DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 22. září 2021

News! - VOLUPTAS & SEKEROMLAT - Löwitův mlýn - úterý 28. září 2021

 



úterý 28. září 2021

Löwitův mlýn (U Českých loděnic 40, 18000, Praha)

20:00 - Sekeromlat - black metal
21:00 - Voluptas - experimental black metal
22:00 - konec

Vstupné 100 Kč (pouze na místě)


Sekeromlat jsou pražské blackmetalové komando uctívající Bone Awl a war metalové bohy stejně jako Satana. Můžete se tedy těšit na odporně agresivní rituál se špetkou Štormova feelingu. Sekeromlat právě dokončili nahrávání své první řadové desky, takže určitě zazní hromada nových songů. Sláva Ďáblu!



Voluptas se dají bez nadsázky označit na tuzemské blackmetalové scéně za unikát. Na své si přijdou všichni uctívači norských avant-blackových kultů jako Ved Buens Ende, ale i přímočarých BM blastbeatů, které Voluptas rýsují s přesností první ketaminovo-speedové lajny večera. Za sebou mají už druhou dlouhohrající desku "Towards the Great White Nothing", nicméně proslýchá se, že jejich frenetická produktivita vede k desce další. Můžete se tak těšit na z brusu nový set!


 

about VOLUPTAS on DEADLY STORM ZINE:



-----------------------------------------------------------------------------------

úterý 21. září 2021

Recenze/review - RUIN - Spread Plague Death (2021)


RUIN - Spread Plague Death
CD 2021, Goat Throne Records

for english please scroll down

Stojím po kolena ve špinavé vodě. Neskutečný smrad rozkládajícího se masa. Vždycky jsem si myslel, že peklo vypadá trošku jinak, ale hudba v podání amerických RUIN k ní má velmi blízko. Hrubozrnný, surový, zapáchající death metal staré školy. Hluboké podzemí, ve kterém se dějí věci, které nikdy nespatří světlo. Hnus, špína, beznaděj. Pochmurná atmosféra. Absolutní underground, nekonečné chodby podsvětí.

O podobných deskách mě baví psát stejně nejvíce. Kapela se nikam nehrne, nenajdete ji ani na mnohých, dnes tolik populárních sítích. Hudba je stejně určena pro úzkou skupinu posluchačů, kteří se rádi po kolena boří ve stokách. Bažinaté riffy, mocný vokál, smrt a nicota. Nic jiného zde nenajdete.


RUIN jsou jako nějací hodně zlí našeptávači. Jedovaté výpary, v podobě jednotlivých skladeb, se vám postupně dostanou do plic, usídlí se tam a vy začnete zaživa hnít. Hnusný, zastřený zvuk, z riffů odkapává krev. Fanoušci třeba takových AUTOPSY, INCANTATION, MORTICIAN, HELLHAMMER, COFFINS, IMPETIGO, CARCASS, by měli zpozornět. Hraje se tu hlavně pro ně i pro všechny ostatní, kteří už někdy navštívili pitevní sály. Přemýšleli jste někdy o tom, co se stane s těly po smrti? Krásné představy o hřbitovním kvítí vezmou za své, když se vydáte spolu s kapelou do katakomb, které jsou v jejich vlastnictví. Deska působí jako hnisavý vřed, který tepe a pálí, žhne a je po okraj naplněný zlem. Stačí ostrý skalpel a vše špatné musí ven. Stejné pocity mám i z novinky "Spread Plague Death". Ta vyšla ve všech možných formátech (odkazy na labely jsou dole pod článkem). Na své si přijde opravdu každý. Jen musíte mít uši nasměrované do temnoty, nesmíte se bát nějaké té nečistoty. Tady se zabíjí hudbou bez varování. Songy pobublávají v pozadí, jako krev z proříznuté tepny. Vše je tak neskutečně hnusné, mokvající, nechutné. Masakrující, temný death metal s krvavým otiskem!


Asphyx says:

"Spread Plague Death" can be compared to bands like AUTOPSY, INCANTATION, MORTICIAN, HELLHAMMER, COFFINS, IMPETIGO, CARCASS,. Good company, what do you think? Moldy death metal pressurized with moldy moments, all packed in a very pleasant package. Everything went really well. The sound is painful, the cover noticeable and the ideas? There are a lot of them on the album. Every song has a big chunk of rotten meat inside it, it glows and burns, gazing more and more under my skin every time I listen to it. I don't know how many times you were present at a real autopsy, but imagine that the dead was affected by some very bad disease. Your hands are full of spoiled blood, you can find a huge amount of parasites in intestines, not to mention worms and gangrene. Do you see it in front of you? So to this idea play this album and you will experience a unknown pain. I guarantee this and add a certificate of high quality dying. There are records tthat act on me like a poison, given right into a vein. RUIN cut my throat with very sharp material. Massacre, dark death metal with a bloody imprint!



Recenze/review - RUIN - Human Annihilation (2018):
https://www.deadlystormzine.com/2019/03/recenzereview-ruin-human-annihilation.html


Tracklist:
01. Antemortem Dread
02. Spread Plague Death
03. Murderous Delirium
04. Repulsive Universe Inside Nightmares
05. Catatonic Vomit
06. At One With The Earth And Worms
07. Ornaments Of Flesh
08. Slow Degradation
09. Quietus(Slit Throat)
10. Awaken Rotting Decay
11. Cosmic Vengeance(Digression)
12. Choking On Burning Blood
13. Postmortem Dark



pondělí 20. září 2021

Recenze/review - OCCULSED - Crepitation of Phlegethon (2021)


OCCULSED - Crepitation of Phlegethon
CD 2021, Everlasting Spew Records

for englissh please scroll down

Mráz kousal do kostí, jakoby je chtěl postupně nahlodat a polámat. Je brzy ráno a jsem u řeky. Vždy špinavá, smradlavá, jako v každém městě. Mlha obepíná nejen mě, ale i tělo, vznášející se na vlnách. Kdo to asi je? Napadne mě jako první. Převaluje se, nafouklé a ošklivé. Oklepu se chladem i strachem. Určitě si nezemřel jen tak. Musel ses topit, zalykat špínou. Stejně jako já. Teď, když poslouchám dlouhohrající prvotinu death metalových maniaků OCCULSED.

Vzpomínám na staré časy, kdy se hrávalo podobně. Hezky bez kompromisů, temně. Pro všechny utopené, oběšené, zastřelené. Napadají mě někdy při poslechu podivné věci. Ale tak je to správně, tenhle styl nikdy nebyl o hezkých věcech. A pokud ano, tak to nebylo ono. Kapela jest složena ze zkušených muzikantů, kteří přesně vědí, jak vytvořit atmosféru podobnou té, kterou zmiňuji v úvodu dnešního článku.


Když "Crepitation of Phlegethon" poslouchám, říkám si, že OCCULSED museli brát inspiraci u takových smeček, jako jsou INCANTATION, BLASPHERIAN, INFESTER, FATHER BEFOULED, INTO COFFIN. Klasický starý death metal s prašivými postupy, protkaný jako pavučina doomem. Záležitost vyloženě pro věrné fanoušky stylu. Nehledejte nic navíc, nic nedostanete. Osobně mi to ale vůbec nevadí, mě se stále baví dívat na ranní řeku, ve které se převalují mrtvá těla. S deskou je to hodně podobné. Všechno jsme už dávno slyšeli, ale zde je pokrm podáván se skvělým zvukem. Album mě baví, užívám si jej. Uléhám s ním, budím se, zvu jej do svých nočních můr. Nejvíce ale stejně vynikne brzy ráno, když ještě nemrtví šeptají. Líbí se mi melancholické pasáže i surové kousky nahrubo nasekané tmy. Našlapuji opatrně, moc dobře vím, že na řeku krve a death metalu musí být ta správná pochmurná nálada. Pořád se pohybujeme v undergroundu, kousek od hnusné a smradlavé stoky, které se někdy říká život. Troufám si tvrdit, že bylo splněno vše potřebné pro klasický morbidní zážitek. Mám hlad a pálí mě kosti chladem. Myslím, že se "Crepitation of Phlegethon" opravdu povedlo. Hnilobný death metal s morbidní atmosférou!


Asphyx says:

"Crepitation of Phlegethon" cannot even be seen as an ordinary record. Rather, it is an occult ceremony to summon the undead. The band takes you on a long trip to the rotten swamps, entangles you in the rigid cobwebs of riffs and eventually digs a few meters under ground. This album burns from the inside, hurts and wrinkles. Turn off all lights!

"Crepitation of Phlegethon" is a very hot, crazy work. It is full of morbid moods, endless shadows and impermeable darkness. Personally, I enjoy the dark atmosphere the most. Listening to myself, I feel that I am sitting alone in an abandoned temple, where a few moments ago there was a session for evoking spirits for whose power we have no idea. I still see drops of blood on the altar, and anger is literally soaked into the walls and the images full of suffering. The record has a great sound, blurred ill vocal and interesting cover. The band moves between shadows for granted, with ease and overview. Heavy duty doom metal meets mouldy death metal and coarsely chopped darkness. I enter the underground with OCCULSED. Do you also hear so much pain from the endless corridors of the underworld? These are the echoes of the undead. You can also find them on the new album "Crepitation of Phlegethon". Death got a new name. Death doom metal album imprinted with the faces of the cursed! Excellent occult matter!



Tracklist:
01. Intro
02. Unction Of Muliebrous Broth
03. Peryphlegethonic Mindflaying
04. Thou Butcherer Of Human Folly
05. Lurid Placeless Echoes
06. Between Engorged Realities
07. Concupiscence Of Frenzied Humors
08. Tendon Pandentum
09. Death Of Ratiocination
10. The Soul's Admonishment
11. The Glory Of Woe

band:
J. Stubbs - guitars and bass
J. Moran - drums
K. Parker - vocals



Info - V úterý 26.10.2021 pokřtí deathmetaloví POPPY SEED GRINDER své nové CD FACELESS ATROCITIES!

V úterý 26.10.2021 pokřtí deathmetaloví POPPY SEED GRINDER své nové CD v pražském klubu ROCK CAFÉ. Album FACELESS ATROCITIES vychází u japonského labelu Amputated Vein Records a vy se můžete těšit na devět smrtících novinek. Jako speciální host vystoupí deathmetalisté AMOK z Hořovic. VSTUP ZDARMA.

fb událost:

new album:









about POPPY SEED GRINDER on DEADLY STORM ZINE:





--------------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 19. září 2021

Recenze/review - TRIBAL GAZE - Godless Voyage (2021)


TRIBAL GAZE - Godless Voyage
EP 2021, Desert Wastelands Productions

for english please scroll down

Krásná alej za městem dnes potemněla. Listí padá pomalu dolů, točí se a když dopadne na zem, tak zežloutne nějak rychleji, než dřív. Možná za to může smrt, která obchází kolem, možná zima, která každou chvíli zaťuká na dveře. Ve vzduchu je cítit hniloba. Nikoho nic z toho nezajímá, všichni se dívají jenom na postavu, pověšenou na posledním stromě. Vypadá démonicky, kývá se do větru. Vyplazený jazyk, vytřeštěné oči. Až ji odříznete a položíte na zem, nezapomeňte na obrácenou modlitbu. Sebevrazi se přeci pohřbívají za hřbitovní zeď.

Myslím na podobné věci, míhají se mi hlavou jako nějaký ošklivý film. Poslouchám u toho prvotinu amerických death metalistů TRIBAL GAZE. Pánové se shlédli ve starém prašivém death smrtícím kovu a jde jim velmi dobře. Valivý rytmus, obal od Paola Girardiho, myslím, že na prvotinu více než jen dobrá práce.


Do nečisté hry vás uvedou melodie ve stylu třeba takových MORBID ANGEL, CANNIBAL CORPSE, IMMOLATION, DECAPITATED. TRIBAL GAZE se s ničím moc nepářou, jsou jako buldozer, který hrne vše nekompromisně dopředu. Mají dobrý zvuk, spoustu nápadů. I když je jasné, že se jedná svým způsobem o retro, nemám proti provedení ani poslechu žádných námitek. V současné době je velmi těžké, ne-li nemožné, se vyhnout určité nepůvodnosti. Záleží spíše na úhlu pohledu a na tom, jak chcete hudbu vnímat. Já si třeba "Godless Voyage" v klidu užívám. Jedná se totiž o poctivou morbidní záležitost, o exhumaci hrobů přesně tím způsobem, který mi vyhovuje. Někde tam na konci aleje je další tělo, možná bude mít zase na rameni vypálený cejch. Prokleté lze poznat během několika okamžiků. Kývají se do větru a po jejich očích touží krkavci. Nad městem se zase válí mlha a já moc dobře vím, co dnes budu poslouchat. Spadnu do laviny, mezi kamení a staré kosti, do víru, ve kterém je mi tak dobře. Tenhle styl byl vždy o nadšení, odhodlání a poctivosti. A TRIBAL GAZE tohle všechno mají. Už teď se těším na další materiál z jejich katakomb. Devastující death metal, který vás rozdrtí na prach!


Asphyx says:

I like similar raw death metal very much. It reminds me of a wide river in which the bloated bodies of the cursed float upside down. TRIBAL GAZE have a single vision. Destroy you! The dense and powerful deadly metal of the old style, reaching most into the American school, will sweep you away with its energy from the earth's surface. This is how to feel real death!

Digging graves in frozen ground is difficult and challenging. Sometimes I find old bones. They are usually laid out in the position in which they were buried in the 1990s. Like the music they play TRIBAL GAZE. The new album "Godless Voyage" also has something rotten, disgusting. Maybe it's a great dusty sound or a dark cover, I don't know, but as a whole the news listens very well. She immediately settled in my veins, stuck under my skin. It became a duty for me because I am a death metalist in body and soul. I like a dry wound in our cemetery when the undead go to bed. I've always liked death metal, which has a bloody and dark atmosphere. TRIBAL GAZE ripped old bloody roots out of the ground, cleaned them of dirt, soaked them in a deadly cocktail, and then burned them onto a musical medium. I'm walking with the band in a morbid gallery. The pictures show different ways of death. This year, the band chose the cruelest ones. Just listen to "Godless Voyage" out loud. The earth is frozen and the corpses are smiling. I think I'm right here. Death metal in the hands of American demons kills rats. Dark, insidious, poisonous, devastating deadly metal of the old school, which will drag you into the grave forever!

for fans: MORBID ANGEL, CANNIBAL CORPSE, IMMOLATION, DECAPITATED



Tracklist:
01. Towers Of Illness
02. Until The Savior Returns
03. Astral Nameless
04. Unrelenting Nothingness
05. Valley Of Suffering
06. Godless Voyage



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý sedmnáctý - Plzeňská děvka


Příběh tří stý sedmnáctý - Plzeňská děvka

Jako puberťáka mě samozřejmě prostitutky fascinovaly. Těm příběhům z Lea, jasně že smyšlených i vyprávění chlapů v hospodě, kteří kdysi v Boleslavi chodili do hotelu Věnec, kde se lehké děvy scházely, jsem věřil. Realita ale byla ošklivě jiná. Kdysi dávno (jo já vím, je to dva roky, ale změnilo se toho v mém životě tolik, že mi to přijde jako století, navíc jsem včera objevil první šedivý vlas, asi ten prožitý stres -  smrt mojí holky a kamarádů, to se na člověku podepíše, nevím) jsem potkal spolužačku ze základky, která se prodávala. Bývala to taková ta dobře krmená husička, hloupoučká, ale moc hezká. Byl jsem v šoku, když mi v hospodě chvilku vyprávěla.

Co po ní Němci, kteří do Boleslavi jezdili do škodovky, chtěli za prasárny. To nebyla žádná červená naivní knihovna, kde chudá dívka šuká za prachy a pak najde prince. Mlácení, znásilňování, pálení cigárem, svazování, plus další hnusy, který nemůžu ani napsat. Ztratil jsem iluze, když jsem jí kupoval rum a viděl její smutný, šíleně smutný obličej. Přesto si myslím, že patřila spíše k tomu "lepšímu" druhu slečen, co se prodávají. Ztratila důstojnost, nesnášela chlapy i svýho synka, protože jeden zákazník prostě rád těhotné, tak ji pasák zmermomocnil. No hnus a špína, pamatuji si, jak jsem jí chtěl pomoc, jak holky u stolu skoro brečely, jak chtěl Sabath volat na policii. Nakonec ale všechno vyšumělo a když jsem ji potkal po deseti letech znovu, byla jak chodící mrtvola. Drogy, konec, jen čekání na smrt. Takhle si zkazit život.

Jenže plzeňská děvka byla něco jiného. Potkal jsem ji, jak jinak, náhodou, já nikdy nepatřil k chlapcům, co se ožerou a první co je napadne, jít na striptýz, případně za peníze zasunout. Jednak na mě mají v podobných podnicích drahý pivo a jednak mě ženský s prázdným pohledem prostě nerajcujou, nemůžu si pomoc. Hele, jako já taky vždycky peníze navíc utratil za muziku, tak si to přeberte. Většinou všichni odešli a já pil dál v původní hospodě, kam jsme šli původně všichni chlastat a bavit se. Byla to tenkrát hrozná móda v Plzni, chodit na striptýz a pak si ho nechat vykouřit. Jenže já nemohl, pořád jsem viděl přes sebou smutný obličej mé spolužačky. Potkal jsem ji fakt náhodou, když jsem šel z piva.

Bylo něco kolem druhé hodiny a George mi slíbil, že můžu přespat u něj na bytě. Potácím se temnými ulicemi, močím u výloh. Normální pijan, co už chce do postele. Tenkrát bylo v Plzni ještě bezpečno, nikde se nepotulovaly hordy. Zaslechl jsem pláč a výkřiky. V jednom průchodu, kde to smrdělo močí, někdo někoho mlátil. Normálně bych šel zbaběle dál, ale tohle byla holka. Ta moje prokletá povaha, že musím pomáhat lidem. Prostě jsem se šel podívat, co se tam děje. Nad dívkou, něco kolem dvaceti, stáli dva policajti a mlátili ji. Nadávali jí do kurev, děvek, smradlavý špíny. Teď jsem nevěděl, co mám dělat. Bál jsem se, měl respekt k mužům zákona. Ale už bylo pozdě, viděli mě. Otočili se a já ihned vycítil, že mám co do činění s dalším zlem ve svém životě. Tihle pánové mají uniformu, aby mohli ubližovat. Přišli ke mě, dali mi ihned pěstí do břicha, chtěli občanku, mysleli si, že holku pasu. Měl jsem u sebe i studentský průkaz, vše ve starém koženém žebradle. Aááá studentík, chtěl si mrdat, co? Tak hele mladej, jestli někdy o nás někomu cekneš, najdeme si tě a to si nás nepřej. Dostal jsem pěstí, padl mezi kandelábry a asi na chvilku omdlel.

Byla to taková hezká tvářička, která se mě pořád dokola ptala, jestli jsem v pořádku. Mohla zdrhnout, nechat mě tam, ale ona ne, asi i děvky mají duši. Pomohla mi na nohy a já se nezmohl na nic jinýho, než že jsem se zeptal, jak se jmenuje. Styděl jsem se, nebyla to žádná moje spolužačka, ale úplně cizí příslušnice nejstaršího řemesla. Asi je na mě vidět, že nevím, kam s očima. Ona má všude modřiny, asi bolavá žebra, ale drží se obdivuhodně, ony ty ženský asi fakt vydrží víc, než my. Zavede mě do nějakýho non-stopu, očividně ji tam znají. Sedneme si do takovýho boxu a ihned jí přinesou oblíbené pití a vodu, výčepák se zeptá jen "Zase policajti?". Ona kývne a když se umyje, koukám, jaká je to nádherná kost. Fakt by mohla dělat modelku. Nemluvím, vlastně ani nevím, co říct, řeč obstará ona.

Dělá sama na privátě, což vůbec nevím, co znamená. Vysvětlí mi, že je jako sama na sebe a policajty to sere, protože každá slušná děvka má mít pasáka, aby o nich měli přehled. Uff. Vůbec netuším, co mi to tu vykládá, jako bych byl v úplně cizím světě. Pohladí mě po ruce a poděkuje, proběhne mnou mráz. Bolí mě rány, alkohol přestává působit. Kecáme, tedy spíš ona. Děvka plzeňská, koukám na ní jako na vzácné zvíře v zoo. Klasický příběh, holka ze vsi, chtěla poznat velkej svět. Diskotéka, úžasný maník v kožený bundičce, peníze, bavorák, divokej sex. Jenže, znáte to, vždycky je tam nějaký jenže. Měla možná štěstí, že její první pasák zemřel. Udělala se pro sebe, aspoň nemusí šlapat po ulici. To vám bylo tak hnusný, když to vyprávěla. Takový ty naivní představy puberťáka, který hltal jako každý první porno, vzaly hodně za své. Chtělo se mi blejt. Šel jsem na záchod a učinil jsem tak. Ona si myslela, že trpím jako její velkej zachránce, asi v ní byl pořád kus tý malý holky ze vsi, která čekala na toho pravého.

Mě bylo ale fakt šíleně blbě, nespal jsem, nejedl už několik dní. Jen chlast, to dá i mladýmu tělu zabrat. Vůbec nevím, jak jsme se dostal k ní domů. Měla tři plus jedna kousek od náměstí. Muselo to tam být neskutečně drahý. Pořád opakovala, že jsem ji zachránil a že mi udělá dobře zadarmo. Asi nevěděla, jak poděkovat jinak. Možná kdyby mi udělala večeři, uložila do postele a nechala být, bylo by to lepší. Ale to ona ne. Pamatuji si, že když jsem se sprchoval, tak ke mě vlezla do sprchy. Nechtěl jsem. "To se ti nelíbím?": ptala se. Něco jsem mektal, že takhle nemůžu. "Jestli si panic, tak si z toho nic nedělej, já ti s tím pomůžu": pokračovala a nedala si za boha vysvětlit, že mě se prostě ekluje vlézt na někoho, kdo měl ten den přede mnou spoustu jiných chlapů. Omlouval jsem se, konečně mě nechala. Usnul jsem ani nevím jak. Spal jsem jako špalek. 

"No, nastav hezky tu svoji píču, chci ji vidět": slyšel jsem v polospánku. Vyskočil jsem z postele a chvíli nevěděl, kde jsem. Ve velkém okně se tyčil přímo proti mě Chrám sv. Bartoloměje. Mohlo to být krásné ráno, ale místo toho jsem byl zase v šoku. Vylezu do kuchyně a tam na židli sedí tlustej špekatej chlápek s pleší. "No, pochčij mi obličej": říká Marii, jak se plzeňská děvka jmenovala. Na tenhle pohled do smrti nezapomenu a bohužel, fakt jsem se zase poblil. Pán se s pérem v ruce lekl, začal sprostě nadávat jak mě, tak i mé nové "kamarádce". On utekl a ona mi začala nejdřív nadávat. To byl ... (jméno vám fakt ani po letech neřeknu), on dělá u starosty. Má to ke mě blízko z radnice a nechá si za dva litry pochcat ksicht. Jeho manželka na to není. Uff. Na mladýho kluka, kterej do tý doby znal jen u svých partnerek lásku a chvění, toho bylo na jednu noc i den moc. Normálně jsem zdrhnul.

Marie, takový krásný jméno. A ona dělá děvku v Plzni. Přemýšlel jsem o tom a byl děsně zajímavej, když jsme po škole zašli s Georgem na pivo. Měl jsem modřiny po celým těle, všechno mě bolelo, ale to nebylo to nejhorší. Bylo mi tak nějak smutno. Proč se někdo tak krásnej musí prodávat? Co je to za svět? Hele, o tomhle, když je vám 20 a vylítnete z teplýho hnízda do velkýho světa prostě přemýšlíte. Dostal jsem se ke všemu rovnou, syrově, po lopatě. Možná to bylo dobře, protože jsem si na podobný typy dával velkýho bacha. Plzeň zase není tak velký město, Marušku jsem potkával docela často. Většinou ve společnosti starších pánů. Ale pokaždé přišla pozdravit a říct mi, že její nabídka sexu zadarmo pořád platí. Nikdy jsem ji nevyužil. Prostě to nešlo. I když jsem byl nadrženej a zrovna nikoho neměl, tak ne. Nemohl bych spát s někým, kdo má tak smutný oči. Šukání má být přece radost, ne? Pořád si to myslím. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 18. září 2021

Recenze/review - VEILBURNER - Lurkers in the Capsule of Skull (2021)


VEILBURNER - Lurkers in the Capsule of Skull
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Útočí na mě ze všech stran. Snaží se mi dostat do hlavy. Bolí mě mozek, pálí kosti a mám úzkostné stavy. Raději nechodím kolem žiletek, protože jsme se spolu již několikrát potkali v mých představách. Jsi divný, říkají všichni kolem. Jsi jiný, odlišný. Smějí se tomu jak vypadám, jak chodím, že jsem, že existuji. Nebo to není pravda? Kdo to vlastně ví. Krouží kolem mě, koušou mě, drásají. A já ví, že jednou se ve mě všechno zlomí. Těším se. Konečně naleznu klid.

Klid ale nikdy nenaleznu při poslechu nové desky amerických black death metalistů VEILBURNER. Jejich chaotické postupy, disonance, mi to nedovolí. Je to velmi náročná hudba pro poslech. Pro přemýšlivé fanoušky temného nihilismu. Koneckonců, je to jako u každé jejich desky. Buď vydržíte a budete si užívat nebo vezmete nohy na ramena.


To co na posledním albu VEILBURNER předvádějí, lze přirovnat k dílům třeba takových DEATHSPELL OMEGA, PORTAL, IMPERIAL TRIUMPHANT, BLUT AUS NORD, ANTAEUS, VI, GEVURAH, FUNERAL MIST, ABYSSAL, THE TEMPLE OF BAAL. Podobně laděný black death metal je v současnosti chtěný a žádaný. Příznivci tohoto směru budou určitě nadšeni. Co se týká mě, tak jsem zase tak trošku rozpolcený. Když jsem unavený, tak kolem mě nahrávka jen tak prolétne. Vyspán o víkendu, odpočatý, si ji neskutečně užívám. Někdy zní jako vzdálené bědování, smuteční obřad pro oběti z jiného světa. Vím, podobná hudba se vlastně ani nedá moc popisovat slovy. Lepší je ji poslouchat a udělat si názor sám. Je určena pro lidi, kteří rádi a často nechávají popustit uzdu své fantazie. Dobrý zvuk, obal, perfektní hráčské výkony. Co si vlastně přát víc. Možná trošku té živočišnosti? Ale na to se zde zase tolik nehraje. Vše je nehumánní, jakoby vytažené odněkud ze stínu. Celkově pak působí "Lurkers in the Capsule of Skull" až nepříjemně, nepřívětivě. Ošklivě. A tak je to vlastně úplně v pořádku, tak to má být. Slyšte okultní black death metalové ozvěny šílenství!


Asphyx says:

I shed cool water between my fingers. It froze and evokes my last experiences before death. Suddenly it turns into blood. Dense, with purulent particles of crystals. Why am I lately feeling that there is only death, darkness and hatred around me?

American VEILBURNER has cast out another of his pieces of rotten meat this year. Imagine a waste channel behind your city, which flows directly into hell itself. You are tasked to divide a small evil from the big one. You are blotted out of blood, and hopelessness completely penetrates your body and mind. "Lurkers in the Capsule of Skull" is not light album to listen to. Many peoples are discourage, destroy, and not understand. This death is coming slowly, mischievously, like some evil disease. Gradually, you will get caught and burned.


"Lurkers in the Capsule of Skull" can act as a clutter of incomprehensible riffs, variously chaotic composing moods. The album, again played in the style of DEATHSPELL OMEGA, PORTAL, IMPERIAL TRIUMPHANT, BLUT AUS NORD, ANTAEUS, VI, GEVURAH, FUNERAL MIST, ABYSSAL, THE TEMPLE OF BAAL, reminds more of a sound impenetrable wall than a classic record. It is at the very edge and understand all the monstrosity at the same time is impossible. Such bloody and painful affairs require time, mood, and responsiveness to the echoes of the tombs. I do not dislike, some moments are unpleasant. Music, however, has to give rise to emotions. And there's a lot of new stuff on the news. They are all dark, ugly and bloody. When you go on Sunday around the church, know that if you keep getting soaked, the holy water will really be stained with blood. Black metal, Satan, death, darkness! All mixed in a mad whole. Excellent tribute to shadows!



Line up -
Mephisto Deleterio - All music and backing vocals
Chrisom Infernium - Vocals and all artwork

Track listing -
1. In the Tomb of Dreaming Limbo
2. Nocturnal Gold
3. Cursed,Disfigured, Amen!
4. Lurkers in the Capsule of Skull
5. Para-Opaque
6. An Odyssey Through Cataclysm
7. Vault of Haunting Dissolve
8. Dissonance in Bloom

pátek 17. září 2021

Recenze/review - ABSCESSION - Rot of Ages (2021)


ABSCESSION - Rot of Ages
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Když se objevil poprvé, připadl jsem si divně. Vstoupil do mých snů. Zlý, ošklivý, šílený. S rozšklebenou tváří, úsměvem zabijáka a skřehotavým hlasem. Našeptával mi slova, která se normálně bojím vyslovit. Čekal ve stínu, aby mě pokaždé překvapil a strhnul do temnoty. Můj vlastní přízrak. Démon ze starých časů, který se postupně stal krutou realitou. Lákal mě na pradávné rituály plné krve a smrti. Pouštěl mi jen kvalitní chladný a černý death metal. Bylo hrozně lehké podlehnout.

Nová deska švédsko - německých ABSCESSION na mě působí stejně. Pouštím si ji stále dokola a najednou se ohlížím za sebe. Mám pocit, že mě někdo sleduje. A rozhodně nemá dobré úmysly. Poslouchám hudbu nejen ušima, ale i srdcem a severský smrtící kov mi dělal vždycky dobře. 


"Rot of Ages" je albem, ve kterém lze vystopovat spoustu odkazů na starou švédskou death metalovou školu. Pokud se vám líbí smečky jako DISMEMBER, NIHILIST, ENTOMBED, ENTRAILS, BLOODBATH, CARNAGE, DESULTORY a spousta dalších v tomto stylu, budete spokojeni i s novým albem ABSCESSION. Skladby jsou dobře napsány, obal vypadá zajímavě a všechny kosti praskají tlakem. Vše je v nejlepším pořádku, nikde nic nechybí, ani nepřebývá. Osobně se mi líbí, že si kapela na nic nehraje, songy jsou uvěřitelné, s dobrým zvukem. Ideální nahrávka pro všechny věrné fanoušky severských vichřic. Nečekejte nic novátorského, ani objevného, ale o to tady ani nejde. Hlavním účelem je pohřbít vás zaživa, několikrát proklít a rozsekat na malé kousky. Účel světí prostředky. Nakonec jde stejně hlavně o to, abyste při přehrávání zahlédli své vlastní přízraky. Mám pocit, že mě kapela zavřela do staré studené kobky a promítá mi na zeď horory, ve kterých zároveň účinkuji. ABSCESSION jsou nejsilnější v melodičtějších pasážích, to naplno vynikne jejich cit pro dobrý riff. Když se objevil poprvé, připadl jsem si divně. Vstoupil do mých snů. Zlý, ošklivý, šílený. S tváří démona. Zabijácký, studený death metal z nočních můr! Skvěle!


Asphyx says:

When he first appeared, I felt weird. He entered my dreams. Evil, ugly, crazy. With a grimacing face, a killer smile, and a creaking voice. He whispered words to me that I am normally afraid to say. He waited in the shadows to surprise me every time and drag me into the darkness. My own ghost. A demon from ancient times, which gradually became a cruel reality. He lured me to ancient rituals full of blood and death. He only played me quality cold and black death metal. It was very easy to succumb.

The new Swedish - German ABSCESSION record has the same effect on me. I keep playing it around and suddenly I look back. I feel like someone is watching me. And he certainly doesn't have good intentions. I listen to music not only with my ears but also with my heart, and the deadly Nordic metal has always done me good.


"Rot of Ages" is an album in which you can trace a lot of references to the old Swedish death metal school. If you like packs like DISMEMBER, NIHILIST, ENTOMBED, ENTRAILS, BLOODBATH, CARNAGE, DESULTORY and many more in this style, you will be satisfied with the new album ABSCESSION. The songs are well written, the cover looks interesting and all the bones crackle under pressure. Everything is in the best order, nothing is missing or left over. Personally, I like that the band doesn't play anything, the songs are believable, with a good sound. An ideal recording for all loyal fans of Nordic storms. Don't expect anything innovative or exploratory, but that's not the point. The main purpose is to bury you alive, curse several times and cut into small pieces. Purpose sanctifies means. In the end, it's all about seeing your own ghosts as you play. I have a feeling that the band has locked me in an old cold dungeon and is projecting horror movies on my wall, in which I also perform. ABSCESSION are strongest in more melodic passages, it fully excels their feeling for a good riff. When he first appeared, I felt weird. He entered my dreams. Evil, ugly, crazy. With the face of a demon. Killer, cold death metal from nightmares! Great!



Recenze/review - ABSCESSION – Grave Offerings (2015):

Album line up -
Thomas Clifford (Blood of Serpents, Throne of Heresy) - Vocals, Backing Vocals, Lyrics
Skaldir - Guitars, Bass, Keyboards, Backing Vocals
Markus Porsklev - Drums

Artwork by Adam Burke (IMPERIALIST)

Track listing -
1. Rat King Crawl
2. Theater of Pain
3. Dead Man's Hate
4. Rains of Death
5. Rot of Ages
6. The Final Furnace
7. When The Guillotine Falls
8. War Machine
9. Prometheus Unbound
10. Eta Della Putrefazione

KNIŽNÍ TIPY - Případ Ewy Morenové - Håkan Nesser (2017)


Případ Ewy Morenové - Håkan Nesser
2017, MOBA (Moravská bastei)

Sedím v jedné pražské hospodě a dávám si jedno pivo za druhým. Kolem poletují servírky a usmívají se na mě. Čekám na manželku a dceru, až si užijí nekonečně dlouhý koncert. A tak si čtu. Asi vypadám s brýlemi jako intelektuál, protože za mnou pořád někdo chodí, ptá se mě, co je to za knihu, jak vypadá, jestli se mi líbí a podobné otázky. Já vím, jsem pořád hezkej kluk, ale na čtení potřebuju asi jako každý klid. Ewa Morenová, hlavní hrdinka, jela původně na dovolenou. Ale znáte to, když je někdo policista, tak je jím i v civilu. Nesser píše příběh z pohledu ženy. Což jako čestný muž a šlechtic nechápu. Ale píše jej skvěle. Ostatně jako vždycky, jinak bych se nemohl naplno ponořit do děje. Kolem se totiž řve, cinkají půllitry, nadává se na politiku i fotbal.

Občas o tom přemýšlím, jaké je to skvělé, že nás autoři podobných dobrot pozvou do svého světa. My pozvání přijmeme, zpočátku jsme nesmělí, ale když už podlehneme, tak je čtené potom jako droga. Nevidím, neslyším, nevnímám, nejsem ženská, abych měl dvě hemisféry. "Dáte si ještě pivo?": zeptá se mě taková hezounká blondýnka. No chápete to? Uprostřed kapitoly. Asi vypadám jako starý šedivý mrzout (což asi už trošku jsem), ale mám rád svý jistý. Přesednu si do rohu a odůvodním to tím, že na mě táhne. A slečna mi přinese polštářek pod zadek. Jsou tu milí, ale prosím vás, musím pokračovat.

Další pivo, další kapitola. Nesser spojil starou vraždu mladé dívky, která byla tak trochu (dost) do větru, s příběhem ze současnosti. Obě dějové linky se krásně prolínají. Některé postavy vidím přímo před sebou. Chci se jich na něco zeptat, aby vyšetřování pokročilo a někdy to dokonce udělá Ewa za mě. Mám ji rád, je to takový ten typ ženský, která je chytrá. A mě přijdou chytrý dámy opravdu sexy. Ona je vlastně celou dobu tak trošku v pozadí. Pomalu rozebírá minulost, ptá se. Hrozně se mi líbí, a to bych zase rád zmínil, že tu nemáme dalšího úchylného sériového vraha, ale obyčejné lidi s jejich strastmi i bolestmi. Kniha je tím pádem o hodně víc uvěřitelná a syrová.

Navíc, Nesser má přesně ten druh humoru, který mám tak rád. Napsáno jest celé velmi lehce, tak nějak samozřejmě. Čtete, čtete, dáte si pivo, čtete, nechce se vám spát, dáte si buřty na pivu a pak se trošku stydíte, protože stránky omylem ušpiníte Rozhlížím se kolem, jestli mě někdo neviděl. Uff. Je to dobrý. "Jak vám chutnalo?": zeptá se úplně jiná blondýnka. Má na krku velkou kérku. Dnes už dívky nemají čistou kůži. Dráček na mě zamrká, když polkne. Ale neodbíhejme, jsem po tom pivu nějakej rozvrkočenej. Čtu dál, jsem ženatý fotr od rodiny, přece tu nebudu flirtovat.

Na kolejích leží mrtvola a její hlavu drží v náručí pan učitel, který nejen že ji učil, ale také se s ní vyspal. Samozřejmě jej odsoudí a po mnoha letech za ním jede jeho dcera, která o jeho existenci do doby své dospělosti vůbec nevěděla. A začne se odehrávat příběh, kterému zkrátka a jednoduše věřím. Stejně jako servírce, které se musím omluvit, protože večer fakt nemám čas. Jasně že jsem polichocen, nám šedovousům se to zase tak často nestává. Jenže zapomenu děj a musím se několik stránek vracet. 

Moje holky přijdou a servírka posmutní. Zbývá mi jedna kapitola do konce a trvá mi tři další dny, než se k ní dostanu. Jsem nervózní, to musím pořád pracovat? Případ Ewy Morenové je dle mého parádní majstrštyk pro všechny fanoušky dobrých detektivek. A mistr Nesser jedním z top autorů tohoto podivného léta. 

Děkuji za pozornost, moc si toho vážím. Lidé (bděte!) čtěte!

-----------------------------------------------------------------------------------

Okolí je šokované, poté co byl učitel Arnold Maager usvědčen z vraždy své žákyně. Podle všeho to vypadá, že dívka byla těhotná a otcem dítěte měl být právě Maager. O osmnáct let později se Maagerova dcera Mikaela na oslavě svých narozenin konečně dozví hroznou pravdu o vlastním otci. Zoufale hledá odpovědi, a tak se vydává do psychiatrického ústavu v Lejnici, kde byl Maager od soudního procesu uvězněný. Brzy nato však nevysvětlitelně zmizí. Inspektorka Eva Morenová z maardamské policie je konečně s přítelem na dovolené, ale když Mikaela zmizí, je do jejího případu brzo vtažena. Než se však stačí ve věci zorientovat, zmizí také samotný Maager…


-----------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 16. září 2021

News! - PATHOLOGIST vydává legendární 90s grindcore alba v reedici!


Kapela PATHOLOGIST patří mezi choré legendy, které kdysi v kolébce československého extrému vzedmuly prach svou nestoudnou zvráceností, aby se po léta pozapomnělo na jejich brutální úchylné inferno. Ale nyní nastal čas probudit kreaturu jménem PATHOLOGIST znovu z posmrtného života. Ale nikoliv jen tak pro nic za nic, žádné laciné comebacky. Jedině z vinyli se rozprostře ta správná puchna, která omračovala davy v krásných letech raně devadesátých. Hudba synů ocelového srdce republiky opět rozezní hřbitovní zvony.

Reedice na LP vyšly 3. září u vydavatelství Smile Music Records na černém asfaltu s graficky osvěženým přebalem. CD digipack s 16stránkovým bookletem vychází 3. října a rovněž jsou k dostání úchvatně purulentní trička.

Objednávky jsou přijímány order/objednávej zde:

Kapela vydala řádně úchylné lyric video k singlu "Cannibalistic Disfigurement". Přehrajte si jej níže.


Příběh odpudivého grindového monstra se začal psát za železnou oponou v industriální Ostravě v temném roce 1989. Na troskách kapel FUCKING DEATH a SARKOM vyrašilo nové těleso, které se jalo znovu vytyčit teritorium výstřednosti. Čile se formující extrémní metalová scéna tak dostala na své pomezí soubor, který si zvolil své přízvisko podle věcí posmrtných, stolů pitevních, oddělení patologických…

„Ano, je maximálně fascinující, co se děje s bezvládným tělem po jeho smrti. Navíc je obohacující uvědomit si, jak úžasné anatomické struktury jsou skryty pod lidskou kůží,“ přibližuje formace své zaměření.

V roce 2021 uběhlo již 421 let od okamžiku, kdy lékař Jan Jessenius provedl na těle popraveného oběšence první veřejnou pitvu v českých zemích. Právě jeho měli snad PATHOLOGIST na mysli, když si volili identitu, a s jeho tichou podporou shůry vypustili do světa své demonahrávky. První dvě kazety „Sexual Cadaveric Mysophilia“ a „Medical Jurisprudence“ přinesly nefalšovaný noisecoreový randál se stovkami vteřinových skladeb. Ale až třetí demo „Forensic Medicine And Pathology“ definitivně určilo další nekompromisní hudební směr.

Ten měl nadšený konzument zvrhlého soundtracku pitevních kratochvílí možnost naplno ochutnat s prvním studiovým albem „Putrefactive And Cadaverous Odes About Necroticism“, které už nabídlo standardněji nastolenou nahrávku, na níž kapela naplno rozvinula svůj potenciál. Ne náhodou se o kolekci mluví jako o prvním gore/grindovém albu v bývalém Československu. Vzduchem létaly tlení, deviace, obskurity a perverzní radost z abnormálního přístupu k životu, byť třeba jen v umělecké rovině. Onu tenkou linii určovali hlubinný vokalista Martin „Cyklo“ Cvilink, mučitel strunných nástrojů Daniel „Hary“ Harok, a konečně kakofonický bubeník Stanislav „Stanley“ Mazur.

Jakkoli je hudba PATHOLOGIST unikátní, stejně tak vydají střípky z osobních životů členů na další nevšední příběhy. Guturální vokalista Cyklo trávil svůj čas nejen studiem medicinských slovníků, ale ve svém studentském životě docházel na Fakultu stavební VUT v Brně. Jakožto jinoch byl pak špičkovým atletem v orientačním běhu. Naproti tomu kytarista Hary přičichl k mrtvolám doslova, neb nějaký čas pracoval v márnici na soudně-lékařském oddělení. Nad skutečnost totiž nikdy není.

Cyklo upřesňuje: „Témata, která jsme v PATHOLOGIST zhudebnili, nejsou žádná fikce. Hary byl vážně ohrožen na životě, když mu byla v hlavě diagnostikována mozková výduť. Operace na poslední chvíli ho zachránila. Stanley zažil na vlastním těle amputaci. Jednou v zimě málem umrznul, až mu museli na nohou uřezat oba nekrotizující palce. Killer pro změnu trpí pravidelně emetickou nauzeou, jakmile má vystoupit na podium před veřejnost. No a já coby sběratel lebek veškerých recentních obratlovců se při osteologické preparaci velmi často setkávám se všemi stádii rozkladu.“

Pro potřeby druhé předmětné desky „Grinding Opus Of Forensic Medical Problems“ rozšířil PATHOLOGIST dostatečně otrlý baskytarista Tom „Killer“ Miller, který se do hnilobných orgií zapojil nejen jako aktér, ale také jejich architekt. Za zmínku pak rozhodně stojí unikátní home video „Grinding Putrefactive Spectacular“, jež v tomto ranku nemělo obdoby. Rozkvět hanobení lidských tkání v rytmu death/grindu ovšem v dalších létech překvapivě nenastal. Naposledy zapadly dveře pitevního sálu, a z PATHOLOGIST se stal nepolapitelný kult, po kterém zůstal jen pomyslný pach mrtvých těl.

„Čas od času dochází k exhumaci našich klasických alb z let 1992 a 1993. Moc si vážíme tohoto neutuchajícího zájmu a jsme rádi, že naše hnijící tvorba stále oslovuje nové, ale i staré posluchače. Až nám připadá, že značka PATHOLOGIST už dávno funguje sama bez našeho vlastního přičinění,“ dodávají svorně všichni členové.

PATHOLOGIST opět nasvítili autoptický sál a všude voní omamný formaldehyd…

order/objednávej zde:

-----------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - BIZARRE - Invocation Codex (2021)


BIZARRE - Invocation Codex
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Řez vedl od krku až dolů. Hezky pomalu, užíval si rudou krev, vytékající z rány. Hluboko pod zemí, ve staré opuštěné kryptě. Noční můra, která tě pronásledovala několik let, se najednou stala skutečností. Díváš se na svoje rozřezané tělo a bolest přichází až po nějaké době. Jak může být někdo schopen něčeho tak ohavného? A proč zrovna já? Ptáš se do tiché tmy. Shniješ tu zaživa, umřeš a najdou tě až po mnoha letech. Svět je někdy hodně nespravedlivé místo.

Jenže podobné příběhy se opravdu odehrávají. Jsou nasáklé zkaženou krví, shnilým masem. A také dobrým death metalem, stylem, který o podobných ošklivých věcech pojednává. Španělští BIZARRE na své dlouhohrající prvotině připomínají démony ze starých časů, kteří se přišli pomstít.


Kapela se ve své tvorbě volně inspirovala tvorbou třeba takových MORBID ANGEL, CEMETARY, GOREMENT, DEPRAVITY, AMORPHIS, GHASTLY. Jedná se o hrubý, surový smrtící kov staré školy, který v sobě obsahuje velké množství chladu, smrti a šílenství. BIZARRE umí perfektně vystihnout svými skladbami nálady míst, kde se staly násilné činy. Jakoby do jejich hudby bylo otisknuto veškeré utrpení, nenávist, hniloba a strach. Pánové sice nehrají nic nového, ani objevného, ale album není jenom dobře odvedeným řemeslem. Má v sobě nahrubo nasekanou tmu, spoustu zajímavých momentů, touhu ničit a zabíjet hudbou. Pro mě, jako pro starého death metalového psa, bylo hrozně příjemné se k nahrávce vracet, nechat se pohřbít zaživa a užívat si mrazivě pochmurné melodie. Líbí se mi i obal a zvuk, texty inspirované H.P. Lovercraftem. Máme před sebou komplexně odvedenou práci, na které je velmi těžké hledat jakékoliv chyby. Už zase mi maso z těla odřezávají riffy ostré jako čerstvě nabroušený skalpel, masivní vokál bolí, dunivé bicí drtí. Katakomby vydaly další svědectví. O poctivé, prašivé muzice ze starých časů. Démonický death metal, který vás spálí na popel!


Asphyx says:

The incision led from the neck down. Pretty slowly, he was enjoying the red blood flowing from the wound. Deep underground, in an old abandoned crypt. The nightmare that haunted you for several years suddenly became a reality. You look at your torn body and the pain comes after a while. How can anyone be capable of something so disgusting? And why me? You ask in the quiet darkness. You rot here alive, you die and they won't find you until many years later. The world is sometimes a very unfair place.

But similar stories really take place. They are soaked in rotten blood, rotten flesh. And also, good death metal, a style that deals with similar ugly things. In their long-playing debut, the Spanish BIZARRE resemble the demons of old times who came for revenge.


In their work, the band was freely inspired by the work of such MORBID ANGEL, CEMETARY, GOREMENT, DEPRAVITY, AMORPHIS, GHASTLY. It is a rough, raw deadly metal of the old school, which contains a great deal of cold, death and madness. BIZARRE can perfectly capture with his compositions the mood of places where violent acts took place. It was as if all their suffering, hatred, rot and fear were imprinted on their music. Gentlemen don't play anything new or discoverable, but the album is not just a well-done craft. He has a roughly chopped darkness, a lot of interesting moments, a desire to destroy and kill with music. For me, as an old death metal dog, it was very nice to go back to the record, bury myself alive and enjoy the chillingly gloomy melodies. I also like the cover and sound, lyrics inspired by H.P. Lovercraft. We have a comprehensive job ahead of us, for which it is very difficult to look for any mistakes. Again, the meat is cut off from my body by riffs as sharp as a freshly sharpened scalpel, the massive vocals hurt, the roaring drums crush. The catacombs have given further testimony. About honest, dusty music from old times. Demonic death metal that will burn you to ashes!


Line up -
V-Kazar (Wormed) - Drums
Obzen (Onirophagous) - Guitars, Bass
Mark Berserk (Aposento) - Vocals
Evilead (Elderdawn, Moribundo) - Guitars

Artwork by Roberto Toderico (Asphyx)

Track Listing -
1. The Void
2. An Obsolete Creation
3. The Shadow Over Innsmouth - Default
4. Anima
5. Ex Oblivione
6. Souls In Formaldehyde
7. From Beyond The Grave
8. The Speeches Of The Damned
9. Awaiting The Equinox
10. In The Bowels Of Voormithadreth
11. The Advent Of Eternal Pain
12. The Call Of The Great Old Ones
13. 13 Ancient Forgotten Tsathoggua

středa 15. září 2021

Interview - CENTENARY - Death metal gives me peace of mind.


Interview with death metal band from USA - CENTENARY.

Answered Jim Albrecht (bass), thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - CENTENARY - Death…The Final Frontier (2021):

Ave CENTENARY! Greetings to the catacombs! When I wrote a review of your last album "Into the Graveless Beyond" two years ago, I thought, damn it, this band would be worth an interview. I listened to the album over and over again. The morgue massacre, exactly as it should be, I thought. Can you please introduce us to CENTENARY? How did you get together?

Cheers! Thanks for the interview, man. Centenary was first formed iin 2014 by Mike Bradley. I joined the band in 2015. I first met Mike years ago, when he was in a local band called All Creation Wept and I was playing bass in a band called Genocya. Our vocalist Allen Mercer and lead guitarist Matt Cunningham joined in 2016. We knew Al from his old band Nurse Ratched and Matt was in Genocya with me. Adam Davey(formerly of Surfer James) joined us in 2019.


Let's go to the new album "Death… The Final Frontier"… I've had it at home for a review for a while now, but instead of writing a few lines, I listen to it over and over again. I really enjoy it! This is the perfect exhumation of old death metal! How was the record created and what has changed in the two years since the last act?

Thanks, man! Glad you are really enjoying it. We spent most of 2020 writing the songs and recorded it in February of 2021. The biggest change since the last album, is the addition of Adam on drums. He joined shortly before we released "Into The Graveless Beyond", so this album was our first time getting to work with him on new material. He played a huge part in the creation of these songs.

I've been listening to death metal since its inception and you know what still fascinates me about it? Sound, yes, that dusty, moldy sound. You sound like a mix of ancient albums from Sweden (NIHILIST, DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE) and American schools (MASTER, CIANIDE, DECEASED). How did you manage to achieve such a great sound on the novelty? It is great angalog sound!

Thank you so much, man! That's a huge compliment. We've played shows with Master and Deceased, so thats good company to be in, haha. We recorded everything as natural as possible. The album was recorded digitally, but we did not go to a recording studio. Jeff Vergiels brought his recording gear over to where we rehearse at, and we tracked all the music there in one weekend. We worked on making sure the drums, guitar, and bass tones were where we wanted and then just layed everything down. No triggers, click tracks, etc. We recorded the vocals at Jeff's and then he mixed everything. Then we sent it to Mount Doom here in the Detroit area for mastering. We are super happy with how it turned out. We improved our production without losing any of that raw sound we love.


The theme of your lyrics is horror. Where do you get inspiration and which authors are your favourites? Do you have any movies that you can watch all the time? How were the lyrics created and who is their author? Do you also read books? Which one influenced you the most?

We draw a lot of inspiration from old Horror, Sci-Fi, and B-movies. Classic TV shows like "Kolchalk: The Night Stalker". Al writes most of the lyrics. Sometimes we'll come up with a song title or concept, and then he writes the lyrics. He also reads a lot of books, so he draws inspiration from there for songs like "Tower Of Excarnation". Sometimes real life inspires us, like with songs like "Remote Manipulation". When I read, it's usually some Stephen King or Clive Barker. The last book I read though was "Stay Ugly: The Life And Near Deaths Of King Fowley".

I also like the cover for the new record. The author is my favourite painter Juanjo Castellano. This time, the motive really worked. How did you get together with Juan? And why him? Is the painting painted to order or have you already chosen from the finished works?

Thanks, we love Juanjo's art as well! Mike had been put into contact with him a few years ago, and the cover was originally going to be designed for "Into The Graveless Beyond", but we ended up saving it for "Death...The Final Frontier". It was an original painting he did for us. We gave him the concept and he did all the rest. It came out awesome and it fits this album perfectly.


How did you actually get into playing death metal? You can feel from your music that you are also a fan of true death! When did you start playing and what bands did you go through? What about the first concert? Who was your role model and whom did you admire in your beginnings?

I was born in 1971, so I grew up with a lot of "traditional" Rock and Heavy Metal. In the 80's I discovered Thrash Metal, and then got into Death Metal in the 90's. The local scene here in Michigan, was what got me into Extreme Metal. Bands like Lucifer's Hammer, Masochist, Summon, Production Grey, Gutted, Repulsion...to name a few. We had a great scene here in those days. I joined Genocya in 2002 and have been playing Death Metal ever since. We all have a pretty good background in old school Death Metal. Some of my inspirations on bass are Jeff Walker from Carcass, Shane Embury from Napalm Death, Lemmy, Dan Lilker from Nuclear Assault/Brutal Truth, D.D. Verni from Overkill, and Joe Bench from Bolt Thrower.

The whole world knows what happened in Detroit. Has this situation affected your lives in any way? And to the music? Does the city inspire you in any way? And how is Detroit doing today? I also mean in terms of the scene, clubs, promoters and bands.

We love Detroit. We're proud to call it our home. There is a great scene here with some great venues and bands. Lots of good people and fans. This city definitely inspires and influences us. We recently played our first show here in over a year and a half, due to music venues having to close down due to the pandemic. We played with Deicide, Internal Bleeding, Kataklysm, and Begat The Nephilim. All the bands were great and it was a sold out show. It felt great to be back on stage and it was an awesome show!


The theme of the concerts is also connected with the previous question. How are CENTENARY with them? Do you play often and often? Do you prefer festivals or smaller clubs? And are you even willing to travel far? Aren't you attracted to a longer tour?

We love to play shows. It the funnest part of playing this music. Most of our shows are in smaller clubs. We've played bars, DIY venues, and some outdoor shows. Sometimes we travel outside Michigan. We've gone to Chicago, Cincinnati, Indianapolis, and Buffalo. We usually take long weekends, to travel for shows. We're open to pretty much anything, but we do all have jobs to work around. So extensive touring isn't always possible. We never rule anything our though.

What does death metal mean to you? Is it a lifestyle, a hobby, relaxation? How would you define it? You can easily embark on philosophical considerations.

For me, Death Metal is definitely my favorite music to play. I love the riffs. The drums. The vocals that sound like they came from the crypt. I wouldn't necessarily call it a "lifestyle", but I put everything I have into playing it and it gives me peace of mind. Sooths my soul. It's music, at the end of the day, but its great music.


A necessary question at the end. What is CENTENARY planning in the coming months? What can we fans look forward to?

Aside from the album release on September 10th, we have a couple local shows coming up. We are planning some other gigs for 2022 and we will also start writing for the next album.

Thank you so much for the interview. I'm leaving for work in a minute. I'll go around the cemetery. It is clear what will play in the player - "Death… The Final Frontier". And really loud. I wish the album the best possible sales and I hope that it will reach as many listeners as possible. Good luck to you in private! Death metal forever!

Thanks again for the interview, man! Appreciate your love for the new album. Cheers!

Recenze/review - CENTENARY - Death…The Final Frontier (2021):






-----------------------------------------------------------------------------------

TWITTER