Psát o podobných legendách je v dnešní době poměrně těžké. Jednak má už každý po stažených mp3 nebo shlédnutí youtube svůj jasný názor a potom...když se vám deska nelíbí, tak se setkáte s velkým odporem příznivců kapely, kterým je vlastně úplně jedno, co jejich oblíbenci vydali. Říká se tomu fanouškovství až za hrob. Hele, já třeba z posledního koncertu CANNIBAL CORPSE odešel po polovině. Přišli mi unavení, otrávení. Semletí.
Jasný, extrémní styly se nedají hrát ve "vysokém" věku už s takovou intenzitou, ale stejně. Nudil jsem se. Já řezníky z Bufalla měl vždycky rád. Hlavně tedy v jejich počátcích. Kdysi samozřejmě šokovali svojí brutalitou, nechutnými texty, obaly, které jim pořád někdo zakazoval. Poslední roky šli ale tak nějak mimo mě. I když pánové nikdy pomyslnou laťku kvality nepodlezli, už to není jako dřív. To ale není případ novinky "Violence Unimagined". Letos mi připadají jako politi mrtvou vodou. Kope to pěkně!
Možná za to může Eric Rutan, který je podepsán nejen pod mixem a produkcí, ale účastnil se i samotného psaní skladeb. Řekněme si to na rovinu, CANNIBAL CORPSE už byli poslední roky spíše kolovrátkem, u kterého jste přesně věděli, co přijde za chvilku a jak bude každé nové album znít (a vlastně to vůbec nevadilo, protože to všichni předpokládali a chtěli). Tomu se nevyhne žádná takhle dlouho hrající kapela. Letos mě ale novinka baví. Dokonce bych to napsal tak, že si ji s chutí zakoupím. Má v sobě drive a sílu, odkazuje na staré dobré časy a zároveň je "moderní". Hutný, masivní zvuk, neopakovatelná krvavá barva hlasu Corpsegrindera, ale hlavně spousta zajímavých momentů. Z typického houpavého rytmu se vynoří jako utopenec nad hladinu v každé skladbě nějaká "chytlavá" pasáž. Na "Violence Unimagined" totiž naleznete přesně ten druh ingrediencí, které jsme měli a máme na téhle legendě tolik rádi. Brutalitu, spoustu syrového masa, nože a sekáčky od krve, tlak a sílu. Tak tedy, můj milý čtenáři, pohodlně se usaď, pusť si nějaký horor a pak novou desku. Pokud jsi fanoušek kapely, tak budeš spokojen určitě a pokud si už z jejich diskografie jenom vybíráš ty nejnechutnější kousky, tak myslím také. CANNIBAL CORPSE se povedl další masakr motorovou pilou!
Asphyx says:
I dare to say that the new album of American death metallers CANNIBAL CORPSE is such a cruel machine for killing. Riffs are so sharp, the voice devastating, brutal inhumanity. Massacred tracks clearly note that the album was recorded by experienced butchers. Eric Rutan is famously involved. Great massive killer sound.
Brutality meets darkness and cold. The songs are sophisticated, totally devastating. I feel condemned to execution. I survived the electric chair, hanging too, the gun failed, but the machine for killing with the code mark CANNIBAL CORPSE decomposed me on the molecules. I like the fact that the band has not slipped to now popular messy preludes, but keeps what they know the best. Classical death metal which cause you brain torture. The American bloody machine matures like a well-dead corpse. I have to mention as well great cover and perfectly pressurized sound. Before the listening I recommend to take bloodbath. This Album gets top, because it's a precise definition of what I like about traditional deadly metal. CANNIBAL CORPSE are literally born for the massacre! Devastation of the human mind! Excellent record!
KORSELD - Dödens Dal Digital (Bandcamp and all digital retrailers) 2021, vlastní vydání
for english please scroll down
Myslím, že když každý zapátráme ve svých rodokmenech, tak pokaždé narazíme na válku. Naši předci odcházeli na dlouhé roky bojovat za svobodu, pro peníze nebo jen tak, z nadšení. Vraceli se jako poznamenané trosky, které do smrti děsily obrazy z bojů. Vážili si po zbytek života obyčejných věcí. Dlouhé smutné pohledy, vzpomínky, které stále bolí. Nikdy se nepoučíme.
Téma války se v metalu objevuje poměrně často. Ve spojení s doomem je to ale poměrně neobvyklé. Švédští KORSELD, založeni v roce 2011, jej kombinují se starým death metalem. Výsledkem je nové EP, ze kterého je doslova cítit pochmurná atmosféra zákopů. Ledové melodie, chorobný vokál, všude kolem je smrt.
EP je protkáno zajímavými, opravdu studenými motivy. Jinak je vše tradiční, velmi dobře zahrané a rozhodně se nenudím. Válka se tentokrát odehrává uprostřed zimy. Překračuješ mrtvá těla, která připomínají z ledu vysekané sochy. Jenom ta krev, vyděšené oči, dávají na srozuměnou, že se zde děje něco divného. Texty jsou ve švédštině, nerozumím jim, ale stejně jako hudba, mě oslovují. Mám rád kombinaci doomu a death metalu. Uklidňuje mě, zároveň bolí a drásá, někde uvnitř, v dutině břišní. Nebudu vám hudbu KORSELD záměrně k nikomu přirovnávat. Názor si určitě uděláte sami dle přiložených ukázek. Venku se vrátila zima. Poslouchám vyprávění z války a jsem moc rád, že jsem ji nemusel nikdy zažít. Doufám, že to tak zůstane. Moc kapel, které by ji uměly znázornit svoji hudbou zase není. Jsem moc rád, že se mi "Dödens Dal" dostalo do rukou. Je pro mě jakýmsi mementem, zajímavým kusem muziky, ke které se budu rád vracet. Má v sobě totiž to nejdůležitější, co může muzika mít. Opravdovost, uvěřitelnost, temnotu a chlad. Jsem přímo ve válce, v cizí zemi a mé další kroky jsou značně nejisté. Válečný death doom metal, který je ledový jako zmrzlá země!
sumarizace:
Neznám moc desek z poslední doby, na kterých by byla zhudebněna válka tak skvěle, jako na novince "Dödens Dal". KORSELD dokázali nemožné. Já se opravdu při poslechu cítím, jako bych byl přímo na bojišti. Jsem obyčejným vojákem, jdoucím na jistou smrt. Vynikající, studené a mrazivé riffy, perfektní vokál a neskutečně beznadějná nálada. To jsou hlavní atributy novinky. Válka je hnusná, špinavá, zlá, nezná slitování. Stejně jako nová nahrávka KORSELD. Kdo z nás bude další obětí? Album je dokumentem o lidské slabosti, o nenávisti, o tom, že je lidstvo jako celek nepoučitelné. Doporučuji poslech v tiché místnosti, s volume pořádně doprava. Nemám dalších slov. Death doom metalové album, na kterém ožívá válka! Doslova!
Asphyx says:
I don't know many records of recent times where the war was set to music as great as on the new album "Dödens Dal". KORSELD made impossible. I really feel like I was on the battlefield, when listening. I was an ordinary soldierthat goes to certain death. Excellent, cold and frosty riffs, perfect vocal and impossibly hopeless mood. These are the main attributes of the news. the war is ugly, dirty, evil, it doesn't know no mercy. Like thenew recording KORSELD. Who among us will be the next victim? The album is a documentary about human weakness, about hate, about incorrigible humanity. I recommend listening in a quiet room with volume pretty right. I have no words more. Death doom metal album, where the war is coming alive! Literally!
Samuel Bjørk je původním povoláním dramatik, zpěvák a textař. Ve světě divadla je dávno slavným pojmem. Na jeho knihách je to znát. Četl jsem obě. Dnes zmiňovanou V lese visí anděl i Sovu, která je neméně dobrá. Smysl pro temnotu a chlad. Pro lidské slabosti, jistá dramatičnost, napětí. Tohle jen tak někdo neumí. Možná je to tím, že v Norsku je zima, že jsou tam noci dlouhé. Ale tohle všechno je z knihy cítit. Téma je i pro mě, jako otrlého čtenáře detektivek a thrillerů, dost ošklivé. Pokud jde o malé děti, znáte to, to musí pochopit každý rodič. Malé holčičky, které jsou nalezené pověšené v lesích, to je samo o sobě šílené. Jenže bohužel, lidská mysl bývá někdy hodně pokřivená.
V lese visí anděl je velmi pečlivě vystavěným příběhem, doporučuji číst v kuse. Spousta odboček, mylných představ, gradace, různých cestiček, které nejsou správné. Pro někoho možná těžší kousek k pochopení, pro mě esence toho, co mám na knihách rád. Neskutečné napětí, pochmurná nálada, chlad, temnota. Vyšetřovatelé Munch i Mia, oba tradičně norsky rozervaní, jsou sympatičtí. Mám rád, když vyšetřují lidé i se slabostmi, ne stroje. Chodil jsem potom po lesích, kousek za domem a pokaždé se vyděsil, když zafoukal vítr. Pronásledovaly mě obrazy, které autor vytvořil spolu s mojí fantazii. Pro mě důkaz, že obě knihy, které zatím od autora vyšly, jsou skvělé. Pokud máte rádi krimi ze severu, milujete k smrti tajemství a možná i doom metal, tak neváhejte ani chvilku. Silné příběhy!
Holger Munch miluje vážnou hudbu, matematické hádanky a pokuřování cigaret. Kromě toho je policejní detektiv. Už se chystá do důchodu, v němž si tohle všechno užije, jenže Norskem právě otřásají podivné vraždy šestiletých holčiček, které někdo obléká do bílých šatiček a nechává v lese s cedulkou „Cestuju sama“ na krku. Munch se tak musí postavit do čela speciální jednotky a hlavně přesvědčit Miu Krügerovou, slavnou vyšetřovatelku, aby se vrátila do služby. Podaří se mu to? Dokáže Mia Měsíční paprsek, jak jí přezdívají norská média, vyřešit případ plný symbolů a slepých uliček? Vrah si s detektivy evidentně pohrává a celé Norsko se může jen strachovat, že se v lese objeví další malý anděl.
Stará rakev uprostřed chladné místnosti. Pro nás, staré hrobníky, tolik častá věc, přesto jsem napnutý a těším se. Další mrtvé zpuchřelé tělo, další death metal, který bude znít v katakombách. Beru do ruky rezavou sekyru a otevírám víko. Vyvane na mě smrad, chlad a nekonečná temnota. Nadechnu se a zavětřím hnilobu. Jsem starý pes, který zvedá hlavu už jen u hudby, která jej zajímá. Kostra má sepnuté ruce a něco svírá v ruce. Je to nové CD maniaků SHADOWSPAWN. Vytrhnu je z pařátů a vložím do přehrávače.
Dánové mě ihned přenesou o mnoho let zpět, kdy jsem se každý den vydával na dlouhé toulky po onom světě. Poslouchám bedlivě, líbí se mi prašivá atmosféra nového alba, užívám si mráz a pradávnou patinu. Podobné nálady umí vytvořit vždy jen kapely, které pevně a věrně slouží samotné Smrti. SHADOWSPAWN hrají ryzí smrtící kov, jsou nasáklí zkaženou krví, mokvají, hnijí zaživa. Se zvukem, který vás proseje skrz prsty jako prach.
"The Biology Of Disbelief" je hudbou ze stejných márnic, jako klasické desky ASPHYX, BENEDICTION, BOLT THROWER, PESTILENCE, MALEVOLENT CREATION, MASTER, MERCYLLES. Skladby jsou jako ostré hřeby, které vám zatlučou jednou do rakve. Postupně gradují, jsou napsány jasně, zřetelně a líbí se mi, jakým způsobem mě pokaždé převezou přes řeku Styx. Slyším ozvěny ze záhrobí, užívám si, jsem nadmíru spokojen. Už vím, co budu poslouchat zítra ráno, až půjdu vykopat další hrob, exhumovat další tělo. SHADOWSPAWN budou trávit v mém přehrávači ještě hodně dlouhou dobu. Rád se k nahrávce vracím, pouštím si ji znovu a znovu. Krev totiž jen tak nevyměníte. Jako starému fanouškovi poctivých pohřbů do země, se mi líbí vlastně vše. Obal, produkce, ale hlavně schopnost kapely mě rozsekat na malé kousky. Death metal v podání Dánů se valí jako řeka Smrti! Nezná slitování a bere s sebou vše živé i neživé! Prašivý, rezavý smrtící kov, u kterého se probouzejí nemrtví!
Asphyx says:
An old casket in the middle of a cold room. For us, the old gravediggers, such a common thing, yet I am tense and looking forward. Another dead, puffy body, another death metal that will sound in the catacombs. I pick up a rusty axe and open the lid. It stinks of coldness, coldness and endless darkness. I take a breath and blow up the rot. I'm an old dog who raises his head only to the music that interests him. The skeleton has clasped hands and holds something in his hand. It's a new CD of SHADOWSPAWN maniacs. I pull them out of my claws and put them in the player.
The Danes immediately take me back many years, when I went on long wanderings around the world every day. I listen carefully, I like the dusty atmosphere of the new album, I enjoy the frost and the ancient patina. Only bands that firmly and faithfully serve Death itself can always create similar moods. SHADOWSPAWN play pure deadly metal, soaked in rotten blood, wet, rotting alive. With a sound that sift through your fingers like dust.
"The Biology Of Disbelief" is music from the same morgue as the classic records ASPHYX, BENEDICTION, BOLT THROWER, PESTILENCE, MALEVOLENT CREATION, MASTER, MERCYLLES. The songs are like sharp nails that will hit you once in the coffin. They gradually graduate, are written clearly, distinctly and like me how they always take me across the river Styx I hear echoes from the grave, I enjoy, I'm extremely happy I already know what I'll listen to tomorrow morning when I go to dig another grave, exhume another body SHADOWSPAWN will spend a lot more in my player for a long time, I like to come back to the recording, I play it again and again, because you don't just exchange blood. Death metal performed by the Danes rolls like the river Death! He knows no mercy and takes with him everything living and inanimate! Dusty, rusty deadly metal with which the undead awaken!
Tracklist: 01. Under The Blood Red Moon 02. Obliteration Exceptional 03. Daughters Of Lot 04. In The Light Of Darkness 05. Return To Ashes 06. Rite Of Passage 07. The Biology Of Disbelief 08. Decreating The Prestine 09. Dark Dawn Take Me 10. Bite The Pain
band: Vocals - Bue T. Jensen Guitar - Oliver Ragnar Larsen Guitar - Nicolai Cheung Bass - Kelvin Dam Drums - Danni Jelsgaard
Nemrtví zase lezou z děr. Připraveni na pořádnou pařbu, se vydávají do márnice. Jsme ve střehu. Máme pití, krásné zombie i hudbu, která rozhýbe naše staré prašivé kosti. Máme rádi pravý, ryzí death metal, ve kterém se cituje z Knihy mrtvých. Líbí se nám, když řeže a pálí, když je kusem rozžhaveného železa, nožem, zabodnutým do břicha. Odpadávají kusy masa od kostí, usmívají se. V téhle společnosti je mi moc dobře, staří hrobníci mi určitě potvrdí.
INCARCERATION mi letos připadají temnější než na minulých deskách. Jakoby se do jejich prašivé hudby otiskla situace ve světě. Chlad, beznaděj, smrt a temnota. Nekonečná tma, která nás obklopuje. Tak na mě EP "Empiricism" působí asi nejvíce.
Lebky praskají tlakem, užívám si absolutně mrtvolnou atmosféru, která je postavená na stejných základech jako GRAVE, NIHILIST, DEATH, MALEVOLENT CREATION, REPUGNANT, DECEASED, POSSESSED. Je tajným, pradávným rituálem, který se pořádal vždy o půlnoci na hřbitově za městem. Líbí se mi neurvalost, touha ničit, vášeň, plesnivý zvuk, odhodlání a opravdovost. Tohle všechno jsou ingredience, které dělají z novinky velmi dobrý pokrm. Bude se podávat na víku od rakve. Tahle hudba je z nejhlubšího undergroundu, posvěcená samotným Satanem. Ostrá, syrová, divoká. INCARCERATION mě zavřeli do opuštěné márnice. Dnes je tady plno. Večer začíná. Místností se vznáší puch zahnívajícího masa, riffy nás drtí, tančíme nekonečný tanec smrti. "Empiricism" se mi opět zadřelo pod kůži, do morku kostí. Je jasnou a zřetelnou odpovědí na ozvěny ze záhrobí. Průvodcem na onom světa, ale hlavně hudbou, která i mě koluje v žilách. Smrt je zase jednou mezi námi, podává nám svoji kostnatou ruku a směje se pod kápí. INCARCERATION vás spálí na popel! Old school death metal, který probudí i dávno mrtvé! Skvěle!
Asphyx says:
The undead are coming out of the holes again. Ready for a good party, they head to the morgue. We're careful. We have drinks, beautiful zombies and music that will move our old dusty bones. We like real, pure death metal, in which it is quoted from the Book of the Dead. We like it when it cuts and burns when it's a piece of red-hot iron, a knife stabbed in the abdomen. Pieces of meat fall off the bones, they smile. I feel very good in this company, the old gravediggers will certainly confirm me.
INCARCERATION seems darker to me this year than on previous records. It was as if the situation in the world was imprinted on their dusty music. Cold, hopelessness, death and darkness. The endless darkness that surrounds us. So the EP "Empiricism" probably affects me the most.
Skulls crack under pressure, I enjoy an absolutely dead atmosphere, which is built on the same foundations as GRAVE, NIHILIST, DEATH, MALEVOLENT CREATION, REPUGNANT, DECEASED, POSSESSED. It is a secret, ancient ritual, which was always held at midnight in the cemetery outside the city. I like coarseness, the desire to destroy, passion, moldy sound, determination and authenticity. These are all ingredients that make the novelty a very good dish. It will be served on the lid of the coffin. This music is from the deepest underground, sanctified by Satan himself. Sharp, raw, wild. INCARCERATION locked me in an abandoned morgue. It's full here today. The evening begins. The smell of rotting flesh floats in the room, riffs crush us, we dance the endless dance of death. "Empiricism" stuck under my skin again, to the marrow of my bones. It is a clear and distinct response to echoes from the grave. A guide in the afterlife, but mainly with music that circulates in my veins. Death is once again among us, he gives us his bony hand and laughs under the hood. INCARCERATION will burn you to ashes! Old school death metal that will wake up even the long dead! Great!
Bydlíme vysoko nad městem a občas se stává, že přijde divná bouřka. Mraky jsou nízko a ve vzduchu je cítit elektřina. Otevřu okno a mám pocit, že každým okamžikem vyšlehne z nebes blesk a spálí mě na popel. Hřmí a já počítám, jak daleko je epicentrum. Na chvilku se ochladí a zvířata jsou neklidná. Domy přede mnou jsou najednou jako z oceli. Žhavé a temné zároveň. První bouře se nesla tentokrát ve znamení kanadských INTONATE. Progresivní death metalové kapely, jejíž tvorba připomíná opravdu bouřku.
Jedná se o druhé album kapely, která tentokrát přešla do stáje Willowtip Records. To už je samo sobě úspěch a záruka kvality. Z nebe zase jednou prší krev a brány do temného vesmíru jsou otevřeny. Pouštím desku stále dokola a mám pocit, že mi někdo drhne obličej brusným papírem.
"Severed Within" je přesně tím druhem neklidného alba, které vás zpočátku možná trošku odradí. Čtyřicet minut přemýšlivé smrti je tak akorát, aby nestihla nudit. A samozřejmě ocení nejvíce fanoušci progresivního technického death metalu. Pokud máte rádi smečky jako GORGUTS, CYNIC, ATHEIST, ULCERATE, BEYOND CREATION, GOJIRA, tak si budete spokojeně pomlaskávat. Když vám k tomu ještě bude dělat kulisu poctivá jarní bouřka, určitě se vám, jako mě, všechno spojí v jedno a na zážitek nikdy nezapomenete. Kanaďané totiž umí napsat skvělé skladby, řežou přímo do živého, nebojí se přitlačit, ani zvolnit, žhnou a pálí, ale zároveň umí i zpomalit a pohrávat si s chladnými náladami, jako šelma se svojí obětí. Osobně se mi asi nejvíc líbí takové to těžko popsatelné chvění, nenudím se ani chvilku, plně se soustředím, což je pro mě u podobné hudby opravdu těžké. Nevím, jak to INTONATE dělají, ale zamotali mě do svých sítí, přidusili a seslali na mě ty nejvíc nabité blesky. "Severed Within" jeprogresivní, propracovanou, inteligentní technickou a progresivní death metalovou bouří! Velmi dobře!
sumarizace:
Kanadská, progresivní technická death metalová kapela INTONATE, je skupinou, ze které doslova tryská talent na všechny strany. Jejich album "Severed Within" je po okraj narvané nápady, energií a tlakem. Pokud rádi u hudby přemýšlíte a ochutnáváte z pestré palety bohatého talíře extrémního metalu, bude vám určitě chutnat. Fascinuje mě lehkost a samozřejmost, s jakou je CD nahrané. Poslech je srovnatelný s pohledem do kaleidoskopu. Pestré riffy, zajímavé bicí a všemu nasazuje korunu vokál, vytažený až odněkud ze samého nitra. Songy působí velmi vyrovnaně, chutně, naléhavě a přesto jsou až uklidňující. Album se tak pro mě stává jakousi meditací. Progresivní technický death metal, který připomíná průlet vesmírem. Vynikající záležitost. Noblesní! Velmi doporučuji!
Asphyx says:
Talent gushing right and left, this is the Canada, progressive technical death metal band INTONATE. Their album "Severed Within" is to the brim full of ideas, energy and pressure. If you like thinking by listening and tasting from a variet range of rich menu of extreme metal, you will definitely like it. I am fascinated by the lightness and obviousness the CD is recorded. Listening is comparable with the view into a kaleidoscope. Colourful riffs, interesting drums and vocals, pulled up from somewhere inside. All songs are tasty, urgently, however, relaxing. The single is for me a kind of meditation. Progressive technical death metal, resembling the flight through the universe. Excellent stuff! I recommend very much!
Už si na ten klip z devadesátých let přesně nepamatuji, ale dodnes si občas vzpomenu na jeden záběr. Dlouhovlasý kluk s kladivem v ruce vytáhne televizi ven na ulici a rozmlátí ji na malé kousky. Doba se změnila, dnes by pravděpodobně rozsekal mobil se sociálními sítěmi, ale základ zůstal stejný. Rebelie, odpor, síla a nakumulovaný vztek na tupost stáda. Zase tolik se toho kolem nezměnilo. Máme lepší technologie, ale v zásadě jsme zůstali stejní.
Proto si myslím, že má stále smysl hrát pořádný thrash metal. Ten od amerických AGGRAVATOR je opět skvělý a přesně splňuje mé požadavky na pořádnou pařbu. Zatímco velká jména většinou stagnují a působí unaveně, tihle kluci vám nakopou zadky. Bez slitování!
Mám rád starý osmdesátkový a devadesátkový thrash metal, který koketoval i s death metalem. Pořád uctívám starodávnou energii. Zase tolik kapel ji vytvořit neumí. AGGRAVATOR vám vypláchnou mozek ve stylu starých KREATOR, SODOM, DEMOLITION HAMMER, SOLSTICE, SADUS, MORBID SAINT. Desku lze samozřejmě považovat za retro, ale tentokrát se nejedná jen o copy - paste, ale o plnotučný thrash metal zahraný od srdce. Skladby mají drive, sílu, kdo si po nich nevezme sekyru nebo kladivo do rukou a nepůjde zbourat nejbližší zeď, tak nahrávku nepochopil. Mě se na "Unseen Repulsions" nejvíc líbí právě taková ta neurvalost, schopnost se s tím nepárat, přidat volume a roztrhat všechno na kusy. K thrash metalu vztek patří, vždyť přece zdravé naštvání k životu potřebujeme, okořeňuje jej a pročišťuje vzduch. Navíc se nezblázníme. Schválně to zkuste. Pusťte si na půl hodiny zprávy (pokud na to máte nervy) a pak si nalaďte tohle album. Garantuji vám, že po dalších dvaceti minutách budete mít hlavu jak propláchnutou kyselinou. Čistou a bez balastu, kterého dnešní doba tolik přináší. Old school thrash metalová nálož, která vám bouchne v rukou!
Asphyx says:
I like old and ashy bones, I love fire! I like when music burns, is honest, uncompromising and it can crush a skull with pressure. I visit abandoned catacombs to find the real old school metal!
I got to know AGGRAVATOR when I walked alone in the underground trails. Immediately, they leaned me on their side with their sharp thrash metal in the style of old KREATOR, SODOM, DEMOLITION HAMMER, SOLSTICE, SADUS, MORBID SAINT. I really like similar dirty and rotting thrash metal. I am dying and being born again while listening to "Unseen Repulsions".
"Unseen Repulsions" is an album which contains dark, high-octane thrash metal of the highest quality. Underground but at the same time sharp sound, absolute deployment and riffs which are so painful they will make you an operation without any anaesthesia. All of this are AGGRAVATOR. Thrash metal killers from Texas who will gave you a trepanation of your skull with their music. Mosh-pit! Head banging! Satan and the war with the sky! Death! Once when I will be rotting in my grave I would like to hear similar music in my coffin! Killer thrash metal forever! An album sharp as a knife!
Pokaždé, když jsem na jatka vstoupil, padla na mě obrovská tíseň. Jakoby se do zdí otiskla bolest všech zvířat i lidí, kteří zde zemřeli. Vyberte si sekyru, pistoli nebo elektrický proud. Je to jen na vás. Přistupuji k míchačce na maso. Stojí hned vedle drtičky kostí. Cítím neskutečný zápach. Rozkládající se tkáně, celé prostředí připomíná nechutně znějící death metal staré školy. Houpavý rytmus, první zákazník už čeká. Proříznuté hrdlo, nářek, je to jen chvilka. Musím přidat hlasitost.
Když poslouchám prvotinu amerických maniaků SANGUISUGABOGG, opravdu se cítím jako na starých jatkách. Brodím se po kolena v krvi, chce se mi zvracet. Tolik bolesti, moje hlava je pod obrovským tlakem a každou chvílí se rozskočí. "Tortured Whole" je totiž albem, které smrdí jako rozkládající se mrtvola.
SANGUISUGABOGG přistupují ke své tvorbě s nadsázkou, s takovým tím hnusným nadhledem, který mívaly kapely v dávných časech. Inspirace třeba takovými MORTICIAN, OBITUARY, CARCASS, UNDEATH, MORBID ANGEL, AUTOPSY, IMPETIGO se nezapře a mě osobně se líbí, že pánové nic nepředstírají, hrají tak, jak umí nejlépe. Hezky hnilobně, od srdce. Mohutný zvuk, chraptící vokál, riffy ostré jak mačety, tohle všechno dělá z alba záležitost pro všechny, kteří rádi a často loví ve zkažených vodách. Samozřejmě, hrozně záleží jako vždy na přístupu, jakým k hudbě přistupujete. Zde rozhodně nehledejte žádnou ekvilibristiku ani zbrklé úprky po hmatníku. Jedná se o mokvající smrtící kov, zahraný s chtěným primitivním nadšením. Koneckonců, na jatkách se již dlouhá léta nic jiného nehraje. Pokud vám tedy není cizí hudební násilí, zkažená krev, hnis a špína, tak neváhejte ani chvilku. Osobně jsem si desku svým způsobem velmi užíval. Pro mě je totiž stejně pořád nejvíc důležité, zda muzikantům jejich songy věřím. A SANGUISUGABOGG mě hodili do obrovského vroucího kotle. Death metal, po kterém zůstávají jen ohlodané kosti!
sumarizace:
"Tortured Whole" lze v určitých momentech přirovnat ke smečkám jako MORTICIAN, OBITUARY, CARCASS, UNDEATH, MORBID ANGEL, AUTOPSY, IMPETIGO . Dobrá společnost, co říkáte? Plesnivý death metal natlakovaný ošklivými momenty, to celé zabalené ve velmi příjemném balení. Povedlo se vlastně všechno. Zvuk je bolestivý, obal nepřehlédnutelný a nápady? Těch je na albu nepřeberné množství. Každá skladba má v sobě pořádný kus shnilého masa, žhne a pálí, zadírá se mi každým dalším poslechem víc a víc pod kůži. Nevím, kolikrát jste byli přítomni u opravdové pitvy, ale představte si, že mrtvý byl postižen nějakou hodně zlou chorobou. Ruce máte od zkažené krve, ve střevech naleznete obrovské množství parazitů, o červech a sněti ani nemluvě. Vidíte to před sebou? Tak si k té představě pusťte ještě zmiňované album a zažijete dosud nepoznanou bolest. To vám garantuji a přidávám navíc potvrzení o vysoké kvalitě umírání. Jsou nahrávky, které na mě působí jako jed, podaný rovnou do žíly. SANGUISUGABOGG mi prořízli hrdlo velmi ostrým materiálem. U téhle desky zemřete v nekonečných křečích! Smrt! Death metal, po kterém zůstávají jen ohlodané kosti!
Asphyx says:
"Tortured Whole" can be compared to bands like MORTICIAN, OBITUARY, CARCASS, UNDEATH, MORBID ANGEL, AUTOPSY, IMPETIGO. Good company, what do you think? Moldy death metal pressurized with ugly moments, all packed in a very pleasant package. Everything went really well. The sound is painful, the cover noticeable and the ideas? There are a lot of them on the album. Every song has a big chunk of rotten meat inside it, it glows and burns, gazing more and more under my skin every time I listen to it. I don't know how many times you were present at a real autopsy, but imagine that the dead was affected by some very bad disease. Your hands are full of spoiled blood, you can find a huge amount of parasites in intestines, not to mention worms and gangrene. Do you see it in front of you? So to this idea play this album and you will experience a unknown pain. I guarantee this and add a certificate of high quality dying. There are records tthat act on me like a poison, given right into a vein. SANGUISUGABOGG cut my throat with very sharp material. Death metal, after which only gnawed bones remain!
Tracklist: 01. Menstrual Envy 02. Gored In The Chest 03. Dragged By A Truck 04. Pornographic 05. Dead As Shit 06. Tortured Whole 07. Interlube 08. Dick Filet 09. Urinary Ichor 10. Posthumous Compersion 11. Felching Filth
Thrash metal pro mě byl vždy hudbou, která mi dokázala rozproudit krev v žilách. U dobrých desek mívám pocit, že jsem právě vypil dobře namíchaný koktejl z energie, síly a temnoty. Tuhle hudbu musíte mít v kostech. Jinak to podle mého ani nejde. Je tu ještě jedna zvláštnost, kterou pochopí určitě všichni opravdoví fanoušci. Někdy se mi některé desky líbí a vlastně vůbec nevím proč.
Britští veteráni SOLITARY datují svůj vznik do roku 1994. Dalo by se napsat, že mají tuhle hudbu v krvi. Je jejich součástí a jako u mě již zakódovaná v genech. O novince "The Truth Behind the Lies Solitary" jsem toho příliš dobrého nikde nečetl. Je to škoda, protože se jedná o inteligentní muziku, zahranou od srdce. Navíc nepostrádá tolik důležitý drive. Kope to pěkně, alespoň podle mé maličkosti.
SOLITARY zkrátka nehrají na první dobrou. Jednotlivé nuance vylezou na povrch až po mnoha setkáních. Jasně, po starých psech nemůžete chtít nějaké objevné a novátorské kousky, ale i přesto si myslím, že mají Britové rozhodně co nabídnout. Řežou to do nás stylem FORBIDDEN, TESTAMENT, SLAYER, SACRED REICH, EXODUS, METALLICA, DEATH ANGEL a jde jim to moc dobře. Možná jsou některé songy až moc dlouhé, ale tentokrát mi to zase tolik nevadí. Pořád se něco děje, deska se mění v rukách. Jednou je neklidná, zlá a ošklivá, jindy zase kouše jako vzteklý pes. Těch emocí, které se povedlo narvat do skladeb, je opravdu mnoho. Mám rád alba, u kterých musím trošku přemýšlet, líbí se mi, pokud se kapela drží svého kopyta, ale zároveň se snaží přistupovat ke skládání pokaždé trošku jinak. Letos jsou SOLITARY svěží jako ledový vítr ze severu. Stačí přidat hlasitost a pak už jenom nechat na sebe "The Truth Behind the Lies Solitary" působit. Vztek si pobublává někde hluboko, vzadu. A jednou začas musí ven. Stejně jako u této nahrávky. Takhle to vypadá, když se sejdou skvělí muzikanti a jsou jasně a zřetelně vedeni k cíli. Propracovaný thrash metal, který vás sežehne plamenem!
Asphyx says:
I don’t know what it is your relationship to music, but I must feel some emotions. I like the bands, whose songs possess some inner tension, true vibrations. When I notice that the group gave its music everything. I must directly write that the new record of thrash maniacs SOLITARY kicked my ass.
The main supporting topics at the album are well written, very good played and especially possess sharp, aggressive sound, which is killing my ears. Melodic and dynamic. This year British mixed for us a purely high explosive cocktail full of the fuel with high octane number. During the listening to this album, I travelled to the past, to the eighties and I must say, I trust everything on the SOLITARY album.
If you like bands as FORBIDDEN, TESTAMENT, SLAYER, SACRED REICH, EXODUS, METALLICA, DEATH ANGEL and you need some additional dose of the pure, perfectly played thrash metal to your veins I recommend "The Truth Behind the Lies Solitary". Can you feel that pressure and immemorial metal power? I appreciate that group is veritable, one time rough and crazy, another time with melodies, which cool down your body into the freezing point. SOLITARY is one of the best group in the actual massive amount of 'retro groups'. It is known that they are experienced veterans. An ability to push into the head all that songs, which I remember even after a long time, to tear my heart, to attract my attention again and again into the CD-player, have only a few thrash metal bands. This record just burns, devastates! That is precisely how I imagine pure, authentic thrash metal! I am jumping into the mosh-pit! Great!
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
Evulse is a disgusting death metal band that was formed in 2018 from the San Francisco, Bay Area, in Oakland to be exact.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
Fred Avila came out and recorded it in our rehearsal room back in 2019. He tracked everything for us within a couple of days and sent us a template mix once the vocals were finished. We listened back to the recording for a few weeks and then sent him some minor notes for level adjustments, equalizing and etc that we wanted and then he mastered it for us. Fred is a super shredder guitarist(check out Unurnment & Abysmalist) and he also ripped a lil solo for us on the album as well.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
Not too much, I think between 1200-1500 tapes, 500 cds, and 500 LPs so far. Im not sure how to quantify digital since i dont have access to everyones numbers but a little south of 100,000 plays.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
Jimmy handles the lyrics. A lot of themes for the band stem from a level of self intoxicating psychosis and the horror of existence. I am not really interested in writing about zombies and weirdoh shit like that, I think the human condition is much more fucked up than some fantasy bullshit, that is not to say i dont enjoy fantastical subjects, it's just not necessarily what i write about for what i am doing.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website?
Our original logo was created by Scott Bryan, who is a brilliant artist that is the "Spew Tech" for GWAR. He came up with a bunch of super sick designs for us, some of which we havent unveiled just yet. On "Pustulant Spawn" we reached out to David Milkensen from Undergang to sharpen up and refine our original logo so it is still looks like what we started out with just nastier and digitized, the first run of logos were hand illustrated and then scanned in and cleaned up. David did the dirty work for us and illustrated the new logo and then scanned it in and colorized it for us. We are very pleased with how it all turned out.
The album art that we used was a private commission we got from a local San Francisco artist named Aaron Lee, he is an old school skater/graffiti artist that specializes in Airbrushing and since we all grew up loving that style we pulled the trigger on working with him. His artwork fits well with what we are creating and it isnt like every single other carbon copy piece of work out there.
What about you and social networks? Do you consider these things important?
There are definitely pros/cons to social media, the pros being able to talk to people all over the world that are into the same shit, like for instance killer bands getting to interact with one another and support each other is pretty god damn cool. the cons are it can be a big waste of time and the fact that there is a lot of people all over the world that think their opinions matter.
Social Media is not the utmost important thing, being a good band that writes good music is by far the most important thing. There are plenty of bands without social media that are doing well, I think knowing less is definitely more but at the same time if you use this right it can be a pretty powerful and logical tool to help network and bring folks together which is something quite useful, this interview happening for instance is a result of social media so that is cool.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
We are creatures of habit so if it aint broke, there's no real reason to fix it. For where we are as a band the labels that we work with have been great. They are doing exactly what we would hope they could do for us and we are happy to work with them. Our vocalist has a label here in America called Transylvanian Recordings, so he has released our music stateside and Dawnbreed Records in Europe took care of our first demo and this new one on Wax and Cassette so that is great and GodzOvWar Productions has been super easy to work with and they are widely respected in Europe and beyond so with each release we have done together, the response overseas has been great. We pay for and record our own music so when we are looking for a label to work with we are only really interested in whose done right by us already and who can fit us in their schedule, so these 3 labels have all been great.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
We live in Oakland, California so it should come as no surprise that we love Autopsy. There's a mutual respect and appreciation for the greats like Incantation, Immolation, Cannibal Corpse, Deicide, Bolt Thrower, Napalm Death, Carcass and Darkthrone, but we also are inspired by the hunger and determination of bands like Necrot, Spectral Voice, Blood Incantation, & Undergang. Those four bands arent wasting time talking shit online, they are focused on being bands and in this day and age unfortunately that type of behaviour is super underrated.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
No, we have zero interest in begging someone for money to put our music out, we can do it ourselves. If a label wants to work with us and we respect what they are doing we will talk about it but we arent some band that gives a shit about things like that, we play underground death metal, not pop music and weve been around in other bands for a long time so we know whose who and who we might want to work with. People in labels that we respect have purchased our music from us and I think that is a lot more genuine than us spamming them asking for a handout.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
We've played probably between 30-50 gigs so far. Almost each one we have done has been special in it's own way, we pretty much book all of our gigs so we try to make each of them something worthwhile. We have a rule when it comes to shows that we wont play a show that we wouldnt go to if we werent playing which i think is a pretty important rule to stand by if you give a shit about the integrity of what you are doing.
We havent gotten to fest level yet, we were going to be playing our first international festival this past year but then the world shut down to covid so i cant answer that, but I know playing a massive death metal festival alongside a lot of our friends in killer bands from all over the world is going to be a great time.
A couple highlight shows for us, our first show in Los Angeles was pretty great, I put together a stacked lineup with us alongside Ruin, Ensepulcher, Mortal Wound, Happy Pill Trauma and Malignancy, a couple hundred folks came out and went wild which was kind of unexpected considering we never played out there yet but it was a great time and we are already itching to get back out there.
Another killer show was from a small run of shows we did last year to the Pacific Northwest, we played alongside Torture Rack, Cystic and Villanious Temple. It was super packed in the venue and it was our first time in Portland so we were pleasantly surprised with the reception. It was a birthday party celebration for one of our friends in the band Petrification so everyone was in good spirits and there to have fun. Just as a fan of music and extreme metal it was really fucking cool to look around at a full room of people and see so many folks in killer bands that we all have a lot of respect for, respect is one of the biggest takeaways in underground music so seeing stuff like that is great and makes you feel honored to get to be apart of it all.
Our first show was killer as well, it was a sold out gig with Necrot & Of Feather and Bone in Oakland. Anytime you get to play with bands of that caliber at that serious level you cant help but be inspired to do better.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
Our plans for the future are to keep grinding and creating, we dont have any unrealistic expectations for the band, we are just taking it day by day and focusing on being a band when we can. We are working on getting better and better and writing more music . At some point it would be great to get out and play some fests and tour the world, but we will do it when the time is right, this isnt our first rodeo so we arent in the biggest hurry to head out and eat shit on the road or around the world, well strike when we are good and ready to do so and when it makes sense, because if it dont make dollars than it dont make sense.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
You can write to us via social media on IG @Evulseache & on FB at @Evulsingdeath, we may or may not get back to you, dont trip it is not that important. If you dig the music, that is cool we appreciate it, if not it is no big deal go listen to something else. Regardless, thanks for your time.
