DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 7. července 2020

A few questions - interview with death metal band from Germany - NEKROVAULT.


A few questions - interview with death metal band from Germany - NEKROVAULT. 

Answered drummer V., thank you!

Recenze/review - NEKROVAULT - Totenzug: Festering Peregrination (2020):
https://www.deadlystormzine.com/2020/06/recenzereview-nekrovault-totenzug.html


Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.? 

V.: Nekrovault was founded early 2017 by P. (bass/vocals) and myself to create our personal vision of darker and atmospheric Death Metal. We just tried to go back to our „blackenend“ roots and build music, which we want to hear by our own without limitation. We found in SS.(lead guitar) a more than talented guitarist (longtime friend and also founder of mighty Sacroscum!), who composed and devised the most parts of our debut album. Our line up became completed with our female guitarist S. and we played our first show in february 2018….and this was just the uncanny beginning.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

V.: All drums were recorded at our „Scumlight-Studio“ in Memmingen. Guitars and vocals were recorded at the „Ruins-Rust Studio“ by Fabian Krapp. He also did the whole mixing for us. Finally the mastering were done by Laurent Teubl (Chapel of Disease) in his Sculpt Sound Studio. 

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? 

V.: Van Records released round about 2000 CDs and 1000 vinyls. The cassette version will be released in Summer/early autumn and is limited to 300.


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

V.: The lyrical concept was created by our guitarist SS.. The album tells stories inspired by grim local folklore, necromancy and , of course, Dis Pater himself. 

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

V.: Mattias Frisk (Vanhelgd) created our Logo. 

Our guitarist SS. had devised most of the album and also the idea for this visual implementation. He wanted a illustration of a „Monolith“ paired with this kind of unusual purple colour, which you can find on some versions from „De Mysteriis Dom Sathanas“ and which radiated some kind of menacing and mystical atmosphere. Chris from Misanthropic-Art implemented his idea perfect, as you can see. 

We don´t have a website, just a shop via bandcamp (https://nekrovault.bandcamp.com). 

Social networks are just importanted for us, to share and spread concert dates und maybe some news.



Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you? 

V.: Van-Records choose us for releasing our Album! And we´re more than satisfied with this collaboration. 

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration? 

V.: The main influnences for our guitarist SS. on the album were Celtic Frost/Tryptikon and of course Morbid Angel. We´re all mostly inspired by music between Profanatica and The Cure.


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response? 

V.: We sent our „Demo“ in 2017 only to Van Records...rest is history. 

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

V.: We played our first show in Februray 2018. I don´t know really, how many shows we played since than. Personally I prefer club shows. It´s a better way to spit the energy into the audience. There are many shows, we remember. If I have to choose...maybe our show in Berlin at the „Wolf City Festival“ 2019.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band? 

V.: At the moment we have no special plans for the future in this crazy times around us. Our record came out in March 2020. So we´re still waiting to spread this massive „Totenzug“ live! Spreading DEATH & CHAOS is the achieve with the band! Ugh! 

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information? 

V.: Our main contact adress is: nekrovault@web.de (Interviews, booking, ...) You can also get in touch on our social media site. (Facebook/Nekrovault) 

Thanx for the interview. 

V.: Thanx for your support!

Recenze/review - NEKROVAULT - Totenzug: Festering Peregrination (2020):


https://www.facebook.com/Nekrovault
http://www.van-records.de
https://www.facebook.com/vanrecs
https://nekrovault-vanrecords.bandcamp.com/album/totenzug-festering-peregrination

------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:
https://www.instagram.com/deadlystormzine/

facebook:
https://cs-cz.facebook.com/deadlstormzine
https://cs-cz.facebook.com/JakubAsphyx
https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

twitter:
https://twitter.com/deadlystormzine
https://twitter.com/jakubasphyx

pondělí 6. července 2020

News! - Právě vyšlo 24. číslo BURYZONE zine.


BURYZONE zine # 24

Právě vyšlo 24. číslo BURYZONE zine. 

V něm najdete na 136 stranách formátu A5 rozhovory s INSISTENT (grindcore), IDIOCRACY (power violence), Deadly Storm zine, MURDER RAPE AMPUTATE (gore grind), PURE (grindcore), CHOROBOPOP (pop-punk), Áda (MASSOLA), LUCIFER EFEKT (punk), CONQUESTIO (crust) a PRACH (punkrock/SK). 

Dále mini-info-rozhovory s PROLAPSED (death metal), ZATRATA (crust/PL), CONCQUEROR WORM (grindcore/UK), HACK JOB (power violence/UK), EMBRIONAL (death metal/PL), PRASELIZER (gore grind), tour reporty UŽ JSME DOMA Japan tour 2019, BETON Mexiko tour 2017, HIBAKUSHA England tour 2019, cestopisy Maroko 2019 a Thajsko 2016, ankety “Hardcore over 40“ a “Hardcore domovarnictví“ a recenze na ziny, filmy a nahrávky. 

V blízké době k dostání u spousty distributorů za 140 Kč. 

buryzone@seznam.cz




Recenze/review - SOMNIATE - The Meyrinkian Slumber (2020)


SOMNIATE - The Meyrinkian Slumber
CD 2020, Lavadome productions

 for english please scroll down
Temná zákoutí staré Prahy. Genius loci. Historie otisknutá do kamenných zdí. Také máte na některých místech pocit, že jste tam už někdy byli? Možná v minulém životě, možná jako přízrak. Vidiny zlého, šílená předtucha. Jemné balancování na hraně našeho a onoho světa. Co je pravda a co lež? Existujeme vůbec? Na mnohé nám mohou dát odpověď dobré knihy, obrazy a dle mého nejlépe hudba. Četli jste Gustava Meyrinka a jeho dílo Golem? Milujete Kafku? A co třeba takový H.P. Lovercraft? 

Čeští black metalisté SOMNIATE se volně inspirovali dílem prvně zmiňovaného. Jejich prvotina je stejně zastřená, zahalená do temných pavučin děsivých představ. Za nástroje se postavili šikovní muzikanti, kteří již mají něco za sebou. Kteří umí složit skladby, jež si budete pamatovat, kteří dokáží do jednotlivých motivů propašovat do krve zbarvenou mlhu. Nezbývá než pozdravit démony a znovu zapnout play. Divotvorné, nemyslíte?
Hudba se má poslouchat, nemá se o ní psát, přesto se pokorně pokusím. Nejdříve lehká kritika. Některé skladby jsou pro mě možná až moc dlouhé, rozvláčné, jednotvárné. Ono to tak ale asi má být. Vokál bych si také dovedl představit víc variabilní. Ale to jsou jen drobnosti, lehký povzdech zmlsaného posluchače. Vše vyváží krásně čitelný zvuk (BST Studio, Paříž) a spousta zajímavých momentů. Mívám sice raději syrovější a surovější black metal, ale zde je posluchačům předkládána doslova magická atmosféra. Je vlastně jedno, o jaký metalový styl se jedná, důležité jsou myšlenky a předané emoce. Troufám si tvrdit, že SOMNIATE se na svém debutu vydali tou správnou trnitou cestou. Rozhodně se nejedná o nahrávku na jeden poslech. Je třeba vydržet, rozkrýt jednotlivé pasáže, vydat se s deskou na dlouhou procházku noční Prahou. Fanoušci třeba takových FUNERAL MIST, AOSOTH, ABYSSAL, TEMPLE OF BAAL, DEATHSPELL OMEGA, ANTAEUS, VI, GEVURAH a podobně chorých záležitostí, by mohli být spokojeni. Čeští black metalisté dokáží být techničtí, ale i éteričtí (v některých pasážích dokonce připomínají rockové kapely ze 70 let). Také vidíte za každým rohem stín? Také cítíte, že jsou kolem duchové? Potom jste tady správně. Podmanivý black metal s krvavě temnou aurou! Doporučuji všem nemrtvým.  

Asphyx says:

Dark corners of old Prague. Genius loci. History imprinted into the stone walls. Do you also feel like you've already been there before? Maybe in a past life, maybe like a ghost. Visions of evil, crazy premonition. Fine balancing on the edge of our world and that on the other side. What is truth and what is false? Do we even exist? Many books, pictures and, in my opinion, music can give us the answer to many such questions. Have you read Gustav Meyrink’s work called Golem? Do you love Kafka? And what about H.P. Lovercraft?

Czech black metalists SOMNIATE were freely inspired by the work of the first mentioned. Their debut record is equally veiled, shrouded in dark cobwebs of terrifying images. Skillful musicians, who already have something behind them, took the instruments into their hands here. They can compose songs that you will remember, the can smuggle a colored mist into blood into individual motifs. All that remains is to greet the demons and turn on the CD player again. Miraculous, don't you think?


We should more listen to music, not write about it, yet I will humbly try. At first, slight criticism. Some songs may be too long, protracted, monotonous for me. But that's probably how it should be. I would also imagine the more variable vocals. But these are just little things, a light sigh from the old school listener. Everything is balanced by beautifully readable sound (BST Studio, Paris) and lots of interesting moments. I prefer raw black metal, but here literally magical atmosphere is presented to listeners. It doesn't really matter what the metal style is played here, feelings and transmitted emotions are still the most important. I dare to say that SOMNIATE set out on the right thorny path on their debut. This is definitely not a one-listen record. It is necessary to endure, uncover the individual passages, go on a long walk through night Prague with the album. Fans of bands like FUNERAL MIST, AOSOTH, ABYSSAL, TEMPLE OF BAAL, DEATHSPELL OMEGA, ANTAEUS, VI, GEVURAH and similarly sick black metal bands could be satisfied. Czech black metalists can be technical, but also ethereal (in some passages they even resemble rock bands from the 70s). Do you also see a shadow at every corner? Do you also feel that there are ghosts around? Then you are in the right place. Captivating black metal with a blood dark aura! I recommend to all the undead.


Tracklisting:
1. The Sleepless Stone
2. Rephaim
3. In Bone Incorruptible
4. A Penitentiary Triptych
5. Of Fragrance and Light

Total time: 32:02

SOMNIATE are:
Zdeněk Klekner • Vocals
Marek Štembera • Guitars, Vocals
Aleš Vilingr • Guitars
Adam Kulich • Bass
Tomáš Mařík • Drums

LAVADOME productions:
store.lavadome.org
facebook.com/lavadome
https://lavadome.bandcamp.com

SOMNIATE:
www.somniate.net
facebook.com/somniateofficial
instagram.com/somniateofficial

neděle 5. července 2020

Recenze/review - DRACONIS - Anthems for an eternal Battles (2020)


DRACONIS - Anthems for an eternal Battles
CD 2020, Brutal Records

 for english please scroll down
Ještě, než se dostaví bolest, tak předchází údiv. Dodnes jsem se cítil nezranitelný, silný, nezničitelný. Byl jsem ve špatný čas na špatném místě. Potkal jsem bestii, šílenou, maniakální, zuřivou, krvelačnou. Omámila mě a uchvátila do svých drápů. Ležím oslepen v hluboké kobce a čekám na smrt. Bez důvodu, bez naděje. Nikdy jsem nikomu neublížil a zákony samozřejmě nebudou na straně mých pozůstalých. Jsme horší než zvířata, chce se mi řvát, ale potom mi hrdlo prokousne kamarádka krysa.

Občas se mi líbí hudba, kterou potkám náhodou. Poslechnu si pár skladeb někde na internetu, osloví mě ukázka nebo promo materiál. O argentinské hydře DRACONIS jsem neměl nejmenší ponětí. Pustil jsem je k sobě do pokoje a rázem se stal obětí zběsilého death metalu. Letošní album drtí kosti. 



"Anthems for an eternal Battles" je plné death metalu starého střihu, okořeněno thrashem a bolestivými sóly. Není dokonalým dílem, ani se na něm nehraje nic převratného (kde taky ano?), ale když já to klukům prostě a jednoduše věřím. Slyším a cítím zde nadšení, oddanost pro věc. Některé skladby jsou až moc dlouhé, občas se motivy často opakují. Komu to ale vadí? Mě rozhodně ne. DRACONIS mě přesvědčili na svoji temnou stranu, vymáchali mi hubu v kaluži plné krve. Jihoamerický temperament, ostré riffování, není si vlastně na co stěžovat. Pro mě je důležité, že mohu být znovu zavřený ve své kobce, užívat si muziku inspirovanou třeba takovými MASSACRA, CARCASS, DEATH, AT THE GATES, padat stále a znovu do otevřených hrobů, toulat se záhrobím. Tohle všechno jsou pro mě hlavní znaky dobrého death metalu (a thrashe). Ne, Argentinci nenahráli nejlepší album na světě, ale zato mi rozsekali obličej na stovky krvavých cárů. A to se také cení, nemyslíte? Death thrash metal, který má v sobě energie jako ruční granát! Masakr!



sumarizace:

Musel jsem utéct, vyzvracet svoji bolest. Vykopal jsem si svoji vlastní hrobku, uzavřel před vším okolo i sám před sebou. Bylo mi zde dobře, poslouchal jsem novou desku argentinských DRACONIS. Kapely, která dokáže svým death metalem zobrazit všechnu špínu lidské mysli. Natlakované riffy, morbidní vokál, zvuk jako ze staré rakve. Tohle je peklo přesně podle mého gusta. 

Z "Anthems for an eternal Battles" je cítit inspirace MASSACRA, CARCASS, DEATH, AT THE GATES. Navíc jsou pak přidávány vlastní krvavé otisky. DRACONIS na nás útočí nekompromisně, s jasným cílem - zničit vše živé na míle daleko. Skvělou zprávou je, že jsou jejich skladby velmi uvěřitelné, řemeslně a technicky perfektně zvládnuté. Člověk má opravdu pocit, že se prochází ve válečném území a navštěvuje místa, kde potkává jeden ošklivý masakr vedle druhého. Líbí se mi, že album krásně graduje, je doslova návykové a morbidně přitažlivé. Přiznávám a vzdávám se jakékoliv obhajoby - "Anthems for an eternal Battles" mě totálně zničilo, rozdrtilo. Připadám si, že jsem právě prožil death metalové tsunami. Death metal, který zabíjí na potkání!



Asphyx says:

I had to run away and vomit from fear. I dug my own tomb, shut myself from everything and even from myself. I was ok here, listen to the new album by Argentine band DRACONIS. This is a band which can show all the dirt of human mind. Pressed riffs, morbid vocals and the sound which sounds like old coffins. This hell is the right hell for me.

From "Anthems for an eternal Battles" I felt inspiration from MASSACRA, CARCASS, DEATH, AT THE GATES. They even add their own bloody fingerprints. DRACONIS attacks on us uncompromisingly with a clear goal – to destroy everything alive. The great news is that their songs are very believable, artistically and technically perfect. One can have the feeling that he/she is walking on a war territory and visiting places where he/she can find one ugly massacre next to another. I like that this album nicely graduates and it is literally addictive and morbidly appealing. I admit and I give up any defence – "Anthems for an eternal Battles" absolutely killed me and smashed me. I feel like I just lived through a death metal tsunami. Death metal which kills everyone it meets!

Tracklist:
Anthems for an eternal Battle
Puppets who ignore their Masters
Inner Quest
My last Journey
Shadows of Emptyness
Remember the Unremembering
Ship of Illussions
Traitors of Everyday
Lost Angel
Falling into Darkness


Band Members:
Gerardo Vargas: Vocal & Guitar
Bruno Vargas: Lead Guitar
Marcos Villaroel: Bass
Cesar Roman: Drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý padesátý třetí - Upíři


Příběh dvoustý padesátý třetí - Upíři

Opíjel jsem se zdatně každý den. Putyka U Startu se stala mým domovem, jak se zpívá v jedné lidové písni. Normálně jsem zapadl do koloritu sídlištního života. Narodit se, zevlovat s partičkou smráďat, postupně dozrát pro nějaký kmen a pak nastoupit do továrny. Takhle to v Boleslavi prováděly generace po generaci. Nikdo na tom neviděl nic divnýho. Průmyslová výroba nás velmi slušně živila. Aspoň byly prachy na muziku a na pivo. Taky jsem kupoval pořád nějaký oblečky Andree. Byla docela náročná. Po všech stránkách. Vlastně ani pořádně nevím, jestli jsem ji miloval. Spíš jsem ji měl rád. Je všední den odpoledne, přemýšlím o svých věcech se sluchátky na uších a Stopařovým průvodcem po Galaxii na stole.


Hospoda je rozdělena na několik sektorů. Dělníci mají sezení v rohu. Montérky, pivo a rum. Vedle je pár skinheadů, také jinak skalní skupiny fanoušků boleslavského fotbalu. Ámos je ve vězení, tak jsou v klidu. Občas chodíme na cigáro ven. Na takovej betonovej sokl, kde musíte dát bacha, protože tam po zavíračce všichni blijou. Kopeček vajglů. Pár zvelounů, co sem chodí sockovat. Klasika. Tep města. Pivo mi dělá moc dobře. Těším se na něj každej den. Alkáč asi nejsem, když se porovnám s ostatními, ale opilec určitě ano. Metal a chlast k sobě vždycky patřily. Jako táta k mámě. Jeden stůl patří Pšonkům. Poláci byli první, kdo v Boleslavi začal bydlet na ubytovnách a dělat na linkách v továrně. Pijou hlavně vodku a za každým slovem říkají kurva. 

Nemám vlastně s nikým z celý hospody žádný problém. Syrová nalejvárna, neosobní prostředí, to mi teď momentálně vyhovuje. Štve mě jen stolek s upírama. Vůbec nevím, kde se tady vzali. Byl to takovej novej fenomén. Nějak jsem tyhle trendy ani nestíhal sledovat. U Dubu i U Hymrů byly i máničky, ty sem nepáchnou, tady je sídliště, dělníci, tady by asi dostaly do držky. Někdo ještě podle triček poslouchá občas Nirvánu, ale objevují se hlavně nápisy DEPECHE MODE, OCEÁN, SHALOM. Divnej spolek. Kluci mají podmalovaný oči, mluví tiše, jsou hubený a pijou malý piva! Kdo to kdy viděl. A ty jejich holky jsou celý průsvitný, nezdravý, žádný samice, ale takový smutný princezny, přijde mi, že se všichni musí každý večer někde scházet na hřbitově a tam místo šukání zavěšeni do sebe brečet.

Občas se to vyhrotí, skinheadi když se opijou, tak na nás metly serou, ale tihle černokněžníci jsou jim trnem v oku. Pupkatý výčepák pak vždycky vezme do ruky pálku pana Baseballa a zařve mocným hlasem. Má respekt, protože prej už jednou za nějaký to násilný napadení seděl. Možná je to ale kec, protože když je klid, tak se tváří jako Švejk a Buddha dohromady. Jo, abych nezapomněl, když už jsme u našeho Buddhy a Tomáše. Kluci byli teplometi, ale takový ti, co váš neštvou. Tak nějak se to o nich vědělo, ale nikomu to nevadilo. Ani skínům. Občas prolétlo lokálem pár vtípků, ale jinak byl klid. Zato umrlci s kruhy pod očima dostávali, co proto. Mohli si za to sami.

Znáte ty typy, co vám pořád něco nutěj. Politiku, co máte jíst, nosit, poslouchat, pít, jak a koho máte šukat? Tak přesně taková byla partička Depešáků. Já jim teda říkám Depešáci, ale oni byli i do gotiky a podobných záležitostí. Spletitý zákoutí puberťákovy duše. The Cure, vole. Oni třeba přišli, přisedli si a nenechali mě číst. A co jako poslouchám a jestli to není moc násilný. Byli jak jehovisti, vždycky tak nějak naklonili hlavu do strany, jako to dělaj psi, když naslouchají a s vážnou tváří se začali bavit o tom, že život je tu jen proto, abychom nakonec umřeli. Kecy prdy beďary. Ne že bych teda byl nějakej materialista, komunista, ale pokud jde o duši a můj názor, tak bych si ho nechal s dovolením pro sebe. Politckej směr (srát na to!), stejně jako víra, jsou tak osobní věci, že se o nich nebavím jen tak s někým.

Udělal jsem tu chybu, že jsem se dal do řeči. Trvalo to tři hodiny, filozofická disputace hadr. Díval jsem se na ty hubený ručičky a vystouplý klíční kosti dívky přede mnou a říkal si, jak je to hrozný, když je mladá holka takhle negativní. Zlatej metal a pivo, to vám povím. Naše hudba byla tenkrát ještě nezkažená, vzešla z hospod a od lidí, ještě se jí nechytli inteleguánové. Některý skladby řval dav kluků a holek, co se vyučili řemeslu, chodili na střední. Byla to hudba ulice, žádnej důvod k rozebírání, spíš relax, pohoda, odpor, rebelie. Pořád dokola mi nutili jejich muziku a tak říkám, di vo vole prdele, ať si každej poslouchá co chce. Jak říkala Babička od Božky Němcový, není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem, tak se na to vyser, jo mám rád metal, no a co jako? 

Ale vždyť podívej se na Petra Muka (a ten jeho pohled týranýho psa), z něj je vidět, že je to hodnej člověk, ten to myslí s hudbou vážně a ne jako ty tvý uřvaný nesmysly. Mám já tohle zapotřebí. Vstávám v pět, dřu pod bičem německého kapitalisty. Platím daně, mám dvě střední školy, tak mi dejte kurva pokoj, jsem ztahanej a chci klid. Potřebuju si vyčistit hlavu, vyhodit kvalt. Metal mě nabíjí, vyřvu se u něj, dodá mi energii. Z gotiky mám rád fakt asi jen tu architekturu. Nedali si pokoj. Pořád mluvili, jak kdyby byli nějaký misionáři, co shánějí svý tupý ovečky. Ještě že přišli kluci a holky. Další krmení pro upíry. Byl to divnej večer s divným koncem. Hele, uvědomuješ si, že jsem vám ještě nikdy nikomu nic nenutil? Tak proč to děláte vy? To chcete změnit celej svět? Tak jdi do války roztřídit africký kmeny vole, už jsem nevěděl, co říct.

Přisedla si ke mě a někde v místech, kde mívají ženy prsa se jí na kostnaté hrudi kýval židovský přívěsek. Uff. Jak jsem byl lehce navátej, tak se mi hlavou promítnul celej život mých příbuzných, jejich zážitky z koncentráků, z nucených prací, brr. Hele děvče a víš, co to vůbec znamená? Nevěděla nic, ale nosil to na sobě Muk, tak to prostě musela mít taky. Pozérka. Pořád mi brala ruce do dlaní, dívala se do očí a já dostal najednou strach. Byla to hlavní upírka, co vysává lidi. Ne jako ta moje kurvička Andrea, ale emocionálně. Jakoby měla v hlavě radary, který vyhledávají jedince, co se s ní budou bavit a ona ze svý podstaty do nich naklade imaginární vajíčka pochybností. Byla jak cizopasník, tasemnice, co vám vyleze jedině prdelí. Tak jsem si dal radši rum. A chodil hodně kouřit ven. Byla jak můj pejsek a pořád mlela. O Mukovi, o hrobech, o umírání. Ty hloupá, co ty víš o bolesti? Myslíš si, že těch pár říznutí do stehen a předloktí je nějaká bolest?

Nikdy v životě jsem tak rád neviděl Andreu, s tou její prdelkou, obyčejnými názory, mrdavým pohledem a zrzavým závojem vlasů, které za ní vlály jako oheň. Přisedla si a jako kočka zasekla do upírky dráp. Ty mrcho, ty krávo, tenhle kluk je můj (a já se dmul, že o mě někdo bojuje). Málem se servaly. A když pak jdeme po zavíračce domů, tak vidím upírku, jak si odchytla jednoho skinheada. Oba jsou nalití jak žoky a já si říkám, jaký to bude krásný, když ji bude píchat zezadu a jí se bude kývat na krku ten židovskej přívěsek. Sranda je, že za několik týdnů má skinhead první náznak vlasů, černý oblečení, menší zátylek a mluví tiše. Jeho bývalí kamarádi mu říkají, že je kurva a on jen pomalu přikyvuje. Svět pro něj najednou nemá cenu. Podobný případy se stávaly docela často. Ode zdi ke zdi, musíš patřit do nějakýho kmene. Na sídlišti ano. Smečka je základ. Ještě, že já už si vybral. Metal je stejně nejlepší, když si představím, že bych musel být smutnej jako gotici nebo nasranej na celej vět jak skinheadi, fuj, to musí bejt hrozný. Lepší je dát si pivo a zapařit. Metal pyčo!

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 4. července 2020

Recenze/review - TEXAS MURDER CREW - Everyone's Last Breath (2020)


TEXAS MURDER CREW - Everyone's Last Breath
CD 2020, COMATOSE MUSIC

 for english please scroll down
Možná je to prostředím, možná náladou, ale já pokaždé, když vyrazím na výlet do nějakého malého města, tak poslouchám brutální death metal. Představuji si, že za každým rohem číhá vrah s nabroušeným nožem, že je do domů otisknut nekonečný nářek a temnota. Opuštěné domy na konci ulice by mohly vyprávět. Místa, kde se stala vražda, syrová a chladná i po mnoha letech. Vidím před sebou krev stékající po zdech. Slyším prosebný nářek obětí. Cítím vyděšený dech. Vše se mi spojuje v jedno. Nasávám atmosféru a poslouchám klasický brutální death metal.

TEXAS MURDER CREW jsou, jak již název sám napovídá, z Texasu a věnují se přesně takovému tomu syrovému mokvajícímu brutálnímu death metalu, který vám zkazí krev v žilách. A troufám si tvrdit, že novinka je hodně povedená. Ne stylotvorná, ani převratná, ale poctivá a šílená. Přesně jak to mám rád.



TEXAS MURDER CREW berou do rukou ostré nástroje podobným způsobem jako třeba DEVOURMENT, MEAT HOOK, FLESH HOARDER, KILL EVERYTHING. Znáte to - opuštěná jatka, pitva zatím ještě živých těl. Příprava masa z krásných dívek. Hororových témat je spousta, hudba je klasická, tradiční, ničím neurazí, ani nenadchne. Takhle to ale nelze brát. Deska je určena pro fanoušky stylu, pro brutální death metalisty, kteří se rádi točí v mosh pitu, kývají do rytmu, nasávají krev všemi póry svého těla. Čtyři songy a jedno intro utečou rychle a nestihnou nudit. Pro mě je to přesně ten typ nahrávky, kterou si dáte do hlavy cestou na opuštěná místa, do dávno zavřených nemocnic, do domů šílenství. Masakr bez příkras, úhledně naporcované údy. Rozdrťte si lebky palicí a nebo můžete přistoupit na nečistou hru s TEXAS MURDER CREW. Výsledek bude hodně podobný. Mohl bych mít tisíc připomínek k nepůvodnosti, ale nebudu. Pro mě jsou podobná alba jako "Everyone's Last Breath" odpočinkem. Rozhodně v nich nehledám nějaké poselství. Zkrátka a dobře - buď vás deska vykostí a nebo ne. Berte a nebo nechte být. Kreeev! 


sumarizace:

Novinka amerických TEXAS MURDER CREW je krutá, zlá a ošklivá. Morbidní melodie se střídají s ještě nechutnějšími motivy. Tohle je brutální death metal v jeho klasické podobě. Syrový, masakrující. Z desky cítím obrovský tlak a energii. Možná se občas Američané nevyhnou určité monotónnosti, ale to tak nějak k tomuto stylu patří, jako k hrobníkovi lopata. Užívám si houpavé melodie, chrlím spolu se zpěvákem chorobné texty. Jsem u poslechu po lokty ponořen v krvi a spolu s TEXAS MURDER CREW provádím pořádně nechutnou pitvu. Pokud se potřebujete odreagovat od dnešního ošklivého světa, neznám nic lepšího, než si narvat do hlavy "Everyone's Last Breath". Co na tom, že zde ožívají mrtvoly a pánům chirurgům všichni na operačním sále zemřou? Tak to má být a tak je tomu v brutálním death metalu správně. Letošní album vás smete jako tsunami. 


Asphyx says:

The new album by American TEXAS MURDER CREW is cruel, bad and ugly. Morbid melodies are changed by more disgusting motives. This is a brutal death metal in its classic form. Raw, cruel. I feel the huge pressure and energy from this album. There is some monotonous passages, however this is something typical for this style like a shovel for a grave digger. I enjoy their melodies and I have to sing the lyrics with the singer. During the listening of this album I´m lying in the blood and with the TEXAS MURDER CREW I´m doing a disgusting necroscopy. If you have to clean yourself from today´s ugly world I don´t know better way how to do it than listen to the "Everyone's Last Breath". Who cares that death bodies are coming back to live and every person who is being operated by surgeon will die? This is how it´s supposed to be in the real brutal death metal. This album is going to take you like a tsunami. 


tracklist:
"Intro"
"Curse Of Humanity"
"Destroy The Witness"
"Beneath My Feet"
"Everyone's Last Breath"
"Stronghold"

Line-up: 
Kevin Clark- Guitars
Brent Wells - Vocals
Benjie Quezada - Drums
Timothy Dewayne Ratcliff - Bass
Terry Burleson - Sampler/Backup Vocals
Logan Ross - Vocals

pátek 3. července 2020

Recenze/review - SHODAN - Death, Rule over Us (2020)


SHODAN - Death, Rule over Us
CD 2020, Deformeathing Production

 for english please scroll down

Každá deska je jako konzerva, kterou když otevřete a nahlédnete dovnitř, tak dáte nejdřív na první dojem. Jak hudební pokrm vypadá? Je to samozřejmě hodně důležitá věc, ale nejvíc stejně jde o okamžik, když ochutnáte první sousto. Jak zní? Jakou má příchuť? Ty zkažené vyhodíte, ty dobré si ponecháte s tím, že je o zásoby postaráno. Polští SHODAN patří mezi progresivní death metalové kapely, které se rozhodně nebojí experimentovat. Jedná se přesně o ten druh konzervy, kterou koupíte pouze ve vybraných obchodech pro fajnšmekry.

Kapela je činná od roku 2013 a má na svém kontě jedno EP ("Zero K" - 2014) a předchozí dlouhohrající album ("Protocol of Dying" - 2016). Obě díla jsou samozřejmě určená pro posluchače, kteří vnímají hudbu všemi smysly svého těla. Pro lidi, kteří mají mysl otevřenou.
 

Na "Death, Rule over Us" naleznete starý dobrý progresivní death metal, thrash, spoustu melodií, elektroniku, klávesy i zvláštně zabarvený vokál (Szczepan Inglot z BANISHER). Vše by oddělené od sebe působilo poměrně nudně a roztříštěně, ale SHODAN jednotlivé segmenty zabalili do zajímavého celku. Nejvíc se mi na nahrávce asi líbí, jak je proměnlivá. Pánové dokáží být zemití, suroví, ale nebojí se songy i hezky "navonět". Vše pulsuje jako čerstvě proříznutá tepna, mění se. Jako nějaký živý organismus, z něhož čouhá na všechny strany řada chapadel zakončených ostrými drápy. Album nepostrádá drive, sílu, energii. Nebude asi úplně pro každého, ale to není ani účelem. Vše je velmi době ošetřené i po formálních stránkách. Zvuk je v absolutním pořádku, obal zaujme, celková produkce bez připomínek. Jedná se přesně o ten druh současného death metalu se spoustou moderních prvků, který je chtěný a žádaný. Občas sice nahrávka působí trošku vyumělkovaně, osobně mi chybí větší živočišnost, ale tak už to dnes chodí. SHODAN získávají ode mě spoustu bodů za snahu, za fantazii, za to, že se s tím nepářou. Schválně, posuďte podle ukázek sami. Svůj názor si zajisté uděláte. Masakr!



sumarizace:

Polská, progresivní death metalová kapela SHODAN, je skupinou, ze které doslova tryská talent na všechny strany. Jejich album "Death, Rule over Us" je po okraj narvaný nápady, energií a tlakem. Pokud rádi u hudby přemýšlíte a ochutnáváte z pestré palety bohatého talíře extrémního metalu, bude vám určitě chutnat. Fascinuje mě lehkost a samozřejmost, s jakou je CD nahrané. Poslech je srovnatelný s pohledem do kaleidoskopu. Pestré riffy, zajímavé bicí a všemu nasazuje korunu vokál, vytažený až odněkud ze samého nitra. Songy působí velmi vyrovnaně, chutně, naléhavě a přesto jsou až uklidňující. Album se tak pro mě stává jakousi meditací. Progresivní death metal, který připomíná průlet vesmírem. Vynikající záležitost. Noblesníl! Doporučuji!


Asphyx says:

Talent gushing right and left, this is the Poland, progressive death metal band SHODAN. Their album "Death, Rule over Us" is to the brim full of ideas, energy and pressure. If you like thinking by listening and tasting from a variet range of rich menu of extreme metal, you will definitely like it. I am fascinated by the lightness and obviousness the CD is recorded. Listening is comparable with the view into a kaleidoscope. Colourful riffs, interesting drums and vocals, pulled up from somewhere inside. All songs are tasty, urgently, however, relaxing. The album is for me a kind of meditation. Progressive death metal, resembling the flight through the universe. Excellent stuff! I recommend!


Tracklist:
01. Breslau (3:48)
02. Fuel to Grandeur (5:38)
03. Doomsday Melody (8:07)
04. Ray of Darkness (5:31)
05. Primordial Incest (5:05)
06. I Have Crowned Myself (7:55)
07. Death, Rule Over Us (5:25)

band:
Sz. Inglot - Vocals, Guitars
M. Jarosz- Drums
T. Sadlak- Bass



čtvrtek 2. července 2020

Recenze/review - BLAZE OF SORROW - Absentia (2020)



BLAZE OF SORROW - Absentia
CD 2020, Eisenwald

 for english please scroll down

 Asi na každého z nás občas přijdou stavy, kdy se cítí melancholicky. Vyděsí nás každý stín, každý ševel. Potřebujeme nejlépe ticho nebo nějakou muziku, která není příliš dunivá a zlá. BLAZE OF SORROW jsou black metaloví atmosférici, kteří vás vezmou na výlet po tajných lesních stezkách. Potkáte divná zvířata, démony, uvidíte šílené obrazy. Vaše vize, že konečně zažijete klid, opět nedojde naplnění. Ne, podobná hudba u mě není vůbec častým hostem, většinou ji odmítám, nemám ji zakódovanou v genech.

 I na novinku "Absentia" jsem musel mít náladu. Náladu na dlouhé stíny, studená mlhavá rána, na opuštěné hřbitovy, kde si dává vítr rande s démony. Je to ze své podstaty divná muzika, pro podivné stavy. Alespoň tak ji vnímám.



BLAZE OF SORROW zuřivě vrčí, melancholie je ukrytá jakoby uvnitř, pod povrchem. Je to podobný zážitek, jako když pohřbí někoho zaživa. Dusí se, propadá panice, křičí a nevyslyšen umírá v nekonečných křečích. Hudba je zde lehce inspirována kapelami typu AGALLOCH, FALLS OF RAUROS, WINTERFYLLETH. Italové na to jdou ale trošku jinak. Osobně mám problém vlastně jen s dvěma věcmi. Některé songy mi splývají dohromady, jsou těžko odlišitelné. A potom bych si dovedl představit silnější, průraznější bicí. Ale možná je tomu tak, že se mýlím a deska má znít spíše jako zamlžené temné snění, než "klasická" hudba. Mám raději úplně jiný druh black metalu, u "Absentia" mi tančí myšlenky někde úplně jinde, ale zase na druhou stranu - nenudím se a to je pro mě hodně důležité. Takže pokud máte chuť na noční výlet po opuštěných lesích, na místa, ze kterých není návratu, tak neváhejte. Atmosférický black metal, který vás pozve mezi dlouhé stíny. 


sumarizace:

BLAZE OF SORROW se povedlo na albu "Absentia" přesně definovat nádheru melancholie. Jako výrazové prostředky si vzali atmosférický black metal, který uchopili po svém. Mé pocity z alba jsou velmi pozitivní. Já jsem při poslechu opravdu na nějakém hodně smutném pohřbu, případně se procházím podzimní krajinou. Pro mě osobně jeden z temných niterných black metalových zážitků. Obsahuje v sobě vše potřebné pro krásný smutný sen. Připomíná mi pohřeb opuštěného chlápka, s kterým se přišla rozloučit jen jedna dávná milenka. Zbytek je o krystalickém a ledovém soužení, o hladu po smrti, o pláči velryb, o šourajících se nohách starců, o temnotě. Excelentní záležitost pro všechny melancholické metalisty!




Asphyx says:

BLAZE OF SORROW managed to precisely define the beauty of melancholy on their album "Absentia". They used atmosferic black metal as their expression and seized it by themselves. I feel very positive about this album. I feel like I am on a very sad funeral during the listening or just walking through autumn landscape. For me personally this is one of the innermost dark black metal experiences. It has everything what you need for a beautiful sad day. It is like a funeral of an alone guy who has his long time mistress on the funeral to say goodbye. The rest is about crystalline ice and tribulation of hunger after death. About crying of whales, about shuffling legs of old men. About darkness. The excellent thing for every melancholic metal fan!


TRACKLIST
1. Settimo requiem (7:27)
2. Furia (6:51)
3. Sonno d'eterno (7:17)
4. Notturna (7:07)
5. Hybris (6:02)
6. Cupio dissolvi (5:26)
7. Morte di un immortale (3:49)

LINE-UP
P: Guitars and vocals
Nevon: Drums
A.S. : Guitars
V: Bass

středa 1. července 2020

Recenze/review - PYRRHON - Abscess Time (2020)


PYRRHON - Abscess Time
CD 2020, Willowtip Records

 for english please scroll down
Už jste někdy zažívali neobytný pocit, že se vám každou chvíli hlava rozskočí na tisíc kousků? A líbilo se vám to? Tak potom zkuste novou desku amerických šílenců PYRRHON. Ti jak známo patří do skupiny technických death metalistů, kteří se snaží svoji hudbou posouvat hranice. Jsou to samozřejmě vynikající muzikanti s obrovskou fantazií a schopnostmi. Dokáží většinu posluchačů vyděsit k smrti už jen prvními tóny. Mnohými nepochopeni, vydávají letos další zásek - "Abscess Time".
Je to masakr lidské mysli, je to opravdu šílenství. Základem je sice pořád death metal, ale ten je obohacen o spoustu experimentálních výletů do progrese, noise rocku, mathcore. Výsledkem je velmi nestravitelný materiál, který se vám usadí v uších třeba až po měsíci. Pro poslech musíte mít velkou dávku trpělivosti a mysl hodně otevřenou. Jinak zemřete během několika okamžiků.



Spoustu pasáží nechápu ani po dlouhé době. Často se i nudím, to hlavně ve chvílích, kdy se mi nechce přemýšlet a jsem unavený. Potom se dobře vyspím a najednou jsou PYRRHON velmi dobrými společníky. Nevím, zda má cenu jejich tvorbu k někomu přirovnávat, ale pokusím se. Pokud se vám líbí třeba takoví ULCERATE, AD NAUSEAM, ARTIFICIAL BRAIN, ALTARS OF PLAGUES, GORGUTS, GIGAN, mohla by vás oslovit i nová deska "Abscess Time". Neberte má přirovnání ale jako bernou minci, PYRRHON jsou natolik zběsilí a jiní, že vlastně k nikomu jinému ani přirovnat pořádně nejdou. Jejich alba jsou určena spíš úzkému výběru fanoušků, často se jedná o muzikanty, kteří rádi závodí v tom, kdo zahraje rychleji, divočeji, komplikovaněji. Podobné nahrávky jsou vlastně takovým paradoxem. Jsou nepřehledné, nejasné, neukotvené. Bývám při nich často zmatený, nevím, co si o nich mám myslet, ale pořád mám v sobě zakódováno, že mají něco do sebe. Navíc se takhle dnes death metal hraje, je to svým způsobem moderní směr. Tak proč se občas nepoučit? Na počátku bych chaos. PYRRHON o tom ví své. 



sumarizace:

Připodobnit album "Abscess Time" k jiným je poměrně těžký úkol. Napadají mě snad jen ULCERATE, AD NAUSEAM, ARTIFICIAL BRAIN, ALTARS OF PLAGUES, GORGUTS, GIGAN. Berte to ale jen jako vzdálený otisk. Jinak jsou totiž PYRRHON natolik originální, že je těžké je vůbec někam zařadit. Death metal je zde neskutečně komplikovaný, náročný, zvukově "nepříjemný". Pánové jdou na samou hranu srozumitelnosti, překračují hranice možného. Album se musí poslouchat jako celek a musíte u něj mít hlavu čistou a čerstvou. Pak ji na sebe necháte postupně působit a po čase se v ní ztratíte jako v nekonečném labyrintu. Jsem nahrávkou doslova rozsekaný, připadám si jako při požití halucinogenních houbiček. Odkud tahle hudba přišla? Ptám se stále dokola a napadá mě snad jen vesmír. Vynikající technický death metal!


Asphyx says:

When I tried to compare the new album "Abscess Time" to other albums it was very difficult. Only bands which came to my head was ULCERATE, AD NAUSEAM, ARTIFICIAL BRAIN, ALTARS OF PLAGUES, GORGUTS, GIGAN. But it is more like a distant fingerprint. PYRRHON are so original that it is hard to put them anywhere. Death metal here is very complicated, difficult and in case of the sound it is “unpleasant”. Those gentlemen go to the edge of clarity, the cross the boundaries of the possible. You have to listen to this album as a whole and your mind must be clear and fresh. Then, you just let the album do its thing and after a while you will get lost in it like in an endless maze. I am literally chopped by this album, I feel like I ate some hallucinogenic mushrooms. Where did this music come from? I ask myself over and over and the only answer is the space. Excellent technical death metal!


Tracklist:
01. Abscess Time (05:11)
02. Down at Liberty Ashes (04:56)
03. Teuchnikskreis (01:01)
04. The Lean Years (07:24)
05. Another Day in Paradise (05:51)
06. The Cost of Living (08:41)
07. Overwinding (01:40)
08. Human Capital (02:55)
09. Cornered Animal (02:47)
10. Solastagia (03:59)
11. The State of Nature (04:12)
12. Rat King Lifecycle (08:19)

band:
Dylan DiLella - guitars
Erik Malave - bass, vocals
Steve Schwegler - drums
Doug Moore - vocals

https://pyrrhonband.bandcamp.com/album/abscess-time
https://www.facebook.com/pyrrhonband/
https://www.instagram.com/pyrrhon_trash/
http://www.willowtip.com/home.aspx

úterý 30. června 2020

Recenze/review - AZURE EMOTE - The Third Perspective (2020)



AZURE EMOTE - The Third Perspective
CD 2020, Selfmadegod Records

 for english please scroll down
Představte si obrovský kotel, ve kterém se vaří krev. Občas na vás vykoukne oko nebo vybělená kost. Jste fascinováni vroucí vodou a vaše fantazie pracuje na plné obrátky. Co si takhle dopřát i pořádný emocionální koktejl? Američtí AZURE REMOTE hrají hudbu pro posluchače, kteří rádi sní. Kteří se s chutí nechávají unášet na zpěněných vodách řek. Progresivní death metal, thrash, ženský vokál, to by mohla být zajímavá směsice, co říkáte?
Když potom uslyším i smyčce a klávesy, jsem velmi rozpolcen. Vždyť tohle všechno jsou propriety, které mě většinou ruší, nudí a dávám od nich ruce pryč. Jenže AZURE REMOTE vše zabalili do slušivého industriálního kabátu a navíc - mám zrovna na podobnou hudbu náladu. Tak proč nebýt občas trošku ztřeštěný? 




Je to zvláštní hudba, kterou hrají zajímaví lidé. Je ale také pravdou, že ne vše se mi líbí. Některé pasáže jsou možná až moc roztahané a dlouhé. Album "The Third Perspective" dle mého názoru nejlépe vynikne uprostřed noci, v klidu a temnotě. Ve chvílích, kdy ožívají v továrnách stroje, kdy se probouzejí démoni. Naleznete zde pestrou směsici různých převážně ponurých nálad, které v sobě mají zajímavou a zvláštní jiskru. Netuším, kolik posluchačů deska osloví, ale přikláněl bych se spíše k tomu, že ve svých sbírkách ji budou mít spíše lidé, kteří rádi objevují, mají velkou vnímavost a cit pro roztodivnou paletu zvukových barev. AZURE REMOTE dokáží být ostří, chladní, umí navodit atmosféru. A to se u mě počítá víc, než cokoliv jiného. Nahrávka mi připomíná spíše soundtrack ke vzpouře strojů, než jen obyčejné metalové dílo. Víte, co bude úplně nejlepší? Poslouchejte s otevřenou myslí. Troufám si tvrdit, že někteří z vás budou nadšeni. Jdu přiložit pod kotel. Zajímavá, zvláštní hudba!




sumarizace:

Pracuji v továrnách celý život a novinka "The Third Perspective", poslouchaná cestou do práce, kolem jedné staré haly, se mi zaryla hodně pod kůži. Je odlidštěná, temná, pochmurná. Všude jsou ostnaté dráty a divný zápach oleje a špíny. Nálada vskutku okultní. Vypadá to, že mám co do činění se zhudebněnými černými vizemi. Nová deska od AZURE REMOTE je neskutečně chladná a mrazivá!

"The Third Perspective" je opět hodně originálním dílem. Deska je to pomalá, plazící se jako nějaký had s kovovou tlamou. Možná jste to nevěděli, ale i stroje mají duši. Studenou a šedivou jako odpadní vody. Novinka mě postupně nahlodala, přenesla do dolních pater pod továrnu s opuštěnými stíny a postupně rozložila na prvočástice. Není to hudba pro každého, na mnohé bude až moc nihilistická a strašidelná. Jenže přátelé, takový je i život otroků, připoutaných k běžícímu pásu pro výrobu smrti. Album se velmi těžko popisuje, lepší je si poslechnout ukázky a pak se vydat na poslední cestu lemovanou zbytky uhořelých těl. Industriální progresivní a avantgardní metal, u kterého vás prostoupí temnota! Velmi dobře!


Asphyx says:

I've been working in factories for a lifetime, and the novel "The Third Perspective", listening to my way to work, around an old hall, got under my skin. It is devastated, dark, gloomy. Everywhere there are barbed wires and the strange odor of oil and dirt. The mood is truly occult. Looks like I'm dealing with black-guzzled visions. The new album is incredibly cold and chilling!

"The Third Perspective" is again a very original piece. The album is slow, crawling like a snake with a metal mouth. Maybe you did not know it, but the machines also have a soul. Cold and gray as waste water. The novelty gradually eroded me, moved me to the lower floors under the factory with abandoned shade and gradually spread me to the primates. It's not music for everyone, it's too much nihilistic and scary. But friends, such is the life of slaves, chained to a running belt for producing death. The album is very difficult to describe, it is better to listen to the demos and then go on the last journey lined with the remains of burnt bodies. Industrial progressive avantgarde death metal, when darkness swallow you! Very good!


--TRACKLISTING--
1. Loss
2. Curse Of Life
3. Dark Realms
4. Negative Polarity
5. Three Six Nine
6. Solitary Striving

--LINE-UP--
Mike Heller - Drums
Ryan Moll - Guitars, Bass
Mike Hrubovcak - Vocals, Flute, Maracas, Straw, Harmonica, Keyboards, Samples, Electronics, Drum programming

--BAND CONTACT--
https://www.azureemote.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/azureemote

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS
www.selfmadegod.com
www.facebook.com/selfmadegod
www.selfmadegod.bandcamp.com
www.instagram.com/selfmadegod_records
www.soundcloud.com/selfmadegodrecords
www.youtube.com/user/SelfmadegodRecords

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine