DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkembrutal death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkembrutal death metal. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 3. září 2024

Rozhovor - DEFILED - Totální, devastující death metalová destrukce! Surový, nekompromisní atak z chladné temnoty!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Japonska - DEFILED.

Odpovídal Yusuke Sumita (kytara), děkujeme!

Recenze/review - DEFILED - Horror Beyond Horror (2024):

Ave DEFILED! Zdravím do katakomb v Tokiu! Když jsem se připravoval na tenhle rozhovor, tak jsem si o víkendu našel všechna alba, která od vás mám. Zjistil jsem (a kamarád mi to potvrdil), že první demo, které se k nám dostalo, tak byla nahrávka „Defeat of Sanity“ z roku 1994. Víš co je zajímavý? Já jsem v celé vaší diskografii nenašel jedinou slabou desku. Jak je to možný? Máte na to nějaký recept? Tolik let si držet tak vysoko laťku kvality.

Ahoj! Tady je Yusuke, kytarista skupiny DEFILED. Začněme tento rozhovor. Nejprve bych ti chtěl poděkovat za tvá slova. Naše raná alba vznikala, když jsme byli mladí, takže jsme nebyli tak zkušení jako teď. Ale díky našemu mládí v nich byla i čistota a síla. Možná jsme se změnili a vyrostli v pozitivním smyslu, ale naše základní směřování se od vzniku kapely vůbec nezměnilo. Měli jsme pevnou hudební koncepci a té jsme se důsledně drželi více než tři desetiletí. Kdykoli došlo ke změně sestavy, byla mírná změna nevyhnutelná kvůli výměně různých hráčů, ale dokud bude hudba vydávána pod hlavičkou DEFILED, základní směr zůstane konzistentní. Pokud se budeme chtít posunout k jinému hudebnímu stylu, použijeme jiný název kapely. V tuto chvíli to však nemáme v plánu.


Na letošní dlouhohrající album „Horror Beyond Horror“ jsme čekali pouze rok. Vydali jste jej u Season of Mist a musím přiznat, že už jsem byl hodně nedočkavý. A to i přesto, že vaši předešlou desku „The Highest Level“ stále poslouchám. To jste měli tolik složeného materiálu nebo jste „trpěli“ nadprodukcí, že jste vydali dvě alba ihned po sobě? Osobně jsem rád, jen mi trošku trvalo, než jsem vše strávil.

Děkujeme, že čekáte na naše nová vydání. To, že máme tak věrné fanoušky, nás velmi motivuje. Ano, máme na skladě spoustu hrubých demoverzí. Je pro nás snadné udělat album s deseti písněmi. Ale každé album bude mít zhruba 30 minut. Lidé si pak budou stěžovat, že je album příliš krátké. Jedno je jisté, nepíšeme písničky delší než 5 minut. Pokud mají písně 3 až 4 minuty, můžete se soustředit a užít si obsah písní. Někteří lidé často poukazují na to, že tříminutová píseň je příliš krátká, a my jejich stížnosti považujeme za otravné. Chceme, abyste naše písně posuzovali podle obsahu, ne podle délky. I když je skladba krátká, nehrajeme grind-core, kde jen 20 vteřin řveme a to je vše. Opět chceme, aby se hodnotily podle obsahu, ne podle počtu a délky skladeb.

Každopádně, album „Horror Beyond Horror“ je venku a ihned se zařadilo mezi má nejpřehrávanější alba. Člověk má při poslechu pocit, že se vrátil na časové ose do devadesátých let. Je vynikající! Jakým způsobem vznikalo? A jak vlastně tvoří DEFILED nový materiál?

Jsem rád, že se vám naše nové písně líbí. Jako zakladateli a skladateli kapely mi nápady přicházejí z inspirace v hlavě. Zlatý čas na inspiraci je, když se právě probudím ve své ložnici. V dnešní době může každý snadno nahrávat a upravovat svou hudbu pomocí DTM, ale já si na to netroufám. Okamžité složení pomocí „kopíruj a vlož“ v DTM není čistá tvorba. Nápady si v hlavě opakuju pořád dokola a schéma kompozice si dělám pomocí papíru a tužky. Na jeho základě pak se členy ve studiu jamujeme hrubou představu, aby skladba byla pevná. Někdy se struktura písně drasticky uspořádá v závislosti na finální vokální lince. Co se týče našich písní, vždy se objeví překvapení, která se vymykají normálu. Jsme zvrácená kapela, takže do nich vkládáme avantgardní prvky. Samozřejmě jsou tam i tradiční prvky. Spojení těchto tradičních a avantgardních prvků je klíčem k našim písním.


Mně se na vašich albech vždycky hrozně líbil zvuk. „Horror Beyond Horror“ není výjimkou. Kde jste album nahrávali, bylo to opět u Kenji Kikuchiho ve Studiu Nest. Jak jste docílili tak prašivého a hutného zvuku? Na mě to působí, jakoby se nahrávalo ještě analogově nebo se pletu? Zajímavé je, že mi zvuk nahrávky přijde hodně podobný jako u předchozí desky „The Highest Level“. Mluvíte hodně do toho, jak by měla deska znít nebo to necháváte na zvukových mistrech?

Děkuji vám za vaše slova. Je nám líto, že vás musíme zklamat, ale jednalo se o digitální nahrávku, nikoli o analogový záznam. Jsme však rádi, že jste si odnesli analogový pocit. Nahráli jsme živé vystoupení bez jakéhokoli cvakání. Zachytili jsme skutečný syrový tón lampového kytarového zesilovače a rezonanci kabinetu reproduktorů se vzduchem a bicí byly nahrány v přirozeném akustickém tónu bez jakýchkoli úprav nebo spouštění a každý part byl nahrán téměř na jeden záběr bez jakýchkoli úprav. Chtěli jsme nahrát naši přirozenou a skutečnou hru takovou, jaká je. Kenji Kikuchi ve Studiu Nest jasně pochopil naše záměry ještě předtím, než začal pracovat, takže namíchal přesně to, co jsme chtěli. Zvuková produkce na „The Highest Level“ se nám natolik líbila, že jsme ji tak chtěli zachovat. Na aranžmá alba se také podíleli všichni z kapely. Pracujeme jako tým.

Jsem fanoušek ze staré školy a hodně si potrpím na obaly desek. Pod „Horror Beyond Horror“ je podepsán vždy vynikající malíř Wes Benscoter. Ten motiv je pro mě tak skvělý, že jsem si jej dal na plochu na počítači. Prozradíš nám, jak motiv souvisí s hudbou na albu? Jak jste se dali dohromady a jak cover pro album vznikal?

Jeho umělecká díla jsou čistým uměním. Podle našeho názoru musí obal alba souviset s tématem alba. V tomto smyslu je to dokonalé umělecké dílo. Na obalu je spousta podivných postav. Když si přečtete naše texty a podíváte se na obal, vychutnáte si výtvarné dílo i naši hudbu hlouběji. Mohli bychom vám o nich vyprávět podrobně, ale nebudeme, protože to škodí vaší představivosti.


Posledním původním členem kapely je kytarista Yusuke Sumita. Je těžké sehnat v Japonsku muzikanty, kteří chtějí hrát death metal? Vy navíc hrajete dost technicky, což klade na jednotlivé členy vysoké nároky. Znamená to, že má Yusuke ve všem poslední slovo? Jak se podílejí ostatní členové na chodu kapely? Skládají třeba i nový materiál? Měli jste třeba někdy ponorkovou nemoc? Nikdy se třeba nezměnil váš názor, jak by měla vaše hudba znít? Znáš to, někdo má radši blondýny, jiný černovlásky. Pak stačí pár ostřejších slov. Někdo někde kdysi napsal, že kapela je jako rodina. Jak jsou na tom DEFILED?

Dnes už není tak těžké najít v Japonsku muzikanty, kteří umí hrát death metal. Dřív jich bylo málo, ale teď jich je hodně. Většina z nich však nemůže koncertovat kvůli práci, studiu nebo rodinným problémům. Je jen velmi málo muzikantů, kteří mohou koncertovat měsíc nebo dva. Je tu pár muzikantů, kteří hrají v několika místních kapelách, které hrají jen o víkendech. Zejména bubeníci. Neříkáme, že je to špatně, ale my se takovou cestou neřídíme. Nemáme jediného člena, který by hrál v jiných kapelách. Můžeme jet na měsíc nebo dva na turné a všichni členové jsou oddaní jen DEFILED. To je pro naši činnost velmi důležité. Někteří lidé kapelu přirovnávají k rodině. S tím plně souhlasíme. Vztahy mezi našimi členy jsou přesně jako v rodině. Hrajeme spolu, cestujeme spolu, jíme spolu, spíme spolu. Kdybychom nebyli jako rodina, turné by nebylo možné.

Dnešní doba je dobrá v tom, že máme internet. Tedy jak v čem, ale aspoň se můžu vzdáleně podívat na vaše koncerty. Sice to není ono, zvuk na youtube je pokaždé takový divný, ale podle všech dostupných informací - vy vystupujte hlavně jen na velkých festivalech? Napíšu to na rovinu, chtěl bych vás hrozně moc vidět naživo, ale není kde. Nechystáte se na turné? Dovedl bych si představit vás, ASPHYX a třeba můžete vzít ještě AUTOPSY. Splnil by se mi sen. Ne, teď vážně – DEFILED a koncerty? Co bys řekl na výlet po Evropě se zastávkou u nás v Čechách?

Rádi si zahrajeme kdekoli, ve velkých sálech, malých klubech atd. Zvuk na youtube je strašně divný, mají zasrané filtry, které dělají zvuk špatný, hlavně jejich kompresor zabíjí zvuk. Nesnášíme kulturu poslouchání hudby a její hodnocení na youtube. Raději posloucháme hudbu na CD nebo vinylu s pořádným audio systémem. Samozřejmě chceme jet na turné po Evropě, ale musíme být velmi opatrní, protože „zisk a ztráta“ závisí na podmínkách turné a prodeji vstupenek. Naposledy jsme v České republice hráli 20. dubna 2004 v Praze v rámci pětitýdenního evropského turné s MAYHEM. Hráli jsme tam také v roce 2000 s DEMENTOR a skvěle jsme se bavili i s INGROWING, INTERVALLE BIZZARE a FLESHLESS. Budeme se snažit, abychom se tam vrátili, takže zůstaňte naladěni.


Zrovna včera jsem se bavil s kamarádem v hospodě, jak se za poslední roky šíleně všechno změnilo. Každý má internet v kapse, mladí jsou již víc ovlivněni obrázky a videem, než hudbou a texty. Nikdo moc nečte, shodli jsme se na tom, že je spousta věcí víc povrchní. Možná je to v Japonsku jinak, ale u nás v Čechách se s tím setkávám každý den. V hudbě to není jiné. Jak vnímáš změny ve společnosti ty, jako muzikant? Máme spoustu nových technologií, nahrávací studia jsou lépe vybavená, nápady se dají posílat po internetu.

Technologický pokrok má své klady i zápory. Internet mění pravidla hry a možnost snadno posílat hudební nápady a soubory členům, kteří jsou daleko, je revoluční. Domníváme se však, že předplatné jako Spotify a Youtube jsou nejhorší platformou, která nakonec zničí hudební průmysl a kapely. Víme, že se o tom vede spousta sporů, a nehodláme se tu o tom přít. Omlouváme se za negativní řeči. Myslíme si, že spousta lidí má méně času na čtení knih a hluboké vlastní přemýšlení a všichni se stali tak ubohými otroky SNS a svých smartphonů. Jak jsi řekl, spousta věcí se stala povrchní. Ale to neznamená, že bychom se při psaní písní měli starat jen o povrchní věci. I když většina lidí nemá potřebu číst texty a vnímá naši hudbu jako jednorázový, jednorázový, bezplatný spotřební produkt, nám na tom nezáleží. Kromě toho většina deathmetalových kapel nezpívá texty srozumitelně a fanoušci to od nich ani neočekávají. Jen chrčí jako psi a prasata. To jim vyhovuje. Můžou si dělat, co chtějí. Na druhou stranu jsou tu věrní zarytí fanoušci, kteří čtou texty do hloubky a chápou, proč se věnujeme tak nestandardnímu složení, jedinečné zvukové produkci a stylu, který nelze napodobit. Dokud existují věrní fanoušci, kteří naši hudbu oceňují a užívají si ji, věříme, že naše tvůrčí práce má smysl.

Jiný je svět, i co se týká labelů, vydavatelství. DEFILED jsou kapelou, která je pro mě synonymem undergroundového death metalu. Máme bandcamp, youtube, labely mohou vaši hudbu šířit rychleji a dostane se k více lidem. Ale znáš to, vinyl je vinyl, kazeta a CD má také svoje kouzlo. Museli jste změnit nějak přístup k vydávání vaší hudby? Nebo jedete pořád postaru a novinky vás nechávají chladnými?

Omlouvám se, většinu této otázky jsem zodpověděl v předchozí odpovědi. Rok 2024 se nachází v přechodném období, kdy je hudební průmysl v chaosu. Situace se změnila v oblasti svobodné hudby. Nemusíme si kupovat CD nebo vinyly, abychom mohli poslouchat novou hudbu. CD a vinyly jsou nyní určeny lidem, kteří chtějí vlastnit svou oblíbenou hudbu jako fyzickou sbírku. Situace se tedy zcela změnila. Lidé se snaží poslouchat hudbu, která by se jim mohla líbit na youtube, a pokud se jim líbí, včetně obalu, kupují si CD a vinyly. Marketing se hodně změnil. Co se týče nás, my si pořád rádi kupujeme a posloucháme CD a vinyly, ano, držíme se staré školy.


Japonsko je země s velmi starou kulturou, s tradicemi. Jak je na tom ale s death metalem? Jsou koncerty také undergroundovými akcemi pro pár návštěvníků jako u nás v Evropě? Co vaši fanoušci, když je srovnáš třeba s těmi, co si potkal na koncertech po světě? Podporují vás?

Máte pravdu. Japonsko je země se starou kulturou a tradicemi. Děkuji vám, že jste se o tom zmínil. Co se týče koncertů, Japonsko se od Evropy neliší. Je tam hodně undergroundových koncertů v malých klubech, malá návštěvnost, ale pořád je to zábava, protože jsme blízko publiku a můžeme si přímo vyměňovat energii. Underground je asi skoro stejný na celém světě. A všude existuje lokální metalová komunita. Jsou nadšení a podporují nás. Je tam vášeň, je tam přátelství, je tam energie. Je to skvělé. Jejich podpora nás drží při životě už tři desetiletí.

Kapelu jste založili v roce 1992. Všichni jste kdysi stáli u začátku něčeho nového. Starou smrtící školu mám moc rád. Líbí se mi, že je taková špinavá, syrová. Jaká byla vlastně devadesátá léta a vaše začátky? Zavzpomínej pro nás prosím. Na které kapely jsi třeba rád chodil? Kdo byl tvým vzorem? Klidně můžeš přidat i nějakou veselou historku, určitě jich máš spoustu.

Od raného mládí jsem byl zarytým metalistou a velkým fanouškem hardcore punku. Hodně mě bavil thrash metal. Chtěl jsem si založit vlastní kapelu a než jsem založil DEFILED. Dělal jsem bedňáka kapele LAWSHED. Chodil jsem na koncerty OUTRAGE, hrdiny mého mládí. Byl jsem posedlý, když se na přelomu 80. a 90. let přešlo od thrash metalu k death metalu, od SLAYER, POSSESSED, VOIVOD, DARK ANGEL, DEATHROW a KREATOR k SEPULTURĚ, NASTY SAVAGE a DEVASTATION a s nimi k debutovému albu CANNIBAL CORPSE, MALEVOLENT CREATION, MORBID ANGEL, DEICIDE, MONSTROSITY a SOLSTICE. Moje nejoblíbenější evropské kapely byly MASSACRA, SINISTER, VADER a PESTILENCE. Mým největším hrdinou v té době byli DEICIDE, kteří právě vydali „Legion“. Dodnes neznám žádné mistrovské dílo, které by „Legion“ překonalo. Máme spoustu zábavných historek. Ale nejsem si jistý, jestli je tady můžu vyprávět. No, jednu historku vám povím. Je o americkém turné s INCANTATION v roce 1998. Snažili jsme se sledovat jejich dodávku do Springfieldu. Na cestě jsme se ztratili a skončili jsme sami ve Springfieldu ve státě Missouri. Ale koncert se konal ve Springfieldu ve státě Illinois. Když jsme dorazili do Springfieldu v Missouri, zjistili jsme, že je to jiné město se stejným názvem. Tak jsme spěchali do Springfieldu ve státě Illinois a stihli jsme to právě včas. Na koncertě jsme se poprvé setkali s Davem Kiblerem z LIVIDITY, Von Youngem z DEADEN a dalšími místními hrdiny. Mohl bych pokračovat dál a dál, ale tady toho nechám.


Tuhle otázku dávám každé kapele a tvůj názor mě zajímavá opravdu hodně. Co pro tebe vlastně znamená death metal? Jak bys jej definoval? Na deskách DEFILED je hodně slyšet, že do své hudby dáváte všechno, že je zahraná srdcem. Jako fanoušek to tak vnímám. Death metal tedy pro tebe znamená…?

Co pro mě znamená death metal? To je pro mě těžká otázka. Nepopírám, že DEFILED jsou řazeni do kategorie death metalové kapely. Ale to, co pro mě death metal znamená, nemusí být nutně to, co si ostatní lidé myslí, že death metal je. Já bych svůj death metal definoval jako evoluci thrash metalu. Netajím se tím, že moje hudební zázemí vychází z thrash metalu. Myslím, že death metal, který hrajeme, je druh thrash metalu s „progresivně rockovou“ kompozicí a lichou časovou signaturou, změnami rytmu a spoustou blast beatů. Jinými slovy, je to jako krabice s hračkami plná všech věcí, které mám rád. Od mládí se moje vášeň nikdy nezmenšila.

Na závěr jeden klasický, ale důležitý dotaz. Co chystají DEFILED v nejbližší době? Případně, a pevně v to věřím, uvidíme vás konečně někde na klubovém turné v Evropě?

Máme na mysli dvě věci. Chceme hrát co nejvíc, abychom podpořili album „Horror Beyond Horror“. Zároveň se připravujeme na další album, které bude brzy hotové. Turné a psaní alba jsou pro kapelu dvě kolečka. Obě jsou důležitá. Doufáme, že v blízké budoucnosti vyrazíme na turné po Evropě. Budeme se snažit udělat, co bude v našich silách. Pojďme se někde osobně potkat a dát si spolu jedno nebo dvě piva. Těšíme se na to.


Děkuji moc za rozhovor. Moc si ho vážím. Jsem starý fanoušek DEFILED a vlastně si mi splnil jeden z mých snů. Přeji vám spoustu vyprodaných koncertů, ať vám fanoušci utrhají ruce s merchandise a budu se těšit další vaši hudbu. Snad vás uvidím i naživo. Ať se vám daří i v osobních životech. DEFILED RULES!

Cítím se velmi poctěn, že jsem dostal tuto skvělou příležitost. Je to nejvášnivější rozhovor, jaký jsem kdy vedl. Děkuji vám za vaše slova. Jsem dojat veškerým povzbuzením. A děkuji všem, kteří si to přečtou. Prosím, podívejte se na „Horror beyond Horror“. Vyjde 20. září prostřednictvím Season of Mist. Moc vám děkuji.

26. srpna 2024

Tazatel : Jakub Asphyx / DEADLY STORM Zine
Zpovídaný : Yusuke Sumita / kytarista DEFILED

about DEFILED on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DEFILED - Horror Beyond Horror (2024):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 29. srpna 2024

Recenze/review - NILE - The Underworld Awaits Us All (2024)


NILE - The Underworld Awaits Us All
CD 2024, Napalm Records

for english please scroll down

Slunce pálí a vzduch je těžký. Mám písek v očích a duny se přede mnou převalují jako špinavá voda v řece. Zatím netuším, kdy odejdu na druhou stranu, zatím nevím, kdy spadnou mraky k zemi. Zvedá se vítr. Nastal můj čas. Zase se jednou loučím se světem a vstupuji do nekonečné země stínů. S novou deskou amerických maniaků NILE. Ti mají za ty dlouhé roky svůj vlastní nezaměnitelný rukopis. Poznáte je podle několika prvních tónů a pokaždé to bývá zajímavý výlet do Hádovy říše. 

Novinka pokračuje v tom, co umí NILE nejlépe. V natlakovaném brutálním, technickém death metalu, letos zazní i thrash metalové vlivy. A samozřejmě, spousta progresivním pasáží, které máme my, fanoušci tolik rádi. Již po několika prvních setkáních působí Američané ve velmi dobré formě. Jakoby je někdo polil mrtvou vodou. 


Znovu se otevírají staré hroby, opět z nich vylézají děsivě vypadající zombie. Také cítíte ten pach ze záhrobí? Já ano, i když třeba zvuk bych si dovedl představit lehce špinavější, temnější. Každopádně, pánové stále mají takové množství nápadů, že dokáží udržet moji pozornost. Nikde zbytečně nepreludují, útočí napřímo. Nekompromisně a surově. Mocné nástupy, hrobový vokál, zničující a skvěle zahrané bicí a samozřejmě riffy a melodie, které v sobě mají obrovskou porci energie. Nejvíc se mi potom NILE líbí v momentech, kdy trošku zvolní a nechají vyniknout egyptské motivy. Je v tom určitá majestátnost, která ve mě opravdu evokuje návštěvu pyramid. Kapela by mohla díky svému jménu ustrnout ve vývoji a stejně by ji měli fanoušci rádi. Nestalo se tak, novinka "The Underworld Awaits Us All" je pestrá, neklidná, záhadná a praskají u ní kosti. Svět se možná mění, ale historie zůstává. Je dobře, že jsou stále kapely, které umí vytáhnout její temnou stránku na povrch. Možná mě jednou také pohřbí v sarkofágu. Vyndají mi vnitřnosti a bude mě hlídat sfinga. Než se tak ale stane, budu dál poslouchat tohle album. Má v sobě totiž vše, co mám na téhle kapele rád. Silné motivy, pradávnou energii z temných chodeb podsvětí a schopnost mě vyvrhnout zaživa. Jasně, produkce je na mě možná až příliš umělá, ale dokážu to kapele "odpustit". Slunce totiž pálí a vzduch je těžký. Mám písek v očích a duny se přede mnou převalují jako špinavá voda v řece. Zvedá se vítr. Nastal můj čas. Zase se jednou loučím se světem a vstupuji do nekonečné země stínů. Mocný a surový, technický brutální death metal, který otevírá brány do podsvětí! Bůh temnoty a zemřelých Anubis se usmívá!


Asphyx says:

The sun is scorching and the air is heavy. I have sand in my eyes and the dunes roll in front of me like dirty water in a river. I don't know yet when I'll go to the other side, I don't know yet when the clouds will fall to the ground. The wind is picking up. My time has come. I say goodbye to the world once more and enter the endless land of shadows. With the new album from American maniacs NILE. They've had their own unmistakable signature over the years. You can recognize them by the first few notes and it's always an interesting trip to Hades. 

This new release continues what NILE does best. In the pressurized brutal, technical death metal, this year you can also hear thrash metal influences. And of course, plenty of the progressive passages we fans love so much. Already after the first few meetings the Americans seem to be in very good shape. It's as if someone poured dead water on them. 


The old graves open up again, with scary-looking zombies crawling out again. Can you smell the stench from the dead, too? I do, although I could imagine a slightly dirtier, darker sound. Anyway, the gentlemen still have enough ideas to keep my attention. They don't preach unnecessarily, they attack directly. Uncompromising and brutal. Powerful build-ups, sepulchral vocals, devastating and well played drums and of course riffs and melodies that have a huge amount of energy in them. I like NILE the most then in the moments when they slow down a bit and let the Egyptian motifs stand out. There's a certain majesty to it that really evokes a visit to the pyramids for me. The band could stagnate in their development due to their name and still be loved by fans. It didn't happen, the new track "The Underworld Awaits Us All" is colorful, unsettling, mysterious, and bone cracking. The world may be changing, but the history remains. It's a good thing there are still bands that can bring out its dark side. Maybe one day they'll bury me in a sarcophagus too. They'll take out my guts and I'll be guarded by a sphinx. But until that happens, I'll keep listening to this album. It's got everything I love about this band. Strong themes, ancient energy from the dark corridors of the underworld and the ability to eviscerate me alive. Sure, the production may be a little too artificial for me, but I can "forgive" the band for that. Because the sun burns and the air is heavy. I've got sand in my eyes and the dunes roll in front of me like dirty water in a river. The wind picks up. My time has come. I say goodbye to the world once more and enter the endless land of shadows. Powerful and raw, technical brutal death metal that opens the gates to the underworld! The god of darkness and the dead, Anubis, is smiling!


about NILE on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Stelae Of Vultures 
02. Chapter For Not Being Hung Upside Down On A Stake In The Underworld And Made To Eat Feces By The Four Apes 
03. To Strike With Secret Fang 
04. Naqada II Enter The Golden Age 
05. The Pentagrammathion Of Nephren-Ka 
06. Overlords Of The Black Earth 
07. Under The Curse Of The One God 
08. Doctrine Of Last Things 
09. True Gods Of The Desert 
10. The Underworld Awaits Us All 
11. Lament For The Destruction Of Time

band:
Vocals, Guitar, Bass, Keyboards: Karl Sanders
Guitar, Vocals: Zach Jeter
Bass: Dan Vadim Von
Drums: George Kollias
Guitar, Vocals: Brian Kingsland



neděle 18. srpna 2024

Recenze/review - DEFILED - Horror Beyond Horror (2024)


DEFILED - Horror Beyond Horror
CD 2024, Season of Mist

for english please scroll down

Nejraději měl, když se mohl obětem dívat do očí. Nasával pach smrti, jejich strach, užíval si, když pomalu umíraly. Když jste jej potkali, tak jste se museli usmívat. Byl okouzlující, milý, obětavý a vstřícný. Přes den. V noci se měnil v šílenou bestii, která se toulala ulicemi a hledala další kořist. Jakmile padly na město mraky, jakmile se setmělo, stával se lovcem, predátorem. 

Nové album japonských brutalistů DEFILED je opravdu jako děsivý horor (jak již sám název napovídá). Tahle smečka je na scéně od roku 1992 a stále si drží laťku kvality velmi vysoko. Osobně se mi asi nejvíc líbí, že se pánové stále vyvíjejí. Jsou suroví, děsiví, technicky velmi zdatní. Jako perfektně seřízený stroj na zabíjení. Letos to novou deskou opět potvrzují. 


Tokio, odkud kapela pochází, jsem nikdy nenavštívil. Znám jej jenom z krásných dokumentů. Dovedu si ale představit, že má asi jako každé město, i velkou spoustu špinavých ulic, smradlavé podzemí, hnus a zlo. DEFILED jakoby tohle všechno vzali a vytáhli na povrch. Japonci jdou jako vždy k samé podstatě death metalu. A dělají to velmi elegantně, zkušeně a inteligentně. Fanoušek dostane pořádnou poctivou porci syrového masa, které sice už značně zahnívá, ale to se nám právě líbí. Pokud bych měl tvorbu těchto maniaků k někomu přirovnat, volil bych jména jako MORBID ANGEL, CRONOS, DYING FETUS, MONSTROSITY, BRUTALITY, POSSESSED, DEATH. S těmi má kapela spoustu styčných a společných bodů a zároveň si drží svůj punc originality. Pokaždé, když tuhle smečku slyším, opravdu si přijdu, jako bych stál uprostřed noci v nějaké špinavé ulici. Stíny jsou dlouhé a netuším, odkud útok přijde. Jsem si jistý pouze s tím, že bude drsný a nekompromisní, krvavý a zničující. Stejně jako hudba na novém albu "Horror Beyond Horror". Tahle kapela se postupně posouvá, objevuje nová, dosud neprobádaná temná zákoutí, piluje svůj styl k dokonalosti. Má opět parádní zvuk (Sound Engineers - Shinichiro Hamada & Keisuke Hamada, Produced by Yusuke Sumita, Mixed & Mastered by Kenji Kikuchi at Studio Nest, Chiba, Japan) i zajímavý obal (Wes Benscoter). Zkrátka a dobře, na tyhle maniaky je spolehnutí. Nejraději měl, když se mohl obětem dívat do očí. Nasával pach smrti, jejich strach, užíval si, když pomalu umíraly. Jakmile padly na město mraky, jakmile se setmělo, stával se lovcem, predátorem. Totální, devastující death metalová destrukce! Surový, nekompromisní atak z chladné temnoty! 


Asphyx says:

His favorite part was being able to look his victims in the eye. He could smell the death, their fear, enjoy watching them die slowly. When you met him, you had to smile. He was charming, kind, selfless and helpful. During the day. At night, he turned into a mad beast that roamed the streets looking for his next prey. As soon as the clouds fell on the city, as soon as it got dark, he became a hunter, a predator. 

The new album from Japanese brutalists DEFILED is truly like a terrifying horror movie (as the title suggests). This pack has been on the scene since 1992 and still keeps the quality bar very high. Personally, I think what I like most is that the gentlemen are still evolving. They're raw, scary, very technically proficient. Like a perfectly tuned killing machine. This year, with the new record, they're proving it again. 


I have never visited Tokyo, where the band comes from. I only know it from beautiful documentaries. But I imagine that like any city, it has a lot of dirty streets, smelly underground, filth and evil. DEFILED sort of took all that and brought it to the surface. As always, the Japanese go to the very essence of death metal. And they do it very elegantly, skilfully and intelligently. The fan gets a good, honest portion of raw meat, which is already rotting considerably, but that's what we like. If I had to compare the work of these maniacs to someone, I would choose names like MORBID ANGEL, CRONOS, DYING FETUS, MONSTROSITY, BRUTALITY, POSSESSED, DEATH. The band has a lot of points of contact and commonality with these bands, while keeping their hallmark of originality. Every time I hear this pack, I really feel like I'm standing in the middle of the night in some dirty street. The shadows are long and I have no idea where the attack will come from. The only thing I'm sure of is that it will be harsh and uncompromising, bloody and devastating. Just like the music on the new album "Horror Beyond Horror". This band is gradually moving on, discovering new, unexplored dark corners, honing their style to perfection. It has again a great sound (Sound Engineers - Shinichiro Hamada & Keisuke Hamada, Produced by Yusuke Sumita, Mixed & Mastered by Kenji Kikuchi at Studio Nest, Chiba, Japan) and an interesting cover (Wes Benscoter). In short, these maniacs can be counted on. He liked it best when he could look his victims in the eye. He could smell the death, their fear, enjoy watching them die slowly. As soon as the clouds fell on the city, as soon as it got dark, he became the hunter, the predator. Total, devastating death metal destruction! A raw, uncompromising attack from the cold darkness!




about DEFILED on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Smoke and Mirrors (2:35)
2. Horror Beyond Horror (4:01)
3. Syndicate (3:59)
4. The Alchemy (2:47)
5. Demagogue (2:13)
6. The Terminal Phase (2:18)
7. Trojan Horse (2:35)
8. Spectrum of Fear (2:30)
9. The Crook and Flail (3:08)
10. Replicator Dynamics (2:42)
11. Equinox (3:04)
12. The Chains (3:16)
13. Psychopomp (3:14)
14. To See Behind The Wall (2:45)


Line-up:
Shinichiro Hamada - Vocals, Guitar
Yusuke Sumita - Guitar
Takachika Nakajima - Bass
Keisuke Hamada - Drums

Recording Studio
Studio Zot, Tokyo, Japan

Production Credits
Sound Engineers - Shinichiro Hamada & Keisuke Hamada
Produced by Yusuke Sumita
Mixed & Mastered by Kenji Kikuchi at Studio Nest, Chiba, Japan

Cover Art
Wes Benscoter



čtvrtek 15. srpna 2024

Recenze/review - MONUMENT OF MISANTHROPY - Vile Postmortem Irrumatio (2024)


MONUMENT OF MISANTHROPY - Vile Postmortem Irrumatio
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Když budete poslouchat jeho vyprávění pečlivě, bude na vás působit až uklidňujícím dojmem. Všechna ta zvěrstva která spáchal, vám budou připadat samozřejmá. Jenže tomu tak není. Jedná se o jednu z nejzvrácenějších zrůd, která kdy chodila po tomto světě. Rakouští MONUMENT OF MISANTHROPY vás vezmou na dlouhý výlet do temnoty, do mysli jednoho z nejšílenějších sériových vrahů. Ed Kemper. Vysoký a chytrý obr, který děsil v první polovině sedmdesátých let Kalifornii.

Téma textů jsme tímto probrali a pojďme k hudbě samotné. Ta je také zajímavá a perfektně sedne k samotnému obsahu. Brutální, velmi dobře zahraný death metal, se spoustou surových momentů, s krvavým otiskem a hlubokou bolestivou stopou, která po hudbě zůstane. Berte a nebo nechte být, tohle je album není pro slabé povahy. 


Kapela působí na scéně od roku 2010 a letošní počin je jejím třetím dlouhohrajícím albem. Přiznám se, že mě pánové zaujali i na několika koncertech, které jsem navštívil. Pokaždé se jednalo o surový a morbidní zážitek, o přesně seřízený stroj na zabíjení. Myslím si, vím to, že se jim podobnou temnou a chladnou atmosféru povedlo přenést i na novinku. Vždycky bývá šokující, když potkáte milého a hodného chlápka, co se rád a často směje. Nevíte, že má ve sklepě spoustu šílených tajemství. Doporučuji vám si poslechnout "Vile Postmortem Irrumatio" po shlédnutí několika dokumentů o Edu Kemperovi. Vše se vám potom spojí v jedno a zážitek se znásobí. Pánové se volně inspirovali u kapel jako DEPRAVITY, BENIGHTED, CATTLE DECAPITATION, ABORTED, BLOOD RED THRONE, DEEDS OF FLESH, ABYSMAL TORMENT, CRYPTOPSY, SUFFOCATION a dalších maniaků, kteří umí skloubit dohromady surovost, chlad a brutalitu. Rakušané ale mají také svůj masivní a dobře čitelný zvuk i rukopis, parádní stylový obal (Daemorph Art) a hlavně svůj výraz. Dokáží být rychlí, techničtí tak akorát, aby mě to nerušilo a hlavně totálně zničující. Pokud máte tenhle styl rádi, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci syrového masa. Za mě osobně nelze jinak, než novou desku doporučit. Zhasněte všechna světla, sedněte si do svého oblíbeného křesla a zapněte play. Najednou se ocitnete v Kalifornii, v jedné místnosti s Edmundem Emilem Kemperem III. Právě zabil svoje prarodiče a vydal se na cestu bez konce. Když budete poslouchat jeho vyprávění pečlivě, bude na vás působit až uklidňujícím dojmem. Všechna ta zvěrstva která spáchal, vám budou připadat samozřejmá. Jenže tomu tak není. Jedná se o jednu z nejzvrácenějších zrůd, která kdy chodila po tomto světě. Brutální, technický death metal, který vás roztrhá na kusy! Děsivý výlet do zvrácené lidské mysli!


Asphyx says:

If you listen to his narrative carefully, it will have a calming effect on you. All the atrocities he committed will seem obvious. But they're not. This is one of the most depraved monsters to ever walk this earth. Austria's MONUMENT OF MISANTHROPY take you on a long journey into the dark mind of one of the most insane serial killers. Ed Kemper. The tall, smart giant who terrified California in the first half of the 1970s.

With that said, let's move on to the music itself. It's also interesting and fits the content perfectly. Brutal, very well played death metal, with lots of raw moments, with a bloody imprint and a deep painful trace that remains after the music. Take it or leave it, this is an album not for the faint of heart. 


The band has been on the scene since 2010 and this year's release is their third full-length album. I must admit that I was impressed by the gentlemen at several concerts I attended. Each time it was a raw and morbid experience, a precisely tuned killing machine. I think, I know, that they have managed to bring a similar dark and cold atmosphere to the new album. It's always shocking when you meet a nice and kind guy who likes to laugh a lot. You don't know he's got a lot of crazy secrets in his basement. I recommend you listen to "Vile Postmortem Irrumatio" after watching several documentaries about Ed Kemper. It all comes together and the experience is multiplied. The gentlemen were loosely inspired by bands such as DEPRAVITY, BENIGHTED, CATTLE DECAPITATION, ABORTED, BLOOD RED THRONE, DEEDS OF FLESH, ABYSMAL TORMENT, CRYPTOPSY, SUFFOCATION and other maniacs who know how to combine rawness, coldness and brutality together. But the Austrians also have their massive and easy to read sound and handwriting, a cool stylish cover (Daemorph Art) and most importantly their expression. They can be fast, technical just enough to not distract me and most importantly totally devastating. If you like this style, don't hesitate a moment. You'll get a fair portion of raw meat. For me personally, I can't recommend the new album. Turn off all the lights, sit back in your favorite chair and put it on play. Suddenly you're in California, in the same room as Edmund Emil Kemper III. He just killed his grandparents and went on a journey with no end in sight. If you listen carefully to his story, it will have a calming effect on you. All the atrocities he committed will seem obvious. But they're not. This is one of the most depraved monsters to ever walk this earth. Brutal, technical death metal that will tear you apart! A terrifying trip into the twisted human mind!



about MONUMENT OF MISANTHROPY on DEADLY STORM ZINE:




Track Listing -
1. First Time It Makes You Sick To Your Stomach
2. How To Make A Killer
3. The Atascasdero Years
4. Hits One And Two
5. Why Did You Keep Their Heads
6. Manipulating The Experts
7. Vile Postmortem Irrumatio
8. The Devil's Slide
9. Oh, I Suppose You're Gonna Want Sit Up And Talk All Night Now
10. A Nice Beheading For MoM
11. Pueblo Paranoia
12. Your Treachery Will Die With You

Line up -
George “Misanthrope” Wilfinger - Vocals
Julius Kössler (Spire of Lazarus) - Lead guitars
Joe Gatsch - Lead guitars
Raphael Hendlmayer - Bass

Eugene Ryabchenko (Fleshgod Apocalypse) - Studio session drums

Artwork by Daemorph Art (The Last of Lucy, Cutterred Flesh)


čtvrtek 8. srpna 2024

Recenze/review - FULCI - Duck Face Killings (2024)


FULCI - Duck Face Killings
CD 2024, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Když opadl prvotní šok, lidé si začali všechnu tu krev užívat. S napětím četli nové zprávy, vyprávěli si o něm, někteří jej dokonce uctívali. Mladé dívky si představovaly, jak ho potkají v tiché, temné ulici a prořízne jim hrdlo. Nakonec bylo všechno jinak. Rozpoutal nihilistické peklo na zemi. Byl jsem tenkrát malý kluk, když jsem viděl film New York Ripper u staršího kamaráda. Bál jsem jít domů a měl jsem noční můry. Ano, italští brutální death metalisté se opět inspirovali u režiséra, který nese stejné jméno - FULCI.

Když jsem se potom postupně dostal ke kapelám jako MORBID ANGEL, CARCASS, CANNIBAL CORPSE, DYING FETUS, pochopil jsem, že je všechna ta morbidita nadsázka, že krev je falešná a děsivé výkřiky mladých hereček nahrané. Spojení hororových filmů a smrtícího kovu se mi líbí, patří tak nějak k sobě. Jako k mrtvému rakev nebo urna. Italové navíc oba světy spojují velmi elegantně. Nudit se rozhodně nebudete. Film jsem si schválně znovu pustil a potom i desku "Duck Face Killings" (což je mimochodem skvělý název) a opravdu, všechno k sobě sedí perfektně. 


Velmi často si na film vzpomenu, když chodím špinavými ulicemi do práce. V parku se válí divné postavy, některé mají shnilé maso na kostech. Jakoby byli všichni dávno mrtví, přesto ještě trošku žili. Některým místům se vyhýbám, obzvláště těm, kde se stala nějaká hnusná vražda. Se sluchátky na uších poslouchám tohle album a užívám si nejen klasický brutální death metal, ale i všechny ty vložené pasáže. Zazní saxofon, různá intra, ale třeba i rap. Normálně by mi přišla deska spíše roztříštěná, ale ona drží pevně pohromadě. Jednotlivé songy gradují, mají v sobě drive a sílu. Vše se valí kupředu jako čerstvá krev z tepny, kterou právě nějaký maniak prořízl. Lovit sériové vrahy musí být něco šíleného, ale myslím si, že se kapele povedlo vytvořit velmi podobnou atmosféru. Osobně mám raději spíše starší hororové příběhy, fascinuje mě na nich jejich syrovost, opravdovost, upřímnost a již zmíněná nadsázka. Dalo by se také napsat, že to samé se mi líbí i na tvorbě FULCI. Pánové se neberou příliš vážně, ale také odvádějí dobré řemeslo. Bez toho by to koneckonců nešlo. Jasně, po hudební stránce se nejedná o nic nového, ale nijak mi to nevadí. Pro mě je hlavní, že je to masakr, velmi dobře zahraný, že v márnici hnijí další těla, že v ulicích řádí krvelačná bestie. Navíc, a na to prosím nezapomínejme, mě baví nové album opravdu poslouchat. Zkrátka a dobře, novinku "Duck Face Killings" ocení všichni, kteří mají rádi v tomto stylu tradice a spojení s děsivými filmy. Když opadl prvotní šok, lidé si začali všechnu tu krev užívat. S napětím četli nové zprávy, vyprávěli si o něm, někteří jej dokonce uctívali. Mladé dívky si představovaly, jak ho potkají v tiché, temné ulici a prořízne jim hrdlo. Nakonec bylo všechno jinak. Rozpoutal nihilistické peklo na zemi. Brutální gore death metalový příběh jedné krvavé bestie! Hrůza a děs obchází ulicemi!


Asphyx says:

When the initial shock wore off, people started enjoying all the blood. They read the news with excitement, told stories about him, some even worshipped him. Young girls imagined meeting him in a quiet, dark street and having their throats slit. In the end, everything was different. He unleashed nihilistic hell on earth. I was a little boy at the time when I saw the movie New York Ripper at an older friend's house. I was afraid to go home and had nightmares. Yes, the Italian brutal death metallers were once again inspired by the director who bears the same name - FULCI.

Then, when I gradually got to bands like MORBID ANGEL, CARCASS, CANNIBAL CORPSE, DYING FETUS, I understood that all the morbidity was an exaggeration, that the blood was fake and the terrifying screams of the young actresses were staged. I like the combination of horror films and death metal, they kind of belong together. Like a coffin or an urn. The Italians also combine the two worlds very elegantly. You won't be bored. I purposely re-watched the film and then the "Duck Face Killings" album (which is a great title, by the way) and really, everything fits together perfectly.


I think of the film very often when I walk the dirty streets to work. There are strange characters in the park, some with rotten flesh on their bones. It's like they're all long dead, yet still a little bit alive. Some places I avoid, especially those where there's been a nasty murder. With headphones on I listen to this album and enjoy not only the classic brutal death metal, but all the embedded passages. There's saxophone, various intros, and even rap. Normally I would find the album rather fragmented, but it holds together tightly. The individual songs graduate, they have drive and power. Everything rolls forward like fresh blood from an artery that some maniac just cut through. Hunting serial killers must be something crazy, but I think the band has managed to create a very similar atmosphere. Personally, I tend to prefer older horror stories, what fascinates me about them is their rawness, sincerity and the aforementioned hyperbole. One could also write that I like the same thing about FULCI's work. The gentlemen don't take themselves too seriously, but they also do good work. It wouldn't work without that, after all. Sure, musically it's nothing new, but I don't mind. For me, the main thing is that it's a massacre, very well acted, that there are more bodies rotting in the morgue, that there are bloodthirsty beasts rampaging through the streets. Plus, and please let's not forget this, I really enjoy listening to the new album. In short, the new "Duck Face Killings" will be appreciated by all those who like the tradition in this style and the connection with scary movies. Once the initial shock wore off, people started to enjoy all the gore. They eagerly read the news, told stories about it, some even worshipped it. Young girls imagined meeting him in a quiet, dark street and having their throats slit. In the end, everything was different. He unleashed nihilistic hell on earth. A brutal gore death metal tale of one bloody beast! Horror and terror is sweeping the streets!


Recenze/review - FULCI - Tropical Sun (2019):


TRACKLIST
01. Vile Butchery
02. A Blade In The Dark
03. Fucked with a Broken Bottle
04. Morbid Lust
05. Maniac Unleashed
06. Knife
07. Slashereality
08. Human Scalp Condition
09. Duck Face Killings
10. Rotten Apple
11. Sadistic Murder
12. Lo Squartatore
13. Stabbed, Gutted and Loved
14. Il Miele Del Diavolo


LINE-UP
Dome Diego - Guitar
Fiore Stravino - Vocals
Ando Ferraiulo - Guitar
Klem Diglio - Bass
Edo Nicoloso - Drums


středa 7. srpna 2024

Recenze/review - CARNIVORE DIPROSOPUS - Rise of the Insurrection (2024)


CARNIVORE DIPROSOPUS - Rise of the Insurrection
CD 2024, COMATOSE MUSIC

for english please scroll down

Další ohořelé tělo, další bolest a utrpení. Jakoby městem chodil samotný ďábel a zabíjel na potkání. Vnitřnosti vytahané ven, mozek stékající po zdi. Stále nemůžeme přijít na to, jakým způsobem si vybírá oběti. Probíhá to pokaždé stejně. Tichá postava v kápi stojící ve stínu. Záblesk nože a útok vedený pokaždé na břicho. Jakoby se chtěl pomstít. Nakonec zjistíme, že tou krvelačnou bestií je hodný chlápek ze sousedství. Maniak s milou tváří, do kterého byste to nikdy neřekli.

Pokaždé, když poslouchám nějakou dobrou brutální death metalovou desku, tak se mi začnou v hlavě odehrávat podobné příběhy. Není divu, čtvrté dlouhohrající album kolumbijských CARNIVORE DIPROSOPUS je po okraj narvané stejným hnisem, zkaženým masem i čerstvou krví. A také surovou hudbou, která vám vystřelí mozek z hlavy. 


Když jsem viděl tuhle smečku u nás v Čechách (report je odkazován dole pod článkem) poprvé naživo, byl jsem fascinován tlakem a energií, která stékala z pódia jako nějaká špinavá řeka. Podobnou sílu cítím i z nové desky. Kapela sice nepřináší do stylu nic nového, ani převratného, ale pánové zvládají své hnisavé řemeslo na výbornou. Koneckonců, co si víc může fanoušek brutálního death metalu přát? Ostré, zničující riffy, které se valí kupředu jako buldozer, divoké bicí a všemu vévodící guturální řev. Jako celek potom Kolumbijci působí jako vyslanci Satana. CARNIVORE DIPROSOPUS se vrátili, aby po nich opět zůstávala jenom spálená země. Mám pocit, že ze skladeb opravdu odkapává hustá a hnisající krev. Jsem zavřen v hlubokém sklepení, v dávno opuštěné nemocnici. Vozí nám sem těla, která jsou zohavená těmi nejkrutějšími bastardy. Ožívají nám na operačních stolech a tančí ve zběsilém rytmu alba "Rise of the Insurrection". Pokud bych potom mě zhodnotit zvuk, obal (Pedro Sena) a celkové provedení, volil bych tu nejvyšší známku. Máte rádi smečky jako HOUTWITSER, DISAVOWED, DEVOURMENT, CANNIBAL CORPSE? Potom jste v této márnici správně. Dostanete pořádnou a poctivou porci drsné a temné muziky. A je dost možné, že se vám začnou v hlavě odehrávat podobné příběhy, jako mě v úvodu dnešní recenze. Další ohořelé tělo, další bolest a utrpení. Jakoby městem chodil samotný ďábel a zabíjel na potkání. Vnitřnosti vytahané ven, mozek stékající po zdi. Záblesk nože a útok vedený pokaždé na břicho. Krvelačný, surový, brutální death metalový masakr! Album, které vás rozdrtí na prach!


Asphyx says:

Another charred body, more pain and suffering. It's like the devil himself is walking around the city, killing on sight. Guts pulled out, brains oozing down the wall. We still can't figure out how he chooses his victims. It happens the same way every time. A silent hooded figure standing in the shadows. The flash of a knife, and the attack is always to the abdomen. It's like he's out for revenge. Eventually, we find out the bloodthirsty beast is a nice guy from the neighborhood. A maniac with a nice face you'd never tell.

Every time I listen to a good brutal death metal record, stories like this start playing out in my head. Not surprisingly, the fourth full-length album from Colombia's CARNIVORE DIPROSOPUS is packed to the brim with the same pus, rotten flesh and fresh blood. And also raw music that will blow your brains out. 


When I saw this pack live for the first time in the Czech Republic (report linked below the article), I was fascinated by the pressure and energy that flowed from the stage like some kind of dirty river. I can feel similar power from the new album. The band may not be bringing anything new or groundbreaking to the style, but the gentlemen are mastering their putrid craft to perfection. After all, what more could a fan of brutal death metal ask for? Sharp, devastating riffs that roll forward like a bulldozer, ferocious drums and guttural roars that dominate everything. As a whole, then, the Colombians seem like emissaries of Satan. CARNIVORE DIPROSOPUS have returned, only to be left once again with scorched earth. I get the feeling that the tracks are really dripping thick and festering blood. I am locked in a deep dungeon, in a long-abandoned hospital. Bodies are brought here that have been mutilated by the cruelest bastards. They come to life on our operating tables, dancing to the frantic beat of "Rise of the Insurrection". If I were then to rate the sound, the cover artwork (Pedro Sena) and the overall performance, I would vote for the highest mark. Do you like bands like HOUTWITSER, DISAVOWED, DEVOURMENT, CANNIBAL CORPSE? Then you are in this morgue right. You will get a good and honest portion of gritty and dark music. And it's quite possible that similar stories will start to play in your head as the one that started today's review. More burnt flesh, more pain and suffering. It's like the devil himself is walking around the city, killing on sight. Guts ripped out, brains oozing down the wall. The flash of a knife and an attack, each time on the abdomen. A bloody, brutal, brutal death metal massacre! An album that will crush you to dust!




Track Listing:
1 – Insurrection Ordinance (Intro)
2 – Begin Redemption
3 – Dhamaneon
4 – The Battle Of The Saicasm (Ariel Predator)
5 – The Onslaught…Cyborg Tank Division (feat. Angel Ochoa)
6 – Khristov’s Seventh Eagle Legion
7 – The Refaim Machine Brigades
8 – Psycho Mincer Assault Corps
9 – Whore Collector Of Testicles (feat. Rene Barthoulot – bonus track)

Line-up:
Mr. Oscarnivore T-666 - Vocals
Pablo Gonzalez - Bass
Jose ‘Nacho’ Rondon - Guitar
Andres ‘Obispo’ Zuleta - Guitar
Wilson ‘Brigadier’ Henao - Drums



pondělí 5. srpna 2024

Recenze/review - UPPER DECKER - Family Dinner (2024)


UPPER DECKER - Family Dinner
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

I pod naším městem je hnusná a špinavá stoka, ve které pluje všechno, co lidé nepotřebují. Komplikovaný systém kanalizace ústí do řeky, ve které plují ryby se třemi oky na hlavě. Někdy, když se kolem procházím a poslouchám novou desku francouzských brutalistů UPPER DECKER, mám pocit, že je můj mozek zastřený děsivými halucinacemi. Ze stoky ke mě lezou šílené a krvelačné příšery, které mě chtějí sežrat. Smrt je velmi blízko a líbí se mi nadsázka, se kterou pánové ke své morbidní hudbě přistupují.

Jejich hudba není nic nového, ani převratného, ale pořád se v ní něco děje. Kapela se nebojí kombinovat klasický, tradiční brutální death metal s grindem. Zazní i thrash metalové odkazy. Výsledný koktejl je jako smradlavé zvratky, které naleznete všude kolem, když se akce opravdu vydařila. Pánové se neberou vážně, ale dali si pozor na všechny důležité věci jako zvuk, produkci. Zaujme i krásně morbidní obal. 


Vlastně není třeba dodávat nic dalšího. Pokud vás extrémní styly baví, určitě si tyhle maniaky poslechněte. Pokud ne, tak běžte pryč. Doplním tedy i nějakou kritiku, když jinak nedáte. V některých momentech mi přijdou skladby možná až příliš dlouhé a monotónní. Nutno ale rovnou dodat, že se nejedná o nic rušivého. Podmínkou je samozřejmě vaše vstřícnost k brutálnímu death metalu. Jedná se o velmi hluboký underground. O hudbu, která patří na staré pitevny, na opuštěná jatka, do kafilerie. A také do již zmiňované stoky, která smrdí hnilobou a lidskou špínou. Pro mě je zásadní, že jsou UPPER DECKER opravdoví, reální, uvěřitelní. Navíc mě baví jejich nové album "Family Dinner" poslouchat. Vracel jsem se k němu nejvíc právě ve chvílích, kdy jsem končil v práci a potřeboval jsem si vyčistit hlavu. Zajímavé je, že moje kroky nakonec vedly pokaždé do kanalizace, do temných smradlavých koutů. Dívám se rád do tmy a odstřižen od okolního světa se kývám do rytmu. Vlastně by se také dalo napsat, že jsem od téhle desky nečekal nic a dostal jsem pořádnou porci syrového masa. Na téhle nahrávce najdete spoustu krutých odkazů na pobublávající krev z proříznuté tepny. Abych to všechno nějak na závěr shrnul, Francouzi vám nakopou zadky a udělají to velmi elegantně a zkušeně. Nechte si chutnat, podávány jsou ty nejshnilejší kousky masa. Ze stoky ke mě lezou šílené a krvelačné příšery, které mě chtějí sežrat. Smrt je velmi blízko. Brutální death metal s hnilobným odérem! Masakr ve staré smradlavé stoce! 


Asphyx says:

Even under our city there is a filthy and dirty sewer, in which everything people don't need floats. The complicated sewer system empties into a river where fish swim with three eyes on their heads. Sometimes, when I walk around and listen to the new album by French brutalists UPPER DECKER, I feel like my brain is clouded by terrifying hallucinations. Crazy, bloodthirsty monsters are crawling out of the sewer to eat me. Death is very close and I like the exaggeration with which the gentlemen approach their morbid music.

Their music is nothing new or groundbreaking, but it still has something going on. The band is not afraid to combine classic, traditional brutal death metal with grind. There are also thrash metal references. The resulting cocktail is like the smelly vomit you find all around when the action is really good. The gentlemen don't take themselves seriously, but they have paid attention to all the important things like sound, production. Even the beautifully morbid cover art is striking. 


Actually, there is nothing more to add. If you're into extreme styles, definitely give these maniacs a listen. If not, get out. So I'll add some criticism if you don't give it otherwise. At some points I find the songs maybe a bit too long and monotonous. But it must be added that it is nothing disturbing. Of course, the condition is your friendliness to brutal death metal. This is a very deep underground. Music that belongs in old autopsy rooms, abandoned slaughterhouses, rendering plants. And also to the aforementioned sewer, which smells of rot and human filth. For me it is essential that UPPER DECKER are real, real, believable. Plus, I enjoy listening to their new album "Family Dinner". I kept coming back to it the most just when I was finishing work and needed to clear my head. Interestingly, my steps always ended up leading to the sewers, to the dark, smelly corners. I like to look into the darkness and, cut off from the outside world, sway to the rhythm. Actually, one could also write that I expected nothing from this record and got a good portion of raw meat. There are plenty of cruel references to bubbling blood from a severed artery on this record. To sum it all up somehow, the French kick your ass and they do it very elegantly and expertly. Enjoy, the most rotten cuts of meat are served. There are crazy, bloodthirsty monsters crawling out of the sewer to eat me. Death is very near. Brutal death metal with a rotten odor! Massacre in an old stinking sewer!



Tracklist:
01. Albert Fish 'N' Chips 
02. Paul's Thrower 
03. Jared The Subway Guy 
04. Simon The Toilet Beast 
05. Chuck No Risk 
06. Derek Your Neighbour Is A Paranoiac Guy Who Saw Aliens 
07. Kevin (Bonus Track) 
08. Henri De Chissian (Bonus Track)

Line up:
Gaara: vocals and backing vocals
Uwe: Bass, lots of bass...
Tral: Guitars and backing vocals
Le C: Drum programming and live drummer



TWITTER