 Podchlazená těla, houpající se do rytmu. Zavěšená na hácích, kdysi tolik živá a žhnoucí. Šílený vrah, lovící za šerosvitu. Smutek a strach, zaschlá krev. Kdo bude další na řadě?

 Prvotina britských death metalistů ANAKIM mě zaujala již v prvním čtení. Venku zrovna pršelo a já měl pocit, že u nás před domem někdo čeká. Měl v ruce nůž a na tváři divný úsměv. Lehká progresivita, dobrý zvuk, zajímavý obal a skladatelské nadšení. Tohle všechno dělá z novinky "Monuments to Departed Words" velmi zajímavou záležitost.



"Monuments to Departed Words" nebudu záměrně k nikomu přirovnávat (možná snad jen k DECAPITATED, OBSCURA), nechme tentokrát mluvit hudbu a emoce. Album mi přijde svěží jako čerstvá krev, zajímavé v nápadech a cítím z něj radost ze smrti. Objevuji rád nové kousky podchlazených těl, jsem jako návštěvník muzea voskových figurín. Jen ty mé nejsou z vosku, ale z živých tkání. Na téhle desce se sešla parta muzikantů, kteří stvořili velmi zajímavé dílo. Je kruté, ostré, ze své podstaty. Pokud máte rádi progresivní death metal a rádi objevujete nové smečky, nechte si chutnat. Skvělá deska!


sumarizace:

ANAKIM nám letos přinášejí ochutnávku toho nejkvalitnějšího progresivního death metalu. Pokud se zaposloucháte pozorněji, najednou zjistíte, že jste spolu s kapelou jedno tělo i mysl. Muzika je sice složitá, náročná a spletitá, ale obsahuje v sobě určitý, velmi přitažlivý neklid. Nálada celého alba je chladná, ale zároveň přitažlivá. Jakoby v sobě hudba obsahovala nějakou magickou formuli. Poslouchat doporučuji s čistou a otevřenou myslí. Pak vynikne tahle ledová technická krása nejlépe. Nezapomíná se ani na melodie. A teď už mě prosím nechte, než abych psal slova, budu raději poslouchat. Inteligentní technický death metal, zahraný s noblesou! Wov!

Asphyx says:

ANAKIM published a taste test of the progressive highest quality death metal. If you listen to it carefully I will realize that you are the one with this band – one body, one mind. This music is complicated, ambitious and complex, however it has some kind of a restlessness which is very magnetic. The mood of this album is very cold but very magnetic. It feels like it has some kind of magical formulation inside. I would suggest listening to it with an open and clear mind. Than you can feel the cold technical beauty. They don´t forget melodies. And now, let me go please, more than write a words I would prefer listening to this album. Intelligent technical death metal which is played with a nobleness. Wow! 

Tracklist:
01. Origin
02. Sands Of Oblivion
03. Xenognosis
04. Wraith
05. Born Of The Serpent's Tongue
06. Diluvian Wrath
07. Before The Throne Of Ereshkigal
08. The Ouroboros Cycle
09. Child Of Chaos

band:
Joe Ryan - Guitars
Carl Hunting - Guitars...
Geoff Bradley - Vocals
Ewan Ross - Drums
Ant Ridout - Bass

https://www.facebook.com/anakim.uk/
https://anakimuk.bandcamp.com/releases

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine