Poslední dobou často slychávám o tom, že bychom měli podporovat všechno lokální. Místní restaurace, potraviny i hudbu. Něco na tom bude. Protože když zajdete na koncert do klubu ve vašem městě a uvidíte tam hrát kapelu, kterou znáte, získáte si k ní vztah. Problém ale nastává ve chvíli, kdy ji porovnáte s celým světem. To si pak říkáte, proč bych měl poslouchat kopie, když můžu jít a pustit si originál.
REFORE je kapela složená z mladých kluků, kteří se zhlédli ve starém thrash metalu. Znáte to, retro džísky, retro vlasy, retro hudba. Má to něco do sebe, nepopírám, jen si říkám, jestli těch smeček, hrajících postaru, není kolem už příliš. Je to samozřejmě jen jeden úhel pohledu, odsoudit podobné skupiny lze v jedné větě. Opět to dělat nebudu. To bychom pak nemohli poslouchat vůbec nic.
Podporuj svoji lokální scénu. Vstupenka na EXODUS, SLAYER, SODOM, METALLICU stojí nekřesťanské peníze. REFORE hrají hodně podobně (jen nevymýšlejí nic nového) a takhle v pátek večer k pivu a tanci, předloží taky kus dobře odvedené práce. Ono tedy narovinu, někdy si zajdete na starý pardály a pak je vám líto peněz, protože působí unaveně. REFORE si zachovávají mladickou drzost, nadšení a energii, které k thrashi bezpodmínečně patří. Od minulé desky se zlepšili vlastně ve všem. Ve zvuku, v melodiích i vokálech. Pořád mi sice chybí taková ta špinavost, neurvalost, které otcové zakladatelé kdysi měli, ale třeba příště. Když si to vezmu kolem a kolem, tak je "Built To Nothing" vlastně sympatickým, dobře zahraným albem. Nic převratného, nic objevného, ale songy se dobře poslouchají, všechno plyne tak nějak elegantně, je slyšet, že kluci pevně věří tomu, co hrají. Úplně se vidím, jak si dám pivko v malém klubu. Kolem se točí mosh-pit, občas někdo skočí z pódia. Thrasheři, které už nebaví pořád dokola poslouchat to samé, budou nadšeni, že si mohou pustit taky nějakou českou lokální kapelu, která je solidní. A ostatním to bude jedno. Příjemní thrashové osvěžení!
Pokaždé, když najdu nějakou novou kostru, přemýšlím, jaký byl její život, když měla kolem sebe ještě maso. Jak si zemřela? Bolelo to hodně? Jsi teď na druhé straně? Zajímavé také bývají předměty, se kterými si přejí být lidé pohřbeni. Dnešní rakev je ze starého poctivého dřeva. Mrtvý má sepnuté ruce na prsou a drží v nich kost s nápisem ENDSEEKER na boku. Ihned mi přeběhl mráz po zádech. Tuhle kapelu mám opravdu rád. Je pro mě zosobněním death metalu, který mi koluje v žilách.
Ostré riffy, masivní zvuk, maso je odsekáváno s elegancí a citem pro věc. Pokud vaše kroky často směřují ve smrtícím kovu na sever, tak budete spokojeni. Morbidní melodie, hlas nasáklý chorobami. Hroby se otvírají, zombie lezou z děr. Jednou takhle najdu i sám sebe, pohřbeného zaživa.
"Mount Carcass" je ozvěnou ze stejných katakomb, ze kterých vzešly kapely jako BLOOTBATH, AT THE GATES, DISMEMBER, ENTOMBED. Kusem k dokonalosti vybroušené hudby, která musí dělat dobře každému, kdo rád a často tráví svůj čas na metalových hřbitovech. Němci umí nejen skládat, ale také se jim povedlo do songů propašovat uvěřitelnost, ryzost, opravdovost. Kosti jsou lámány tlakem, temná a chladná atmosféra by se dala krájet. Nezapomíná se ani na melodie, které se vám zadřou doslova pod kůži. Na hromadě z lebek stojí kapela jistě a pevně. Připomíná staré death metalové psy, zároveň si zachovávají mladistvé nadšení z muziky jako takové. Smrt je při poslechu hodně blízko, ohledávání mrtvol probíhá se samozřejmostí, se zkušenostmi starých válečníků. Síla, temnota, chlad, tlak a nekonečná nicota. Hluboko pod zemí, v těch nejošklivějších koutech, tam musela deska vznikat. Na zdech visí těla prokletých. Některá ještě trošku žijí. Nemohou být puštěna na druhou stranu. K nám, do záhrobí, kde se hraje klasický švédský death metal. ENDSEEKER vystoupili z krvavé mlhy a roztrhali mě na kusy! Deska, která připomíná dotek zmrzlé mrtvoly! Skvěle!
Asphyx says:
Every time I find a new skeleton, I wonder what her life was like when she still had meat around her. How did you die? Did it hurt a lot? Are you on the other side now? Objects with which people wish to be buried are also interesting. Today's casket is made of old honest wood. The dead man has his hands clasped on his chest and holds a bone with the word ENDSEEKER on his side. Immediately, a chill ran down my spine. I really like this band. It is for me the personification of death metal, which circulates in my veins.
Sharp riffs, massive sound, the meat is cut off with elegance and a feeling for the cause. If your steps often point north in the death metal, you will be satisfied. Morbid melody, voice soaked in disease. Graves open, zombies climb out of holes. One day I will find myself buried alive.
"Mount Carcass" is an echo of the same catacombs from which bands such as BLOOTBATH, AT THE GATES, DISMEMBER, ENTOMBED emerged. A piece to the perfection of cut music, which must do well to anyone who likes and often spends their time in metal cemeteries. The Germans can not only compose, but they also managed to smuggle credibility, purity, authenticity into the songs. The bones are broken by pressure, the dark and cold atmosphere. They don't forget the melodies, which literally get stuck under your skin. The band stands firmly on the pile of skulls. It resembles old death metal dogs, while retaining its youthful enthusiasm for music as such. Death is very close when listening, the search for corpses is a matter of course, with the experience of old warriors. Power, darkness, coldness, pressure and infinite nothingness. Deep underground, in the ugliest corners, the album must have been made there. The bodies of the cursed hang on the walls. Some are still alive. They cannot be released to the other side. To us, to the graveyard, where classic Swedish death metal is played. ENDSEEKER came out of the bloody mist and tore me to pieces! An album that resembles the touch of a frozen corpse! Great!
Vidím nad sebou kata, jak napřahuje znovu obrovské kladivo. Každý úder mi působí neskutečnou bolest. Prý jsem se protivil bohu, rouhal se, šířil temné modlitby. Přeražené nohy, rozlámaná žebra. Jsem připoután ke kolu a dav jásá. Vždycky toužil po krvi. Satana jsem potkal osobně několikrát ve válce, v podzemí pod našim městem, ale i mezi vznešenými. Boha jsem nikdy neviděl a stále pochybuji o jeho existenci. Přece kdyby existoval, nedopustil by tolik zlého. Poslední rána do lebky je mým vysvobozením z ošklivého světa.
Mými průvodci v záhrobí jsou tentokrát španělští MASS BURIAL. Temná death metalová kapela, kterou sleduji od jejich počátků (odkazy na rozhovor i recenze dole pod článkem). Dokáží perfektně svojí hudbou znázornit prašivé katakomby, ve kterých jsou pochováni všichni prokletí.
Jedinou pravou vírou je nakonec vždy jen morbidní, nefalšovaný death metal. MASS BURIAL to moc dobře vědí a letos nám předhazují smradlavý syrový kus zahnívajícího masa. Stále hrají ve stylu třeba takových DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, GRAVE, EVOCATION. Letos mi ale připadá novinka chladnější, naštvanější (ke švédským a finským vlivům se přidaly i ty z americké školy). Jedná se přesně o ten druh alba, které si několikrát pustíte a náhle se opravdu ocitnete v dobách inkvizice, budete pohřbeni zaživa, mučeni za své názory. Ne že by se toho tolik na světě od té doby změnilo, ale smrt je stále jenom jedna. V podání Španělů krutá, ošklivá, syrová. Přišla k nám z toho nejhlubšího podzemí. "Soulless Legions" je nahrávkou, která má opět parádní prašivý zvuk, démonický obal, ale hlavně spoustu skvělých nápadů, které musí ocenit každý poctivý fanoušek starého smrtícího kovu. Španělé jej totiž hrají jako všichni, kdo byli kdysi prokleti. Koluje jim v žilách, je jejich součástí, zkaženou krví. MASS BURIAL ukovali novou desku z té nejkvalitnější oceli! Zničující death metal, který vám zpřeráží všechny kosti v těle! Skvěle!
Asphyx says:
I see a hangman over me pulling a huge hammer again. Every blow causes me unbelievable pain. It is said that I opposed God, blasphemed, spread dark prayers. Broken legs, broken ribs. I'm strapped to a wheel and the crowd is happy. He always longed for blood. I have met Satan personally several times in the war, underground in our city, but also among the noble ones. I have never seen God and I still doubt his existence. After all, if he existed, he would not do so much harm. The last blow to the skull is my deliverance from the ugly world.
My guides in the graveyard this time are the Spanish MASS BURIAL. A dark death metal band that I have been watching since their beginnings (links to the interview and reviews below the article). They can perfectly depict dusty catacombs with their music, where all the cursed are buried.
In the end, the only true belief is always morbid, unadulterated death metal. MASS BURIAL know this very well and this year they are throwing us a stinky raw piece of rotting meat. They still play in the style of such DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, GRAVE, EVOCATION. This year, however, the new album seems colder, more angry to me (Swedish and Finnish influences were joined by those from the American school). This is exactly the kind of album that you play several times and suddenly you really find yourself in the days of the Inquisition, you will be buried alive, tortured for your opinions. Not that much has changed in the world since then, but there is still only one death. Served by the Spaniards cruel, ugly, raw. She came to us from the deepest underground. "Soulless Legions" is a record that again has a great dusty sound, a demonic cover, but above all a lot of great ideas that must be appreciated by every honest fan of old death metal. The Spaniards play it like everyone who was once cursed. It circulates in their veins, it is part of them, corrupted by blood. MASS BURIAL have forged a new album from the highest quality steel! Destructive death metal that breaks all the bones in your body! Great!
Ave SCAFFOLD! Greetings to the Serbian catacombs. I just got back from town, the streets are empty and I listened to your new record "Codex Gigas". The atmosphere of the album is very captivating, I really felt that the devil was lurking around every corner. I have to admit that your return was really successful. Tell me something about how record was created and what feedback you got so far?
Milan: Hello Jakub! It's great talking to you again, this time representing Serbian deathrash old-timers Scaffold. New album "Codex Gigas" was written during few turbulent years, marked by frequent line-up changes and struggle to keep the band together.However, band's leader Dujke stayed determined, he wrote some killer stuff and gathered the best Scaffold line-up ever to record it. Album contains 8 songs, including 2 re-arranged older songs, taken from the first demo and debut album. Album was recorded during summer 2020 in "Paradox" studio in Serbia. So far the response is amazing. People really enjoy the record and we can't wait to return to stage and present this album live.
I like the old dusty death metal sound of the nineties. You managed to mix the record, which sounds like a cut-out from old times. The sound is cold, mouldy, dark, yet legible and clear. How and where did you record? Who mixed the album and who is signed under the production?
Milan: We used the same studio the band used for previous 2 recordings ("Like the Devil in the Church" and "Years of Decadence"), "Paradox" studio (Smederevo, Serbia), run by Alogia/Psychoparadox guitarist Srdjan Branković, who also recorded, mixed and mastered "Codex Gigas". We are satisfied in general with final result although some things could be done much better. You can definitelly hear clearly every instrument and fans and reviewers like the sound so we won't complain.
The main motif of the album is "Codex Cigas", which is the largest manuscript book in the world, stored in the Czech Republic in the monastery in Podlažice near Chrudim. How did this idea actually come about? Have you been to the monastery to see it? And did you read the book? The devil's bible is full of legends, it is said that it can awaken demons. Who wrote the lyrics for the new album and how much did he be inspired by this book?
Dujke: All the lyrics on the album were written by me, but there is no Codex Gigas song! It was taken as the leitmotif of the whole story !! I got the idea back in 2007/8 watching a show on National Geographic. That's where it all started, and later I went to study and read everything I could find about the Devil's Bible!!!
Personally, the artworks are really important for me. As is well known, it must attract listeners. The cover for "Codex Gigas" was created by Ardha Lepa. I have to pay tribute to him, he did an amazing job! How did you get together and why did you choose him?
Milan: Yes, we were blown away by his work too. Ardha Lepa actually wrote to Sacramental Blood offering his service, but Sacramental Blood didn't need artwork at the time he wrote us. I wasn't member of Scaffold yet when he wrote us but Dujke had already asked me to help him find some good artist. I recommended him some artworks Ardha Lepa had available for sale but Ardha Lepa offered us to do completely new artwork. We gave him some ideas and few days later he came back with this masterpiece.
I have to ask - why SCAFFOLD have returned now? How was the band in the meantime in the years 1994 - 2008? If I'm not mistaken, the only original member is Ivica Dujić? How did you put together a new line up? And how did the new members participate in the creation of the new album?
Milan: Scaffold split up in 1996 since living and playing in Serbia was agonizing in those years. The band had already gone through numerous line-up changes, motivation was fading and the scene was horrible. No money to invest in band, no place to play and noone to play for. In 2008 Dujke gathered new line up and reactivated band but he remained the only constant in the band since then, as people were loosing ambition, focus and their priorities. Things changed few years ago when he found current drummer Aleksandar Mušicki. At Aleksandar's suggestion they invited ex guitarist Antonio Ismailović to rejoin the band and 3 of them became the core of the band. They struggled with few bass players but managed to rehearse new songs and finally recorded so many times delayed new album. Songs were already written for some time by Dujke and he just needed stable line-up to get in studio and finally record them. I joined band after they got the first mix of album. Me and Dujke have been friends for decades and he was too tired of all line-up changes so he asked me to join them on bass and put an end to it.
I like bands that not only give the fans the music themselves, but also the physical medium. You released the album on CD and digitally, aren't you thinking about vinyl? I think you play exactly the kind of music that belongs on the vinyl!
Milan: "Codex Gogas" will be released on all formats. Silent Watcher Records https://silentwatcherrecords.de from Germany will release it on vinyl. Old Shadows Records from Brazil put out cd for Latin America territory while Russian label Satanath Records and The Ritual Prod from Holland cover the rest of world with their edition of cd. We will also have 2 editions of tape, one by Qalaqas Black Art Productions from Malaysia and the other one is joint effort of NecroVoid Rec from Serbia and Worship the Abyss from Croatia.
SCAFFOLD is one of the first death metal bands in the Eastern bloc. How do you remember your beginnings? Who was your inspiration and how did the idea to play death metal come about? Who were your idols in the 1990s?
Dujke: The idea came of its own accord, the musical direction was extreme and it required extreme people, to whom I also belonged !! I met death and what it brings at very young age and since then I have become fascinated by afterlife and the dualism of life and death!!! Watching the Sepulture "Arise" video at the age of 15, I said to myself, when I grow up I want to play like this and more importantly to look like that, with all those hair and tattoos. That's why I think I succeeded in life !! :)
Let's stay in history for a moment. Serbia was part of Yugoslavia and the Eastern block, as was Czechoslovakia. For example, we were looking for cassettes from Poland, often in very poor quality. How do you remember that time? I wonder what the metal of the eighties and nineties was in Yugoslavia? How did the concerts go? Where did you get the music? Please remember for us.
Milan: Well Dujke and me, we started listenning to metal music in late 80ies. At that time Yugoslavia had good distribution of tapes and vinyls since there was state-owned music company that was releasing licensed albums and you could buy in every town some albums of Metallica, Iron Maiden, W.A.S.P, Anthrax etc. Of course those were major acts and for more underground stuff we had to dig deeper. We were also bying on the street pirate tapes of famous Takt, MG etc. and those tapes (at least those I bougth) had extra quality, but booklets without lyrics. I remember my tapes of "Cause od Death" and "Harmony Corruption" had better sound than original CDs and many friends would ask me to borrow them and make copies since copies from CDs had lower volume than copies of my tapes hahahah. One of my uncles also travelled many times to Czechoslovakia and he was bying us there many tapes. I have no idea what was his criterion when picking up tapes for my brothers but he bought us tons of tapes and he nevere missed. He never bought us bad album and thanks to him we heard for the first time about bands like Slayer, Running Wild and legendary Czechoslovakian bads Dark and Gladiator ("Sex'n'Death" is stil my favourite album from ex Czechoslovakia). We were also trading copies with our penfriends who we were seraching for in add pages of legendary Hard Metal magazine, so I have great memories from that time. Few years later when I was old enough to visit shows, Serbia was already under embargo and there was no shows of foreign bands.We had only our local heroes, so I was trying to catch as many shows of Bloodbath, Rapid Force, Necrophobia, Scaffold... as possible, and those shows still stick in my mind. There was no internet and it was more difficult to get some releases but I gues it made us more passionate about music and we appreciated it more than fans in some other countries or younger mp3/YouTube generations of fans from Serbia.
The best feedback for each band are concerts. What about SCAFFOLD and gigs? I know it's not working now, there is a pandemic, but when everything opens again, are you planning a smaller tour? I would love to see you live and finally buy a t-shirt!
Milan: Yes, we are waiting for the end of pandemic to start booking shows wherever we can. Czech Rep. is definitelly on our bucket list so if you arrange shows and you read this get in touch with us as soon as clubs are open for normal shows.
I really like SACRAMENTAL BLOOD from Serbia. Can you recommend any other bands? How does the metal scene actually work in Serbia? What about fans, concerts, labels?
Milan: We have some cool bands so besides Sacramental Blood I can also recommend black metal bands Gavranovi (ex-The Stone members), The Stone, Kolac, Svartgren, Phallelujah, All My Sins, Khargash, black/speed TerrorHammer, thrash bands Quasarborn and Alitor, doom band The Bloody Earth, death and deathrash Infest, Obscured, Dead Joker, grind core/death Marginalized and BegUsToStop. We have few small labels like NecroVoid Records (tapes) and Grom Records. Situation with concerts is not so great since we are usually out of major routes but we have them from time to time. Fans show less interest than in early 2000s so no wonder we belong there to 2nd or 3rd league markets.
What are SCAFFOLD planning in the upcoming future? What can fans look forward to?
Milan: We are hungry of live shows so we can't wait to return to stage. Until that happens we are focused on internet promotion of "Codex Gigas" so you can probably expect 1 or 2 more videos.Some time later,probably by the end of the year, we will record 2 more songs and make official unified release of that new stuff and previous 2 recordings ("Like the Devil in the Church" and "Years of Decadence"). It is hard to tell now more than this
Thank you so much for the interview. I have to admit that I'm literally bewitched by your new album. It has everything I need as an old death metal fan. Power, darkness, energy. I wish you great sales and a lot of enthusiastic fans. I hope to see you somewhere at the concert soon! Also all the best to your private lives. SCAFFOLD forever!
Milan: Thanks for your nice words and all support. We hope to see you soon and present you our new album live. Till that time, take care of yourself!
Ave SCAFFOLD! Zdravím do srbských katakomb. Zrovna jsem se vrátil z města, ulice jsou prázdné a poslouchal jsem vaši novou desku „Codex Gigas“. Atmosféra alba je velmi podmanivá, opravdu jsem cítil, že za každým rohem číhá ďábel. Musím uznat, že se váš návrat opravdu povedl. Jak nahrávka vznikala a jaké na ní máte ohlasy?
Milan: Ahoj Jakube! Je skvělé si s tebou znovu popovídat a tentokrát představit srbské death thrash metalisty SCAFFOLD. Nové album „Codex Gigas“ vzniklo během několika bouřlivých let, poznamenáno častými změnami v sestavě a bojem o udržení kapely pohromadě. Vůdce kapely Dujke však zůstal odhodlaný, napsal několik zabijáckých věcí a dal dohromady vůbec nejlepší sestavu SCAFFOLD, která album nahrála. Album obsahuje osm skladeb, včetně dvou upravených starších skladeb převzatých z prvního dema a debutového alba. Album bylo nahráno v létě 2020 ve studiu „Paradox“ v Srbsku. Zatím jsou reakce úžasné. Lidé si nahrávku opravdu užívají a my se nemůžeme dočkat, až se vrátíme na pódium a představíme toto album živě.
Mám rád starý prašivý death metalový zvuk z devadesátých let. Vám se povedlo desku namixovat tak, že zní jak vystřižená ze staré doby. Zvuk je chladný, plesnivý, temný, přesto čitelný a zřetelný. Jak a kde jste nahrávali? Kdo album mixoval a kdo je podepsán pod produkcí?
Milan: Využili jsme stejné studio, kde kapela nahrávala předchozí dvě nahrávky („Like the Devil in the Church“ a „Years of Decadence“), studio „Paradox“ (Smederevo, Srbsko), které provozuje kytarista Alogia / Psychoparadox Srdjan Branković, který také nahrával, mixoval a masteroval „Codex Gigas“. S konečným výsledkem jsme v podstatě spokojeni, i když některé věci by se daly udělat mnohem lépe. Určitě je možné slyšet každý nástroj a zvuk se fanouškům a recenzentům líbí, takže si nechceme stěžovat.
Nosným motivem alba je „Codex Cigas“, což je největší rukopisná kniha světa, uložená u nás v Čechách v klášteře v Podlažicích u Chrudimi. Jak vlastně vznikl tento nápad? Byli jste se v klášteře podívat? A četli jste knihu? Ďáblova bible je opředena velkým množstvím legend, říká se, že dokáže probudit démony. Kdo napsal pro novou desku texty a nakolik se knihou inspiroval?
Dujke: Všechny texty na albu jsem napsal já, ale neexistuje žádná skladba Codex Gigas! Bylo to bráno jako ucelený příběh!! Tento nápad jsem dostal v letech 2007/8 při sledování pořadu National Geographic. Tam to všechno začalo a později jsem šel studovat a přečíst si vše, co jsem o Ďáblově Bibli našel!!!
Osobně si hodně potrpím i na obaly desek. Jak známo, tak musí upoutat a přitáhnout posluchače. Cover pro „Codex Gigas“ vytvořil Ardha Lepa. Musím mu vyseknout poklonu, odvedl úžasnou práci! Jak jste se dali dohromady a proč právě on?
Milan: Ano, i nás jeho práce ohromila. Ardha Lepa ve skutečnosti napsal Sacramental Blood s nabídkou svých služeb, ale Sacramental Blood v době, kdy nám psal, nepotřebovali obal. Nebyl jsem ještě členem SCAFFOLD, když nám psal, ale Dujke mě už požádal, abych mu pomohl najít nějakého dobrého umělce. Doporučil jsem mu některé návrhy, které měl Ardha Lepa k dispozici k prodeji, ale Ardha Lepa se nabídl, že vytvoří zcela nový obal. Podělili jsme se s ním o nějaké nápady a o několik dní později se vrátil s tímto mistrovským dílem.
Nejde se nezeptat, proč se SCAFFOLD vrátili až teď? Jak na tom vlastně byla kapela v mezičase v letech 1994 - 2008? Jestli se nepletu, tak jediným původním členem je Ivica Dujič? Jak jste dali dohromady novou sestavu? A jak se noví členové účastnili tvorby nového alba?
Milan: SCAFFOLD se rozpadli v roce 1996, protože život a hraní v Srbsku se v těchto letech zoufale zhoršoval. Kapela už prošla mnoha změnami v sestavě, motivace se vytrácela a scéna byla strašná. Žádné peníze na investování do kapely, žádné místo na hraní a nikdo, pro koho by jsme mohli hrát. V roce 2008 Dujke dal dohromady novou sestavu a znovu obnovil kapelu, ale od té doby zůstal jedinou konstantou v kapele, protože lidé ztráceli ambice, zájem a své priority. Věci se změnily před několika lety, když našel současného bubeníka Aleksandara Mušickiho. Na Aleksandarův popud se přizval bývalý kytarista Antonio Ismailović, který se ke kapele připojil a ti tři se stali jádrem kapely. Bojovali s několika basáky, ale dokázali nacvičit nové skladby a nakonec nahráli již tolikrát odkládané nové album. Skladby už nějakou dobu psal Dujke a on potřeboval stabilní sestavu, aby se dostal do studia a konečně je nahrál. Ke kapele jsem se připojil poté, co dostali první mix alba. Já a Dujke jsme po celá desetiletí přátelé a byl příliš unavený ze všech změn v sestavě, takže mě požádal, abych se k nim přidal na basu a tím to završil.
Mám rád kapely, které fanouškům nedodají jen hudbu samotnou, ale i fyzický nosič. Vy jste album vydali na CD a digitálně, neuvažujete i o vinylu? Myslím, že hrajete přesně ten druh muziky, která na gramodesku patří!
Milan: „Codex Gogas“ vyjde na všech formátech. Silent Watcher Records (https://silentwatcherrecords.de) z Německa to vydají na vinylu. Old Shadows Records z Brazílie vydali CD pro území Latinské Ameriky, zatímco ruský label Satanath Records a The Ritual Prod z Holandska pokrývají jejich edicemi CD zbytek světa. Budeme mít také dvě edice kazet, jednu od Qalaqas Black Art Productions z Malajsie a druhou společným úsilím NecroVoid Rec ze Srbska a Worship the Abyss z Chorvatska.
SCAFFOLD patří k jedněm z prvních death metalových kapel ve východním bloku. Jak vzpomínáš na vaše začátky? Kdo byl vaší inspirací a jak vlastně vznikl nápad hrát death metal? Kdo byl vaším vzorem v devadesátých letech?
Dujke: Myšlenka přišla sama od sebe, hudební směr byl extrémní a vyžadoval extrémní lidi, ke kterým jsem také patřil!! Se smrtí a tím, co přináší, jsem se setkal ve velmi mladém věku a od té doby mě fascinoval posmrtný život a dualismus života a smrti!!! Při sledování videa Sepultury „Arise“ ve věku patnácti let jsem si řekl, že až budu velký, chci hrát takhle a hlavně tak vypadat, se všemi těmi vlasy a tetováním. Proto si myslím, že jsem v životě uspěl !! :)
Zůstaňme ještě chvilku v historii. Srbsko bylo součástí Jugoslávie a východního bloku, stejně jako Československo. U nás se třeba sháněly kazety z Polska, často ve velmi špatné kvalitě. Jak na tu dobu vzpomínáš? Zajímalo by mě, jaký byl metal osmdesátých a devadesátých let v Jugoslávii? Jak probíhali koncerty? Kde jste získávaly hudbu? Zavzpomínej pro nás prosím.
Milan: No, Dujke a já jsme začali poslouchat metalovou hudbu na konci 80. let. V té době měla Jugoslávie dobrou distribuci kazet a vinylů, protože existovala státní hudební společnost, která vydávala licencovaná alba a v každém městě jste si mohli koupit některá alba Metallicy, Iron Maiden, WASP, Anthrax atd. Samozřejmě pro víc undergroundové věci jsme museli kopat hlouběji. Také jsme na ulici kupovali pirátské pásky slavných Takt, MG atd. A ty pásky (alespoň ty, které jsem kupoval) měly extra kvalitu, ale booklety bez textů. Pamatuji si, že moje pásky „Cause od Death“ a „Harmony Corruption“ měly lepší zvuk, než originální CD a mnoho přátel mě požádalo, abych jim je půjčil či vytvořil kopie, protože kopie z CD měly nižší hlasitost, než kopie mých pásek hahahah. Jeden z mých strýců také často cestoval do Československa a tam nám kupoval mnoho kazet. Netuším, jaké bylo jeho kritérium pro výběr kazet pro mé bratry, ale koupil nám tuny kazet a nikdy nesáhl vedle. Nikdy nám nekoupil špatné album a díky němu jsme se poprvé dozvěděli o kapelách jako Slayer, Running Wild a legendárních československých kapelách Dark a Gladiator („Sex'n'Death“ je stále moje oblíbené album z bývalého Československa). Také jsme obchodovali s kopiemi s našimi přáteli, které jsme hledali prostřednictvím stránek legendárního časopisu Hard Metal, takže mám na tu dobu skvělé vzpomínky. O několik let později, když už jsem byl dost starý na to, abych navštívil koncert, bylo na Srbsko již uvaleno embargo a nebyly žádné koncerty zahraničních kapel. Měli jsme jen naše místní hrdiny, takže jsem se snažil zachytit co nejvíce koncertů Bloodbath, Rapid Force, Necrophobia, Scaffold ... tyto koncerty stále zůstávají v mé paměti. Neexistoval internet a bylo obtížnější získat některé nahrávky, ale domnívám se, že nás to to činilo více zapálenější pro hudbu a vážili jsme si toho víc, než fanoušci v jiných zemích nebo mladší generace mp3 / YouTube fanoušků ze Srbska.
Pro každou kapelu jsou nejlepší zpětná vazba koncerty. Jak to s nimi SCAFFOLD vlastně mají? Vím, že teď to nejde, je pandemie, ale až se zase vše otevře, chystáte třeba menší turné? Hrozně rád bych vás viděl naživo a konečně si koupil tričko!
Milan: Ano, čekáme na konec pandemie, kdy začneme s bookovaním koncertů, kdekoli budeme moct. Česká republika je jednoznačně na našem seznamu, takže pokud pořádáte koncerty a přečtete si toto, jakmile budou kluby otevřené, kontaktujte nás.
Mám od vás ze Srbska moc rád SACRAMENTAL BLOOD. Můžeš nám doporučit i nějaké další kapely? Jak vlastně funguje metalová scéna v Srbsku? Co fanoušci, koncerty, labely?
Milan: Máme několik skvělých kapel, takže kromě Sacramental Blood mohu také doporučit black metalové kapely - Gavranovi (bývalí členové The Stone), The Stone, Kolac, Svartgren, Phallelujah, All My Sins, Khargash, black / speed TerrorHammer, thrashové kapely - Quasarborn a Alitor, doom metalové kapely - The Bloody Earth, death a death/thrash - Infest, Obscured, Dead Joker, grind core / death - Marginalized a BegUsToStop. Máme několik malých labelů jako - NecroVoid Records (kazety) a Grom Records. Situace s koncerty není tak skvělá, protože jsme obvykle mimo hlavní trasy, ale občas je tu máme. Fanoušci projevují menší zájem než na počátku roku 2000, takže není divu, že patříme na trhu do druhé či třetí ligy.
Co chystají SCAFFOLD v nejbližší době? Na co se můžou fanoušci těšit?
Milan: Lačníme po živých vystoupeních, takže se nemůžeme dočkat, až se vrátíme na pódium. Než se tak stane, zaměřujeme se na internetovou propagaci „Codex Gigas“, takže pravděpodobně můžete očekávat jedno nebo dvě další videa. O něco později, pravděpodobně koncem roku, nahrajeme další dvě skladby a vydáme oficiální unifikované vydání nové věci a předchozích dvou nahrávek („Like the Devil in the Church“ a „Years of Decadence“). Je těžké momentálně prozradit víc, než toto.
Děkuji moc za rozhovor. Musím se přiznat, že jsem vaším novým albem doslova uhranutý. Je v něm vše, co jako starý fanoušek death metalu potřebuju. Síla, temnota, energie. Přeji desce co největší prodeje a spoustu nadšených fanoušků. Doufám, že se brzy uvidíme někde na koncertě! Ať se vám daří i v soukromých životech. SCAFFOLD forever!
Milan: Díky za tvá vřelá slova a veškerou podporu. Doufáme, že se brzy uvidíme a představíme vám naše nové album naživo. Do té doby se mějte!
Když se tak dívám na ten hezkej zadek na obalu, tak si říkám, že takhle nějak vypadaly fotky na videokazetách v době, kdy jsem se začínal trošku víc rozhlížet kolem sebe. Německo, heavy metal, kožený kalhoty, vždyť to znáte. Třeba z vyprávění rodičů. Všechno se motá v kruhu. Móda i hudba. Třeba thrash metal, ten se vrátil už několikrát. BAJONET jsou z hlavního města a loni vydali dvoj CD. O čem jsou, zjistíte ale nejen z obalu, ale i z názvů skladeb.
Obě desky působí takovým tím neurvalým způsobem, výrazivo jest až punkáčské. Já se tedy poslední roky moc v českém podsvětí nevyskytuji, ale když jsem viděl tuhle kapelu někde naživo, tak první, co mě napadlo, tak byla česká legenda KRYPTOR. Hudba zní tak nějak podobně, akorát samozřejmě moderněji. Zvuk je syrový, osobně bych si dovedl představit ještě divočejší, špinavější. Záměrně primitivní thrash, který svůj účel splní hlavně při pitkách nebo na koncertech, kde teče nejen pivo proudem.
Hudebně je to samozřejmě taková dnešní klasika. Cituje se ze starých učebnic, díky českým textům cizinec nepochopí vůbec nic. Rychlost vítězí, už jsme to všichni všechno slyšeli tisíckrát, ale ono když se vše podá podobným způsobem, tak nahrávky ani nenudí. Tedy, já raději promyšlenější thrash metal, ale o to BAJONET asi nejde. Někdy je těch kurev až moc, možná kdyby se zpívalo anglicky, byl bych fakt spokojenější. Vokály občas připomínají staré české blackovky (MASTERS HAMMER, TORR). Alespoň tedy dikcí a výrazivem. Poslouchám dál a zjišťuji, že se příliš nechytám. Pravděpodobně nebudu cílová skupina, fanoušci podobných záležitostí ocení určitě víc. Dle mého skromného názoru se určitě nejedná o první ligu, spíše o druhou, záleží opravdu na úhlu pohledu. Některé momenty jsou zajímavé, v klidnějších pasážích dokáží být BAJONET i celkem překvapiví, ale jakmile kopnou do vrtule, jsem zase mimo. Závěr se sám nabízí - nějak zatím nevím, kam kapelu zařadit. "Kult kurev" mě ani po delší době nijak nenadchl, ale ani neurazil. Thrash metal je sice zahraný naplno, poprvé se zasmějete některým hláškám, po pár pivech si dovedu představit i mosh-pit. Jen si říkám, že mají pánové navíc. Kdybych býval byl bodoval číselně, dal bych šedesát procent. To je koneckonců kurva do prdele ty vole hovno chcanky sračky docela dost ne?
GOATH - III: Shaped By The Unlight CD 2021, Ván Records
for english please scroll down
Vracel jsem se domů a pršelo. Za chvíli bude půlnoc a za hřbitovní zdí jsem zaslechl nějaký divný zvuk. Občas tam zahlédnu vykradače hrobů, někdy zase mladé metalisty, jak popíjejí. Jenže tentokrát to bylo úplně něco jiného. Skřeky, mumlání, syčení, praskání starých kostí. Najednou stála přímo proti mě. Zrůda, bestie, která přišla z temnoty. Toužila po krvi, smrděla sírou a zkaženým masem. Už jsem ji někdy viděl. Už jsem ji někdy potkal. Ve svých zlých snech, které mě již dlouhou dobu pronásledují.
Němečtí black death metalisté GOATH jsou oddáni temnotě již od roku 2015. Letošní album "III: Shaped By The Unlight" je třetím dlouhohrajícím rituálem a nutno rovnou dodat, že velmi povedeným. Stačilo několik poslechů a ihned jsem věděl, že s touhle kapelou strávím dlouhé hodiny v podsvětí. Nakrmili jsme spolu bestii, poklonili se Satanovi a hlavně si užili hudbu, která vás prokleje.
Muziku obsaženou na desce "III: Shaped By The Unlight" lze přirovnat ke klasickým americkým death metalovým kapelám (POSSESSED, VITAL REMAINS, ACHERON) i severským black metalistům (MAYHEM, IMPALED NAZARENE). Němcům se povedlo na výbornou zachovat ducha starých metalových kapel. Velkou zásluhu má na tom prašivý zvuk, tematicky laděný obal, ale hlavně jednotlivé motivy. Každá skladba je samostatným rituálem smrti, dohromady potom tvoří celek, který mokvá a pálí. GOATH vzali různé dostupné ingredience, zakopali je ve staré rakvi, aby je před vydáním novinky exhumovali. Nahrávka má potřebnou prašivou patinu. Je velmi dobře složena. Album se pro mě stalo každodenní večerní seancí. Na nakresleném pentagramu zářily do noci svíce. Kapky krve dopadaly na oltář. Hudba graduje, už vím, proč se bestie probudila. Je to díky prokletým modlitbám i muzice, obsažené na "III: Shaped By The Unlight". Peklo vydalo další bolestivé svědectví o temnotě. Tentokrát si říká GOATH nepomáhají na něj žádné modlitby, ani svěcená voda. Obraťte všechny kříže směrem dolů, tohle je starý poctivý black death metal! Rituál smrti, bestie se probudila! Touží po krvi. Skvělá deska.
Asphyx says:
I came home and it was raining. It will be midnight in a moment, and I heard a strange sound behind the cemetery wall. Sometimes I see grave robbers there, sometimes young metalheads drinking. But this time it was something completely different. Screams, mumbling, hissing, cracking old bones. Suddenly she was standing right in front of me. A monster, a beast that came from darkness. She longed for blood, smelled of brimstone and rotten flesh. I've seen her before. I've met her before. In their bad dreams, which have been haunting me for a long time.
German black death metallers GOATH have been dedicated to darkness since 2015. This year's album "III: Shaped By The Unlight" is the third long-playing ritual and it must be added that it is very successful. Just a few listenings and I knew right away that I would spend long hours in the underworld with this band. We fed the beast together, bowed to Satan, and most of all enjoyed the music that would curse you.
The music on "III: Shaped By The Unlight" can be compared to classic American death metal bands (POSSESSED, VITAL REMAINS, ACHERON) and Nordic black metalists (MAYHEM, IMPALED NAZARENE). The Germans managed to preserve the spirit of the old metal bands. The dusty sound, the thematically tuned cover, but mainly the individual motifs have a great deal of credit for that. Each song is a separate death ritual, then together they form a whole that is wet and burning. The GOATH took the various ingredients available, buried them in an old coffin to exhume them before the news was released. The recording has the necessary dusty patina. It is very well composed. The album became a daily evening session for me. Candles shone into the night on the drawn pentagram. Drops of blood fell on the altar. The music is graduating, I already know why the beast woke up. It's thanks to the cursed prayers and the music contained in "III: Shaped By The Unlight". Hell gave another painful testimony of darkness. This time he says GOATH no prayers or holy water help him. Turn all the crosses down, this is old honest black death metal! Death ritual, the beast has awakened! He longs for blood. Great album.
TRACKLIST 1. Symbiosis Of Vengeance And Guilt 2. Pretending To Serve While Raping 3. Shaped By The Unlight 4. Dissolving Flesh Redemption 5. Epitome Of Perpetual Rage 6. Smoltification 7. Clitless Loyalty 8. Perception 9. Impregnated With Black Fire
Nohy máš rozedrané do krve. Každý krok je pro tebe neskutečné utrpení. Kdysi dávno, to jsi byl ještě živý, jsi proklel Boha. Teď, po smrti, se ti dostalo odměny. Bičují tě, pálí rozžhaveným železem, trápí hladem, smějí se tvému utrpení. Jedno ti ale zůstalo. Poslední naděje, poslední kousek temnoty, kterou sis uchoval. V noci nemůžeš ve své cele spát a tak posloucháš hudbu. Po těle máš spoustu zanícených ran, které tepou a žhnou. Jako pravý surový death metal.
CRUMMER jsou kapela ze Španělska, která má za sebou dva singly a letošní prvotinu. Vložil jsem ji do přehrávače a stejně jako hrdina z úvodu recenze, se ocitl několik metrů pod zemí, v pekelném království smrti. Jsme dávno nemrtví. Trpíme za všechny hříchy. Dá se to ale vydržet. Pořád můžeme poslouchat podobné skvělé desky jako "Deathwards".
CRUMMER mají v perexu o své kapele uvedeno, že jsou death metalovými fanoušky, kteří hrají pro death metalové fanoušky. Musím tohle heslo podepsat vlastní krví. Z nahrávky je opravdu cítit na sto metrů odhodlání, poctivost, je znát, že Španělé nahrávali nejen rozumem, ale i srdcem. Pro mě osobně je tohle hrozně důležitá věc. Opravdoví příznivci death metalu mi jistě potvrdí. "Deathwards" je nahrávkou, která se odehrává v rytmu starých GRAVE, OBITUARY, MORGOTH, ASPHYX, PESTILENCE, MASSACRE, ENTOMBED, DISMEMBER, BOLT THROWER. Album je opatřeno krásným, monumentálním obalem, ledově temným zvukem, u kterého praskají kosti, ale hlavně spoustou nápadů, které udělají dobře každému, kdo si formoval svůj názor na hudbu v devadesátých letech minulého století. CRUMMER k nám přišli z hlubokého španělského podsvětí. Vypadá to, že byli kdysi prokleti. Povedlo se jim utéct ze země nemrtvých, aby šířili jedinou pravou víru - death metal! "Deathwards" vás přikove ke zdi. Ve staré studené kryptě. Budete navěky uvrženi do temnoty. Propadnete peklu. Stejně jako já, když jsem tenhle kus poctivé hrobnické práce poslouchal. Ryzí death metal staré školy, který vás stáhne do hlubin nicoty! Skvěle!
Asphyx says:
Your feet are torn to blood. Every step is an unbelievable suffering for you. Once upon a time, you were still alive, you cursed God. Now, after death, you have been rewarded. They whip you, they burn you with red-hot iron, they starve you, they laugh at your suffering. But you have one left. The last hope, the last bit of darkness you've kept. You can't sleep in your cell at night, so you listen to music. You have a lot of inflamed wounds all over your body that beat and glow. Like real raw death metal.
CRUMMER are a band from Spain, which has two singles and this year's debut. I put it in the player and like the hero from the beginning of the review, I found myself a few feet underground, in the hellish kingdom of death. We are long time undead. We suffer for all sins. But we can stand it. We can still listen to similar great records as "Deathwards".
CRUMMER states in their lead paragraph in their Bio that they are death metal fans who play for death metal fans. I have to sign this motto with my own blood. From the recording you can really feel determination, honesty, it is to know that the Spaniards recorded not only with reason but also with heart. For me personally, this is a very important thing. True fans of death metal will surely confirm me. "Deathwards" is a recording that takes place in the rhythm of old GRAVE, OBITUARY, MORGOTH, ASPHYX, PESTILENCE, MASSACRE, ENTOMBED, DISMEMBER, BOLT THROWER. The album has a beautiful, monumental cover, an ice-dark sound that makes bones crack, but above all a lot of ideas that will do well to anyone who has formed their opinion on music in the nineties of the last century. CRUMMER came to us from the deep Spanish underworld. Looks like they were once cursed. They managed to escape from the land of the undead to spread the only true faith - death metal! "Deathwards" will nail you to the wall. In an old cold crypt. You will be cast into darkness forever. You will fall to hell. Like me when I listened to this piece of honest grave work. Pure old school death metal that will take you to the depths of nothingness! Great!
A few questions - interview with death metal band from Spain - CRUMMER.
Answered by Gonzalo "Lalo" Glez, thank you!
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
Hello everyone, we are Crummer and we play death metal old school.
Originally the band started in 1991 with Abel (current vocalist) and his brother Miguel, they did some home demos around then.
Officially in April 2020, already having a lot of recorded music and drawings painted in this month, we took the name of his project from the 90s and decided to make an album. Currently Crummer is a duo between Abel and me.
Now, it might be a good idea to check where those old 90's cassettes and photos are.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
The music for the album was recorded in April-May 2020, during home confinement. Abel and I live in different regions of the country so we couldn't meet physically until the summer, that's when we recorded the voices and the guests.
I did the production myself. I played and recorded the instruments. Also I mixed and mastered the album, once again in my house, as it usually happens with the other bands I belong.
I also do mixes and masters for other bands, especially now that it is very difficult to work as a live technician.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
"Deathwards" was released on April 1 on digital and compact disc, 500 copies. We have also released a very limited merch, almost sold out now.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
Most of the lyrics were written by Abel, concretely five of the seven lyrics of the album. I wrote the other two.
All of them deal with a complex concept treated in a simple way, death and loneliness. The lyrics describe different aspects, atmospheres and situations close to death, burials, desolation, isolation, sadness...
I think Crummer is an "old school" band more for the lyrics than for the music.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
Once again, Crummer is a "do it yourself" band. The logo, the cover and all the drawings were painted by Abel in a traditional way, not digital art.
Then, I do the digital layout with this art for the CD, merch, videos, website and ads/promotional images.
Personally, I don´t like too much the social networks but I know that are essential, very important nowadays.
You must be constantly working on your networks. If you post something important now, in two hours it will be forgotten. There is too much information in motion.
I think we live in crazy times, specially for someone like me who started out listening to cassettes in the 90s. Like the expression "before Christ and after Christ", now it could also be said "before Internet and after Internet". It´s a joke but invites reflection.
In Crummer both members we manage the band's social networks.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
The album was released by Pathologically Explicit Recordings. PER it´s a label dedicated to extreme metal since 2006, based in Spain.
I have known the owner personally for many years and I considered sending the album to him before to many other labels. He received it, listened to it, liked it and quickly decided to release it. All very fast and easy.
We are very happy and grateful to our record label. If you are a fan of extreme metal, visit Pathologically Explicit Recordings´s sites, he has a lot of stuff for sale.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
We listen to tons of music, we have big record collections in our homes.
It would be a very long list of bands that inspire us, for that reason I will mention the bands with which I started listening to Death metal in the 90s and the ones I love specially: Cannibal Corpse, Sinister & Gorefest.
Listening to how Abel sings, it´s obvious that he loves bands like Benediction, Morgoth or Obituary, for example.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
Some record companies were in contact with us, especially now looking for a cooperation to release the album in other formats. But at the moment nothing confirmed about it.
It seems that the album is liking in the underground scene, the response is very good.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
Unfortunately, we are a band formed in COVID times, we have never performed live.
But if the opportunity arises, we may play live in the future.
Both of us plays in other bands, Cathexia and Legacy Of Brutality, and we love the big festivals and small clubs, we enjoyed in the same way.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
The most immediate plans are to promote the recently released album and maybe print more merch.
Then, keep writing new songs to record the next album.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
The best way is to visit www.crummer.es, there you will find links to merch & music stores, social networks, videos, mail and much more.
Thanx for the interview.
Thank you very much for this interview and for your time!
