DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 13. května 2023

Recenze/review - NIGHTMARER - Deformity Adrift (2023)


NIGHTMARER - Deformity Adrift
CD 2023, Total Dissonance Worship, Vendetta Records, Blood Blast Distribution

for english please scroll down

Někdy bývám překvapený, jakou podobu na sebe ďábel bere. Bývá milým společníkem, umí naslouchat jako kněz. Otevřete mu svoji duši a prodáte ji peklu. U některé hudby si připadám, jako bych padal po zádech do hluboké jámy. Rozpadnu se na tisíc kousků a umírám v šílených bolestech. Kývám se do rytmu a drásám si obličej do krve. Na nové album floridských NIGHTMARER jsme čekali pět let. Pánové jsou zpět a opět působí jako jezdci apokalypsy.

Démonický, technický death metal se spoustou zajímavých a neotřelých momentů. Zavřete za sebou bránu a nechte se sežehnout plameny pekelnými. Skladby jsou opět napsány s neskutečnou a zničující silou. Je v nich nakumulován vztek, nenávist a spousta nahrubo nasekané tmy. Smrt zase jednou tančí se Satanem. Tentokrát oba ukázali svoji krutou, ošklivou tvář.


Není žádným tajemstvím, že pod kapelou jsou podepsáni zkušení muzikanti (ALLUVIAL, CONVULSING, CIGAN, THE OCEAN). Ti se opět sešli, aby nám předložili shnilé kousky smrtícího kovu ve stylu IMMOLATION, ULCERATE, GORGUTS, SUNLESS, MITHRIDATUM. Jedná se o velmi bolestivou, disonantní symfonii, u které se stanete jen zcela zbytečným kusem masa. Představte si starý opuštěný chrám, do kterého se chodíte dlouhé roky modlit. Právě jste zjistili, že vám celý život lhali. Songy jsou napsané s takovým tím starým, poctivým a uvěřitelným stylem. Jejich dlouhodobý poslech způsobuje prokletí. NIGHTMARER hrají těžko uchopitelnou hudbu z jiných sfér, ale i přes její složitost a náročnost si v sobě udržují drive a feelling. Podobná alba se líbí démonům, padlým andělům i všem, kteří poznají přetvářku. Songy jsou mocné, s velmi masivním a ostrým zvukem Raphaël Bovey (Mixing, Mastering). Celkový dojem potom velmi vkusně doplňuje zajímavý obal od Jeanne Comateuse, jejíž práce se stala doslova poznávacím znamením kapely. Američané balancují někde na tenké hranici mezi šílenstvím a normálností. A dělají to velmi elegantně a se značnými zkušenostmi. Osobně se mi nejvíc líbí určitý neklid, chvění, které je v jejich nové nahrávce obsaženo ve velmi velké míře. Někdy bývám překvapený, jakou podobu na sebe ďábel bere. Tentokrát nám ukázal svoji děsivou tvář. Poslouchejte "Deformity Adrift" a určitě mi dáte za pravdu. Démonická, disonantní, technická death metalová symfonie!


Asphyx says:

Sometimes I am surprised at the form the devil takes. He can be a kind companion, he can listen like a priest. Open your soul to him and you will sell it to hell. Some music makes me feel like I'm falling down a deep pit on my back. I break into a thousand pieces and die in mad pain. I'm swaying to the rhythm and scratching my face until it bleeds. We've been waiting five years for a new album from Florida's NIGHTMARER. The gentlemen are back and once again they are the horsemen of the apocalypse.

Demonic, technical death metal with a lot of interesting and novel moments. Close the gate behind you and let the flames of hell consume you. The songs are once again written with incredible and devastating power. There is anger, hatred and a lot of coarsely chopped darkness accumulated in them. Death once again dances with Satan. This time, both show their cruel, ugly faces.


It is no secret that the band is signed by experienced musicians (ALLUVIAL, CONVULSING, CIGAN, THE OCEAN). They have once again come together to present us with rotten pieces of death metal in the style of IMMOLATION, ULCERATE, GORGUTS, SUNLESS, MITHRIDATUM. This is a very painful, dissonant symphony, where you become a completely useless piece of meat. Imagine an old abandoned temple that you have been going to for years to pray. You've just discovered that you've been lied to all your life. The songs are written with that old, honest and believable style. Listening to them for a long time causes a curse. NIGHTMARER play hard to grasp music from other realms, but despite its complexity and difficulty, they maintain drive and feelling. Similar albums appeal to demons, fallen angels, and anyone who recognizes disguise. The songs are powerful, with a very massive and crisp Raphaël Bovey (Mixing, Mastering) sound. The overall impression is then very tastefully complemented by the interesting cover artwork by Jeanne Comateuse, whose work has literally become a hallmark of the band. The Americans balance somewhere on the thin line between madness and normality. And they do it very elegantly and with considerable experience. Personally, what I like most is a certain restlessness, a trembling that is present in their new record to a very large extent. Sometimes I'm surprised what form the devil takes. This time he showed us his scary face. Listen to "Deformity Adrift" and you'll definitely give me the benefit of the doubt. A demonic, dissonant, technical death metal symphony!



Tracklist:
01. Brutalist Imperator 
02. Baptismal Tomb 
03. Throe Of Illicit Withdrawal 
04. Tooms 
05. Suffering Beyond Death 
06. Taufbefehl 
07. Hammer Of Desolation 
08. Endstadium 09. Obliterated Shrine

band:
John Collett - Vocals
Simon Hawemann - Guitars
Keith Merrow - Guitars
Brendan Sloan - Bass
Paul Seidel - Drums



Info - Execration / Ghastly / Mörkhimmel - Klub 007 Strahov - 23.5. 2023


Execration / Ghastly / Mörkhimmel

23.5. 2023

Klub 007 Strahov

Že sousloví skandinávský death metal nemusí nutně znamenat jenom podladěné melodické popěvky ve flanelových košilích, nebo ještě hůř podladěné melodické popěvky o plném pupku piva a draku na kmíně, tě přesvědčí dvojice chmurných hrobokopů Execration a Ghastly. Meziplanetární disharmonický death metal, komplikující posluchači život atonální muzikou a přemýšlivou okultní atmosférou. Sestavu dolní lokální smrtonoši Mörkhimmel s novym materiálem!






---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 12. května 2023

Info - ANTITREND OPEN AIR FESTIVAL 2023


ANTITREND OPEN AIR FESTIVAL 2023

Kapely:

INGROWING
CYNESS (DE)
ROTTENNESS (MEX)
VISIONS OF DISFIGUREMENT (UK)
ANIMALS KILLING PEOPLE (USA)
MINCING FURY
GORGATRON (USA)
BASEMENT TORTURE KILLINGS (UK)
POPPY SEED GRINDER
BOWEL FUCK
MURDER RAPE AMPUTATE
FATALITY
MELMOSH (AUT)
LUDRA
LEPTOSPIROSY


24.6.2023

Žabčice u Brna

Start 13:00




+420 778 144 578

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - GRAVE DESECRATOR - Immundissime Spiritus (2023)


GRAVE DESECRATOR - Immundissime Spiritus
CD 2023, Independent/Caverna de Sangue Productions (Licensed to multiple labels)

for english please scroll down

Jdu opět po stopách krve. Ze stěn stéká hnis a do kostí mi proniká chlad. Hluboko pod zemí, někde v místech, o kterých se říká, že jsou vstupem na onen svět. Našlapuji opatrně a pod nohama mi křupají zbytky prašivých kostí. Potkávám přízraky, které se navěky toulají v nicotě. Někde tady, ve starých opuštěných kobkách, musela vznikat i nová nahrávka brazilských black death metalistů GRAVE DESECRATOR.

Otevírám rezavou bránu a ihned mě sežehnou pekelné plameny. Tahle deska je opravdová, nekompromisní a ortodoxní. Přesně jak to mám rád. Žádné zbytečnosti, zásah přímo do srdce. Již na první poslech zaujme plesnivý zvuk a nahrubo nasekaná tma, která ze songů odkapává jako krev z čerstvé rány. 


Je to válka s nebem ve stylu SARCOFÁGO, HOLOCAUSTO, MUTILATOR, PROCLAMATION, BLASPHEMY, SACROCURSE. Útok je veden s velkou silou a černou energií. Líbí se mi démonický motiv na obalu, který přesně vyjadřuje to, co se na albu odehrává. Pradávný tajemný rituál. Nejdůležitější pro mě potom je, že kapele věřím každou notu, každý riff, každý úder bicích. Jedná se o řev bestie ze starých časů, kdy se na nějakou tu špínu nehledělo. Skladby jsou napsány s jediným účelem. Zabít vás hudbou. Brazilci jsou staří psi, kteří moc dobře vědí, jak mě zaživa pohřbít. Jsem při poslechu "Immundissime Spiritus" prokletý. Potácím se v nekonečné mlze, bloudím v chodbách podzemí. Těším se, až konečně přejdu na druhou stranu. Do Hádovy říše. GRAVE DESECRATOR uspořádali velmi krutý, děsivý rituál k vyvolávání temných sil. Slyším ozvěny z katakomb a desku si rvu neustále pod tlakem do hlavy. Je v ní vše, co od dobrého extrémního metalu vyžaduji. Zajímavé motivy, popraskané lebky, špína i tma. Jako celek má potom album záhadnou, nebál bych se napsat magickou, atmosféru. Už dávno nejsem v současném zkaženém světě. Daleko od přetvářky a lží si užívám ryzí zlo. Ze songů odkapává vztek, nakumulovaná nenávist, nihilismus, smrt. Jedná se o zběsilou jízdu od začátku do konce. O nábojnici, která vám prolétne hlavou. Budete navěky zavrženi, prokleti a zničeni. Pokud jste fanoušci podobných zvrácených seancí, tak neváhejte ani chvilku. Deska se opravdu povedla. Okultní, démonická black death metalová magie! Kult smrti!


Asphyx says:

I'm following the blood trail again. Puss is dripping from the walls and a chill is penetrating my bones. Deep underground, somewhere in places that are said to be the entrance to the other world. I tread carefully, and the remains of scabby bones crunch under my feet. I meet ghosts that wander forever in nothingness. Somewhere here, in old abandoned dungeons, the new record of Brazilian black death metallers GRAVE DESECRATOR must have been made.

I open the rusty gates and am immediately consumed by the flames of hell. This record is real, uncompromising and orthodox. Just the way I like it. No frills, straight to the heart. From the first listen, the musty sound and the coarsely chopped darkness that drips from the songs like blood from a fresh wound.


It is a war with the sky in the style of SARCOFAGO, HOLOCAUSTO, MUTILATOR, PROCLAMATION, BLASPHEMY, SACROCURSE. The attack is conducted with great force and black energy. I like the demonic motif on the cover, which accurately expresses what is happening on the album. An ancient mysterious ritual. The most important thing for me then is that I trust the band with every note, every riff, every drum beat. This is the roar of the beast from the old days, when some of the dirt didn't matter. The songs are written with one purpose. To kill you with music. The Brazilians are old dogs who know very well how to bury me alive. I'm cursed when I listen to "Immundissime Spiritus". I stumble in the endless fog, wandering in the underground corridors. I look forward to finally crossing over to the other side. To the realm of Hades. The GRAVE DESECRATOR has organized a very cruel, terrifying ritual to summon dark forces. I can hear the echoes from the catacombs, and I'm ripping the record into my head under constant pressure. It's got everything I demand from good extreme metal. Interesting themes, cracked skulls, dirt and darkness. As a whole, the album has a mysterious, I wouldn't be afraid to write magical, atmosphere. I'm long gone from the present corrupted world. Far from the pretence and lies, I enjoy pure evil. The songs drip with anger, accumulated hatred, nihilism, death. It's a frantic ride from start to finish. A bullet that goes through your head. You'll be damned, cursed and destroyed forever. If you're a fan of such twisted séances, don't hesitate a moment. The record is really good. Occult, demonic black death metal magic! Death cult!


about GRAVE DESECRATOR on DEADLY STORM ZINE:


Interview - GRAVE DESECRATOR - We play/compose with fury and rebellion, provoking the disgust in make part of such a world of shit!


Track Listing:
01. Necromantical Hex
02. Death Misery Ecstasy
03. Finis Hominis
04. Missa Pro Defunctis
06. Occult Bewitchment
07. Miasma
08. Fuck the Dead (GG Allin cover)
09. Rapists from the Cross
10. Whited Sepulchre

Current Lineup:
Butcherazor – vocals and guitars
Mkult – drums
A. Círio Sacrilege – guitars
Nathan Wicked (Poisonous/Sutura) – Bass

Immundissime Spiritus will be released through the following labels:

Chile: Morbid Ways To Die (Cassette)
Colombia: Tanatofobia Prods. (CD + T-shirt)
Peru: Goat Eyaculation Records (Cassette)
Switzerland: From Deepest Records (CD)


Follow Grave Desecrator:

KNIŽNÍ TIPY - Zatmění - Jo Nesbø (2023)


Zatmění - Jo Nesbø
2023, Kniha Zlín

Udělal jsem zase jednou velkou chybu, že jsem se před přečtením knihy podíval na hodnocení ostatních čtenářů. Nevím, asi jsem už starej, ale poslední roky to je jako s filmy. Ty, co mají sto procent, tak se mi nelíbí. Ono taky, dnes může být každý kritikem. Před lety vám stačila jedna mrtvola, dnes jich musíte mít hned několik. Vrah je zásadně bestií, neskutečným úchylem. Mě se Zatmění líbilo. Harry Hole se vrátil. A jedná se o poctivou detektivku, thriller, který se mi velmi dobře četl. Nějak nechápu připomínky, že je děj překombinovaný. Jednoduše není. Stačí mít trošku větší fantazii. Harry samozřejmě hodně pije, ale stále si zachovává svůj styl. Je fakt starej, ale to já se už někdy cítím také. Možná právě proto se mi líbí jeho uvažovaní, způsob vyšetřování. On totiž Jo Nesbø ctí starou poctivou detektivní školu. I když se to občas nezdá. Musím vám prozradit ještě jednu věc. Jakmile nebyl v jeho knihách tenhle hrdina, nebavily mě. Je to vlastně zvláštní, ale jakoby mi v nich něco chybělo. 

Venku už zuřilo jaro, byl jsem zase dlouho venku a celá rodina si zalezla do svých koutů. Každý bychom měli mít i nějaký ten prostor pro sebe. Nasadil jsem sluchátka, dal si do nich starý poctivý death metal a začal jsem číst. Chytil jsem se vlastně hned. Začetl jsem se a těšil se na každou další kapitolu. Pravdou ale je, že já beru četbu, stejně jako poslech hudby, jako relax, odpočinek. Hele a prozraďte mi, jak může někomu vadit, že se v thrilleru objeví několik slepých uliček, návodných pachatelů a důvody k přemýšlení? Nechápu to, dnešní lidi už jsou zmlsaný, pozoruji to ve všech oblastech života. Kolem umírají lidé a nikdo už ani nezvedne hlavu. Nuda, co? Ze všech stran na nás útočí šílené množství informací, které většinu jedinců zcela pohltí. Některým z toho začne hrabat, jiní už vůbec nežijí v realitě. Mnozí čtou tohohle autora už jen kvůli tomu, že je slavný. Ale to je přeci celé omyl. Někteří spisovatelé mívají slabší knížky, ale na Jo Nesba je myslím stále spolehnutí. Alespoň tak to vnímám já.

Já vím, mladí už nečtou skoro vůbec, pro ně jsou písmenka nuda. Zajímají je jen obrázky nebo ještě lépe videa. Musí šokovat. Co je proti tomu několik mrtvých. Přitom, většina postav v tomhle příběhu jsou zkrachovalci, lidé, kteří by neměli být vzorem. Zajímavé téma, nemyslíte? Jde jim ale o to, zachovat si důstojnost a čest. Hledají pravdu, která ale dnes už asi nikoho nezajímá. Harry Hole mi připomíná detektivy z mého mládí. Jdou si svojí cestou, bývají nevrlí, nespolehliví. Ale zase na druhou stranu, mají talent a dokáží se vžít do mysli šílence. Šustil jsem v rohu stránkami a nechápal jsem kritiku, která na tuhle knihu směřuje. Mě se četla fakt velmi dobře. Ihned jsem se naladil na autorovu notu a rochnil jsem si v jeho jazyku, výrazech, nápadech. Na první nádech jsem přečetl za jedno odpoledne asi půlku. Druhý den jsem plynule navázal a Zatmění dorazil. Ihned jsem předal knihu dál a manželka má stejný názor jako já. Líbila se. Jediné, co mě mrzelo, tak že jsem musel čekat, až si budeme moci o knize pokecat. 

Já prostě tyhle severské příběhy miluju. Atmosféru, uličky, počasí, chlad a temnotu. Celý život ke Skandinávii inklinuji. Bohužel, nikdy jsem tam nebyl a nevím, jestli se tam někdy podívám. Zatím máme dvě rozežrané děti, jestli mi rozumíte. A tak cestuji alespoň pomocí knížek. Toulám se pod lampami, piju ve stejném baru jako Harry. Představuji si jednotlivé postavy, vidím je před sebou. Koukáme se spolu na měsíc, který je tentokrát zalitý krví. Víte, já musím autorovi věřit, jinak mě nebaví. Ať si každý říká, co chce, ale Jo Nesbo je stále velmi dobrý vypravěč, který umí vytvořit napětí, vystavět zápletku a k tomu to dělá elegantně a s nadhledem. Co chtít víc? Myslím, že nic dalšího ani netřeba. Pro mě určitě ne. Už jsem to psal několikrát. Pro mě je čtení velmi křehká, osobní záležitost. Pavučina mezi mnou a autorem je vystavěna za dlouhé roky. U Nesba to platí několikanásobně. Co vy na to? Navnadil jsem vás? Já myslím, že pokud máte rádi severskou krimi, neměli byste váhat.

Jen nesmíte číst komentáře od zmlsaných čtenářů. Nebo se účastnit diskuzí na internetu. Vždycky se totiž většinou vyjadřují lidé, kteří jsou negativní ze své podstaty. Jedovatá slina se plive o hodně lépe, než pochvala. Možná právě proto si tolik vážím vaší podpory. Chtěl jsem, aby byly moje tipy záležitostí pro fanoušky dobré literatury. Snad se mi to alespoň trošku povedlo. Harry Hole je starej chlap, se kterých jsme toho prožili spoustu. Byla by velká škoda, kdybychom poslední knížku o něm vynechali. Já si to alespoň myslím. Děkuji vám moc za pozornost a mějte se co nejlépe. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Měsíc se zalévá krví. Třináctý případ Harryho Holea.

Harry se vrací domů z Los Angeles, kde se marně snažil upít se k smrti. V patách má vymahače dluhů a před sebou vraždu dvou mladých žen. Ze zločinu je obviněn známý realitní magnát. Pokud Harry do deseti dnů najde pravého vraha, zachrání hned několik lidí najednou. Jako soukromý vyšetřovatel dá dohromady tým odpadlíků: zkorumpovaného policistu, psychologa umírajícího na rakovinu a bývalého taxikáře, který prodává kokain. Čas letí jako splašený, vrah je vždy o krok napřed a krvavý úplněk se neúprosně blíží.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 11. května 2023

Recenze/review - ASCENDED DEAD - Evenfall Of The Apocalypse (2023)


ASCENDED DEAD - Evenfall Of The Apocalypse
CD 2023, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Objeví se pokaždé, když lidé ztratí víru, když zachvátí svět chaos. Roztrhá nás na kusy, zůstanou po ní zohavená těla a spousta bolestivých vzpomínek. Aby se potom vrátila do podzemí. Šílená bestie, která si říká ASCENDED DEAD. Death metalová šelma, která ve mě vždycky dovede probudit pradávné pudy. Poslouchám jejich novou desku "Evenfall Of The Apocalypse" a mám neskutečnou touhu vzít do rukou kladivo a jít rozmlátit nějakou rakev. Až z ní budou létat třísky a kosti.

Pokud máte, stejně jako já, rádi bestiální, technicky pojatý a nekompromisní smrtící kov, neváhejte ani chvilku. Opět dostanete pořádnou porci kvalitního materiálu. Novinka je jako smršť, jako tsunami, které vás smete z povrchu zemského. Shoříte na popel!


Tady se hraje pro všechny fanoušky MORBID ANGEL, INCANTATION, IMMOLATION, PISSGRAVE, FUNEBRARUM, CONQUEROR, SARCÓFAGO. Nic pro slabé povahy, ani pro pozéry. Jedná se o reálný, prašivý, absolutně zdrcující nářez, po kterém vám zůstane v mozku jenom krvavá kaše. Rychlost, prašivý zvuk, spousta děsivých nápadů, tohle všechno dělá z nahrávky doslova povinnost. Alespoň pro nás, kteří trávíme dlouhé dny v podsvětí. Bez světla, v chladu a temnotě. Zde totiž, několik metrů pod zemí, někde mezi Hádovou říší a peklem, musela nová deska vznikat. Jako bych se díval na špinavou stoku pod naším městem. Je plná mrtvých zohavených těl. Prokletí zase jednou povstali, aby podpořili a bojovali po boku téhle bestie. ASCENDED DEAD jsou kapelou, která je složena ze samých zkušených muzikantů. Ti moc dobře vědí, jak napsat  údernou a devastující skladbu. Mám při poslechu často pocit, že shořím na popel. Že se rozpadnu v prach. Nebo že mě roztrhá na kusy bestie z hlubin. Líbí se mi, že kapela hraje uvěřitelně, opravdově. Novinka smrdí jako čerstvě otevřený hrob. Myslím si, že pokud stejně jako já, věříš v jedinou pravou víru - v smrtící kov, tak by neměla tahle deska chybět ani v tvé sbírce. Je jako amulet vyřezaný z kostí, jako ozvěna z katakomb, jako ďábelský rituál. Démonický, zběsilý, divoký a bestiální death metal, který ti vystřelí mozek z hlavy!


Asphyx says:

It appears whenever people lose faith, when chaos engulfs the world. It will tear us apart, leaving behind mutilated bodies and many painful memories. Only to return to the underworld. A mad beast that calls itself ASCENDED DEAD. A death metal beast that always brings out the ancient instincts in me. I'm listening to their new album "Evenfall Of The Apocalypse" and I have an incredible urge to pick up a hammer and go smash some coffins. When splinters and bones are flying out of it.

If, like me, you like bestial, technical and uncompromising death metal, don't hesitate a moment. Once again, you'll get a good dose of quality material. The novelty is like a whirlwind, like a tsunami that will wipe you off the face of the earth. You'll burn to ashes!


This is the place for all fans of MORBID ANGEL, INCANTATION, IMMOLATION, PISSGRAVE, FUNEBRARUM, CONQUEROR, SARCÓFAGO. Nothing for the faint of heart, nor for posers. This is a real, dusty, absolutely crushing blast that will leave only bloody mush in your brain. Speed, dusty sound, lots of scary ideas, all this makes the record literally a must. At least for those of us who spend long days in the underworld. No light, cold and dark. Because here, a few meters underground, somewhere between the realm of Hades and hell, the new record had to be made. It's like looking at a dirty sewer under our city. It's full of dead, mutilated bodies. The damned have once again risen to support and fight alongside this beast. ASCENDED DEAD are a band made up of all experienced musicians. They know very well how to write a punchy and devastating song. I often feel like I'm going to burn to ashes when I listen to them. I feel like I'm going to crumble into dust. Or being torn apart by a beast from the deep. I like that the band plays believable, real. The new stuff smells like a freshly opened grave. I think that if, like me, you believe in the one true faith - death metal - then this record shouldn't be missing from your collection. It's like an amulet carved from bones, an echo from the catacombs, a devilish ritual. Demonic, furious, savage and bestial death metal that will blow your brains out!


TRACKLIST
01. Intro / Abhorrent Manifestation
02. Ungodly Death
03. Nexus of the Black Flame
04. Bestial Vengeance
05. Tantum Bellum
06. Inverted Ascension
07. The Curse / Enveloped in Thorns
08. Visceral Strike
09. Passage to Eternity
10. Evenfall of the Apocalypse
11. Intransigent Blackness (Outro)

LINE-UP
Jon Reider - Guitar / Vocals
Ian Lawrence - Guitar
Kevin Schreutelkamp - Bass
Charlie Koryn - Drums

středa 10. května 2023

Recenze/review - VADIAT - Spear of Creation (2023)


VADIAT - Spear of Creation
CD 2023, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Hluboko pod zemí, ve staré jeskyni v lesích, jsem nalezl amulety vyřezané z lidských kostí. Na stěnách zářily krvavé otisky a spousta podivných symbolů. Zapálil jsem oheň a před očima se mi začaly odehrávat pradávné rituály. Oběť je připravena a démoni se usmívají. Všichni posloucháme novou desku death doomových VADIAT. Jedná se o syrový, surový a drsný obřad, který mě ihned zaujal. Zvukem, motivem na obalu, ale hlavně hudbou, která v sobě má velkou spoustu chladu, temnoty a šílenství.

Kapela vydala v roce 2019 EP s názvem "Darkness Proceeds", které je také velmi dobré. Jedná se o staré zkušené maniaky, kteří moc dobře vědí, jak nás zničit hudbou. Jména jako Brian Sekula (kytara/zpěv), Joe Twardzik (bicí), Matt Sorg (kytary) a Ed Stephens (baskytara), mluví myslím za vše. Novinka je potom volným pokračováním první nahrávky a zároveň velmi návykovou záležitostí. Obsahuje v sobě nahrubo nasekanou tmu, spoustu špíny, ale i vznešenosti. VADIAT vás pohřbí zaživa.


Kapela se inspirovala ve starých spisech. A dělá to velmi inteligentně a elegantně. Líbí se mi, že má svůj styl a výraz. Pánové dokáží vytvořit magickou, záhadnou atmosféru. Jakoby kolem mě létaly děsivé stíny. Chvílemi při poslechu nevím, jestli bdím a nebo spím. Toulám se mezi přízraky, neustále přidávám hlasitost, otevírám okno a sleduji, jak mraky padají na město. "Spear of Creation" jsem si dával do hlavy v noci, ve dne, na ulici i v lesích a pokaždé se kolem ochladilo o několik stupňů. Neustále jsem se otáčel a měl pocit, že mě někdo sleduje. Možná jsem v jeskyni za naším městem probudil temné síly. Líbí se mi, jakým způsobem kapela dokáže navodit pochmurné nálady. Ztrácím se mezi nočními můrami a moje vnitřnosti jsou zasaženy snětí. Bolestivé myšlenky se pokaždé rozlétnou a fantazie nelze udržet v klidu. Mám rád hudbu, které mě rozdrásá do krve, líbí se mi, když jsou skladby narvané emocemi. VADIAT si se mnou hrají jako šelma se svojí kořistí. Dokáží být suroví a krutí, ale i studení jako ruka mrtvoly. Album bych doporučil všem, kteří rádi navštěvují staré hřbitovy, opuštěné chrámy i hluboké jeskyně se spoustou kostí a líbí se jim kapely jako AMORPHIS a INCANTATION. Zapálil jsem oheň a před očima se mi začaly odehrávat pradávné rituály. Oběť je připravena a démoni se usmívají. Jsem zde správně. Mrazivá, temná doom death metalová zádušní mše! Hnilobný rituál smrti!


Asphyx says:

Deep underground, in an old cave in the woods, I found amulets carved from human bones. The walls glowed with bloody imprints and many strange symbols. I lit a fire and ancient rituals began to happen before my eyes. The sacrifice is ready and the demons are smiling. We are all listening to the new album of death doom VADIAT. It is a raw, rough and rugged ritual that immediately caught my attention. The sound, the motif on the cover, but most of all the music, which has a great deal of cold, darkness and madness in it.

The band released an EP in 2019 called "Darkness Proceeds" which is also very good. These are old experienced maniacs who know very well how to destroy us with music. Names like Brian Sekula (guitar/vocals), Joe Twardzik (drums), Matt Sorg (guitars) and Ed Stephens (bass) speak for themselves I think. The new album is then a loose continuation of the first record and a very addictive affair at the same time. It contains coarsely chopped darkness, plenty of grime, but also a lot of majesty. VADIAT will bury you alive.


The band took inspiration from ancient scriptures. And he does it very intelligently and elegantly. I like that it has its own style and expression. The gentlemen can create a magical, mysterious atmosphere. It's like there are eerie shadows flying around me. At times when I'm listening, I don't know if I'm awake or asleep. I wander among the ghosts, constantly turning up the volume, opening the window and watching the clouds fall on the city. I've put "Spear of Creation" in my head at night, during the day, on the street and in the woods, and each time it has cooled a few degrees around me. I kept turning around and feeling like I was being watched. Maybe I had awakened dark forces in the cave behind our town. I like the way the band can evoke a gloomy atmosphere. I'm lost among the nightmares and my insides are stricken with dreams. Painful thoughts fly away every time and the fantasies can't be kept at rest. I like music that rips my blood, I like it when songs are stuffed with emotion. VADIAT play with me like a beast with its prey. They can be brutal and cruel, but also as cold as the hand of a corpse. I would recommend the album to anyone who likes to visit old cemeteries, abandoned temples and deep caves with lots of bones and likes bands like AMORPHIS and INCANTATION. I lit a fire and ancient rituals started to happen in front of my eyes. The sacrifice is ready and the demons are smiling. I'm right here. A chilling, dark doom death metal funeral mass! A rotting death ritual!


Tracklist:
01. Spear Of Creation 
02. Father Impaler 
03. Shadows Divine 
04. Silenced Cries 
05. Empty Vessel 
06. The Entity 
07. Unearthed 
08. Quarter Moon Chaos 
09. Darkness Proceeds

VADIAT is:
Brian Sekula - Guitars / Vocals
Joe Twardzik - Drums
Matt Sorg - Guitars
Ed Stephens - Bass



úterý 9. května 2023

Recenze/review - PESTIFER - Defeat of the Nemesis (2023)


PESTIFER - Defeat of the Nemesis
EP 2023, Debemur Morti Productions

for english please scroll down

Mám vždycky velkou radost, když potkám na svých toulkách kapely, které jsou progresivní, technické a zároveň nepůsobí uměle. Patřím ke starší generaci fanoušků, kteří musí mít v hudbě drive a sílu, takové to těžko vysvětlitelné chvění. Belgické PESTIFER jsem si pro sebe objevil již v roce 2010, když jim vyšla prvotina "Age of Disgrace". Pomalu, postupně jsem se stal jejich příznivcem.

Líbí se mi způsob, jakým hrají, jak skládají. Skladby na mě pokaždé (a letos to není výjimkou) působí zpočátku nepřístupně a chaoticky. Po společně strávených letech ale už dávno vím, že jim musím dát čas, poslouchat je nejlépe odpočinutý a v klidu. Pak jsem odměněn skvělým zážitkem. Nové EP "Defeat of the Nemesis" má velmi velkou trvanlivost. Neustále se k němu vracím a stále objevuji nové zajímavé momenty. A zároveň cítím žár, který ze songů doslova sálá na všechny strany.


Základem je opět klasický smrtící kov a přidávána je spousta progresivních rockových a jazzových prvků. Činěno je tak velmi elegantně, s vkusem a nadšením. Ze skladeb je cítit neklid, který je v některých momentech až "nepříjemný". Mám to takhle rád. Inspiraci pánové hledali v kapelách jako ATHEIST, OBSCURA, CYNIC, GORGUTS, ANATA, SPAWN OF POSSESSION, ale i třeba SADUS, VEKTOR, VOIVOD. Samozřejmě, předložené myšlenky pánové dále rozvíjejí a objevují nová zákoutí. Jak už jsem psal několikrát, není to lehký poslech, songy musí uzrát. Dovedu pochopit, že se někomu nebude chtít přemýšlet. Ale takoví my nejsme, co říkáte? Jinak bychom byli ochuzeni a spoustu dobré muziky. PESTIFER vám rozdrásají fantazii, vezmou vás na výlet do jiných dimenzí. Nebudete se chtít vrátit, alespoň tak jsem to měl vždy já. Velmi se povedl obal od mistra Davida Caryna. Oceňuji i čitelný a zároveň zničující zvuk (Gérald Jans - Recording, Mixing). "Defeat of the Nemesis" působí velmi svěže, hravě. Je jako pára nad hrncem, která vás může spálit, ale také se brzy rozplyne. Některé pasáže jsou neuchopitelné a je to tak jenom dobře. Hodně záleží, jak přistupujete k hudbě jako celku. Pokud jste otevřeni novým věcem a rádi a často objevujete nové rozměry a oblasti, budete spokojeni jako já. Pokud ale vyžadujete jednoduchost a přehlednost, vezměte nohy na ramena a utíkejte pryč. Pravdou je, že na hudbu PESTIFER musím mít náladu. Když se tak ale stane, jedná se o skvělý zážitek. Vznešený, monumentální technický death metalový výlet do jiných sfér!


Asphyx says:

I'm always very happy when I meet bands on my travels that are progressive, technical and at the same time not artificial. I'm part of an older generation of fans who have to have drive and power in their music, that hard-to-explain tingle. I discovered Belgium's PESTIFER for myself back in 2010 when their debut album "Age of Disgrace" was released. Slowly, gradually I became a fan.

I like the way they play, the way they compose. The songs always (and this year is no exception) strike me as inaccessible and chaotic at first. But after spending years together, I know I have to give them time, listening to them is best relaxed and calm. Then I am rewarded with a great experience. The new EP "Defeat of the Nemesis" has a lot of staying power. I keep coming back to it and keep discovering new interesting moments. And at the same time I feel the heat that literally radiates from the songs in all directions.



The base is again classic death metal and a lot of progressive rock and jazz elements are added. It's done so very elegantly, with taste and enthusiasm. There is a sense of unease from the songs that is almost "uncomfortable" at some points. I like it that way. The gentlemen looked for inspiration in bands like ATHEIST, OBSCURA, CYNIC, GORGUTS, ANATA, SPAWN OF POSSESSION, but also SADUS, VEKTOR, VOIVOD. Of course, the presented ideas are further developed by the gentlemen and new corners are discovered. As I have written several times, it is not an easy listening, the songs have to mature. I can understand that some people won't want to think. But we're not like that, are we? Otherwise we would be deprived of a lot of good music. PESTIFER will tear your imagination apart, take you on a trip to other dimensions. You won't want to go back, at least that's how I always felt. The cover artwork by the master David Caryn is very good. I also appreciate the clear and at the same time devastating sound (Gérald Jans - Recording, Mixing). It's like steam over a pot that can burn you, but also soon dissipates. Some passages are elusive and that's just as well. A lot depends on how you approach the music as a whole. If you're open to new things and like to explore new dimensions and areas often, you'll be happy as I was. But if you demand simplicity and clarity, take your feet on your shoulders and run away. The truth is, I have to be in the mood for PESTIFER music. But when I do, it is a great experience. A sublime, monumental technical death metal trip into other realms!


Recenze/review - PESTIFER - Expanding Oblivion (2020):


Tracklist:
01. Subterranean
02. Defeat Of The Nemesis
03. Astral Agony
04. Elysium
05. Draconian Daemon



pondělí 8. května 2023

Recenze/review - BLOODGUTTER - Death Mountain (2023)


BLOODGUTTER - Death Mountain
CD 2023, Trollzorn Records

for english please scroll down

Nejdříve si myslela, že je to jenom legrace. Neustále se usmíval. Když si spolu vyšli ven, když tancovali. Kolem půlnoci se ale jeho chování změnilo. V očích měl tmu a chodil kolem ní jako šelma. Teď tu sedí, v plesnivém sklepě a umírá strachy. Když jí poprvé řízl nožem do břicha, tak křičela. Nikdo ji nikdy neuslyší. Stane se další v řadě. Vzpomínkou na bolest. Nalezl jsem po mnoha letech její tělo. Bylo ve značném stádiu rozkladu. Znovu se probudila až v momentě, když jsme jí pustil novou desku dánských death metalistů BLOODGUTTER.

Jedná se o novou smečku, která se tvořena členy DAWN OF DEMISE. Základem hudby je zde klasický smrtící kov z doby, kdy se ještě pohřbívalo převážně do země. Popraskané rakve, smrad záhrobí, dlouho opuštěné kobky. Tohle všechno zde naleznete a ještě spoustu věcí navíc. Jako třeba zajímavé motivy skladeb, zvuk v tom nejlepším HM-2 stylu. Podepsán je pod ním Jacob Bredahl ze Dead Rat Studios, který odvedl opravdu skvělou morbidní práci. 


Stylově se pánové pohybují někde v oblastech, ve kterých působí OBITUARY, ENTOMBED, BOLT THROWER nověji pak ROTPIT, SCALPTURE. Takových kapel je dnes velké množství. Ale z BLOODGUTTER je, na rozdíl od jiných slyšet takové to těžko popsatelné nadšení a odhodlání ničit. Dobrou extrémní hudbu poznáte podle toho, že vám u ní popraskají všechny kosti v těle, mozek vyletí z hlavy a stane se pro vás návykovou jako nějaká smrtící droga. "Death Mountain" je pro mě ranní procházkou po mlhavém hřbitově, návštěvou plesnivých katakomb, exhumací hrobů, ve kterých najdete těla prokletých. Dánové to vzali za ten správný konec. Věřím jim každý tón, každou notu. Pro mě je vždy nejdůležitější, jestli mě baví songy poslouchat, zda se k nim chci vracet. S tímto albem jsem se toulal několik týdnů ulicemi a nasával pach temnoty. Jeho síla totiž nejlépe vynikne v noci, v chladu. Samozřejmě, nejedná se o nic nového, ani převratného, ale řekněte mi, kdo dnes něco objevného tvoří? Nenechte se ale mýlit, nejedná se pouze o dobré řemeslo. V téhle desce je i něco navíc. Drive a síla, energie posbíraná na starých pohřebištích. Stále, i po tolika letech poslechu extrémního metalu, si myslím, že jej musíte mít v sobě. A BLOODGUTTER mě rozsekali na tisíc kousků. Zemřel jsem a znovu se narodil. Líbí se mi vlastně všechno. Obal, již zmiňovaný zvuk, celkové provedení. Silné melodie a motivy, riffy ostré jako skalpel, zuřivý vokál bestie. Stal jsem se dalším v řadě. Vzpomínkou na bolest. Nalezl jsem po mnoha letech svoje tělo. Bylo ve značném stádiu rozkladu. Stará, plesnivá, mokvající death metalová mršina! Zuřivý útok děsivých zombie!


Asphyx says:

At first she thought it was just a joke. He was always smiling. When they went out together, when they danced. But around midnight, his demeanor changed. His eyes were dark and he walked around her like a beast. Now he's sitting here, in a moldy basement, dying of fright. The first time he cut her in the stomach with a knife, she screamed. No one will ever hear her. She'll be next in line. A memory of pain. I found her body many years later. It was in a considerable state of decomposition. She didn't wake up again until I played her the new album by Danish death metallers BLOODGUTTER.

This is a new pack, which is made up of members of DAWN OF DEMISE. The basis of the music here is classic death metal from the time when it was still mostly buried in the ground. Cracked coffins, the stench of the grave, long abandoned dungeons. You'll find all that here and a lot more. Like interesting song themes, sound in the best HM-2 style. Signed by Jacob Bredahl from Dead Rat Studios, who did a really great morbid job.


Stylistically, the gentlemen are somewhere in the areas of OBITUARY, ENTOMBED, BOLT THROWER and more recently ROTPIT, SCALPTURE. There are a lot of such bands today. But from BLOODGUTTER, unlike others, you can hear that hard to describe enthusiasm and determination to destroy. You can tell good extreme music by the fact that it will crack every bone in your body, blow your brains out and become as addictive as a deadly drug. "Death Mountain" for me is a morning walk through a foggy graveyard, a visit to musty catacombs, an exhumation of the graves where you find the bodies of the damned. The Danes took it as the right ending. I believe them every note, every note. For me, the most important thing is always whether I enjoy listening to the songs, whether I want to come back to them. With this album, I wandered the streets for a few weeks, soaking up the smell of darkness. Its power is best at night, in the cold. Of course, this is nothing new or groundbreaking, but tell me, who is creating something groundbreaking these days? But make no mistake, it's not just good craftsmanship. There's something more to this record. Drive and power, energy gathered from old burial grounds. Still, after so many years of listening to extreme metal, I think you have to have it in you. And BLOODGUTTER cut me into a thousand pieces. I died and was born again. I like pretty much everything. The cover art, the aforementioned sound, the overall execution. The strong melodies and themes, the scalpel-sharp riffs, the ferocious vocals of the beast. I've become the next in line. A memory of pain. I found my body after many years. It was in a considerable state of decay. An old, moldy, moldy death metal carcass! A furious attack by horrific zombies!


TRACKLIST
01. Katabatic Death Wind
02. Rot Awaits
03. Artillery Supremacy
04. Torture Sacrifice
05. Down The Gutter
06. For The Empire
07. Unternehmen Gericht
08. Fill The Graves
09. Whirlwind Of Doom
10. Jaws Of Death
11. Our Final Conflict

LINE-UP
Mikkel Lau (Fordærv) - Vocals
NP Nielsen (The Kandidate, Disrule) - Drums
Martin Sørensen (Dawn Of Demise) - Guitars
Bjørn Jensen (Dawn Of Demise, Temple Of Scorn) - Bass

neděle 7. května 2023

Recenze/review - MORRATH - Centuries of Blindness (2023)


MORRATH - Centuries of Blindness
CD 2023, Metal Is the Law Productions

for english please scroll down

Událostí posledních let jasně ukazují, že jsme na pokraji apokalypsy. Zničené lidské životy, žádné svědomí. Ovládáni na dálku přes obrazovky sledujeme absolutní rozpad osobností. Jdi a zabíjej! Nejsledovanější výzva ze všech. Nic lidi nezaujme tolik, jako smrt v přímém přenosu. Jde už jenom o to, jaká hudba nám bude hrát na ulicích, až začne rabování. Měl bych pro vás jeden tip. Novinka polských MORRATH je více než vhodná. Obsahuje v sobě totiž velké množství tlaku, tmy a energie.

V roce 2021 mě zaujalo již předešlé EP "Inhumanity Enthroned", které jsem si dával do hlavy velmi často a s velkou chutí. Nové album je dalším pokračováním, nekompromisní jízdou od začátku do konce. Smrt má nové jméno a vy přidejte pořádně hlasitost.


MORRATH se v letech 2017 - 2021 jmenovali PROWLER a mohu vám je také doporučit. Poláci jsou jako jezdci apokalypsy, kteří přijeli všem ukázat, jak má vypadat death metalová zkáza. Ve stylu DEICIDE, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, ale třeba i SLAYER, vás spálí na popel. Masakrující zvuk, spousta vzteku, špíny a hnisu. Tohle všechno na novém albu naleznete. Nahrávka má skvělý zabijácký zvuk, morbidní obal, po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Dívám se do tmy, umírám a znovu se rodím. Pro mě je asi nejdůležitější, že mě baví desku poslouchat. Rád se k ní vracím. Má v sobě totiž vše, co od dobrého death metalu požaduji. Tlak, energii, vztek, síru a smrad. "Centuries of Blindness" je ozvěnou ze starých plesnivých katakomb. Kapele se povedlo mě pověsit na háky. V prašivé kobce, v hlubokém podzemí, kam se budeme muset všichni brzy schovat, až na Zemi vypukne peklo. Novinku poslouchejte v absolutní tmě a chladu, pak nejlépe vynikne její síla. Probudila ve mě pradávné noční můry, postupně vstoupila do mých děsivých snů. Jedná se o jeden z mých soukromých objevů tohoto roku. Až jednou vylezu z podzemí na povrch, všichni už budou dávno mrtví. Zničené domy, spálená města. Jaderný smog a z reproduktorů bude všude zní nové album "Centuries of Blindness". Morbidní, zničující death metalová dystopie! Temná apokalypsa!


Asphyx says:

The events of recent years clearly show that we are on the brink of the apocalypse. Human lives destroyed, no conscience. Controlled remotely through screens, we are watching the absolute disintegration of personalities. Go and kill! The most watched challenge of all. Nothing captivates people like a live death. It's all about the music on the streets when the looting begins. I've got a tip for you. The new Polish MORRATH is more than suitable. It contains a lot of pressure, darkness and energy.

In 2021, I was already attracted by the previous EP "Inhumanity Enthroned", which I put in my head very often and with great gusto. The new album is a continuation, an uncompromising ride from start to finish. Death has a new name and you turn up the volume properly.


MORRATH were called PROWLER in 2017-2021 and I can recommend them to you as well. The Polish guys are like the horsemen of the apocalypse who came to show everyone how death metal destruction should look like. In the style of DEICIDE, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, but maybe even SLAYER, they will burn you to ashes. Massacring sound, lots of rage, filth and pus. You will find all this on the new album. The record has a great killer sound, morbid cover art, formally everything is in the best order. I'm looking into the darkness, dying and being born again. I guess the most important thing for me is that I enjoy listening to the record. I like coming back to it. It's got everything I want in a good death metal record. The pressure, the energy, the rage, the brimstone and the stink. "Centuries of Blindness" is an echo from the moldy catacombs of old. The band has managed to hang me up by my own bootstraps. In a dingy dungeon, deep underground, where we'll all have to hide soon when all hell breaks loose on Earth. Listen to the new album in absolute darkness and cold, that's when its power shines through. It awakened ancient nightmares in me, gradually entering my terrifying dreams. This is one of my private discoveries of the year. Once I emerge from the underground, everyone will be long dead. Destroyed houses, burned cities. Nuclear smog, and the new album "Centuries of Blindness" will be blasting from speakers everywhere. Morbid, devastating death metal dystopia! A dark apocalypse!

Tracklist:
01. No God To Come 
02. Where Salvation Meets The Rot 
03. Crimson Demons 
04. New God Exalted 
05. Primal Addiction 
06. Spiral Of Pain 
07. Undying Grief 
08. Awaiting The Inevitable 
09. In The Crypts Of Profanity



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý třetí - Jseš hnusnej jako hnědý uhlí


Příběh čtyř stý třetí - Jseš hnusnej jako hnědý uhlí

Víkendy bez blondýnky jsem neměl moc rád. Kolem mě byli všichni napárovaní a nechtěl jsem jim křenit. Stejně se většina vracela do svých domovů. Osamocené soboty a neděle v Plzni na koleji byly sice ojedinělé, ale občas se stávaly. Jdu zrovna s Jarinem ze školy. Chodí vedle do kruhu, ale potkáváme se na kouřových. Taky moc netuší, co se děje a proč studuje zrovna strojárnu. Za pár let se tomu budeme divit stejně. U techniky zůstanu jako jeden z mála. Ostatní emigrují k úplně jiným oborům. Kecáme o tom a snažíme se vyhnout blátu. Moc nám to nejde. Co děláš o víkendu, zeptá se mě. Ale, nic moc. Asi si budu číst. Navrhne mi, že za hodinu jede vlakem do Mostu, bude sice spát u svý holky, ale kdybych jel s ním, tak bychom mohli zajít na pivko, pokecat a tak. Řeknu ano, stejně bych se tu nudil. Jen si vyměním triko a hodím si učivo do kouta. Konečně víkend. Za pár minut stojím před kolejí, připravený na nová dobrodružství.

Ještě musíme pro Marii, řekne mi a mě teprve teď dojde, že jí znám. Chodí s mojí budoucí ženou do kruhu. Typická blondýnka, jak vystřižená z módního časopisu. Oba jsou z Mostu a už se tam nechtějí nikdy vrátit. Ptám se proč a oni, zavěšeni do sebe, odpoví, že to zjistím sám. Nakonec spolu nevydrží, každý si najde někoho jiného, ale oba v Mostu zůstanou. Ale nepředbíhejme. To ještě netuším. Zatím nevím ve vlaku kam s očima, protože se přede mnou obírají jako o závod. Hergot, nechte si to na doma. Ona se na mě usměje a vyplázne roztomile jazyk. Vyprávím jim o jednom z výletů do Mostu, ještě s metalisty z naší party. Dokonce zjistíme, že některé místní postavičky známe. Cesta tak poměrně rychle uběhne. Vystoupíme na nádraží a já se zděsím. Už jenom budova u kolejí stojí zato. Celé město je přikryto prachem. Mlha a smog. Docela mi trvá, než si zvyknu. Sedneme na autobus a vystoupíme na nějakém sídlišti. Jdeme k Jarinovým rodičům. Nejdřív mi nedojde, že jsou rozvedeni. Máma tak nějak odpovídá věku, ale otčím je snad stejně mladej jako já. Drží v ruce lahváče a je děsně sprostej. Jarin ho pošle do prdele a jde pozdravit bráchu. 

Ten je ještě hodně malej a vzhlíží k němu. Mařenka se jenom culí a dělá Marilyn Monroe. To jí jde nejlépe. Bráška na ní může nechat oči, ale to i otčím, který za námi vleze do pokoje. No nic, tak jsme se viděli a zabouchneme dveře. V okně vidím smutného klučinu, jak nám mává. Opětuji mu, ale Jarin se ani neotočí. Inu sever. Zapadneme do nějakýho pajzlu, takovej typickej hnusnej a zaplivanej. Klasika na sídlišti. Pořád tu ještě říkají pivu bahno, což už jsem dlouho neslyšel. Jde k nám vysokej poďobanej kluk a rovnou mi jednu napálí. Otřepu se a chci mu to vrátit, ale Jarin mě zadrží. Moje chyba, měl jsem tě jít představit. Napraví chybu a místní tamtamy začnou šeptat všude okolo. Je to moc dobře, protože mi nikdo z  místních neublíží. Pokud tedy nepůjdu mezi cikány. Do gheta. Jinak jsou ale v pohodě, v týhle partičce vypadají všichni víceméně stejně. Zeptám se opatrně na muziku, naivně čekám metal nebo aspoň punk, ale odpovědí je mi disko a cože se takhle teple ptám. Jarin je očividně ve svým živlu. Všichni ho poplácávají po ramenou.

Kecáme, tedy já spíš poslouchám. Přijdou další lidi a mezi nima i nějaký holky. Všechny děsně zmalovaný. Mezi pivem si dávají pod jazyk nějaký papírky, očividně s drogou. Nabízejí mi, ale pošlu je do prdele. Asi je zvykem hosty pohostit. A nejen extází nebo co to bylo, ale i ženami. Kamarádky Marie jsou ale přesně tím druhem žen, které jsem nikdy neměl rád. Sprosté, takové přízemní. Nic proti, jenže se s nima nedá moc bavit. Všechno mají položený jen přes peníze, jak vydělat vatu, jak se dobře vdát a nebejt jako matka, co má na krku kupu harantů. Pokouším se ptát, být zábavný, ale moc mi to nejde. Celý výlet začnu brát jako takovou sondu do lidských duší. Těmhle lidem jde fakt jen o chlast, nějaký ty nakopávací a uvolňovací drogy a sex. Vyrazíme ven, protože v hospodě je prý nuda. Spíš bych to viděl ale tak, že moc nesedíme výčepákovi. Každej druhej je sjetej a to pak nemá žádnou tržbu.

Celý večer, vlastně dlouho do noci se poflakujeme po sídlišti. Vzpomenu si na sebe, když mi bylo šestnáct, ale oni jsou starší, připadají mi takový zabržděný. Někdo přinese na palety přehrávač na disky. Samej rap, hardcore, sem tam něco do diska. Všichni jsou jakože veselý, já se ale moc nebavím. Uvědomím si, jak mi chybí blondýnka, jak jsem od ní daleko. Sednu si bokem, zapálím si. Všimne si toho taková jedna polocikánečka. Vypadá divoce, koulí očima a svíjí se do rytmu hudby. Takhle tady vábí samečky, řeknu si a usměju se. Bez jakýchkoliv zábran mi navrhne, jestli nechci s ní do auta. Omluvím se a ona naštvaně pronese: "Jseš hnusnej jako hnědý uhlí"...což tedy vůbec nechápu, ale je mi vysvětleno, že je to nějaká momentálně módní hláška. Tak asi jo, dám si pivo, protože to je to jediný, co se tady dá docela pít. Tedy, vlastně ani moc nedá, jsou to myslím Louny. Nejsem na to zvyklej.

Někde mezi panelákama je diskotéka. Před ní stojí dvě velký gorily a prohlížejí si nás. Na dveřích je napsáno, že cikáni sem nesmí. Uvnitř se tancuje. Sednu si na bar, objednám si šíleně drahý pivo a piju ho sám. Jarin se svíjí s Marií a já opět lituju, proč jsem si nečetl na koleji. Mohl jsem zavolat k blondýnce domů, aspoň na chvilku jí slyšet. Nějaká slečna mě pozve na parket. Na to taky nejsem moc zvyklej. Holky jsou tady víc od rány. Dnešním feministkám by se asi hodně líbily. Mě moc ne, jsem ochuzen o krásu flirtu. Ne že bych tedy chtěl s nějakou tentononc, ale pokecat můžeme, ne? Jedna partička je mi ale sympatická. S těma se povídá dobře. Nakonec ale zjistím, že jsou z Liberce a mají tady volejbalové soustředění. Musí jít spát, tak jsem zase sám. Chodím sálem a bolí mě oči od světel. Najdu si temný kout. Zase nějaká přijde a že prý mi ho za kilo vykouří. Nechci. Tak se naštve. Ptám se Jarina, o co jde, že tady jako všichni za sex platí? Ne, to ne, ale tyhle holky potřebují dávku. Jsem v šoku. Už jsem podobným podnikům odvykl, respektive zavítám do nich pokaždé po několika letech a vždy je to horší a horší.

Pak je striptýz, bez toho se žádná místní diskotéka prý neobejde. Na stolečky vylezou tanečnice s prázdnými pohledy a tančí do půl těla. Pohyby okoukané z amerických filmů. Kolem se začnou proházet kluci se zlatými řetězy kolem krku a vybírat si. Je to jak na trhu. Hovno feministky. Jenom nabídka a poptávka. Mě to tam tak děsně nebaví, ale Jarin a jeho parta jsou očividně v nejlepším. Jdu na chvilku ven, dostanu pěstí a jdu zase dovnitř. Je to tady fakt takový ostřejší, jak praví legendy. Na severu byl život vždycky těžší. Kluci mi říkají, že jedou třeba v metru v Praze a vidí, jak nějakej chlap začne nadávat druhýmu. Vymění si pár slov a jdou od sebe. Tady kámo, tady mluví rovnou pěsti. Ptám se proč. No, asi jako všude. Podniky rozkradený v kupónový privatizaci. Svoboda je jen pro Pražáky, smějou se. Každej se protlouká jak to jde. První dlouhodobě nezaměstnaný, spousta cikánských čtvrtí, zloději nahoře i dole. Snad každej chce vypadnout.

Přitom, druhý den, když se jdeme projít, tak má město pořád svoje kouzlo. Netuším, kde se stala chyba a asi to už nikdo nikdy nezjistí, ale mezi lidma je takovej zvláštní smutek. Někteří jen tak posedávají venku, pokuřují a nechávají vše běžet. Ono, když děláte celý život v dolech a nebo chemičkách,  tak nic jinýho neumíte. Tohle není Praha, tady nic jinýho neseženete. Připadám si, že padám do temnoty. Snad nikdo tady není optimista. Žádný naivní studentíci plní ideálů, žádný zbohatlíci z nových firem. Jen beznaděj a chmury. Na mladých je to hodně vidět. Zatímco my jsem snili, jak si zařídíme jednou své domovy, jak se budeme ženit a mít děti, oni rezignovali. Ne všichni, ale hodně z nich. Nevím, jestli vydržím ještě celou sobotu odpoledne a další chlastačku. Moc se mi nikam nechce, ale Marie mě přemluví. Prý tentokrát půjde její kamarádka ze školy, co spolu chodily na gympl. Je sama a prý moc hezká. Má pravdu, milé děvče. Pokecáme, sedne si ke mě a každým dalším pivem jsme si bližší. Vypadá, že chce utéct pryč. Jsem cizinec, co ji měl zachránit. Alespoň to mi tvrdí, když tancujeme zase někde na periferii. Snažím se jí vysvětlit, že jsem zadaný, že nechci a nemůžu, ale nedá si moc říct.

Pořád dokola mi vypráví, že už dlouho s nikým nespala. Nechci to vědět, myslel jsem si, že jen tak pokecáme, bude prdel, ale ona se na mě začne sápat. Opatrně ji odstrčím...a jasně: "Jseš hnusnej jako hnědý uhlí..." zařve a uteče pryč. Najdu Jarina a Marii, oba notně pod vlivem se mi diví, že jsem s její kamarádkou nešel. Tobě se nelíbí? Řeknu, že ano a tak prej v čem je problém. Už jen mávnu rukou, nechci bejt zase za uhlí. Pak jen sedím a ztrácím se ve fantaziích. Nemůžu spát, z jedné strany pokoje nakládá Jarin Marii a z druhé jeho otčím matce. Spím v pokoji s bráchou, který je vyděšený jako malý králík. Chudák kluk. Ráno žádná snídaně, rovnou na vlak. Pivo v nádražce a pak raději usnu. V Plzni jdu blondýnce naproti a vyprávím jí celý víkend znovu. Řekne mi, že je ráda, že jsem obyčejný uhlí a říká mi tak ještě asi měsíc, až už to není vůbec vtipný. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER