Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel - Jonas Jonasson
2012, Panteon
Je prostým faktem, že jsme zlenivěli. Nejsme zvyklí přemýšlet. Spousta lidí dnes vůbec nečte. Text nahradily obrázky, pak videa. Zmlsaní neustálými útoky na naše pudy ze sociálních sítí, jsme přestali to nejdůležitější, co máme - myslet. Jsem rád, že ne všichni. Sem tam ještě potkám člověka, který čte. Když se tak stane, tak samozřejmě ihned zabrousíme na knihy. O Stoletém staříkovi, který vylezl z okna a zmizel, se dá diskutovat donekonečna. Je v něm kus Foresta Gumpa i českého Járy Cimrmana. Mě se knížka líbila hodně. Proto jsme se k ní také nedávno znovu vrátil. Opět jsem si uvědomil, že je pro její pochopení nutné klasické vzdělání a všeobecný přehled. Nic pro blbce, řekl bych.
Smál jsem se, někdy opravdu řehtal, někdy jen usmíval. Ale také často přemýšlel. Jak stárnu, tak mě pochopitelně podobné myšlenky, jako hlavní postavu Alana, napadají čím dál častěji. Je tak trošku šaškem, smolařem, ale taky naším zrcadlem. Napsáno s nadsázkou a přesně s tím druhem humoru, který mám tolik rád. Viděl jsem i film a byl vcelku spokojený. Jak to jen po tom, když nejdřív čtete knihu, jde. Je to vlastně jednoduché. Máte bujnou fantazii? Pak si myslím, že se vám bude tenhle bláznivý příběh líbit. Pokud ne, tak si raději přečtěte nějaký návod na elektrický spotřebič. Skvělé je, že Alan není dokonalý, je v něm kus každého z nás. Jen měl to štěstí nebo smůlu...posuďte sami. Mě se kniha četla sama. Jedním dechem.
V den, kdy se mají v přítomnosti různých hodnostářů slavit jeho sté narozeniny, vyleze Alan Karlsson z okna domova důchodců, a jak praví název knihy, zmizí. Zatímco je po něm vyhlášeno pátrání, dostane se jako slepý k houslím ke kufru plnému peněz, takže ho začnou honit jak zloději, kterým ho „ukradl“, tak policisté. On se ovšem se svými pronásledovateli postupně spřátelí, takže vše dopadne úplně jinak, než čtenář očekává. Druhá dějová rovina mapuje Alanovy předešlé osudy, a tudíž i celé dějiny Švédska, Evropy a světa v průběhu dvacátého století. Jakkoli je totiž Alan člověk veskrze apolitický, během svého úctyhodně dlouhého života se setkal snad se všemi významnými politiky – od Harryho Trumana, přes Mao Ce-tunga, Churchilla, Stalina, de Gaulla až po Kim Ir-sena – a navíc bezděčně ovlivnil významné historické události (např. sestrojení atomové bomby). Jak patrno, má přímo cimrmanovské rysy. Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel je kniha duchaplná, inteligentní a také velmi vtipná a zábavná. Švédsky vyšla poprvé na podzim 2009 a skoro okamžitě se stala čtenářským hitem.
Dávno už vím, že temná síla přichází z vesmíru. Není přece možné, aby se tolik zla zrodilo u nás, na krásné zemi. Někdy se obloha zatáhne a mraky jsou nízko. Mrazí vás v zádech a nemůžete se nadechnout. Vaše hlava je jako velký trychtýř, do kterého jsou nasávány ošklivé myšlenky. Určitě jste někdy potkali lidi bez tváří, bez výrazu, s dávno mrtvým pohledem. Dříve se jim říkalo prokletí, ale dnes už víme, že poslouchali dlouho a často black metal.
XEPER je italské ďábelské uskupení ze zkušených muzikantů, kteří za sebou mají velký kus práce v jiných kapelách (IMPIETY, SETHERIAL, GORGOROTH). Ti se spolu sešli, aby nám letos předložili své čtvrté dlouhohrající album. Je po okraj narvané chladem, temnou vesmírnou energií a šílenstvím. Působí záhadně, magicky a přenese vás na místa, kde budete rozjímat nad svým osudem.
Jakoby se kolem mých nohou plazilo klubko jedovatých háďat. Z jejich tlam odkapává jed a vzduch je nařezaný ostrými studenými riffy na malé kusy. Někdy se stává, že musíme polykat tmu. Líbí se mi zvuk alba, obal, ale hlavně jednotlivé motivy, které jsou zvláštně přitažlivé. Je to jako se dívat na řeku plnou krve. Troufám si tvrdit, že XEPER splnili všechny mé požadavky na dobrý black metal. Jsem v tomto stylu velmi vybíravý, jen tak něco mě nezaujme, ale Italové to se mnou umí. Dokáží být suroví a syroví, ale také až magicky studení. "Ad Numen Satanae" je deskou, která je skvěle složena. Má v sobě drive a vnitřní sílu. Spoustu temné energie, která se nedá posbírat jen tak. Musíte mít talent, musíte umět zahrát přesvědčivě. V současné době potkávám každý den desítky kapel, ve kterých jsou skvělí muzikanti, ale jen někteří z nich jsou schopni napsat dobrou skladbu. XEPER tohle zvládají na výbornou. Bylo mi ctí si nechat otevřít hlavu ostrým skalpelem a nastavit ji směrem na černou oblohu. Album je jak nějaký tajemný rituál, plný zaříkávání. Seance smrti, ze které není úniku. I když jsem stylově většinou úplně někde jinde, "Ad Numen Satanae" mohu s klidným svědomím doporučit všem tmářům i nihilistům. Anti-Cosmic Satanism!
Asphyx says:
People has always been attracted by dark matter. What will follow after life? Will we incarnate? Does a hell exist? Or are we just the ordinary dust in the universe? There are many questions, almost no answers. But still is here the music that can bring us to other spheres. To invoke black ideas in us, to bring us to a spiritual séance without end. Lighten candles, sit comfortably and enjoy theshadow s. An infernal trip to that other world begins.
The guider will be Italian XEPER this time. A band that brings a gray answer to questions of life and death. The melodic black metal and echoes from the tombs. Music that does not leave cold even dead bodies for several years.
I am very surprised from the album, it is such a really interesting trip to the dark corners of the human mind. The band can write very good songs, have the talent to tempt me to the speakers and make me play the album again and again. It was like the album had magical power and attraction. The listener is suddenly in the hall of an old monastery in the woods, where the fallen priests reside in the cells. Their prayers are evil, ugly and blasphemous. The XEPER music is heard from the chapel and invites to perver se prayers. This band has managed to mix the best of Swedish and Norwegian schools in one album. The result is a release that should not be missed in the collection of all cursed. Music from another world! Great tribute to shadows and endless darkness! Anti-Cosmic Satanism!
TRACKLIST 1. Fiat Interitus (1:57) 2. The Hidden Genesis (3:51) 3. Under The Will Of Satan (4:40) 4. Riding The Spiral Of Lilith (9:32) 5. Purity And Death (4:32) 6. Snake That Brought The Flame (3:57) 7. Ad Numen Satanae (5:07)
Měsíc před vydáním nové desky nezemských Inferno Paradeigma (Phosphenes Of Aphotic Eternity), si můžete pustit druhý singl se skladbou Ekstasis Of The Continuum.
Někdy se musím toulat podzemím hodně dlouho, abych našel hudbu, kterou potřebuji. Death metal je pro mě drogou, srdeční záležitostí. Tentokrát jsem musel hluboko pod zem, do míst, kam nechodí rád ani Satan. Ve starodávných katakombách, až vzadu, kde nikdo dlouhé roky neviděl světlo, jsem našel death metalovou kapelu ABJECTION. Kanadské surovce, kteří jsou naplno oddáni smrti.
Není radno se vydávat do podobných míst, pokud nejste posluchači old school death metalu. Jinak by se vám totiž mohlo stát, že přijdete k újmě. Začne se vám vařit krev v žilách, mozek bude chtít vyskočit z hlavy. Ne, tohle album není nic pro slabé povahy. Z chodeb se totiž ozývá nekonečný murmur. Bestie si žádá syrové maso. A taky jej vždycky dostane.
Pokud máte rádi kapely jako INCANTATION, ROTTREVORE, FUNEBRARUM, SEPOLCRO a DISMA, mohlo by se vám líbit i nové EP "Malignant Deviation". Je bažinatou a nechutnou odpovědí na všechny hříchy světa. Mokvá a pálí. Určitě jste někdy v životě museli uklidit něco, co vám nebylo po chuti. Tak teď si představte stará opuštěná jatka, kde parta šílených řezníků pokračuje ve své práci. Vás zavolají až nakonec, až dozní všechny bolestivé výkřiky. Bestie se musí nakrmit, ale také po ní musí někdo zahladit stopy. Vaše holé ruce se zabočí po lokty do zkažené krve. Ano, přesně takový pocit mám i z nové desky těchto maniaků. Kanadská smečka hraje přesně tím přitažlivě ošklivým způsobem, který mám tolik rád. Působí jako negace všech těch dnes tolik obdivovaných umělých kapel, které dávno zničily vkus posluchačů. Tohle je ryzí, opravdový, smradlavý death metal staré školy. Ukradnutý z kusů nahrubo nasekané tmy a zahnívajícího masa, kterými je bestie krmena. Vše je v nejlepším pořádku. Zvuk, obal, ale hlavně nápady, kterých je i na poměrně krátkou stopáž velké množství. ABJECTION k nám přišli z těch nejvzdálenějších katakomb. Jsou zosobněním undergroundového death metalu. Navěky vás proklejí a vy se stejně jako já budete těšit na dalším album. Jen musíte mít stejně zkaženou krev v žilách, jako já. Démoni se probudili!
Asphyx says:
I feel like litres of stinky blood are coming up from my speakers. These Canadian maniacs were inspired by ancient times when the deadly metal was still dusty, dark, ugly and evil, gurling, smelled of sulphur and rusty as a knife blade after a murder.
"Malignant Deviation" is exactly the death metal kind (inspired by INCANTATION, ROTTREVORE, FUNEBRARUM, SEPOLCRO, DISMA) I like so much. Old practices, lots of bad moods, great devastating sound, a few pounds of morbid ideas and vocals which sounds like being form a fresh grave. ABJECTION don´t take any chances, they open other dungeons in a way which does not let anyone in doubt - yes, this is the real death metal! Six songs, six nails in your coffin. Demons are waking up, frightened with their own acts they are dying yet again. Just like me with each and every song. Graves are opening, coffin lids are cracking, death bodies are smiling. I like music which makes me feel many emotions. "Malignant Deviation" is a great pieces of rotten meat which is served on a tray of dusty bones, at least in my opinion. ABJECTION managed to make their record full of dirt, pressure, darkness and coldness. The search of the carcass has immediately gained another dimension. Death is waiting for each of us and if you want to know what language does the death speak, just listen to this EP!
Psát o brutálním death metalu a držet se jenom hudby v podstatě ani nejde. Tento styl ve mě stále vzbuzuje temné emoce a představy. Přirovnal bych to ke sledování krvavého hororového snímku. Od toho také neodejdete a nebudete jej popisovat slovy o kráse a porozumění. Koneckonců, smrt je pokaždé hnusná, mnohdy bolestivá a špinavá. V Indonésii to již dlouhé roky vře. Tamní kapely jsou šílené, surové, připomínají stará opuštěná jatka, na kterých je strach a nářek otištěný do zdí.
IMMENSE letos vydávají své třetí řadové album a opět se jedná o typického představitele tamní scény. Sází se na rychlost, surovost. Skladby si zachovávají atmosféru, posluchač, pokud je tomuto stylu oddán, si bude pomlaskávat blahem. Pořádná porce shnilého masa, to si zapište za uříznuté uši.
Při poslechu "Torture Banished" si často vzpomenu na lidská monstra. Možná se pohybují i v ulicích vašeho města. Přes den působí nevinně, ale v noci se v nich probouzí temné pudy a touží po krvi. Zůstávají po nich, stejně jako po IMMENSE, pouze zohavená těla, střeva vytahaná na zem, mozek stékající po zdi. Ne, tato hudba rozhodně není pro milovníky tklivých melodií a rádoby tvrďáky. Indonésané vám rozemelou kosti na prach. Umí vytvořit tlak, hrají sice monotónně a stereotypně, ale to je jedním z hlavních znaků extrémního brutálního death metalu. Netřeba v tom hledat Satan jaké umění, o to zde vůbec nejde. Hlavní je tlak, energie, totální masakr. Old schoolové prvky se zde potkávají s těmi slammovými. Songy působí sice nepůvodně, ale rozhodně uvěřitelně. Vím moc dobře, že se podobná hudba pravděpodobně nikdy nestane mojí srdcovou a vyloženě oblíbenou, ale musím uznat, že to klukům hraje velmi dobře. Líbí se mi, že si na nic nehrají, jsou upřímní v tom, co dělají. Jsou jako opravdoví řezníci, otupěni léty bolesti. Přesto každý den ráno znovu pozvednou sekyru a zbytek už si dovedete představit sami. Krvavý, brutální death metalový masakr!
Asphyx says:
A reflection of the sharpened blade of the knife gleamed in the darkness. That waiting was endless. I knew there was no need to go to such dark streets, especially after midnight. But I like the tension, mystery, I like the fog that floats around the periphery. Just a few moments. Quickly slit my throat, I am falling down. I don't even see the eyes of my killer. He stabs me in the stomach and I wonder why I have to die violent death every time. It looks like my entrance to the graveyard will be very bloody.
I feel the same mood from the insane death metallers IMMENSE. Sophisticated brutality, pressure, energy, riffs that really cut, all this will bring me back to the dark street where shadows with death have a date. Indonesian maniacs are bloody, brutal, they won't let you breathe for a while.
The new album is a very uncompromising, sophisticated, dark and intense album. Cuts you into small pieces, cuts through your artery, grinds you into meat and bone dust. I like the determination, honesty, the desire to cut us at all anytime. I also like the full and dense sound, the demonic cover, but most importantly the music that jangle me to blood. I have an unresponsive urge to constantly add volume, or go out on the streets and not be one victim, but a bloodthirsty beast. IMMENSE presented us massacre by chainsaw par excellence this year. In fact, any comments can be made on similar recordings. I like to enjoy "Torture Banished" again and again. The beast that called oneself IMMENSE shouted for the second time and shouted really powerful. Brutal extermination of the human mind! Very good!
Track Listing: 1. THE BLOODY VICTIMS 2. TORN OF VEINS 3. BRUTALLY MASSACRE PART II [FEATURING JAKE POSTMORTAL POSSESSION] 4. VORTEX OF MISERY 5. INTO THE GRAVE 6. HELLWINDS DISASTER 7. ENEMY OF SICKNESS 8. SCUM INJECTION 9. APPARENT DEATH
Peklo se dá uctívat různými způsoby. Někdo má doma svatyni a klaní se každý den soškám. Jiný zase chodí oblečený jako černokněžník a děsí kolemjdoucí. Znám lidi, kteří jsou opravdu zlí, nechutní a nejsem rád v jejich společnosti. Oni jsou peklo. Osobně to mám s black thrash metalem tak, že mu musím věřit. Měl by smrdět sírou a opravdovostí. Do rukou se mi dostala prvotina zpěváka a kytaristy GOATKRAFT. Říká si G. a tentokrát vydává album pod jménem THE EYE OF THE NORTH.
Jednočlenný projekt, který je na sto honů cítit opravdovým norským peklem. Od prvního setkání je slyšet, že mistrovi koluje zkažená krev v žilách. Rychlost, praskání rakví, špína a v neposlední řadě spalující oheň, bez něj by to nešlo.
THE EYE OF THE NORTH lze stylově přirovnat k prvním deskám KREATOR, dále pak k tvorbě třeba takových AURA NOIR, DESASTER, DESTROYER 666, URGEHAL, VENOM, HELLHAMMER, NUNSLUGHTER. Pokud podobnou muziku rádi a často vyhledáváte, tak se vám bude líbit i "Black Thrashing Onslaught". Osobně s povděkem kvituji, že zní album opravdu profesionálně, což nebývá u jednočlenných projektů zrovna pravidlem. G. si zaslouží pochvalu za zvuk, navíc desku zdobí krásný monumentální obal (Jenglot Hitam). Nahrávka má v sobě takovou tu severskou temnou a mrazivou atmosféru, což se dle mého snad ani nedá neučit, to musíte mít v krvi. Koneckonců, každý den mi chodí na recenze spousta podobných smeček. Ale jen některé dokáží svojí hudbou znázornit pravé, ryzí peklo. THE EYE OF THE NORTH to umí dle mého na výbornou. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí. Songy mají drive, vnitřní sílu. Vidím před sebou trůn z lebek a kostí. Čeká se už jenom na něho. Moc dobře víte, koho tím myslím. Jeho jméno by se nemělo vyslovovat. Ani nemusím, G. to dělá ze mě a provádí to skvěle. Občas se rád zavřu do starých katakomb. O samotě poslouchám hudbu, která je vlastní mému naturelu. "Black Thrashing Onslaught" je ozvěnou ze záhrobí, šepotem nemrtvým. Peklo zase jednou hoří jasným plamenem! Black thrash metal, který vás uvaří v kotli!
Asphyx says:
I like real rusty music from the old times, which is played with the fire in the heart. THE EYE OF THE NORTH made an excellent record this year. "Black Thrashing Onslaught" is the album that will burn you. Without warning, by its rawness, believability, madness! Turn the crosses upside down!
At the album "Black Thrashing Onslaught", the hell is materialized by the same way as KREATOR, AURA NOIR, DESASTER, DESTROYER 666, URGEHAL, VENOM, HELLHAMMER, NUNSLUGHTER used to do on their albums. By the raw black thrash metal the old tombs are massacred and the coffins of fallen priests are devastated. I admit that I am very excited by this record. Because I can smell the sulfur from there, I feel experiences, well-mastered craft, and a great portion of cruelty. Maybe I am old and, in a moment, I will fall apart into the dust. I will die in spasms, and then, with the sounds of "Black Thrashing Onslaught", I will rise again from the ashes as a mythical Phoenix. This is the music recorded in the other world, in the endless corridors of the Hades Empire! The record has an incredible pressure, energy, a darkly flaming spark that burns in every moment. The world in music has maybe a different direction, but it doesn't matter. Let's show “fuck off” to all believers and listen to the new THE EYE OF THE NORTH! Excellent black thrash metal! Hell!
Tracklist: 01. Winds Of Death 3:55 02. The Triumph Of G 4:15 03. Nowhere To Run 4:23 04. Airstrike 4:26 05. Blind Fury 4:10 06. Black Thrashing Onslaught 4:09 07. Into Oblivion 4:33 08. Terror From The Eastern Sky 3:33
Člověk vidí v současné době každý den takovou spoustu ošklivých věcí, že už jej máloco šokuje. Na malého kluka, hledícího k nebi a držícího v ruce odjištěný granát, ale do smrti nezapomenu. Reálné záběry z války mě vždy dokáží šokovat. S hudbou to mám podobné. Mám raději reálný thrash metal minulých let, než současné, často umělé kapely. Pořád toužím po dobrém riffu, po oddanosti hudbě, rád si užívám melodie.
Německé NECRONOMICON mám rád od jejich začátků. Znáte to, parta mladých kluků a holek, s kazeťákem na ramenou, se toulá sídlištěm. Thrash metal se mi tenkrát, na přelomu osmdesátých a devadesátých let zakódoval v genech. Krev také nelze vyměnit. Novinka "The Final Chapter" ve mě zjitřila staré vzpomínky. Splňuje totiž všechny mé požadavky na dobrou hudbu. Je odjištěným granátem, který mi každou chvíli bouchne v ruce.
NECRONOMICON se pohybují někde na pomezí thrashe a heavy metalu. Jsou to staří psi, kteří perfektně rozumí svému řemeslu. Samozřejmě se drží v mezích stylu, neobjevují, ani se svojí deskou nikam zásadně neposouvají, ale o to mi nikdy nešlo. Já miluji ten neklid, feeling, schopnost nakopat všechny do zadku. I v nové desce "The Final Chapter" jepoctivý kus rebelie, je třeskavou směsí, kolem které se musí chodit opatrně a bedlivě naslouchat. Do mozku se mi zařízl další riff, další bouchnutí bicích, další jedovatý song. Navíc, Freddy je přesně tím druhem vokalisty, který posouvá skladby o další level výše. Mám rád podobné thrash metalové kulty. Líbí se mi, že si kapela na nic nehraje, je naplno oddána hudbě. Poslední roky jsem trošku zklamaný z toho, kam se lidstvo posouvá, je mezi námi až příliš vzteku, závisti a nenávisti. Cítím to ve svých starých kostech, stejně jako poznám dobrou ryzí thrash metalovou desku. Chodím často po ulicích, sleduji zombie s mobily u tváří, poslouchám NECRONOMICON a mám chuť ihned zajít na koncert. "The Final Chapter" je uvěřitelným, opravdovým thrash metalem, zahraným od srdce! Podobná alba mi pomáhají se nezbláznit z okolního světa, jsou pro mě záchytným bodem. Nahrávka, až po okraj narvaná temnými emocemi!
Asphyx says:
One sees so many ugly things every day today that is hard to be shocked. To a little boy looking up at the sky, holding a detonated grenade in his hand, I won't forget until death. Real shots from the war can always shock me. It's similar with music. I prefer real thrash metal of the past years than current, often artificial bands. I still desire for a good riff, for devotion to music, I like to enjoy melodies.
I like German NECRONOMICON since their beginnings. You know, a bunch of young boys and girls, with a cassette player on their shoulders, roam the housing estate. Thrash metal was encoded in my genes at that time, at the turn of the eighties and nineties. The blood also cannot be replaced. The new album "The Final Chapter" sharpened my old memories. It meets all my requirements for good music. It's a detonated grenade that explodes in my hand at any moment.
NECRONOMICON are somewhere on the border between thrash and heavy metal. They are old dogs who understand their craft perfectly. Of course, they stay within the limits of style, they don't move anywhere with their record, but I never cared about that. I love the restlessness, the feeling, the ability to kick everyone’s ass. Even in the new album "The Final Chapter" there is an honest piece of rebellion, it is a crackling mixture around which one must walk carefully and listen carefully. Another riff, another drum bang, another poisonous song cut into my brain. Plus, Freddy is exactly the kind of vocalist who takes songs to the next level. I like similar thrash metal cults. I like that the band doesn't play anything, they are fully committed to music. In recent years, I have been a little disappointed with where humanity is moving, there is too much anger, envy and hatred among us. I feel it in my old bones, just as I know a good pure thrash metal record. I often walk the streets, watch zombies with cell phones in my face, listen to NECRONOMICON and I feel like going to a concert right away. "The Final Chapter" is a believable, real thrash metal played from the heart! Similar albums help me not to go crazy from the world around me, they are a clue for me. The recording, full of dark emotions to the brim!
Byl jsem možná trošku blázen, ale musel jsem. Kamarádi si ze mě dělali legraci. Proč si nepřispíš? Proč takhle blbneš? Jenže já trénoval. A víkend byl sice sychravý, ale zase ten čerstvý vzduch, když běžíte, to je něco nádhernýho. Před chvilkou jsem přemluvil Markétu k lehkému rannímu divočení. Byla vláčná a vrněla. Přesně takhle to mám nejraději. Šeptala moje jméno, ne já nechci, nech mě spát, ale nakonec nastavila. Kousla mě do ramene a já pořád cítím otisk jejich zubů. Jako když nosí kočka koťata. Mám ji moc rád, dokonce natolik, že málem hodím na schodech, které vedou dolů na Štěpánku, záda. Je kluzko, vůbec nechápu, kde se ten chlad v srpnu vzal. Město ještě spí. Předběhne mě kluk jako blesk. Trošku se zastydím, v mlze vypadá malý a je rychlejší. Trošku podvědomě přidám.
Štěpánka je prázdná, oběhnu tenisové kurty, kolem Klenice, až dozadu na kopec. Vyfuním a dávám si rozcvičku. Zaslechnu naštvané hlasy. Takhle chodíme my, když jsme opilý. Pak někdo zaječí. Co se to zase děje? To nemůžu mít chvilku klid ani takhle brzy ráno? Vydám se tím směrem, ale jsem opatrný. Starej indián, našlapuji tiše, skrývám se za stromy. Když dorazím k altánku, tak se přede mnou otevře nechutný obraz. Tři chlapi ve středním věku, od pohledu docela pořízci, tam nadávají a strkají do malého Vietnamce. Hlášky o žluťácích, bambusech, rejžáku, Veitcongu, byli nechutní. Zatím to sice bylo v rámci opilecké hrubosti, ale i tak jsem viděl oči malého kluka, jak se vyděšený. Nemůžu za to, mám v sobě tyhle věci zakořenený. Už jsem na ně tolikrát dojel, ale zařval jsem: "Co to děláte? To jste srabi? Tři na jednoho?".
Největší halama se na mě otočil, odplivl si a začal mi rovnou nadávat do ochránce žlutejch. Věděl jsem, že musím jednat rychle, jeho kolega ještě větší dutohlav než jsme doufali, totiž nabral vietnamčíka pěstí. Ten lehl na zem. Třetí výlupek do něj začal ihned kopat. Hrdinové s dobrou výchovou, asi. Skočil jsem po prvním. Srazil ho na zem, druhý se otočil, překvapený, čehož jsem ihned využil. Pěsťovka na bradu sice nesedla úplně přesně, ale otřásla jím. Prolomily se mi záda. Tři násilníky je hrozně těžký zvládat a očividně se neprali poprvé. Padl jsem hubou do mokrého listí a instinktivně se převalil na bok. V pravý čas. On totiž vyskočil a chtěl na mě dupnout. Nevím, jak jsem se zvedl, ale koutkem oka vidím kluka, jak vyplašený stojí a kouká na mě. "Běěěěěž...!": řvu na něj a jemu chvilku trvá, než mu to dojde. Nakonec zmizí mezi stromy. Ještě kopnu posledního a trefím se přesně mezi nohy. Zdrhnu, nějak cítím, že by mě asi domlátili a o to zrovna moc netoužím. Původně jsem se šel jen proběhnout.
Funím do kopce a pod schody se zastavím. Někde uprostřed sedí vietnamčík a pláče. Dojdu k němu a zeptám se, jestli je všechno v pohodě. Odpoví mi lámanou češtinou. Nabídnu mu cigáro, ale nevezme si. Tak ho vezmu nahoru nad schody do bufáče. Dej si pivo vole, to ti pomůže. Děkuje mi a já mávnu rukou. Proti debilům se musí bojovat, kdybychom to vzdali, tak to tady celý ovládnou a normální slušný lidi budou jenom bití. Naklání hlavu, občas mi asi nerozumí. Mluvím pomaleji a po třetím pivu se poprvé usměje. Máš to u mě kámo, řekne a já se musím omluvit. Doma mě čeká Markéta. Vynadá mi, kde jsem a proč jsem tak špinavej. Vyprávím jí všechno u svačiny, kterou jsem koupil. Pohladí mě a řekne, že jsem její hrdina. A taky, že na to jednou dojedu, ale proto mě má ráda. Aspoň někdo mě chápe.
Uplyne 14 dní a jednou takhle v neděli si to štrádujeme zavěšení do sebe po Míráku. Najednou mě někdo zatahá za křiváka. Leknu se a chci se prát. Ale je to rodinka Vietnamců, máma, táta, dcera a klučina, co jsme už spolu měli něco k projednání. Malý překládá. Ukáže se, že mu je 17, jen vypadá o hodně mladší, ségra 15, ta mluví možná lépe než on. Měla tu českou babičku, hlídali je. Jdeme kousek spolu, oni mi pořád děkují, já na to, že by to udělal každej, ale nenechají si vymluvit, že musím jít s nimi na oběd. Máme hlad a tak přijmeme pozvání. Zavedou nás dolů na Rozvoj, kde jsou paneláky. Kdysi v nich byli ruští vojáci, teď se rekonstruují. Překvapí nás šílený hluk. Připadá mi a rozhodně se nepletu, že všichni mluví najednou. Hroznej chaos. Přijde ke mě asi sto lidí, ukloní se a pak sklopí oči. Vůbec nechápu, co se děje, nerozumím, ale jsou milí, tak se usmívám.
Můj nový kamarád se jmenuje Nguen, jak neobvyklé, jeho táta musel před lety utéct z Vietnamu do Škodovky, u nich měli jídlo na lístky. Měli hlad. Tady nemají. Dělal normálně někde na stroji a dostudoval si maturitu. Manželka s dětma přijela za pár let, všechno bylo hodně divoký, vůbec si nedovedu představit, že bych něco takového zažil. Ségra zatáhne Markétu mezi ostatní dívky a za chvilku se tam už všechny chichotají. Ženský asi mají nějakou tajnou řeč, kterou se mluví všude na světě, napadne mě, ale už je tu šéf rodu. Starý pán, ten nemluví vůbec. Jen kývá hlavou, sem tam na někoho štěkne a vypadá u toho jako šaman. Prý si mám sednout po pravici (tohle si nepamatuji přesně, ale bylo to čestné místo). Nalejí mi rýžovýho panáka, kterej je silnej. Otřepu se a oni se smějí. Zeptám se, jestli nemají radši pivo, tohle by mě brzy sundalo. A že prý jo. Stůl se plní cizokrajnými jídly.
Všechno je pro mě úplně nové. Různě upravené maso, vynikající rýže, kterou jinak moc nemusím a hlavně skvělé závitky. Závitky a pivo. Ta chuť se mi spojí v jedno a je vynikající. Dozvím se, že je to velká čest, že mě vůbec pustili mezi sebe, žijí jinak uzavření, sami pro sebe. A pořád se setkávají od spousty lidí jen s hloupými trapnými narážkami a často i jsou ponížení. Pořád pracují, jsou pilní, přičinliví, ale znáte to, někdo si na nich stále potřebuje honit triko. Potom se hlavní šaman zvedne, pronese řeč ve vietnamštině. Za závěsem vykoukne taková krásná dívka, ale zpraží jí pohledem. Teď mluví on. Má velkou autoritu. Nguen, můj nový kamarád, mi překládá. Slova jsou to vznešená a velká, až se stydím, ale cítím z nich opravdovost a vděčnost. Je mi tady hrozně dobře, zjišťuji po chvíli. Věděl jsem sice, že u nás Vietnamci žijí, sem tam jsem nějakého potkal v práci, ale tohle bylo první setkání s jejich komunitou.
Čeká se, že něco řeknu, tak chvilku blekotám o tom, že je to samozřejmé a neodpustím si větu o tom, že jsem musel, protože jsem vyrostl na rodokapsech a Vinetouovi. Mladí se zasmějou všichni a staří nechápou. Chvilku jim to musí vysvětlovat, po chvilce přijde druhá vlna smíchu. Od českých dědů a babiček znají Vinetoua všichni mladí. Jsem teda hrdina a užívám si to. Láduju do sebe závitky a pivo. Nálada je uvolněná a já si říkám, jaký jsou lidi někdy tupci, když nemají hlavy a srdce otevřený. Určitě tu je někde mezi nimi taky nějaký blbec a debil, ale to máte všude. Hoď kamenem, kdo jsi bez viny. Nguena mlátili kvůli tomu, že je Vietnamec, často. Tak mě napadne jedna věc. Co ty a bojový uměni? Ne, neber to jako klišé, že všichni děláte na východě kung-fu a kung-pao, ale chodím zrovna k dobrýmu trenérovi.
A protože se tenhle nápad jeho tátovi i šamanovi (což je podle všeho Nguenův děda) hodně líbí, druhý den odpoledne už spolu trénujeme. Měl toho hodně, rodiče ho drtili, co se týká školy, hrozně moc, ale občas jsme ho utrhli na pivo. Byl to skvělej kluk, kterej po pár letech bojoval o hodně lépe než já. Byl obratnější, svědomitější. Taky hrál krásně na klavír. Ale táta z něj chtěl mít účetního, tak jím byl. Někdy si říkám, že musí být nahoře na nebi velké řídící středisko, kde podle nějakého algoritmu vybírají zajímavé lidi, které se mi připletou do cesty. Nguen byl jedním z nich. Tak to vidíte, kdybych zůstal stát za stromem a neokřikl ty tři blbečky, nezažil bych tolik nového a zajímavého. Navíc bych asi nikdy neochutnal takhle skvělé závitky. Buďte dobří!
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Je neskutečné vedro, atmosféra graduje. Ve staré márnici, kde kdysi ležely tisíce těl před tím, než budou pohřbena. Dodnes jsou zde slyšet jejich výkřiky. Přidáváme volume, poctivý death thrash metal se musí hrát hodně nahlas. Tančíme s nemrtvými celou noc. Padáme únavou a ráno nás naleznout na hrobech, jak spíme a nebo jsme dávno po smrti. Temná, chladná atmosféra probouzejícího se hřbitova. Na zdi zbyl po včerejšku nápis INCINERATE.
Belgická četa hrobníků přichází letos se svým druhým dlouhohrajícím albem. Pro jeho pochopení se musíme přenést do dávno opuštěných katakomb z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Ostré riffy, prašivý zvuk. Z hrobu už zase trčí kostnatá ruka. Vše je v pořádku.
INCINERATE na to jsou podobným způsobem, jako kapely typu DEMOLITION HAMMER, SOLSTICE, DARK ANGEL. Songy mají tlak, energii a zároveň jsou studené jako tělo mrtvoly ve fázi rozkladu. Belgičané na to jdou ostře, nekompromisně, jsou vzteklí jako Kerberos, trojhlavý pes, hlídající vstup do podzemí. Také vás rozsápou na kusy, roztrhají a pohodí vedle cesty, která vede do temnoty. Songy mají potřebný drive, útočí rovnou a bez zbytečností. Riffy jsou ohlodané na kost, přímo na dřeň. Záležitost nejen pro staré pamětníky, kteří svůj vkus utvářeli v počátcích stylu, ale i pro všechny, kteří rádi a často vyzývají k tanci nemrtvé. INCINERATE nepřinášejí do záhrobí nic nového, ale hrají poctivě, od srdce, cítím z jejich tvorby upřímnost a oddanost stínům. Jedná se o hluboký underground, o kapelu, která vás nejvíc přesvědčí v malém klubu někde na kraji města nebo právě na starém hřbitově, kde už se dávno nepohřbívá. Přesto zde zní dobrý, kvalitní death thrash metal s vysokým oktanovým číslem. Rakve zase hoří, smrt je také pozvaná, myslím, že fanoušci starých pořádků budou nadšeni jako já. "Back to Reality" je přesně tím druhem alba, které vás nenechá v klidu, dokud mu nepodlehnete. Deska ostrá, jako čerstvě nabroušený nůž! Velmi dobře!
Asphyx says:
It's incredibly hot, the atmosphere is graduating. In an old morgue, where thousands of bodies once lay before being buried. To this day, their cries can be heard here. We add volume, honest death thrash metal has to be played very loud. We dance with the undead all night. We fall tired and in the morning find us on the graves as we sleep or we are dead. The dark, cold atmosphere of the waking cemetery. The inscription INCINERATE remained on the wall after yesterday.
The Belgian platoon of gravediggers is coming this year with their second full-length album. To understand it, we must transfer to the long-abandoned catacombs from the turn of the eighties and nineties. Sharp riffs, dusty sound. A bony hand is sticking out of the grave again. Everything is alright.
INCINERATE do it in a similar way as bands like DEMOLITION HAMMER, SOLSTICE, DARK ANGEL. The songs have pressure, energy and at the same time are as cold as the corpse's body in the phase of decomposition. The Belgians go for it sharply, uncompromisingly, they are as angry as Kerberos, a three-headed dog guarding the entrance to the underground. They will also tear you to pieces, tear them apart and throw you along the path that leads to the darkness. The songs have the necessary drive, they attack straight and without gratuities. Riffs are gnawed to the bone, directly to the marrow. A matter not only for old witnesses who shaped their taste in the beginnings of the style, but also for all those who like and often call for the dance of the undead. INCINERATE do not bring anything new to the grave, but they play honestly, from the heart, I feel sincerity and devotion to the shadows from their work. It is a deep underground, a band that will convince you the most in a small club somewhere on the outskirts of the city or just in the old cemetery, where has not been buried for a long time. Nevertheless, good, high-quality death thrash metal with a high octane number sounds here. The coffins are on fire again, death is also invited, I think fans of the old order will be as excited as I am. "Back to Reality" is exactly the kind of album that won't leave you alone until you succumb to it. The album is sharp, like a freshly sharpened knife! Very good!
Už to není daleko. Kousek za městem, u smradlavé stoky, je vchod do podzemí. Je to tak všude, kde sídlí lidé. Satan je v každém z nás, ale tentokrát má jasnou a zřetelnou podobu. Říká si THE FUROR a své oběti s sebou bere do staré opuštěné jeskyně. Když vstoupíte dovnitř, uslyšíte ďábelský black death metal, ucítíte síru a pokleknete před oltářem smrti. Tajemné rituály znovu ožívají, tma je černá a riffy ostré, jako skalpel.
"Obliteration Matrix" je šestým řadovým albem a taky jasným důkazem toho, že peklo opravdu existuje. Nahrávka je soundtrackem ke konci světa a příchodem Satana na zem. Blasfemie, inferno, špinavá řeka, ve které plavou nafouklá těla hříšníků. Hudba je určena pro všechny, kteří byli prokleti, kteří mají rádi pravý, ryzí black death metal.
THE FUROR opět předkládají syrový a surový materiál, který žhne jako láva, spálí vás na popel. Inspirováno volně třeba takovými IMPIETY, BELPHEGOR, BEHEMOTH, RAVAGER, BESTIAL WINDS, REVENGE, je deska pokrmem odsouzených na smrt, pokřiveným obrazem v zrcadle, ale hlavně ďábelskou muzikou pro všechny padlé. Songy v sobě mají pověstnou temnou jiskru, se spoustou nápadů a jasným cílem - zabít. Osobně si užívám absolutně antihumánní atmosféru, s chutí se přehrabuji v rakvích plných prašivých kostí. "Obliteration Matrix" vás uvrhne do hlubokého podzemí, do opuštěných kobek, do jeskyní, ve kterých dlouhá léta žije bestie. Je naším vlastním svědomím, negací našich činů. Smrdí jí z tlamy a když promluví, tak zní jako zvuk hromu. Z novinky THE FUROR mám hodně podobné pocity. Při poslechu si opravdu připadám jako při nějakém starodávném rituálu pro vyvolávání temných sil. Zvuk mě přikoval ke zdi, obal zaujal. Z songů cáká na všechny strany nihilismus, rouhání a jsou nahrány s velkým nadšením a odhodláním. Satan je v každém z nás, ale tentokrát má jasnou a zřetelnou podobu. Říká si THE FUROR.Black death metal, u kterého nepomáhají žádné modlitby! Skvěle!
Asphyx says:
It's not far. Not far from the city, by the stinking sewer, is the entrance to the underground. This is the case wherever people live. Satan is in each of us, but this time he has a clear and distinct form. He calls himself THE FUROR and takes his victims with him to an old abandoned cave. When you enter, you will hear the devil's black death metal, feel the sulphur and kneel before the altar of death. Mysterious rituals come to life again, the darkness is black and the riffs are as sharp as a scalpel.
"Obliteration Matrix" is the sixth album in a row and also a clear proof that hell really exists. The recording is a soundtrack to the end of the world and Satan's arrival on earth. Blasphemy, inferno, a dirty river in which the inflated bodies of sinners swim. The music is intended for everyone who has been cursed, who likes real, pure black death metal.
THE FUROR again present raw material that glows like lava, burns you to ashes. Inspired freely by such IMPIETY, BELPHEGOR, BEHEMOTH, RAVAGER, BESTIAL WINDS, REVENGE, the album is a dish of those sentenced to death, a distorted image in a mirror, but mainly devilish music for all those who have fallen. The songs have a proverbial dark spark in them, with lots of ideas and a clear goal - to kill. Personally, I enjoy an absolutely anti-human atmosphere, I taste with pleasure in coffins full of dusty bones. "Obliteration Matrix" throws you into a deep underground, into abandoned dungeons, into caves where beasts have lived for many years. It is our own conscience, the negation of our actions. It stinks out of her mouth, and when she speaks, it sounds like the sound of thunder. I have a lot of similar feelings about THE FUROR news. When listening, I really feel like some ancient ritual for summoning dark forces. The sound nailed me to the wall, the cover caught my eye. The songs are full of nihilism and blasphemy and are recorded with great enthusiasm and determination. Satan is in each of us, but this time he has a clear and distinct form. He calls himself THE FUROR. Black death metal, where no prayers help! Great!
Život v bombardovaných Drážďanech musel být sám o sobě neskutečně těžký. Inspektor Heller má nadřízeného nácka, všichni mu hází klacky pod nohy, kolem umírají lidé hladem, zimou nebo jsou jen tak bez důvodu zastřeleni. On se přesto snaží vyšetřovat sérii bestiálních vražd. Píše se rok 1944 a Rusové pomalu obsazují Německo. Mám rád i historické romány a Frank Goldammer je neskutečně uvěřitelný a autentický. Od knihy jsem se nedokázal odtrhnout a potom pokaždé přemýšlel, jak si někdy nevážíme obyčejných normálních věcí. Ano, celý příběh pro mě měl vlastně dvě roviny. V jedné jsem si užíval skvěle napsanou detektivku a v druhé nasával atmosféru válečného Německa. Vše je neskutečně surové, syrové, autor si nechal záležet i na drobnostech a detailech, které si budete pamatovat.
Konec, rozuzlení je svým způsobem také překvapivé. Napnutý jsem byl vlastně od začátku do vyřešení případu. Vše je pochmurně mlhavé, vzduchem se vznáší beznaděj a hlavní hrdina si jde jako buldok za svým. Mám rád takové lidi, kteří i když je kolem jen marast, hnus a lidská špína, tak jsou ostrůvkem normálnosti. Zase tolik čistých charakterů člověk v životě nepotká. Kniha tak není jen další obyčejnou v řadě, ale i důvodem k zamyšlení. Když si čtu, co s masou lidí dokázala válka. Tentokrát ještě napsáno z pohledu poražených, jsem rád, že žiju dnes, v relativním klidu. Hodně a často jsem o Strašákovi přemýšlel. Večer jsme navíc sledovali vynikající seriál Babylon Berlín, který je zase zasazen do let 1929 - 1930. Strašák je vlastně i takovým osvěžením v záplavě severských krimi, které jsem poslední roky četl. Toulá se po vybombardovaných Drážďanech a lační po krvi. Vynikající temný příběh!
V listopadu 1944 je život ve válečných Drážďanech téměř k nevydržení. A když se k nesnesitelným životním podmínkám ještě přidá strach z neznámého zabijáka, musí zasáhnout kriminální inspektor Max Heller. Ve městě je postupně nalezeno několik mrtvých mladých žen. Všechny byly před smrtí krutě mučeny a jejich těla jsou nelidsky zohavená. Mezi lidmi se šíří pověsti o hrozivém vrahovi – Strašákovi – plížícím se během nočních leteckých poplachů zatemněným městem. V chaotických posledních dnech druhé světové války pátrá Max Heller nejen po pachateli bestiálních vražd, ale bojuje i se svým nadřízeným, fanatickým nacistou, který evidentně něco tají. Naděje, že byl Strašák zabit při velkém bombardování města v únoru 1945, se ukáže jako lichá. Maxovo vyšetřování tudíž pokračuje i po obsazení Drážďan Rudou armádou….
Byl všude, kde se stalo něco ošklivého. Stával se stínem na pohřbech, chodil po smutných chodbách nemocnic. Nasával bolest, usmíval se v koutě, když ostatní trpěli. Když byla zrovna válka, toulal se v zákopech a na bojištích. Sledoval bolest, zkřivené tváře umírajících. Mohli jste jej potkat v márnici. Byl jako raněné zvíře a toužil po zkaženém mase. Démon temnoty, o kterém se vyprávějí legendy. Mám neodbytný pocit, že je opět zde. Alespoň při poslechu nové desky "Fiendish".
Jedná se o druhé album kapely a také o čistokrevný devastující švédský death metal. Kosti jsou lámány tlakem, lebky pukají, rakve naskakují a nemrtví chtějí ven. Nahrávku s typickým zvukem si neskutečně užívám od začátku do konce. Chodím opuštěnými ulicemi našeho města a mám neodbytný pocit, že mě někdo sleduje. Tentokrát si démon říká CARNAL SAVAGERY.
CARNAL SAVAGERY jsou typičtí, klasičtí, drží se kdysi zavedených tradic. A jde jim to moc dobře. Skladby jsou jako ostré hroty rezavých hřebů, které vám někdo postupně zatlouká do hlavy. Nejdřív vám mozkem projede obrovská bolest a mráz, ale potom si s chutí znovu a znovu přidáváte hlasitost na přehrávači. Postava na obalu, mimochodem ten se neskutečně povedl, má za sebou podobného démona. Cover tak krásně doplňuje to, co se na desce odehrává. Smrdutý, prašivý death metal v podobném stylu jako jej hrávají kapely typu ENTRAILS, DISMEMBER, INTERMENT, FERAL, DEMONICAL, SORCERY, FIRESPAWN, ENTOMBED, WOMBBATH, GRAVE a další severští maniaci. Zaslechnout lze ale i ozvěny americké školy (AUTOPSY). "Fiendish" je hrubým zásekem do našich mozků, hrobnickou záležitostí pro všechny pravověrné. Abyste si album užili, musíte být prokletí a pevně věřit v ryzí, opravdový švédský death metal. Přestavte si starý opuštěný chrám, ve kterém se vznáší ledový vzduch. Také jste si všimli postavy ve stínu? Ano, je to on, démon temnoty. Díky CARNAL SAVAGEY se znovu probudil a touží po bolesti. Troufám si tvrdit, že se album opravdu povedlo. Starý, prašivý švédský death metal, u kterého vám popraskají všechny kosti v těle!
Asphyx says:
He was everywhere something ugly happened. He became a shadow at funerals, walking the sad corridors of hospitals. He absorbed the pain, smiling in the corner as the others suffered. When there was a war, he roamed the trenches and battlefields. He watched the pain, the crooked faces of the dying. You could have met him at the morgue. He was like a wounded animal, longing for rotten flesh. The demon of darkness that legends tell of. I have an unquenchable feeling that he is here again. At least while I listening to the new album "Fiendish".
This is the band's second album and also a pure-bred devastating Swedish death metal. The bones are broken by pressure, the skulls burst, the coffins jump and the undead want out. I really enjoy the recording with a typical sound from start to finish. I walk the deserted streets of our city and I have an unquenchable feeling that someone is watching me. This time the demon calls himself CARNAL SAVAGERY.
CARNAL SAVAGERS are typical, classic, they are stick to established traditions. And they are doing it very well. The songs are like sharp spikes of rusty nails, which someone gradually punches in the head. At first you get a huge pain and frost in your brain, but then you enjoy adding volume to the player again and again. The character on the cover, by the way, has been incredibly successful, has a similar demon behind him. The cover thus beautifully complements what is happening on the record. Stinky, dusty death metal in a style of bands such as ENTRAILS, DISMEMBER, INTERMENT, FERAL, DEMONICAL, SORCERY, FIRESPAWN, ENTOMBED, WOMBBATH, GRAVE and other Nordic maniacs. But you can also hear the echoes of the American school (AUTOPSY). "Fiendish" is a gross intrusion into our brains, a graveyard matter for all orthodox. To enjoy the album, you have to be cursed and firmly believe in pure, real Swedish death metal. Imagine an old abandoned temple with icy air. Did you also notice the figures in the shadows? Yes, it is he, the demon of darkness. Thanks to CARNAL SAVAGE, he woke up again and longed for pain. I dare say that the album really worked. Old, dusty Swedish death metal, where all the bones in your body will crack!
Interview with death metal band from Sweden - CARNAL SAVAGERY.
Answered drummer and bassist Mikael Lindgren, thank you!
Translated Duzl, thank you!
Ave CARNAL SAVAGERY! I haven’t found any interview in the Czech language with you, yet. So please, first introduce the band to our readers who don’t know you. You could start from the early beginnings and describe the whole CARNAL SAVAGERY history.
It all started in the summer 2017. I was home with my child the whole summer and when he sleept during the days i picked up the guitar and made some riffs. I asked a friend later if we should start a band. Him and me had played together before in another band called Cromlech. So i did like 4 songs that we started to rehearse and then we also asked around fro more people. We did a demo after awhile and send it around to record-labels and i think it was like 8-10 different labels that wanted to sign us. Later on we recorded our debut album Grotesque Macabre and now its time for our second album to be released, Fiendish.
I’m just listening to your new record „Fiendish“ and I feel like as if I am closed in some tomb together with DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, and INTERMENT. The record has a great Swedish sound. Where did you record it and how satisfied you are with it? Did you have the "last word" concerning the resulting sound?
We recorded it in Studio LV5 in Sundsvall. And we are pretty satisfied, things can always be better, but still we are happy with it, sounds alot better then our first album. And yes it was our call to 100% to decide how it would sound.
How was the new material for album „Fiendish“ created? How exactly CARNAL SAVAGERY writes the music?
The first day i came home from the studio after we recorded Grotesque macabre i picked up the guitar and started to make new music then the first days i wrote the track Dead rotten meat. And i wrote like 50 songs in 8-10 months. I quit my work so i had all days to play guitar. So to the Fiendish album we had alot of material to choose from. When i write the music i do both the music and lyrics at the same time, just so i see that it turns out good both on the guitar and the vocals. Sometimes you can make a good riff but you dont find any good ways to sing on it, then its better to change that riff right away if it supposed to be a vers for an example.
„Fiendish“ has dark and morbid cover art. Who is an author? I really like his work. How did you actually choose the idea of the cover and what exactly illustrates?
The artist is called Hand Rot Art, he have done all our covers, tshirt prints etc. And we wanted a cover with a Zombie because thats whats our lyrics is mostly about. Also we had that name Fiendish allready as for the album title. And also we will have that theme during all our albums, this Zombie will follow us like Eddie in iron Maiden. And the cover illustrates the end of the world, death and evil everywere!
Could you reveal us who is an author of the lyrics and what is their background? Where did you take inspiration for certain topics?
Me, Mikael writes all music and lyrics to this band. Patrik have helped out on one track though regarding the lyrics to the Fiendish album, otherwise its me. And like i said its all about Zombies, Cannibals etc. I like the lyrics sick, the sicker it gets the better. I dont need any inspiration because i know what i want. So it is just to sit down and start to write and then it comes natural.
The new album was released by Moribund Records. This label has a very good name in the underground scene and does a very good job. However, didn't you want to release a record in some bigger label? Did you ask some other label? How you are actually satisfied with Moribund Records?
Bigger labels are often not interested in small bands like us, aint enough with money in thoose bands. Moribund are awesome, couldent be better at least that is how i feel so far. I have nothing to complain about, they have been amazing to us. Also Moribund and labels like that have more heart into bands music, while bigger label just want to make money, at least thats my oppinion.
You play typical, classical Swedish old school death metal. You have never changed the direction, you are let's say „orthodox“. Personally, this is one reason why I like your music so much. But, didn’t you think about try to play something different, somehow to make the CARNAL SAVAGERY music more unusual?
I dont think we play typical Swedish death metal. My influces regarding writing music aint nothing at all towards the Swedish style, more to the american style. I would say Autopsy are my biggest influence, Severed Survival and Mental Funeral. So i try to stick away from the typical Swedish style, haha..... Obviously i havent!! :)).
When I look through your albums, you really made a long journey. It is obvious that you as a band are still working on yourself. How often do you rehearsal together? Are you a "hard-working" band, which practices regularly or are you more „punk“ in the rehearsal task?
We pratice twice a week. And for myself im defintly hard working. Sometimes i play guitar all day long, like 8 hours/day, making music and lyrics. I have that time now when i dont work. So we have so much material so in May we go back to the studio, to record our 3 album. And even 5-6 songs to our 4th album is allready written.
In the case of your band, it is very good to see your development, each album is better, and you are also gradually better and better musicians. Do you have some goal, which you would like to achieve? Someone wants to release an album with a large label; other wants to play on one stage with some famous band. What about you?
Thanks, fun to hear that you also think its getting better and better. Well play live with some bigger band would be great when this Covid shit is over. We would like to go on tour and open up for a bigger band, that would be awesome. And of course it would be nice to be signed to a big record label, but only if they can make a big difference towards Moribund for an example. Like i said before i really like Moribund and i could release all Carnal Savagerys album with them because it works so good between us.
Can you recommend some new albums, which impressed you at the latest time?
I have just order the new Cannibal Corpse album, cant wait to hear it. Otherwise im not into new death metal bands that much, the older ones did it so much better in my oppinion.
Do you know and listen to some metal bands from the Czech Republic?
Nope, sorry i havent. I used to be a die hard fan of all sorts of metal music before, reading all magz etc. I knew all the names of the members in bands and so on, but i stopped with that for a long time ago. Today i dont bother at all, i dont have the time when i have small kids. When i have my own time i spend that on making music and praticing playing drums.
We are slowly approaching the end of the interview so I would like to ask one more philosophical question. How would you define the Swedish death metal style? What represents this music for you and why did you choose exactly this genre?
The HM2 boss pedals is the main reason to making it sound swedish in my oppinion. And then again i dont think we play typical Swedish death metal, but that is up to everyone to think what they want.
What CARNAL SAVAGERY is planning for the next few months?
Fiendish releases April 9th. We go back to the studio in May for the recording of our 3 album.
Thank you for the interview and I wish you a lot of sold CDs, hundreds of crazy fans and tons of great ideas.
