DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemgrindcore. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemgrindcore. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 4. října 2025

Rozhovor - CYTOTOXIN - Technický, brutální death metal s temnou aurou, který vás vezme na výlet mezi spálené ruiny v Pripjati!


Rozhovor s technical brutal death metalovou skupinou z Německa - CYTOTOXIN.

Odpovídal Fonzo (kytara), děkujeme!

Recenze/review - CYTOTOXIN - Biographyte (2025):

Ave CYTOTOXIN! Zdravím vás do německého Chemnitzu. Doufám, že je u vás radiační situace v normálu. Měla by, i když je pravdou, že vaše nové album „Biographyte“ mě opět tak rozsekalo, že jsem si připadal během poslechu jako bych byl přímo v jaderné elektrárně. Smrt z ozáření musí být vždy hrozná. Letos jste se vrátili s novinkou až po pěti letech. Proč vlastně tak dlouho? Těšil jsem se hodně a odměněn jsem byl opět nahrávkou, který doslova zabíjí uranem. Jak album vznikalo a jaké na ně máte reakce? Jak fungují nové skladby naživo?

Šťastný den, příteli! Moc děkuji za super milá slova! Některé věci trvají trochu déle – zvlášť když chcete, aby byly co nejlepší! Chtěli jsme věnovat veškerý potřebný čas tomu, aby každá píseň zářila. Hodně jsme experimentovali a záměrně jsme dělali věci jinak – od vokálů, produkčních procesů až po vrstvení dalších skladeb. A to může být docela dlouhý proces. V posledních letech jsme také hodně koncertovali a máme i soukromé životy. Ale na výsledcích záleží a my jsme nesmírně rádi, jak Biographyte dopadlo a sklidilo skvělou odezvu od fanoušků po celém světě! Naživo jsou písně jsou vnímány velmi dobře, momentálně máme v setu Hope Terminator, Biographyte a Condemnesia!


Pokaždé, když vidím někde někoho v plynové masce, tak mám takový divný pocit. Pamatuji si základní školu v socialistickém Československu, kdy jsme v nich museli chodit při branných cvičeních. Učitelé nám pouštěli slzný plyn a my pochodovali. Úplně stejně jsem se cítil, když jsem viděl poprvé obal novinky „Biographyte“. Autorem je German Latorres (mimo jiné dělal obaly i pro NUCLEAR a MALEVOLENT CREATION). Jak jste se dali dohromady, proč právě on a co přesně má motiv na obalu vyjadřovat ve spojení s muzikou a texty?

Nepříjemný pocit je zcela pochopitelný. Tyto masky mají své jedinečné vlastnosti, vyzařují určitý pocit neustálé hrozby, což docela dobře odpovídá tématu kapely. Samozřejmě je zde také nevyhnutelná asociace s válkou kvůli historii těchto masek, která se také dobře hodí k prostředí, neboť zejména likvidátoři v Černobylu museli bojovat proti radiaci jako všudypřítomnému neviditelnému nepříteli. Pokud obal nového alba vyvolává tento druh neklidu, pak to také hodně vypovídá o kvalitách Germana, který tento koncept brilantně zrealizoval. Známe ho už velmi dlouho. Naše první setkání bylo na jednom z našich koncertů a od té doby udržujeme blízký kontakt a vždy sledujeme jeho uměleckou tvorbu. Tak přišel s návrhy pro nás. Jakmile jsme rozvinuli koncept nového alba, zapojili jsme ho do projektu relativně brzy a dlouho a tvrdě jsme pracovali na grafickém návrhu. Grafický návrh alba v podstatě zobrazuje likvidátora, který je nucen nést reaktor na zádech. To má být metafora, což znamená, že tito likvidátoři musí nést toto břemeno jménem lidstva. Budovy jsou navíc k tomuto titánovi s reaktorem připoutány řetězem, takže se z nich stávají neobyvatelné ruiny, kterých se nelze zbavit. Prostředí je inspirováno videohrou „God of War“, ve které je titán Kronos odsouzen k plazení se pouští a nesení Pandorina chrámu na zádech. Pandořina skříňka příhodně obsahuje to, co je lidstvu odepřeno - naději. Náš titán je tedy symbolem, metaforou a nositelem naděje v jednom.


Když už jsme u těch textů…O čem přesně jsou na novém albu. Vy se všeobecně inspirujete hrůzou, co se stala v Černobylu, jaderným nebezpečím, nukleární válkou. Kdo je autorem textů? Čerpáte informace z nějaký knih, filmů?

Texty píše Grimo. Zpočátku bývají docela dlouhé, ale pak je s Fonzem propracují a sladí ;-). Nové album nabízí lyrickou prohlídku Černobylu, cestu k významným budovám, křižovatkám minulosti nebo k místům plným událostí. Snažili jsme se také vytvořit perspektivy z více časových úrovní. Vyprávění scény se proto odehrává částečně v přítomnosti i minulosti, ale také ze současné situace. Toto napětí nás vedlo k popisu nejen rozpadu atomů, ale také prostoru a času v uzavřené zóně. Oba typy rozpadu způsobují uvolnění energie, a to jak kineticky, tak umělecky. Zdroje informací jsou velmi rozmanité. Pro toto album jsme kromě lyrických fragmentů od přeživších použili i seriál HBO Černobyl, dokumentární záběry a výpovědi očitých svědků z výprav do zóny. Usilovali jsme také o osobní výměny názorů, abychom vytvořili co nejautentičtější obraz „na místě“.

Čtenáři by mi asi neodpustili, kdybych se zapomněl zeptat na historii kapely. Chemnitz býval také v socialistickém bloku. Jaké byly vaše začátky, jak jste se dali s kapelou dohromady a proč právě brutální death metal?

Fonzo a náš první bubeník vlastně studovali společně na stejné univerzitě v Chemnitzu. Zkoušky probíhaly na malé půdě v jakémsi mládežnickém centru a byl to spíše blackend death metalový projekt. Jen o pár měsíců později, když se ke kapele přidal Grimo, se to proměnilo v brutální slam death metal a odtud už to bylo jen kousek, než Cytotoxin našli svůj zvuk. Asi to byla nějaká mužská posedlost. Jak asi víte, mladí muži se snaží testovat své limity a nám připadalo přirozené hrát co nejrychleji, ale také co nejdrsněji. Šlo prostě o to, jaká hudba bude pro nás nejzábavnější.


V Chemnitzu jsem několikrát byl. Teď už jen jako turista, ale kdysi dávno, po revoluci, když padl socialismus, tak bylo vaše město mojí první zahraniční návštěvou koncertu. Jeli jsme tenkrát s partou na moje milované TANKARD. Děsně jsme se opili, moc si toho nepamatuji, ale vím že jsem zvracel v nějakém krásném parku. Možná i do kašny. Jaké to u vás bývalo, co se týká metalu v devadesátých letech a jaké je to dnes? Jsou u vás nějaké akce? Chodí fanoušci na koncerty? Pamatuji, že tenkrát to bylo v nějakém kulturním domě…

Doufám, že se fontána z téhle nehody vzpamatovala, hehe. Chemnitz je samostatné město, co do počtu obyvatel velmi staré a vyznačuje se krásnými starými budovami. Tu a tam ještě prosvítá sovětská architektura, která s sebou nese určité kouzlo. Obecně vzato je to podle mě město, kde se dobře žije. Co se týče koncertů, upřímně řečeno, je to trochu chabé. Některé kluby z doby po sjednocení už nejsou a pro akce tohoto druhu prostě neexistuje cílová skupina. Pokud jde o metalové koncerty, fanoušci se do města přesouvají a jezdí z okolí. Možná se to jednou zase změní, ale v podstatě se brutal death scéna v Chemnitz nějakým způsobem renaturalizuje.

A co ty jako muzikant? Jaká kapela tě přivedla k hudbě? Kdo tě nejvíc inspiroval? Myslím tím teď jako muzikanta? Máš nějaké klasické hudební vzdělání? Co první koncert, co první vystoupení na pódiu? Povídej, přeháněj…

Každý z nás má jiné vlivy a kořeny, ale jsem si jistý, že se všichni shodneme na kapelách jako Necrophagist, Beneath the Massacre, Dying Fetus nebo Origin. A tohle jsou kapely, které můžete tu a tam znovu objevit v písních Cytotoxinu!

Fonzo a Jason mají víceméně klasické základy.

Jasona více inspiruje progresivní hudba a začínal s klavírem jako dítě a později se naučil hrát na kytaru sám. Jeho první koncert byl In Extremo v Schlachthof Dresden. První vystoupení bylo pravděpodobně na střední škole s metalcoreovou kapelou.

Fonzo se ve svých prvních hudebních krůčcích na kytaru ve věku 14 let zaměřoval na hard rock, jako například ACDC. Teprve později, když mu bylo 16 let, objevil kapely jako Machine Head nebo Children of Bodom a byl ohromen tím, co se dá na kytaru dělat. Od té doby to v průběhu let bylo jen rychlejší, těžší a tvrdší. První metalový koncert musel být turné Unholy Alliance se Slayer, Lamb of God, Children Of Bodom a In Flames... to byl ale balíček!


Vraťme se ještě k novému albu. Mě se na něm opravdu hodně líbí zvuk. Je masivní, surový, ale chladný a temný zároveň. Kde a jak jste nahrávali, kdo je podepsán pod masteringem a mixem?

Moc děkuji, to rád slyším! Kytary jsme nahrávali doma a částečně ve studiu. Vlastně totéž platí pro basu! Tentokrát jsme se rozhodli nahrávat vokály v naší zkušebně. Bylo to způsobeno hlavně nedostatkem času, který jsme dříve ve studiu měli. Představte si, obvykle jsme na nahrávání vokálů u minulých alb měli jen 4 dny. Tentokrát jsme chtěli mít více času a trochu víc experimentovat. A myslím, že to slyšíte! Bicí jsme znovu nahrávali v Kohlekeller Studios. Ale mix a mastering nedělal Kristian „Kohle“, ale Mendel – bývalý kytarista Aborted. Pokud znáte jeho sólový projekt, poznáte, že je profesionál, pokud jde o moderní produkci, těžké kytarové zvuky a orchestraci. A přesně to jsme od alba chtěli.

Již několikrát jsem viděl CYTOTOXIN na festivalech v České republice, potkal jsem vás i v menších klubech. Co pro vás znamenají koncerty? Baví vás hrát naživo? A co říkáš na české fanoušky? Myslím, že vás mají u nás hodně rádi. Koneckonců, patřím také mezi ně.

Vždycky je radost hrát v České republice. Dá se s jistotou říct, že naši čeští fanoušci jsou ti největší pařmeni, díky čemuž jsou tyto koncerty vždycky zábavné a rozpoznatelné. Koncerty pro nás samozřejmě hodně znamenají. A nezáleží na tom, jestli je to Brutal Assault, Melodka v Brně, Rock Cafe v Praze nebo nějaký menší klub mezi tím. Milujeme energii, kterou dav dává, když vidíme lidi tančit a moshovat. Máme pocit, že si lidé naše koncerty moc užívají – a také máte dobře připravené pivo!


Když jsem četl nějaké knihy o Černobylu a viděl ten slavný seriál na Netflixu, tak mě na něm asi nejvíc fascinovala taková ta dodnes trvající nelidskost Rusů. Jak jim bylo jedno, kolik zahyne lidí, kolik vydali šílených rozhodnutí. A potom, jak o všem lhali, jak nechali tisíce lidí umírat. Bez pomoci. Nechci se pouštět do politiky, nemám to rád, ale jak vnímáš současnou situaci V Černobylu? A v Záporožské jaderné elektrárně. Myslíš, že jsme jako lidstvo zase o něco blíže jaderné válce?

Velmi nás znepokojuje válka na Ukrajině a zdá se neskutečné vidět v Evropě znovu válečné události. Byli jsme hluboce šokováni, když jsme se dozvěděli o útocích na elektrárny. Myslím, že se všichni shodneme, že tyto boje musí okamžitě skončit. Jinak s tebou souhlasíme, že se musíme co nejvíce držet dál od politiky.

S jadernou hrozbou se potýkáte už 15 let. Přesto, jste připraveni, kdyby se něco stalo? Jako malé dítě jsem se neustále bál raket, že na nás Američané zaútočí a zničí nás. Měli jsme si vzít pláštěnky a igelitové tašky na nohy a ruce. A utéct do krytu? Hej, dokázali byste to opravdu udělat? Když vidím záběry války, která je od nás vzdálená několik tisíc kilometrů, je mi z toho docela špatně.

Nejsem si jistý, jestli se opravdu dokážete připravit, kdyby se stalo něco tak tragického. My sami upřímně doufáme, že lidé budou dostatečně rozumní a zodpovědní, aby přestali bojovat, nebo dokonce znovu shodili bomby na lidi, jako to udělali v Hirošimě nebo Nagasaki.

 

Pojďme od vážných věcí pryč. Zajímalo by mě, co pro tebe znamená muzika a hraní v kapele. Je to koníček, životní styl? Co ti hudba (brutální detah metal) dala a co vzala? Můžeš se do téhle otázky pustit i z filozofického hlediska.

To je skvělá otázka! Pro nás všechny byla hudba vždy nedílnou součástí a vím, že naším dětským snem bylo vždy hrát na nástroj před davy a uživit se tím. Všichni máme kromě hudby stálou práci a to je naprosto v pořádku. Takže bych řekl, že je to koníček – ale docela intenzivní! Téměř každou minutu našeho volného času věnujeme hudbě, zkoušení a kapele. Hudba nám dává energii, hudba nám umožnila cestovat po světě, setkávat se s našimi idoly, najít si spoustu přátel a podporovatelů v nejodlehlejších koutech světa – a to je úžasné. Ale také za to platíte cenu: bude vám spousta věcí chybět! Jste daleko od přátel a rodiny, je to náročné pro vztahy, protože musíte vynechat mnoho akcí, protože jste na cestách. Také každý z nás musí obětovat svátky a dovolenou, aby se mohl zúčastnit turné!

Máte s kapelou nějaké sny? Nějakou metu, kterou byste ještě chtěli dosáhnout? Láká vás třeba nějaký velký festival, label?

Určitě bychom se rádi vrátili do USA a Kanady. Ale je tu i spousta dalších zemí, které bychom s kapelou rádi navštívili. Dostáváme od lidí spoustu nabídek, abychom si zahráli v té či oné zemi, a rádi bychom to udělali. Takže kontaktujte svého místního promotéra a nechte ho, aby se s námi spojil! Co se týče festivalu, bylo by nám ctí jednou zahrát na Hellfestu nebo Wackenu. Co se týče labelů, momentálně se bez nich snažíme obejít a dělat věci sami. Ale kdo ví, třeba se v budoucnu budeme chtít s nějakým labelem znovu spojit!

 

Co chystají CYTOTOXIN v nejbližších měsících? Pokud máš vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, něco na srdci, co bys chtěl všem říct, nebo jen vzkázat… tak zde je prostor…

Další velkou věcí, kterou letos chystáme, je turné po Velké Británii! 10 společných koncertů s Analepsy, Osiah a Cognitive. Jsme moc rádi, že jsme zpět na ostrově, obzvlášť s touto šílenou sestavou. Přátelé z Velké Británie, ujistěte se, že si co nejdříve pořídíte lístek!

A pro všechny, kteří se nemohou zúčastnit: Nezapomeňte si poslechnout naše nové album Biographyte nebo si dokonce koupit svou kopii – můžeme vám ho podepsat, pokud chcete. Vaše podpora udržuje death metalovou scénu při životě!

Moc děkuji za rozhovor. Opravdu si jej vážím. Přeji vám, abyste měli co nejvíce věrných fanoušků, samé vyprodané sály a ať se vám daří i v soukromých životech. Doufám, že radiační situace zůstane i nadále v normálu. CYTOTOXIN RULES!

Moc děkuji! Totéž platí pro tebe a doufám, že se brzy uvidíme!


Recenze/review - CYTOTOXIN - Biographyte (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

sobota 27. září 2025

Recenze/review - FROM THE CRYPT - Born in the Grave (2025)


FROM THE CRYPT - Born in the Grave
CD 2025, Raw Skull Recordz, Into It Records

for english please scroll down

Ruce sepnuté na prsou. Prašivá rakev s tělem, které vypadá stále, i po těch mnoha a mnoha letech, neporušené. Probodnuté srdce, krvavá znamení, symboly plné ohavné smrti. Sedím ve staré kobce, která se zdála být opuštěná. Legendy praví, že v ní byl pohřbený prokletý mnich. Další z těch, kteří uvěřili v reálné, zlé a hnusné peklo. Měl jsem pocit, že slyším jeho tichý šepot, děsivé rouhání. Potom otevřel oči, posadil se a ozval se řev divoké bestie. Ztuhla mi krev v žilách. Poslouchali jsme debutové album holandských maniaků FROM THE CRYPT.

Stačilo mi několik prvních riffů, úderů bicích, abych pochopil, že tohle je přesně death metal podle mého gusta. Ostrý, plesnivý, krutý a surový, nasáklý prachem rozpadajících se mrtvol a s krvavě černou aurou prokletých. Kývám se, jako starý hrobník, spokojeně do rytmu. Tady se hraje přesně pro mě. To jsou má poslední slova, než mi prokousnou hrdlo a navždy propadnu peklu. 


Nečekejte žádný umělý, dnes tolik častý, smrtící kov. Naopak, dostanete zvukově velmi dobře ošetřenou nahrávku. Riffy zde smrdí sírou, bicí jsou zabijácké a vokál připomíná rozzuřenou šelmu. Tohle všechno se valí kupředu jako lavina z kostí a kamení, která vás strhne do hlubiny. Až navěky, amen. Jedná se o buldozer, který nezná slitování, o perfektně seřízený stroj na zabíjení, který ctí všechna posvátná pravidla pravého, nefalšovaného, reálného a autentického death metalu. FROM THE CRYPT jsou jako vojáci temnoty, kteří povstali z těch nejtemnějších hrobů, aby se přišli pomstít za všechna příkoří a nespravedlnost, kterou současný podivný svět přináší. Autorem motivu na obalu je Adam Burke, který odvedl skvělou práci. "Born in the Grave" je přesně tím druhem alba, které by se mohlo líbit fanouškům třeba takových BOLT THROWER, ASPHYX, OBITUARY, AUTOPSY, BENEDICTION (zazní ale i morbidní odkazy na grindcore). Těmi se pánové volně inspirovali a přidali velkou spoustu vlastních nápadů a invence. Kosti vám popraskají v divokých rytmech a budete pohřbeni zaživa. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný tlak i energii. Na povrchu jsou temné a chladné, ale uvnitř hoří jasným černým plamenem. Pokaždé, když zapnu znovu play, tak se musím vydat na cestu. Sestoupím po schodech dolů, do podzemí, mezi krysy tančící ve smradlavých stokách. Jdu pomalu a našlapuji opatrně. Teprve, až když přijdu do starých katakomb, jsem spokojený. Zde se hraje přesně tak, jak to mám rád. Ostře, divoce, s touhou zabíjet hudbou. Mezi rozkládajícími se mršinami vynikne krása téhle nahrávky nejlépe. Smrt má mnoho podob a tu kterou nám přinášejí holandští tmáři, si nechám vždycky líbit. Ruce sepnuté na prsou. Prašivá rakev s tělem, které vypadá stále, i po těch mnoha a mnoha letech, neporušené. Probodnuté srdce, krvavá znamení, symboly plné ohavné smrti. Sedím ve staré kobce, která se zdála být opuštěná. Plesnivý, surový, zničující death metal ze staré školy, který vás rozemele na prach! Budete pohřbeni zaživa a navěky prokleti! 

Asphyx says:

Hands clasped on the chest. A dusty coffin with a body that still looks, even after many, many years, intact. A pierced heart, bloody marks, symbols full of hideous death. I am sitting in an old dungeon that seemed abandoned. Legends say that a cursed monk was buried there. Another one of those who believed in a real, evil and disgusting hell. I felt like I could hear his quiet whisper, his terrifying blasphemy. Then he opened his eyes, sat up and the roar of a wild beast rang out. My blood froze in my veins. We were listening to the debut album of Dutch maniacs FROM THE CRYPT.

The first few riffs, the drum beats were enough for me to understand that this was exactly the death metal I wanted. Sharp, moldy, cruel and raw, soaked in the dust of decaying corpses and with the blood-black aura of the cursed. I sway, like an old gravedigger, contentedly to the rhythm. This is playing just for me. These are my last words before they bite my throat out and I fall into hell forever.


Don't expect any artificial, so common today, death metal. On the contrary, you will get a very well-treated recording. The riffs here smell of sulfur, the drums are killer and the vocals resemble an enraged beast. All this rolls forward like an avalanche of bones and stones that will drag you into the depths. Forever, amen. This is a bulldozer that knows no mercy, a perfectly tuned killing machine that honors all the sacred rules of true, unadulterated, real and authentic death metal. FROM THE CRYPT are like soldiers of darkness who have risen from the darkest graves to come and take revenge for all the injustices and injustices that the current strange world brings. The author of the motif on the cover is Adam Burke, who did a great job. "Born in the Grave" is exactly the kind of album that fans of, for example, BOLT THROWER, ASPHYX, OBITUARY, AUTOPSY, BENEDICTION might like (but there are also morbid references to grindcore). The gentlemen were freely inspired by these and added a lot of their own ideas and inventions. Your bones will crack in wild rhythms and you will be buried alive. The songs are very well written, they have the necessary pressure and energy. On the surface they are dark and cold, but inside they burn with a bright black flame. Every time I turn on the play again, I have to set off on a journey. I go down the stairs, underground, among rats dancing in stinking sewers. I go slowly and tread carefully. Only when I reach the old catacombs am I satisfied. Here they play exactly the way I like it. Sharp, wild, with the desire to kill with music. Among the decaying corpses, the beauty of this record stands out the most. Death has many forms and the one brought to us by the Dutch dark ones is one I will always like. Hands clasped on my chest. A dusty coffin with a body that still looks, even after many, many years, intact. A pierced heart, bloody signs, symbols full of hideous death. I sit in an old dungeon that seemed abandoned. Moldy, raw, devastating old-school death metal that will grind you to dust! You will be buried alive and cursed forever!


tracklist:
From the Crypts
Drained
Kneecapped
Cadaveric Combustion
Mauled
Coffin Fetus
Wake the Dead
Closed Casket
The Sledgehammer

band:
Wim - Bass
Herman - Drums
Ivan - Guitars
Luuk - Guitars
Ben - Vocals



pátek 19. září 2025

Recenze/review - UPPER DECKER - The Scatonomicon (2025)


UPPER DECKER - The Scatonomicon
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Nejdřív jsem se asi hodinu a půl díval na parádní koláž na obalu. Ten motiv je opravdu skvělý a krásně doplňuje šílenou muziku, kterou francouzští maniaci hrají. Jedná se o první dlouhohrající album kapely (ještě mají na svém kontě jedno EP, o kterém jsem také psal, recenze je odkazována dole pod dnešním článkem). Letošní novinka má, aspoň tak mi to přijde, lepší zvuk. Skladby jsou ostré, divoké, zahrané s nadsázkou a nadhledem.

Je slyšet, že se kapela hraním brutálního death metalu a grindcore dobře baví. Pokud to máte v uších nastavené podobně, tak neváhejte ani chvilku. Mám rád černý humor a "trapné" vtipy, jsem tedy velmi spokojen. Co se týká hudby samotné, tak ta je také velmi dobře napsána. Má v sobě potřebný drive i sílu. Hele, chtěl bych tuhle smečku vidět naživo. Pořádně s ní zapařit a skočit do mosh-pitu. 


UPPER DECKER na to jdou po svém, nenudí mě ani chvilku. Já vím, já vím, podobných smeček běhá po světě velké množství, to je jasná věc, ale Francouzi v sobě mají něco navíc, něco, co mě pokaždé přesvědčí, že se k albu vrátím a narvu si jej s chutí pod tlakem do hlavy. Možná je to určitá lehkost, svěžest, takový ten heavy efekt, který mám u kapel tolik rád. Vlastně ani netuším. U minulého EP jsem se bavil a bavím se i letos. Jsme asi stejné krve. Jasně, to bude ono. Skladby se valí kupředu, jako stoka pod vaším městem. Jsou v nich obsaženy zajímavé momenty. Brutální death metal, kousky nahrubo nasekaného grindu. Chvílemi to vypadá na setkání v domě šílenství, ale nenechte se mýlit. Za vší tou legrací je dobře odvedená práce. Poctivé řemeslo, které samozřejmě také oceňuji. Navíc, s touhle smečkou byste určitě rádi zašli na pivo (víno, rum, koňak, vlastně asi na všechno). Mám rád lidi, co se neberou tolik vážně, ale když přijde na věc, tak umí pořádně zabrat. Jasně že to není nejlepší kapela na světě, která obrátí metalový řád a bude hrát na příští olympiádě. I když, kdo ví? Hele, kámo, mám chuť bouchat při poslechu do stolu, podupávám si nohou do rytmu. Pro někoho je to málo, pro mě moc, já jsem spokojený a to je to hlavní. Víte, už dávno poslouchám hudbu hlavně srdcem a tady cítím, vnímám pořádnou dávku poctivosti, chuti hrát. Novinka je reálným, šíleným albem. Ostrým jako břitva, ale také umí pohladit. Co na tom, že vám potom zůstanou na těle hluboké rudé šrámy. Tohle je hudba pro všechny, kteří mají bohatou fantazii a rádi se smějí. Howgh, domluvil jsem. Jdu si novinku zase pustit. Pestrá brutální death metalová paleta s krvavou příchutí grindcore! Album, u kterého se budete bavit! 

Asphyx says:

First, I spent about an hour and a half looking at the awesome collage on the cover. The motif is really great and beautifully complements the crazy music played by these French maniacs. This is the band's first full-length album (they also have one EP to their credit, which I also wrote about; the review is linked below today's article). This year's new release has, at least in my opinion, better sound. The songs are sharp, wild, played with exaggeration and perspective.

You can hear that the band is having a lot of fun playing brutal death metal and grindcore. If you have a similar taste in music, don't hesitate for a moment. I like black humor and "awkward" jokes, so I'm very satisfied. As for the music itself, it's also very well written. It has the necessary drive and power. Hey, I'd like to see this pack live. Really party with them and jump into the mosh pit. 


UPPER DECKER do things their own way, and they never bore me for a moment. I know, I know, there are lots of similar bands out there, that's obvious, but the French have something extra, something that always convinces me to return to the album and cram it into my head with gusto. Maybe it's a certain lightness, freshness, that heavy effect that I like so much in bands. Actually, I have no idea. I enjoyed the last EP and I'm enjoying this one too. We're probably cut from the same cloth. Yeah, that must be it. The songs roll forward like a sewer under your city. They contain interesting moments. Brutal death metal, bits of roughly chopped grind. At times it looks like a meeting in a house of madness, but don't be fooled. Behind all the fun is a job well done. Honest craftsmanship, which I also appreciate, of course. Plus, you'd definitely want to go for a beer (wine, rum, cognac, pretty much anything, really) with this bunch. I like people who don't take themselves too seriously, but when it comes down to it, they know how to get down to business. Sure, they're not the best band in the world that will turn the metal world upside down and play at the next Olympics. Although, who knows? Hey, man, I feel like banging on the table while listening, tapping my foot to the rhythm. For some, it's not enough, for me it's too much, but I'm happy and that's what matters. You know, I've been listening to music mainly with my heart for a long time, and here I feel, I perceive a good dose of honesty, a desire to play. The new album is a real, crazy album. Sharp as a razor, but it can also caress you. So what if you're left with deep red scars on your body. This is music for everyone who has a rich imagination and likes to laugh. Howgh, I'm done talking. I'm going to listen to the new album again. A colorful brutal death metal palette with a bloody taste of grindcore! An album you'll enjoy!



Recenze/review - UPPER DECKER - Family Dinner (2024):


Tracklist:
01. Egg
02. Big Bizeps Ants
03. Fatberg
04. Fecalized at Birth
05. And Justice for Heaulme
06. Pompecrotte
07. The Lukewarm Book
08. The Forest of Suspended Foreskins


sobota 6. září 2025

Recenze/review - !T.O.O.H.! - Po ovoci poznáte je (2025)


!T.O.O.H.! - Po ovoci poznáte je
CD 2025, Lavadome Productions

for english please scroll down

Probudím se do ticha. Čeká mě další nudný den obyčejného člověka. Ranní cesta do práce, rozšklebené, naštvané tváře v tramvaji, šedé stíny v ulicích. Továrna plná chladných ševelících strojů. Osamocen v davu, odpovídám na otázky, řeším problémy a celou dobu si připadám totálně mimo. Tisíce nepodstatných informací, pořád mi někdo něco říká. Utíkám pryč, od reklam, od válek, od tupého davu. Hledám nějakou kapelu, která umí říznout do živého, která je jiná, odlišná, která má svůj vlastní originální výraz a obličej.

!T.O.O.H.! se toho stále nebojí. Jsou sví, nespoutaní, hraví. Musím si, jako u každého alba, chvilku zvykat na jejich styl humoru, ale stačí několik poslechů a zjišťuji, že mě stále jejich umně umíchaný energetický koktejl, plný technického death metalu, grindu, avantgardy, touhy ničit hudbou, stále baví. Vítejte ve světě plném úchylů, tupých "dezolátů", zajímavě pojaté češtiny, ale hlavně hudby, která vás dokáže vytrhnout ze šedi všedního dne. 


Pokud máte otevřenou mysl, líbí se vám, když si někdo hraje s českým jazykem, pokud máte bohatou fantazii, pokud toužíte po neotřelých chvílích morbidně úchylné poezie, potom jste zde správně. Dovedu pochopit, že ani nové album "Po ovoci poznáte je" nebude pro každého. Někdo se  zkrátka rád drží jen zavedených schémat, ale to vůbec nevadí. Stejně se tu hraje spíše pro fanoušky, co rádi přemýšlí, kteří se ještě nestali starci, křičícími na mraky. Hudebně jsou !T.O.O.H.! stále sví, nadále rozvíjejí vlastní styl. Nutno rovnou dodat, že to dělají pořád dobře. Už to sice není nic šokujícího jako kdysi, ale pořád z jejich skladeb cítím vášeň, originalitu, talent i hráčské umění. Osobně se mi líbí, že se nejedná jen o dnes tolik častá technická preludia bez duše. Naopak, z jednotlivých momentů doslova odkapává taková ta poctivá živočišnost. V některých chvílích jsou skladby až "nepříjemné", přesto zvláštně přitažlivé. Jakoby se kapele povedlo do skladeb promítnout problémy dnešního světa. Činěno to je s takovou tou lehkou elegancí, která se dle mého ani snad nedá naučit. Vychovali jsme generaci digitálních zombie, kterým smrdí lidé, nadáváme na ně, místo toho abychom jim podali pomocnou ruku. Hádáme se v diskuzích, stále neodpouštíme, když je někdo jiný. Necháváme se ovlivnit falešnými sliby a věříme růžovým králíčkům v reklamách. Pak přijdou !T.O.O.H.! a všechno nám zbourají jako domeček v satelitu. Zkrátka a dobře, já se pořád bavím, usmívám, jsem nadšený a povznesený. A to i v momentech, když se ráno probudím do ticha. Když mě čeká další nudný den obyčejného člověka. Ranní cesta do práce, rozšklebené, naštvané tváře v tramvaji, šedé stíny v ulicích. Továrna plná chladných ševelících strojů. Svět dovede být někdy pestrý a veselý, tak si to užívejme. Než nás restartují. Technicky intenzivní, avantgardně poetický death grindcore, který řeže do živého!  


Asphyx says:

I wake up to silence. Another boring day of an ordinary person awaits me. The morning commute, grinning, angry faces on the tram, gray shadows on the streets. A factory full of cold, buzzing machines. Alone in a crowd, I answer questions, solve problems, and the whole time I feel totally out of place. Thousands of irrelevant information, someone is always telling me something. I run away, from commercials, from wars, from the dull crowd. I'm looking for a band that can cut into the live, that is different, distinct, that has its own original expression and face.

!T.O.O.H.! is still not afraid of it. They are their own, unfettered, playful. As with every album, I have to get used to their style of humor for a while, but after a few listens I find that I still enjoy their skillfully mixed energetic cocktail, full of technical death metal, grind, avant-garde, and the desire to destroy with music. Welcome to a world full of perverts, dull "desolates", interesting Czech, but most of all, music that can pull you out of the gray of everyday life.


If you have an open mind, you like it when someone plays with the Czech language, if you have a rich imagination, if you long for fresh moments of morbidly perverse poetry, then you're in the right place. I can understand that the new album "Po ovoci poznáte je" will not be for everyone. Some people simply like to stick to established patterns, but that doesn't matter at all. Anyway, this is more for fans who like to think, who haven't yet become old people shouting at the clouds. Musically, !T.O.O.H.! are still their own, they continue to develop their own style. It must be added that they still do it well. It's nothing shocking like it used to be, but I still feel passion, originality, talent and playing art from their compositions. Personally, I like that these are not just technical preludes without a soul that are so common today. On the contrary, such honest animality literally drips from individual moments. At times, the songs are even "uncomfortable", yet strangely appealing. It's as if the band has managed to project the problems of today's world into their songs. It's done with such a light elegance that, in my opinion, it can't even be taught. We have raised a generation of digital zombies who stink at people, we curse at them instead of giving them a helping hand. We argue in discussions, we still don't forgive when someone else is there. We let ourselves be influenced by false promises and believe pink bunnies in commercials. Then !T.O.O.H.! comes along and knocks everything down like a house in a satellite. In short, I'm still having fun, smiling, excited and uplifted. Even in the moments when I wake up in the morning to silence. When another boring day of an ordinary person awaits me. The morning commute to work, grinning, angry faces on the tram, gray shadows in the streets. A factory full of cool, buzzing machines. The world can be colorful and cheerful sometimes, so let's enjoy it. Before they reboot us. Technically intense, avant-garde poetic death grindcore that cuts to the living!




Tracklist:
01. Cimi! Cimi! Cimi!
02. Neočkovaní absolventi vysoké školy života (NAVŠŽ)
03. Přestaň se o krásky snažit
04. Tam, kam nikdo nechodí čili Pravda a láska z křoví
05. Fetka Milda a černý dilda
06. Vypátrat Šudka ezozmrda neboli Perzekutor
tupých tváří
07. A kdesi černé kladivo
08. Pekařovic Markyta
09. Po ovoci poznáte je (Instrumental)
10. Smrt chtivé bukvice aneb Odporný homofobův sen

!T.O.O.H.! are:
Humanoid: Guitars, Vocals,
VST Instruments
Schizoid: Drums, Backing Vocals


Follow the band's networks:

Humanoid's networks:

středa 27. srpna 2025

Recenze/review - SARS - Synthetic Domination (2025)


SARS - Synthetic Domination
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Vždycky jsem upřednostňoval u hudby surovost, temnotu a chlad. Líbí se mi tajemno a rád si nechávám vyprávět příběhy o smrti a utrpení. Pokaždé, když potkám kapely jako jsou SARS, tak si jen tak sednu a nechávám album, aby na mě jen tak působilo. Včera vysílali ve zprávách, že se ulicemi našeho města toulá vrah. Ustřelil hlavu své ženě a ihned se stal celebritou. Dnešní svět je zvrácený, víte o tom? Myslím si, že vám, svým čtenářům, to nemusím vysvětlovat.

Když jsem začal "Synthetic Domination" poslouchat, připadal jsem si jako na špinavé ulici. Dlouhé stíny ukrývající zlo a nenávist. Záblesk nože, krev a potom už jenom konec. Kapela hraje death metal, grindcore, má takový ten groove drive. Vše je ohlodáno na kost. Divoké, upřímné, zahrané od srdce.


Nebudu vám tu psát, komu všemu je tvorba téhle smečky podobá. Pusťte si ukázky, uslyšíte sami. S touhle muzikou nemám v podstatě žádný problém. Jenom snad, několik lehkých připomínek starého metalového psa. Zvuk je v absolutním pořádku (i když syrovost převažuje nad hutností), je náležitě chladný a divoký. Motiv na obalu se také povedl. Co se týká hudby samotné, tak ta je v určitých momentech lehce monotónní. Vše ubíhá převážně ve středním tempu, ocenil bych trošku víc šlápnout na plyn. Některé motivy jsou skvělé, jiné trošku slabší. Nicméně, kapela, která má na svém kontě ještě jedno EP a letos debutuje, je na velmi dobré cestě. Hodně se mi líbí takové ty psycho pasáže, ty dodávají albu na uvěřitelnosti, zvrácenosti. Celkově mě potom "Synthetic Domination" i přes lehké výhrady, které opravdu berte jenom jako povzdechnutí starého prašivého psa, baví. Je slyšet, že kapela nad svojí muzikou přemýšlí, že chce mít svůj výraz, ksicht. Navíc, znáte to, muziky je dnes velké množství a osobně ctím zásadu, že to co se mi nelíbí, tak o tom nepíšu. Poláci na to jdou odhodlaně, je slyšet, že pevně věří své morbidní práci. Líbí se mi to víc, než kdyby byli absolutně dokonalí. Rád se toulám v podzemí, nahlížím do jednotlivých katakomb. Jsem moc rád, že jsem SARS potkal. Jejich muzika má v sobě něco, co mě opravdu baví. Napětí, neklid, opravdovost, říkejte si tomu, jak chcete, já raději znovu přidám hlasitost. Včera vysílali ve zprávách, že se ulicemi našeho města toulá vrah. Ustřelil hlavu své ženě a ihned se stal celebritou. Dnešní svět je zvrácený, víte o tom? Dnes jej chytili a ihned rozdal velkou spoustu rozhovorů. Kruté, syrové death metalové album s krvavou grindcore příchutí! Muzika ostrá jako břitva! 

Asphyx says:

I have always preferred raw, dark, and cold music. I like mystery and enjoy hearing stories about death and suffering. Whenever I come across bands like SARS, I just sit down and let the album wash over me. Yesterday, the news reported that a murderer is roaming the streets of our city. He shot his wife in the head and  instantly  became a celebrity. Today's world is twisted, you know that? I don't think I need to explain that to you, my readers.

When I started listening to "Synthetic Domination", I felt like I was on a dirty street. Long shadows hiding evil and hatred. A flash of a knife, blood, and then just the end. The band plays death metal, grindcore, it has that groove drive. Everything is stripped down to the bone. Wild, honest, played from the heart.


I won't write here who this band's work resembles. Listen to the samples and hear for yourself. I have basically no problem with this music. Just a few minor comments from an old metalhead. The sound is absolutely fine (although rawness prevails over density), appropriately cold and wild. The cover art is also well done. As for the music itself, it is slightly monotonous at times. Everything runs mostly at a medium tempo, I would appreciate a little more gas. Some motifs are great, others a little weaker. Nevertheless, the band, which has one more EP under its belt and is debuting this year, is on a very good path. I really like the psycho passages, they add credibility and perversity to the album. Overall, despite my slight reservations, which you should really take as the grumbling of an old mangy dog, I enjoy "Synthetic Domination". You can hear that the band thinks about their music, that they want to have their own expression, their own face. Besides, you know how it is, there's a lot of music out there these days, and personally, I stick to the principle that if I don't like something, I don't write about it. The Poles are determined, you can hear that they firmly believe in their morbid work. I like it more than if they were absolutely perfect. I like to wander around underground, looking into individual catacombs. I'm very glad I met SARS. There's something about their music that I really enjoy. Tension, restlessness, authenticity, call it what you want, I'd rather turn up the volume again. Yesterday, the news reported that a murderer was roaming the streets of our city. He shot his wife in the head and  instantly  became a celebrity. Today's world is twisted, you know that? They caught him today and he immediately gave a lot of interviews. A cruel, raw death metal album with a bloody grindcore flavor! Music as sharp as a razor!


Tracklist:
Submission
On Corpses And Ashes
We Were So Used
The Race
Sinister Roar
Dissertation
Von Ekelhaften
Alpha-Phthalimido Glutarimide

band:
Surowy - Drums
Cinek - Guitars
Dyvan - Vocals
Baranina - Bass


A few questions - interview with death metal band from Poland - SARS.


A few questions - interview with death metal band from Poland - SARS.

Answered Cinek (guitars) and Dyvan (vocals), thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

SARS is a four-member band founded in 2018 in Rzeszów (Poland) by the current guitarist, Cinek. As a band, we focus on developing our own style, blending different musical genres and calling it BLASTEMATICGROOVE-CORE – a mix of blast beats, mathematical divisions based on groove-core riffs, and insane vocals.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Synthetic Domination was recorded entirely DIY, at my home studio, using live instruments. It was fully mixed and mastered by myself.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

At the moment, we have released 500 copies as well as a digital version, which can be found on most streaming platforms. All merch is available on our Bandcamp page, at our concerts, or by contacting us directly through social media or email.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

The author of the lyrics is the vocalist Dyvan, who will answer this question himself:

I wrote all the lyrics for Synthetic Domination myself. The writing process stretched over a long period, deliberately unhurried. As a band, we agreed early on that we wouldn’t impose any deadlines before entering the studio — a decision that gave me complete creative freedom. No pressure, no compromise. From the outset, I knew what I didn’t want: no religious overtones, no overt political preaching, and definitely no poetic gymnastics. I’m not the kind of writer who wraps thoughts in elaborate metaphors. I prefer directness — clarity with weight. Thematically, the lyrics revolve around a seemingly obvious yet deeply unsettling period: World War II. But rather than retread familiar ground, I chose a different lens. The focus isn’t Auschwitz-Birkenau, but Monowice — a nearby subcamp tied to the IG Farben industrial complex. It’s a place often overlooked, yet central to the machinery of horror. I encourage listeners to explore this history. It’s no exaggeration to say that without IG Farben’s factories, the Austrian painter might never have had the means to ignite the war.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The band’s logo was created by me, while the artwork for Synthetic Domination was done by Maciej Janas (from the band Ketha).

At the moment, we don’t have our own website and use social media instead. I think that, for now, it’s a simple and fast means of communication.

As for the question of whether these things are important, I would say: it depends on how skillfully someone uses the information provided – to that extent, it becomes important.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

I must admit, we didn’t manage to find a label. We released this material ourselves, which makes reaching a wider audience not so easy, but on the other hand, it’s very satisfying.

Despite the self-release, we are still looking for genuine interest from a label – so if anyone is interested, feel free to get in touch with us.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Each of us has our favorite bands and moves within different musical genres, both as musicians and as listeners. That’s why everything we create has this exact mix that we enjoy.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We mainly perform in Poland. So far, most of our shows have been in clubs. Do we have one best performance? Hmm. We always give 100% at our concerts, no matter if we’re playing for a few people or a larger crowd. It has to be played properly, and each of us gives it our best!

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Our plans definitely include concerts and new material. We’re constantly working on it. We’re not slacking off :)

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

We invite anyone interested to contact us directly here:

E-mail: sarsband@o2.pl

Social Media:





Thanx for the interview.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 20. srpna 2025

Recenze/review - FULL OF HELL - Broken Sword, Rotten Shield (2025)


FULL OF HELL - Broken Sword, Rotten Shield
EP 2025, Closed Casket Activities

for english please scroll down

Další ubíjející den, další bolest uvnitř mého těla i mysli. Pochoduji v zástupu stejně prokletých. Hodiny ubíhají, čas plyne jako voda v řece Smrti. Lidé kolem mě opakují stále stejná slova. Připomínají špatně nastavené stroje. Všichni stejně vypadají, stejně mluví, stejně přemýšlejí. Jinakost se neodpouští. Konečně je pátek a já končím v práci. Poslední nádech a potom už jenom řvu do tmy. Potřebuji další dávku muziky, která mi vyčistí hlavu, potřebuji něco ostrého, nekompromisního, divokého.

Všechno to nakumulované zlo musí ven. Vyříznout ho skalpelem, ostře a nekompromisně. Projíždím seznam kapel, co mám doma na poslech. Zhasínám všechna světla a zapínám play. FULL OF HELL vydali v květnu nové EP. Jak jsem na něj jenom mohl zapomenout? Z reproduktorů se na mě vyvalí hnis a zkažená krev a já se konečně začnu usmívat. Tohle je přesně ono, tohle jsem potřeboval. Kývám se do rytmu a připíjím kapele na zdraví! 


S touhle smečkou rozzuřených pitbulů jste se již několikrát na našich stránkách setkali. I tentokrát jsem velmi spokojený. FULL OF HELL totiž jsou, byli a určitě i budou jasně rozpoznatelnou, originální kapelou, která má přímý tah na branku. Jejich směsice grindcore, noise, death metalu i powerviolence, je opět jasným důkazem toho, že i hudbou se dá zabíjet. Pánové z Pensylvanie vám vystřelí mozek z hlavy a udělají to opět s velkou morbidní elegancí. Zcela odlišné postupy, atmosféra totálního zmaru a marastu, tolik podobnému současnému světu, masivní, ostrý zvuk, zajímavý obal, tohle všechno dohromady tvoří celek, který když ochutnáte, tak již nikdy nemůžete jinak. Já nepotřebuji žádného terapeuta, já mám "Broken Sword, Rotten Shield". Tady totiž nenaleznete žádné pózy, zbytečnosti, ale jenom na kost ohlodané motivy, které se vám zadřou hluboko do podvědomí. Netuším, proč je dnes tolik lidí frustrovaných, proč dusí v sobě všechny ty pomalu zahnívající myšlenky, když mají možnost zapnout play a rozsekat všechno kolem sebe na prach. Je něco hnisavého, přitažlivého a zvláštně neklidného, co mě přitahuje znovu a znovu k reproduktorům. Pro mě, starého psa, je stále velmi příjemné být fanouškem. Protože pokaždé dostanu poctivou porci hudby, která drásá do krve. Určitě také máte nějaká stará zranění, rány, které vás začnou i po letech bolet, když se změní počasí. S FULL OF HELL je to velmi podobné. I na novém EP připomínají špatně léčený vřed, ve kterém to tepe, pálí a žhne. Kapela vzala rezavý skalpel a prořízla ho. Ostrými riffy, divokými bicími i naštvaným vokálem. Také cítíte zápach zkaženého masa? Temné a ostré death, grindcore, noise, powerviolence album, u kterého vás začnou pálit  a bolet staré, dávno vyléčené rány! Velmi syrový hnisavý proces! 

Asphyx says:

Another killing day, another pain inside my body and mind. I march in the crowd of the equally cursed. The hours pass, time flows like water in the river of Death. The people around me repeat the same words over and over. They resemble misaligned machines. They all look the same, talk the same, think the same. Difference is unforgivable. Finally, it's Friday and I'm off work. I take my last breath and then I just scream into the darkness. I need another dose of music to clear my head, I need something sharp, uncompromising, wild.

All this accumulated evil needs to come out. Cut it out with a scalpel, sharp and uncompromising. I'm going through my list of bands to listen to at home. I turn off all the lights and put it on play. FULL OF HELL released a new EP in May. How could I have forgotten about it? Pus and bad blood rolls out of the speakers and I finally start to smile. This is exactly what I needed. I sway to the beat and toast the band!


You have already met this pack of angry pit bulls several times on our website. This time I am very satisfied. FULL OF HELL are, were and will certainly be a clearly recognizable, original band that has a direct pull on the goal. Their mixture of grindcore, noise, death metal and powerviolence is once again a clear proof that you can kill with music. The gentlemen from Pennsylvania will blow your brains out and do it again with great morbid elegance. Completely different methods, the atmosphere of total destruction and misery, so similar to the contemporary world, massive, sharp sound, interesting cover, all this together creates a whole that when you taste it, you can never do otherwise. I don't need a therapist, I have "Broken Sword, Rotten Shield". Because here you won't find any poses, no uselessness, but only bone-biting themes that will dig deep into your subconscious. I don't know why so many people today are frustrated, why they are stifling all those slowly rotting thoughts when they have the opportunity to turn on the play and chop everything around them to dust. There is something festering, appealing and strangely unsettling that draws me back to the speakers again and again. For me, an old dog, it's still very enjoyable to be a fan. Because every time I get a fair portion of music that tugs at my blood. You must also have some old wounds, wounds that start to hurt even years later when the weather changes. It's very similar with FULL OF HELL. Even on the new EP, they resemble a badly treated ulcer, where it throbs, burns and glows. The band took a rusty scalpel and cut through it. With sharp riffs, ferocious drums and angry vocals. Can you smell the stench of rotten meat, too? A dark and sharp death, grindcore, noise, powerviolence album that will make your old, long healed wounds burn and ache! A very raw festering process!


Recenze/review - FULL OF HELL - Coagulated Bliss (2024):

Recenze/review - FULL OF HELL - Garden of Burning Apparitions (2021):


Tracklist:
1. Broken Sword, Rotten Shield
2. From Dog's Mouth, A Blessing
3. Corpselight 
4. Lament of All Things 
5. Mirrorhelm 
6. Knight's Oath 
7. To Ruin and the World's Ending (feat. Kruelty) 

band:
David Bland - Drums, Songwriting
Spencer Hazard - Guitars, Songwriting
Dylan Walker - Vocals (lead), Songwriting
Samuel DiGristine - Bass, Songwriting
Gabriel Solomon - Guitars, Songwriting



Recenze/review - GRUMO - Sons of Disgust (2025)


GRUMO - Sons of Disgust
CD 2025, Dismal Fate Records

for english please scroll down

Možná jsem už jenom starý pes, ale poslední roky mi připadá, že svět je nějaký divný. Lidé jsou nepříjemní, na nervy, všichni se jenom dívají do obrazovek a když se jich na něco zeptáte, tak jsou naštvaní, že jste je vyrušili. Na pivo už nikdo nechodí, kluci nenávidí holky a naopak. Všichni jsou rozděleni na několik skupin, společnost se radikalizuje. Možná za to můžou sociální sítě, možná veřejný prostor, to netuším. Já chci jenom v klidu dožít, poslouchat muziku, která mě baví a koukat na hezký ženský. 

Italské GRUMO jsem objevil jednou v pátek, když už jsem měl všeho plné zuby, když mě štvali všichni v práci i na ulici. Potřeboval jsem něco ostrého, nějakou kapelu, která se nebojí říznout do živého, která hraje hudbu, která se mi dostane do hlavy a vystřelí mi mozek. Otevřel jsem si doma pivo, postupně přidával hlasitost a pořád dokola opakoval, že tady je svět ještě v pořádku. Death metal a grindcore ve vzájemném divokém poměru. S masivním zvukem, s touhou zabíjet hudbou v krvi. Myslím, že jsem zde správně, říkal jsem všem okolo. 


Kapela byla založena v roce 2004 v italské Modeně. Letošní album je třetím dlouhohrajícím v řadě a musím rovnou dodat, že mě tvorba téhle smečky oslovila a líbí se mi. Cítím z ní totiž takové ty poctivé, starošklolské vibrace. Přesně takhle to mám rád, přátelé. Ostře a nekompromisně. Najednou je mi kurva jedno, že svět kolem mě hoří, že pochodujeme jako tupé ovce ovládané na dálku na jatka. Vypnul jsem všechny sítě světa a natočil reproduktory směrem do svého do obličeje. V "Sons of Disgust" naleznete všechno to, co máte rádi třeba na DYING FETUS, MISERY INDEX, FULCI. Pánové sice neobjevují nic nového, ani převratného, ale nové album není jenom dobrým řemeslem. Naopak, slyším z něj takovou tu poctivou, reálnou a uvěřitelnou jiskru. Určitě to znáte. Přinesete si nějaké album domů, usadíte se v křesle a jen tak posloucháte. Po nějaké době si začnete podupávat nohou do rytmu, mlátit pěstí do stolu a neustále dokola opakujete - jo, to je přesně ono! GRUMO jsou nekompromisní, s ničím se moc nepářou. Jejich hudba je opravdu nejvíce vhodné pro chvíle, když už vám z toho všeho okolo, co se v současnosti děje, trošku hrabe v hlavě. Je to jízda na splašeném koni, samozřejmě rovnou do pekla. Italové jsou jako smečka rozzuřených pitbulů, které potkáte ve špinavé ulici. Je vám doufám jasné, že budete roztrháni na kusy. Budou vám vyrvány vnitřnosti z těla a všechny kosti rozdrceny. Nové album má v sobě opravdu velkou porci síly a tlaku. Nezbývá mi nic jiného, než vám novinku doporučit. Je v ní obsaženo vše, co potřebuji k morbidní terapii hudbou. Zničující, ostrý a nekompromisní death grindcore, zahraný jak z partesu, který vás rozseká na malé kousky! Masakr těla, masakr mysli! 

Asphyx says:

Maybe I'm just an old dog, but it seems like the world has been a strange place lately. People are annoying, on your nerves, everyone just stares at their screens, and when you ask them a question they get mad that you interrupted them. Nobody goes out for a beer anymore, guys hate girls and vice versa. Everyone is divided into several groups, society is radicalizing. Maybe it's social networks, maybe it's public space, I don't know. I just want to live in peace, listen to music I enjoy and look at pretty women.

I discovered Italian GRUMO one Friday when I was fed up with everything, when everyone at work and on the street was annoying me. I needed something edgy, a band that wasn't afraid to cut to the chase, that played music that got into my head and blew my mind. I cracked open a beer at home, gradually turned up the volume, and kept saying over and over that the world was still right here. Death metal and grindcore in wild proportion to each other. With a massive sound, with the desire to kill with music in your blood. I think I'm right here, I've been telling everyone around me.


The band was founded in 2004 in Modena, Italy. This year's album is the third long-playing album in a row and I have to say that I like the work of this pack. I can feel the honest, old school vibes from it. That's the way I like it, folks. Sharp and uncompromising. Suddenly I don't fucking care that the world is on fire around me, that we're marching like dumb sheep remotely controlled to the slaughter. I turned off all the networks in the world and turned the speakers towards my face. In "Sons of Disgust" you'll find everything you love about, say, DYING FETUS, MISERY INDEX, FULCI. The gentlemen may not be discovering anything new or groundbreaking, but the new album is not just good craftsmanship. On the contrary, I hear such an honest, real and believable spark from it. I'm sure you know it. You bring an album home, sit back in your chair and just listen. After a while, you start stomping your feet to the beat, pounding your fist on the table and repeating over and over again - yeah, that's it! GRUMO are uncompromising, they don't fight with anything. Their music is really most appropriate for when you're getting a bit dizzy from all that's going on around you at the moment. It's a ride on a stampede, straight to hell of course. Italians are like a pack of angry pit bulls you meet in a dirty street. I hope you know you're going to be torn to pieces. Your guts will be ripped out of your body and all your bones crushed. The new album has a really big dose of power and pressure. I have no choice but to recommend the new album to you. It contains everything I need for morbid music therapy. Devastating, sharp and uncompromising death grindcore, played like a partes that will cut you into small pieces! Massacre of the body, massacre of the mind!


tracklist:
01. Doomed 
02. Consumed By Punishment 
03. Never Had Fear 
04. Shattered Glass Breathing 
05. Sons Of Disgust 
06. We Are The Scum 
07. No Longer Devotion 
08. Riding Into Nowhere 
09. Mutilated From The Inside 
10. A Mouth That Devour 
11. Everything Is Poison



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine