DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 10. prosince 2023

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý třicátý čtvrtý - Beton a železo


Příběh čtyř stý třicátý čtvrtý - Beton a železo

Sedíme v kuchyňce na koleji a debatujeme o tom, co budeme dělat. Nakonec se shodneme na výletě. Ihned začne dělat svačiny a já obstarám mapu. Hrozně to prožíváme. Jako nějaký staří turisté. Líbí se mi, jak je praktická. A klidná. Načepuju vodu do lahve a dělám, že jí dávám napít jako ptáčkům do volátka. Pocintám jí tričko, což vede k tomu, že se zase ztratíme v peřinách. Má to za následek ještě lepší náladu a taky poměrně velké zdržení. Ale nevadí, máme den jen pro sebe. Co si mezi těmi všemi návštěvami rodičů a brigádami přát víc? Jsou to také chvíle, které si pak pamatuji, mám je zafixované v hlavě a stanou se milou vzpomínkou. Ono taky, kdybych vám popisoval každodenní rutinu, tak by vás to nebavilo. Mám napsané v sešítku, kudy a kam máme jít. Dojedeme tramvají číslo čtyři na konečnou a pak se touláme v lesích. Tentokrát ne kolem rybníků, ale vezmeme to víc nahoru. Prolezeme menší vesničky, v Chotíkově si dáme na návsi pivko a oběd. Jsou tu nebývale milí. Taková klasika s utopenci, dobrým pivem a gulášem. Jsme unaveni jídlem a tak raději zase zmizíme do polí.

Všechno kvete, dokonce vidíme i mladé králíky. Je najednou spousta světla a slunce a po dlouhé zimě si libujeme, když sedíme na mezi a jen tak filozofujeme o životě. Je to spíše líný výlet, nic náročného, ale o to ani nešlo. Museli jsme zmizet ze šedi města, z neustálých návštěv hospod. Už mi začalo připadat, že se někteří lidé neustále opakují. Taky, co si budeme povídat, nikoho moc nezajímají problémy těch druhých. Naslouchat umí málokdo. Copak o to, kamarády máme dobré, ale jak se to napárovalo, tak jsou u stolu převážně svobodní a nezadaní. Občas si říkám, že chápu, proč jsou sami. Mluví jen o sobě, o svých věcech. Působí to nesympaticky. Z některých necítím ani touhu mládí. Ale nechme to stranou, drbání mám dost ve škole. I když jsem převážně mezi klukama, jede to tam jak na pavlači. Možná byste se divili, co někteří řeší. Nevím pak kam s očima, mlčím a většinou i odcházím. Už se nemusím kamarádit s každým, stačí mi pár přátel, na které je spolehnutí. Ještě nevím, že nakonec odejdou z Plzně úplně všichni a zůstaneme tu úplně sami.

Jdeme borovým lesem, voní tu smůla, projdeme borůvčím. Les mi připomíná Český ráj, kousek od Boleslavi. Nikdo tu není, jak je krásně, tak asi všichni makají na chalupách nebo nakupují. Potkáme rozhlednu Krkavec, už jsme tu byli, ale teď je otevřená i terasa. Pivo je opět jasnou volbou. Koukáme do kraje, sem tam přijede nějaký cyklista, ale to ještě jezdívali jen nadšenci, žádné davy s náramky na rukou. Jezdí spíše pro radost, než na výkon. Pozdravíme se a je nám doporučena jedna cesta. Na Strženku, hezky lesem. Vyrazíme, jen co dopijeme a já udělám pár fotek na památku. Fotím na černobílý film a když po letech vidí fotky naše děti, tak nám říkají, jestli jsme vyrůstali za války. Zabloudíme, ano, v lesích kousek od Plzně zabloudíme a narazíme na kus močálu s potokem, kam se zabořím, když nesu svoji vyvolenou. Padáme do bahna, jsme špinaví, ale nakonec se ve smíchu vydrápeme na kopec. Ještě, že jsem dala svačinu do batohu, říká. Na pařezu nám chutná paštika a vejce jako mana nebeská. Nikde nikdo, jen srnka se přišla přesvědčit, jestli jsme v pořádku. 

Strženku najdeme, ale až po nějaké době, ještě se několikrát prodíráme křovím a mezi hustým porostem. Konečně turistické značky, vypadá to, že jsme šli úplně na druhou stranu. Sedíme na břehu rybníka a kocháme se pohledem na hladinu. Sem tam vyskočí nějaký kapr, aby se nadechl. Vezmeme to asfaltkou nahoru, aniž bychom věděli, že se vlastně vracíme zpět. U úlů, které jsou tam dodnes, to otočíme, tentokrát správným směrem a vylezeme nahoře na Košutce. Chceme jít na autobus, aby nás zavezl do města, že bychom jako dali ještě nějakou večeři a pořádně si to užili, ale zaujme mě plakát na jednom sloupu. Tady, uprostřed betonu a železa, na čtyřiceti tisícovém sídlišti, hrají black metal. Názvy kapel neznám, ani je neumím přečíst, ale to vůbec nevadí. Jen se kouknu na svoji milou, jestli souhlasí. Nejdřív se netváří, ale nasadím pohled štěněte, který jsem se naučil od svého psa a nakonec kývne. Dobře. Sejdeme dolů a potkáme Remus. Jsme na místě. Zaplivaná hospoda, ze které je dnes country klub, ale vcelku pitelné pivo a několik potemníků tu už sedí u stolu. Mají hrát nějaké polské kapely. 

Když jdu na záchod, zahlédnu plakáty na předchozí akce i budoucí. Vypadá to, že bych sem mohl někdy zavítat. Návštěvnost je sice nic moc, ale pod pódiem není rozhodně prázdno. Špatné je, že si jména kapel nepamatuji. Ne, nebyli to Behemoth, kteří zde také hráli, ale nějací jejich souputníci ano. Warpainty, rychlost a temnota. Všechny tři skupiny si neskutečně užiju. Fakt paráda. Masakr jak má být. Chodím pro pivo a betona. A vidím, že to moji drahou polovičku moc nebaví. Zeptám se proč a ona, že tohle je už na ní moc, že postrádá melodie. Kývnu souhlasně hlavou, její názor chápu. Být to před pěti lety, asi bych ji opustil, protože moje holka musela poslouchat to samé, co já. Jenže jsem trošinku dospěl. Ne zase moc, to se nebojte, ale už jsem byl tolerantnější. Když vylezeme ven, tak zrovna nějaký blacker zapaluje popelnici před jedním vchodem. Jdeme raději bokem, cestou potkáme policii. Vezmeme to Karlovarskou, sejdeme až k zoo. Přes řeku Mži a park, pak skrze Jižák, až na Bory. Na kolej přijdeme totálně zmožení a máčíme si nohy ve studené vodě. Protože to byl den plný přírody, metalu, betonu a železa. 

Měl jsem tenkrát hroznou touhu plavat venku. Dávno před sociálními sítěmi, jen tak si zaplavat. Půjdeš se mnou,  zeptám se druhý den ráno? Šla, protože mě považovala za blázna a nechtěla, abych se někde utopil. Hodím do žebradla plavky a jedeme. Přestoupíme na jedničku a na konečné chvilku bloudíme. Na Kameňáku si všimneme, že za hodinu otevírají. Vlezu do vody, plavu tam a zpátky, dělám, že mi je vedro, i když mi srdce tepe ve zběsilém tempu. Pivko si pak zasloužím. Probíráme včerejšek, posloucháme vyprávění turistů i místních pejskařů, kteří si dávají na terase jedno a buřta pro hafana. Včera někdo zapálil popelnici na Košutce, doslechneme se. Ale prý je chytili. Nějací satanisti nebo co. Vím to od dcery. Její soused volal policajty. Doufám, že si je pěkně podají, řekne jedna stará paní a vypadá hodně krvelačně. Kdyby black metalisty viděla, asi by je rovnou roztrhala na kusy. Dopijeme a jdeme zase pěšky. Touláme se sídlištěm, zase zabloudíme. Nahoru do kopce, mezi školami, mezi pískovcovými sochami. Tuny betonu a železa. Kilometry asfaltu a zeleně. Na podobném, i když o hodně menším místě jsem vyrůstal, tak mi nepřijde nijak děsivé. Je tu vzduch a klid. Vlastně by se dalo říct, že se mi tady líbí víc, než ve městě. Ne vážně, kousek od lesa a rybníků, nemusíš ani nikam na ves, všechno máš po ruce.

Ani jeden nejsme z vesnice, tak nás nějaký domek ani moc neláká. Stačí mi chalupa, na které většinou jenom dřu. Trmácím se spoustu kilometrů, abych sekal, řezal, udržoval. Pro pár klidných chvilek, ale je to náročné. Probíráme všechno dokola, naši budoucnost. Plánů máme hodně, mnoho jich ani nedopadne, ale základ tu je. Chceme být spolu. Každé období má v sobě něco jiného. Počáteční zamilovanost a spousta zážitků a dobrodružství. Radost z malých dětí, jejich puberta a jednou snad i stáří. Zatím ale zase dorazíme k Remusu, hodně jsme si zašli a dokonce jdeme kolem spálené popelnice. Osobně nemám rád žádnou formu vandalismu, přijde mi to jako neúcta k těm, co něco vytvořili, ale tentokrát mi to přijde trošku legrační. Babičky, postávající kolem, kroutí nevěřícně hlavami, jejich trvalé se natřásají a když mě uvidí, kývají řepami ještě více. To jsou oni, ty satanisti. Vůbec jim nedojde, že blondýnka je oblečená spíše sportovně. Nemá to cenu, už dávno jsem to vzdal. Nebudu nikomu nic stále dokola vysvětlovat. Vezmeme to po hlavní, až dolů do města. Kolem nás sviští auta, stovky aut a je na nás toho ruchu moc. Mezi betonem a železem bylo tišeji, zeleněji. Dorazíme na kolej a na bar ani nejdeme. Máme toho plný kecky.  

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 9. prosince 2023

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023)


CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night
CD 2023, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Domů jsem se vracel až pozdě večer. Mraky byly nízko a slunce dávno zapadlo. Zdánlivé ticho lesa mě objímalo jako mrtvá milenka. Přízraky vylézaly ze stínů a pod nohama mi křupal čerstvý sníh. Samota těla i duše. Létal jsem v oblacích, toulal se v zamrzlých močálech na onom světě. Potkával jsem mrtvá těla, zmrzlá na kost. S vyděšenými tvářemi, s prázdným pohledem. Když jsem potom přišel domů a četl si ve starých knihách, tak jsem u toho poslouchal novou desku finských death doomařů CONVOCATION

Ti mě umí vždy pohřbít zaživa, dostat na druhou stranu, za mlhavou oponu všedních dní. Kývám se spokojeně do rytmu. I letos se totiž jedná o hudbu, která nejlépe vynikne v mrazivých dnech, mezi dlouhými stíny. V pochmurném čase, kdy se příroda kolem ukládá ke spánku a démoni tančí mezi zasněženými hroby. 


Již jsem to psal mnohokrát. Dobrý doom metal musí být zahraný od srdce. Musíte věřit každému tónu, muzika vám musí proniknout hluboko do podvědomí. I letos se mě mrazí v zádech a užívám si smutné a záhadné melodie. "No Dawn for the Caliginous Night" je albem, které v sobě má zvláštní melancholickou náladu, která lze velmi těžko vyjádřit slovy. Lepší je jen tak sedět a poslouchat a nebo se procházet zmrzlou zasněženou krajinou. Jakoby se do songů otisklo ticho temných lesů, starých pohřebišť. Finové mají velký talent na to, napsat skvělé motivy. Novinka je v rámci žánru velmi pestrým albem. Kapela čerpá ze široké palety vlivů od kapel jako MOURNFUL CONGREGATION, LYCUS, SLOW, HOODED MENACE, EYE OF SOLITUDE, KATATONIA, EVOKEN. Zároveň mají svůj jasný a originální rukopis. Dívali jste se někdy na řeku v zimě? Kusy ledu, vznášející se na vlnách, světlo, odrážející se od hladiny a někdy i utopené tělo, které konečně nalezlo klid. Je zajímavé, jaké představy se ve mě probouzí, když tuhle desku poslouchám. Pro mě je to jasný důkaz, že se nahrávka opravdu povedla. Podepisuji vám to vlastní krví. Neznám nic lepšího, než návrat z dlouhého výletu v lesích do vyhřátého domu. Dívám se na oheň v krbu a nasávám pach smutku i smrti. CONVOCATION mě i letos omotali pavučinami a přesvědčili o tom, že je velmi příjemné být jejich fanouškem. Padám po zádech do hlubiny, umírám a znovu se rodím. Všechno se vrací v kruhu a smrt je zase jednou velmi blízko. Temný, mrazivý doom death metalový opus! Pochmurná symfonie smrti!


Asphyx says:

I didn't get home until late in the evening. The clouds were low and the sun had long since set. The apparent silence of the forest embraced me like a dead lover. Ghosts crawled out of the shadows and fresh snow crunched under my feet. Solitude of body and soul. I flew in the clouds, wandering in the frozen swamps of the other world. I met dead bodies, frozen to the bone. With frightened faces, blank stares. Then when I came home and read in my old books, I listened to the new album by Finnish death doomsters CONVOCATION

They can always bury me alive, get me to the other side, behind the foggy curtain of everyday life. I sway contentedly to the rhythm. Again this year, this is music that stands out best on frosty days, between long shadows. In the gloomy time, when nature around is going to sleep and demons are dancing among the snowy graves.


I've written this many times before. Good doom metal must be played from the heart. You have to believe in every note, the music has to penetrate deep into your subconscious. I'm getting chills this year too, enjoying the sad and mysterious melodies. "No Dawn for the Caliginous Night" is an album that has a strange melancholic mood that is very hard to put into words. It's better to just sit and listen or walk through a frozen snowy landscape. It's as if the silence of dark forests, old burial grounds, is imprinted on the songs. The Finns have a great talent for writing great themes. The new album is a very varied album within the genre. The band draws from a wide range of influences from bands like MOURNFUL CONGREGATION, LYCUS, SLOW, HOODED MENACE, EYE OF SOLITUDE, KATATONIA, EVOKEN. At the same time, they have their own clear and original handwriting. Have you ever looked at the river in winter? Pieces of ice floating on the waves, light reflecting off the surface and sometimes a drowned body that has finally found peace. It's interesting the images that come to me when I listen to this record. For me, it's a clear proof that the record is really good. I'm signing it with my own blood. I don't know anything better than returning from a long hike in the woods to a warm house. I look at the fire in the fireplace and I take in the smell of sadness and death. CONVOCATION have wrapped me in cobwebs again this year and convinced me that it is very pleasant to be a fan. I fall on my back into the depths, I die and am born again. Everything comes full circle and death is once again very close. A dark, freezing doom death metal opus! A grim symphony of death!


about CONVOCATION on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Graveless Yet Dead 
02. Atychiphobia 
03. Between Aether And Land 
04. Lepers And Derelicts 
05. Procession



Recenze/review - ABYSSAL RIFT - Extirpation Dirge (2023)


ABYSSAL RIFT - Extirpation Dirge
CD 2023, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Moje noční můry mě zavedly opět do shnilých močálů. Kolem se vznáší krvavá mlha a přízraky šeptají slova o nekonečné smrti a utrpení. Můžete zde potkat těla utopenců, vznášejících se ve smradlavé vodě. Jakmile jednou přejdete řeku Styx, jakmile jednou propadnete peklu, tak už není návratu. Abych přežil v dnešním zkaženém světě, tak potřebuji hudbu, které je neméně temná, záhadná a zlá. Jako mraky nad městem, jako ozvěny ze starých pohřebišť.

ABYSALL RIFT mě pozvali na starý záhrobní rituál. Sedl jsem si do chladného pokoje, zhasl všechna světla a zapnul jsem play. Ihned se mi na zeď začal promítat pradávný černobílý film. Moje fantazie pracovala na sto procent a já postupně zjišťoval, že tohle je přesně death metal ušpiněný doomem, který mám tolik rád. Musel jsem ven, do shnilých močálů.


"Extirpation Dirge" je albem, které působí jako děsivé zjevení. Pánové sice uctívají klasické a tradiční smrtící postupy ve stylu třeba takových IMMOLATION, DISEMBOWELMENT, ale velmi vkusně a inteligentně přidávají i ozvěny progresivních kapel ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století (GOBLIN, KING CRIMSON, ELOY). Posluchač tak dostane nebývale pestré a zajímavé album, které roste každým dalším poslechem. Je jako nějaká jedovatá rostlina, která vás postupně zcela pohltí. Už nikdy se nedostanete z jejího sevření. Stáhne vás do hlubin. Budete se zmítat, ale budete zcela paralyzováni. Alespoň tak jsem se cítil já, během všech společných setkání s těmito tmáři. Co se týká zvuku, obalu a celkového provedení, tak je vše v absolutní pořádku. Líbí se mi, že na to jde kapela přeci jen jinak, odlišně, má svůj vlastní výraz a obličej. V dnešní době to není vůbec lehké. Není divu, pod touto smečkou jsou podepsáni zkušení a velmi talentovaní muzikanti. Tajemno, černá magie, dlouhé stíny plné chladu a strachu. Připadám si jako v nějaké morbidní galerii. Líbí se mi, že i přesto, že pánové rádi a často ve skladbách experimentují, zachovali si čitelnost a jasné motivy. Když poslouchám tuhle desku, tak nějak podvědomě vím, že existuje ještě jedna dimenze, jiný, temnější svět, druhá strana, do které když vstoupíte, tak už není návratu. Letos jsem zažil několik skvělých hudebních překvapení a ABYSSAL RIFT patří mezi ně. Vynikající album po všech stránkách! Pradávné, děsivé rituály plné death metalu, doomu a smrtících ozvěn z mlhavých močálů věčnosti!


Asphyx says:

My nightmares took me back to the rotten swamps. A bloody fog hovers around and ghosts whisper words of endless death and suffering. You can see the bodies of drowned men floating in the stinking water. Once you cross the River Styx, once you've gone to hell, there's no going back. To survive in today's wicked world, I need music that is no less dark, mysterious and evil. Like the clouds over the city, like the echoes of old burial grounds.

ABYSALL RIFT invited me to an old grave ritual. I sat down in a cold room, turned off all the lights and turned on the play. Immediately an ancient black and white film began to project on my wall. My imagination was working at 100% and I was gradually discovering that this was exactly the doom-stained death metal I love so much. I had to get out, into the snowy swamps.


"Extirpation Dirge" is an album that feels like a terrifying revelation. Although the gentlemen worship classic and traditional death methods in the style of such bands as IMMOLATION, DISEMBOWELMENT, they also tastefully and intelligently add echoes of progressive bands from the sixties and seventies of the last century (GOBLIN, KING CRIMSON, ELOY). The listener thus gets an unprecedentedly varied and interesting album that grows with each successive listen. It's like some poisonous plant that gradually engulfs you completely. You will never get out of its grip. It pulls you down into the depths. You'll be tossed around, but you'll be completely paralyzed. At least that's how I felt during all my encounters with these darkies. As far as the sound, the packaging and the overall performance is concerned, everything is absolutely fine. I like the fact that the band is going about it in a different way, with its own expression and face. It's not easy these days. No wonder, under this pack are signed experienced and very talented musicians. Mystery, black magic, long shadows full of cold and fear. I feel like I'm in a morbid gallery. I like the fact that even though the gentlemen like to experiment and often experiment in their compositions, they have maintained legibility and clear themes. When I listen to this record, I somehow subconsciously know that there is another dimension, another, darker world, another side that once you enter, there is no going back. I've had some great musical surprises this year and ABYSSAL RIFT is one of them. An excellent album in all aspects! Ancient, eerie rituals full of death metal, doom and deadly echoes from the misty swamps of eternity!


Tracklist:
01. The Plague 
02. The Rune 
03. The Magister 
04. The Scourge 
05. The Eye 
06. The Mourning

Written and recorded by Matt Auxier
Guitars, bass, vocals and synths by Matt Auxier
Drums played and recorded by David Mahoney
Mixed and mastered by Will Killingsworth at Dead Air
Cover art by Jessi Nihil
Design & layout by MA



pátek 8. prosince 2023

Recenze/review - XOTH - Exogalactic (2023)


XOTH - Exogalactic
CD 2023, Dawnbreed Records

for english please scroll down

Když jsem jako mladý četl staré autory sci-fi, představoval jsem si současný svět jako inteligentní civilizaci, která se bude mít díky novým technologiím velmi dobře. Myslel jsem si, že budu jezdit na dovolenou na Měsíc a místo mě budou pracovat roboti. Nevím, kde se stala chyba, ale poslední roky mi připadá, že nás spíše obejmula temnota z vesmíru. Možná jsem se kdysi já i páni spisovatelé mýlili a čeká nás už jenom tma, války a nekonečné utrpení. Než se tak ale stane, můžeme si pustit nahrávky, jako je ta od amerických maniaků XOTH

Jedná se o moderněji pojatý metal, ve kterém lze vystopovat prvky thrashe, deathu, blacku, ale i spoustu technických a lehce progresivních pasáží. Výsledný koktejl je velmi neklidný, zvláštní a zajímavý. Kapela vás vezme na výlet do jiných dimenzí. A dělá to velmi elegantně a zkušeně. 


Abyste jejich novinku "Exogalactic" pochopili, je nutné si hned na začátku ujasnit, že se nejedná o dnes tolik častou kopii věcí minulých. Pánové sice čerpají v metalové historii, ale vše kombinují a spojují tak, že výsledkem jsou velmi zajímavé kompozice. Na své si tak přijdou fanoušci třeba takových DISSECTION, REVOCATION, DEATH, EMPEROR, BAL-SAGOTH, VOIVOD, VEKTOR. Zvuk i obal jsou v pořádku a vy se tak můžete soustředit na hudbu samotnou. Výsledný koktejl bude možná pro někoho zpočátku méně stravitelný, ale doporučuji dát nahrávce čas. Po nějaké době vyniknou jednotlivé nuance a vše se usadí. Budete se vznášet, létat vesmírem a když na vás zaútočí vetřelci, tak jim pustíte tuhle nahrávku a oni se přidají na vaši stranu. Je to svým způsobem zvláštní, neotřelá muzika, kterou když pochopíte, tak se vám doslova zadře pod kůži. Alespoň já jsem to tak měl. Novinka je pestrá a opravdu zajímavá. Je to jízda, od začátku až do konce. Kapela vám nedá vydechnout. Možná jsme opravdu nakonec jenom druh, určený k vyhubení. V závěru je to asi jedno. Myslím si, že podobné desky, jako je "Exogalactic", tu zůstanou i po apokalypse. Budou zakonzervovány a uloženy pro další, snad lepší druhy,  které jednou naší planetu osídlí. Jedná se přesně o hudbu, kterou je lepší poslouchat, než o ní psát. Má slova totiž nestačí. Thrash, black death metalové šílenství! Temné fantazie z vesmíru!


Asphyx says:

When I read the old science fiction authors when I was young, I imagined the current world as an intelligent civilization that would do very well thanks to new technologies. I thought I'd be going on holiday to the moon and robots would be working in my place. I don't know where the mistake was made, but in recent years it seems to me that we have been rather embraced by the darkness of space. Maybe I and the writers were wrong once upon a time, and all that awaits us is darkness, wars and endless suffering. But before that happens, we can listen to records like this one from American maniacs XOTH

This is a more modern metal, in which we can trace elements of thrash, death, black metal, but also a lot of technical and slightly progressive passages. The resulting cocktail is very restless, strange and interesting. The band takes you on a trip to other dimensions. And it does it in a very elegant and experienced way.


In order to understand their new release "Exogalactic", it is necessary to clarify from the very beginning that it is not a copy of things past that are so common nowadays. Although the gentlemen draw on metal history, they combine and combine everything in such a way that the result is very interesting compositions. Fans of such bands as DISSECTION, REVOCATION, DEATH, EMPEROR, BAL-SAGOTH, VOIVOD, VEKTOR will find it to their liking. The sound and the cover are fine and you can concentrate on the music itself. The resulting cocktail may be less digestible for some at first, but I recommend giving the recording time. After some time, the nuances will stand out and everything will settle down. You'll be floating, flying through space, and when the aliens attack you, you play this recording and they'll join your side. It's a strange, novel music in its own way, and when you understand it, it literally gets under your skin. At least I did. The novelty is varied and really interesting. It's a ride, from beginning to end. The band won't let you breathe a sigh of relief. Maybe we really are just a species destined for extinction after all. In the end, I guess it doesn't matter. I think records like "Exogalactic" are here to stay after the apocalypse. They'll be preserved and saved for the next, hopefully better species that will one day inhabit our planet. This is exactly the kind of music that is better to listen to than to write about. Because my words are not enough. Thrash, black death metal madness! Dark fantasies from outer space!


Recenze/review - XOTH - Interdimensional Invocations (2019):


Album Credits:

All music by Xoth
All lyrics by Xoth and Mike Dreyer:

tracklist:
1. Reptilian Bloodsport (Bennett, Salvo, Sturgill, & Dreyer)
2. Manuscripts of Madness (Dreyer, Sturgill, Bennett, & Salvo)
3. Sporecraft Zero - (Sturgill & Dreyer)
4. The Parasitic Orchestra - (Salvo & Sturgill)
5. Saga of the Blade (Sturgill & Dreyer)
6. Reflective Nemesis (Salvo)
7. Battlesphere (Bennett, Sturgill, & Dreyer)
8. Map to the Stars, Monument to the Ancients (Salvo & Sturgill)

Recorded June-August 2023
Camano Island & Seattle, Washington

Produced by Ben Bennett & Xoth
Engineered by Bennett, Adler, Sturgill, Salvo, & Joe Cincotta
Mixed by Joe Cincotta at Full Force Studio
Mastered by Julian Silva at On Air Mastering

Artwork by Shindy Reehal at Shindy Design
Layout Design by Jeremy Salvo
Logo by Christopher Horst at Horst Type Foundry
Logo Treatment by Jeremy Salvo
Photography by Nate Phelps

Xoth is:
Tyler Sturgill: Guitar & Vocals
Woody Adler: Guitar
Ben Bennett: Bass
Jeremy Salvo: Drums



KNIŽNÍ TIPY - Otázka viny - Jørn Lier Horst (2023)


Otázka viny - Jørn Lier Horst
2023, Kniha Zlín

Horstovy knihy jsou trošku jinými severskými detektivkami, než je běžné. Žádná přehnaná brutalita a dokonalí vrazi, kteří maji skoro až zázračné schopnosti. Naopak, vše je neskutečně syrové, svým způsobem velmi smutné. Možná to bude tím, že autor opravdu pracoval jako kriminalista. Většina vražd je totiž smutným vyústěním frustrací, pomstou a někdy také nešťastnou náhodou. Tentokrát otevřeme 17 let starý případ, pachatele tehdy chytili. Jenže pak začnou chodit anonymní dopisy. Vypadá to, že něco je špatně. Tady se autorovi povedlo opravdu navodit tak reálně temnou atmosféru, že jsem nad knihou neustále přemýšlel. Dokonce jsem se chvílemi přistihl, že jen tak sedím, koukám do zdi a hlavou se mi míhá spousta myšlenek na to, kam se bude děj ubírat. Míval jsem potom vždycky hroznou radost, když jsem se trefil a býval smutný, když ne. Nečekejte žádný geniální šestý smysl vyšetřovatele. Naopak, na vše se musí přijít postupně. Děj ubíhá víceméně pomalu a detektiv se vydá spoustou slepých uliček. Je to hodně o trpělivosti a určitě to odpovídá víc realitě, než většina dnešních, často za vlasy přitažených kriminálek. 

Měl jsem nedávno narozeniny. To vám člověk trošku vzpomíná. Nějak na mě padla nostalgie a s knihou jsem byl čím dál tím raději. Zavřít se před světem, jen do své ulity. Jenom já, hudba a Otázka viny. Byl to vlastně hrozně hezký dárek, je znát že mě mí blízcí znají. Venku bylo sychravo, koneckonců, v podobném počasí jsem se prý kdysi narodil. Chvílemi už kolem poletoval sníh a já přemýšlel, kdo je vlastně vrah? William Wisting je přesně tím druhem hlavního hrdiny, který je mi opravdu sympatický. Jenom mě mrzelo, že si ode mě nenechal poradit. Ne fakt, mě se dokonce zdály sny. Ráno jsem se budil zmatený a nevěděl, co je pravda a co ne. Musel jsem se potom vždy vrátit o několik stránek zpátky, abych se ujistil. No, co vám budu, nelze jinak než knihu doporučit. Pokud opravdu rádi čtete, tak rozhodně. Je to trošku jiný druh, odrůda severské krimi, ale rozhodně zajímavá. Poslední roky jsou pro mě ve znamení nových knih. Kupuju jich opravdu hodně a mám většinou šťastnou ruku. Občas mi někdo poradí, doporučí, ale jinak jednám hodně instintivně. S Otázkou viny jsem chybu rozhodně neudělal.

V promo materiálech uváději, že je případ zahalen v mlze iluzí. Popis je přesný a dokonale vystihuje to, co se v příběhu odehrává. Seděl jsem v křesle, poslouchal novou desku AETERNUS. Ti hrají black metal s deathem a oba styly jsou spojeny velmi zručně. Deska má dokonale podmanivou atmosféru. Stejně jako tahle kniha. Nějak se mi to všechno spojilo dohromady. Stává se mi to poslední roky často. Je to pro mě odpočinek. Radost. Vždycky mě to uklidní. Chodím všude pěšky, pokaždé se mi rozproudí krev v žilách. Musím se potom vždycky vydýchat a je to pro mě jako rituál, meditace. Otřu si brýle, vyvětrám a rodina chodí kolem mě a usmívá se. Táta bude zase vyšetřovat. Dělají si legraci, ale myslí to dobře. Moc dobře ví, o co jde. Čtou totiž také. U nás doma to bývalo vždy zvykem. Já vím, už jsme asi v téhle době neustále blikajících obrazovek jiní, ale nám to nevadí. Víme dávno své. Vyhrazuji si právo vůdce smečky číst nové knihy jako první. Má to jednu nevýhodu. Musím mlčet, než si všichni také novinku přečtou. S Otázkou viny jsme byli spokojeni všichni. 

Autor má vystudovanou kriminalistiku, filozofii a psychologii. A z jeho knih je jeho rozhled hodně znát. Postupné odhalování a rozkrývání mi připomíná v některých momentech archeologii. Jen se neodkrývají jednotlivé vrstvy prachu a hlíny, ale lidských myšlenek. A ty bývají někdy hodně temné. Skvělý a překvapivý je i závěr a rozuzlení. Zkrátka a dobře, hrozně mě zase jednou bavilo "vyšetřovat". Je asi pravdou, že pro někoho bude všechno až moc rozvláčné. Jenže takové odhalení vraha bývá. Nabyl jsem dojmu, že se tenhle případ klidně mohl stát. Není na něm nic neuvěřitelného. Ani jednou jsem si neříkal, že je to hloupost, že takhle nikdo neuvažuje. Dokonce i vyšetřovatel je jen obyčejný člověk. Mimochodem, tentokrát se v příběhu objeví jeho dcera jen tak mimochodem, nijak mu s případem nepomáhá. V ostatních dílech této série tak činí a to někdy dost zásadně. To jen abyste věděli. 

Asi by to chtělo nějaký závěr. Mě napadá snad jediné. Pokud máte rádi klasické detektivky, které by se mohli stát i ve vašem sousedství, tak si Otázku viny klidně kupte. Zklamáni rozhodně nebudete. Jen nečekejte hektolitry krve na každé stránce, děsivého maniaka ani detektiva - supermana. Mě tenhle přístup vyhovuje. Možná je o hodně syrovější, protože mu můžu věřit. Jsem dodnes velmi překvapen a mile nadšen, jaký mají u vás moje knižní tipy ohlas. Potkávat na koncertě lidi z různých koutů republiky, kteří mě po setu death metalové kapely odchytí a doporučí mi nějakou knížku nebo mi poděkují, je pro mě neopakovatelný zážitek. Je skvělé, že čtete! Díky moc za všechno. Opravdu si toho vážím. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Odsouzený vrah. Anonymní dopisy. Nebezpečná hra, ve které jde o všechno. William Wisting si od zločinu neodpočine ani během dovolené. Když mu přijde anonym odkazující na dávno vyřešenou vraždu sedmnáctileté dívky, rozhodne se případ přezkoumat. Zdá se, že něco nesedí… a další dopisy to potvrdí. Vrchního komisaře se zmocňuje nepříjemný pocit, že s ním tajemný pisatel manipuluje jako s loutkou. Podaří se mu odhalit jeho identitu a motiv? A co když vše souvisí i se současným zmizením další mladé ženy? Pravda je zahalená v mlze iluzí – Wisting ji však hodlá najít za každou cenu.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 7. prosince 2023

Recenze/review - PHOBOCOSM - Foreordained (2023)


PHOBOCOSM - Foreordained
CD 2023, Dark Descent Records

for english please scroll down

Každý jdeme jinou cestou. Někdy se brodíme bahnem a obestírá nás temnota, jindy zahlédneme alespoň malý záblesk světla. Občas se zastavíme, abychom se nadechli. Touláme se světem, mnozí bez cíle, bez naděje. Jako bychom věděli, že nás nakonec stejně čeká krutá smrt. Narodíme se v bolestech a jediní démoni vědí, co s námi bude. Včera jsem znovu po letech otevřel Knihu mrtvých a poslouchal u ní nové album kanadských PHOBOCOSM. Ihned se mi vše spojilo v jeden mrazivý zážitek. Zhasnul jsem všechna světla a díval se do tmy.

V těchto chvílích, když byla venku zima a pršelo, vynikla nová deska "Foreordained" nejlépe. Je zakončením apokalyptické trilogie, morbidním závěrem krutých příběhů, které nám kapela svojí hudbou vypráví. Nezbývá nic jiného, než naplno otevřít svoji mysl a nechat na sebe jejich hudbu působit. Přiznám se bez mučení. Opět jsem podlehl během několika tónů. A ve své fantazii došel až na konec cesty. 


Předkládaná hudba je při počátečních setkáních neklidná a náročná. Od posluchače vyžaduje pozornost a možná i trpělivost. Všechna síla vynikne až po nějakém čase. Všechno se musí usadit, jako mrtvola v čerstvém hrobě. Zvuk je chladný, čitelný a zničující. Motiv obalu (autorem je Lauri Laaksonen) krásně doplňuje to, co se na albu odehrává. Smrtící inferno, které nejvíc ocení všichni fanoušci absolutní tmy. Stylově lze tvorbu těchto tmářů přirovnat k hudbě kapel jako IMMOLATION, INCANTATION, DISMA, ULCERATE, SONNE ADAM, VENGEFUL, IGNIVOMOUS, SULPHUR AEON, DEAD CONGREGATION. Samozřejmě, PHOBOCOSM mají svůj vlastní výraz, krvavý otisk, originální postupy. Osobně se mi potom nejvíc líbí atmosféra alba. Opravdu mám pocit, že se procházím chladnými chodbami Hádovy říše. Ze stěn stéká hnis a z dálky se ozývá bolestivý nářek hříšníků. Netuším, jestli věříte na poslední soud, na peklo nebo na záhrobí. Možná jenom shnijeme v zemi, jako kus zcela zbytečného masa. Jsou ale kapely, které nám umožňují nahlédnout na druhou stranu. Kanaďané patří mezi ně. "Foreordained" je velmi zajímavá nahrávka, se spoustou skvělých momentů, s touhou ničit. Nejvíce ji ocení všichni hudební gurmáni, kteří rádi ochutnávají shnilé kousky masa. Každý jdeme jinou cestou. Někdy se brodíme bahnem a obestírá nás temnota, jindy zahlédneme alespoň malý záblesk světla. Občas se zastavíme, abychom se nadechli. Touláme se světem, mnozí bez cíle, bez naděje. PHOBOCOSM na nové desce otevřeli bránu na onen svět! Zlověstný, děsivý death metalový rituál!


Asphyx says:

We each go a different way. Sometimes we wade through the mud and darkness envelops us, sometimes we catch a glimpse of light. Sometimes we stop to breathe. We wander the world, many without destination, without hope. It's as if we know that we'll eventually meet a cruel death anyway. We are born in pain and only the demons know what will happen to us. Yesterday, I opened the Book of the Dead again after years and listened to the new album by Canadian PHOBOCOSM. Immediately everything came together in one chilling experience. I turned off all the lights and stared into the darkness.

In these moments, when it was cold and raining outside, the new album "Foreordained" stood out the best. It is the end of an apocalyptic trilogy, a morbid conclusion to the cruel stories the band tells us through their music. There is nothing to do but to open your mind fully and let their music affect you. I admit it without torture. Once again I succumbed within a few notes. And in my imagination, I reached the end of the road.


The music presented is unsettling and challenging during the initial encounters. It demands attention and perhaps patience from the listener. All the power comes out after some time. Everything has to settle, like a corpse in a fresh grave. The sound is cold, clear and devastating. The cover motif (by Lauri Laaksonen) beautifully complements what is happening on the album. A deadly inferno that will be most appreciated by all fans of absolute darkness. Stylistically, the work of these dark artists can be compared to the music of bands like IMMOLATION, INCANTATION, DISMA, ULCERATE, SONNE ADAM, VENGEFUL, IGNIVOMOUS, SULPHUR AEON, DEAD CONGREGATION. Of course, PHOBOCOSM have their own expression, bloody imprint, original procedures. Personally, I like the atmosphere of the album the most. I really feel like I'm walking through the cold corridors of Hades. Pus dripping from the walls and the painful cries of the sinners echoing in the distance. I don't know if you believe in the Last Judgment, hell, or the afterlife. Maybe we're just rotting in the ground like a piece of completely useless meat. But there are bands that allow us to see the other side. The Canadians are one of them. "Foreordained" is a very interesting record, with a lot of great moments, with a desire to destroy. It will be most appreciated by all music gourmets who like to taste rotten pieces of meat. We each go a different way. Sometimes we wade through the mud and darkness envelops us, sometimes we catch a glimpse of light. Every now and then we stop to catch our breath. We wander the world, many without purpose, without hope. PHOBOCOSM have opened the gate to the other world on their new album! A sinister, terrifying death metal ritual!


Recenze/review - PHOBOCOSM - Bringer Of Drought (2016):


TRACKLIST
1. Premonition
2. Primal Dread
3. Everlasting Void
4. Infomorph
5. Revival
6. For an Aeon

LINE-UP
J.S.G. - Drums
S.D. - Guitars
E.B. - Vocals / Bass


https://www.ddmsuo.eu (European webstore)

Info - HYPNOS, WELICORUSS, INNERSPHERE - Plzeň, Divadlo pod Lampou - pátek 15. 12. 2023


HYPNOS, WELICORUSS, INNERSPHERE - Plzeň, Divadlo pod Lampou - pátek 15. 12. 2023



Hypnos, Welicoruss a Innersphere spojili své síly, aby představili své nejnovější nahrávky na pódiích v České republice a Německu v rámci svého turné BEASTS FROM THE EAST 2023 a v případě Welicoruss a Innersphere představili několik skladeb z připravovaných alb, jejichž vydání je naplánováno na rok 2024!










---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - EVIL INCARNATE - Lucifers Crown (2023)


EVIL INCARNATE - Lucifers Crown
CD 2023, Fallen-Angels Productions

for english please scroll down

Většina lidí si představuje ďábla jako nějakou příšeru, divokou bestii. Spojuje jej s pentagramy, ohněm a utrpením. Jenže to je velký omyl. Ďábel má většinou hezkou tvář a usmívá se. Může být vaším přítelem, který má sklep plný mrtvých těl, může být milým sousedem, na kterého je spolehnutí. Ten zase po večerech týrá své blízké. Nezapomínejte na to, až půjdete zase jednou kolem kostela. Někteří církevní představitelé mají k ďáblovi blíže, než by se mohlo zdát. A je vcelku jedno, o jakou víru se jedná. Faleš, lži a přetvářka. Jedovaté našeptávání. Tichý přízrak ve stínu, který se usmívá, když se stalo něco zlého. To je Satan.

Je velmi těžké tohle všechno přenést na hudební nosič. EVIL INCARNATE to umí. Důkazem je jejich dlouhá historie sahající až do roku 1997. Pamatujete doby, kdy se exhumovaly staré hroby a death metal byl načichlý sírou a plesnivou smrtí? Pánové se stále drží toho, co umějí nejlépe. Reálných, ostrých riffů, morbidního vokálu, i bicích, které vás rozdrtí na prach. 


Letošní album "Lucifers Crown" je ohlodáno až na kost. Mám při poslechu pocit, jako bych otevřel nějakou starou rakev z devadesátých let a exhumoval z ní vzpomínky na hudbu, která kdysi formovala i můj pohled na svět. Určitě si pamatujete zásadní alba DEICIDE, VITAL REMAINS, POSSESSED, NECROPHOBIC, MORBID ANGEL. Tak si k tomu přidejte starodávný, prašivý zvuk (Patt Maxwell - mixing, mastering) a krásně vyvedený obal (Jenglot Hitam) a najednou před sebou máte nahrávku, která vás vrátí po časové ose o mnoho let zpět. Hluboko pod zem, do dávno opuštěných katakomb, které se nacházejí velmi blízko vchodu do pekla. Někomu neznalému může připadat hudba těchto tmářů primitivní, ale nenechte se mýlit. Pro to, aby vše vyniklo, je nutný chlad a absolutní tma. Osobně se mi potom nejvíc líbí temná a děsivá nálada celé desky. Jsem starý pes, který přesně chápe to, co se nám snaží kapela předat. Šílené svědectví o záhrobních rituálech, o tom, jak ve skutečnosti ďábel vypadá. Myslím si, že se jim to povedlo na výbornou. Venku už je jenom tma a na zdech se začaly objevovat tajemné symboly. Hodně často přemýšlím, kde se všechno to zlo, které je kolem nás, bere. Možná je v našich myslích. Soused se poslední dobou nějak podivně usmívá. Raději se zavírám do prašivých kobek a dávám si do uší stále dokola "Lucifers Crown". Myslím si totiž, že se album opravdu povedlo. Pokud jste jako já staří metaloví psi, tak neváhejte ani chvilku. Peklo znovu otevřelo svoje brány! Pradávný, morbidní death metal, který vás navěky prokleje! Amen!


Asphyx says:

Most people think of the devil as some kind of monster, a wild beast. It's associated with pentagrams, fire and suffering. But that's a big mistake. The devil usually has a pretty face and a smile. He can be your friend who has a cellar full of dead bodies, he can be a nice neighbor who can be counted on. He spends his evenings abusing his loved ones. Don't forget that when you walk by the church again. Some church leaders are closer to the devil than you might think. And it doesn't really matter what faith it is. Falsehood, lies and dissimulation. Poisonous whispering. The silent spectre in the shadows that smiles when something bad happens. That's Satan.

It's very difficult to put all this on a music medium. EVIL INCARNATE can do it. The proof is their long history dating back to 1997. Remember the days when old graves were exhumed and death metal reeked of sulfur and moldy death? The gentlemen still stick to what they do best. Real, sharp riffs, morbid vocals, and drums that will crush you to dust.


This year's album "Lucifers Crown" is gnawed to the bone. Listening to it, I feel like I've opened an old coffin from the 90s and exhumed memories of music that once shaped my worldview. I'm sure you remember the seminal albums by DEICIDE, VITAL REMAINS, POSSESSED, NECROPHOBIC, MORBID ANGEL. So add to that the ancient, dusty sound (Patt Maxwell - mixing, mastering) and the beautifully crafted cover art (Jenglot Hitam) and suddenly you have a record that takes you back many years along the timeline. Deep underground, to the long abandoned catacombs that are very close to the entrance to hell. To the uninitiated, the music of these obscurantists may seem primitive, but make no mistake. Coldness and absolute darkness are necessary to make everything stand out. Personally, I like the dark and scary mood of the whole album. I'm an old dog who understands exactly what the band is trying to convey. A crazy testimony to the rituals of the afterlife, to what the devil really looks like. I think they've done a great job. It's just dark outside and mysterious symbols have started to appear on the walls. I often wonder where all the evil that's around us comes from. Maybe it's in our minds. Our neighbor has been smiling strangely lately. I prefer to shut myself in a dingy dungeon and put "Lucifers Crown" in my ears over and over again. I think the album was really good. If you're an old metal dog like me, don't hesitate a moment. Hell has opened its gates again! Ancient, morbid death metal that will damn you forever! Amen!


tracklist:
01. Intro (Prophetic March Of The Devils Legion)
02. Not My Christ
03. Undisputed Outlaw
04. Great Dragon Of Thunder
05. Lucifers Crow
06. Crosses In Disgrace
07. Penetrating Infest
08. Black Box Of Fear
09. The Corpse Born
10. Seduced By The Devil

Evil Incarnate are:
Michael Eisenhauer - Guitar / Vocals
Patt Maxwell - Drums / keys
Rick Garza - Bass
Guest Guitar solo’s performed by Brad Lukas.



středa 6. prosince 2023

Recenze/review - INCULTER - Morbid Origin (2023)


INCULTER - Morbid Origin
CD 2023, Edged Circle Productions

for english please scroll down

Byla absolutní tma a bloudil jsem nekonečnými chodbami podzemí. Najednou jsem uslyšel děsivou a šílenou ozvěnu. Připomínala mi nářek, který jsem kdysi slýchával v devadesátých letech minulého století. Oheň a mráz, na hrubé kusy nasekané maso, desítky mrtvých těl, uložených v kruhu. Nejdříve je nutné zapálit oheň. Oltář je připraven. Chybí už jenom hudba, která by doplnila morbidně krásnou atmosféru. Opět jsem zvolil novou desku norských maniaků INCULTER

Je totiž po okraj narvaná pravým, nefalšovaným thrashem, je ušpiněná black metalovými náladami a svět je při poslechu opět velmi temným místem. Třetí dlouhohrající deska v řadě, třetí zásek přímo do rakve. Takhle se hrálo za dob mého mládí a podobnou muziku mám zakódovanou v genech. Jen musí být opravdová, uvěřitelná, ryzí. A tohle všechno Norové umí na výbornou. 


Podobných smeček je v dnešní době velká spousta a poslední roky je trošku problém se v nich vyznat. Nicméně, INCULTER nejsou jenom kopií věcí minulých. Pánové přinášejí i velké množství svých nápadů. Nepřesahují sice mantinely daného stylu, ale jejich řemeslo je velmi dobré. Pokud máte rádi smečky jako SODOM, AURA NOIR, DESASTER, DEATHHAMMER, CONDOR, ale třeba i starou SEPULTURU a METALLICU ("Ride the Lightning"), budete spokojeni i s novým albem "Morbid Origin". Doba i svět se za poslední roky hodně změnily, ale dobrá hudba zůstává. Jsem rád, že ještě existují skupiny, které drží dál prapor thrashe, blacku i heavy metalu. Je v tom sice asi velký kus nostalgie, ale já stejně poslouchám metal celý život hlavně srdcem a tak mi určitá nepůvodnost těchto norských maniaků nevadí. Ona se totiž novinka velmi dobře poslouchá  a mívám na tváři takový ten spokojený úsměv, který mám vždy, když je mi dobře na mé černé duši. Než odejdu z tohoto světa, tak se budu dál toulat temnotou, navštěvovat staré katakomby, pořádat rituály plné temných myšlenek a uctívat hudbu, jakou hrají INCULTER. Hrají ji totiž dobře, bez příkras a zbytečností. Neznám nic lepšího, než vychlazené pivo, páteční večer a odpočinek v mé oblíbené rakvi. A když mi k tomu hrají desky jako je "Morbid Origin", tak potom už víc nepotřebuji. Pokud jste šediví metalové psi a nebo vyznáváte novou vlnu pradávných riffů a melodií, neváhejte ani chvilku. Black thrash metalové ozvěny ze starých opuštěných kobek! 


Asphyx says:

It was absolutely dark and I wandered through the endless corridors of the underground. Suddenly I heard a terrifying and maddening echo. It reminded me of a wail I once heard in the 1990s. Fire and frost, flesh chopped into coarse pieces, dozens of dead bodies laid in a circle. The first thing to do is light a fire. The altar is ready. All that's missing is the music to complete the morbidly beautiful atmosphere. Once again, I've chosen the new album by Norwegian maniacs INCULTER

It is packed to the brim with true, unadulterated thrash, it is soiled with black metal moods and the world is again a very dark place when listening to it. Third long-playing album in a row, third hit right in the coffin. This is how it was played in the days of my youth and similar music is coded in my genes. It just has to be real, believable, pure. And the Norwegians are good at all that.


There are a lot of similar packs nowadays and in the last years it is a bit difficult to find your way around them. However, INCULTER are not just a copy of things past. The gentlemen also bring a lot of their own ideas. They don't go beyond the confines of the style, but their craft is very good. If you like packs like SODOM, AURA NOIR, DESASTER, DEATHHAMMER, CONDOR, but also old SEPULTURA and METALLICA ("Ride the Lightning"), you will be satisfied with the new album "Morbid Origin". The times and the world have changed a lot in the last years, but good music remains. I'm glad that there are still bands out there that still hold the banner of thrash, black metal and heavy metal. There's probably a big piece of nostalgia in it, but I've been listening to metal all my life mostly with my heart, so I don't mind a certain unoriginality of these Norwegian maniacs. The novelty is very easy to listen to and I have that satisfied smile on my face that I always have when I'm feeling good about my black soul. Before I leave this world, I will continue to wander through the darkness, visit old catacombs, hold riuttals full of dark thoughts and worship music like INCULTER play. Because they play it well, without exaggerations and unnecessary things. I don't know anything better than a cold beer, Friday night and resting in my favorite coffin. And when they play records like "Morbid Origin", that's all I need. If you're a grey metal hound, or you're into the new wave of ancient riffs and melodies, don't hesitate a moment. Black thrash metal echoes from old abandoned dungeons!


Recenze/review - INCULTER - Fatal Visions (2019):
https://www.deadlystormzine.com/2019/04/recenzereview-inculter-fatal-visions.html

TRACKLIST
1. Intro
2. Death Reigns
3. Age of Reprisal
4. Chained to the Void
5. Children of Demise
6. Extinction
7. Morbid Origin
8. Perennial Slaves
9. Lethal Salvation

LINE-UP
Remi André Nygård - Guitars / Vocals
Lasse Udjus - Guitar
Daniel Tveit - Drums

Session bass by Bård Inge Nygård and Cato Bakke.

Recenze/review - STENCHED - Gorging on Mephitic Rot (2023)


STENCHED - Gorging on Mephitic Rot
demo 2023, Blood Harvest

for english please scroll down

Některé mrtvoly v sobě mají zvláštní klid. Možná odešly z tohoto světa a neměly žádné hříchy. Někdy ale přivezou zohavená těla, s děsem ve tváři. Uložím je do rakve a kolem se vznáší strach. Připadá mi, že se zlo otisklo do jejich tkání a zůstalo tam ještě dlouho po smrti. Víko zatluču rezavými hřeby a uslyším škrábání a šílený nářek. Death metal, ten pravý, plesnivý a shnilý jako ruka zombie. Napadne mě jako první. A moje myšlenky se ihned stanou krutou realitou. Poslouchám totiž nové demo od mexické kapely STENCHED.

Ihned vím, že jsem zde správně, že si rvu do uší přesně ten druh hudby, který koluje i v mých žilách. Kdysi dávno, v devadesátých letech minulého století, se stal tenhle styl pro mě doslova závislostí. Stále se přehrabuji v prašivých kostech a dělám to s nadšením a odhodláním. Maniak Adrian je na tom stejně jako já. Prokletý jedinec, který je podepsán pod celou kapelou. Jeho práce je morbidní a divoká!


Máte rádi kapely jako DEMILICH, ROTTREVORE, UNDERGANG? Potom byste mohli být spokojeni i při poslechu dema "Gorging on Mephitic Rot". Bylo pro mě velmi příjemné otevřít rezavé dveře do téhle kobky. Vydala klasické, tradiční svědectví. Riffy jsou ostré jako břitva. Vokál připomíná starodávnou chorobu a zvuk je pro nás, staré psy, doslova podmanivý. Připadám si, že jsem právě exhumoval starý hrob. Vylezla z něj děsivá zombie, která mi samozřejmě ihned prokousne hrdlo. Na to, že se jedná teprve o debut, tak je velmi dobře ošetřen zvuk. Ono je vůbec všechno v nejlepším pořádku. Nikde nic nechybí, nikde nic nepřebývá. Zůstal jen na kost ohlodaný death metal, který vás doslova přikove ke zdi. Pokud stejně jako já trávíte svůj čas nejraději v opuštěných katakombách, v chladu a temnotě, budou se vám určitě STENCHED líbit. Hraje se tady totiž pro všechny dávno prokleté, i pro ty, co oceňují u hudby hlavně špínu a tlak. Nahrávka musela vznikat hluboko pod zemí, v místech, kde čekají démoni. Stačilo několik prvních momentů a přízraky vylezly z děr. Kývají se do rytmu a tančí na hrobech. V márnici se dějí neuvěřitelné věci. Jsem moc rád, že jsem na svých toulkách v Hádově říši tuhle demo nahrávku potkal. Jinak bych byl totiž ochuzen o krásně morbidní zážitek. Někdy mi přivezou zohavená těla, s děsem ve tváři. Uložím je do rakve a kolem se vznáší strach. Připadá mi, že se zlo otisklo do jejich tkání a zůstalo tam ještě dlouho po smrti. Jsem jedním z nich. Špinavý, syrový, divoký a barbarský smrtící kov! Hniloba, tma  a rouhání!


Asphyx says:

Some corpses have a strange peace about them. Maybe they left this world with no sins. But sometimes they bring back mutilated bodies, with a look of horror on their faces. I put them in the coffin and fear hovers around. It seems to me that evil has imprinted itself on their tissues and remains there long after death. I hammer the lid with rusty spikes and hear scratching and mad cries. Death metal, the real thing, moldy and rotten like a zombie's hand. It's the first thing that comes to mind. And my thoughts immediately become a harsh reality. I'm listening to the new demo from the Mexican band STENCHED.

I know immediately that I'm in the right place, that I'm ripping into my ears exactly the kind of music that runs through my veins. Once upon a time, back in the 1990s, this style literally became an addiction for me. I'm still digging into the scabrous bones and doing it with passion and determination. Maniac Adrian is in the same boat as me. A cursed individual who is signed to the whole band. His work is morbid and wild!


Do you like bands like DEMILICH, ROTTREVORE, UNDERGANG? Then you might also be satisfied listening to the demo "Gorging on Mephitic Rot". It was very nice for me to open the rusty door to this dungeon. It gave a classic, traditional testimony. The riffs are razor sharp. The vocals are reminiscent of an ancient disease and the sound is literally captivating to us old dogs. I feel like I've just exhumed an old grave. A terrifying zombie has come out, and of course it's going to bite my throat. For only being a debut, the sound is very well treated. Everything is in the best possible order. Nothing is missing, nothing is missing anywhere. All that's left is bone gnawing death metal that will literally nail you to the wall. If, like me, you like to spend your time in abandoned catacombs, in the cold and dark, you will definitely like STENCHED. The music is played here for all the damned, even for those who appreciate music mainly for its dirt and pressure. The recording must have been made deep underground, in places where demons wait. It only took the first few moments for the ghosts to crawl out of the holes. They sway to the rhythm and dance on the graves. Incredible things happen in the morgue. I'm so glad I came across this demo on my wanderings in Hades. Otherwise I would have been deprived of a beautifully morbid experience. Sometimes they bring me mutilated bodies with horror on their faces. I put them in a coffin and fear hovers around. It seems to me that the evil has imprinted itself on their tissues and remains there long after death. I am one of them. Dirty, raw, savage and barbaric death metal! Rot, darkness and blasphemy!


Vinyl version tracklist
SIDE MEPHITIC
A1. Black Adipocere
A2. Putridity Mass Excretion
A3. Maggot Grave Infestation

SIDE ROT
B1. Rentombment
B2. Chunks Of Pustulant Rot *
B3. A Skull Covered In Putrid Slime *
* Vinyl version exclusive bonus track



TWITTER