DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 4. prosince 2022

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý osmdesátý - Paříme spolu, paříme o sto šest


Příběh tří stý osmdesátý - Paříme spolu, paříme o sto šest

Vstávej lenochu, musíš do školy. Ale nešel jsem. Chtěl jsem být s ní. Měla totiž volný den a brigádu. Jezdila po obchodech kolem Plzně a kontrolovala, zda jsou v regálech čokolády. Zajímavá práce, trošku náročná, ale aspoň jsem poznal okolí. Vůbec jsem totiž nevěděl, co se nachází kousek od Plzně. Dodnes mám s některými směry problém. Nějak jsem neměl důvod tam jezdit. Na sever i na jih to byla hrůza. Komouši nedávali do téhle oblasti žádné prachy. Měla to být hráz proti imperialistům. Pohraničí bylo děsivé, některé vesnice vypadaly jak po válce. Ale zažili jsme spoustu dobrodružství. Byla ráda, že s ní jezdím. To byste nevěřili, kolik chlapů si dovolí na mladou holku. Je mezi námi víc zla, než tušíte. Zdržel jsem se třeba někde bokem na záchodě a už po ní vyjel padesátiletý pupkáč. Vylezl jsem, houkl na něj a on začal hned něco koktat. A když manželka vylezla ze skladu, byl úplně rudej. No, šílený.

My jsme viděli a znali dvě malá města, Plzeň, Liberec a trošku Prahu, kde se budovalo, vesele tunelovalo a vůbec probíhal kapitalismus. Ale jakmile jste vyjeli kousek ven, byli jste v šoku. Třeba v pohraničí se nezměnilo nic. Jen si to tam obsadili pasáci s kurvama. Bylo to divoký, pro nás často nepochopitelný, ale zase jsme to nevnímali nijak šíleně. Jen mě vždycky mrzelo a dodnes mrzí, že když člověk vyjede kousek za hranice do Německa, mají tam tak krásně uklizeno. Dodnes jsme my Češi hrozný prasata. Na tohle jo. Ale dost bylo stěžování, to berte jenom jako obraz doby, která se do mě otiskla a formovala mě i mojí ženu. My jsme chtěli něco jinýho. Byt a děti a klid. Knížky a muziku, filmy a velkou postel. Taky cestovat tam, kam moji prarodiče nemohli. Objevovat, normálně žít. Nebýt jednou nevrlým dědkem a nervní bábou. Tak uvidíme. Zatím tedy hlavně kalíme. Někam přijdeme, objednáme pivo, má milá si sepíše papíry a já mám rozkecáno.

Jezdíme převážně vlakem a potkáváme tisíce postav, lidí, zažíváme spoustu zážitků. Třeba přenocování v mrazu v nádražní budce. Protože jízdní řády nám tak trošku lhaly, poslední vlak proste nejel. Máme dvě tatranky, jednu vodu. O vodu se podělíme a tatranky nechám ženě. Přežít musí ten krásnější, aby nebyli lidi takový hovada ošklivý, říkám jí. Chce se hádat, ale hlad je hlad. Já to rozchodím. Horší je zima. Protože ona je dívkou štíhlou a nemá žádný tuk, co by ji hřál. Nejdřív machruju, dávám jí i svoje vrstvy oblečení, ve kterých se tak krásně ztrácí. Mám ji hrozně rád, protože právě v takových situacích dokáže být klidná a rozhodná. Děláme si pořád srandu, i z věcí, které ostatní nechápu. Něco jako hrobníci, kteří by se jinak ze své práce museli zbláznit. To víte, život i svět se s nikým nemazlí. Ale my jsme na to najednou dva. Vymyslíme, že spojíme oblečení v jednu velkou deku, do které se zamotáme. Tělo na tělo, ne dnes v noci v tom sex nehledejte, šlo jen o to neumrznout. Usnula a já ji hlídal až do první babičky, co přišla na vlak.

Ale většinou se snažíme učit. Pokud nás tedy nepopadne zhoubný démon. Líbí se mi na ní, že má jako já ráda svůj klid s knihou. Máme podobný vkus a dokáže mě napínat, o čem je nějaký příběh, který já ještě nečetl. Umění nás provází ale i jinak. Metal jde sice trošku do pozadí, ale to je tím, že se na vejšce moc neposlouchá. Mám ale stále svoji sbírku, věž a diskmana. Občas se mnou jde i do fronty na nová alba mých oblíbenců, ale už to není jako tomu bývalo. Všeho je dostatek. Taky fanoušci zestárli a holt si počkají. Milujeme Candlemass a Paradise Lost. U těchto kapel nemáme soudnost, jsou našimi společnými. Spojují nás, jak jen hudba dokáže. Jinak má trošku jiná vkus, víc ženštější. Spojuje nás ale i nechutenství z Michala Davida, zábavovek a techna. Občas na večírcích tyto styly paroduji a dodnes na některá vystoupení lidé vzpomínají. 

Nejraději ale máme procházky do přírody, kdy pokecáme a pak, po mnoha kilometrech v nohách, usedneme do hospody, plni zážitků. Venku, v lesích, se totiž, stejně jako na horách na chalupě, ukazují charaktery ohlodané až na kost. Občas ještě trpím smutkem, nebo nenadálými ataky, kdy mám strach, co se stalo doma nebo ze spaní křičím jméno Kačenky, ale pomalu to doznívá. Nikdy jsem se necítil tak dobře. Někdy nás vytáhnou do klubů, v některých se nám líbí, z jiných utíkáme, ale pořád jsme spolu. Jenom o víkendech, které jsou tím pádem nekonečně dlouhé, jezdím na brigády, makat do Jizerek, na barák nebo k babičkám a ona do Tábora. Hrozně se pak na sebe těšíme. Taky ji nechají učit na praxi v jedné plzeňské škole. Je tam chlapec, co když vidí mladou holku za katedrou, tak se zvedne, vezme nůžky a vyhrožuje ji.

Nebylo se tenkrát kde dovolat. Tak jsem si na něj počkal před školou (podotýkám, že to byla základka), chytil ho pod krkem a pak i jeho otce, který jej přišel vyzvednout. Ještě jednou vole, ještě jednou a najdu si tě. No a byl klid. Dnes by to asi neprošlo, ale mě bylo dvacet. To si jen tak něco líbit nenecháte a taky byla jiná doba. Ulevilo se jí a dokončila praxi v pohodě a s respektem. Dokonce dostala od holek ze třídy velký pugét. On je totiž ten magor šikanoval. Přestal i s tím. Chvíli jsme probírali, zda vůbec bude chtít jednou učit, ale ještě že se rozhodla, že ano. Protože dělá svoji práci dobře. Stačí se projít městem a někdy je to až otravné. Pořád se k nám někdo hlásí, ukazuje děti, chce pokecat. Já takový štěstí neměl. Pořád jsem se potácel ve strojírenství, který mě k smrti nebavilo. Nudné výpočty, odříkávání textu. Tyhle exaktní vědy, na to musíte mít naturel. Ale pokaždé jsem se přemohl. Ale neudělal jsem nikdy nic navíc. Raději jsem utíkal na kolej a čekal s knihou na svoji milou. Byl jsem z ní tak mimo, že jsem několikrát i vařil. A to je ode mě šílená pocta. Vůbec to totiž neumím

A pak ještě kino. Měli jsme dvě kina Elektru a Eden. Vždycky jsem byl v naší dvojici takový jakože kulturní referent. Mám to tak dodnes a manželka si ze mě dělá srandu, že když se nám film nelíbí, tak jsem smutnej, jako bych ho sám natočil. Vycházely tenkrát skvělé snímky. Na výstavy nás moc neužilo, na divadlo taky ne, na takový to moderní umění, hraň nás pánbůh, to jsem viděl několikrát a musel jsem se smát. Zažili jsme i předčítání básní, ale nic pro nás. Ale v kinosále, v tom starém, bez popcornu a mlaskání, v tichu a tmě, jsme se přitulili a sledovali zásadní filmy našeho života. Jmenovat nebudu, na to ještě dojde v budoucnu. Pak se šlo do hospody a někdy jsme pařili o sto šest, protože jsme museli všechno rozebrat. Hlavní ale bylo, že jsme pařili spolu. Tančili jsme v klubech a pak i na ulicích. Já a ona, oba s pohledem jen jeden pro druhého. Zvláštní, jak se to v životě někdy nachomýtne. Zrovna teď je manželka s dcerou pryč třetí den, pořád si píšeme, posíláme fotky a mě se stejně stýská. Tenkrát i teď. Už se těším, až zase přijede a zapaříme. Tedy v rámci možností a věku.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 3. prosince 2022

News - TRAHIR vydává své debutové album Whose Hearts Petrified


TRAHIR vydává své debutové album Whose Hearts Petrified

V okultních mlhách a z ozvěn aeonů věků se zrodila hudba skupiny TRAHIR. Příběhy z rozeklaných hor, prokletých hradů a pustin pouštních provází ty, kteří se s nimi vydají na cestu. Heavy Metal v jejich tvorbě značí melodiku a esprit jejich muziky. Doom se Stonerovými pozůstatky ji dává těžkotonážní a tajemný punc, který se v středoevropských oblastech vyskytuje naprosto ojediněle.

TRAHIR je pražská čtyřčlenná kapela, kterou tvoří kytarista Jéňa Mašek – patrně ztracený syn vrchního riffmistra Tonnyho Iommiho, pódiově freneticky šamanský zpěvák Adam Balcar, hřmotný bubeník Martin Horčic (Symbtomy, ex-Vladivojsko, ex-Mortal Cabinet (Live)) a baskytarista Dan Friml (Mean Messiah, Surma a majitel nahrávacího studia The Barn Production).


Kapela byla založena v roce 2018, kdy kytarista Jéňa Mašek přišel s konceptem hrát muziku, která by zrcadlila jeho nehynoucí lásku k raným Black Sabbath, a po nalezení správného zpěváka Adama Balcara dokázala vytvořit prvotinu v podobě EP „Succubus“ (2019), která se nesla v patřičně stonerovém duchu archaických těžkotonážních riffů a páchla pálícími se bylinami a psychedelickým odérem. Již v té době se na scéně etablovala předskakováním kapelám jako Demon Head /DK/, The Hazytones /CAN/, The Castle /USA/, 1000mods /GR/.

Od roku 2019 do stylu TRAHIR začal stále více vstupovat metalovější zvuk a kapela přiznala i své další vlivy pramenící z NWOBHM, které ještě posílily i příchodem bubeníka Martina Horčice a posléze basisty Dana Frimla. Poté se kapela objevila jako support pro kapely jako Hällas /SWE/, Spirit Adrift /USA/, Ufomammut /ITA/ nebo svým vystoupením zavírala metalový festival Symbolic 2022 po boku Candlemass /SWE/.


Debutová dlouhohrající deska „Whose Hearts Petrified“, která vychází 1.prosince 2022, odkazuje svým názvem na Václava Hraběte a jeho báseň „Variace na renesanční téma“ („Těm, kterým srdce zkameněla”) a snaží se tím posluchače strhnut do říší fantazie a otevřít jejich srdce heavymetalovému zvuku a poetice z dob, jako když byl metal před 40 lety ještě velmi mlád. Přitom to vše zabaleno do zvuku z produkce studia The Barn dává nahrávce punc mimořádně solidní nahrávky.

 

Co se týče témat alba, Hrabětova stopa není jediným českým odkazem na albu. Deska skýtá například i píseň „Amra“, jež je inspirována českým orientalistou a tzv. českým „Lawrencem z Arábie“ Aloisem Musilem. Dále se na ní nachází píseň s okultní tématikou - „Blåkulla“, čarodějných transformací - „The Ruin“ a „Rapture“ či bojem s drogovou závislostí a příslovečným bojem zla se zlem – Lichking X Witchqueen.

Kapela TRAHIR rovněž pečlivě zvolila astrologickou symboliku pro datum vydání alba 1.12.2022, kdy planeta Mars bude zemi za dlouhou dobu nejblíž.

Křest alba je naplánován na 8. prosince 2022 v pražském klubu Hells Bells a důležité je také zmínit, že kmotrem bude František Štorm (jeden ze zakládajících členů legendárních Master’s Hammer). Na křtu vystoupí jako předkapela brněnská Sludge/Stoner Metalová kapela SLAŤ.

Album Whose Hearts Petrified můžete objednávat na eshopu: www.thebarn.cz, anebo je deska k dispozici i v digitální distribuci.

Vice informací:



Kontakt pro CD k recenzi: Alice Frimlová, 777 217 339

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Info - Dva lednové koncerty MALLEPHYR, MŮRA, SOMNUS AETERNUS - Brno 20. ledna a Plzeň 21. ledna 2023


Mallephyr, Můra a Somnus Aeternus v Parlamentu v Plzni


sobota 21. ledna 2023

Parlament, Plzeň

MALLEPHYR (black death metal)


MŮRA (death doom metal)


SOMNUS AETERNUS (doom metal)


Mallephyr

Z Mallephyr se za necelých deset let působení poměrně rychle stala jedna z nejlepších kapel na české black/death scéně, za jejímž úspěchem stojí jak skvělé nahrávky, tak výborné koncerty. Není tedy překvapivé, že se už dvakrát ukázali na Brutal Assaultu a hráli i s kapelami jako Dark Funeral, Krisiun, Mgła, Revenge či Sadistic Intent. Obě jejich řadovky rovněž získaly skvělé ohlasy, a jak na debudu Assailing the Holy, tak hlavně na druhé desce Womb of Worms skvěle kloubí to nejlepší z black a death metalu spolu s perfektními hudebními výkony. Co jiného taky očekávat od hudebníků aktivních v hromadě dalších kapel jako Cult of Fire, Somniate, Brutally Deceased nebo Plague Porter? Například materiál z nové, již nahrané desky, kterou částečně představili třeba na pražském koncertu s White Ward a Infernem, kde všechny přítomné zadupali do země a pro mnohé byli nejlepší kapelou večera. Hail Death!


Můra

Můra se představila loni svým dvacetiminutovým EP Doom Invocations and Narcotic Rituals, o jehož vydání se postaral americký label Caligari Records. Temný death doom metal této pražské bandy mezi další kapely tohoto UG vydavatele skvěle zapadl, nahrávka začala okamžitě sbírat nadšené ohlasy a rychle se vyprodala. Dokonce i známý webzine CVLT Nation označil Doom Invocations and Narcotic Rituals jako pátou nejlepší death doom nahrávku loňského roku. Ani jinde ale chválou a přirovnáním ke kapelám jako Encoffination, Grave Upheaval nebo Temple Nightside nešetří. A přestože Můra hrála v ČR zatím jen pětkrát, má už za sebou koncerty na Brutal Assaultu, elitním deathmetalovém festivalu Tones of Decay nebo také uhrančivé vystoupení v Soulkostele během letošního Soulbönding Tripu. Kapela v současné době dokončuje materiál na svou řadovou desku, takže je jasné, že v lednu kromě loňských songů zazní i nová zhouba. Doom, Death, Decay!


Somnus Aeternus

Brněnští Somnus Aeternus jsou jednou z věčně hibernujících kapel. Co jiného taky čekat od doomařů? Zároveň lze ale s jistotou říct, že i přes jejich přerušovanou aktivitu se zvládli nesmazatelně zapsat do paměti českých fanoušků doom metalu. Za patnáct let od svého vzniku nahráli dvě alba, z nichž především na druhém Exulansis vydaném u Epidemie Records potvrdili, že pomalé zádumčivé hudbě rozumí a zároveň ji dovedou zajímavě obohatit. Nejen že se z vyloženě pohřebních temp umí přirozeně prokopat až k smrtelné dravosti, ke svému žánru také přistupují dost progresivně a pestře, tudíž nepřeslechnete, že se nejedná o ledajakou doom či death doom smečku. V lednu se Somnus Aeternus proberou z mrtvých a po více než čtyřech letech od přerušení činnosti opět stanou na koncertním pódiu, více než šest let od vydání Exulansis a s materiálem z roky připravované nové desky.



Mallephyr, Můra, Sator Marte a Somnus Aeternus v Brně na Melodce


pátek 20. ledna 2023

Melodka, Brno

MALLEPHYR (black death metal)


MŮRA (death doom metal)


SATOR MARTE (black metal)


SOMNUS AETERNUS (doom metal)


Mallephyr

Z Mallephyr se za necelých deset let působení poměrně rychle stala jedna z nejlepších kapel na české black/death scéně, za jejímž úspěchem stojí jak skvělé nahrávky, tak výborné koncerty. Není tedy překvapivé, že se už dvakrát ukázali na Brutal Assaultu a hráli i s kapelami jako Dark Funeral, Krisiun, Mgła, Revenge či Sadistic Intent. Obě jejich řadovky rovněž získaly skvělé ohlasy, a jak na debudu Assailing the Holy, tak hlavně na druhé desce Womb of Worms skvěle kloubí to nejlepší z black a death metalu spolu s perfektními hudebními výkony. Co jiného taky očekávat od hudebníků aktivních v hromadě dalších kapel jako Cult of Fire, Somniate, Brutally Deceased nebo Plague Porter? Například materiál z nové, již nahrané desky, kterou částečně představili třeba na pražském koncertu s White Ward a Infernem, kde všechny přítomné zadupali do země a pro mnohé byli nejlepší kapelou večera. Hail Death!


Můra

Můra se představila loni svým dvacetiminutovým EP Doom Invocations and Narcotic Rituals, o jehož vydání se postaral americký label Caligari Records. Temný death doom metal této pražské bandy mezi další kapely tohoto UG vydavatele skvěle zapadl, nahrávka začala okamžitě sbírat nadšené ohlasy a rychle se vyprodala. Dokonce i známý webzine CVLT Nation označil Doom Invocations and Narcotic Rituals jako pátou nejlepší death doom nahrávku loňského roku. Ani jinde ale chválou a přirovnáním ke kapelám jako Encoffination, Grave Upheaval nebo Temple Nightside nešetří. A přestože Můra hrála v ČR zatím jen pětkrát, má už za sebou koncerty na Brutal Assaultu, elitním deathmetalovém festivalu Tones of Decay nebo také uhrančivé vystoupení v Soulkostele během letošního Soulbönding Tripu. Kapela v současné době dokončuje materiál na svou řadovou desku, takže je jasné, že v lednu kromě loňských songů zazní i nová zhouba. Doom, Death, Decay!


Sator Marte

Komando Sator Marte už téměř dvacet let obohacuje moravskou blackmetalovou scénu o smrt a bolest. Tato armáda zkázy má na kontě už tři řadová alba, plus několik EP a splitů, na kterých již několikrát dokázala, že patří mezi nejzběsilejší kapely, co kdy v ČR vznikly. Na svých deskách navíc postupně rozvíjí svou tvář a představuje black metal v trochu odlišné podobě. Debut Termonukleární evoluce byl čistě nenávistný válečný metal, následující Za zdmi zase propracovanější a výrazně atmosféričtější black, a poslední Engulfed by Firestorm pracuje s deathmetalovou intenzitou. Na všech nahrávkách jsou však Sator Marte dostatečně ortodoxní, s vlastní tváří a věrni řemeslu války. A byť to do brněnské Melodky nemají daleko, vzhledem k tomu, že naživo hrají jen zřídka, lze tento koncert považovat za výjimečnou nefestivalovou událost, kde rovněž dojde i na novější materiál. Moravian War Black Metal Machine!


Somnus Aeternus

Brněnští Somnus Aeternus jsou jednou z věčně hibernujících kapel. Co jiného taky čekat od doomařů? Zároveň lze ale s jistotou říct, že i přes jejich přerušovanou aktivitu se zvládli nesmazatelně zapsat do paměti českých fanoušků doom metalu. Za patnáct let od svého vzniku nahráli dvě alba, z nichž především na druhém Exulansis vydaném u Epidemie Records potvrdili, že pomalé zádumčivé hudbě rozumí a zároveň ji dovedou zajímavě obohatit. Nejen že se z vyloženě pohřebních temp umí přirozeně prokopat až k smrtelné dravosti, ke svému žánru také přistupují dost progresivně a pestře, tudíž nepřeslechnete, že se nejedná o ledajakou doom či death doom smečku. V lednu se Somnus Aeternus proberou z mrtvých a po více než čtyřech letech od přerušení činnosti opět stanou na koncertním pódiu, více než šest let od vydání Exulansis a s materiálem z roky připravované nové desky.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

Interview - VACUOUS DEPTHS - The exhumation of a moldy death metal grave!

Interview with death metal band from Tampa, Florida - VACUOUS DEPTHS.

Answered Austin (Vocals, Guitars), thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - VACUOUS DEPTHS - Corporal Humiliation (2022):

Ave VACUOUS DEPTHS! I am currently listening your new album “Corporal Humiliation” and I can´t help but think that this is the kind of music which will be played during the end of the world. I think it is a great masterpiece. How do you feel about your new album? Have you received any feedbacks? From fans for example? Have you played new songs live already? Do they work?

A: Jakob, it is so nice to talk with you after being a long time reader of your awesome blog and page. So, thank you for having me (Austin) join you. Im glad you’re enjoying the fuckin’ record! We feel awesome about how the final release came out and we HAVE been getting people reaching out to us about it. Overall, its been super positive so far. The fans we already had really like that we didn’t move too far away from the demo’s rawness. The new faces are seemingly feeling the brutality of Corporal Humiliation as well.

We do play most of our material live. It helps refine the songs so that helps a lot to see what people are liking and moving to. As long as motherfuckers are scowling, headbanging, and moshing live we are on the right track. When we play, people pay attention. Its an intense and heavy experience when we play live. Its a strength of ours. Loud, menacing, and intense.


How do VACUOUS DEPTHS compose? Are you a traditional band who go to the rehearsal room and compose or you prefer going online and send your ideas via email? I am really interested in your composing process.

A: Since the beginning of the band in 2017, mostly all of the writing has been been on my own. I typically compose riffs and parts to bring to practice, then work through a rough version of loose ideas to the guys. They let me know if it's good or bad, I go back to the writing process by cutting or changing things around. I come back to practice with a skeleton that we can agree is on track. Then together we flesh-out the rest by jamming through the skeletal outline and refining the details of the concept as a whole. Songwriting is something I take seriously. I have firm rules about writing in this band will be mostly done in person. The rest is on my own, but their input on the song allows me to make sure they like where it's going. The only people I care to impress is them.

Lyrics are a separated topic of VACUOUS DEPTHS. Who is the author of your lyrics? And what are your lyrics about? Where do you find inspiration for your songs? The lyrics on “Corporal Humiliation” just fit so perfectly to the music. What was first – music or lyrics?

A: Lyrics and content is a huge part of our band, which a lot of the time with death metal bands, is a minor detail. I like to say that we are a “vocally-minded death metal band”. Lyrically, we have put ourselves into a “real life horror” genre focusing on personal experiences of loss, tragedy of real life events and specifically Florida-centric horror. When I am writing a song on guitar I am simultaneously writing the lyrics. I typically write lyrics all of the time, like all the fuckin’ time. Haha. So, I will have some ideas laying around in my files to work with when I start writing the music for it. Words inspire the song a lot more than you’d expect. The song “Deep Night” was written about a girl that I used to work with, Taylor. She was murdered and left in an alley in St Petersburg. The song “Gold Crosses” was written about a Catholic Church that was using gold cross necklaces to mark their victims of abuse for other pedophile priests to abuse them in the future. My grandmother left the Catholic Church when the stories started to surface about the church. She never forgave them for the way the mishandled this. All of our songs have these type of connections. The title track, “Corporal Humiliation” is a story about the Dozier School For Boys, a reform school that was located in northern Florida. It housed boys from roughly 7 to 17 years old for a multitude of minor crimes to felonies. They have a cemetery of unmarked graves on the premises that came under scrutiny after numerous men, came forward with accounts of abuse, rape, and even murder. The story is an amazing and long one as the school was open for over 100 years and only recently closed in 2017. There is a book called “The White House Boys” that tells these stories as well as several news outlets that have started reporting on investigations of this abuse. The University of Florida’s research team started to excavate the cemetery and surrounding area. They have found the remains of around 90 kids, ages as low as 8 years old. It's unbelievable horror. This was how we decided to conceptualize the cover art. The building in the center of the cover is the “White House” referred to in the book. This was where the beating and lashings were given to the kids.


Also your cover of „Corporal Humiliation“ is amazing and it fits with the music! I am frightened with the cover. How and why did you choose Karl Dahmer? Did you hear any of your songs to create the cover?

A: Karl Dahmer has a massive portfolio of some of extreme music’s most violent art. His art influences and his fucked up brain can make his art come to life with horrific detail and violence. Its detailed and refined, but splattered and scratched. It was a perfect fit for the content and concepts we had discussed in detail. He heard rough mixes of the record before as much as we could as he was working through it all. He enjoys the record a lot which is great too. He is super excited about how it turned out. He worked a couple major details into the piece, specifically the White House, the administrator with the shovel, and actual crosses from the actual graves. Everything else was his take on it. The back art features a cherub-like child crucified with urine running down its body. A detail of a story I told him about from a child pissing himself with fear while he listened to a child next to him gasp for breath and dying after a beating.

The sound of the album is great. It is dark, cold and sharp at the same time. Which studio did you chose for recording? Did you have any opinions about the final sound and mastering, were you able to change anything?

A: Thank you, we are so happy with the end product. Its nasty, the way it should be. We recorded with a dude named Dan Byers at The Hum Depot. He is a friend of ours and he has recorded my past band as well. I knew he could kill it, and he did. Dan and I were side by side through the whole process. Recording is one of my favorite things to do. It took longer than we wanted, but so does everything else in the fucking world. We weren't going to rush this. We did a whole bunch of different production tricks to make this as close to our live sound as possible. We wanted it to hit you like a hammer all while trying to NOT leave the rawness of our demo behind with big production. Nothing worse to me than finding a band’s demo and listening to a fucking Def Leopord record when the studio album shows up. That is so backwards. This music came from limits, restriction, and extremity. Why would anyone want a death metal record that sounds like it could be on the radio? We accomplished this goal with a balance of both rawness and some clarity for punch. Vocals and drums driving the overall sound and atmosphere being the only two elements of acoustic sound.


The new album was published by Swedish Blood Harvest. Why this label? Were you satisfied with their work?

A: Yes! We actually have 3 labels around the world working with us on it; Goat Throne Records in Texas, Chaos Records in Mexico, and Blood Harvest Records in Sweden. A huge goal and motivation this time around was to have as many people moving it around the world as possible. Aaron at GTR released the 2017 demo in 2019 on cassette and we have become good friends since then. He helped us get around to the people that he had traded or worked with before. We only made a short list of people to reach out to. Some said no, some said their circumstances weren’t ideal to do the release or timing was bad. I am so happy to say that Blood Harvest heard it and immediately was interested. I'd like to mention that Chaos Records only heard our demo and wanted to put the record out. This is an amazing feeling working with people in the underground that WANTED to put it out. It wasn't opportunistic or a “blow out” or “sure thing” kind of record, they just like what we do. That was it. They have all been good to us and we've got the vinyl in production now and we will see those in 2023. That will be a phenomenal day.

You have been playing since 2017. How was the beginning of your band? How did you create the band and what was the first impulse to build something death metal? Did you have any idols? How was it to play death metal in Florida?

A: This question is as challenging to answer as it was to start and maintain his band. Hahaha. I’ve always been a very measured individual when it comes to starting bands and setting goals for those bands. In 2017 I started the band with a couple guys, Chris and Doug, who were good dudes, but there was only so much interest and it eventually ended when I told them I was going to be a father. I knew, and told them it wasn’t done, but they just weren’t “in it” with me. I took a break to concentrate on my baby and figuring out work and my new life as a dad, but ALWAYS knew I’d come back to it. After some needed time I found myself getting deeper into my influences and listening to more and more of the shit I loved. I refined my influences I wanted to use for this band to a couple counties and a handful of years in death metal history. The scenes of Finland, Mexico/South America, and the Midwest USA from 1987-1993. I started writing and trying to figure out new members, found some shit heads along the way, and eventually arrived to meet Arturo and reacquaint with Dustin. This is where we are today. Arturo and Dustin are great friends and we are doing our best to write more and build from this release.

Playing death metal in Florida is very give and take. Florida shows are something of a massive challenge for us. Luckily for us the Tampa venue, The Brass Mug, the infamous bar that brought us all of the old gaurd death metal legacy bands has our back now too. I will say this though, the scene of the past is NOT of today. The legacy of Tampa Death Metal only supports their own. There isn’t a sense of one scene, rather, more a sense of two worlds- Legacy and DIY. It feels like there are two separate scenes. We definitely feel alone in what we do and it’s hard to push through it sometimes. We will, and I wont give up pushing forward, but fuck itd be nice to not fight uphill the whole way.


You can see how much you enjoy your music in your band. Do you have any target which you want to hit? Someone wants a famous label, the other one might want to play on big festival.

A: We love the underground and where we are at. We have no delusions of grandeur. Haha How could we?!? So, no real tangible goals other than writing more music and enjoying what comes out of that process. If we ever get offers they will be considered, but for sure no touring. I have a family and anything more than a couple days is so hard to do. Being gone isn't an option.

Austin, unlikely from the other death metal singers I can actually understand what you are singing. Singing death metal music must be very difficult for your vocal folds. Do you take a special care for your vocal folds? Like prepare singing before a concert?

A: I appreciate that and it is a massive compliment. A lot of my favorite vocal influences I have enunciate quite a bit, so I do my best to do the same. Convulse, Disma, Incantation are my main vocal influences. I think enunciation shows a strength in vocals when you can understand them just enough. It means they should be important to the mix and not just a sonic-component of the band. No wild effects, no cavernous echoes, just pissed and striaghtforward. As long as its extreme its approach…

As for the care of my voice, practice is all the care it needs. We practice weekly and I sing the entire two hours of practice. Vocals and drums are the two things that suffer the most from bands that dont practice. I have never once hurt my vocal chords and as long as they get a weekly push I dont plan to ever seen an injury. Typically no warm up unless the weather is cold or the room is very dry.

How is it to play death metal in Florida? Do you have a lot of fans on concerts? Do fans support bands? Do they buy CDs, merchandise, etc.? When you organize an event how many people will come?

A: When we DO play a show we always get a great response with support. What is particularly special is the younger fans that we have being excited about the band and the genre as a whole. I wish that the older group wasnt so jaded, but we do get a lot of older dudes who remember the “good old days of death” when it was violent, angry, and it was dangerous. I think we make them feel like it is again. We want that back too. Haha


Death metal is a demanding hobby and an even harder lifestyle. What does it mean for you? What do you enjoy most about it and how do you perceive it? How did you actually get to him?

A: When I played music in other genres throughout my life, I had never received the support and sense of community that I have in Death Metal. I appreciate the people who come and talk to us before and after shows the most. Usually positive, but it feels like we connect to them on a visceral level. The thing about death metal as a genre that I love the most is constantly being on the hunt for new and old bands. Its such a vast genre that you truly have to wade through all the bad to find those unreal gems.

I deliberately ask this question to all bands to do some promotion for the future. Please tell us what VACUOUS DEPTHS is planning soon? What can we look forward to?

A: In the near future we are planning some shows, a show with Druid Lord in Orlando, Florida and a release show with some friends. We are also concentrating on the vinyl being released and to do something special with it. We actually have written 2 new songs since we recorded, so we will have more songs in the future, but enjoying seeing this release come out finally is all we want to do for now. I want to see it do well for the labels and for people to enjoy it. We don’t write music for others, we just hope people continue to think what we're doing is killer.

Thank you so much for the interview and I wish VACUOUS DEPTHS a lot of sold CDs and only sold out halls. Be happy in your personal life. I am looking forward for your next death metal apocalypse!

A: Jakub, thank you so much. I enjoyed the process and the questions. I hope the rest of the year is good for you and yours. I promise to keep making shit more and more vicious. A quick thank you to everyone that has picked up a copy of the CD or tape so far. Corporal Humiliation is on our Bandcamp. Thank you also to our labels for getting it out there! Go support the underground!

Fuckin’ Death Metal!

Recenze/review - VACUOUS DEPTHS - Corporal Humiliation (2022):





------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - VACUOUS DEPTHS - Exhumace plesnivého death metalového hrobu!

Rozhovor s death metalovou skupinou z Tampy, Florida - VACUOUS DEPTHS.

Odpovídal Austin (zpěv, kytara), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - VACUOUS DEPTHS - Corporal Humiliation (2022):

Ave VACUOUS DEPTHS! Právě poslouchám vaši novinku „Corporal Humiliation“ a říkám si, že takhle nějak bude znít hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje pocity z novinky? Máš už nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak fungují?

A: Jakube, je příjemné si s tebou popovídat poté, co jsem dlouhodobým čtenářem tvého úžasného blogu a stránek. Děkuji, že jsem se k vám připojil (Austin). Jsem rád, že se ti ta zasraná deska líbí! Máme úžasný pocit z toho, jak finální verze vyšla a lidi se nám kvůli ní ozývají. Celkově je to zatím super pozitivní. Fanouškům, které už máme, se moc líbí, že jsme se příliš nevzdálili od syrovosti dema. Zdá se, že nové tváře brutalitu „Corporal Humiliation“ také cítí. Většinu našeho materiálu hrajeme naživo. Pomáhá to skladby zdokonalovat, hodně pomáhá vidět, co se lidem líbí a na co se hýbou. Pokud se naživo mračí, hází hlavou a moshují, jsme na dobré cestě. Když hrajeme, lidi nám věnují pozornost. Když hrajeme naživo, je to intenzivní a silný zážitek. To je naše silná stránka. Hlasité, hrozivé a intenzivní.


Jak vlastně vznikají nové skladby pro VACUOUS DEPTHS? Jste tradiční kapelou, která se zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.

A: Od začátku kapely v roce 2017 jsem většinou všechno skládal sám. Obvykle skládám riffy a party, které si přinesu na zkoušku a pak klukům rozpracovávám hrubou verzi nezpracovaných nápadů. Oni mi dají vědět, jestli je to dobré, nebo špatné a já se vrátím k procesu skládání tím, že něco zkrátím nebo změním. Na zkoušku se vrátím s kostrou, na které se shodneme, že je dobrá. Pak společně dotváříme zbytek jamováním přes kostru a upřesňováním detailů konceptu jako celku. Psaní skladeb beru vážně. Mám pevná pravidla o tom, že skládání v této kapele bude probíhat převážně naživo. Zbytek je na mně, ale jejich vstupy do skladby mi umožňují ujistit se, že se jim líbí, kam to směřuje. Jsou to jediní lidé, na kterých mi záleží a které chci ohromit.

Samostatnou kapitolou jsou u VACUOUS DEPTHS texty. O čem pojednávají na novém albu a kde jsi pro ně bral inspiraci? Na „Corporal Humiliation“ perfektně sedí k muzice. Co bylo dřív, muzika nebo texty?

A: Texty a obsah jsou velkou součástí naší kapely, což je u death metalových kapel často zanedbatelný detail. Rád říkám, že jsme "vokálně zaměřená death metalová kapela". Textově jsme se zařadili do žánru "realistického hororu" se zaměřením na osobní prožitky ztrát, tragédie skutečných životních událostí a specificky floridsky zaměřený horor. Když píšu skladbu pro kytaru, píšu zároveň i text. Obvykle píšu texty pořád, jako že kurva pořád. Haha. Takže když začnu psát hudbu k songu, budou se mi v souborech válet nějaké nápady, se kterými budu pracovat. Slova skladbu inspirují mnohem víc, než byste čekali. Skladba "Deep Night" byla napsána o dívce, se kterou jsem pracoval, Taylor. Byla zavražděna a ponechána v jedné uličce v Petrohradě.. Skladba "Gold Crosses" byla napsána o katolické církvi, která používala zlaté křížky na krk, aby označila své oběti zneužívání pro další pedofilní kněze, kteří je mohli v budoucnu zneužít. Moje babička opustila katolickou církev, když se začaly objevovat příběhy o této církvi. Nikdy jim neodpustila, jak s tímto problémem špatně naložili. Všechny naše skladby mají příběh, "Corporal Humiliation" je příběh o „Dozier School For Boys“, polepšovně na severu Floridy. Byli v ní umístěni chlapci ve věku zhruba od 7 do 17 let za množství drobných přestupků až trestných činů. V areálu školy se nachází hřbitov s neoznačenými hroby, který se dostal pod drobnohled poté, co se řada chlapců přihlásila se svědectvím o zneužívání, znásilňován a dokonce i o vraždě. Tento příběh je úžasný a dlouhý, protože škola byla otevřena více než 100 let a teprve nedávno, v roce 2017, byla uzavřena. Existuje kniha s názvem "The White House Boys" (Chlapci z Bílého domu), která tyto příběhy vypráví a také několik zpravodajských serverů, které začaly informovat o vyšetřování tohoto zneužívání. Výzkumný tým Floridské univerzity začal s vykopávkami na hřbitově a v jeho okolí. Našli ostatky asi 90 dětí ve věku od 8 let. Je to neuvěřitelná hrůza. Takto jsme se rozhodli koncipovat obal. Budova uprostřed obálky je "Bílý dům", o kterém se v knize mluví. Právě zde byly děti bity a bičovány.


Musím se přiznat, že cover pro „Corporal Humiliation“ je vynikající – sedne perfektně k hudbě! Jde z něj doslova strach. Jak jste obal vybírali a proč jste zvolili zrovna Karla Dahmera? Slyšel třeba dopředu nové skladby pro inspiraci?

A: Karl Dahmer má na svém kontě obrovské portfolio nejbrutálnějších děl extrémní hudby. Jeho umělecké vlivy a pošahaný mozek dokážou jeho umění oživit děsivými detaily a násilím. Jeho díla jsou detailní a propracovaná, ale také potřísněná a poškrábaná. Perfektně se hodilo k obsahu a konceptům, které jsme podrobně rozebírali. Předtím poslouchal hrubé mixy desky, jak jen to šlo, když to všechno zpracovával. Deska se mu moc líbí, což je taky skvělé. Je nesmírně nadšený z toho, jak to dopadlo. Zapracoval do ní několik zásadních detailů, konkrétně Bílý dům, správce s lopatou a skutečné kříže ze skutečných hrobů. Všechno ostatní bylo jeho dílem. Na zadní straně je ukřižované dítě připomínající cherubína, kterému po těle stéká moč. Detail příběhu, který jsem mu vyprávěl z dětství, kdy se dítě pomočilo strachy, zatímco poslouchalo, jak dítě vedle něj lapá po dechu a umírá po nakládačce.

Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

A: Díky, s výsledkem jsme velmi spokojeni. Je to tak, jak to má být. Nahrávali jsme s chlápkem jménem Dan Byers v The Hum Depot. Je to náš kamarád a nahrával i mou předchozí kapelu. Věděl jsem, že to dokáže skvěle natočit a taky, že jo. Dan a já jsme byli bok po boku během celého procesu. Nahrávání je jedna z mých nejoblíbenějších činností. Trvalo to déle, než jsme chtěli, ale tak je to na světě kurva se vším. Nechtěli jsme to uspěchat. Udělali jsme spoustu různých produkčních triků, aby se to co nejvíc přiblížilo našemu živému zvuku. Chtěli jsme, aby vás to zasáhlo jako kladivo a zároveň jsme se snažili neopustit syrovost našeho dema velkou produkcí. Není pro mě nic horšího, než najít demo kapely a poslouchat zasranou desku Def Leopord, když se objeví studiové album. To je tak zpátečnické. Tahle hudba vznikla z omezování, limitů a extrémů. Proč by někdo chtěl death metalovou desku, která zní, jako by ji mohli pouštět v rádiu? My jsme dosáhli výsledku vyvážeností jak syrovosti, tak určité průraznosti pro údernost. Vokály a bicí, které pohánějí celkový zvuk a atmosféru, jsou jediné dva prvky akustického zvuku.


Nové album vyšlo u švédských Blood Harvest. Proč jste si vybrali právě tento label a jak jste s jeho prací spokojeni?

A: Ano! Ve skutečnosti s námi spolupracují tři vydavatelství po celém světě: Goat Throne Records v Texasu, Chaos Records v Mexiku a Blood Harvest Records ve Švédsku. Obrovským cílem a motivací tentokrát bylo, aby se deska dostala co nejvíce po světě. Aaron z GTR vydal demo z roku 2017 v roce 2019 na kazetě a od té doby jsme se stali dobrými přáteli. Pomohl nám dostat se k lidem, se kterými předtím obchodoval nebo spolupracoval. Udělali jsme si jen krátký seznam lidí, které jsme oslovili. Někteří odmítli, někteří řekli, že jejich podmínky nejsou pro vydání ideální nebo, že načasování je špatné. Jsem moc rád, že mohu říct, že Blood Harvest to slyšeli a okamžitě projevili zájem. Rád bych zmínil, že Chaos Records slyšeli pouze naše demo a chtěli desku vydat. Je to úžasný pocit pracovat s lidmi z undergroundu, kteří ji chtěli vydat. Nebyl to oportunistický záměr nebo "výstřel do prázdna" či "tutovka", prostě se jim líbilo, co děláme. Všichni na nás byli hodní a teď máme ve výrobě vinyly, kterých se dočkáme v roce 2023. To bude fenomenální den.

Historie kapely se datuje do roku 2017. Jak vůbec vznikl nápad, hrát death metal? Kdo byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím! Jaké to je hrát v death metal na Floridě?

A: Na tuto otázku je stejně náročné odpovědět jako založit a udržet kapelu. Hahaha. Vždycky jsem byl velmi rozvážný jedinec, pokud jde o zakládání kapel a stanovování jejich cílů. V roce 2017 jsem založil kapelu s pár klukama - Chrisem a Dougem, což byli dobří týpci, ale byl o ni jenom malý zájem a nakonec skončila, když jsem jim řekl, že budu otcem. Věděl jsem to a říkal jsem jim, že to není hotové, ale oni se mnou prostě nebyli "za jedno". Dal jsem si pauzu, abych se mohl soustředit na dítě a vyřešit práci a svou roli otce, ale vždy jsem věděl, že se k tomu vrátím. Po nějakém potřebném čase jsem zjistil, že se dostávám hlouběji do svých vlivů a poslouchám stále víc a víc věcí, které mám rád. Své vlivy, které jsem chtěl použít pro tuto kapelu, jsem upřesnil na pár oblastí a několik let death metalové historie. Finsko, Mexiko/Jižní Amerika a středozápad USA v letech 1987-1993. Začal jsem tvořit a snažil se sehnat nové členy, cestou jsem potkal pár sráčů a nakonec jsem dorazil za Arturem a poznal se s Dustinem. A tady jsme dnes. Arturo a Dustin jsou skvělí kamarádi a děláme, co můžeme, abychom psali dál a navázali na tohle album. Hrát death metal na Floridě je velmi náročné. Floridské koncerty jsou pro nás obrovskou výzvou. Naštěstí pro nás nám teď kryje záda i podnik v Tampě - The Brass Mug, vyhlášený bar, který nám představil všechny kapely starého death metalového odkazu. Řeknu ale jedno, scéna minulosti není scénou dneška. Odkaz tampského death metalu podporuje jen sebe. Neexistuje pocit jedné scény, spíše pocit dvou světů - odkazu a DIY. Mám pocit, že existují dvě oddělené scény. Rozhodně se cítíme osamoceni v tom, co děláme a někdy je těžké se přes to přenést. Budeme (a já se nevzdám) se tlačit dopředu, ale kurva, bylo by fajn nebojovat celou cestu do kopce.


Na vaší kapele je hrozně vidět, jak vás vaše muzika baví. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát na velkém festivalu.

A: Milujeme underground a místo, kde se jsme teď. Nemáme žádné iluze o velikosti. Haha Jak bychom mohli?!? Takže žádné hmatatelné cíle kromě toho, že napíšeme víc muziky a užijeme si to, co z toho vzejde. Pokud někdy dostaneme nabídky, budeme je zvažovat, ale určitě žádné turné. Mám rodinu a cokoliv delšího, než pár dní je strašně složité. Být pryč nepřipadá v úvahu.

Austine, na rozdíl od jiných death metalových zpěváků je ti při zpívání poměrně hezky rozumět. Death metalový zpěv všeobecně musí být hrozný nápor na hlasivky. Udržuješ je nějak, pečuješ o ně? Rozezpíváš se třeba před koncertem?

A: Vážím si toho a je to pro mě obrovský kompliment. Hodně mých oblíbených zpěváků, kteří mě ovlivnili, se snaží frázovat, takže se snažím dělat to samé. Convulse, Disma, Incantation jsou mé hlavní pěvecké vlivy. Myslím, že výslovnost ukazuje sílu vokálů, když je jim dostatečně rozumět. Znamená to, že by měly být důležité pro mix a ne jen zvukovou složkou kapely. Žádné divoké efekty, žádné jeskynní ozvěny, prostě nasrané a přímočaré. Co se týče péče o můj hlas, zkoušky jsou veškerou péčí, kterou potřebuji. Zkoušíme každý týden a já celé dvě hodiny na zkoušce zpívám. Vokál a bicí jsou dvě věci, které nejvíc trpí u kapel, které necvičí. Nikdy jsem si hlasivky neporanil a dokud budou dostávat každý týden zabrat, nemyslím si, že bych někdy viděl nějaké zranění. Obvykle se nerozcvičujeme, pokud není chladné počasí nebo pokud není v místnosti velké sucho.

Jaké to vlastně je, hrát death metal ve Floridě? Chodí u vás lidi na koncerty? Podporují vás, kupují CD? Když třeba uspořádáte nějakou akci, kolik přijde lidí?

A: Když hrajeme na koncertě, vždycky se setkáme s velkým ohlasem a podporou. Obzvlášť zajímavé je to, že mladší fanoušci, které máme, jsou nadšeni kapelou a celým žánrem. Přál bych si, aby starší publikum nebylo tak unavené, ale chodí na nás hodně starších týpků, kteří si pamatují "staré dobré časy deathu", tedy doby, kdy byl brutální, agresivní a nebezpečný. Myslím, že jim dáváme pocit, že to tak zase je. Taky to chceme zpátky. Haha


Death metal je náročný koníček a ještě těžší životní styl. Co znamená pro tebe? Co tě na něm nejvíc baví a jak jej vnímáš? Jak si se k němu vlastně dostal?

A: Když jsem během svého života hrál hudbu v jiných žánrech, nikdy se mi nedostalo takové podpory a pocitu společenství jako v death metalu. Nejvíc si vážím lidí, kteří za námi chodí a povídají si s námi před a po koncertech. Většinou pozitivně, ale mám pocit, že jsme s nimi spojeni na nejniternější úrovni. Na death metalu jako žánru mám nejraději to, že jsem neustále na lovu nových i starých kapel. Je to tak rozsáhlý žánr, že se opravdu musíš prokousat vším špatným, abys našel ty neskutečné klenoty.

Tuhle otázku dávám záměrně všem kapelám, aby si udělali trošku propagaci do budoucna. Prozraď nám prosím, co chystají VACUOUS DEPTHS v nejbližší době? Na co se můžeme těšit?

A: V nejbližší době plánujeme několik koncertů a to s DRUID LORD v Orlandu na Floridě a křest alba s přáteli. Soustředíme se také na vydání vinylu a na to, abychom s tím udělali něco speciálního. Vlastně jsme od doby, kdy jsme nahrávali napsali dvě nové skladby, takže v budoucnu jich bude víc, ale těšit se z toho, že album konečně vyšlo, je zatím to jediné, co chceme dělat. Chci, aby se mu dařilo ve prospěch vydavatelství a aby si ho lidé užili. My nepíšeme hudbu pro ostatní, jen doufáme, že si lidé budou i nadále myslet, že to, co děláme, je vražedné.

Děkuji moc za rozhovor a přeji VACUOUS DEPTHS spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané sály. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death metalovou apokalypsu!

A: Jakube, moc ti děkuji. Užil jsem si to, včetně otázek. Doufám, že zbytek roku bude pro tebe a tvé blízké dobrý. Slibuji, že budu dělat sračky čím dál tím víc zlomyslnější. Krátké poděkování všem, kteří si pořídili naše CD nebo kazety. „Corporal Humiliation“ je na našem Bandcampu. Děkujeme taky našemu labelu, že to dostal ven! Podpořte underground!

„Fuckin' Death Metal!“

Recenze/review - VACUOUS DEPTHS - Corporal Humiliation (2022):





------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 2. prosince 2022

Recenze/review - VEILBURNER - VLBRNR (2022)


VEILBURNER - VLBRNR
CD 2022, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Jako svázaný ve studené kobce. Jako uštknutý jedovatým hadem. Tak se cítím při poslechu nového alba amerických uctívačů temnoty. VEILBURNER. Dívám se na svět přes krvavou mlhu. Zničený a zaživa pohřbený. Vstupuji spolu s kapelou do chrámu bolesti a těším se na další rituál. Přichází v podobě alba "VLBRNR". Pomalu mi proniká do žil a rozkládá mě zevnitř. Jsem prokletý a hledím do nekonečné tmy.

Není to lehký poslech, album vyžaduje klid a chlad. Musíte se soustředit. Pak ale budete odměněni skvělým morbidním zážitkem. Ocitáme se hluboko pod zemí, v plesnivých chodbách a čekáme na další ostrý riff. Prořízne nám hrdlo a musíme pokleknout. Tahle hudba totiž pálí zevnitř. 


Nerad přirovnávám kapely k jiným, ale čtenáři to vyžadují. Pokud jste fanoušci třeba takových DEATHSPELL OMEGA, PORTAL, IMPERIAL TRIUMPHANT, BLUT AUS NORD, ANTAEUS, VI, GEVURAH, FUNERAL MIST, ABYSSAL, THE TEMPLE OF BAAL, mohlo by se vám líbit i nové album "VLBRNR". Je po okraj narvané zkaženou krví, chladem a chaosem. Budete mít možná občas pocit, že se o vás pokouší šílenství. Je to dobře, mám rád skupiny, které hrají jinak, zajímavě, odlišně. Objevují nové dimenze. Tohle všechno VEILBURNER umí a dělají to na výbornou. Město je plné smogu a zkaženého vzduchu. Mraky jsou nízko a lidé kráčející ulicemi mají mrtvé pohledy. Díry místo očí, vztek a absolutní nihilismus. Poslouchám nahrávku stále dokola a ocitám se v jiných světech. V nekonečném vesmíru a černých zákoutích nicoty. Kapela hraje s takovou tou těžko definovatelnou jiskrou v oku. S nadšením a touhou ničit. Zároveň umí napsat skvělé skladby, které se vám ihned zadřou pod kůži. Umíráme a znovu se rodíme. Jsme kusy masa jdoucí na jatka. Procházíme temnotou a těšíme se na každý poctivý a ošklivý rituál smrti. Troufám si tvrdit, že se novinka opravdu velmi povedla. Koluje i v mých žilách. Jsem proklet a hledím do nekonečné tmy. Krvavý, temný black death metalový otisk šílené mysli!


Asphyx says:

Like being tied up in a cold dungeon. Like being bitten by a poisonous snake. That's how I feel listening to the new album from America's worshippers of darkness. VEILBURNER. I'm looking at the world through a bloody fog. Destroyed and buried alive. I enter the temple of pain with the band and look forward to the next ritual. It comes in the form of the album "VLBRNR". Slowly, it seeps into my veins and disintegrates me from the inside. I'm cursed and staring into the endless darkness.

It's not an easy listen, the album demands calm and coolness. You have to concentrate. But then you will be rewarded with a great morbid experience. We find ourselves deep underground, in musty corridors, waiting for the next sharp riff. It cuts our throats and we must kneel. Because this music burns from the inside. 


I don't like to compare bands to other bands, but readers demand it. If you are a fan of such bands as DEATHSPELL OMEGA, PORTAL, IMPERIAL TRIUMPHANT, BLUT AUS NORD, ANTAEUS, VI, GEVURAH, FUNERAL MIST, ABYSSAL, THE TEMPLE OF BAAL, you might also like the new album "VLBRNR". It's packed to the brim with wicked blood, coldness and chaos. You may feel at times that madness is trying to get the better of you. It's a good thing, I like bands that play differently, interestingly, differently. They explore new dimensions. VEILBURNER can do all this and they do it well. The city is full of smog and bad air. The clouds are low and the people walking the streets have dead looks. Holes for eyes, anger and absolute nihilism. I listen to the record over and over and find myself in other worlds. In the infinite universe and the black corners of nothingness. The band plays with that hard-to-define sparkle in their eye. With enthusiasm and a desire to destroy. At the same time, they can write great songs that immediately get under your skin. We die and are born again. We're pieces of meat going to the slaughterhouse. We walk through the darkness and look forward to every honest and ugly ritual of death. I dare say the novelty is very good indeed. It runs through my veins. I'm cursed and staring into the endless darkness. A bloody, dark black death metal imprint of a mad mind!


Recenze/review - VEILBURNER - Lurkers in the Capsule of Skull (2021):


Track listing -
1. VI (Vulgar Incantations)
2. Envexomous Hex
3. Interim Oblivion
4. Lo! Heirs to the Serpent
5. Burning the Veil
6. Unorthodoxagon
7. Repulsed by the Light
8. None so Hideous
9. Exhibitionism in Limbo
10. Ruin

Line up -
Mephisto Deleterio - All music and production
Chrisom Infernium - All vocals, lyrics and visual art

KNIŽNÍ TIPY - Deset malých černoušků - Agatha Christie (1939)


Deset malých černoušků - Agatha Christie
1939 (2017), Knižní klub

Bylo mi tuším dvanáct a pro knížky jsem si chodil k mámě i babičce. Byl jsme zrovna na prázdninách a na koupališti jsem potkal svoji krásnou vzdálenou sestřenici. Měl jsem jí plnou hlavu a dostal jsem úpal. Přišla se za mnou podívat. Ležel jsem v horečkách a ona mi dávala obklady. Pokaždé, když se nade mě naklonila, bylo jí vidět do výstřihu. Těch snů, těch divokých snů, co jsem měl. Některé knihy jsem měl zakázané. Byla mi vyhrazena jen určitá část knihovny. Všichni byli u vody a mě už bylo trošku dobře. Vylezl jsem na židličku, zapotácel se, ale měl jsem štěstí. V ruce jsem najednou držel výtisk od Agathy Christie, Deset malých černoušků. Vložil jsem jej do časopisu ABC. Sestřenka mě ten den nachytala dvakrát. Jednou, že na ní mlsně koukám a podruhé, že čtu zakázanou knížku.

Neřekla na mě ani jedno a vlastně může za to, že jsem si Agathu oblíbil již v takhle brzkém věku. A rovnou se přiznám, že mě její knihy zpočátku hodně děsily. Víte, my ještě neznali šílené horory, sériové vrahy a sex na nás neútočil ze všech stran. Každý náznak, propracovaný detektivní příběh, pro nás byl šokující. Pamatuji, jak jsem si přesně pamatoval, kdo jakým způsobem zemřel a měl černé sny. S odstupem času, a po většině přečtených knih této autorky, mohu s klidem napsat, že je geniální. Neprávem ji někteří zařazují mezi "lehkou literaturu". Není to pravda. Vyznala se v psychologii, měla obrovský rozhled a talent. Vše spojila v knihách, které by neměly utéct žádnému poctivému čtenáři. Zůstal jsem věrný celý svůj život a dodnes mívám chuť na její knížky. Mám je kupodivu spojené s létem, s dovolenou, s klidem na chalupě. Možná je to tím, že na horách je úplně jiná tma, možná se jako každý rád trošku bojím.

Příběh je vystavěn velmi pečlivě a právem je zařazován k nejlepším dílům vůbec. Na základě dětské říkanky, kterou chtěli mimochodem někteří aktivisté nedávno zakázat (jaká kravina!), je vystaven košatý, tajemný a temný příběh. I teď, když jsem četl Deset malých černoušků snad podesáté, jsem si užíval perfektně vykreslené postavy, jejich charakteristiku, slabosti. Pořád považuji tuhle knihu za regulérní horor. Vskutku děsivé, psaly tehdejší kritiky a lidé byli šokováni. Nevím proč, ale když čtu knížky od Agathy, tak si vzpomenu i na pana Hitchcocka. Oba uměli velmi dobře pracovat s napětím, krev dávkovali postupně a nechávali čtenáře (diváka), aby si na všechno přišel sám. Někde jsem četl reakci, že je příběh příliš zamotaný. To jako vážně? Přátelé, na podobné názory nedejte zhola nic. Jsou zcestné. Tohle je epesní jízda od začátku do konce. Velmi chytlavá, záhadná a čte se jedním dechem. 

Mě se na knihách (a Deset malých černoušků jsou toho asi nejlepším příkladem) Agathy Christie vždycky hrozně líbilo, jak jsou zpracovány. Luxusní prostředí. Líbilo by se mi asi i žít v té době, kdy byly dámy elegantní a pánové gentlemani. Ale všechno nebylo tak vznešené. Pořád tu jsou vraždy, záhadný vrah a atmosféra, která vás chytne za pačesy a nepustí až do konce. Četl jsem opět jedním dechem, stejně jako kdysi dvanáctiletý kluk. I teď jsem se svým způsobem bál, i když už jinak. Zajímavá je ještě jedna věc. Můj děda tyhle knížky přímo neměl rád, považoval je za brak. Dost často o tom vedli s babičkou diskuze a pokaždé končili tím, že tedy ano, každý má nárok na svůj názor, ale Martičko, to bych do tebe fakt nikdy neřekl. U nás je to zcela jinak, Agatha Christie často okupuje žebříček našich domácích nejčtenějších knih. Každý máme (přirozeně) trošku jiný vkus, ale na téhle autorce se vždy shodneme. Myslím si, že jsem od ní nikdy nečetl nic vyloženě špatného. Mimochodem, dobré jsou i filmy, protože je většinou natáčejí Britové a ti by si nedovolili nějaké faux pas.

Z mé sestřenice je už paní v letech a dlouho jsem ji nepotkal. Jednou mi řekla, že jí to tenkrát hrozně polichotilo. Možná to bylo tím, že byla vždycky hrozně hodná nebo jen procházela takovým obdobím. Nevím, ženským do hlavy nevidíte. Ale o Agathe jsme se spolu často bavili. Stejně jako já přečetla většinu jejich děl. Pro mě je navíc spojena s nekonečným cestováním, s vlaky a nádražími. Psala totiž vždy tak napínavě, že cesta lépe utíkala a nevnímal jsem svět kolem. Deset malých černoušků by si dle mého měl každý přečíst. Mají v sobě totiž něco hrozně tajemného, nebál bych se napsat až magického. Třeba zrovna někam jedete, tak si nezapomeňte vzít knihu s sebou. Opatrujte se a děkuji moc za přízeň! 

"Jeden malý černoušek vztek měl na svět zrádný, proto se sám oběsil - a tak nezbyl žádný."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nejprodávanější detektivka všech dob, nyní rovněž ve vynikajícím britském seriálovém zpracování pod názvem Až tam nezbyl žádný.
Agatha Christie proslula svou láskou k dětským říkankám a básničkám. Důmyslné spojení zdánlivě nevinné slovní hříčky s vražednou zápletkou patřilo k jejím oblíbeným – a v románu Deset malých černoušků z roku 1939 dovedla tuto kombinaci k nepřekonatelnému vrcholu.
Do luxusního sídla na osamělém ostrově se sjíždí několik hostů. U večeře se dozvídají děsivou pravdu o tom, proč sem byli pozváni – desítka přítomných včetně sluhy a kuchaře zde má stanout před tváří spravedlnosti. V neúprosném rytmu známého popěvku tu den po dni ubývá figurek na stole v jídelně a s nimi jeden po druhém vyhasínají životy obviněných. Zemřou všichni. Kam však zmizel vrah?


------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER