DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 29. listopadu 2024

Recenze/review - MOLDER - Catastrophic Reconfiguration (2024)


MOLDER - Catastrophic Reconfiguration
CD 2024, Prosthetic Records

for english please scroll down

Venku se už dávno setmělo a za dveřmi márnice se ozývají podivné zvuky. Beru do rukou lopatu a kopu další hrob. Nerad odcházím od rozdělané práce. Zítra brzy ráno má být pohřeb jedné bestie. Za svého života neudělala nic dobrého, všem ubližovala a obžalovaná byla i z vraždy. Všichni se přijdou přesvědčit, jestli je doopravdy mrtvá. Aby už nikomu nemohla ubližovat. Bohužel, zlo je stále živé, pořád číhá v temnotě. Konečně mám hotovo. Čeká mě dlouhá noc. Pouštím si nové album amerických MOLDER a tančím s nemrtvými nekonečný tanec smrti.

Těmto tmářům jsme se na našich stránkách již několikrát věnovali. Troufám si tvrdit, že se jedná o kapelu, která přesně pochopila ducha starých death thrash metalových časů. I letos se jim povedlo vrátit po časové ose zpět a přinést nám skladby, které smrdí zkaženou krví. Jsou napsány s jediným účelem - pohřbít vás zaživa. 


Necelých 34 a půl minuty syrových melodií, chorobného vokálu a devastujících bicích. To všechno v podobných rytmech, jako to umí kapely typu CIANIDE, MASTER, CARDIAC ARREST, AUTOPSY, BENEDICTION, ABSCONDER, MORGUE SUPPLIER, IMPERIAL SAVAGERY, MASSACRE, SOLSTICE. Jsem při poslechu opravdu zavřený ve staré márnici a rozmlouvám s mrtvolami, čekajícími na pohřeb do země. Každá mi vypráví svůj příběh o bolesti a utrpení, které nám život přináší. A to vše za zvuků ostrých riffů, které se mi postupně zadírají hluboko do hlavy. Mlátím kladivem do prašivých kostí, rovnám lebky na hromadu. Dívám se do tmy a čekám, až se objeví přízraky. Přicházejí pokaždé, když se nějaké album povede. Novinku "Catastrophic Reconfiguration" lze označit vysokou známkou morbidní kvality. Hodně k tomu přispívá plesnivý zvuk (Greg Wilkinson - mastering, mixing, Matthew Aguilar - recording), který vás opravdu přenese mezi staré hroby. Mrtvolný obal od Juliana Felipe Mora Ibañeze potom krásně doplňuje celkovou mrtvolnou náladu celé nahrávky. Jsem starý pes, který stále rád ochutnává z podobných, dobře zahraných a složených desek. Pravý, reálný death metal ani thrash nesmí nikdy zemřít. Dokud budou hrát kapely jako MOLDER, tak o to strach  nemám. Jedná se o opravdu velmi uvěřitelnou hudbu ze starých katakomb, z pohřebišť, na kterých se obětovalo padlým bohům. Jakoby se probudila nějaká stará choroba, která byla dlouhé roky uložena v jednom prokletém hrobě. Když se jí nakazíte, tak nejen, že tuhle desku naplno pochopíte, ale také zemřete v dlouhých křečích. Dnešní svět už sice hoří zcela jiným plamenem, ale já budu nadále podporovat podobně opravdové a ortodoxní kapely. Satan je mi svědkem! Hnilobou nasáklý, krví znesvěcený death thrash metal, u kterého shnijete zaživa! Masakr v márnici!

Asphyx says:

It's long since dark outside and there are strange noises outside the morgue door. I pick up the shovel and dig another grave. I'm reluctant to leave the work I've done. There's a beast to be buried early tomorrow morning. She did nothing good in her life, hurt everyone and was accused of murder. Everyone's coming to see if she's really dead. So she can't hurt anyone else. Unfortunately, evil is still alive, still lurking in the darkness. I'm finally done. It's going to be a long night. I put on the new American MOLDER album and dance the endless dance of death with the undead.

We've covered these darkies several times in our pages. I dare to say that this is a band that understood exactly the spirit of the old death thrash metal days. This year they managed to go back in time and bring us songs that smell of bad blood. They are written with one purpose - to bury you alive.


Less than 34 and a half minutes of raw melodies, sick vocals and devastating drums. All this in similar rhythms as bands like CIANIDE, MASTER, CARDIAC ARREST, AUTOPSY, BENEDICTION, ABSCONDER, MORGUE SUPPLIER, IMPERIAL SAVAGERY, MASSACRE, SOLSTICE. I'm really locked up in an old morgue while listening, talking to dead bodies waiting to be buried in the ground. Each telling me their story of the pain and suffering that life brings us. And all this to the sound of sharp riffs that gradually dig deep into my head. I'm hammering on the scabby bones, straightening the skulls into a pile. I stare into the darkness, waiting for the ghosts to appear. They come every time an album does well. The new album "Catastrophic Reconfiguration" is a high mark of morbid quality. A lot of it is contributed by the moldy sound (Greg Wilkinson - mastering, mixing, Matthew Aguilar - recording) that really transports you among the old graves. The deadpan cover by Julian Felipe Mora Ibañez then beautifully complements the overall deadpan mood of the whole record. I'm an old dog who still likes to sample from similar, well-played and composed records. True, real death metal or thrash must never die. As long as bands like MOLDER keep playing, I'm not worried about it. This is really very believable music from the old catacombs, from the burial grounds where sacrifices were made to the fallen gods. It's like some old disease that has been stored in a cursed grave for years has been awakened. If you contract it, not only will you understand this tablet fully, but you will also die in long spasms. Today's world may be burning with an entirely different flame, but I will continue to support bands of similarly genuine and orthodoxy. Satan is my witness! Rotten, blood-soaked death thrash metal that will rot you alive! Massacre in the morgue!


about MOLDER on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - MOLDER - Engrossed in Decay (2022)

čtvrtek 28. listopadu 2024

Recenze/review - CARNAL SAVAGERY - Graveworms, Cadavers, Coffins and Bones (2024)


CARNAL SAVAGERY - Graveworms, Cadavers, Coffins and Bones
CD 2024, Moribund Records

for english please scroll down

Patřím k již několikáté generaci hrobníků a stejně jako moji předci mám svoji hudbu, u které nejraději pohřbívám. Potřebuji drive a sílu, chlad i temnotu, když drtím staré kosti, když se dívám do prázdných očních důlků bělostných lebek. Každé tělo má svůj vlastní příběh. Jakoby se duše jenom na chvíli vzdálila. CARNAL SAVAGERY a jejich morbidní death metalovou cestu sleduji od jejich počátků.

Pokaždé dostanu hrubozrnný, ostrý a nekompromisní death metal v severském stylu. Beru do rukou kladivo a práce mi jde velmi dobře od ruky. Není divu, poslouchám totiž nové album "Graveworms, Cadavers, Coffins and Bones". Užívám si masivní zvuk, stylový obal, ale hlavně hudbu, která se mi opět dostala do krve. 

 

Pánové, stejně jako já, uctívají klasické nahrávky DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, SORCERY, WOMBBATH, ENTOMBED, INTERMENT. A dělají to velmi elegantně a se zkušenostmi a nadhledem starých mistrů. Neznám nic lepšího, než mlhavá rána na svém hřbitově. Noci jsou zde dlouhé, plné stínů a nářku nemrtvých. Ale teď, když je konečně klid, vynikne nové album nejvíce. Je pro mě v podstatě dokonalou esencí toho, co mám na tomto stylu tolik rád. Ostré riffy se zde potkávají se zničujícími bicími a chorobným vokálem. Výsledkem je deska, která nezná slitování. Smrt je za každým rohem, číhá ve stínu. Je jenom na vás, jaký způsob zvolíte. Švédští maniaci jsou zde od toho, aby vám přinesli další zprávy o nechutnostech, hnilobě a špíně, kterých je člověk schopen. Jedná se o vybroušený, pečlivě opracovaný kus švédské oceli, ukované z těch nejkvalitnějších slitin. Píšu to často, tuhle muziku musíte mít v krvi, musíte jí věřit a hrát jí od srdce. Pánové to umí a ještě přidávají navíc nahrubo nasekanou tmu a chlad. Schválně to někdy zkuste. Nechte se zavřít na noc do márnice, poslouchejte stále dokola "Graveworms, Cadavers, Coffins and Bones" a uvidíte sami. Za mě nelze jinak, než vám novinku doporučit. Je totiž chladná na povrchu a žhavá uvnitř. CARNAL SAVAGERY jsou stále ve skvělé formě a neznají slitování. Nečekejte sice nic nového, ani objevného, ale to zde ani není účelem. Patřím k již několikáté generaci hrobníků a stejně jako moji předci mám svoji hudbu, u které nejraději pohřbívám. Potřebuji drive a sílu, chlad i temnotu, když drtím staré kosti, když se dívám do prázdných očních důlků bělostných lebek. Každé tělo má svůj vlastní příběh. Jakoby se duše jenom na chvíli vzdálila. Morbidní, chladné a temné ozvěny ze švédských katakomb! Death metalový masakr par excellence! 


Asphyx says:

I belong to several generations of gravediggers and, like my ancestors, I have my own music that I like to bury to. I need the drive and the power, the cold and the dark, when I crush old bones, when I look into the empty eye sockets of white skulls. Every body has its own story. It's as if the soul is only a moment away. I've been following CARNAL SAVAGERY and their morbid death metal journey since the beginning.

Every time I get coarse-grained, sharp and uncompromising death metal in the Nordic style. I take the hammer in my hands and the work goes very well. No wonder, because I'm listening to the new album "Graveworms, Cadavers, Coffins and Bones". I'm enjoying the massive sound, the stylish cover artwork, but most of all the music, which has once again gotten into my blood. 


Gentlemen, like me, worship the classic records of DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, SORCERY, WOMBBATH, ENTOMBED, INTERMENT. And they do it very elegantly and with the experience and insight of the old masters. I don't know anything better than a foggy morning in my graveyard. The nights here are long, full of shadows and the cries of the undead. But now that it's finally quiet, the new album stands out the most. For me, it's pretty much the perfect essence of what I love so much about this style. Sharp riffs meet devastating drums and sick vocals. The result is a record that knows no mercy. Death is around every corner, lurking in the shadows. It's up to you which way you choose. Swedish Maniacs are here to bring you more news of the disgusting, rotten and filth of which man is capable. This is a polished, carefully machined piece of Swedish steel, forged from the finest alloys. I write this often, this music has to be in your blood, you have to believe in it and play it from the heart. The gentlemen can do that, and they add extra rough-hewn darkness and coolness. Give it a try sometime. Lock yourself in the morgue for the night, listen to "Graveworms, Cadavers, Coffins and Bones" over and over and see for yourself. For my part, I can't help but recommend the novelty. For it is cool on the outside and hot on the inside. CARNAL SAVAGERY are still in great form and know no mercy. Don't expect anything new or revelatory, but that's not the point here. I'm part of a generation of gravediggers and like my ancestors, I have my own music that I like to bury myself to. I need the drive and the power, the cold and the dark, when I crush old bones, when I look into the empty eye sockets of white skulls. Every body has its own story. It's as if the soul is only a moment away. Morbid, cold and dark echoes from the Swedish catacombs! Death metal carnage par excellence!



about CARNAL SAVAGERY on DEADLY STORM ZINE:














Tracklist:
01. Nailed To The Cross 
02. Carnal Blasphemy 
03. Gallery Of Flesh 
04. Bind Torture Kill 
05. Graveworms, Cadavers, Coffins And Bones 
06. Death Triumphant 
07. Charred Mass Of Flesh 
08. Autopsied Alive 09. Burnt To Death 
10. Mutilation 
11. Decapitated

Recenze/review - KONKHRA - Sad Plight Of Lucifer (2024)


KONKHRA - Sad Plight Of Lucifer
CD 2024, Hammerheart Records

for english please scroll down

Vždycky se mi líbila nejvíc taková ta valivá, zničující odrůda death metalu. Mám rád pocity srovnatelné s obětmi přejetých nekompromisním buldozerem. Dánské KONKHRA sleduji od jejich počátků. Mám ve své sbírce skoro všechny jejich alba a pokaždé se jednalo o intenzivní a syrový zážitek. Sledovali jste někdy odkrytí hromadného hrobu? Také jste spatřili Satana, který stál kousek bokem ve stínu? Usmíval se, vždycky má radost, když spatří nějaké utrpení a bolest.

Správný death metal má být temný a chladný a zároveň musí řezat. Dánové na to jdou hezky postaru, poctivě a uvěřitelně. Už dávno nemusí nikomu nic dokazovat a i přesto mi připadá novinka svěží, plná dobrých nápadů. Navíc se, a to je pro mě velmi důležité, poslouchá se tak nějak samozřejmě, jakoby mi proudila žilami odnepaměti. Jedná se o přímý zásek přímo do vašeho podvědomí. 


KONKHRA jsou starosvětští ve svých základech. Na těch jsou potom vystavěny zajímavé a neotřelé kompozice. Z nahrávky doslova vytéká, jako nějaký hnis, velké množství nápadů. Dráp byl zaseknut a čím déle a častěji album "Sad Plight Of Lucifer" poslouchám, tím raději se k němu vracím. Povedl se zvuk, který je masivní, ostrý a zároveň velmi čitelný a zřetelný (Tue Madsen). Motiv na obalu se mi také líbí (autorem je Álvaro Valverde), i když je patrné, že je motiv dodělaný dnes tolik častou umělou inteligencí. Hlavní je pro mě ale, ostatně jako vždycky, hudba a ta plyne kupředu jako divoká řeka. Když do ní spadnete, tak se začnete dusit vlastním svědomím a pod hladinou potkáte duše zemřelých. Vznášejí se se svými bělostnými tvářemi, s kusy masa odpadanými od kostí, s nafouklým břichem a tohle všechno se děje za zvuků téhle desky. Mám v oblibě nahrávky, které se mi dostanou do hlavy, které ve mě probudí nějaké emoce. Na tyhle dánské bardy je spolehnutí. I  letos, nejen že odvedli skvělé řemeslo, ale i přes svůj legendární status dodali něco navíc. Nahrubo nasekanou tmu a chlad, spoustu momentů, které si pamatuji. Možná se moderní svět točí v téhle době zcela jiným směrem, ale mě se líbí taková ta opravdovost, která se dle mého nedá naučit. Musíte ji mít v sobě. Je to vlastně jednoduché. Sedl jsem si k reproduktorům, chvilku pečlivě poslouchal a potom už byl jenom přikovaný na zeď vším tím tlakem a energií. Jedná se o hodně návykovou záležitost s poctivým heavy efektem. Nedá se nic dělat, nelze jinak, než vám novinku doporučit. Je totiž skvělá po všech stránkách. Sledovali jste někdy odkrytí hromadného hrobu? Také jste spatřili Satana, který stál kousek bokem ve stínu? Usmíval se, vždycky má radost, když spatří nějaké utrpení a bolest. Syrový, temný a zničující death metal, který vás roztrhá na kusy! Absolutní masakr!

Asphyx says:

I've always liked the rolling, destructive variety of death metal the best. I like the feeling of being run over by an uncompromising bulldozer. I've been following Danish KONKHRA since their early days. I have almost all of their albums in my collection and each time it has been an intense and raw experience. Have you ever watched the uncovering of a mass grave? Also, did you see Satan standing off to the side in the shadows? He was smiling, always happy to see some suffering and pain.

Proper death metal is supposed to be dark and cold, and it's supposed to cut at the same time. The Danes do it the old-fashioned way, honest and believable. They don't have to prove anything to anyone anymore and still I find the new stuff fresh, full of good ideas. Moreover, and this is very important for me, it is somehow natural to listen to, as if it has been flowing through my veins since time immemorial. It's a direct hit straight to your subconscious. 


KONKHRA are old-world in their foundations. Interesting and novel compositions are then built on these. A great number of ideas literally ooze out of the recording, like some kind of pus. The claw was stuck and the longer and more often I listen to the album "Sad Plight Of Lucifer", the more I like to come back to it. The sound is massive, crisp and very clear and distinct at the same time (Tue Madsen). I also like the motif on the cover (by Álvaro Valverde), although it is noticeable that the motif is finished by the artificial intelligence so common nowadays. But the main thing for me, as always, is the music and it flows forward like a wild river. When you fall into it, you begin to choke on your own conscience and you meet the souls of the dead beneath the surface. They float with their white faces, with pieces of flesh falling off their bones, with their bloated bellies, and all this is happening to the sound of this record. I'm a sucker for records that get into my head, that stir up some emotion in me. You can count on these Danish bards. Again, not only have they done great craft, but they've added something extra despite their legendary status. Coarsely chopped darkness and cold, lots of moments I remember. Maybe the modern world is spinning in a completely different direction these days, but I like that kind of realness, which I don't think can be taught. You have to have it in you. It's simple, actually. I sat down at the speakers, listened carefully for a while, and then was just pinned to the wall by all the pressure and energy. This is a very addictive affair with an honest heavy effect. I can't help but recommend this new release to you. It's great in every way. Have you ever watched the uncovering of a mass grave? Did you also see Satan standing a little to the side in the shadows? He was smiling, always happy to see suffering and pain. Raw, dark and devastating death metal that will tear you apart! Absolute carnage!



Recenze/review - KONKHRA - Alpha and the Omega (2019):


TRACKLIST
01. Sad Plight of Lucifer
02. Revolution
03. Seven Plagues
04. Nothing Can Save You
05. The Lesser Key of Solomon
06. August.6 1945
07. Artificial Sun
08. Magick
09. Resurrection Machine
10. Gates of Paradise
11. Tentacles of Madness

LINE-UP
Anders Lundemark - Guitars, Vocals
Kim Mathiesen - Guitars
Martin R. Patterson - Bass
Johnny Nielsen - Drums


středa 27. listopadu 2024

Recenze/review - ROTPIT - Long Live The Rot (2024)


ROTPIT - Long Live The Rot
CD 2024, War Anthem Records

for english please scroll down

Pitva dlouho uleželých mrtvol bývá vždy náročná. Když jim totiž otevřete vnitřnosti, vylezou ven červi a vzduchem se začne vznášet pach rozkládajícího se masa. Lebky bez očí, ruce, v podivné křeči. Nepomáhá modlení, ani zaříkávání, nakonec se prokletý vždy probudí a začne toužit po čerstvé krvi. Poslouchám starý death metal již opravdu hodně dlouho a jsou kapely, ke kterým si chodím pro novou hudbu na jistotu. Švédsko-němečtí ROTPIT patří mezi vyvolené. Vždyť si to vezměte - Ralf Hauber z REVEL IN FLESH za mikrofonem, mistr riffů Johnny Pettersson (WOMBBATH, URSINNE, GORE BRIGADE) se  ujal kytary i basy a nový bubeník Erik Barthold  také patří ke zkušeným maniakům.

Zkrátka a dobře, o ROTPIT píšu od jejich začátků a pokaždé se na nové skladby z jejich katakomb moc těším. Ani letos nejsem zklamaný. Naopak, moje staré srdce bije v šíleném tempu, když poslouchám "Long Live The Rot". Album se totiž opravdu povedlo. Je shnilé, divoké, chladné a temné, je syrové a zahnívající. Jako dlouho uleželá mrtvola.


A tak se zase dívám do tmy a poslouchám pozorně. Jako vždy musím pochválit zvuk, který řeže a drásá (Jonny Pettersson - mixing, mastering). Povedl se i obal (Toni Hietomaa),  který ve mě nevím proč evokuje příběhy H.P. Lovercrafta. Hlavní je ale jako vždy hudba a ta se mi opět dostala do hlavy s takovou tou těžko vysvětlitelnou samozřejmostí. Všichni muzikanti jsou naplno oddáni staroškolskému kovu smrti a hrají jej od srdce. Je to slyšet i cítit z každého riffu, z každého zařvání i úderu bicích. Navíc se, a to je dle mého základní poznávací rys kapely, vznáší během poslechu kolem vždy takový zvláštní mlhavý, nebál bych se napsat hororový nádech. Album mi doslova mokvá v rukou, je jako prach spálených, který když proséváte mezi prsty, tak v něm stále můžete nalézt kousky rozdrcených kostí. Pokud máte rádi kapely jako AUTOPSY, UNDERGANG, staré PARADISE LOST, NIHILIST, GRAVE, ENTOMBED, ENTRAILS, potom jste zde správně. Pánové ale nejsou jenom dnes tolik častou kopií věcí minulých. Naopak, přidávají do své hudby spoustu vlastní invence, zajímavých nápadů a pochmurně krvavých emocí. Letošní materiál je syrově znějícími mrtvolnými ozvěnami, které ocení hlavně všichni fanoušci žánru. Myslím si ale, že je novinka natolik chytlavá, že by mohla oslovit i ostatní maniaky. Dostanete totiž k dokonalosti vybroušený amulet z kostí, silných melodií a chorobného vokálu. Pitva dlouho uleželých mrtvol bývá vždy náročná. Když jim totiž otevřete vnitřnosti, vylezou ven červi a vzduchem se začne vznášet pach rozkládajícího se masa. Lebky bez očí, ruce, v podivné křeči. Nepomáhá modlení, ani zaříkávání, nakonec se prokletý vždy probudí a začne toužit po čerstvé krvi. Syrová a chladná exhumace starého plesnivého death metalového hrobu! Rakev prokletého, popraskaná tlakem a silou!

Asphyx says:

Autopsies of long-lying corpses are always difficult. When you open their entrails, worms come out and the smell of decomposing flesh begins to waft through the air. Skulls without eyes, hands in a strange spasm. Praying doesn't help, nor does chanting. Eventually the damned always wake up and start craving fresh blood. I've been listening to old death metal for a really long time and there are bands I go to for new music for sure. Swedish-German ROTPIT are one of the chosen ones. You name it - Ralf Hauber from REVEL IN FLESH on the microphone, riff master Johnny Pettersson (WOMBBATH, URSINNE, GORE BRIGADE) took over guitar and bass and new drummer Erik Barthold is also one of the experienced maniacs.

In short, I've been writing about ROTPIT since their early days and I look forward to new songs from their catacombs every time. I'm not disappointed this year either. On the contrary, my old heart beats at a crazy pace when I listen to "Long Live The Rot". The album is really good. It's rotten, it's wild, it's cold and dark, it's raw and rotting. It's like a corpse that's been lying around for a long time.


And so I look again into the darkness and listen carefully. As always, I must praise the sound that cuts and tears (Jonny Pettersson - mixing, mastering). The cover art (Toni Hietomaa) is also very good, which evokes in me the stories of H.P. Lovercraft for some reason. But the main thing, as always, is the music, and once again it got into my head with that hard-to-explain obviousness. All the musicians are fully committed to the old school metal of death and play it from the heart. You can hear and feel it in every riff, every yell and drum beat. In addition, and this is in my opinion the band's basic identifying feature, there is always a strange hazy, I wouldn't be afraid to write horror vibe floating around while listening. The album is literally wetting in my hands, it is like a dust of burnt ones, which when you sift between your fingers you can still find pieces of crushed bones in it. If you like bands like AUTOPSY, UNDERGANG, old PARADISE LOST, NIHILIST, GRAVE, ENTOMBED, ENTRAILS, then you've come to the right place. But the gentlemen are not just a copy of things past, so common nowadays. On the contrary, they add a lot of their own inventiveness, interesting ideas and grimly bloody emotions to their music. This year's material is raw-sounding deadpan echoes that all fans of the genre will especially appreciate. But I think the novelty is catchy enough to appeal to other geeks as well. What you get is an amulet of bones, strong melodies and sick vocals polished to perfection. Dissecting long dead bodies is always a challenge. When you open their guts, worms come out and the smell of decomposing flesh wafts through the air. Skulls without eyes, hands in a strange spasm. Praying doesn't help, nor does chanting. Eventually the damned always wake up and start craving fresh blood. A raw and cold exhumation of an old moldy death metal grave! The coffin of the damned, cracked by pressure and force!



about ROTPIT on DEADLY STORM ZINE:




TRACKLIST
01. Sewer Rot
02. Massive Maggot Swarm
03. Long Live The Rot
04. Eat Or Be Eaten
05. The Triumph Of Rot
06. Tunnel Rat
07. Dirt Dwellers
08. Funeral Mock
09. Rotfreak
10. OutRot

LINE-UP
Ralf Hauber - Vocals / Lyrics & Concept
Johnny Pettersson - Guitars / Bass / FX
Erik Barthold - Drums



pondělí 25. listopadu 2024

Recenze/review - NEKUS - Death Apophenia (2024)


NEKUS - Death Apophenia
CD 2024, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Sedíš uprostřed lesního hřbitova a kolem naříkají nemrtví. Volají tě k sobě, lákají tě na věčné utrpení. Smrt obchází kolem a usmívá se. Už to nebude dlouho trvat a setkáte se spolu. Tvá stigmata krvácejí a svědomí je černé jako těla spálených mrtvol. Druhé dlouhohrající album německých tmářů NEKUS zní kolem jako nějaké děsivé memento. Skladby se proplétají mezi náhrobky jako jedovatí hadi. Umíráš a znovu se rodíš ve světě za oponou. Mám rád hudbu, která mě dokáže přenést na druhou stranu. Do záhrobí. 

NEKUS vystupují z nepropustné, krvavé mlhy a připomínají přízraky, které lze spatřit v těch nejděsivějších nočních můrách. Skladby jsou ukovány z toho nejkvalitnějšího železa. Hoří uvnitř a na povrchu jsou chladné a mrtvolně nihilistické. Melodie se valí kupředu, jako špinavá řeka plná mrtvol. 


"Death Apophenia" je jako death doom metalové zaříkávání, jako pradávný rituál pro vyvolávání temných sil. Album má velmi povedený, hutný a zároveň chladný zvuk a stylový obal, který krásně morbidně doplňuje hudbu. Máte rádi kapely jako TEMPLE NIGHTSIDE, MOSS, ANATOMIA, GRAVE UPHEAVAL, GRAVE MIASMA, CRUCIAMENTUM, TEITANBLOOD, PSEUDOGOD, DEAD CONGREGATION, SONNE ADAM, INCANTATION? Potom určitě na tohle album nezapomeňte. Má v sobě podobnou sílu, jako zmiňované kapely. Navíc mají Němci svůj vlastní rukopis a novinka se, i když je v mnohém nepřístupná, velmi dobře poslouchá. Tedy alespoň mě. Mám rád, když je v hudbě určité tajemno, když zní naléhavě, magicky. Tohle všechno NEKUS umí. A přidávají navíc těkavé a neuchopitelné nálady, tolik známé ze starých katakomb, z opuštěných prokletých kostelů i pohřebišť. Smrt i Satan jsou při poslechu opravdu velmi blízko. Stojí ve stínu a čekají na okamžik, kdy vám budou moci prokousnout hrdlo. Prosévám mezi prsty prach prokletých a těším se na další skladbu. Zavřený v katakombách, hned vedle hromady kostí. Lebky se smějí do tmy a já doslova cítím, vnímám celým tělem, jak se mi nové album dostává do krve. Nevadí mi, že hniju zevnitř, že se pomalu rozpadám. Myslím si, že už nastal čas. Znovu zapínám play a najednou nejsem ve svém pokoji, ale na lesním hřbitově a kolem naříkají nemrtví. Volají mě k sobě, lákají mě na věčné utrpení. Smrt obchází kolem a usmívá se. Záhadný, temný a chladný death doom metalový rituál! Démoni čekají v mlhavé tmě a touží po další oběti! 

Asphyx says:

You're sitting in the middle of a woodland graveyard with the undead wailing around you. They call you to them, beckoning you to eternal torment. Death walks by and smiles. It won't be long now before you're reunited. Your stigmata bleed and your conscience is as black as the bodies of the burnt corpses. The second full-length album from German darkies NEKUS sounds around like some kind of eerie memento. The songs weave through tombstones like poisonous snakes. You die and are born again in the world behind the curtain. I like music that can transport me to the other side. To the beyond.

NEKUS emerge from the impermeable, bloody fog and resemble the ghosts that can be seen in the most terrifying nightmares. The tracks are forged from the finest iron. They burn within and are cold and deadly nihilistic on the surface. The melodies roll forward like a dirty river full of corpses.


"Death Apophenia" is like a death doom metal incantation, like an ancient ritual for summoning dark forces. The album has a very hilarious, dense yet cool sound and a stylish cover that complements the music in a beautifully morbid way. Do you like bands like TEMPLE NIGHTSIDE, MOSS, ANATOMIA, GRAVE UPHEAVAL, GRAVE MIASMA, CRUCIAMENTUM, TEITANBLOOD, PSEUDOGOD, DEAD CONGREGATION, SONNE ADAM, INCANTATION? Then definitely don't forget this album. It has a similar power to the bands mentioned above. In addition, the Germans have their own signature and the novelty, although in many ways inaccessible, is very easy to listen to. At least for me. I like when there is a certain mystery in the music, when it sounds urgent, magical. NEKUS can do all this. And they add the extra volatile and elusive moods so familiar from old catacombs, abandoned cursed churches and burial grounds. Death and Satan are really very close when listening to them. They stand in the shadows, waiting for the moment when they can bite your throat. I sift the dust of the damned between my fingers and look forward to the next track. Locked in the catacombs, next to a pile of bones. The skulls laugh into the darkness and I can literally feel, feel with my whole body, the new album getting into my blood. I don't mind that I'm rotting from the inside, that I'm slowly falling apart. I think it's time. I put it on play again and suddenly I'm not in my room, but in a forest graveyard, and the undead are wailing around me. They're calling me to them, beckoning me to eternal torment. Death walks around and smiles. A mysterious, dark and cold death doom metal ritual! The demons wait in the misty darkness, yearning for their next victim!



tracklist:
01. Cadaverous Periphery
02. Noxious Furor
03. Accursed Murmur
04. Unetterable Prophecies
05. Erichthea



neděle 24. listopadu 2024

Recenze/review - NECROSYS - Nekrowersum (2024)


NECROSYS - Nekrowersum
CD 2024, Mara Productions

for english please scroll down

Mrtvolný zápach rozkládajících se těl všechny nejdřív vyděsil. Jenže nakonec, ostatně jako vždycky, zvítězila zvědavost. Pradávná touha po krvi a násilí, která se opět dostala na povrch, byla vytažena a dav se usmíval. Tolik bolesti a utrpení se musí ihned vyfotit a poslat všem. Podívejte se, utrhané ruce, rozdrcené lebky, střeva, válející se venku, jako nějací hadi. Atmosféra připomíná veřejnou popravu. Budete také chtít kousek provazu od oběšence? Smrt vždycky prodávala. Vím to já, ví to i polští maniaci NECROSYS, kteří letos přicházejí se svým debutovým albem.

První, co mě při poslechu napadlo bylo, že se jedná o klasickou a velmi dobře zahranou definici prašivého death metalu. Temnota se zde potkává s chladem a náladami, které jsem se vám pokoušel popsat v úvodu dnešního článku. Pokud máte rádi smrtící kov z toho nejhlubšího podzemí, tak neváhejte ani chvilku. 


První, co mě doslova udeřilo do obličeje, tak byl masivní a zničující zvuk (recorded, mixed & mastered by Jarosław Wysocki at Hellsound Studio (741TonMan, Guantanamo Party Program, Lost Soul, Thvn). Zaujal mě ale i obal, který považuji za opravdu povedený (concept by Daniel Rusiłowicz (Hate [PL), UnSun), design by Mieszko Jankowski (Morrath. Night Lord). Po formální stránce je vše v absolutním pořádku. Můžeme se tak s klidem soustředit na jednotlivé zabijácké motivy, kterými je nové album "Nekrowersum" doslova narvané. Skladby v sobě mají takový ten klasický, tradiční old school death metalový feeling. Novinka se velmi dobře poslouchá a pokud jste základy muziky začali vnímat někdy na začátku devadesátých let minulého století jako já, tak budete určitě spokojeni. Nahrávka má drive, sílu, kapela útočí bez jakýchkoliv zbytečností. Stylově se potom jedná o takový ten valící se, ostrý a divoký smrtící kov, s lehkým nádechem mrtvolně zapáchajícího mrazu. Do rukou se mi dostane každý rok velké množství materiálu a u začínajících kapel mívám někdy problém, aby mě zaujaly. To ale u NECROSYS neplatí. Naopak, tahle deska mě ihned zaujala, dostala se mi do krve a rád jsem se k ní vracel. Možná se jednou rozpadnu v prach nebo mě popraví na náměstí ve vašem městě, ale než se tak stane, tak budu podobné smečky podporovat. Tohle je totiž album, které hoří uvnitř, je surové a přikove vás na zeď. Mrtvolný zápach rozkládajících se těl všechny nejdřív vyděsil. Jenže nakonec, ostatně jako vždycky, zvítězila zvědavost. Pradávná touha po krvi a násilí, která se opět dostala na povrch, byla vytažena a dav se usmíval. Temnota se ukrývá v každém z nás! Syrový, zničující old school death metalový buldozer, po kterém zůstává jenom spálená země! 


Asphyx says:

The dead smell of decomposing bodies frightened everyone at first. But in the end, as always, curiosity won out. The ancient craving for blood and violence that had surfaced again was brought out and the crowd smiled. So much pain and suffering must be photographed and sent to everyone immediately. Look, hands torn off, skulls crushed, intestines rolling around outside like snakes. The atmosphere is like a public execution. Would you also like a piece of rope from the hanged man? Death has always sold. I know it, so do Polish maniacs NECROSYS, who come out with their debut album this year.

The first thing that came to my mind when listening to it was that it is a classic and very well played definition of dusty death metal. The darkness meets the coldness and moods I tried to describe in the beginning of today's article. If you like death metal from the deepest underground, don't hesitate a moment.


The first thing that literally hit me in the face was the massive and devastating sound (recorded, mixed & mastered by Jarosław Wysocki at Hellsound Studio (741TonMan, Guantanamo Party Program, Lost Soul, Thvn). But I was also intrigued by the cover art, which I think is really hilarious (concept by Daniel Rusiłowicz (Hate [PL], UnSun), design by Mieszko Jankowski (Morrath. Night Lord). Formally, everything is absolutely fine. We can concentrate on individual killer motifs, which the new album "Nekrowersum" is literally packed with. The songs have that classic, traditional old school death metal feeling. The new album is very easy to listen to and if you started to perceive the basics of the music sometime in the early nineties like I did, you will definitely be satisfied. The record has drive, power, the band attacks without any unnecessary stuff. Stylistically, then, it's a kind of rolling, sharp and fierce death metal, with a slight hint of dead-smelling frost. I get my hands on a lot of material every year, and I sometimes have trouble getting interested in new bands. This is not the case with NECROSYS . On the contrary, this record immediately caught my attention, got into my blood and I loved coming back to it. Maybe one day I'll crumble into dust or get executed in the town square in your town, but until that happens I'll support packs like this. Because this is an album that burns inside, is raw and will nail you to the wall. The dead smell of decomposing bodies scared everyone at first. But in the end, as always, curiosity won out. The ancient craving for blood and violence that had surfaced again was brought out and the crowd smiled. The darkness is in all of us! A raw, devastating old school death metal bulldozer that leaves nothing but scorched earth!


Tracklist:
1. Delektuj się diabłem 05:09
2. Zamknięty w Pustce 04:04
3. Wybrany, a nie widać 04:37
4. Fałsz i płomień 04:52
5. Imię me Zaraza 04:49
6. Namaszczony Rdzą 05:03
7. Żyłem zdechłem zgnije 05:04



sobota 23. listopadu 2024

Interview - TEMPLE OF DECAY - Raw and cold black death metal that reeks of brimstone!


Interview with black death metal band TEMPLE OF DECAY from Poland.

Answered Mortt, thank you!


Ave TEMPLE OF DECAY! On September 20, 2024 your second album "Anti Deus" will be released by Godz ov War Productions and Black Death Production. As the title suggests, it is a blast of honest black metal, death metal. When you left the studio, what were your feelings? Please introduce to the fans a little bit the new album and actually the band.

Ave Jakub. First of all, thank you for your interest in Temple of Decay and for supporting the underground metal scene. Temple of Decay is a solo project that was created in 2019. Since then, I have released in 2020 mini album Last Manifestation of Life and a full album Rigor Mortis in 2022 This year also, in September, the second full album Anti Deus was released. As for Anti Deus, I completed the material in the late summer of 2023. Due to reasons beyond my control, it was released a bit later. As for my feelings about this material, some time has passed since I finished it, so I've cooled off a bit, haha. At this point, I would probably change and improve a few things, etc. But overall, I am very satisfied with the final result.


You're a band, a one-man project called Mortt. How did TEMPLE OF DECAY come about? I guess a good pub and a lot of beer or a visit to a cemetery? When and how did you first get the idea to start playing death/black metal?

Haha, I definitely drank a lot of beer while the idea of creating the project came about. But seriously, I can't hide the fact that the name was inspired by a certain band from Sweden. Hail Mighty Marduk!! As for the idea, the inspiration to play death and black metal started a long time ago. I was involved in several death and black metal bands in the past. Unfortunately, they all came to an end naturally. Unfortunately, I had to wait a bit to finally realize what I had wanted to bring to light for some time. But now I’m finally here and can bring my sick visions and projects to life.

I admit that your new album "Anti Deus" got me on my ass. What I really like about it is that you are not only orthodox and real, but you don't forget about cold and dark melodies. How do you actually compose and create new songs?

My main intention with the music is to knock you in the face or the ass—call it what you want However, I’m not sure about using the term 'orthodox' in relation to myself, as I am open to generally most music genres. But I definitely believe in the principle that when I am creating and expecting from other artists, black and death metal should convey a negative message. There’s no room for mercy here! When it comes to the process of creating melodies and song structures, I do a lot of improvising with ideas. The „COLD“ you mentioned comes naturally, there's no calculation or anything like that involved. But I also fully realize that it’s not something groundbreaking. It’s just me, nothing more nothing less.


What really caught my attention on the new album is the very raw and "dusty" sound. Where did you record the album, mix it, who is signed under the production?

Anti Deus, like my previous materials, was created and mostly recorded at Terror Studio. It’s my home cave that was created specifically for the purpose of crafting black art. The mixing and mastering, if you can call it that, haha, is also my work. It’s great to hear that you liked.

I was also interested in the album cover. If I understand correctly, there's a demon on it. The cover is elaborate, a bit mysterious, but it fits the music perfectly. What is this theme supposed to represent? Who is the author and how did you get together and why this particular theme?

You’re right, there’s a demon on the cover, haha, created by the demon himself Qras from Mental Porn. Piotr is responsible for all the covers and layouts of Temple of Decay. I don’t think he needs much more introduction, as he has done some really incredible work. As for the cover of Anti Deus, it was created a bit differently this time, as it didn’t use computer graphics; instead, Piotr created it by hand. Creating the sketch and everything else. As you said, the cover fits the music very well and carries a strong message.Anti God! Anti Deus!


In your lyrics you deal with dark fantasy, anti-religion, death. What are they about on the new record? What is the main theme and idea behind "Anti Deus"? Where do you get inspiration for the lyrics?

I think the lyrics of ToD are not something complicated or intricate. The message is simple but powerful, which is why I believe the Polish lyrics this time complement and emphasize the essence of this material. I’m even more surprised that people who don’t know Polish can still feel the message and sincerity of this music. In general, the lyrics are very anti-clerical and anti-Christian. The hatred I feel towards this institution and the restrictions it imposes is the main inspiration behind the existence of Tod. Stupidity fuels my hatred!!

I can't help but ask. You play a metal style that's extreme. You live in Poland. How are black death metal bands perceived by the general public? Do you have any problems with that? Do you get any space on TV, in newspapers? How is life in your country influenced by Christianity, religions in general?

I can’t say too much about Poland at the moment since I spend most of my time in Dublin, Ireland. However, a lot has definitely changed over the years. I think Poland is slowly moving away from stereotypes; there is definitely more tolerance for certain things. However, we are still very far behind other countries in Europe. I'm speaking generally about culture and music. Unfortunately, the church and the state are still the biggest plunderers. As I mentioned, everything is slowly changing, but I wouldn't want metal to be everywhere and for everyone. I personally prefer metal to remain underground, inaccessible to everyone and dangerous for a certain group of people.


TEMPLE OF DECAY have only been on the scene for a while. How far do you want to go? Big festivals, long tours? Are you just a project or do you want to be a regular band that will work classically? Are you even considering a live show? I think it could be interesting.

As for how long I will continue with Tod, you will definitely hear something new. However, to be honest, there’s a lack of time and the right people, which rules out the possibility of concerts for now. I really enjoy being a studio project, but I don’t rule out performing live in the future.Time will tell.

Do you use modern technology? Everything has changed over the years - technology, sound, recording studios, we have the internet, downloading music. How have these changes affected the way TEMPLE OF DECAY operates? Have you had to adapt a lot?

Yes, I use and take advantage of technology. It’s thanks to this that I can realize myself as a solo project. It has its pros and cons. When it comes to the internet, downloading, etc., I miss the times when there was less of it and more attention was given to one thing. Today, there’s definitely too much for my old head, ha,ha. But in reality, there’s probably nothing to complain about.

 

I have the feeling lately that as far as extreme styles are concerned, it's really alive in Poland. Especially death and black metal bands are great! I've been coming to review new records, doing interviews and I feel that your scene is very strong. But that's my perspective as a person who lives outside Poland. What is your opinion? What about gigs, promoters, clubs, extreme metal music shops?

Absolutely, you’re right—the Polish black and death metal scene is one of the strongest in the world. I take pride in how incredibly our scene is developing. When it comes to concerts, festivals, and the promotion of this music, I think it’s really good. If you’re looking for something, you can easily find it. We have a few good labels and decent distribution. I think it’s not bad at all. But it can always be better.

Thank you very much for the interview and I wish not only the new album great sales. I wish you all the best in your personal lives as well. May the power be with you! TEMPLE OF DECAY!

Thank Jakub, and I wish you all the best as well.Cheers.

Recenze/review - TEMPLE OF DECAY - Anti Deus (2024):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - TEMPLE OF DECAY - Syrový a chladný black death metal, který smrdí sírou!


Rozhovor s black death metalovou skupinou TEMPLE OF DECAY z Polska.

Odpovídal Mortt, děkujeme!

Recenze/review - TEMPLE OF DECAY - Anti Deus (2024):

Ave TEMPLE OF DECAY! 20. září 2024 vám vyšlo u Godz ov War Productions a Black Death Production vaše druhé album „Anti Deus“. Jak už sám název napovídá, jedná se o smršť poctivého blacku, death metalu. Když si šel ze studia, jaké jsi měl pocity? Představ prosím fanouškům trošku nové album a vlastně i kapelu.

Ave Jakub! Především vám děkujeme za váš zájem o Temple of Decay a za podporu undergroundové metalové scény. Temple of Decay je sólový projekt, který vznikl v roce 2019. Od té doby jsem vydal v roce 2020 minialbum Last Manifestation of Life a v roce 2022 plné album Rigor Mortis Letos, v září vyšlo také druhé plné album Anti Deus. Co se týče Anti Deus, materiál jsem dokončil na konci léta 2023. Z důvodů, které jsem nemohl ovlivnit, bylo vydáno o něco později. Co se týče mých pocitů z tohoto materiálu, od jeho dokončení už uběhl nějaký čas, takže jsem trochu vychladl, haha. V tuto chvíli bych asi pár věcí změnil a vylepšil atd. Ale celkově jsem s konečným výsledkem velmi spokojen.


Jste kapela, projekt jednoho muže, který si říká Mortt. Jak vlastně vznikli TEMPLE OF DECAY? Tipuji nějakou dobrou hospodu a spoustu piva nebo návštěva hřbitova? Kdy a jak tě poprvé napadlo začít hrát death/black metal?

Haha, rozhodně jsem vypil hodně piva, když vznikl nápad vytvořit projekt. Ale vážně, nemůžu zastírat, že název byl inspirován jistou kapelou ze Švédska. Zdrávas mocný Marduk!! Co se týče nápadu, inspirace hrát death a black metal začala už dávno. V minulosti jsem se podílel na několika death a black metalových kapelách. Bohužel všechny přirozeně skončily. Bohužel jsem si musel chvíli počkat, abych si konečně uvědomil, co jsem chtěl už nějakou dobu vynést na světlo. Ale teď jsem konečně tady a mohu uvést své nemocné vize a projekty k životu.

Přiznám se, že mě tvoje novinka „Anti Deus“ posadila na zadek. Mně se na ní hrozně líbí, že jsi nejen ortodoxní a opravdoví, ale nezapomínáte ani na studené a temné melodie. Jak vlastně skládáš a tvoříš nové skladby?

Mým hlavním záměrem v hudbě je nakopnout vás do obličeje nebo do zadku - říkejte si tomu, jak chcete. Nejsem si však jistý, zda mám používat termín „ortodoxní“ ve vztahu k sobě, protože jsem otevřený obecně většině hudebních žánrů. Rozhodně ale věřím v zásadu, že když tvořím a očekávám od jiných umělců, black a death metal by měl nést negativní poselství. Tady není místo pro slitování! Pokud jde o proces tvorby melodií a struktury písní, hodně improvizuji s nápady. Ta „ZIMA“, kterou jsi zmínil, přichází přirozeně, není v tom žádný kalkul nebo něco podobného. Ale zároveň si plně uvědomuji, že to není nic převratného. Jsem to prostě já, nic víc nic míň.


Na novince mě zaujal opravdu hodně syrový a „prašivý“ zvuk. Kde jsi desku nahrával, mixoval, kdo je podepsán pod produkcí?

Anti Deus, stejně jako mé předchozí materiály, vznikl a byl z větší části nahrán ve studiu Terror. Je to moje domácí jeskyně, která byla vytvořena speciálně za účelem tvorby černého umění. Mix a mastering, pokud se tomu tak dá říkat, haha, je také moje práce. Je skvělé slyšet, že se vám líbilo.

Zaujal mě i obal desky. Jestli to dobře chápu, tak je na něm démon. Cover je propracovaný, trošku tajemný, ale perfektně se hodí k hudbě. Co má tento námět vyjadřovat? Kdo je autorem a jak jste se dali dohromady a proč právě tenhle motiv?

Máš pravdu, na obálce je démon, haha, vytvořený samotným démonem Qrasem z Mental Porn. Piotr je zodpovědný za všechny obálky a rozvržení Temple of Decay. Myslím, že ho není třeba více představovat, protože odvedl opravdu neuvěřitelnou práci. Co se týče obálky Anti Deus, ta byla tentokrát vytvořena trochu jinak, protože na ni nebyla použita počítačová grafika; místo toho ji Piotr vytvořil ručně. Náčrtek a všeho ostatní. Jak jsi řekl, obal se k hudbě velmi dobře hodí a nese silné poselství. Anti God! Anti Deus!


Ve svých textech se zaobíráš temnou fantazií, antináboženstvím, smrtí. O čem jsou na nové nahrávce? Jaké je hlavní téma a myšlenka „Anti Deus“? Kde pro texty bereš inspiraci?

Myslím, že texty ToD nejsou nic složitého nebo komplikovaného. Poselství je jednoduché, ale silné, a proto si myslím, že polské texty tentokrát doplňují a zdůrazňují podstatu tohoto materiálu. O to víc mě překvapuje, že i lidé, kteří polsky neumějí, dokážou vnímat poselství a upřímnost této hudby. Obecně jsou texty velmi antiklerikální a protikřesťanské. Nenávist, kterou cítím vůči této instituci a omezením, která zavádí, je hlavní inspirací pro existenci alba Tod. Hloupost živí mou nenávist!!!

Nedá mi to a musím se zeptat. Hraješ metalový styl, který je extrémní. Žiješ v Polsku. Jak jsou black death metalové metalové kapely vnímány běžnou veřejností? Nemáš s tím nějaké problémy? Dostaneš prostor třeba v televizi, v novinách? Jak je vůbec život ve vaší zemi ovlivněn křesťanstvím, náboženstvími?

O Polsku toho momentálně nemohu moc říct, protože většinu času trávím v irském Dublinu. Za ta léta se toho ale určitě hodně změnilo. Myslím, že Polsko se pomalu vzdaluje od stereotypů, rozhodně je tam větší tolerance k určitým věcem. Stále jsme však velmi pozadu za ostatními zeměmi v Evropě. Mluvím obecně o kultuře a hudbě. Církev a stát jsou bohužel stále největšími drancovníky. Jak už jsem zmínil, všechno se pomalu mění, ale nechtěl bych, aby metal byl všude a pro všechny. Osobně bych byl radši, kdyby metal zůstal undergroundem, nedostupným pro všechny a nebezpečným pro určitou skupinu lidí.


TEMPLE OF DECAY jsou na scéně teprve chvíli. Kam až se chceš posunout? Na velké festivaly, na dlouhé turné? Jsi jenom projektem nebo chceš být regulérní kapelou, která bude klasicky fungovat? Uvažuješ vůbec o živé prezentaci? Myslím si, že by to mohlo být zajímavé.

Co se týče toho, jak dlouho budu s Todem pokračovat, určitě uslyšíte něco nového. Abych však byl upřímný, chybí čas a ti správní lidé, což prozatím vylučuje možnost koncertů. Opravdu mě baví být studiovým projektem, ale do budoucna nevylučuji živé vystupování, to ukáže čas.

Využíváš moderní technologie? Za poslední roky se změnilo všechno – technologie, zvuk, nahrávací studia, máme internet, stahování hudby. Jak se tyto změny promítly do fungování TEMPLE OF DECAY? Musel si se hodně přizpůsobit?

Ano, používám a využívám technologie. Díky tomu se mohu realizovat jako sólový projekt. Má to své klady i zápory. Co se týče internetu, stahování atd. chybí mi doby, kdy toho bylo méně a více pozornosti se věnovalo jedné věci. Dnes je toho na mou starou hlavu rozhodně moc, ha,ha. Ale ve skutečnosti si asi není na co stěžovat.

 

Mám poslední dobou pocit, že co se týká extrémních stylů, tak to u vás v Polsku opravdu žije. Obzvlášť death a black metalové kapely jsou skvělé! Chodí mi na recenzi nové desky, dělám rozhovory a mám pocit, že je vaše scéna velmi silná. To je ale můj pohled člověka, který žije mimo Polsko. Jaký je tvůj názor? Co třeba koncerty, promotéři, kluby, obchody s extrémní metalovou hudbou?

Rozhodně máš pravdu - polská black a death metalová scéna je jednou z nejsilnějších na světě. Jsem hrdý na to, jak neuvěřitelně se naše scéna vyvíjí. Co se týče koncertů, festivalů a propagace této hudby, myslím, že je to opravdu dobré. Když něco hledáte, snadno to najdete. Máme několik dobrých vydavatelství a slušnou distribuci. Myslím, že to není vůbec špatné. Ale vždycky to může být lepší.

Děkuji moc za rozhovor a přeji nejen novému albu skvělou prodejnost. Přeji vám vše dobré i v osobních životech. Ať vás provází síla! TEMPLE OF DECAY!

Děkuji Jakube a také ti přeji vše nejlepší. Na zdraví!

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine