DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 12. června 2022

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý padesátý pátý - Řeznice


Příběh tří stý padesátý pátý - Řeznice

Kousek od náměstí byla prodejna Jatka Plzeň. Měli tam dobrý pivo a levný čerstvý jídlo. Po tahu ideální. Eliška má rozmazaný oči a potácí se. Zbytkáč je sviňa. Přinesu ji jednoho vyprošťováka, ale nedá to, vyběhne ven a poblije výlohu. Uff. Ale jinak ti to sluší. Včera byla děsně divoká. Já mám útlum a je mi trošku smutno. Možná je to alkoholem, nevím. Moc o tom nepřemýšlím. Přesto mám v hlavě i srdci divný tlak. Nemám moc peněz, máma mi sice zařídila studentské konto, ale můžu jen dva tisíce do mínusu. Jsem tam pořád. Chtělo by to brigádu. Dělám, co se dá, ale všechny ty kalby jsou neskutečně drahý. Koukám na nástěnku s nabídkou práce. Samý letáky, doučování, ale jedna mě zaujme. Noční na jatkách. To jsem ještě nedělal. A není to přes den. Přesně pro mě. Sice je fakt, že jsem kdysi kvůli exkurzi do masokombinátu na střední málem omdlel, když jsem viděl rozemletý potkany do salámů, ale peníze děsně potřebuju.

Nikoho v Plzni pořád moc neznám, místního vlastně nikoho. Nemám kontakty a tak beru, co jde. Žmoulám v ruce lísteček s telefonem a přemýšlím, kdy tam zavolám. Udělám to ihned, když uložím Elišku do postele. Má dost. Seběhnu dolů a než si jdu taky lehnout, tak vložím kartu do automatu. Na druhé straně se ozve děsně milá slečna. Má jiskřivý plný hlas, kterému nelze nepodlehnout. Ptá se mě, jestli mám sílu. No, nejhorší co bylo, tak byla vykládka vagónů na noční na nádraží, řeknu jí a ona kývne. Dnes večer. Prdím na školu a jdu spát. Probudím se až dlouho odpoledne. Zvou nás zase na pivo. Musím odmítnout. Za chvíli jdu do rachoty. Bohatý synek, který kouří jen Davidofky a dává mi bohatství jeho rodičů pořád najevo, mě opět sejme několika slovy. Asi by chtěl Elišku, vidím to na něm, ale je to kokot. A ona není hloupá. Nadržená jo, to skoro pořád, ale vybírá si. Musím se jeho snaze smát. 

Tlemím se pod vousy ještě cestou trolejbusem. Smích mě přejde až u vchodu na jatka. Krásné uvítání. Mladí býčci jsou naháněni mezi kovový plot. Nářek a řev. Myslím si, že se mi rozskočí hlava. Je to ale teprve začátek. Peklo čeká za rohem. Nejdřív se jdu ale představit. Hlas slečny nebyl jenom krásný, ale i jí to slušelo. Čekám tu na vás, musíme vyřídit papíry. Pokecáme o životě a očividně nespěchá, protože cigáro stihneme. Je z Liberce, sem ji zavál předchozí vztah. Nevím čím to je, možná mým ksichtem, ale dívky se mi vždy rády svěřovaly. Možná jsem byl až dlouho na základce "dobrým kamarádem", že jsem se to naučil. Ha, teď se to hodí. Tak jo, musím domů. Uvidíme se zítra? Zeptá se mě a já jí řeknu, že ano. Vlastně ani nevím proč. Předá mě obrovskému chlapovi, který má neskutečně oplzlý vtipy. Vejdeme do pekla a on mi hodí jen tak z děsný prdele do obličeje býčí koule. Všichni zvednou hlavu a popadají se za břicha. Vypadají jako sérioví vrazi. 

Dostanu za úkol tahat maso do mrazáků. Tam a zpět. Neustálé změny teploty. Po hodině mě pálí všechny svaly v těle. Přestávka. Nějakej děda vezme z bedny střeva a začne je žužlat v bezzubé hubě. Kde jsem se to zase ocitl? Ještě včera jsme probírali na chodbě ve škole s Michalem romantické spisovatele. Jemu se moc nelíbí, já je miluju. Vždyť jsem z nich i maturoval. A teď tu tahám mrtvý těla. Ne, já chápu, že to někdo dělat musí, ze mě vegetarián nebude, ale na jatkách je to děsně depresivní. Asi příliš smrti. Nevím, na popravy se dostanu v druhé půlce noci. Zabíjí se elektrickým proudem a ti, kteří to dělají, mají divný pohled. Všechno se do nich otisklo. Vidím jim to na očích. Mají trapný vtipy. Nutno ale také napsat, že zvířata nijak zbytečně netrpí. A to si nemyslím, že by na konci devadesátých let patřila jatka v Plzni k těm nejmodernějším. Přesto mi pořád hlavou zní nářek zvířat jdoucích na smrt.

Několikrát upadnu, protože někdo omylem vylil v mrazáku vodu při úklidu a je tam namrzlo. Dělá tu ženská. Alespoň si myslím, že je to ženská. Je nabalená v několika vrstvách a pokaždé mi řekne, že by mrdala. Vymluvím se na zimu a ona mě pozve k sobě domů. Uff. Když směna skončí, klepu se jak ratlík a cítím ze sebe zkažený maso. Jedu ranním trolejbusem a jsem v něm jen já, několik dělníků a bezďáků. Na kolej přijedu totálně hotovej. Osprchuju se, vezmu batoh se sešity a skriptama a jdu do školy. Čuráček z bohatý rodiny má zase kecy, proč jako kouříš Startky? Nic mu na to neřeknu a představuju si, jak je pověšenej jako prase na hácích, jak sebou hází a pak dostane elektrickej šok. Hlavu mu ale už v představách neuříznu, protože nejsem nelida, ale hlavně zase zahlásí něco o tom, abych nečuměl. Je to klasickej malej zmrdík, tak ho chytnu pod krkem, zvednu do výšky a mezi zuby procedím něco o tom, aby držel hubu. Inu budoucí elita národa.

Odpoledne si na chvilku lehnu. Eliška chce ke mě, ale nemám na nic náladu. Jen pár hodin a už zase stojím na kuřácký se slečnou. Hele a co děláš o víkendu? No, jedu na chalupu makat. Jak taky jinak. Já z těch montérek nevyjdu. Já jedu taky domů, co se sejít na pivo? Ani nevím, proč kývnu. V tenhle moment jsou jatka mým životem. Je to blbý, ale platí dobře a já si nemůžu dovolit se vzdát. Tahám bedny a přemýšlím, kolik dám mámě. Otec doma zase blbne, chlastá a to leze samozřejmě do peněz. Něco o tom vím. Padám na hubu, ale naučím se jako vždy všechno kolem odhlučnit. Jsem robot nové generace. Představuji si, co si všechno za výdělek koupím. Nevnímám peklo kolem. Krásné smutné oči telátek, kvičící prasata. Kuřata bez hlav. Zaschlou krev na zástěrách. Přemýšlím, že bych nechtěl být žena řezníka. Asi bych si pořád představoval, že mě chce naporcovat.

Po několika dnech jedu konečně směr sever. Sice sotva chodím a na chalupě mě čeká dřevo, ale slečna se moc těší. Já taky. Říkejme ji třeba Jana. Poslouchá rock a metal a rozumíme si. Dodělám práci a na chvíli si sednu. Máma mi zase brečí a stěžuje si. Pořád nevím, co bych měl říct. Hergot, to ti nebylo lépe, když tam nebyl? Mlčí a mrzí ji, že zase mizím. Musím, touha je věčná. Autobus do Jablonce, pak tramvají na Liberec. Čeká na mě na zastávce. Má na sobě kožené kalhoty, který ji krásně obepínají prdelku. Tak jak? Kecáme,  jdeme do pivnice, kecáme, je nám spolu fajn. Říkám jí o svých pocitech, ale nemůžu moc, ještě ji tolik neznám a nechci před ní vypadat jako děsná citlivka. Pak mě znenadání políbí a všechno je o hodně důvěrnější. Večer je v jednom malém klubu Krucipusk. Kapelu znám ještě ze střední, když jeden spolužák přinesl kazetu Ratata. Asi jsem je i někde viděl, myslím, že s Debustrolem, ale já byl tenkrát děsně konzervativní, nebál bych se napsat i tupej. Nerad jsem objevoval a málo co mi vyhovovalo. Respektive jinak, neměl jsem rád crossover. V tom jsem si fakt hodně vybíral.

Jenže tenkrát jsem se stal na dlouhou dobu velkým fanouškem kapely. Protože to co předvedli (myslím, že se ten klub jmenoval Bunkr), tenhle večer, nemělo obdoby. Na malém pódiu jim to neskutečně sedlo. Hájíček byl malej bůh. Mělo to neskutečný koule, bylo to švihlý, neotřelý. Takový česky SUICIDAL TENDENCIS. Jana je milovala a já už teď taky. Pařil jsme do půl těla a pak se muckal se svojí Řeznicí/neřeznicí. Sama mi řekla, že má někdy noční můry, protože sice sedí v kanclu, ale musí chodit i dolů do továrny na smrt. Prý se bojí, navíc na ní mají chlapi děsně blbý kecy. Každá hezká holka je na to zvyklá, ale tohle je jiný, hnusnější. Někdy je jí hodně smutno. A já ji chci přivést na jiné myšlenky a vlastně i sebe, proto ji raději obejmu a pak jdeme pařit ploužáky na rocktéku, která je po koncertě. Na parketu je pár dvojic a několik klasických ožralých a osamocených postav. Je nám tu ale děsně fajn. Pijeme rum a připadáme si jako dvě spřízněný duše. Těším se k ní do postele. Ještě se jdu rozloučit s kapelou a hrozně jim děkuju za zážitek.

Byl to underground jako prase. Cestou probíráme, proč jsou v Plzni tak oblíbený různý zábavovky a nechápeme, proč lidi neposlouchají víc třeba Krucipusk. Je to novější, svěží, zajímavý, tak proč? A to jsem, jak jsem již mnohokrát psal, spíš konzerva. Má malý byt a ihned ze mě strhá všechny věci. Jsme v nejlepším, když se ozve z rohu pokoje: "Mami?". Zatrne mi, hele, já nevěděl, že máš dítě. Ona je nadržená, to já zase poznám, fakt ji chci, ale nějak nemůžu, když je s náma další člověk v místnosti, notabene dítě. Zvednu se jdu do kuchyně. Slyším Janu, jak tiše brečí. Co je mami? Nic broučku, spinkej. Já usnu na židli nebo si tedy myslím, že spím. Ráno působí trapně, nevím co mám říkat, ona taky ne. Zavolám z nádraží mámě, hele, pojedu do Plzně rovnou. Jo, věci si vyzvednu příště, vem mi je prosím do Boleslavi. Připadám si jak blbec, jako podvedenej. Možná kdybych byl starší, ale tohle já neumím. Nechci nikomu ubližovat.

Padne na mě děsnej splín. V neděli jdu večer do baru a děsně se ožeru. Dám facku čuráčkovi, protože pořád chodí za Eliškou a má úplně stejně blbý řeči, jako řezníci na jatkách. Kurva, chovej se jako chlap. Taky je ve mě vztek. Na celej svět. Narvu si do sluchátek Krucipusk (protože mám CD zakoupené) a usnu bez toho, aniž bych něco s Eliškou měl. Kouká na mě divně a k snídani mi přinese tlačenku. Omluvím se a vyzvracím se. Co ti je? Ale nic, to ty jatka. Tak tam nedělej. No, ale já potřebuju peníze, chápeš. Musím zaplatit kolej, pak posílám něco mámě a taky kupuju knihy, hudbu, chodím na pivo. Nikdo mi nedá nic zadarmo. Ale bojuju. Jen je toho na mě momentálně moc. Pohladí mě po tváří a zeptá se, kdy přijdu. Po škole si chvilku lehnu, stav se, třeba něco vymyslíme. Když je nám dobře, chci, aby to trvalo navěky. Nechce se mi z postele do zimy, ale musím. Venku létá sníh a na jatkách zase začne peklo. Další bedny s masem, další smrt. Hele, ty vole, víš co je novýho, zeptá se mě obrovský řezník, co mě má na starosti. Ne, nevím, obživlo vám nějaký mrtvý prase a mělo tvůj ksicht? No, dobrej vtip, ale ne, Jana dala výpověď. Je to divný, měl jsem pocit, že se jí tady líbilo. Navíc jsem si říkal, že by jako třeba brzy dala, měla kouzelnou prdelku. Pak následuje oplzlý popis různých věcí, co by s ní dělal. Ukájí se slovy. Pak jde zase zabíjet.

Další den taky zavolám, nedávám to, bylo toho na mě fakt moc. Raději vykládám zase vagóny. Jsem sice ještě víc strhanej, ale aspoň není nikdo od krve. Janu potkám až po letech na jednom koncertě v Jablonci. Jen se usměje a vůbec se ke mě nehlásí. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 11. června 2022

Recenze/review - MISERY INDEX - Complete Control (2022)


MISERY INDEX - Complete Control
CD 2022, Century Media Records

for english please scroll down

Už dávno jsem přestal sledovat zprávy a na sociální sítě lezu víceméně z povinnosti. Protože svět je stále v divné křeči. Hloupí jsou stále víc slyšet a mě už to zkrátka nebaví. Virtualita je pro mnohé důležitější než realita. Mrtví se spalují v dokonalých továrnách na smrt. Máme umaštěnou hubu z přebytku jídla a na druhém konci pláčou děti hladem. Když se na všechno podívám obyčejným rozumem, tak se divím, že svět ještě funguje. Že se nezastavil čas. Že po nás nezůstala spálená země.

Já vím, poslední dobou píšu podobné úvody čím dál tím častěji. Snažím se myslet pozitivně, dívat se dopředu a věřit, ale je to čím dál tím těžší. Někdy mě popadne velký vztek. Kvůli nespravedlnosti. Otázek je mnoho a odpovědí mi bývají často jen alba, jako je "Complete Control". Vyčistím si hlavu. Zařvu do tmy. Restartuji se.


MISERY INDEX si jedou stále to své, s ničím se moc nepářou. Sází na jistotu a často mám pocit, že jsem některé pasáže u nich už slyšel. Normálně bych se ozval, ale v jejich případě mi to vůbec nevadí. Stejně jde nakonec o množství přenesené energie. A té mají pánové pořád na rozdávání. Temnota, tlak, death metal, lehké ozvěny grindu a hard core. Sype to pěkně, jako lavina kamení, jako tsunami, jako rozzuřený frustrovaný dav. Nakumulovaný vztek, který kapela vypálila do svých skladeb. Ostře, nekompromisně, ale vše je zároveň zahalené do temnoty. Takové jsou hlavní ostré motivy, které jsou dále rozvíjeny. Přiznám se, že se mi deska zadřela pod kůži až po nějakém čase, rozhodně to nebylo souznění na první dobrou, ale o to víc si album užívám. Nejvíc se mi osvědčil poslech na ulici, když jsem sledoval obličeje lidí a snažil se pochopit, co si myslí. Většina šla brzy ráno zachmuřená do práce. Mnoho jich bylo dávno mrtvých. Jako roboti, jako ovce jdoucí na porážku. Ovládáni na dálku přes své mobilní telefony. Byli ale i takoví, kteří se usmívali a hleděli hrdě kupředu. Se zvednutou hlavou, mnohdy také se sluchátky na uších. Možná si právě přehrávali také "Complete Control". Nedivil bych se, deska se opravdu povedla. A to po všech stránkách - zvukově, obal i jako celek. Buďte ve střehu! Zdrcující, zuřivá death grindová jízda!


Asphyx says:

I stopped following the news a long time ago and I go on social networks more or less out of obligation. Because the world is still in a weird spasm. The stupid are getting more and more audible and I'm just tired of it. Virtuality is more important to many than reality. The dead are being incinerated in perfect death factories. Our mouths are greasy from excess food and at the other end children are crying from hunger. When I look at everything with ordinary reason, it's a wonder the world still works. That time hasn't stopped. That we're not left with a scorched earth.

I know, I've been writing these kinds of introductions more and more lately. I'm trying to think positive, to look forward and believe, but it's getting harder and harder. Sometimes I get very angry. Because of the injustice. I have many questions and the answers are often only albums like "Complete Control". I clear my head. I scream into the darkness. I re-boot myself.


MISERY INDEX are still doing their own thing, they don't fight with anything. They rely on certainty and I often have the feeling that I've heard some of their passages before. Normally I would speak up, but in their case I don't mind at all. In the end it's all about the amount of energy transferred anyway. And the gentlemen have plenty of it. Darkness, pressure, death metal, light echoes of grind and hard core. It flows nicely, like an avalanche of rocks, like a tsunami, like an angry frustrated crowd. The accumulated rage that the band burned into their songs. Sharp, uncompromising, but all at the same time shrouded in darkness. Such are the main sharp themes that are further developed. I'll admit that the album only really got under my skin after some time, it certainly wasn't a first time harmony, but I enjoy the album all the more. Listening to it on the street, watching people's faces and trying to understand what they were thinking, was the most rewarding for me. Most of them went to work early in the morning, gloomy. Many were long dead. Like robots, like sheep going to the slaughter. Controlled remotely by their mobile phones. But there were those who smiled and looked proudly forward. With their heads held high, often with headphones in their ears. They may have just been playing "Complete Control" as well. I wouldn't be surprised, the record was really good. In every aspect - sound, artwork and as a whole. Be alert! A crushing, furious death grind ride!

about MISERY INDEX on DEADLY STORM ZINE:

Tracklist:
01. Administer The Dagger
02. The Eaters And The Eaten
03. Complete Control
04. Necessary Suffering
05. Rites Of Cruelty
06. Conspiracy Of None
07. Infiltrators
08. Reciprocal Repulsion
09. Now Defied!


pátek 10. června 2022

Recenze/review - ARCHGOAT - All Christianity Ends (2022)


ARCHGOAT - All Christianity Ends
EP 2022, Debemur Morti Productions

for english please scroll down

Jsou vždycky poznat. Vypadají totiž jinak. Všichni ti zlí a oškliví, kteří na našem světě ubližovali jiným. Mají černé oči a kusy masa jim odpadávají postupně od kostí. Prokletí, zavržení. Pohřbení za hřbitovní zdí. Vždycky mě zajímalo, co takoví jedinci poslouchají za hudbu. Jeden tip bych měl. Nové ARCHGOAT. Démoni z onoho světa. Přízraky ze starých dob.

A samozřejmě black death metal špinavý jako čerstvě otevřený hrob. Spousta zpuchřelých kostí, zvuk jak ze záhrobí a tisíce pavučin, omotaných jako silné řetězy kolem rakve. Přidávám postupně volume a s naprostou jistotou vím, že jsem zde správně. Peklo. Pravé nefalšované peklo, plné trpících hříšníků. A je úplně jedno, jaký si byl a jak si žil. Zlo si tě vždycky najde.


ARCHGOAT si vás se svojí hudbou také najdou, stejně jako nějaká zákeřná choroba. Náhodě nebylo ponecháno nic. Perfektní, masivní a mocný zvuk, ze kterého odkapává krev. Temnota, nekonečný chlad a spousta zajímavých momentů ve stylu REVENGE, BEHERIT, BLASPHEMY, BLACK WITCHERY. Finové mají svůj styl, výraz, poznáte je ihned mezi ostatními. Troufám si tvrdit, že je to způsobeno absolutní oddaností tmě. Opět si při poslechu připadám, jako bych sestoupil několik metrů pod zemí. Otevřu dveře a za nimi visí za zdech první zubožená těla. Ještě trošku žijí. Naříkají a pláčou. Z chodeb se rozléhá jedovatý smích. Na koncert dnes přišel samotný Satan. Je krásně oblečen, usmívá se a u nohou mu leží jeho věrní. Pozdravíš jej a předáš mu "All Christianity Ends". Obřad může začít. Oběť je připravena. Zástup padlých mnichů odříkává zvrácenou modlitbu. Hlavní velekněz pozvedá nůž. Hudba graduje. Ano, sem do starých katakomb patří a zde musela být nahrávána. Ozve se výkřik a hlavní slovo dostane dáma Smrt. Připadá mi, že jsem zde již několikrát byl. Bylo to v momentech, když jsem poslouchal předchozí desky ARCHGOAT. Novinka je jejich krutým pokračováním. Tajemný, magický, krvavý black death metalový rituál! 


Asphyx says:

They're always recognizable. Because they look different. All the bad and ugly ones who have hurt others in our world. They have black eyes and pieces of flesh falling off their bones. Cursed, damned. Buried behind a cemetery wall. I've always wondered what kind of music such individuals listen to. I have one tip. The new ARCHGOAT. Demons from the other world. Ghosts from the old days.

And of course black death metal as dirty as a freshly opened grave. Lots of rotten bones, a sound like from beyond the grave and thousands of cobwebs wrapped like thick chains around the coffin. I turn up the volume gradually and I know with absolute certainty that I'm right here. Hell. A true, genuine hell, full of suffering sinners. And it doesn't matter what you've been or how you've lived. Evil will always find you.


ARCHGOAT will also find you with their music, just like an insidious disease. Nothing was left to chance. A perfect, massive and powerful sound that makes your blood drip. Darkness, endless coldness and a lot of interesting moments in the style of REVENGE, BEHERIT, BLASPHEMY, BLACK WITCHERY. The Finns have their own style, expression, you will recognize them immediately among the others. I dare to say that it is due to absolute devotion to darkness. Again, listening to them, I feel like I have descended several meters underground. I open the door and behind it the first mutilated bodies hang on the walls. They're still a little alive. They wail and cry. Poisonous laughter echoes from the corridors. Satan himself has come to the concert tonight. He's beautifully dressed, smiling, with his faithful at his feet. You greet him and give him "All Christianity Ends". The ceremony can begin. The sacrifice is ready. A crowd of fallen monks recite a perverse prayer. The High Priest raises his knife. The music graduates. Yes, it belongs here in the old catacombs and must have been recorded here. There's a scream, and Lady Death gets the floor. I feel like I've been here several times before. It was when I was listening to previous ARCHGOAT records. The new one is a cruel continuation of that. Mysterious, magical, bloody black death metal ritual!


about ARCHGOAT on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - ARCHGOAT - The Luciferian Crown (2018)


Tracklist:
01. Ascension Towards the Promethean Fire (05:10)
02. Crown Cloaked with Death (03:46)
03. Nightside Prayer (03:39)
04. The Semen of Anti Mastery (05:02)



KNIŽNÍ TIPY - Nahý oběd - William Seward Burroughs (1959)


Nahý oběd - William Seward Burroughs
1959, Naked Lunch

Když mi bylo dvacet, tak jsem hledal. Nové knihy, nové směry. Rád jsem objevoval. Měl jsem přečtenu většinu klasiků a na dlouhé roky jsem zakotvil u sci-fi. Díky kamarádům jsem se ale dostal i k příběhům, které bych si asi jinak nikdy nepřečetl. Pro nás, kteří jsme vyrůstali v devadesátkách a svoji pubertu a počátky dospělosti prožili v nové svobodě, byli beatníci jako zjevení. Na Williama Sewarda Burroughse se můžete dívat jako na neskutečného úchyla, feťáka. My samozřejmě chtěli být také děsně svobodní a free. Tyhle knihy se k nám dostávali se šíleným zpožděním. Všechno se odehrávalo v zaplivaných pajzlech. S pivem na stole, sem tam rum. Měl jsem kamarády, kteří když přišli, tak pokaždé vytáhli ze žebradel nějakou dobrotu.

I když, tentokrát je můj vztah k této knize takový zvláštní. Je napsána dost složitým jazykem a troufám si tvrdit, že spousta z nás ji četla hlavně kvůli tomu, aby pak mohla vyfouknout před děvčetem kouř (ti zkušenější uměli i kroužky), zasněně se podívat do dálky a pokývat vědoucně hlavou a hlubokým hlasem říci: "Jojo, starý dobrý brach Burroughs". Přitom nám bylo jasné,  že málokdo z nás knihu vůbec pochopil. Myslím si, že patří do období dospívání, mezi první šluky trávy, když nevíte, co s vámi THC udělá a pak se tlemíte. Ráno je vám divně a provinile a na stole leží Nahý oběd. Nezbývá než začíst číst, protože ji už četli všichni a vy jste poslední. Když jsem byl mladý kluk, prožíval (ne chápal) jsem ji asi víc. Teď jsem konzervativnější a abych pravdu řekl, tak jsem do sebe celý příběh zpočátku docela soukal. Jako bych polykal skelnou vatu, jestli mi rozumíte.

Přesto si myslím, že pokud je někdo zdatnější čtenář, neměl by knížku opomenout. Měl jsem vlastně tenkrát i trošku výhodu, protože mí dva kamarádi byli teplí jak zákon káže a v Nahém obědě je homosexualita dost často zmiňována. Nijak mě to nešokovalo, byl jsem na všechny ty kecy zvyklý. Jsem hlava otevřená, co se týká muziky i knížek tak určitě. Ale jinak jsem poměrně nepružný, mám raději staré prověřené tradiční věci. Ale občas, když potřebuje mozek nakrmit něčím neobvyklým, tak zkouším, jak na mě budou staré knížky z mého mládí fungovat i teď. Je to zvláštní, Nahý oběd jsem musel číst dvakrát. Poprvé jsem jej jen tak prolétl a kroutil často hlavou nad tím, že zkrátka nerozumím. Byl jsem i trošku vyděšený - to už jsem fakt tak starej? Ale ne, jen jsem musel napoprvé lépe rozklíčovat jazyk autora. Podruhé to bylo už o hodně lepší. Nikdy jsem nebyl nijaký kuřák trávy, spíše jsem se jen tak nachomýtl, ale tady jsem dostal na jointa hroznou chuť. Nic jsem si nedal, ale mozek mi pořád spínal a spínal.

Možná jsme chtěli být kdysi hrozně cool a in, ale přeci jen. Není lepší naskočit na módní vlnu tím, že budu číst, než jen leštit obrazovku s kozama a prdelema? Nechám to na každém z vás, to je jasná věc, ale věřte, že Nahý oběd stojí zato. Při druhém setkání (nebo vlastně už třetím, když počítám to z mládí) jsme zjistil, že je kniha svým způsobem vtipná, neotřelá. Jasně, hnusná a temná, ale ruku na srdce, nežijeme v krásné růžové reklamě, ani seriálu. Máme sice tendenci dost často přivírat oči nad zlem a ošklivostí, ale to neznamená, že tu nejsou s námi. Bylo to vlastně mezi těmi všemi detektivkami a sci-fi velké zpestření. Jednohubka, kterou jsem nakonec slupl jako malinu. Byla samozřejmě zkažená a pokrytá plísní, ale myslím si, že spoustu věcí jsem pochopil víc, než kdysi ve dvaceti. Není sice už s kým o knihách diskutovat, ale nevadí, stejně se jedná vždy hlavně o soukromý zážitek.

Svět se děsně rychle mění a i když se snažím být, alespoň co se týká moderních technologií, v obraze, tak nezapomínám na knihy a příběhy, které kdysi ovlivnily můj život. Nahý oběd pro mě sice nikdy nebyl nijak zásadní, ale je prostým faktem, že se o něm hodně diskutovalo. Napsáno v roce 1959 a my jej "žrali" v roce 1996. Po revoluci se totiž otevřela stavidla a vycházelo i to, co se dřív nemohlo vydávat. Byli jsme hodně hladoví. Televize nás nebavila a internet byl v plenkách. Chodili jsme do hospod, kecali, balili holky, snažili se být jiní. Pamatuji si, jak se o mě říkalo - to je ten, kterého Nahý oběd bavil tak napůl. Dnes je to jiné. Je to vlastně paradox. Tahle kniha patří k mládí, k období života, kdy se hledáte. Přitom jsem ji ocenil nejvíc až teď. Možná jsem ji bral trošku jako historii. Netuším, koho z vás bude vůbec bavit. Mnohé asi ne. Někteří ji odloží znechuceni. Budou nadávat, mluvit o úchylech, o feťácích. Ale vězte, že knížka není jen o tom. Možná na vás bude až příliš experimentální, jiná, moc odlišná. Inu uvidíte, čtení není přeci povinnost a měla by to být hlavně radost. O Nahém obědu jsem ale musel napsat. Jinak by nebyl můj páteční čtenářský deník úplný.

Děkuji za pozornost. Moc si vašich ohlasů vážím. Je pro mě příjemné vědět, že neležím v knihách sám. Buďte dobří a fakt díky moc!

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nahý oběd býval označován za pornografický, obscénní, násilnický, necitelný, za výplod chorého či zfetovaného mozku. Dnes je považována za mistrovské dílo, v němž se mísí pekelné litanie ze světa feťáckých vizí s drsnými vtipy, nekompromisní satirou a prorockými vizemi budoucí společnosti, před kterými by i George Orwell oněměl.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 9. června 2022

Recenze/review - DARKENED - The Black Winter (2022)


DARKENED - The Black Winter
CD 2022, Edged Circle Productions

for english please scroll down

Probudím se do tmy. Už je čas, říkají. Otevřu dveře a pohltí mě vichřice. Uprostřed lesů, někde daleko na severu. Zde mají přízraky úplně jiný výraz. Děsivější, šílenější. Rozšklebené tváře se zkaženými zuby. Ještě nevíte, že vám za chvilku prokousnou hrdlo. Ještě pár momentů strachu a beznaděje. Všichni nakonec celý život čekáme na dámu s kosou. Stačí jen podat ruku. Zmizíš ve vánici a zbyde po tobě jen krvavá šmouha ve sněhu.

Poslouchám novou desku maniaků DARKENED a mám úplně stejné pocity. Skladby jsou opět napsány velmi uvěřitelně, syrově a surově. Kapela musela jít do studia s velkým nadšením, s touhou nahrát album, které zabíjí ve tmě. Myslím, že se jim to povedlo na výbornou. Navíc se celou deskou prolínají melancholické nálady. Je jako vítr ze severu, jako mráz, u kterého vám popraskají všechny kosti. 

 

Novinka je cejchem, který vám někdo vypálí do kůže. Poslouchám nahrávku stále dokola a dávno už nejsem na tomhle světě. Toulám se spolu s DARKENED záhrobím, zdravím se se svými předky. Hudbu lze přirovnat k tomu, co hrají třeba takoví BOLT THROWER, MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, DISMEMBER, GRAVE, UNLEASHED, SLUGATHOR. Samozřejmě, mé přirovnání berte jen jako odkaz, jinak mají tihle maniaci svůj vlastní a originální výraz. Doporučuji poslouchat v noci, když venku zuří vítr. Když se mraky dotýkají země a Smrt má rande se Satanem. "The Black Winter" má skvělý severský zvuk (Dan Swanö) a obal, který musí potěšit každého fanouška dlouhých stínů (autorem je mistr Juanjo Castellano). Songy jsou velmi úderné, mají v sobě spoustu nakumulované energie a tlaku. Zároveň jsou melodické a dobře se pamatují. Hrozně rád se toulám krajinou se sluchátky na uších, do kterých mi hraje tahle deska. Našlapuji tiše a užívám si pochmurnou atmosféru. Přízraky ožívají za každým rohem, rozmlouvají se mnou a potvrzují mi, že tohle album je vynikají po všech stránkách. Sešli se na něm muzikanti, kteří nejen, že perfektně rozumí svému řemeslu, ale také hrají pro radost. Pro radost ze smrti a temnoty. Mrazivý death metalový přízrak z onoho světa!


Asphyx says:

I wake up in the dark. It's time, they say. I open the door and a storm engulfs me. In the middle of the woods, somewhere far to the north. Here the ghosts have a very different look. Scarier, crazier. Scowling faces with rotten teeth. You don't know they're about to bite your throat. A few more moments of fear and despair. We all wait our whole lives for the lady with the scythe. All we have to do is lend a hand. You'll disappear in a blizzard and all that's left is a bloody smear in the snow.

I'm listening to the new album from maniacs DARKENED and I feel the same way. The songs are again written in a very believable, raw and brutal way. The band must have gone into the studio with great enthusiasm, with the desire to record an album that kills in the dark. I think they did it perfectly. Moreover, melancholic moods permeate the whole album. It's like a wind from the north, like a frost that makes your bones crack.


The new one is a stamp that someone burns into your skin. I listen to the record over and over and I'm long gone from this world. I'm wandering with DARKENED through the beyond, saying hello to my ancestors. The music can be compared to the music played by BOLT THROWER, MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, DISMEMBER, GRAVE, UNLEASHED, SLUGATHOR. Of course, take my comparison only as a reference, otherwise these maniacs have their own and original expression. I recommend listening at night when the wind is raging outside. When the clouds touch the earth and Death has a date with Satan. "The Black Winter" has a great Nordic sound (Dan Swanö) and a artwork that must please any fan of long shadows (by master Juanjo Castellano). The songs are very punchy, with a lot of accumulated energy and pressure. At the same time they are melodic and easy to remember. I really like to wander the countryside with headphones on my ears with this record playing. I'm pedaling quietly and enjoying the somber atmosphere. Phantoms come to life around every corner, talking to me and confirming to me that this album is a great in every aspect. It brings together musicians who not only understand their craft perfectly, but also play for fun. For the joy of death and darkness. A chilling death metal phantom from the other world!



about DARKENED on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Premonitions
02. Blood
03. Flayed
04. Terminal Lucidity
05. Black Winter
06. Fearful Quandary
07. Swallowed By The World
08. Plague Of Despair
09. Regret



středa 8. června 2022

Recenze/review - RIBSPREADER - Crypt World (2022)


RIBSPREADER - Crypt World
CD 2022, Xtreem Music

for english please scroll down

Konečně se mu splnil jeho sen. Ještě, že máme internet. Tam se ztratí kdejaká ohavnost. Myslel na to už dlouhé roky. Sledoval hororové filmy s podobnou tématikou. Trápil se morbidními sny, probouzel se zpocený uprostřed noci. Modlil se a sliboval, že stačí jen jednou, jen jedinkrát. Monstrum se z něj stalo postupně, pomalu. Teď tu sedí a nemůže si vybrat. Sklep plný obětí, čekajících na jeho nůž. Na jeho čelist. Říkají o něm, že je zrůda, ale tak to není. Měl jenom sny. Krásné a ohavné sny.

Poslouchat novou desku RIBSPREADER je jako sledovat krvavý, syrový film. Krev stříká na kameru, krásná mladá blondýna křičí. Kino je tiché a děj je natolik napínavý, že vtáhl všechny dovnitř. Do nočních můr, které se v jednom případě stanou krutou realitou. Přesně takhle se má hrát old school death metal!


RIBSPREADER i letos odvádějí velmi dobré řemeslo. Mrazivé melodie, smrt a nenávist. Kapela složená z klasiků žánru (Rogga Johansson (PAGANIZER, PUTREVORE, THE GROTESQUERY, REVOLTING...) kytara/ basa/ zpěv, kytarista Taylor Nordberg (DEICIDE, INHUMAN CONDITION, ex-MASSACRE...) a bubeník Jeramie Kling (VENOM INC., INHUMAN CONDITION, ex-MASSACRE...) jsou  zárukou kvality. Tradiční smrtící kov severského střihu, atmosféra plná temnoty a strachu, taková je nová deska "Crypt World". Procházíme se spolu v opuštěných katakombách, které vydaly další ze svých zlých svědectví. Bolest se otiskla do kamenných zdí. Někde ještě zůstaly děsivé kresby vězněných. Ne, tohle není žádný obyčejný film, ale opravdový příběh, vyprávěný pomocí hudby. Riffy se mi postupně zasekávají do hlavy. Jako čerstvě nabroušená sekyra. Jako rezavý nůž, kterým mě jednou náš věznitel nakrájí na malé kousky. Nahrávka, která je opatřena velmi dobrým a masivním zvukem, se pro mě stala doslova prokletím. Stačí se jen podívat na parádní obal (John Quevedo Janssens) a posluchač hned ví, co se zde bude odehrávat. Zlé sny, přetavené v hnusnou realitu. Pokud máte rádi rukopis mistra Johanssona, tentokrát v trošku morbidnějších rytmech, tak neváhejte. Temný, krvavý death metalový horor!


Asphyx says:

His dream had finally come true. Good thing we have the Internet. That's where all kinds of nastiness gets lost. He's been thinking about it for years. He watched horror movies with similar themes. He's had morbid dreams, waking up sweating in the middle of the night. He prayed and vowed that just once, just once, was enough. He became a monster gradually, slowly. Now he sits here, unable to choose. A cellar full of victims waiting for his knife. For his jaw. They say he's a monster, but he's not. He only had dreams. Beautiful and hideous dreams.

Listening to the new RIBSPREADER album is like watching a bloody, raw movie. Blood spurting onto the camera, a beautiful young blonde screaming. The cinema is quiet and the action is so suspenseful that it draws everyone in. Into nightmares that in one case become a harsh reality. This is how old school death metal should be played!


RIBSPREADER are doing a very good job again this year. Chilling melodies, death and hatred. The band consisting of classics of the genre (Rogga Johansson (PAGANIZER, PUTREVORE, THE GROTESQUERY, REVOLTING...) guitar/bass/vocals, guitarist Taylor Nordberg (DEICIDE, INHUMAN CONDITION, ex-MASSACRE...) and drummer Jeramie Kling (VENOM INC., INHUMAN CONDITION, ex-MASSACRE...) are the guarantee of quality. Traditional death metal of the Nordic cut, an atmosphere full of darkness and fear, such is the new album "Crypt World". We walk together in abandoned catacombs that have given another of their evil testimonies. Pain has imprinted itself on the stone walls. Somewhere, eerie drawings of the prisoners still remain. No, this is no ordinary film, but a true story told through music. The riffs are gradually getting stuck in my head. Like a freshly sharpened axe. Like a rusty knife that our captor will one day cut me into small pieces. The recording, which has a very good and massive sound, has literally become a curse for me. One look at the awesome cover art (John Quevedo Janssens) and the listener immediately knows what is going to happen here. Bad dreams turned into ugly reality. If you like the signature of master Johansson, this time in a bit more morbid rhythms, don't hesitate. Dark, bloody death metal horror!

about RIBSPREADER on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
01. The Dead and the Rotten
02. Cold Skeletal Grip
03. Plague Apocalypse
04. The Bone Church
05. Slasher's Night Out
06. Into the Morbid Pits
07. Good Hatchet Fun
08. Maggot Storm
09. Nocturnal Sanguinator



úterý 7. června 2022

Recenze/review - CHURCH OF DISGUST - Weakest Is the Flesh (2022)


CHURCH OF DISGUST - Weakest Is the Flesh
CD 2022, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Někdy stačí jenom sejít z cesty. Vypadá to, že tam leží už pěkně dlouho. Nejdřív mě zarazil nasládlý pach. Rozkládající se tkáně. Oční důlky bez očí. Jak si zemřela a proč? Ptám se do ranního rozbřesku. Kolem se válí mlha. Je ticho. Podivné, těžké a bolestivé ticho. Někde tady ještě musí být. Stala si se obětí, teď už to vím. Proříznuté hrdlo, vykuchané vnitřnosti. Po zádech mi přeběhne mráz. Slyším její šepot. Varuje mě. Ale marně. Jsem další na řadě. A aby byl můj přechod na druhou stranu ještě víc šílený, hraje mi k tomu nová deska amerických tmářů CHURCH OF DISGUST.

Pánové jsou opět ve skvělé formě. Se skvělým zvukem, s obalem, který probouzí temné stránky mé fantazie, s nápady, které se mi ihned zadřely hluboko do hlavy. Tohle je ryzí, klasický a tradiční death metal, který smrdí úplně stejně jako mrtvola, kterou najdete u cesty. 


CHURCH OF DISGUST obdivují a inspirují se podobnými kapelami jako já. Jsme stejné krve. Je zkažená a tepe v rytmu takových smeček jako MASTER, CIANIDE, HELLHAMMER, AUTOPSY, INCANTATION, POSSESSED, VITAL REMAINS. Oproti předchozím nahrávkám (odkazy na recenze a rozhovor jsou dole pod článkem) mi připadá novinka temnější, chladnější, doomovější. Jako bych proséval mezi prsty prach svých předků. Smrtící kov býval vždy o ošklivých věcech. Zhmotňoval ty nejhnusnější myšlenky. A nové album splňuje mé nejvyšší požadavky. Stačí otevřít staré rezavé dveře do katakomb, kam už dávno nikdo nechodí. Leží tu v otevřené rakvi ona. Dívka z úvodu dnešní recenze. A z reproduktorů zní na plnou hlasitost "Weakest Is the Flesh". Všechno se spojilo v jedno. Život i smrt. Bolest a utrpení. Temnota, nekonečná tma, která vás při poslechu zcela pohltí. Každý den chodím stejnou cestou, ale tenhle zážitek si budu pamatovat až do smrti. S letošní novinkou to mám podobné. Rád se k ní vracím, užívám si jednotlivé motivy. Procházím se spolu s kapelou záhrobím, navštěvujeme místa, kde se staly násilné činy. Modlíme se ve starých kobkách. K pravému smrtícímu kovu, k muzice, která nezná slitování. Uléhám každé ráno do stejné rakve a jsem moc rád, že jsou na světě ještě kapely, které hrají od srdce, upřímně a opravdově. Smrt číhá za každým rohem. Shnilý a prašivý death metal ze starých pohřebišť!


Asphyx says:

Sometimes you just have to get out of the way. Looks like it's been there a long time. I was first struck by the sweet smell. Decomposing tissue. Eye holes with no eyes. How did you die and why? I ask into the early dawn. The fog rolls around. It's quiet. A strange, heavy, painful silence. It must still be here somewhere. You've been a victim, I know that now. Throat slit, intestines eviscerated. A chill runs down my spine. I can hear her whispering. She's warning me. To no avail. I'm next. And to make my transition to the other side even crazier, the new album by American CHURCH OF DISGUST is playing.

The gentlemen are in great form again. With a great sound, with a cover that brings out the darker sides of my imagination, with ideas that immediately sink deep into my head. This is pure, classic and traditional death metal that smells just like a dead body you find by the roadside.


CHURCH OF DISGUST admire and are inspired by bands like me. We are of the same blood. It is corrupt and beats to the rhythm of such bands as MASTER, CIANIDE, HELLHAMMER, AUTOPSY, INCANTATION, POSSESSED, VITAL REMAINS. Compared to previous releases (links to reviews and interview are below the article) I find the new one darker, colder, doomier. It's like sifting through the dust of my ancestors. Death metal used to always be about ugly things. It was about the ugliest thoughts. And the new album meets my highest standards. Just open the old rusty door to the catacombs where no one goes anymore. There she lies in an open coffin. The girl from the opening of today's review. And "Weakest Is the Flesh" is blasting out of the speakers at full volume. It's all coming together. Life and death. Pain and suffering. A darkness, an infinite darkness, that completely engulfs you as you listen. I walk the same path every day, but I'll remember this experience until the day I die. With this year's new release, I feel the same way. I love coming back to it, enjoying the different themes. I walk through the afterlife with the band, visiting places where violent acts have happened. We pray in old dungeons. To the true death metal, to the music that knows no mercy. I lie down in the same coffin every morning and I'm so glad there are still bands in the world that play from the heart, honestly and truly. Death lurks around every corner. Rotten and dusty death metal from the old burial grounds!



about CHURCH OF DISGUST on DEADLY STOM ZINE:



Interview - CHURCH OF DISGUST - Anyone listening to our music in any form is always appreciated.



Tracklist:
01. Arrogant Death
02. Horrific Anathema
03. That Which Dwells In The Gloom
04. Seemingly Unnatural Infestations
05. That Great Tomb That Holds No Sound (Interlude)
06. At The Pillar Of Souls
07. Humiliated Remains
08. Boiling Seas Of Yuggoth
09. Weakest Is The Flesh
10. Throne Bearer's Dirge (Outro)



pondělí 6. června 2022

Recenze/review - SHED THE SKIN - Thaumogenesis (2022)


SHED THE SKIN - Thaumogenesis
CD 2022, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Říká se, že neštěstí chodí ve trojici. Něco na tom bude. Poprvé jsem se probudil, když jsem ležel v chladné márnici. Podruhé, když mě pohřbívali zaživa. S obličejem rozdrásaným do krve, udušený, zničený. Potřetí, když jsem slyšel poprvé nové album amerických démonů SHED THE SKIN. Cítil jsem se prokletý, obětovaný na oltáři pravého death metalu. Pánové jsou zpět a připomínají jezdce apokalypsy. Spálí vás na popel.

Čtvrtá řadová deska (a jedno EP) patří již teď, do opravdové Knihy mrtvých. Citují se zde postupy, které musely vznikat v samotném pekle, v hlubokém podzemí. Smrt má mnoho podob a tu, kterou předvádějí Američané, je krutá, temná, prašivá, šílená. Vítejte na onom světě!


SHED THE SKIN nám opět umíchali koktejl z těch nejjedovatějších přísad. Když se podíváte na kapely, v kterých působí členové této smečky, tak je vám ihned jasné, že co se týká řemesla, tak zde bude vše v nejlepším pořádku. Je to tak, to mohu podepsat vlastní krví. Zvuk, obal, produkce, všechno je v podstatě dokonalé. Jedná se o esenci undergroundového death metalu v podobě, ve které jej mám nejraději. Riffy řežou, pálí a žhnou. Zároveň z nich odkapává hnis. Vše je neskutečně černé, masivní, hutné. Vokál připomíná řev bestie. Pokud rádi trávíte svůj čas ve společnosti třeba takových CIANIDE, CARCASS, INCANTATION, ASPHYX, NECROPHAGIA, EXHUMED, DEICIDE, DIABOLIC, ACHERON, neváhejte ani chvilku. Tahle nahrávka smrdí sírou! Procházím se podsvětím, třikrát mrtvý, třikrát znovuzrozený. Poslouchám novou desku "Thaumogenesis" a těším se, až ráno zase ulehnu do své oblíbené rakve. Tahle hudba musela vznikat ve starých katakombách, v kobkách, kde se kdysi odehrávaly hnusné rituály pro vyvolávání temných sil. Skladby mi odsekávají maso od kostí a opět mohu potvrdit, že SHED THE SKIN vám dokáží vystřelit mozek z hlavy. Hudba je zde zahalená do špinavé mlhy. Stačí jen vstoupit a přijmout temnotu. Američané letos přišli s albem, které vás roztrhá na kusy, navždy prokleje a usmrtí tím nejbrutálnějším způsobem. Líbí se mi rukopis, originalita, tlak a energie a také pocit, že vše bylo vytvořeno srdcem a s jasným poselstvím - všechny nás navěky proklít muzikou. Hnisavý, černý, prokletý death metalový obřad!


Asphyx says:

They say that misfortune comes in three groups. There's something to it. I first woke up lying in a cold morgue. The second time was when I was being buried alive. My face torn bloody, suffocated, destroyed. The third time I heard the new album by American demons SHED THE SKIN for the first time. I felt cursed, sacrificed on the altar of true death metal. The gentlemen are back and reminiscent of the horsemen of the apocalypse. They will burn you to ashes.

The fourth full-length (and one EP) belongs now, in the true Book of the Dead. It cites practices that must have originated in hell itself, deep underground. Death takes many forms, and the one the Americans perform is cruel, dark, dusty, insane. Welcome to the other world!


SHED THE SKIN once again mixed us a cocktail of the most toxic ingredients. If you look at the bands in which the members of this band are active, it is immediately clear that when it comes to craft, everything will be in the best order here. It's true, I can sign it with my own blood. The sound, the artwork, the production, everything is basically perfect. This is the essence of underground death metal as I like it best. The riffs cut, burn and blaze. At the same time, they drip pus. Everything is incredibly black, massive, dense. The vocals are like the roar of a beast. If you like to spend your time in the company of CIANIDE, CARCASS, INCANTATION, ASPHYX, NECROPHAGIA, EXHUMED, DEICIDE, DIABOLIC, ACHERON, don't hesitate a moment. This record stinks of brimstone! I'm walking through the underworld, three times dead, three times reborn. I'm listening to the new record "Thaumogenesis" and I'm looking forward to lying back down in my favorite coffin in the morning. This music must have originated in the old catacombs, in the dungeons where the vile rituals to summon dark forces once took place. The songs cut the flesh from my bones and once again I can confirm that SHED THE SKIN can blow your brains out. The music here is shrouded in a dirty fog. You just have to step in and embrace the darkness. This year the Americans have come up with an album that will tear you apart, forever curse and kill you in the most brutal way. I like the signature, the originality, the pressure and energy, and the feeling that everything has been crafted with heart and a clear message - damn us all with music forever. A festering, black, cursed death metal rite!


about SHED THE SKIN on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - SHED THE SKIN - The Forbidden Arts (2020)






Tracklist:
01. Ingress-Thaumogenesis
02. She Of Urgarit
03. Invincible In Iron
04. Slaughtered In The Solar Eclipse
05. Hounds Of Orrea
06. Quenched From Kapala
07. Blood Runs Red
08. Blades Of The Lightning Altar
09. Snow Forest Sacrifice
10. Voces Mysticae-Egress



neděle 5. června 2022

Recenze/review - ROTTENNESS - Violentopia (2022)


ROTTENNESS - Violentopia
CD 2022, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Nejdřív chtěla zažít něco pěkného, nového, zajímavého. Lákalo jí to. Potkala ho a byl okouzlující. S krásnou tváří, ale s podivnýma očima. Chvilku zažívala nejlepší okamžiky svého života. Objevovala. Zamilovaná, zamilovaná do vraha. Řekl jí to jednoho krásného večera, kdy očekávala mnohé. Místo toho byla zavřena do sklepa, spoutána a pověšena na hák. Změnil se. Stala se z něj šelma na lovu. A nelovil poprvé.

ROTTENNESS jsou mexičtí (a američtí) hudební sadisté, kteří se vyžívají v různých nechutnostech. Nic ošklivého jim není cizí. Špína a nenávist, kterých je schopen jen člověk. Mučení, tortura těla i mysli. A k tomu - death metal, grind a samozřejmě brutalita.


Fanoušci třeba takových SUFFOCATION, MISERY INDEX, CEPHALIC CARNAGE, INTERNAL BLEEDING, BRUJERIA, MACHETAZO, by měli nastražit uši a poslouchat bedlivě. Člověk má při poslechu opravdu pocit, že šel jen tak v klidu po ulici a během chvilky se mu změnil celý život. Unesli ho, mučili a nakonec pohodili jako kus masa někde u cesty. Myslíte si, že přeháním? Nikoliv, stačí si přečíst policejní svodky nebo černou kroniku ve vašem městě. Mezi lidmi je pořád hrozná spousta nenávisti. Podobné to je i s albem "Violentopia". Je surové, syrové, odpovídá přesně realitě. Pokud se rádi procházíte kolem starých smradlavých stok, rádi a s chutí nasáváte hnisavou atmosféru, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete neskutečný nářez, který je ale zároveň promyšlený. Má jasný cíl - absolutně vás zničit. Rozsekat vás na malé kousky. Rozemlít a pak hodit prasatům. Spravedlnost bývá dost často slepá a v některých chvílích zlo bohužel vítězí. Jejich strůjcům bych pouštěl tuhle desku stále dokola, dokud by jim nepraskly všechny kosti v těle. Co se týká zvuku, obalu a dalších formálních záležitostí, tak nemám problém vlastně s ničím. Někdy mám pocit, že se až příliš často dívám do tmy. Bývám z toho naštvaný. To mi pak přijdou nahrávky jako "Violentopia" vždy k chuti. Brutální death grind metal, který vám vystřelí mozek z hlavy!


Asphyx says:

I enjoy the way how ROTTENNESS approaches to the death metal and grind. It's not just an ordinary, but thoughtful songs that have a darkly cool atmosphere.  You will probably judge the result yourself, but I really enjoy this freshly cracked wetting ulcer.

If I had to include the album "Violentopia" among the related albums of the bands, I would probably choose SUFFOCATION, MISERY INDEX, CEPHALIC CARNAGE, INTERNAL BLEEDING, BRUJERIA, MACHETAZO. I like a certain volatile restlessness, the urge I feel from the songs. It forces me to return to the record. The atmosphere is really very similar to a failed head operation. The patient is still alive, but it won't take long and he will turn into a zombie, a killer monster. There is possible to hear that ROTTENNESS were formed as a band for pleasure, spontaneously, that riffs flew out of them like blood from a severed artery. In addition, their sound is different from the others, which is highly valued. "Violentopia" is a dirty, raw original album, from which spurt pus on all sides. It is an unbreaked train that will take you to hell itself. It's a pierced skull from which the  black blood looks. But most of all, it is a recording that managed to attract my attention, conquer me and rip my heart out of my body. I'm already looking forward to whatever happens in their morbid workshop. Brutal death grind metal that will blow your brains out!



--TRACKLISTING--
1. Intro - Tzompatli
2. Altered Cabrón
3. Tripping Corpse
4. Immersion in Trauma
5. Dragged Across Concrete
6. Paranoid Butcher... Nightmare Killing Spree
7. Muerte a los Conquistadores
8. Bitchmade at Birth
9. Violentopía
10. Napalm Meth
11. A Perpetual State of Destruction
12. Gringocide
13. Chinga Tu Madre (Molotov Cover)


--LINE-UP--
Jaleel Castillo - Guitars
Ray Nevison - Guitars
Karl Schmidt - Bass/Vocals
Matt Johnson - Drums
Matti Güey - Vocals

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý padesátý čtvrtý - Večírek pro (ne)zvané


Příběh tří stý padesátý čtvrtý - Večírek pro (ne)zvané

Když jste student, tak nemáte pořád peníze. Chodil jsem sice po brigádách, ale bylo pro mě třeba samozřejmostí, že jsem zval holky na pivo. Jo, tenkrát ještě děvčata pila hlavně pivo. Nejvíc asi řezaný. Neměl jsem bohatý rodiče ani jsem nebyl slečna s krásným tělem, která se nechá vydržovat. Dělal jsem, co se dalo. V boleslavské Škodovce i v té plzeňské. Uklízel jsem v podchodech, čistil nápisy od grafiťáků, vykládal v noci vagóny, roznášel poštu, pomáhal jsem v nemocnici i na jatkách. A to všechno kvůli tomu, abych si mohl zaplatit kolej, pivo, knížky a CD. Taky jsme občas zašli do kina. Naše čerstvě a postupně vznikající parta byla posílena o dalšího Petra.

Naše večírky byly vyhlášené. Nakoupilo se pivo a rum nebo nějaké jiné sprosté dělnické pití. Někdo pil vodku, jinej čerta, peprmitovou (uff), hopsinky. Fantazii se meze nekladly. Moravačky dodávaly i slivovici. Zůstával jsem věrný rumu a piju jej i dneska. Nový člen byl filmovým fanatikem. Nezavřel chvilku pusu. A vžíval se dost často do různých filmových rolí. Měl encyklopedické znalosti a brával mě do filmového klubu na Kubricka, Tarantina (kterýho prostě nemám rád) i Bergmana. Utratil jsem za filmy spoustu peněz, ale je faktem, že ne všechno mě bavilo. Jak mám u knížek dveře otevřené v podstatě pro jakýkoliv styl, tak v kině jsem se docela často nudil. Líbí se mi jasný, silný příběh, nějaké hraní si s obrazy a sázka jen na triky u mě moc nefungují.

Zrovna byl v nejlepším, když konečně přišel Michal. Zalezeme si do rohu a otevřeme si rum. Tuzemák z Božkova je naším společníkem. Řešíme Mechanický pomeranč, starý sci-fi a Majkl mi furt víceméně vnucuje nějaký beatníky. Už jsem jich dost četl, ale něco mi přijde stejně divný, jako některé filmy, které jsem zrovna nedávno viděl. Jsme ale velmi dobře naladěni. Užíváme si takovou tu radost, co mívají chlapi, když potkají někoho se stejným koníčkem. My musíme mít něco navíc k práci (teď tedy ke škole). Jinak je s náma nuda a náš život je prázdný. Já vím, spousta lidí vůbec nečte (a neumí napsat pár vět), ale s těma se momentálně nemusím bavit. Jsme jak spiklenci. Čerpáme z vědecké knihovny, kde je jeden bývalej nedostudovanej strojař. Schovává nám různé dobroty a vůbec nechápem, jak to dělá, protože by měl mít jen odbornou literaturu. Jednou se ho na to zeptám a on se jen tak záhadně usmívá.

Asi hodně hlučíme, protože za náma přijde nějaká slečna z vedlejšího pokoje. Má na sobě jen kalhotky a je krásně rozčilená. Nevím proč, ale začne rovnou řvát na mě. Jako kdybych hlučel jen já. Nabídnu jí rum, ale rozkřikne se ještě víc. Když odejde a její půlky jí pleskají krásně o sebe, zamyslí se Michal nad ženskými ňadry. Byla vzrušená, co? No, hele, já jsem slušnej kluk a mě tyhle věci vůbec, ale vůbec nezajímají. Štve mě to, chci se dál bavit o knihách a hudbě, ale místo toho je tu zase ten starej démon chtíč. Děláme si ještě chvilku prdelky a z nějakýho mě dosud neznámýho důvodu jde jeden člen našeho společenství intoušů pro holky. Pozve jak mé oblíbené "tlusťošky", ke kterým chodím stále vyjídat ledničku a slibovat jim nekonečnou lásku, tak i tu naštvanou. Namíchne mě i Michal, kterej skočí pro Blanku. Hergot, řeklo se bez bab, čemu na tom nerozumíte?

Najednou mi připadá, že se skvěle rozjíždějící akce změnila ve večírek pro nezvané. Místo našich oblíbených témat se všichni kření a přijdou mi hrozně dětinští. Jsem opilej a pamatuji si, že chvílemi sedím sám a melu si o tom svým metalu. Nikoho to nezajímá. Všechny moje pečlivě zapsané a archivované znalosti. Není nikdo, kdo by mě poslouchal. Nabídne se jedna macatá, která má moooc krásný obličej i prsa. Ale naštve mě taky. Vůbec neví, kdo to byli Venom, netuší a nezná a neví nic o Sodom. To je pak těžký. Jen na mě vilně kouká, trošku jako telátko. Nezazlívám jí to, svým způsobem je to krásná holka, ale dnešní večer jsem si představoval úplně jinak. Místo literatury se řeší, kdo s kým a jak. Drby, jak já nesnáším drby. Asi jsem jinej, ale já se neumím bavit o jinejch. Nejde mi pomlouvat.

A tak si zapálím cígo a jsem zase mimo. Surfuju si ve svých myšlenkách. Naučil jsem se to už na střední škole, když se probíraly ty neskutečně nudný matematický vzorce, fyzika (ta mě přitom bavila, ale nikdy jsem na ní neměl normálního učitele). Vždycky jsem sledoval, jak raší poupata na stromech, jak zahnízdil kos, jak se kupí mraky. V přednáškovém sále to je hodně podobné. Vepředu stojí někdo s meotarem a přednáší a já se nemůžu soustředit. Jsem divnej, já to vím, ale jiný to už asi nebude. Minul jsem se oborem, to už mi je úplně jasný. Dnes by tahle holka asi měla problémy s tím, že by jí všichni nadávali, jak je tlustá, ale tenkrát to byla pořádná a krásná samice. Sedne si vedle mě a začne o něčem mluvit. Přikyvuji a dělám, že jí vnímám. Po chvíli mi řekne, že jsem skvělej, že umím dobře naslouchat. Přitom ji koukám jen do výstřihu. Dělám to naschvál, aby si myslela, že jsem úchyl a odehnal jsem ji.

Jenže mi položí ruku na stehno, což mě tedy probere. Večírek je v nejlepším. Záchod i lednice jsou poblité. Ve sprchovém koutě je jedna polonahá dívka a tři kluci. Místo Tarantina (co já bych za něj teď dal), se řeší blitky. Hergot, kdo sem pozval ty ženský, rozkřiknu se, ale vůbec nikdo mě neposlouchá. Opět přijde naštvaná vedle z pokoje. Ale jen zakroutí hlavou a odpleská s tou svojí prdelkou pryč. Líbí se ti, zeptá se mě moje lehce macatá a já jí naschvál řeknu něco o tom, že jsem ji minulej týden klátil jak zvíře. Chci bejt jako ošklivej, ale zase ne moc. Nejde o to, že se mi nelíbíš, ale dnešní večer jsem si představoval úplně jinak. Podívá se na mě smutně a už si myslím, že odejde, ale ona se rozbrečí, je nejistá a to víte, mě to nedá a začnu ji utěšovat. Do prdele, holka, dyk si fakt hezká, aspoň je za co chytit. Fakt, zeptá se mě rozmazaně a asi očekává, že dostane pusu. Jednu ji dám, ale ona mi zajede do rozkroku. Achjo. Jsem jen obyčejnej kluk.

S Eliškou jsme si nikdy neslibovali věrnost, někdy mi připadalo, že ji snad nevěra ode mě rajcovala. Inu co, jsem mladý a musím, nejde jinak. Zalezli jsme si vedle do pokoje. Zamkli se a pak na mě roztrhala oblečení. Ještě jsem stačil říct něco o tom, že tohle metalový triko už asi nikde neseženu (Candlemass) a pak už jsem se vznášel na vlnách, ale vy víte čeho. Tohle děvče bylo jako uragán, něco podobně divokýho jsem už hodně dlouho nezažil. Bylo to sice jak z blbýho filmu, ale po prvním dějství, které bylo hodně poznamenáno alkoholem, jsem se jí zeptal, jak se jmenuje. Simona, jméno mé. Hladila mě po vlasech a vypadala spokojeně. Já měl asi půl hodiny docela výčitky. Původně jsem si myslel, že dáme pár piv a panáků a dlouho do noci budeme diskutovat o čemkoliv. Mě to tenkrát hrozně bavilo. Někdo buší na dveře. Jde otevřít. Dovnitř vrazí hubené děvče s velkým zadkem a bez pozdravu začne nadávat. A že co to děláme, co to máme na stole (je tam pixla od lunch meatu). Vůbec ji nerozumím a snažím se obléct. Je jak nějaká domina. To je moje holka, představí ji jako Markétu. Petr radioamatér si našel taky budoucí učitelku.

Problém je trošku s tím, že ona všechny komanduje. Mě tyhle typy doslova iritujou. Každýmu ihned vnucuje, že nejí maso, že si čistí čakry a jestli jsme při šukání používali polohy z kamasutry. No ty vole, to je síla, řekne Simona a zatáhne mě k sobě do bytu. Mají tu jídlo, který jim ale prý někdo chodí neustále vyjídat (nepřiznám se, ještě si na toho hajzla zanadávám). Udělá mi vajíčka a slaninu. Umí to se mnou. Ženská jak má být. Jak pomalu střízlivíme, tak mi o sobě začne vyprávět. Není vůbec hloupá, připadá mi jako opravdu přemýšlivý typ, to já rád. Dokonce se chytá i na nějaký knihy (já tohle fakt tenkrát u svých potencionálních partnerek řešil a bylo to pro mě děsně důležitý). Pak se spolu osprchujeme, to už je slunce zase na nebi a ona navrhne procházku. Blbý je, že cestou potkáme Elišku, která sice častokrát mluvila o svobodě našeho podivného vztahu, ale i přesto dostanu facku. Mnu si obličej a Simona si stěžuje, že když jsem něco měl s takhle krásnou holkou, tak se s ní nebudu zahazovat. Hovno, má milá, ty máš jen komplex v hlavě. Tvoje tělo jsem si nějak oblíbil, víš. A myslím to smrtelně vážně.

Chodíme borským parkem. Dlouho se procházíme a já zjišťuji, jak je to milá a hodná holka. Má v sobě něco hrozně hezkého. Navíc tedy ty postelový akce, to se taky samo počítá. Je mi dvacet, to máte testosteronu na rozdávání. A že dávám rád, pokud to tedy jen trošku jde. Večírek pro (ne)zvané se sice moc nepovedl (pořád mi to vrtá hlavou), ale myslím si, že pro tentokrát se to dá odpustit. Dává mi pořád pusy, objímá mě. Je svůdná. Přitom, vůbec bych to do ní neřekl. Škoda jen, že jsem ji tak zamotal hlavu. Za necelý měsíc zjistí, že ji škola vůbec nejde (to mě taky ne, ale nějak pořád proplouvám) a vrátí se zpátky do východních Čech. Už  ji nikdy v životě nevidím. Doufám, že se má dobře. Na kolejích se podobné situace stávaly poměrně často. Pokorně a s kytkou jsem se vrátil k Elišce. Chvilku dělala drahoty, ale nakonec se mě spíš vyptávala co a jak. Inu Eliška, pořád nechápu, na co ta holka pořád myslí. Pro spoustu chlapů by byla splněnej sen, ale mě už začíná trošku unavovat. Já bych si fakt chtěl taky aspoň občas o něčem pořádně pokecat. Asi jsem fakt divnej. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER