DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 22. října 2021

Recenze/review - SLIMELORD - Moss Contamination (2021)


SLIMELORD - Moss Contamination
EP 2021, Sewer Rot Records, Dry Cough Records, Seed of Doom Records

for english please scroll down

Stará kniha s ohmatanými rohy, prach, který musíte odfouknout a teprve až potom obrátit zažloutlé listy. Vůbec jsem nevěděl, o čem bude, ale přitahovala mě už dlouho. Uložena v dřevěných deskách lákala, jakoby šeptala, přečti si mě. Je po okraj naplněná krví, nenávisti a utrpením. Je výpovědí o lidských činech. O násilí páchaném po staletí. Hodně smutné čtení. Pokračování knihy mrtvých, pokračování death metalu a doomu. To jsou i britští SLIMELORD.

Kapela, která je složená ze členů progresivních thrasherů CRYPTIC SHIFT. Tentokrát v pomalejším, smutnějším a syrovějším rozpoložení. Neotřelý přístup k muzice je ale znát i zde z každého tónu. Chlad a beznaděj, to jsou dva pocity, které mám z nového EP "Moss Contamination" asi nejčastěji. Jakoby se mi znovu otevřela stará rána. Tepe, žhne, pálí a zároveň je studená jako tato nahrávka.


Když "Moss Contamination" poslouchám, tak mám opravdu pocit, že si čtu z nějaké starodávné knihy. Kolem zní ozvěny ze záhrobí, v některých momentech možná inspirovány třeba takovými DISEMBOWELMENT. Zvuk je studený, těžký, surový. Připadám si jako při návštěvě starých katakomb, ve kterých se právě začínají probouzet v chladu dlouho uložená těla. SLIMELORD se celou dobu pohybují na hraně mezi naším a oním světem. Prosévám v rukou prach, užívám si všechny odstíny černé. Cítím ve vzduchu zkaženou krev. Album je skvělé jak kompozičně, tak se i skvěle poslouchá. Společná setkání jsou pro mě seancí, rituálem, morbidním zážitkem. Nenechte se ale mýlit, nejedná se jen o "obyčejný" death doom metal. Členové kapely jsou skvělí muzikanti a povedlo se jim do songů propašovat i spoustu progresivních prvků. Pro mě osobně je navíc skvělé, že nic nepůsobí násilně, skladby zní uvěřitelně, samozřejmě, lehce, přirozeně. V pochmurných stavech, ve kterých se každý někdy ocitneme, je podobná hudba doslova povinností. Když si užívám samotu, tak potřebuji desky jako je "Moss Contamination". Jsou pro mě studenou odpovědí na spoustu otázek. Death doomová Kniha mrtvých byla znovu otevřena! 


Asphyx says:

An old book with felt corners, dust that you have to blow away before turning the yellowed leaves. I had no idea what it was about, but it had attracted me for a long time. Stored in wooden boards, she was tempted to whisper, read me. It is filled to the brim with blood, hatred and suffering. It is a statement about human actions. About violence committed for centuries. Very sad reading. Continuation of the book of the dead, continuation of death metal and doom. These are also the British SLIMELORD.

A band that is composed of members of the progressive thrasher CRYPTIC SHIFT. This time in a slower, sadder and rawer mood. But a new approach to music can be seen here from every tone. Cold and hopelessness are the two feelings I have most often from the new EP "Moss Contamination". It was as if my old wound had reopened. Tepe, glows, burns and at the same time is as cold as this recording.


When I listen to "Moss Contamination", I really feel like I'm reading from an ancient book. There are echoes from the grave around, in some moments perhaps inspired by such DISEMBOWELMENT. The sound is cold, heavy, raw. I feel like visiting old catacombs, in which long-stored bodies are just beginning to wake up. SLIMELORD are constantly on the edge between our world and the other. I sift the dust in my hands, I enjoy all the shades of black. I feel rotten blood in the air. The album is great both in terms of composition and great listening. For me, meetings together are a session, a ritual, a morbid experience. But make no mistake, it's not just "ordinary" death doom metal. The members of the band are great musicians and they managed to smuggle a lot of progressive elements into the songs. What's more, it's great for me personally that nothing is violent, the songs sound believable, of course, light, natural. In gloomy states, in which we all sometimes find ourselves, such music is literally a duty. When I enjoy solitude, I need records like "Moss Contamination". They are a cold answer to a lot of questions for me. Death Doom Book of the Dead has reopened!


Tracklist:
01. Noitanimatnoc Ssom Gnittor
02. Day Of The Triffids
03. Puddle Dweller
04. Epithelial Contaminant (Amphibious Dirge)
05. Loretta's Bane

band:
MUD - Fretless bass
LORD DISORDER - Vocals
MOSS - Guitars
ORC - Guitars
CROC - Drums

KNIŽNÍ TIPY - 2001: Vesmírná odysea - Arthur Charles Clarke (1968)


2001: Vesmírná odysea - Arthur Charles Clarke
2008 (1968), Laser-books (Laser)

Měli jsme kdysi v naší partě takové rčení, že když někdo umře, tak vlastně jen odešel na Srí Lanku. Lidé mimo nechápali, o čem mluvíme, ale nám bylo vše jasné. Na Srí Lance přeci strávil většinu života jeden z mých nejoblíbenějších autorů sci-fi  Arthur Charles Clarke. Jeho Vesmírnou odyseu jsem hltal nejdřív v ukázkách z časopisu Karavana. Jestli se nepletu, tak o něm bylo i několik článků ve 100+1. Nedivím se, nebyl jen pouhým spisovatelem, ale i velkým populizátorem vědy. Někdy si říkám, co bychom za podobné osobnosti dnes dali.

Poslední léta (tuším od 1988) byl upoután na vozík. Přesto neztrácel pro něj tolik typický optimismus. On ještě věřil v lidi, řekl mi kdysi kamarád a já po letech zjišťuji, že měl pravdu. Navíc, Vesmírná odysea je skvěle napsaná, neskutečně propracovaná kniha. Kdyby se mě někdo zeptal, jaké dílo bych mu doporučil, abych jej uvedl do žánru sci-fi, určitě by patřila do mého výběru. Jako malého mě fascinovaly lety do vesmíru. Jasně, že jsem chtěl být jako Remek. Možná i kvůli tomu jsme postavili s kamarády v kroužku několik raket. Považte, některé opravdu vzlétly.

A my si představovali, že jsme uvnitř a míříme ke hvězdám. Přistaneme nejdřív na Měsíci, na který jsem za dlouhých nocích koukal dalekohledem. Hledal jsem tam jako malé naivní dítě kosmonauty. Jestli třeba náhodou, z jiné planety. Vlastně až po letech, když jsem si přečetl tuhle knihu, tak se moje fantazie utřídily. On vlastně psal Arthur Charles Clarke tak trošku i o mých snech. Další velkou devízou knížky je její napínavost, čte se vyloženě sama. Dokonce i technické pasáže jsou podávány zajímavě a pochopí je každý, kdo má alespoň trošku všeobecný přehled. 

Kubrickovy filmy podle mistrových knih...no jak to říct, my tenkrát chodili spíš na westerny, a když nejdřív čtete a pak vidíte, tak to prostě není ono. Alespoň pro mě. Ale chápu jejich úspěch. Jen si říkám, že by stálo za to vše natočit znovu, s dnešními technologickými možnostmi. Musel by se toho ale chopit někdo, kdo autorovy vize chápe a rozumí jim. O Arthurovi Clarkovi se říká, že byl u zrodu satelitů (předpověděl telekomunikační techniku v Setkání s Rámou). Bylo toho ale víc - třeba klávesnice spojené s obrazovkami, chytré hodinky, emaily, vyhledávání (Google), předpověděl i služby jako Skype apod. To jen abyste věděli, s kým máme tu čest.

Podobně moudrých, sečtělých a chytrých lidí moc na světě není. Arthur Charles Clarke ještě ke všemu uměl skvěle psát. Jeho zápletky, ve Vesmírné odysee třeba vzpoura strojů (co na to robotizace a umělá inteligence?) jsou fascinující. Některé pasáže si pamatuji dodnes, když jsem knihu zase po letech četl, vyskakovalo mi vše znovu v paměti. Pro mě jsou skvělé knihy ty, u kterých je mi smutno, jsem napnutý, usmívám se. Vesmírná odysea je sci-fi opusem, který jsem teď, když už si myslím, že mám trošku něco za sebou, hltal úplně stejně jako puberťák. Některé věci se od té doby opravdu staly, jiné nastanou. Knížku si znovu neskutečně užívám a tohoto klasika žánru řadím po právu do své soukromé síně slávy. 

Na závěr jeden z mých oblíbených autorových citátů, o kterých si myslím, že dnes platí víc, než kdy jindy:

„Komunikační technologie jsou nezbytné, ale ne dostačující k tomu, aby spolu lidé vycházeli.“

Tesat do kamene, co říkáte? A teď už mě prosím nechte, odlétám. Čeká mě mise, Jupiter i Saturn. Práce je hodně a času málo. Přeji hezký den. Přece víte, že „Dostatečně pokročilou technologii nelze odlišit od magie.“

-------------------------------------------------------------------------------------------------
Na Měsíci je objeven záhadný objekt. Důsledky nálezu jsou natolik významné, že je kvůli němu vůbec poprvé vyslána lidská posádka hluboko do Sluneční soustavy. Ale než výprava dosáhne cíle, vyskytnou se potíže, narůstající do děsivých rozměrů…

Slavný román napsaný v době, kdy přistání na Měsíci bylo ještě pouhým snem, přetvořený do jednoho z nejvýznamnějších filmů všech dob, strhující, prorocký. 2001: Vesmírná odysea je příběhem o přetrvávající otázce místa člověka ve vesmíru.

Román vychází u příležitosti čtyřicátého výročí svého vzniku a na památku Arthura C. Clarka, nedávno zesnulého velmistra žánru.
----------------------------------------------------------------------------------------------------


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 21. října 2021

Recenze/review - SULPHUROUS - The Black Mouth Of Sepulchre (2021)


SULPHUROUS - The Black Mouth Of Sepulchre
CD 2021, Dark Descent Records / Me Saco Un Ojo Records / Desiccated Productions

for english please scroll down

Prší a právě sis vykopal vlastní hrob. Už nemůžeš dál, nejde to. Vše ti připadá černé, ošklivé a zlé. Pronásledují tě noční můry, démoni se zjevují ve snech. Odložíš lopatu a přemýšlíš, jestli přeci jen někde neexistuje alespoň kousek světla. Ne, tentokrát ne. Vrátíš se domů a hledáš hudbu, která tě přenese na onen svět. Dánští SULPHUROUS jsou jasnou volbou. Jejich novinka "The Black Mouth Of Sepulchre" má totiž podobnou atmosféru, jako hřbitov, na kterém si ještě před chvílí přemýšlel o životě a smrti.

S tvorbou kapely jsem se poprvé setkal v roce 2018, když vydali album "Dolorous Death Knell" (odkaz na recenzi dole pod článkem). Již tenkrát jsem měl pocit, že mě někdo pohřbívá zaživa. Letos pánové pokračují v započaté hrobnické práci. Dostanete hrubozrnný, surový a zahnívající death metal staré školy, který se ihned stal mým velmi oblíbeným pokrmem. Podávány jsou totiž jen ty nejvíc zapáchající kousky syrového masa. 


Zmínit musím parádní obal (Paola Girardiho) i morbidní zvuk (Lasse Ballade Studios, Copenhagen). Novinka ale není jen skvěle zvládnutým řemeslem. To by bylo málo. Hroby jsou otevírány ve stylu INCANTATION, DEAD CONGREGATION, DISMA, UNDERGANG, PHRENELITH, GRAVE MIASMA, LVCIFYRE. SULPHUROUS přidávají navíc část sebe samého, kus svých zvrácených myšlenek. Skladby mají magickou, rituální a pochmurnou atmosféru. Jakoby kapela nahrubo nakrájela tmu a spolu se zkaženou krví nám ji rvala do chřtánu. Těžké, mokvající doomové pasáže se střídají s těmi rychlými, devastujícími. Posluchač dostává velmi pestrou nahrávku, laděnou do krvavých odstínů černé. Líbí se mi vlastně vše. Práce bubeníka, zuřivý a nelidský vokál i riffy, které odsekávají maso od kostí. Prší a právě jsem si vykopal vlastní hrob. Už nemůžu dál, nejde to. Vše mi připadá černé, ošklivé a zlé. Pronásledují mě noční můry, démoni se zjevují ve snech. Jsem prokletý! Prokletý poslechem nové desky "The Black Mouth Of Sepulchre". Ta se na dlouhý čas stala mým průvodcem v podsvětí. Brána do pekla byla znovu otevřena. Stačí jen vstoupit a přidat hlasitost. Dáma s kosou chodí okolo a podupává si do rytmu. Bestie se probudila. A stáhne vás do hlubin. Death metalové ozvěny ze záhrobí! Vynikající zásek!


Asphyx says:

It's raining and you just dug your own grave. You can't go on, it's not working. Everything seems black, ugly and bad to you. You are haunted by nightmares, demons appear in dreams. You put down your shovel and wonder if there isn't at least a bit of light somewhere. No, not this time. You return home looking for music that will take you to the other world. The Danish SULPHUROUS is a clear choice. Their new album "The Black Mouth Of Sepulcher" has a similar atmosphere as the cemetery in which he had just thought about life and death.

I first encountered the creation of the band in 2018, when they released the album "Dolorous Death Knell" (link to the review below the article). Even then, I had the feeling that someone was burying me alive. This year, the gentlemen continue the work of tomb work. You get coarse-grained, raw and rotting old-school death metal, which immediately became my very favourite dish. Only the smelliest pieces of raw meat are served.


I must mention the great cover (Paolo Girardi) and the morbid sound (Lasse Ballade Studios, Copenhagen). But the new album is not just a well-managed craft. That would be not enough. The graves are opened in the style of INCANTATION, DEAD CONGREGATION, DISMA, UNDERGANG, PHRENELITH, GRAVE MIASMA, LVCIFYRE. In addition, SULPHUROUS adds a part of themselves, a piece of their perverted thoughts. The songs have a magical, ritual and gloomy atmosphere. It was as if the band had roughly cut the darkness and, together with the spoiled blood, was tearing it into our throats. Heavy, wetting doom passages alternate with fast, devastating ones. The listener receives a very varied recording, tuned to bloody shades of black. I actually like everything. The work of a drummer, furious and inhuman vocals and riffs that cut meat from bones. It's raining and I just dug my own grave. I can't go on, it's not working. Everything seems black, ugly and bad to me. I am haunted by nightmares, demons appear in dreams. I'm cursed! Cursed by listening to the new album "The Black Mouth Of Sepulchre". She became my guide in the underworld for a long time. The gates of hell were reopened. Just enter and add volume. The lady with the scythe walks around and stamps to the beat. The beast awoke. And it will take you to the depths. Death metal echoes from the graveyard! Excellent matter!


about SULPHUROUS on DEADLY STORM ZINE:


TRACKLIST
1. Emanated Trepidation
2. Dry Breath of the Tomb
3. Shadows Writhing like Black Wings
4. Eyes Glaring Black Fury
5. The Black Mouth of Sepulchre
6. Gazing Into the Patch of Darkness

LINE-UP
M.F. - Guitars / Vocals / Piano
M.C. - Bass
T. - Drums

středa 20. října 2021

Recenze/review - ORGANIC - Where Graves Abound (2021)


ORGANIC - Where Graves Abound
CD 2021, Testimony Records

for english please scroll down

Nadzvednu víko od rakve a jsem hrozně zvědavý, kdo je uvnitř. Mrtvola bez tváře, rozpadající se kosti. Odkaz dávných death metalových předků. Zmrzlá země, smrt, která si nevybírá. Už dávno vím, že současný svět není nic pro mě. Proto rád a často poslouchám podobné desky jako "Where Graves Abound". Italská odpověď na švédské ozvěny ze záhrobí. Velmi dobře zahraná, upřímná, syrová, jako moje nová přítelkyně, která dlouho ležela v zemi.

Přemýšlím o smrti a přidávám volume. Užívám si ledově mrazivý zvuk, mocný vokál, riffy ostré jako skalpel. Jedná se o hudbu, která koluje i v mých žilách. Možná už jsem starý pes, ale pořád poznám desky, které mi dokážou zlámat kosti. A ORGANIC to umí na výbornou. V těchto katakombách se cítím velmi dobře. 

 

Je vcelku jasné, že v dnešní době se toho v death metalu příliš nového vymyslet nedá. ORGANIC nejsou výjimkou, ale každý musí uznat, že nové album není jen obyčejným řemeslem. Má v sobě navíc pověstnou temnou jiskru, spoustu zajímavých momentů. Líbí se mi i obal, produkce. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Víka od rakví praskají, bělostné lebky se smějí do tmy. Podobný death metal se vždy hrával v hlubokém podzemí, ve starých kostnicích a pitevnách. Inspirováni DISMEMBER, ENTRAILS, INTERMENT, ENTOMBED, GRAVE nebo třeba skvělými kolegy z Apeninského poloostrova HELSLAVE, předkládají Italové skvělý materiál. Songy v sobě mají drive a sílu, pověstnou energii, nasbíranou v nekonečných chodbách podzemí. Nadzvednu víko od rakve a jsem hrozně zvědavý, kdo je uvnitř. Mrtvola bez tváře, rozpadající se kosti. Odkaz dávných death metalových předků. Zmrzlá země, smrt která si nevybírá. Už dávno vím, že současný svět není nic pro mě. Zavřu se raději do své cely a poslouchám podobné desky jako je "Where Graves Abound". Tady je ještě vše v pořádku. Syrové, opravdové, uvěřitelné. ORGANIC vás pohřbí zaživa, zakopou vás hluboko pod zem. Rozdrásáte si obličej do krve a budete se těšit na druhou stranu, na onen svět. Tam se totiž hraje hodně podobně. Mrazivé death metalové ozvěny ze záhrobí! Skvěle!


Asphyx says:

I lift the lid from the coffin and I'm very curious who's inside. A faceless corpse, crumbling bones. The legacy of ancient death metal ancestors. Frozen land, a death who doesn't choose. I have known for a long time that today's world is nothing to me. That's why I like and often listen to similar records like "Where Graves Abound". Italian response to Swedish echoes from the grave. Very well played, honest, raw, like my new girlfriend who lay in the underground for a long time.

I think about death and I add volume. I enjoy the icy sound, powerful vocals, riffs as sharp as a scalpel. It's music that circulates in my veins. I may be an old dog, but I still know the albums that can break my bones. And ORGANIC can do it very well. I feel very good in these catacombs.


It is quite clear that there is not much new in death metal nowadays. ORGANIC are no exception, but everyone must admit that the new album is not just an ordinary craft. In addition, it has the famous dark spark, a lot of interesting moments. I also like the cover, the production. There is nothing left anywhere, nothing is missing anywhere. The coffin lids crack, the white skulls laugh in the dark. Similar death metal has always been played in the deep underground, in old ossuaries and autopsies. Inspired by DISMEMBER, ENTRAILS, INTERMENT, ENTOMBED, GRAVE or great colleagues from the Apennine Peninsula HELSLAVE, the Italians present great material. The songs have drive and strength, legendary energy, collected in the endless corridors of the underground. I lift the lid from the coffin and I'm very curious who's inside. A faceless corpse, crumbling bones. The legacy of ancient death metal ancestors. Frozen land, death he chooses. I have known for a long time that today's world is nothing to me. I'd rather close myself to my cell and listen to records like "Where Graves Abound". Everything is still fine here. Raw, real, believable. ORGANIC will bury you alive, bury you deep into underground. You will scratch your face in blood and look forward to the other side, to the other world. Frosty death metal echoes from the graveyard! Great!


about ORGANIC on DEADLY STORM ZINE:

úterý 19. října 2021

Recenze/review - ABSORPTION - Enveloping Womb of Astringent Void (2021)


ABSORPTION - Enveloping Womb of Astringent Void
EP 2021, Talheim Records

for english please scroll down

Smutek bez důvodu, jen tak, přišel a zůstal tu s námi. Vše kolem bylo černé, lidé divní, počasí pochmurné. Na zamrzlé hladině leželo mrtvé zvíře. Zima v kostech, strach a zvláštní dojem nicoty. Vždy si bývala vidět, ale najednou je z tebe oběť, lovená zvěř. Běžíš temným lesem a ve sluchátkách ti hraje neklidné death metalové album od ruských ABSORPITON. Jdou na to postaru, s důrazem na atmosféru a melodie. Doporučila si mi je, když si přišla domů a měla neklidné sny plné nočních můr.

Kapela vznikla v roce 2017. Po jednom demu a splitku s ODOCKH vydává letos album "Enveloping Womb of Astringent Void", které mě zaujalo hlavně svoji náladou. Na pevných smrtících základech jsou vystavěny pestré ledové obrazce. Líbí se mi určitý neklid, melancholie, která ze skladeb odtéká jako jedovatý hnis. 


EP se odehrává spíše ve středních a pomalejších tempech, zazní i doom metal. Takových kapel je samozřejmě velká spousta, ale ABSORPTION přeci jen vynikají. Možná je to schopností napsat dobrou skladbu, mrazivým zvukem, ale hlavně zvláštním rozpoložením, ve kterém celé EP utíká kupředu. Opravdu se znovu a znovu dívám na zamrzlé jezero, přemýšlím o posledních věcech člověka. Při poslechu vnímám hudbu celým tělem. I tohle jsou pro mě známky toho, že bych měl o podobných skupinách psát. Myšlenky plynou a poletují kolem, jako první sníh. Mrtvá země, chladná duše, neboj se má milá, ani tahle cesta není poslední. Opakující se motivy se mi zadírají pomalu pod kůži. Je to album pro sobotní odpoledne, když vyrazíš ven a konečně opustíš civilizaci nebo navštívíš konečně hřbitov. Líbí se mi, jak Rusové pracují s melodiemi, s harmonií, se stavbou songů. Nepotřebuji berličky k tomu, abych hodnotil čísly, pořád si myslím, že muzika má být hlavně o emocích, o přenesené energii. Každý to máme jinak, ale ABSORPTION vám mohu s klidem doporučit. Krása umírající přírody má něco do sebe. Pánové o tom ledacos ví a jejich tvorbu tak plně vyjadřuje označení - Funeral death metal!


sumarizace:

Mám rád smrtící kov, který je načichlý doomem. Propracovaný, temný a zákeřný. Plazící se jako klubko malých háďat, které jednou vyroste nakrmeno vaší nenávistí a pozře vás. Dlouhé procházky po hřbitově během podzimních dnů. Smutek a vzpomínky, z těchto pocitů je utkán i můj poslech nové desky "Enveloping Womb of Astringent Void".

Oceňuji sirnatý a šílenstvím načichlý zvuk. Líbí se mi i obal, nadšený jsem z riffů, jak vystřižených ze starých death doomových učebnic. Morbidní zážitky s přechodem na onen svět ožívají, jsou najednou zcela hmatatelné. Pokud má být undergroundová hudba hlavně o emocích, o pocitech, o posledních věcech člověka, tak potom se podařilo ABSORPTION nahrát skvělou desku. Klečeli jste někdy u hrobu a mluvili se svými předky? Prosévali jste mezi prsty hlínu a přemýšleli, co jednou nastane, až přejdete na druhou stranu? O tomhle tohle album přesně celé je. O Smrti, smutku, zapomnění. Je vhodné k dlouhým pochůzkám noční krajinou, nejlépe v dešti a mlze. Přidávám volume a mám chuť se rozpadnout na tisíc kusů. Jsem rozbitý, zničený, jsem znovu v márnici a děsím se každého stínu. "Enveloping Womb of Astringent Void" je death doom metalovou seancí pro vyvolávání duší zemřelých! Hniloba, chlad a smrt, nic jiného zde nenajdete. Jen bolest. Funeral death metal!


Asphyx says:

I like the death metal which is smelled by doom. Sophisticated, dark and insidious. Crawling like a ball of little snakes that will grow up fed by your hate and will eat you. Long walks in the cemetery during autumn days. Sadness and memories, from these feelings I have while listening to the new album "Enveloping Womb of Astringent Void".

I appreciate the sulphurous and frenzied sound. I also like the cover, I'm excited about riffs, cut out from old death doom textbooks. Morbid experiences with the transition to the other world come to life, they are suddenly quite palpable. If underground music is mainly about emotions, feelings, about the last moments of people, then ABSORPTION managed to record a great record. Have you ever knelt by the grave and talked to your ancestors? Have you sifted soil between your fingers and wondered what would happen once you crossed over? This is exactly what this album is all about. About Death, Sadness, Oblivion. It is suitable for long walks through the night landscape, preferably in rain and fog. I'm adding volume and I want to fall into a thousand pieces. I am broken, destroyed, I am again in the morgue and I am scary of every shadow. "Enveloping Womb of Astringent Void" is a death doom metal session which evoking the souls of the dead! Rot, cold and death, nothing else. Just pain. Funeral death metal!


Tracklist:
01. Graven Screams In The Stones Engulfed By Darkness
02. Dismal Disappearance
03. Mental Secretion
04. Irreversible Cruelty
05. Miasmas Of Boiling Ashes

band:
Mortician - Guitars/Vocals/Bass
Necropatolog - Drums

News! - CONTRASTIC a PERFECITIZEN - Humamunipulation tour 2021



CONTRASTIC a PERFECITIZEN - Humamunipulation tour 2021

Že si tyhle dvě party jdou po krku, není žádným tajemstvím.
Proč tedy spolu vyráží na společné miniturné, dá se to racionálně vysvětlit? Dá, a je to velmi prosté.
Nikdo s nimi už nechce hrát, zbyly si pro sebe.

Zabookovat pro CONTRASTIC a PERFECITIZEN několik tuzemských koncertů nebylo vůbec jednoduché. Jejich nesmyslné nároky na vybavení backstage, kdy každý jí, pije i dýchá něco jiného, vyvrcholily žádostmi o oddělené šatny i toalety, které se v některých menších klubech vyřeší buď drobnou přestavbou klubu či alespoň střídáním sedacího prkénka. Náročným technickým požadavkům nakonec úspěšně vyšly vstříc kluby v Liberci, Teplicích, Ostravě (tam se ještě musí vykácet dva stromy, stíní do backstage Contrastic), v Brně, Jaroměři a v Praze, kde bude během koncertu Perfecitizen přerušen provoz metra, aby neslyšitelné otřesy způsobené projíždějící soupravou nenarušily soustředění a výkon senzitivního bubeníka.

Několik právnických firem momentálně připravuje návrhy smluv upravující vztahy mezi kapelami i jednotlivými hudebníky. Zvlášťní pozornost je věnována hrací době obou kapel, která by měla být na setinu setiny stejná (hrozí vysoké pokuty). Sporným momentem však stále zůstává pozice headlinera turné.

Marketingoví profesionálové připravují srovnání sledovanosti kapel na facebookových, instagramových a bandcampových profilech, na kanálu Youtube, Spotify atd. Budou se zjišťovat a detailně porovnávat vlastnosti a psychická rozpoložení všech muzikantů. Zkušená komise složená z nejlepších psychologů a sexuologů (kvůli koncertu v Brně) bude zpovídat přátele i rodinné příslušníky členů kapel ve snaze nalézt a případně včas diagnostikovat abnormální úchylky, které by mohly ohrozit umělecká vystoupení a celkový dojem. Matky, manželky, milenky i kolegové z práce, vlastně i domovnice mohou tedy svou výpovědí ovlivnit pořadí kapel tohoto turné. O výsledcích vás budeme promptně informovat.

L´inphantile Collective



HUMAMUNIPULATION tour - CONTRASTIC & PERFECITIZEN

---

16.11. - LIBEREC - AZYL


---

17.11. - TEPLICE - HVJEZDA


---

18.11. - OSTRAVA - BARRÁK


---

19.11. - BRNO - MELODKA

Power Grindcore 8 - https://fb.me/e/14HDdSHmJ

---

20.11. - JAROMĚŘ - BASTION


---

21.11. - PRAHA - MODRÁ VOPICE


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

News! - SEAR BLISS a BOHEMYST - říjnové turné Phantoms from The Edge Tour 2021



Phantoms from The Edge Tour 2021

S radostí oznamujeme první evropské turné kapely Bohemyst, které se uskuteční letos v říjnu.

Na tento úžasný výlet se k nám připojí naši kolegové ze stáje Hammerheart Sear Bliss z Maďarska.

Hlavním důvodem tohoto turné je propagace našeho debutového alba "Čerň a Smrt", které vyšlo teprve před dvěma měsíci a prozatím sklízí veskrze nadšené reakce!

Kromě několika zahraničních zastávek chceme upozornit zejména na dvě akce v českých luzích a hájích - v Plzni a ve Volyni.

Kompletní soupiska akcí:

18 října, pondělí - München (D), Backstage München (hosté: Ad Nemori, Lighthouse)



20 října, středa - Plzeň (CZ), Parlament Club (host: Mallephyr)



21 října, čtvrtek - Volyně (CZ), Na Nové (host: Desire for Sorrow)



22 října, pátek - Kassel (D), Goldgrube Kassel



23 října, sobota - Helmond (NL), De Cacaofabriek



24 října, neděle - Rotterdam (NL), Baroeg Rotterdam


Těšíme se na viděnou!

Bohemyst

about BOHEMYST on DEADLY STORM ZINE:

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 18. října 2021

Recenze/review - DEIMLER - A Thousand Suns (2021)


DEIMLER - A Thousand Suns
CD 2021, Xtreem music

for english please scroll down

Chtěl jsem se napít čerstvé vody. Spalovala mě neskutečná žízeň. Jenže tam byla. Postava, vznášející se na hladině. Nafouklé břicho, krvavá rána na hlavě, vyděšený výraz. Vytáhli jsme ji ven a přemýšleli, kdo mohl udělat něco tak ohavného. Na zádech měla podivné znamení. Znamení smrti. Položili jsme ji na zem a přemýšleli o nenávisti. Vzduchem se vznášela beznaděj a Smrt, ta krásná dáma, se smála za rohem. Poslouchal jsem nové album španělských DEIMLER a do mého těla i mysli vstoupil chlad.

Death metal se dá hrát mnoha způsoby a pánové si zvolili můj neoblíbenější. Starý, prašivý smrtící kov, zahraný nejen s dobrou řemeslnou zručností, ale i nadšením a odhodláním. Skladby mají drive, sílu a obrovské množství energie. Otevírám další rakev a s chutí podupávám do rytmu. Jsou stejné krve jako já. 


Máte rádi kapely jako DEMILICH, CARNAGE, ADREMELECH, DISMEMBER, AVULSED, FUNEBRE, NECROPHILIAC, ENTOMBED, CARTILAGE, DEATH, OBITUARY nebo GRAVE? Pak by se vám mohlo líbit i nové album "A Thousand Suns". Ožívají na něm staré přízraky, zombie tančí zběsilé tance na hromadných hrobech a v márnici není nikdy klid. Jsem spokojený a užívám si nejen skvělý prašivý zvuk, ale i spoustu nápadů, které se povedlo téhle smečce narvat do celé desky. Procházím se záhrobím, přidávám hlasitost, zdravím všechny známé i nové přízraky. Hudba pro mě vždy byla hlavně o srdci a o schopnosti mě připoutat k přehrávači. DEIMLER tohle všechno umí a přidávají ještě něco navíc. Kus sebe samého, svých nápadů a touhy ničit. Na její mrtvý pohled, na její tělo, vznášející se na hladině nikdy nezapomenu, stejně jako na nahrávku "A Thousand Suns". Smrt má mnoho podob a jen vyvolení jí dovedou nahrát na hudební nosič. Španělé jsou jako jezdci apokalypsy, kteří se vrátili mezi nás, aby šířili zlo a smrtící kov. O tomhle kdysi tento styl býval a já nemohu hodnotit jinak, než velmi vysoko. Staří fanoušci vědí své. Hraje se zde hlavně pro nás, pro všechny prokleté, utopené, pověšené, zastřelené. Pokud máte rádi starou švédskou a finskou školu, tak neváhejte ani chvilku. Ryzí death metal, který vám zláme všechny kosti v těle!

Asphyx says:

I wanted to drink fresh water. I was terribly thirsty. But she was there. A figure floating on the surface. Puffy abdomen, bloody wound on the head, scared expression. We pulled her out and wondered who might have done something so disgusting. She had a strange sign on her back. A sign of death. We laid her on the ground and thought about hatred. Hopelessness hovered in the air, and Death, the beautiful lady, laughed around the corner. I listened to a new album of Spanish DEIMLER and coldness entered my body and mind.

Death metal can be played in many ways and the gentlemen have chosen my favourite. Old, dusty deadly metal, played not only with good craftsmanship, but also with enthusiasm and determination. The songs have drive, strength and a huge amount of energy. I open another casket and stamp it to the beat with gusto. They're the same blood as me.


Do you like bands like DEMILICH, CARNAGE, ADREMELECH, DISMEMBER, AVULSED, FUNEBRE, NECROPHILIAC, ENTOMBED, CARTILAGE, DEATH, OBITUARY or GRAVE? Then you might also like the new album "A Thousand Suns". Old ghosts come to life on it, zombies dance frantic dances on mass graves, and there is never peace in a morgue. I'm satisfied and I enjoy not only a great dusty sound, but also a lot of ideas that this pack managed to get into the whole record. I walk through the graveyard, I add volume, I greet all known and new ghosts. For me, music has always been mainly about the heart and the ability to tie me to the player. DEIMLER can do all this and add something extra. A piece of oneself, one's ideas and desire to destroy. I will never forget her dead gaze, her body floating on the surface, as well as the recording of "A Thousand Suns". Death takes many forms and only the chosen can record it on a musical medium. The Spaniards are like the riders of the apocalypse who have returned among us to spread evil and deadly metal. This style used to be about this and I can't rate it other than very high. Old fans know their stuff. It is played here mainly for us, for all the cursed, drowned, hung, shot. If you like old Swedish and Finnish school, don't hesitate for a moment. Pure death metal that will break all the bones in your body!


about DEIMLER on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
1. A Thousand Suns
2. Blessed All Forms...
3. The Chosen One
4. Skull's Smiling
5. Nebuchadnezzar
6. The Sentinels
7. The Architect...
8. ...And the Oracle
9. Tenth Masters Sections (Outro)



neděle 17. října 2021

Recenze/review - VENEFIXION - A Sigh from Below (2021)


VENEFIXION - A Sigh from Below
CD 2021, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Rituálů, oslavujících matku Smrt je velká spousta. Lidé jí byli vždy fascinováni a spojovali si ji hlavně s temnotou, chladem i nenávistí. Je vcelku zajímavé sledovat jednotlivé kulty po celém světě. Black metal, death metal, v některých případech i thrash, se pokouší také v některých momentech připodobnit poslední věci člověka hudbou. Francouzské VENEFIXION jsem si našel v záhrobí sám. Po předchozím vynikajícím EP "Armorican Deathrites" (2016), jsem si informace o kapela uložil do svých nekonečných archívů a čekal, až vydají dlouhohrající desku.

Album "A Sigh from Below" je tu a je opravdu takovým zvláštním rituálem, podivnou seancí,  po které nezůstane nikdo živý. Jen krvavé šmouhy na zdi. Kosti jsou vyskládány v obrazcích velebících jediného pravého pána temnot. Já si tak mohu naplno vychutnat nahrávku, u které se cítím, jako bych polykal chuchvalce zaschlé krve.


Jasně, že tu nalezneme spoustu odkazů od IMMORTAL až po SLAYER. VENEFIXION bych ale přeci jen zařadil spíše po bok takových jmen jakou jsou třeba NECROVATION, ENSNARED, VORUM, NECROVORE, MORBUS CHRON, TRIBULATION, DEGIAL. Songy jsou takovým zvláštním způsobem jedovaté, jen je třeba nad nimi chvíli přemýšlet. Francouzi určitě nehrají hudbu na první dobrou. Potřebují čas, aby zažehli oheň. Některé skladby jsou možná také trošku delší, ale zase na druhou stranu, je to ode mě jediná drobná připomínka, kterou může někdo jiný zase vnímat pozitivně. Jinak si užívám všechno - zvuk, obal, jednotlivé motivy. Přistupuji k desce opravdu spíše jako k temnému, krvavému rituálu. Neznám nic lepšího, než se zavřít do své oblíbené kobky, pustit "A Sigh from Below" pořádně nahlas a čekat, až přijdou první stíny. Nebojte, temnota na sebe nenechá nikdy dlouho čekat. Záleží jen na stavu mysli. Nahrávku lze s klidem doporučit všem tmářům, nihilistům, prokletým i nemrtvým. Oltář je připraven, ohně hoří jasným plamenem. Postava v kápi odříkává první modlitbu. Temný, chladný rituál smrti!


sumarizace:

VENEFIXION zaříkávají podobným stylem jako třeba takoví NECROVATION, ENSNARED, VORUM, NECROVORE, MORBUS CHRON, TRIBULATION, DEGIAL. Samozřejmě s vlastním výrazem a postupy, se skvěle mokvajícím zvukem i obalem, který připomíná motivy ze starých okultních knih. "A Sigh from Below" je death metalovým obřadem pro vyvolávání nemrtvých. Zpočátku se tváří možná trošku nepřístupně, ale stačí vydržet a postupem se objeví spousta zajímavých momentů. Temnota vás také pohltí postupně, polehounku, jako zákeřný jed. Rozmlouváme tiše, šeptáme modlitby plné strachu a beznaděje. Kříže jsou obráceny dolů a oběť připravena. Proříznuté hrdlo, nálada je pochmurná. Kdo je živý a kdo už přešel na druhou stranu? Mám rád desky, které mě dokáží pohltit, u kterých jsou předány emoce. VENEFIXION mě rozhodně nezklamali a znovu odvedli skvělou okultní práci. Stačí jen přijmout pozvání na seanci. Zákeřný, tajemný a zkažený death metal, který se vám usadí hluboko ve vnitřnostech. Buďte prokletí!


Asphyx says:

VENEFIXION chant in a similar style as NECROVATION, ENSNARED, VORUM, NECROVORE, MORBUS CHRON, TRIBULATION, DEGIAL. Of course with its own expression and procedures, with a great wetting sound and cover, which resembles motifs from old occult books. "A Sigh from Below" is a death metal ceremony for summoning the undead. At first, his face may be a little inaccessible, but just hold on and a lot of interesting moments will appear. Darkness will also engulf you gradually, a lie, like an insidious poison. We talk quietly, whispering prayers full of fear and despair. The crosses are turned down and the victim is ready. Throat slit, mood gloomy. Who is alive and who has already crossed over? I like records that can absorb me, in which emotions are passed on. VENEFIXION did not disappoint me definitely and did a great occult job again. Just accept the invitation to the session. An insidious, mysterious and spoiled death metal that settles deep inside you. Be cursed!

Tracklist:
01. Resurrection
02. Veneficial Upheaval
03. Of Wolves And Ghosts
04. Ways To The Netherworld
05. Clavicula Salomonis
06. Summoned And Defiled
07. Subterranean Deathspell
08. Aghori's Ashes Of The Dead
09. As Light Goes Astray

band:
K. Desecrator: Drums
R.Cadaver: Vocals
J. Obscene: Lead Guitar + Rhythm
M. Abomination: Bass
Reido: Rhythm + Lead Guitar

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý dvacátý první - Věci, který mi (ne)byly jedno.

Příběh tří stý dvacátý první - Věci, který mi (ne)byly jedno.

Sedíme s Vencou u Jablonecký přehrady. Je ještě teplo a nechce se nám ani do hospody. Kecáme o životě. Řešíme nesmrtelnost Krista, zevlujeme a kouříme tvrdý Sparty. Venca si odchrchlá a spřádá jednoduchý příběh svého života. Přání máme stejný. Normální ženu, mít kde bydlet a práci, která nás nebude srát. Kopu dětí, kterým budeme pouštět metal, protože tenhle hudební směr nesmí vymřít po meči ani po přeslici. Jinak nemáme nějaký velký nároky. Jsou věci kolem, který nám jsou úplně jedno.

Třeba nás vůbec netrápí, když někdo nemá naši hudbu rád. Punk a metal nejsou pro každýho, to je přece jasný. Sem tam si sice děláme prdelky z dechovky nebo zábavovejch kapel, který jsou z nějakýho záhadnýho důvodu pořád populární. Nemáme vůbec nic proti tomu, že se někdo chodí do kulturáku ožrat a zapařit na jednoduchý skladby, který by ze sebe žádnej aspoň trošku soudnej umělec jinak nevypustil. Chodí tam krásný holky, takový ještě poctivý. Jo, krev a mlíko, to já rád. Nesnáším umělý pipiny, co se kroutí v elasťákách na disko. Populární hudbu nějak nesleduju, jen co se mihne kolem v rádiu nebo MTV, ale my zkrátka tyhle podniky nevyhledáváme. To radši partu trampů, co se usmívají ve vlaku. U stánků vole. No a co? Trošku pokory, méně žluče, vážení.

Hele a víš co mi je úplně ale úplně u prdele? Politika. Ňákej Klaus, ňákej Zeman, ti mi mohou být úplně ukradený. Jediný, co mi přijde divný, že maj pořád tolik hlasů komouši. No, je fakt, že ve dvaceti politiku neřešíte. Po euforii v devadesátkách tu máme tvrdej politickej boj. Demokracie ztratila kouzlo, zvykli jsme si na ní hrozně rychle. O té doby chodíme k volbám a volíme nejmenší zlo. Pokud to jde. Je to smutný, ale to je holt život, tak proč si zasírat hlavu blbostma. Koukni na támhletu holku. Jak se nese, to mě tedy zajímá o hodně víc. No, hele, ty vole, mě taky. To by byla krásná máma mejch dětí. Jdu se jí zeptat. Dobrý den slečno, jak se dneska máte. Zrovna jsme si říkali, jestli byste nepohrdla naší přítomností. Nejsme žádný Rotchildové, ale takhle na nějaký pěkný terásce, bychom vás pozvali na něco dobrého. Nic závaznýho, jestli mi rozumíte.

Usmála se, pohodila hřívou a že jako jo, ale musí domů odvézt dítě. Svobodná matka, blesklo mi hlavou. Koneckonců, proč ne. Dáme cígo, domluvíme si sraz za dvě hodiny v jedný hospůdce s výhledem na přehradu a rozloučíme se. Paní je vilná, říkám si, protože se ke mě nakloní a i když mě zná asi pět minut, líbne mě na pusu. Tak jo, shrneme si to. Jsou věci, který jsou nám jedno a jsou věci, který nás serou. Vadí nám teplý pivo, hloupá politika, namachrovaný slečny, který se přetvařují a jsou umělý a falešný. Vadí nám, když se z metalu dělá umění a pozéři nad ním intelektuálně diskutují. Metal je hlavně zábava, ne? Nebo jsme to celý blbě pochopili? Venca dělá kroužky z cigaretovýho dýmu, to já se nikdy nenaučím, stejně jako pískat na prsty.

Jsme na terásce a debata pokračuje. Hele, v punku je to stejný. Máš lidi, co jsou na pohodu, ale taky teď ty mladý. Hrůza. Smějeme se a připadáme si jak starý fotři. Máme prdel z vidláků, ale ctíme moudré stařečky a stařenky. Elegantní dámy v letech, co mají co říct. Obyčejný mámy, ty naše, s koláčema a otevřenou náručí. Jenže jak se otevřely hranice, tak chce každá hloupější holka jen cestovat, přitáhnout si nějakýho cizince (Itala rozumíš) a bejt jako za vodou. To my nabídnout nemůžeme. Jsme jen metalák a punkáč, srdce otevřený, kluci vobyčejný jak zákon káže. Pivo a rum je nám přednější před vybranějším pitím a kaviárem. Když já prostě radši ty utopence. Jsme s Vencou ze stejnýho těsta, tyhle debaty mi už dva roky děsně chybí. Protože Venca už není mezi námi. A tak vždycky, když jedu na chalupu, tak si jdu zaplavat na přehradu, pak si sednu a stejně s ním mluvím. Akorát mě štve, že se se mnou už nehádá, jestli jsou hezčí brunety nebo blondýny.

Je tak příjemně teplo, že bychom možná časem vymysleli znovu kolo. Přijde paní. Představí se jako Marie a připadá nám, že se známe odnepaměti. Automaticky se zapojí do debaty. Ona tedy spíš rock, ale to nevadí, víme vo co de, ne? Padají najednou rumíky, dáma se lehce červená, taky se svěří. Byla moc mladá, tak to začíná vždycky. Ten její utekl, nechal ji samotnou s dítětem. Takový obyčejný příběh. Víc piv, víc vím, připadá mi hrozně hezká. Jak už je matkou, tak je taková spokojenější, vyrovnanější, dospělejší. Jsem rozvrkočenej, že bych s ní šel hned vedle do lesíka, ale slušný vychování mi to zatím nedovolí. Jsou věci, co mi vadí a jsou věci, co miluju. Říkám jí a koukáme na hvězdy. Smrťáku neser, ty vždycky nějakou sbalíš. Maruška se líbí víc mě, ty zase zmizíš do Plzně, nech toho.

Ale já nemůžu, mám to v sobě, jsem chlap a tak tokám. Moc testosteronu a navíc vidím, že Máří celá září. Kluci, vy jste skvělý. Hele, víte co vadí mě? Chlapi, co se neumí chovat, co jsou hrubý a hnusný, slizký. Líběj se mi rockeři, dlouhý vlasy, ale v závěru jsem na tom jako vy dva. Normální, kde je hergot někdo obyčejnej a normální? Kolikrát jsem já tohle za poslední dobou slyšel. To se svět fakt posral, to nám demokracie přinesla jen touhu po moci a penězích? Slýchám to kolem, že za socíku lidí drželi víc při sobě. Měli jen jednoho nepřítele a tak se semkli. Spiknutí, možná větší pokora. Hele, ale sviní bylo taky hodně, to si snad pamatujete jako děti, ne? Pošeptá mi do ucha, že jestli chci, že u ní můžu přespat. Ale já ne, i když mi v něm doslova cuká, protože je fakt překrásná. Kolik ženskejch je takovejch? Chytrejch, obyčejnejch? Nedělám chybu? Třeba se tahle nenadálá šance nebude opakovat.

A že prý je kousek vedle rocktéka. Dáma chce tančit. Inu, proč ne. Jsou ale věci, co mi vadí. Vidláci, co si myslí, že jsme zasraný Pražáci i namachrovaný kluci, co nejdou daleko pro ránu. Myslí si, že to ženskejm imponuje, někoho ponížit. Těm jednodušším asi jo. Usedneme ke stolu a protože je Maruška fakt kus a pár chlapců samozřejmě zná, tak je v jednom kole. Já netančím, dívám se. Jsem tichý pozorovatel. S pivem v ruce se dívám, jak se vlní, natřásá. Ten úsměv. Nedivím se, že by ji každej chtěl. Muzika ale není přímo můj šálek kávy. Proto tu mám s sebou Vencu, kterej to zařídí. Starý rockový pecky, klasika pro Smrťáka a Marii, hlaholí do mikrofonu DJ. Musím jít tedy tancovat. Už jsem nepařil dlouho. Skáču na parketu a předvádím svá nejlepší čísla. Závěrem se hrajou ploužáky, dám dva a pak řeknu Vencovi. Může na ní stejně oči nechat.

Nemám rád lidi, který nepřejou ostatním, nemám rád machýrky, co by Marii přeřízli jen tak, někde na lavičce. Venca je kámoš, největší, rozumíš. Nebudu mu lézt do zelí. Jsem rád, že konečně začal žít. Je hezký se na ně koukat. Jak ji jemně drží kolem boků, dívá se jí do očí. Z její strany jiskra nepřeskočila, škoda, bylo by to super zakončení. Místo toho ji odvedeme domů. Dostanu francouzáka a Venca jenom pusu. Pak na lavičce až do rána lituje sám sebe. Koukáme na nebe a přemýšlíme, kde jsou naše šťastný hvězdy. Jsou vůbec někde? Umíráme a rodíme se, pořád nás něco bolí a měli bychom si prchavé okamžiky štěstí zakonzervovat na zimu, až bude pořád tma. Mluvíme i o Plzni, proč tam vůbec jsem a že mám v sobě pořád šrám od Kateřiny třetí, mrchy největší. Proč nikdo nechce obyčejný kluky? To na nás fakt není nic zajímavýho?

Když pracuju, tak na sto procent, když miluju, tak na sto deset. Jsem stachanovec lásky, říká Venca, když chčije na kandelábr. Hej, kde jsi krásná neznámá. Mámo mých dětí? Tolik otázek a skoro žádný odpovědi. Filozofujeme i cestou na chalupu. Trvá nám hodně dlouho. Ale zase už mají otevřeno v krámě a voňavý rohlíky, nějaký ty lahváče a stín za chalupou mají něco do sebe. Usínáme a probudíme se na trávě. Nad hlavou plujou mraky a oboum se nám zdálo o Marii. S ní by se daly dělat věci. Musíme si udržovat hladinku, ještě nás čeká sobota. S Vencou jsem hrozně rád, je to fakt kámoš, takových jsem za život moc nepotkal. Nejsou lidi, nejsou ženský. Vyprodáno, zeptejte se příští kvartál. Tak jo, hele a víš co mě sere úplně nejvíc? Co? Když dojde pivo! Ty vole, to nevadí, dyk máme rum! 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 16. října 2021

Recenze/review - AEON - God Ends Here (2021)


AEON - God Ends Here
CD 2021, Metal Blade Records

for english please scroll down

Určitě znáte ten neodbytný pocit, když si pustíte svoji kdysi oblíbenou kapelu a pořád chcete, aby se vám jejich nové album líbilo. Jenže ono to nejde. Prostě ne. Švédské AEON jsem míval velmi rád, dokonce navštívil i nějaký ten koncert. Ale to už je dávno, někdy v letech 2007 - 2010. Uběhlo až příliš času a i když Švédi nikdy nebyli vyloženě mojí srdcovkou, uznával jsem je. Zdá se, že můj respekt je pryč.

Proč je ten zvuk tak děsně přeřvaný? Mě je jasné, že je doba mp3 a fyzické nosiče jsou již jen fetišem několika starších jedinců, ale album je zbytečně nahlas. Dobře, to by se dalo možná odpustit, takhle hraje dnes spousta smeček. Líbí se mi obal (Paolo Girardi nikdy nezklame), ale to je málo. Z kdysi poměrně slušné drtičky kostí tu máme další průměr. O novince vlastně píšu jen ze staré známosti. Mě fakt nebaví. 


Připadá mi, že se AEON vydali směrem až někam k polským BEHEMOTH, které poslední roky vůbec nemusím. Základem je sice pořád klasický death metal ze severu, ale chybí tomu pověstné chlupaté koule. Různé mezihry mě vyloženě vytáčí, zní jak z béčkového seriálu o děsně drsných vousatých klucích, co si po večerech říkají vikingové.  To by ještě šlo, ale může mi někdo vysvětlit, proč deska trvá skoro 50 minut? Všude se píše o tom, jak je nahrávka brutální, že se skupina posunula až někam ke CANNIBAL CORPSE a americké škole. Na tohle všechno lze přistoupit, jenom si říkám, jestli se trošku nezapomnělo na skladbu jako takovou. Mám to zkrátka jako u pověstného jedním uchem dovnitř, druhým ven. Zůstane jen pachuť a bolavé uši. Vokál mi připadá divný, pořád ve stejné poloze, některé skladby mám vyloženě problém odlišit od sebe. Přemýšlím spíš, proč kapela s podobným jménem a historií kývne na to, že se může něco takového dostat ven. Asi vám je všem jasné, že v dnešní době se příliš negativních recenzí nepíše. Jednak nikoho nebaví a taky vás mohou fanoušci kapely roznést na kopytech. Přesto přese všechno si myslím, že je "God Ends Here" opravdu slabým albem. Zkrátka se nudím a nudím a nudím, tak co mám dělat? 


sumarizace:

"God Ends Here" je obyčejným death metalovým albem. Nápady jsou zde v jednotlivých skladbách stále stejné, nevýrazné a pořád se opakují. Nějak nevím, co si s nahrávkou počít. Možná to bude znít ode mě troufale, ale já jsem si toho příliš dobrého pro sebe nenašel. Snažil jsem se, ale pokaždé jsem byl doslova umlácen nudou. Nevím, jakým směrem chtějí AEON kráčet v budoucnu, ale pokud bude jejich další album ve stejném stylu, asi nebudu mít ani chuť si ho pustit. Nemám nic dalšího, co bych dodal. Průměrné death metalové album, které ve mně nezanechalo vůbec nic. Škoda, snad příště.


Asphyx says:

"God Ends Here" is an ordinary death metal album. The ideas are the same in the songs all over again and they are tame and repetitive. I do not know what to do with this record. It may sounds boldly but there is nothing good for me. Although I tried, the album always smashed me with boredom. I don´t know which way will AEON be going in the future. But if their next album is the same as this one I don´t want to listen to it. There is nothing more to say. An average death metal album which didn´t leave a thing in my head. Shame…maybe next time.


Tracklist:
01. The Edge Of Existence
02. Relics From The Past
03. Humanity Transcends
04. Sacrament Of Death
05. Doused In Flames
06. Skinned Alive

band:
Zeb Nilsson - Guitars, Choir, Songwriting
Tommy Dahlström - Vocals, Lyrics
Daniel Dlimi - Guitars, Keyboards, Songwriting
Tony Östman - Bass
Janne Jaloma - Drums



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine