DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 5. prosince 2023

Recenze/review - MALEDICTION - The Soil Throne (2023)


MALEDICTION - The Soil Throne
EP 2023, Cosmic Key Creations

for english please scroll down

Už dávno nevíš, co je pravda a co lež. Surfuješ na vlnách falešných informací a věříš už jenom tomu, čemu chceš. Potřebuješ další dávku, další násilí, další sex. Zabíjíš z nudy, adrenalinu je tolik málo. Pokřivený svět, zombie, toulající se ulicemi. Ovládáni na dálku, čím větší hloupost, tím větší úspěch. Už dávno vím, že nepatřím do téhle doby. Smířil jsem se s tím. Znovu a znovu za sebou zavírám ocelové dveře a poslouchám už jenom hudbu, která se mi líbí. MALEDICTION se vrátili. Po dlouhých letech v podzemí jsou zpět a vypadá to, že silnější než kdy dřív.

Pamětníkům nemusím nic vysvětlovat, ale pro vás mladší si dovolím pár poznámek. Historie kapely se začala psát v devadesátých letech minulého století. Již tenkrát se jednalo o syrový a drsný death metal s krvavou příměsí grindcore. Zkrátka a jednoduše, stará dobrá britská škola v té nejlepší podobě. Pokud tedy máte chuť na trošku té kruté reality, tak zahoďte všechny obrazovky a poslouchejte pořádně nahlas. 


MALEDICTION vždy uměli nalézt ty nejslabší a nejcitlivější místa a na ty zaútočit. Už v devadesátých letech se mi na nich vždy líbilo, že dokázali kombinovat chladnou a temnou atmosféru s touhou nakopat všem zadky. Daří se jim to i letos, na novém EP "The Soil Throne". Tohle není žádný umělý produkt, se současnou nudnou produkcí. Naopak! Všechno řeže tou správnou stranou nože. Mám pocit, že stojím po kolena v ledové kaluži plné zkažené krve a kapela mi hází syrové maso přímo do obličeje. Jasně, jsem taky starý prašivý pes a můj úsudek je ovlivněn určitě i tím, že jsem fanoušek kapely, ale přátelé - tady se hraje od srdce, pro všechny věrné. Není to ale jenom skvělé řemeslo, které pánové odvedli. Už jenom ten zvuk, obal, celkové provedení. Všechno sedí na svých místech. Jenže tihle maniaci přidávají ještě něco navíc, kus sebe samých. Určitě to znáte. Člověk se ráno probudí, bolí ho hlava a má velmi špatnou náladu. Všechny ty reklamy kolem, lidé s falešnými úsměvy, dav v ulicích, tupé kecy politiků. Doporučuji nasadit sluchátka, přidat volume doprava a uvidíte, že vaše duše bude najednou čistá jako hladina horského jezera. Znáte to, všude kolem chodí kdysi krásné dívky, plné plastu a umělých úsměvů. Já budu mít raději vždycky přirozenost, ryzost a opravdovost. S hudbou těchto maniaků to mám podobně. Věřím jim každý tón, každou notu. Hergot brácho, letos se nové EP fakt povedlo! Tohle je masakr přesně podle mého gusta. Totálně devastující, syrový death grind, který vám vystřelí mozek z hlavy! Smečka starých prašivých psů, která vás roztrhá na kusy! 


Asphyx says:

You don't know what's true and what's false anymore. You surf the waves of false information and believe only what you want. You need another dose, more violence, more sex. You kill out of boredom, adrenaline is so scarce. A twisted world, zombies roaming the streets. Controlled from a distance, the greater the stupidity, the greater the success. I've known for a long time that I don't belong in this era. I've made my peace with it. Time and time again I close the steel door behind me and listen only to music I like. MALEDICTION are back. After many years underground they are back and it seems stronger than ever.

I don't have to explain anything to the old-timers, but for you younger ones I'll allow myself a few remarks. The history of the band began in the 1990s. Even then it was raw and harsh death metal with a bloody grindcore admixture. In short, good old British school at its best. So if you're in the mood for a bit of that harsh reality, drop all the screens and listen properly loud.


MALEDICTION have always been able to find the weakest and most sensitive points and attack them. What I always liked about them back in the nineties was that they could combine a cool and dark atmosphere with a desire to kick everyone's ass. They manage to do it again this year, on their new EP "The Soil Throne". This is no artificial product, with contemporary boring production. On the contrary! It cuts everything with the right side of the knife. I feel like I'm knee deep in an icy pool of rotten blood, and the band is throwing raw meat right in my face. Sure, I'm a mangy old dog too, and my judgement is certainly influenced by being a fan of the band, but friends - this is where the heart is played, for all the faithful. But it's not just great craftsmanship that the gentlemen have done. Just the sound, the packaging, the overall execution. Everything fits in place. But these maniacs add something extra, a piece of themselves. I'm sure you know that. You wake up in the morning with a headache and a very bad mood. All those advertisements around, people with fake smiles, crowds in the streets, politicians talking dumb shit. I recommend you put on your headphones, turn the volume to the right and you will see that your soul will suddenly be as clear as the surface of a mountain lake. You know, once beautiful girls walking around, full of plastic and artificial smiles. I'll always prefer to be natural, pure and real. I feel the same way about the music of these maniacs. I trust them with every note, every note. Damn, bro, the new EP this year was a real success! This one is a massacre, just like my taste. Totally devastating, raw death grind that will blow your brains out! A pack of old mangy dogs that will tear you apart!



Tracklist:
01. Black Narcissus 
02. Sky Written Rapture 
03. The Omerta Masquerade 
04. Pernicious Zealotry 
05. Infestation MMXXIII 
06. In Maledictus Sol

Malediction is:
Shaun Stephenson - vocals
Rich Mumford - electric and acoustic lead and rhythm guitars, bass, keyboards.
Mark McGowan - electric rhythm guitars.
Jon Rushforth - drums and percussion
Rik Simpson – bass.

Recenze/review - GOTTHAMMER - Godslaying Sonic Barbarism (2023)


GOTTHAMMER - Godslaying Sonic Barbarism
demo 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Pokaždé, když jsem vstoupil dovnitř, propadl jsem stachu a beznaději. Místnost byla celá od krve. Smrad rozkládajícího se masa a tělo, stylizované do hrůzných poloh. Morbidní galerie smrti, hnusná expozice zvrácených myšlenek. Bestie se probudila. Vylezla z temného podzemí, aby kolem sebe šířila zlo a nenávist. V každém z nás je černé místo, které když dobře živíte, tak se objeví. Podříznuté hrdlo, ustřelená hlava. Ne, žádné slitování nečkejte. Tohle všechno mě napadá, když poslouchám debutové demo kanadských black death metalistů GOTTHAMMER.

Fanoušci už asi dávno vědí, že pod kapelou jsou podepsáni zkušení muzikanti, kteří působí ve smečkách jako COMPLOT!, ART OF GORE, DEMONARCHY, HEXETH a spoustě dalších. Výsledkem jejich spolupráce je absolutně nihilistické dílo, které opravdu připomíná návštěvu místa, kde se stal nějaký brutální násilný čin. Také cítíte ve vzduchu pach krve? Pokud ano, tak se vám bude líbit i "Godslaying Sonic Barbarism".


Pokud máte podobné hudební zvrácenosti rádi, budete velmi spokojeni. Jen si to vezměte - logo připomínající ANTICHRIST SIEGE MACHINE, prašivý a primitivní zvuk znějící jako kakofonie z popraskaných kostí, obal vyhlašující válku samotnému nebi a nakonec hudba, u které se pomalu rozpadnete v prach. Tohle je smrt v přímém přenosu, nečekejte žádné slitování. Je to extrém, který bude mnohým připadat monotónní a nezáživný, ale nenechte se mýlit. Poslouchat "Godslaying Sonic Barbarism" je totiž jako dívat se na špinavou stoku, které vytéká z kanálů pod vaším městem. Ve zkažené vodě, stejně jako na této nahrávce, naleznete veškerý hnus a zlo, kterých je schopen pouze člověk. Bubeník působí, jakoby nebyl ani z našeho světa, vokál připomíná rozzuřenou bestii a riffy jsou tak ostré, že vám odpadá všechno maso od kostí. Od téhle smečky nemůžete čekat žádnou současnou umělou produkci s plastovými umělci, kteří si ve volných chvílích hrají na smrt. Zde dostanete opravdovou porci reálného umírání. Představte si mrtvé tělo, ve značném stádiu rozkladu. Udělal to člověk a nebo to muselo být zvíře? Satana můžete občas narozdíl od Boha potkat. Na ulici nebo ve svých myšlenkách. A také v téhle muzice. Připomíná mi starodávný rituál, na kterém byly zvířecí obětí dávno nahrazeny těmi lidskými. Pokaždé, když jsem vstoupil dovnitř, propadl jsem stachu a beznaději. Místnost byla celá od krve. Smrad rozkládajícího se masa a tělo, stylizované do hrůzných poloh. Morbidní galerie smrti, hnusná expozice zvrácených myšlenek. Bestie se probudila. Absolutní negace všeho. Bestiální black death metalové inferno!


Asphyx says:

Every time I went in, I was filled with fear and despair. The room was covered in blood. The stench of decomposing flesh and flesh styled in horrible positions. A morbid gallery of death, a hideous display of twisted thoughts. The beast has awakened. It crawled out of the dark underground to spread evil and hatred. There's a black place in all of us that if you feed it well, it will emerge. Throat slit, head blown off. No, don't expect any mercy. This is what comes to mind when I listen to the debut demo of Canadian black death metallers GOTTHAMMER.

Fans probably already know that the band is signed by experienced musicians who have been in packs like COMPLOT!, ART OF GORE, DEMONARCHY, HEXETH and many others. The result of their collaboration is an absolutely nihilistic work that really feels like visiting a place where some brutal act of violence happened. Do you also smell blood in the air? If you do, you'll also like "Godslaying Sonic Barbarism".


If you like such musical perversions, you will be very satisfied. Just take it - a logo reminiscent of ANTICHRIST SIEGE MACHINE, a dusty and primitive sound sounding like a cacophony of cracked bones, a cover declaring war on heaven itself and finally music that will make you slowly crumble into dust. This is death live, expect no mercy. It's an extreme that many will find monotonous and uninteresting, but make no mistake. In fact, listening to "Godslaying Sonic Barbarism" is like watching a dirty sewer flowing out of the drains beneath your city. In the tainted water, as on this record, you'll find all the filth and evil that only man is capable of. The drummer seems like he's not even from our world, the vocals resemble an angry beast and the riffs are so sharp that all the flesh falls off your bones. You can't expect any contemporary production from this pack, with plastic artists playing death in their spare moments. Here you get a real dose of real dying. Imagine a dead body in a considerable state of decomposition. Did a man do it, or did it have to be an animal? Unlike God, Satan can sometimes be encountered. In the street or in your thoughts. And in this music. It reminds me of an ancient ritual where animal sacrifices were replaced by human ones long ago. Every time I stepped inside, I fell into fear and despair. The room was covered in blood. The stench of decomposing flesh and flesh styled in horrific positions. A morbid gallery of death, a hideous display of twisted thoughts. The beast has awakened. The absolute negation of everything. A bestial black death metal inferno!


Tracklist:
01. Venusian Sadomasochistic Rites (Intro) 
02. Black Blood Ejaculation 
03. Godslaying Sonic Barbarism 
04. Mocking The Nazarene 
05. Sulfuric Throne Of Sodom 
06. Cherubim Vanquished 
07. Perversion In Heaven 
08. Desecration Of Purity 
09. In The Ruins Of Christendom (Outro)

GOTTHAMMER is...
T.S. - Bass/Vocals
S.R. - Guitar
H.C. - Drums

Artwork & Logo by Konstantyn Kopacz
Recorded by GOTTHAMMER

pondělí 4. prosince 2023

Recenze/review - FURNACE FLOOR - Furnace Floor (2023)


FURNACE FLOOR - Furnace Floor
EP 2023, Dawnbreed Records

for english please scroll down

Musel jsem tentokrát kopat hodně hluboko. Odkryl jsem několik metrů vrstev. Shnilé kosti, prašivé lebky, tisíce červů a špína, která se mi dostala hluboko do hlavy. Konečně jsem našel rakev, na které je nápis FURNACE FLOOR. Hnisavý death metal s příměsí zkažené krve, napadlo mě ihned, když jsem EP poslouchal poprvé. Tohle je hudba, kterou poslouchají démoni. To vám můžu podepsat vlastní krví. Zhasl jsem všechna světla a nechal se unášet na ledových vlnách krutých melodií.

Mám pro podobné nahrávky slabost. Připomínají mi dobu mých metalových začátků. Výměny kazet, staré ošoupané džínové vesty, touha po temnotě. Američané navíc ušpinili skladby i black metalem. Myslím, že všichni hříšníci musí být spokojeni. Doporučuji poslouchat v opuštěných márnicích. Jenom vy, mrtvoly a death metal. Co si víc můžou nemrtví přát?


Jasně, je to stará muzika, která se dnes hraje už jenom v podzemí. Na starých pohřebištích a ocení ji opravdu pouze praví fanoušci temnoty a dlouhých stínů. To je v absolutním pořádku. Nikdo dopředu nevíme, jakým způsobem zemřeme. Pokud si tedy nepodřežeme žíly. Než se tak ale stane, můžeme si užít tenhle poctivý kov smrti. Kapela hraje odhodlaně, opravdově, uvěřitelně a ihned si mě získala na svoji stranu. Demo má poctivý, zákeřný a chladný zvuk. Líbí se mi i obal, který se musí skvěle vyjímat na tričku. Po formální stránce je vše v pořádku. Hlavní je pro mě ale atmosféra, která je náležitě mokvající, plesnivá. Jako starý hrob, v rohu hřbitova, kde se pohřbívají pouze oběti prokletých. Měl jsem při poslechu pocit, že jsem lovenou obětí v hustém lese. Neustále jsem se ohlížel za sebe. Lekal jsem se každého stínu. Určitě znáte takové ty neklidné horory, které vám způsobí děsivé noční můry. Tak přesně takovým způsobem na mě působí i EP "Furnace Floor". Budete hnít zaživa, pomalu se rozpadat a nakonec se stanete jen svým vlastním stínem. Kývám se do rytmu a beru do rukou znovu lopatu. Musel jsem tentokrát kopat hodně hluboko. Odkryl jsem několik metrů vrstev. Shnilé kosti, prašivé lebky, tisíce červů a špína, která se mi dostala hluboko do hlavy. Konečně jsem našel rakev, na které je nápis FURNACE FLOOR. Myslím si, že nelze jinak, než vám novinku doporučit. Je totiž šílenou ozvěnou z onoho světa. Má temnou a chladnou atmosféru a hoří jasným černým plamenem. Blackened death metalová inkvizice! Děsivé ozvěny ze starých kobek, které se vám dostanou až do morku kostí!



Asphyx says:

I had to dig very deep this time. I uncovered several meters of layers. Rotten bones, mangy skulls, thousands of worms and dirt that got deep into my head. Finally, I found a coffin that says FURNACE FLOOR. Putrid death metal with a mixture of rotten blood, I thought immediately when I listened to the EP for the first time. This is the music that demons listen to. I can sign this with my own blood. I turned off all the lights and let myself drift on the icy waves of cruel melodies.

I have a soft spot for records like this. They remind me of my metal beginnings. Cartridge swaps, old worn-out denim vests, the longing for darkness. The Americans also dirty the songs with black metal. I think all sinners must be satisfied. I recommend listening in abandoned morgues. Just you, corpses and death metal. What more could the undead want?

Sure, it's old music that's only played underground nowadays. In old burial grounds, and only true fans of darkness and long shadows will really appreciate it. That's absolutely fine. No one knows in advance how we're going to die. Unless we slit our wrists. But before we do, we can enjoy this honest-to-goodness death metal. The band plays with determination, genuine, believable and immediately won me over to their side. The demo has an honest, insidious and cool sound. I also like the cover art, which must look great on a t-shirt. Formally, everything is fine. But the main thing for me is the atmosphere, which is suitably musty. Like an old grave, in the corner of a cemetery where only the victims of the damned are buried. Listening to it, I felt like a hunted victim in a dense forest. I kept looking behind me. I was scared of every shadow. I'm sure you know those unsettling horror movies that give you terrifying nightmares. That's exactly how the "Furnace Floor" EP affects me. You'll rot alive, slowly decay, and eventually become nothing but your own shadow. I sway to the beat and pick up the shovel again. I had to dig very deep this time. I uncovered several meters of layers. Rotten bones, mangy skulls, thousands of worms and dirt that got deep into my head. Finally, I found a coffin that says FURNACE FLOOR. I think I can't help but recommend the news to you. For it is a mad echo of the other world. It has a dark and cold atmosphere and burns with a bright black flame. Blackened death metal inquisition! Terrifying echoes from the old dungeons that will get you to the core!


Tracklist:
1. The Chamber
2. Fevered Lens
3. Under the Heel of God

FURNACE FLOOR


Dawnbreed Records

Recenze/review - PUTRID EVIL - Exhumed... From the Unhallowed Ground (2023)


PUTRID EVIL - Exhumed... From the Unhallowed Ground
CD 2023, Fat Ass Records

for english please scroll down

Když se začaly v okolí ztrácet mladé ženy, nikdo si toho dlouho nevšímal. Žily totiž na okraji společnosti a nikoho nezajímaly. Když nemáš moc ani peníze, neexistuješ. Kdyby si lidé nezačali stěžovat na hrozný zápach, který z nedaleké farmy vycházel, nic by se nestalo. Jenže takhle jsme museli jít dovnitř. A to co jsme spatřili, nám vyrazilo dech. Na hácích byly rozvěšeny kusy shnilého masa. Z klecí byl slyšet nářek a strach. Pach smrti byl cítit úplně všude. Lidská kafilerie. Hnus a špína. Vyběhl jsem ven a následovalo další peklo. Hromady kostí a mezi nimi řezník, který se usmíval. Držel v ruce velkou sekyru. 

To jen abyste se naladili stejným stylem,  jako polská death grindová kapela PUTRID EVIL. Ti přicházejí letos se svým debutem. Je to masakr od začátku do konce. Od riffů stříká krev, pod bicími pukají lebky a vokál je nasáklý chorobami. Máte rádi metalový mlýn na shnilé maso? Tak potom jste zde správně. 


Ruka, která kouká z hrobu, je sevřená v pěst. Stejně jako na parádním černobílém obalu. Autorem je Teufelwerk a jedná se opravdu o povedený motiv. To samé musím napsat i o zvuku, který drtí a pálí, ničí a ochlazuje. Přesně takhle to mám moc rád. Pánové se volně inspirovali u kapel jako GENERAL SURGERY, MUMAKIL, NASUM, NAPALM DEATH, TERRORIZER, GADGET, LOCK UP, BRUTAL TRUTH, PHOBIA, CARCASS. To ale není zase tolik důležité. Hlavní je, že mě baví novinku poslouchat, důležité je, že si vždy na ní zatančím vždy rád na vašich hrobech. PUTRID EVIL jsou nekompromisní a s ničím se moc nepářou. Je to tak dobře. Když se drtí staré lebky, tak se to musí dělat od srdce, opravdově a s nadšením. Líbí se mi opravdovost, ryzost a upřímnost, se kterou se nás Poláci snaží rozsekat na malé kousky. Zůstává po nich pokaždé krvavá šmouha a já nemohu jinak, než se rád a často k nahrávce vracet. Platí zde více než kde jinde - je lepší popíjet pivo ve společnosti této desky, než o ní psát. Tohle je muzika, která se má hrát naživo, v zaplivaných, špinavých klubech. Tohle je setkání v temné uličce se smečkou rozzuřených prašivých psů. Útočí klasicky, tradičně. Ale dělají to velmi zkušeně a nakonec vás roztrhají na kusy. Až zase příště půjdu navštívit místo, kde se stalo něco zlého, vezmu si "Exhumed... From the Unhallowed Ground" určitě s sebou. Lidská kafilerie. Hnus a špína. Absolutně devastující death grindová drtička prašivých kostí! 


Asphyx says:

When young women started disappearing in the area, no one noticed for a long time. They lived on the fringes of society and were of no interest to anyone. If you don't have power or money, you don't exist. If people had started complaining about the terrible smell coming from the nearby farm, nothing would have happened. But this way we had to go in. And what we saw took our breath away. There were pieces of rotten meat hanging from hooks. There was wailing and fear coming from the cages. The smell of death was everywhere. A human rendering plant. Filth and filth. I ran out and more hell ensued. Piles of bones and a butcher smiling among them. He was holding a big axe. 

This is just to get you in the mood, like Polish death grind band PUTRID EVIL. They're coming out with their debut this year. It's a massacre from start to finish. Blood spurts from the riffs, skulls crack under the drums and the vocals are soaked with disease. Do you like the rotten meat metal mill? Then you've come to the right place.


The hand that looks out of the grave is clenched in a fist. Just like the gorgeous black and white cover. The author is Teufelwerk and it is a really nice motif. I must say the same about the sound, which crushes and burns, destroys and cools. That's exactly how I like it. The gentlemen have taken inspiration from bands like GENERAL SURGERY, MUMAKIL, NASUM, NAPALM DEATH, TERRORIZER, GADGET, LOCK UP, BRUTAL TRUTH, PHOBIA, CARCASS. But that's not so important. The important thing is that I enjoy listening to the new stuff, the important thing is that I'll always be happy to dance on your graves to it. PUTRID EVIL are uncompromising and don't mess with anything too much. It's that good. When you crush old skulls, it has to be done from the heart, genuinely and with passion. I like the genuineness, the sincerity and the honesty with which the Poles try to chop us into small pieces. They leave a bloody smear every time and I can't help but return to the recording often and gladly. It applies here more than anywhere else - it's better to drink beer in the company of this record than to write about it. This is music that should be played live, in seedy, dirty clubs. This is an encounter in a dark alley with a pack of rabid mangy dogs. They attack in the classic, traditional way. But they do it very expertly, and eventually they'll tear you apart. Next time I go to a place where something bad has happened, I'll take "Exhumed... From the Unhallowed Ground" with me. Human rendering plant. Filth and scum. Absolutely devastating death grind of mangy bones!



Tracklist:
01. Morbid Slaughter 
02. Rotten Vermin 
03. Necroholocaust 
04. Assault Of Vomitous Nausea 
05. Bind, Torture, Kill 
06. Eternal Putrefaction 
07. Cemetery Raids 
08. Exhumed... From The Unhallowed Ground 
09. The Tomb 10. Brutally Lobotomized 
11. Leaping Over Headstones 
12. Dawn Of Putrid Decay 
13. Immersed In Cadaverous Stench 
14. World Dead

Putrid Evil is:
Dave W. - vocal & guitars
M.D. - drums
Lazarus - bass guitar

neděle 3. prosince 2023

Recenze/review - DEMONCY - Black Star Gnosis (2023)


DEMONCY - Black Star Gnosis
CD 2023, Dark Descent Records

for english please scroll down

Bestie číhající ve tmě. Žhnoucí oči a pach smrti, který ji provází. Našlo se další tělo. Roztrhané na kusy a spálené na popel. Lidé se bojí vycházet ven. Ulicemi se vznáší strach a smrt číhá na každém rohu. Nikdo se už dávno neusmívá. Na město padla tma a neproniknutelná mlha. Útočí ze zálohy, nečekaně a krutě. Démon temnoty, samotný ďábel. Je jen na vás, zda mu podlehnete. Bude lepší, když se zavřete do katakomb a budete poslouchat novou desku amerických black metalistů DEMONCY. A to do té doby, než si pro vás přijde.

Kapela datuje svůj vznik do devadesátých let minulého století. Když se podíváte do historie, tak tahle smečka nenahrála slabou desku. Pánové navěky zasvětili svůj život prokletému kovu smrti. Letos přicházejí s dalším rituálem. A to po dlouhých jedenácti letech v podzemí. Bestie se znovu probudila. 


Je to klasický, tradiční a velmi ortodoxní black metal té nejvyšší kvality. Žádné kompromisy, ani zbytečnosti. Jenom na malé kusy nasekaná tma a chlad. Nic pro slabé povahy. Tady se hraje pro všechny nesvaté, prokleté. S krvavou jiskrou v oku. Vše je ohlodané na kost a odehrává se v podobném stylu, jako to umí kapely typu PROFANATICA, ARCHGOAT, BLACK FUNERAL, BLACK WITCHERY, JUDAS ISCARIOT, VON a spousta dalších, kteří pochopili, o čem je nekonečná temnota. Primitivní riffy, atmosféra plná špinavého ohně, mráz, usazený hluboko v kostech. Takhle vnímám novinku "Black Star Gnosis" já, i všichni démoni. Syrový, zničující zvuk (recorded and mixed by VJS at Dirge Forge), chorobný vokál, riffy ostré tak, že po nich odpadává maso od kostí. K tomu si připočtěte divoké bicí, do černé mlhy zahalený obal (Art and design for Black Star Gnosis by Ixithra) a máte před sebou skupinu, která připomíná v mnohém jezdce apokalypsy. Tohle je hudba ze starých, prašivých kobek, ze hrobů, ve kterých jsou uloženi padlí mniši. Když budete poslouchat pozorně a půjdete kolem kostela, budou se obracet kříže směrem dolů. DEMONCY hrají postaru, neobjevují nic nového, ale jsou tak návykoví, že jim určitě podlehnete. Stačí jenom věřit na peklo a zhasnout všechna světla. Ocitnete se na starodávném obřadu, budete se děsit každého stínu a modlit se k Belzebubovi. Troufám si tvrdit, že se nové album opravdu povedlo. Tohle je šílenství, chaos a nekonečné rouhání. Bestie číhající ve tmě. Žhnoucí oči a pach smrti, který ji provází. Našlo se další tělo. Roztrhané na kusy a spálené na popel. Lidé se bojí vycházet ven. Ulicemi se prochází strach a smrt číhá na každém rohu. Ďábelský, zvířecí black metalový řev šílené bestie! Temnota se vrátila, absolutní zlo!


Asphyx says:

A beast lurking in the dark. Glowing eyes and the smell of death that accompanies it. Another body has been found. Torn to pieces and burned to ashes. People are afraid to come out. Fear hovers in the streets and death lurks on every corner. No one smiles anymore. Darkness and an impenetrable fog has fallen over the city. They attack from ambush, unexpected and cruel. The demon of darkness, the devil himself. It's up to you whether you succumb to it. You're better off locking yourself in the catacombs and listening to the new album by American black metallers DEMONCY. Until it comes for you.

The band dates back to the 1990s. If you look into the history, this pack hasn't recorded a weak record. The gentlemen have forever dedicated their lives to the cursed metal of death. This year, they come up with another ritual. And after 11 long years underground. The beast has reawakened.


It is classic, traditional and very orthodox black metal of the highest quality. No compromises, no uselessness. Just darkness and coldness chopped into small pieces. Nothing for the faint of heart. This is for all the unholy, the damned. With a bloody sparkle in their eye. Everything is gnawed to the bone and played in a similar style to bands like PROFANATICA, ARCHGOAT, BLACK FUNERAL, BLACK WITCHERY, JUDAS ISCARIOT, VON and many others who understand what endless darkness is all about. Primitive riffs, an atmosphere full of dirty fire, a chill settled deep in the bones. This is how I, and all demons, perceive the new "Black Star Gnosis". Raw, devastating sound (recorded and mixed by VJS at Dirge Forge), sick vocals, riffs so sharp that the flesh falls off the bones. Add to this the ferocious drums, the cover wrapped in black mist (Art and design for Black Star Gnosis by Ixithra) and you have a band that in many ways resembles the horsemen of the apocalypse. This is music from old, dank dungeons, from the graves where fallen monks are laid to rest. If you listen carefully and walk past the church, they will be turning the crosses downwards. DEMONCY play the old-fashioned way, not discovering anything new, but they're so addictive that you're bound to fall for them. All you have to do is believe in hell and turn off all the lights. You'll find yourself at an ancient ceremony, dreading every shadow and praying to Beelzebub. I dare say the new album is a real success. This is madness, chaos and endless blasphemy. A beast lurking in the dark. Glowing eyes and the smell of death that accompanies it. Another body has been found. Torn to pieces and burned to ashes. People are afraid to come out. Fear stalks the streets and death lurks on every corner. The devilish, animalistic black metal roar of a mad beast! The darkness has returned, absolute evil!


Black Star Gnosistracklist:
1. Across the Setian Planes
2. Ipsissimus of Shadows
3. Black Star Gnosis
4. Cosmic Curse Invocation
5. Syzygy of Unholy Trinity
6. De Mysterium Noctis
7. Performing the Ceremonies of Tragedy
8. Cosmic Curse Expulsion
9. Occultation of Typhon

Demoncy is:
Ixithra - Satanic Psalms & Sempiternal Malice
VJS - Typhonian Strings & Titan Skins

Recenze/review - SORT SIND - I Skyggen af Livet (2023)


SORT SIND - I Skyggen af Livet
CD 2023, Nuclear Winter Records

for english please scroll down

Dlouhá chodba bez konce. Po stěnách stéká smradlavá voda a hnis. Krysy tančí na ostrých střepech. V kostech se mi zase usadil chlad. Ze tmy vystoupí přízraky a kývnou mi na pozdrav. Jejich otázka je vždy stejná. Ptají se mě, jestli bych pro ně neměl nějakou novou muziku, něco dobrého, temného, šíleného a syrového. Ihned jim doporučuji debutovou desku dánských SORT SIND. Divoký a děsivý black death metal, který má velmi pochmurnou a šílenou atmosféru.

Pod touhle kapelou jsou podepsáni dva muzikanti, kteří si prošli mnoha skvělými smečkami (TAPHOS, HYPERDONTIA, APPARATUS, PHRENELITH, SULPHUROUS a spoustou dalších). Můžete se tak spolehnout na to, že jsou veškeré formální věci jako zvuk, obal, produkce v absolutním pořádku. Můžete se tak soustředit na to nejdůležitější. Na spoustu zajímavých nápadů, které pochází z onoho světa. Alespoň tak vnímám nové album já. 


Základem je syrový smrtící kov z devadesátých let minulého století. Přidány jsou potom epické melodické black metalové pasáže, která působí velmi majestátně, vznešeně. Zároveň, a to oceňuji jako starý fanoušek kovu nejvíce, si kapela zachovává určitou drsnost, divokost, neurvalost. Opravdu si připadám, že se procházím nekonečnými chodbami Hádovy říše. Občas nahlédnu do kobek a exhumuji z nich jen ty nejlepší kusy shnilého masa. SORT SIND patří bez debat mezi ně. Pánové mají svůj rukopis a atmosféra je doslova magická, uhrančivá. Určitě jste někdy potkali někoho prokletého a viděli jeho temný pohled v očích. Tak přesně taková je i nová deska "I Skyggen af Livet". Mocná i děsivá, ostrá i vznešená. Svět je při poslechu zahalen v šedivých mracích. Jako když se touláte chladným sychravým městem. Prázdné ulice plné stínů. Pokaždé mě mé kroky zavedou na hřbitov. Už dávno vím, kde je vchod do podzemí. Nové album zde muselo být nahráváno, s tím jsem si absolutně jistý. Ne, Dánové neobjevují nic nového, ale hrají velmi zajímavě, přesvědčivě, uvěřitelně. Některé skladby jsou možná trošku delší, mě to ale vůbec nevadí. Jsem rád v přítomnosti přízraků, s chutí si vychutnám chlad a temnotu, které ze songů doslova odkapávají, jako krev z proříznuté tepny. Zhasněte prosím všechna světla. Potom si vychutnáte novou desku nejlépe. Dlouhá chodba bez konce. Po stěnách stéká smradlavá voda a hnis. Krysy tančí na ostrých střepech. V kostech se mi zase usadil chlad. Nahrubo nasekaná tma! Mrazivý black death metalový výlet do záhrobí!


Asphyx says:

A long corridor with no end. Stinking water and pus dripping down the walls. Rats dance on the sharp roofs. The cold settles in my bones again. Ghosts step out of the darkness and nod a greeting. Their question is always the same. They ask me if I have any new music for them, something good, dark, crazy and raw. I immediately recommend them the debut album of Danish SORT SIND. Wild and scary black death metal, which has a very gloomy and crazy atmosphere.

This band is signed by two musicians who went through many great packs (TAPHOS, HYPERDONTIA, APPARATUS, PHRENELITH, SULPHUROUS and many more). So you can count on all the formal things like sound, packaging, production being in absolute order. So you can concentrate on what's most important. On the many interesting ideas that come from that world. At least that's how I see the new album.


The base is raw lethal metal from the 1990s. Then epic melodic black metal passages are added, which have a very majestic, sublime effect. At the same time, and this is what I appreciate the most as an old metal fan, the band retains a certain grittiness, ferocity. I really feel like I'm walking through the endless corridors of Hades. Occasionally I peer into the dungeons and exhume only the best pieces of rotten flesh. SORT SIND is without question one of them. The gentlemen have their own signature and the atmosphere is literally magical, enchanting. I'm sure you've met someone cursed and seen the dark look in their eyes. That's exactly what the new album "I Skyggen af Livet" is. Powerful and terrifying, edgy and sublime. The world is shrouded in grey clouds when you listen to it. It's like wandering through a cold, freezing city. Empty streets full of shadows. Every time my footsteps take me to the cemetery. I already know where the entrance to the underground is. The new album must have been recorded here, I'm absolutely sure of it. No, the Danes are not discovering anything new, but they play very interesting, convincing, believable. Some of the songs are maybe a bit longer, but I don't mind that at all. I like to be in the presence of ghosts, I relish the coldness and darkness that literally drip from the songs, like blood from a cut artery. Please turn off all the lights. Then you'll enjoy the new album best. A long corridor with no end. Stinking water and pus dripping down the walls. Rats dance on the sharp roofs. The cold settles in my bones again. Coarse-chopped darkness! A chilling black death metal trip to the beyond!


SORT SIND “I Skyggen af Livet” Tracklist:
1. Morke
2. Fortærer
3. Foragt
4. Hævntorst
5. Tomhed
6. Skygge
7. Sortsyn
8. Dysterhed

band:

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý třicátý třetí - Šedivé setkání s realitou


Příběh čtyř stý třicátý třetí - Šedivé setkání s realitou

Vstávám v pět. Obléknu se a jsem mrzutý. Raději bych se tulil ve vyhřáté posteli ke své milé. Jenže to nejde. Musím mít do školy odkrouceno skoro měsíc praxe. Vybral jsem si Škodovku. Vlastně ani nevím proč. Asi jen proto, že je to nejblíž. Pokuřuju před bránou a sleduji davy lidí jdoucí dovnitř. Nikdo nevtipkuje, všichni jsou zachmuření. Sem tam se objeví plamínek cigarety. Všichni mají kožené tašky přes rameno. V nich namazané chleby i placatici. Starý závod, momentálně v totálním rozkladu. Tady je ještě socialismus se vším, co k tomu patří. Seřvou mě už na vrátnici. Vlastně ani nevím proč. Vrátný si pořád myslí, že je jedním z nejdůležitějších lidí ve fabrice. Potvrdí mi nějaký papír a prý mám jít na personální. Přijdu tam ale pozdě. Nikde nejsou žádné směrovky, ani plánky. A když se zeptám někoho na cestu, tak buď vůbec neodpoví nebo mě pošle do prdele. Všechno je děsně negativní. Zažil jsem škodovku i v Boleslavi, ale tam byla nátura lidí o hodně veselejší.

"To nemáš hodinky?": zakřičí na mě paní v kostěných brýlích. Je jí kolem padesáti, hlavu má načančanou v trvalé a na provázku brýle. Stojím před ní jako školáček. Samozřejmě si neodpustí kecy o dlouhých vlasech. Tohle má být jako dnešní student, otočí se k úplně stejné kolegyni. Vypadá to, že jsou naštvaný hlavně proto, že jsem jim narušil jejich rutinu. Na plotýnce totiž syčí voda na kafe. Druhá paní si zapálí a sjede mě pohledem. Fakt studujete strojárnu? Přikývnu a nějak nemám náladu se s někým bavit. Půjdeš do konstrukce, tam už z tebe udělají chlapa. Nikdo mě neodvede, musím jít sám. Zase bloudím po chodbách a modlím se, aby aspoň tam byli nějací normální lidé. Nejsou. Vedoucímu je snad sedmdesát. Kouká na mě přes tlusté brýle a neustále dokola opakuje, co mu to sem posílají za materiál. Pak mě začne z ničeho nic přezkušovat z materiálů. Něco vím a něco si už nepamatuju. Tohle je fakt socialismus s lidskou tváří. Cože? Asi jsem to řekl nahlas. Budeš přidělenej k Vogelovi. Další starej šedivej pán, co mě ani nepozdraví. Stojím u jeho stolu a čekám. Skoro čtvrt hodiny, dává mi to sežrat, jsem pro ně vetřelec, co přišel z venčí. Mlčí a píše si něco do nějaké knihy. Pak teprve milostivě zvedne oči a řekne mi, že nemá rád máničky. Rozdíl mezi metalistou a starou máňou sem asi nedorazil. 

A protože mě nemá rád, pošle mě do archívu. Nejdřív tu jsem sám a pak přijde jedna stará paní. První člověk, se kterým se dá bavit. Nabídne mi kafe a mluví se mnou. Nejdřív se oťukáváme a pak si dáme cigárko. Pokecáme docela dobře. Ukáže mi, co budu dělat. Vypadá to, že pan konstruktér se mě elegantně zbavil. Prvním mým úkolem je připravit nějaké výkresy na dílnu. Některé na sobě mají ještě hákové kříže, jiné srpy a kladiva. Hákáče musím při kopírování zakrývat, srpy a kladiva nevadí. Ptám se proč a paní Dana, jak se jmenuje, jen smutně pokývá hlavou. Taky jí to vrtá hlavou, ale pak jen mávne rukou. Vše udělám poměrně rychle a ihned se aktivně hlásím o další práci. Brzdi mladej, takhle se tady nemaká, do důchodu daleko. Zase se pije kafe a když přijde dovnitř pán z dílny v montérkách, jestli už máme výkresy připravené, tak se na něj paninka rozkřikne. Co si to jako myslí, máme toho nad hlavu, dokonce ani mladej nestíhá. To ho musíš Danuško zaučit, usměje se a jde pryč. Ihned pochopím, že v reálné práci ve škodovce je nutné hlavně předstírat. Další kafe a cigáro, tentokrát venku a pak se jde na oběd. Tam už všichni posedávají. Je řízek s knedlíkem a zelím. Jím to poprvé v životě. 

U našeho stolu pochopím, že oběd a svačiny jsou nejdůležitější chvíle dne. Pak taky cigára venku. Tam se všechno domluví, pokecá se, jak jde život a taky se tam mladí i staří dohodnou, kam a kdy si půjdou zašukat. Ke mě se třeba ihned přifaří poměrně pěkná sekretářka. Na mě je sice dost stará, ale vypadá to, že tady se na tyhle věci moc nehraje. Po obědě se tak z některých kanceláří ozývají notoricky známe zvuky. Jdu se raději projít po dílně. Tam se někde maká a někde sedí dělňasové u strojů a tajně popíjejí. Nějak nechápu, jak to může celé vůbec fungovat. Když si to srovnám s boleslavskou škodovkou, kterou mají už pod sebou Němci, to se nedá srovnat. Tam jsou ale linky, sériová výroba. Tady je to hlavně o řemeslu. Ďábelští soustružníci, vzpomenu si na známý song. Co se tady bimcáš? Nemáš co dělat?

Křičí na mě nějakej chlápek kolem padesátky. Má dvě brady i krky. Pokusím se mu vysvětlit, že jsem jen obyčejný student na práci, ale řve tak nahlas, že jdu prostě s ním. Naběhla mu totiž žilka na krku a bojím se, aby to s ním neseklo. Najednou jsem ve skladu a mám v ruce bednu. Asi hodinu chodím od jednoho regálu k druhému. Všude jsou dámy tak kolem čtyřicítky, co si mě divně prohlížejí. Dostal jsem se sem přesně ve chvíli, kdy se tady maká. Nikdo nemluví, všichni dělají stereotypní nacvičené pohyby. Nechápu smysl, podle mě jenom přerovnávají bedny a krabice a pak je zase vracejí zpět. Raději vypnu mozek a dívám se kolem. Na zdech tu zůstaly stále staré komunistické nástěnky a nápisy. Nejednou jedna z nich něco řekne a všechny se rozprchnou. Zalezou do kumbálů a už bání a pijou kafe. Jedna, taková macatá samice, ale zůstane stát u mě. Kývá hlavou a mrká. Nechápu. Chytne mě za montérky, ve kterých tu musím chodit a sáhne mi mezi nohy. Leknu se, no spíš vyděsím. Co je? Zeptá se takovým tím hrubým hlasem, co mají velké ženy. Normálně se bude šukat, ne? Uteču a za dveřmi potkám několik vytlemených čumilů. 

Zase chvilku bloudím, ale nakonec archív najdu. Paní Dana už ví, kde jsem byl. Má ze mě srandu a dá mi zase nějaké kopírování. Mám to za deset minut a pak sepíšu velmi kladou zprávu do školy, jak jsem zde konstruoval. Když to mám hotové, dáme zase kafe a cigáro. Už se mi pěkně motá hlava. Jak to můžou vydržet? Zeptám se na to a dostanu lahváče. Hele, něco ti ukážu, zajdeme do místnosti úplně vzadu. Tam jsou staré knihy a kroniky ze škodovky. Velmi zajímavé, řeknu už u první. Zrovna tu vyrábějí děla pro rakouskou armádu. Pak následuje krásné období mezi válkami. Vysmáté obličeje se pomalu mění v zádumčivé. Lidé na fotkách hajlují. Mají od Němců rekreace a vcelku dobré peníze. Ne všichni, ale většina ano. Židy, co tu makali a dělali tu nejtěžší práci, nikdo nefotil. A když už, tak se musejí také usmívat. Následují dlouhé roky rudých praporků. Pionýrky a pionýři. Lidové milice. Některé lidi poznávám. Sedí vedle v konstrukci. Pak už nikdo nic nepsal. Tady si skoro všichni myslí, že bylo za socialismu lépe. Byl pořádek a řád a ne ten bordel jako dneska.

Paní Dana usoudí, že by mi měla říct, co ona. Bývala na vysoké škole profesorkou, ale v šedesátém osmém moc věřila ve svobodu. Tak ji uklidili. Do archívu. Tady prý nemohla škodit. A ona tu zůstala. Manžel se s ní rozešel, protože on byl přesvědčeným, vyčůraným (ona řekla vychcaným) komunistou. Kývám hlavou a poslouchám velmi bedlivě. Mě podobné příběhy vždycky zajímaly, myslím, že by neměly být zapomenuty. Jenže jsem mladý a naivní. Myslím si, že lidi jako celek nebudou opakovat stále dokola stejné chyby. Ona to není pravda, ale já tenkrát po revoluci, i pár let po ní, stále věřil těm krásným slovům o svobodě, o dialogu, o lásce. O tom, že když budeš poctivý a budeš se snažit, tak se budeš mít dobře. Nenudím tě? Zeptá se mě a já řeknu, že rozhodně ne. Je moc ráda a já mám tak nakonec docela slušnou praxi. Sice dělám úplně něco jiného, než bych měl, ale to je jedno. I v téhle děsně šedivé realitě se našli skvělí lidé. Jinak to ale byla bída s nouzí. Nemyslím ani tak odborně, na tom byl škodováci vždycky dobře, ale co se týká chování a charakterů, tak to pro mě byl opravdu šok. Takový náraz, spadnutí z oblaků, na kterých jsem se vznášel díky knihám, hudbě a diskuzím se stejně založenými kamarády. 

Konečně padla. Pořád se nikdo neusmívá. Jdu s davem k bráně. Vrátný nás sleduje ostřížím zrakem. Na velkou samici ze skladu čeká malinký manžel a dvě dítka. Ona je objímá a olíbá. Pak jdou svorně užívat rodinného života. Pochopím to. Secvakne mi to. Škodovka je svět sám pro sebe. Máte tak dva životy. Jeden uvnitř ní, v šedi a demotivaci a potom ten soukromý, kde můžete být klidně i normálním člověkem. Poznám od té doby škodováka na sto metrů. Podle stylu chůze, podle pohybů i toho, jak mluví a vystupují. Čeká na mě blondýnka. Když se jdu pozdravit a obejmout, tak zaslechnu, jak tam nějaký konstruktér zahlásí něco hodně sprostého. Otočím se, že se jako budu prát, ale on křikl z davu. V tom je jak známo každý silný. Mávl jsem nad debilem rukou a šli jsme na pivo. Musím všechno vyprávět a moje milá mi řekne, že jsem se opravdu totálně míjím se školou, na které studuji. Hele, pořád lepší, než jít na vojnu. Odpovím a pak nám je až do rána jenom dobře. Tedy až do pěti, kdy musím zase vstávat do šedi všedních dní.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 2. prosince 2023

Recenze/review - TENEBRO - Ultime grida dalla giungla (2023)


TENEBRO - Ultime grida dalla giungla
CD 2023, Xtreem Music

for english please scroll down

Každý den mi byl vyříznut kus masa z těla. Ze zad, z břicha, z tváří. Rány se dávno zanítily a ocitl jsem se ve zvláštním horečnatém stavu. Byl jsem pověšen za háky a nejdříve mi byla zima. Jenže pak přišla větší bolest a chlad ustoupil dozadu. Promítali mi na plátno staré hororové filmy ze sedmdesátých a osmdesátých let. Krev tekla proudem, slečny měly děs v očích a monstra vylézala z děr. Také mi pouštěli novou desku italských death metalistů TENEBRO. 

Ti spojili oba světy, ten metalový i hororový, v jeden smrtící koktejl. Hudba tím získala na ještě větší uvěřitelnosti. Ne, neseděl jsem ve svém pokoji. Byl jsem během poslechu uvnitř šílených představ, děsivých nočních můr a příběhů, které nikdy nemají dobrý konec. Ihned jsem věděl, že tuhle desku budu poslouchat ještě hodně dlouho. A to i přesto, že italsky vůbec neumím. 


Hudebně se jedná o smrtící kov, který je ohlodaný až na kost. Pokud máte rádi MORTICIAN, AUTOPSY, IMPETIGO, tak neváhejte ani chvilku. Riffy jsou sice jednoduché, nebál bych se napsat primitivní, ale vše je podřízeno hlavně výsledné krvavé atmosféře. Přístupem mi potom hudba těchto maniaků připomíná mé oblíbené ACID WITCH. Určitě jste chodili se svými dívkami do starých kinosálů. Vstupné za pár korun. Naschvál jsem volil vždy ty nejděsivější filmy, protože se vždycky hrozně bála, chtěla pak odvézt domů a znáte to, bylo to moje mládí. TENEBRO mi všechno tohle připomněli, rozdrásaly moje vzpomínky a navíc hrají hudbu, která mě baví. Neobjevují sice nic nového, ale to ani není účelem. Je to jako vytáhnout staré videokazety, oprášit rekordér a udělat si poctivý retro víkend. Z principu mě podobné věci baví a baví mě i nové album "Ultime grida dalla giungla". Tehdejší italské filmy z přelomu 70 a 80 let minulého století mají dodnes mezi fanoušky kultovní status. Pokud hledáte u muziky hlavně zvrácené a chladné nálady, pokud se rádi bojíte a lekáte stínů, potom neváhejte ani chvilku. Nikdy nevíte, kdo číhá za rohem. Historie lidstva je násilím doslova protkaná. U filmu i u téhle muziky aspoň víte, že je vše nadsázka. Pánům se opravdu povedlo obojí spojit dohromady velmi elegantně. Nečekejte žádný zázrak, ale syrový nářek trpících. Každý den mi byl vyříznut kus masa z těla. Ze zad, z břicha, z tváří. Rány se dávno zanítily a ocitl jsem se ve zvláštním horečnatém stavu. Byl jsem pověšen za háky a nejdříve mi byla zima. Jenže pak přišla větší bolest a chlad ustoupil dozadu. Mimochodem, ten obal je skvělý! Chladná, temná a děsivá hororová death metalová můra! Krve se ve vás nedořežou!


Asphyx says:

Every day a piece of meat was cut out of my body. From my back, from my stomach, from my cheeks. The wounds had long since healed and I found myself in a strange feverish state. I was hung by hooks and at first I was cold. But then came more pain and the coldness receded. They projected old horror movies from the seventies and eighties onto the screen for me. Blood was flowing, the ladies had terror in their eyes and monsters were coming out of the holes. They also played me the new album by Italian death metallers TENEBRO. 

They combined both worlds, metal and horror, into one deadly cocktail. It made the music even more believable. No, I wasn't sitting in my room. I was inside crazy fantasies, terrifying nightmares and stories that never have a good ending. I knew immediately that I would be listening to this record for a long time to come. Even though I don't speak any Italian.


Musically, it is a deadly metal that is gnawed to the bone. If you like MORTICIAN, AUTOPSY, IMPETIGO, don't hesitate a moment. Riffs are simple, I wouldn't be afraid to write primitive, but everything is subordinated mainly to the resulting bloody atmosphere. The approach of these maniacs' music reminds me of my favourite ACID WITCH. I'm sure you used to go with your girls to the old cinema halls. Tickets for a few crowns. I always chose the scariest movies on purpose because she was always so scared, wanted a ride home afterwards and you know, it was my youth. TENEBRO reminded me of all this, they tore my memories apart and they play music I enjoy. They're not discovering anything new, but that's not even the point. It's like pulling out the old video tapes, dusting off the recorder and having an honest retro weekend. On principle, I enjoy things like this and I enjoy the new album "Ultime grida dalla giungla". Italian films from the late 1970s and early 1980s still have a cult status among fans today. If you're looking for mostly twisted and cool moods in music, if you like to be scared and afraid of shadows, then don't hesitate a moment. You never know who's lurking around the corner. The history of mankind is literally riddled with violence. At least with this film and this music you know it's all hyperbole. The gentlemen have really managed to bring both together very elegantly. Don't expect a miracle, but a raw cry of the suffering. I had a piece of flesh cut out of my body every day. From my back, from my stomach, from my cheeks. The wounds had long since healed and I found myself in a strange feverish state. I was hung by hooks and at first I was cold. But then came more pain and the coldness receded. By the way, that cover is great! A cold, dark and scary death metal horror moth! You won't be able to taste the blood!


Tracklist:
01. Ferox 
02. Lo Squartamento Della Tartaruga 
03. Feto Strappato E Gettato Nel Fango 
04. Khakhua 
05. Ultime Grida Della Guingla 
06. Pellicola Maledetta 
07. Il Ritovamento Della Donna Impalata 
08. A Caccia... Di Umani 
09. Il Paese Del Sesso Selvaggio 
10. Massacro Della Troupe 
11. Oscuro Rito Sessuale

Interview - INSEPULTO - Dark, raw, killer death metal that leaves a trail of blood!


Interview with death metal band from Costa Rica.

Answered Alfonso Perez (bass, guitars, drums), The Master Butcher - vocals - thank you!

Recenze/review - INSEPULTO - Undead... but Not Alive (2023):

Ave INSEPULTO! Greetings to Costa Rica. I hope everything is fine with you. I was really looking forward to your new album „Undead... but Not Alive“, I have always had a lot of fun with previous records and I was happy to come back to them. How did the new piece come about and why did it actually take so long?

A.P. - Hails Jakub. And thank you for your support and this interview. It's great to hear that you like our music. Finishing this third album was both, an ordeal and an achievement. And there are way too many reasons behind the time we took to complete "Undead.... but not alive". For example, some of these songs were writen before our previous album, "The Necrodex" came out. So we were sitting on them for almost a decade. But I think it was a positive thing. It gave us the opportunity to really analyze what we wanted with the material and how it would be done. This just feels like the right time to release it.


The new album is your third long-played album so far. However you have been playing since 1993 so it is not that much. Why so? What was the problem – money, time…?

A.P. - The main problem back then was distance and transportation. We were a bunch of kids who lived far apart from each other and nobody owned a car or a motorbike. And public transportation didn't help either. So the band entered a period of inactivity until 2007 and we have 3 albums so far. It's been some time but we are hanging in there, so to speak.

The Master Butcher – Even when Insepulto’s foundation dates back to 1993, it wasn’t until 2007/2008 that the whole thing started more seriously. In practical terms that means, 3 albums in 15 years, 1 album each 5 years, which in my opinion to too much between one and the other…but it’s even more considering our previous album came out in 2015…8 years ago.

Clearly we can see a pattern here. Insepulto have always had difficulties to work – for whatever the reasons – the evidence is clear. That’s why at certain point during the process of making this album I said to Alfonso we should better change the original title we had chosen - “Sworn to Death” - for something more applicable to what this project has been…an entity that his not dead but at the same time is not alive.

I really wanted this album to come out because, based on the above evidence, it is probably the last I will participate considering that I don’t see myself recording another one in 6 or 7 years from now.

The lyrics in death metal are sometimes underestimated. You sing about darkness, death and Satanism. What are the new album´s lyrics about and who is the author? Do you want to share some message with your songs?

A.P. - The Master Butcher takes care of all the lyrics. He has a lot more expertise, knowledge and taste when it comes to concepts, ideas and specially, his amazing phrasing. I only contributed with lyrics to the song "Dawn of Human Remains", which was inspired by imagining the dawn after D-Day at Normandy.

The Master Butcher – Normally I take care of all the lyrics and the source of inspiration can come from various sources. For this album I took kind of a more “introspective” approach with some lyrics talking about myself like the “My Morbid Ways” which I sing in first person but the listener can also relate to him/her self. Other lyrics like “Abject Tyrant’ tend to have a more political message questioning despotic authoritarian regimes. In other songs, the message – if there’s such of thing – is more philosophical, “Where No Notion of Sin Exists” is an example of that because I mention concepts like innocence and sin, two elements that shape what human beings are. Finally, you can find the typical “gory” lyric like “Exhumed to Rot” where the whole thing is about that…exhuming a corpse and seeing it rot.


What fascinates me about "Undead... but Not Alive" is the connection between darkness and blasphemy. It's an album that's full of absolute blasphemy, occultism. No compromise. It's very much about believing in what you're playing. Where do you stand in your relationship with Christianity? How does religion affect life in Costa Rica?

The Master Butcher – In Costa Rica, the majority of people identify themselves as Roman Catholic, and although the constitution grants freedom of religion, Catholicism is the official religion of the country. Approximately 17 percent of the population identify themselves as evangelical Protestants.

How does INSEPULTO compose? How the whole process works when you compose new material? Who is the author of your music?

A.P.- It is pretty simple at first. I write all the music. Once I have demo tracks ready and they have passed my filter, we both get together and listen to them carefully. We exchange ideas about improvements, changes, etc. Then I get back to recording and editing. The process is repeated until we feel the songs are finished. And then The Master Butcher adds concepts, lyrics and phrasing.


I love the sound of this album. It is dark, cold and sharp at the same time. In what studio did you recorded your album? Did you talked about the final sound and mastering?

A.P. - Thank you. I tracked guitars, bass and drums in my personal home studio. Vocals were recorded by our friend Mauro at his Onirica Estudios and the mix and master was done at Signaturetone Recording by Adam Tucker. We think this album sounds exactly how we wanted it to sound. Adam is an absolute master in his craft and an awesome guy to work with. I do think his input was a very important part of the sound on this album.

You released your album by Mexician Iron, Blood and Death Corporation. Why did you choose this label and how are you satisfied with their work?

A.P. - All I will say it that we are eternally thankful to Antonio and his label IBDC. He wanted to release our third album since the start and he waited patiently until we were ready. We could not be happier and prouder to be working with IBDC.

The history of the band dates back to 1993. How did the idea to play death metal come about? Who was your role model? Please reminisce for us! What was it like to play death metal in Costa Rica in the 90s?

A.P. - INSEPULTO was to be a combination of members from 3 different local bands. Some kind of "super group" so to speak. But we never went past the concept and some riffs long lost forgotten. We knew we wanted to play Death Metal because that's what we liked. Back in the 90's, the scene was slowly developing. There were only a few bands, one pretty different from the other, with their own identity and sound. We also spread the word around and tried to play as much as we could because not all venues had interest in extreme metal gigs. It was really exciting and interesting. Then came an event that brought the underground onto the public eye and that cause a total stop and huge stagnation in the scene. That is a story for another time though.


And what about the underground scene in your country in general? Is it alive in Costa Rica? Are you from San Jose, do you meet somewhere for death metal? If I visited the city, where should I go to a show? What about the fans? Do they support the bands?

A.P. - Luckily, the Underground is alive and well. There has been a proliferation of bands starting around 2008. Nowadays you can find bands playing every genre and subgenre there is and then some. Yes, we do live in San Jose (the capital) and there are 3 or 4 music stores we gather from time to time. There are also 2-3 "Metal" bars where band members and fans hang out, drink and listen to some good old metal. People are supporting the bands by buying their stuff, merch and attending gigs. If you caem down here, I would recommend those same stores and bars.

Do you have any dreams with the band? In the underground you have a good name, but you want to move somewhere higher? I mean, are you attracted to a tour with a big name, to play at a big festival, to release another record at a well-known label? What dreams and vision do INSEPULTO have?

A.P. - Since we started, we had a pretty clear goal: to pay homage to the music and the artists we liked the most. In this case, the most traditional, devout and orthodox Death metal. We never had anything else in sight. We have been extremely lucky since we found excellent labels (so far Wydawnictwo Muzyczne Psycho from Poland, Memento Mori from Spain and IBDC from Mexico) that believed in us and released our music. We will be eternally thankful to them. So, we are truly satisfied with the places this path has taken us and that our music has had echo in so many people. If the future brings more music from us and we can get a "big" label to be interested in it, so be it. But it is not our goal, never has been. As of now, we are centered and foscused in promoting "Undead... But Not Alive".

 

What does death metal mean to you? Why did you choose this style? How did you get to it and what kind of musicians were your role models when you started? Do you perceive death metal "only" as music or is it also a lifestyle for you? You can look at this page philosophically.

A.P. - Death Metal, for me, is the embodiment of feral and untamed aggression. It is a brute, crushing and devastating aural experience. It can be primitive, basic, groovy, dark, melancholic, technical and/or futuristic. But it will always remain true to it's origins and roots. I've never had any role models per se, but I have the utmost respect for people such as Paul Speckmann, Esa Linden, Barry Thomson, Stevo (Dobbins), Oscar Garcia, David Vincent, John McEntee, Antti Boman, Mick Harris, Mika Luttinen, Jesse Pintado, King Fowley, Luc Lemay, Jeff Becerra, Scott Carlson and Lee Dorrian, just to name a few. They all have had some influence on me as a person, as a musician and as a metal fan. I think Death Metal is not a lifestyle. I think it is music created to make you feel something. And that feeling or feelings can be translated into a vast array of actions and thoughts. Your choice.

Thank you so much for the interview. I'm going to play the new „Undead... but Not Alive“ again. It's great! Good luck and I hope that we will meet somewhere at the concert and have a beer together!

A.P. - Again, I am really glad that you liked the album. It took some time, but we are really excited and proud of how it came about. Thank you very much for your support and I sincerely hope we can meet sometime for that beer! Follow us on Facebook and Bandcamp and check in everyday, since we may have a surprise or two coming up for 2024. Hails!

The Master Butcher – Thanks so much my brutal friend, really appreciate your honest support.

Recenze/review - INSEPULTO - Undead... but Not Alive (2023):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine