Nejdřív se ti zdá, že se dusíš, že se nemůžeš nadechnout. Ležíš někde hluboko pod zemí, ve sklepě, kde to smrdí zatuchlinou. Chvílemi nevíš, jestli je to jenom zlý sen, ale ostrá bolest ti dá vždy jasně a zřetelně na vědomí, že zažíváš pravá muka. Máš trošku naději, protože se ti povede utéct. Běžíš tmou, lesem. Ruce rozedrané od ostnů. Bosé nohy se začnou pomalu lepit k zemi. Panebože, co se děje? Vyděsíš se k smrti a také pomalu umíráš, zamotán v sítích.
Hodně podobné pocity mám i z novinky death doomové kapely/projektu THORN. Měl jsem tu čest již u první desky "The Encompassing Nothing" (2020 - odkaz na recenzi dole pod článkem) a opět se jedná o hrubou, syrovou hudbu, složenou opravdu v tom nejhlubším podzemí. Člověk má při poslechu chuť si rozdrásat obličej do krve. Alespoň tak vnímám album já. Je jako zlá noční můra, která se stane realitou.
Jako bych se toulal hustou mlhou někde na blatech. Kolem se převalují mrtvá nafouklá těla a všude se vznáší neskutečný puch rozkládajícího se masa. Bloudíš a časem tě dostihnou vlastní démoni. Líbí se mi zvuk, obal, ale hlavně kompozice skladeb, jejich jasný a zřetelný cíl. Album obsahuje velké množství zajímavých nápadů. Zpočátku jen tak pobublává v pozadí a časem dozraje ve zrůdu s ostrými zuby, která vám jde po krku. Lidská mysl je dosud neprobádaná a to, co se odehrává na "Crawling Worship", je plné beznaděje, nihilismu, šílenství, bolesti a smutku. THORN jsou kapelou Brennena Westermeyera, který je podepsán pod vším (zpívá také v neméně dobrých brutálních FLUIDS). Na novince se potkává starý, plesnivý death metal amerického střihu a doom metal. Deska je velmi vyvážená, opravdu skvěle se poslouchá. Je pro mě opravdovou reálnou noční můrou, vstupem do záhrobí, do vlastního nitra. Připomíná dlouho neléčenou ránu, která se znovu zanítí. Tepe a pálí, žhne. THORN mi nalili do krku rozžhavené železo, vypálili mi cejch do mozku. Jedná se o nahrávku, ke které se budu rád a často vracet. Death doom metal plný zoufalství a beznaděje! Skvěle!
Asphyx says:
At first you feel like you're suffocating, that you can't breathe. You're lying somewhere deep underground, in a basement that smells musty. At times you don't know if it's just a bad dream, but the sharp pain always lets you know loud and clear that you're in real torment. You have a little hope, because you'll be able to escape. You run through the dark, through the woods. Hands ragged with thorns. Your bare feet slowly start to stick to the ground. Oh, my God, what's happening? You're scared to death and you're slowly dying too, tangled in the webs.
I have very similar feelings about the new release from death doom band/project THORN. I already had the pleasure with the first album "The Encompassing Nothing" (2020 - link to the review below the article) and again it's raw, raw music, composed really in the deepest underground. You feel like tearing your face to blood while listening to it. At least that's how I perceive the album. It's like a bad nightmare come true.
I feel like I'm wandering through a thick fog on a moor somewhere. Dead, bloated bodies roll around and the unreal stench of decomposing flesh hovers everywhere. You wander and in time your own demons catch up with you. I like the sound, the cover, but most of all the composition of the songs, their clear and distinct goal. The album contains a lot of interesting ideas. At first it just bubbles in the background and eventually matures into a monster with sharp teeth that is after your neck. The human mind is still unexplored and what unfolds on "Crawling Worship" is full of hopelessness, nihilism, madness, pain and sadness. THORN are the band of Brennen Westermeyer, who is signed to everything (he also sings in the equally good brutal FLUIDS). On this new release, moldy old American-style death metal meets doom metal. The album is very balanced, really great to listen to. It is a real nightmare for me, an entrance to the beyond, to my own inner self. It's like a wound that hasn't healed for a long time and it's going to re-infect. It swells and burns, it glows. THORN poured red-hot iron down my throat, burned a brand into my brain. This is a record I will revisit often and gladly. Death doom metal full of despair and hopelessness! Great!
Když jedu z Boleslavi, tak celou cestu kašlu. Na brigádě ve škodovce jsem čistil filtry v lakovně. Dřív to dělali vězni, teď my, kteří jsme si chtěli rychle vydělat. Dvanáct hodin v kuse, ale jako student jsou potřeboval každou korunu. Makali se mnou divný existence, ale nevadilo mi to. Měl jsem svýho discmana a spoustu hudby, Hodně jsem se uzavíral do sebe. Večer v hospodě jsem postupně ztrácel s kamarády společnou řeč. Už jsem nebyl součástí nejužšího týmu. Dvakrát jsem dokonce místo sexu s Ester usnul. Bylo to náročný, pondělní přednášky jsem často prospal. Seděl jsem vzadu a občas i chrápal. Samotář, samotář, znělo mi pořád hlavou. Studentíci mi připadali úplně jiný než já.
Ještě, že jsem měl toho svýho černýho kamaráda George. Dneska na mě čekal už na nádraží. Prej do Plasů nepojedeš, dneska je v Divadle pod Lampou tvůj koncert. Cože? No, na plakátu jsem viděl nějaký klikiháky (tohle slovo fakt tenhle kluk ze Zairu uměl!) a tak jsem si říkal, že by ti to bodlo. Vypadáš smutně. Třeba si tam najdeš i nějakou holku v černým. Koukám na něj a nikam se mi nechce. Jsem šíleně utahanej, já nemám bohatýho tatínka šamana, jak jsem mu často říkal. Tak drž hubu a pojď chlastat nebo řeknu fotrovi, aby udělal wooddoo. Rozesmál mě, zapadli jsme do nádražky a srkali pivo. První druhý třetí, už koncert nevypadal jako špatný řešení. Kráčíme Plzní a jsme děsný králové. Bral jsem výplatu a říkal si, že bych měl zajít do banky a něco si uložit. Nápad dobrý, ale peníze budou a my ne. Dáš si whiskey, Georgi?
V klubu hráli nějaký blackový kapely. Byl jsem hodně ostražitej, magor, co zase začal chodit s mojí bývalou Markétkou, taky poslouchal norskej black. My byli thrashoví, k tomu patřilo pivo, srandičky, holky. Byla to spíš jedna velká zábava. Tady už v chodbě stála fronta pomalovaných. Bubububu, udělal jsem a myslel si, že jsem vtipnej. Jedinej, kdo se zasmál, byl George, ten mě taky doplnil. Hele, voni se malujou černou, neměl bys pro mě trochu běloby, abych zapadl. Jsem černej, proto musím poslouchat black metal. Byl to hodně jiný, než u nás. I když jsem byl utahanej, nakonec jsem se těšil. A teď tohle. Připadám si jak v jiným světě. Navíc jsem Georgovi vyprávěl, jak jsou metaláci veselý kopy a jaká to bude prdel. Tak nic. Barman na mě kouká jak vyvoraná myš. Chci rum. Nemají, chápete to, oni nemají RUM!
Ne že bych byl zkušený muzikant s dokonalým sluchem, ale když někdo hraje falešně, tak to poznám. První kapela nic moc, druhá taky. Všichni (stejně jako před půl rokem na koncertě v Šeříkovce) jen stojí, sem tam si srknou piva a když dohraje song, tak trošku zaplácají. Nikdo neřve, nedělá bordel. Všichni jsou děsně true a vážný. Když jdu na záchod, tak mi řekne nějaké děvče (zase!), že by chtělo pít moji krev. Asi nějakej místní zvyk nebo co. Odpovím, že by ji asi nechutnala, protože je zkažená. Podívá se mi do očí, zmalovaná jak upír a olízne si rty. Má to být asi erotický, ale připadá mi to děsně legrační. Vrátím se z hajzlíků a uvidím před sebou George a kolem něj partičku pěti kluků. Tváří se nepřátelsky. Jdu tam a poplácám kámoše po zádech. Tak co, pohoda ne? Stoupnu si stranou, kdyby někdo zaútočil. Je nám to celý děsně nepříjemný.
Jsem utahanej, zničenej a navíc děsně zklamanej. Myslel jsem, představoval si, jak zapaříme, jak se předvedu před Georgem. Metal, vole! Hm, tak nic. Poslední smečka je taky víc póza, než že by uměli hrát. Stylizace do právě probíhající vlny norských bezvěrců se mi celkově moc nelíbí. To už radši Panteru a ty jejich kraťasy, bradky a výskoky. Serem na to, jdeme se někam ožrat do nonstopu. Sedneme ke stolku a kecáme. Najednou se objeví takovej hubenej klučina a dá se s náma do řeči. Že byl s náma na koncertě. Vůbec si ho nepamatuju. Má u sebe fotku s nějakou metalovou hvězdou, ale oba jsou děsně zmalovaný. Se ho zeptám, jestli se musí jako na koncerty líčit. Začne mlít úplně ty samý negativní kecy jako magor od Markéty. Co to zase je? Odkdy šlo metalistům o černou filozofii, nihilismus? Vždyť i strejda Satan byl spíš kámoš, ne? Nebo jsem to celý blbě pochopil? Pak začne mluvit o bílé síle, o severské mytologii, o čistotě. To už se ale naseru.
Chápete to? On sedí u stolu s jedním death metalistou, thrasherem a začne do toho srát politiku a bílou rasu? Před Georgem? Vytáhnu ho ven a prskám mu do obličeje. Kam jsem se to kurva dostal? Co je tohle za město? Nebo mám jenom smůlu? Je mi blbě, hubeňoura, kterej si asi nemůže najít holku, tak se ztratil v pomatený mysli, sice zaženu (stačilo zadupat a měl jsem pocit, že se rozbrečí), ale jsem fakt vyčerpanej. V dalším klubu, ve kterým jsme až do rána, sedím v křesle a nic se mnou nedělají ani slečny, který George přivede. Usnu a probudím se, když nás vyhazují ven. Svítá a musím do Plasů. Smrdím škodovkou, smrdím potem a usínám ve stoje. Lehnu si do postele a mám asi zimnici. Moje druhé setkání s metalem v Plzni dopadlo ještě hůř než to první.
My, když jsme totiž začínali, tak jsme si museli všechno vybojovat. Proti rodičům, proti společnosti, proti všem Protest! Ale tady v Plzni to bylo fakt divný. Byl jsem v šoku. Já bral metalisty jako rodinu, představoval jsem si naivně, že přijdu a bude to jako všude. Na Moravě, v Praze, v Liberci. Prostě prohodíme pár slov, pokecáme, dáme pivko. Jenže ono ne. Hrozně dlouho jsem přemýšlel, jestli jsem někde neudělal chybu já. V metalu jsem vždycky hledal útočiště, pokaždé jsem našel někoho, kdo viděl všechno podobně jako já. Tady to bylo hodně jiný. Studentům jsem nerozuměl, připadali mi jak malý děti, metalových černokněžníkům taky ne. To fakt jako budu sám? Říkám všechno druhej den Georgovi a on mi odpoví, že teď už konečně vím, jaký to je bejt černej! A koupí mi fernet, prý na žal.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Táhnout za sebou přes třicet let vůz plný prašivých kostí je samo o sobě úctyhodné. Mám pro TORTHARRY dlouhodobě velkou slabost. Je mi úplně jasné, že už asi nikdy nevydají převratnou desku, která zamíchá řekněme evropským metalovým děním, ale to po těchto starých psech ani nechci. Požaduji, přeji si, vždy hlavně dobré řemeslo, poctivý zvuk a žádné stylové úhybné manévry.
"Altars of Ignorance" je desátým řadovým albem a nutno rovnou napsat, že povedeným. Pokud se vám death metal made in TORTHARRY také líbí, myslím, že budete spokojeni i tentokrát. Poctivý, surový materiál starého střihu, obal tradičně z dílny mistra Jaromíra Deathera Bezruče, nahrávání v The Barn Recording Studiu. A výsledek? Myslím, že v rámci žánru i mimo něj, velmi dobré. Jen nesmíte hledat dnes tolik populární věci jako progresi, stylové kotrmelce, moderní prvky a změny. Pánové jsou tradicionalisti a je to dle mého jenom dobře. Proč také hrát něco, co nejde od srdce?
TORTHARRY mají zkrátka svůj styl, který (jak už tomu tak bývá) někdo zbožňuje a jiný moc nemusí. To je úplně v pořádku, ale jedno se kapele rozhodně upřít nedá. Energie. Já zkrátka tenhle valivý death metal ve stylu JUNGLE ROT, DYING FETUS, CANNIBAL CORPSE, MISERY INDEX můžu a to obzvlášť naživo, kdy je vše vždy ještě špinavější, drsnější. "Altars of Ignorance" není albem, které se zapíše navěky do historie, ale je ukováno z pravého českého železa. Kapele to pořád pěkně sype a já mám při poslechu nejčastěji pocit, že bych chtěl skočit přímo do mosh-pitu. Dočkáme se klasických, typických vykosťovacích riffů, ale i temnějších, chladnějších pasáží. Letos se mi navíc líbí, že jsou songy víc "přemýšlivé", dozrávají postupně, ale o to větší trvanlivost pro mě mají. A hlavně, pamatuji si je! Jasně, že TORTHARRY neusednou na trůn a nezískají jednu z mnoha hudebních cen, ale mě je na nich sympatické (a vždycky bylo), že si jdou svojí cestou. Myslím si, že se tahle morbidní oslava třiceti let povedla. Hodně záleží, co od hudby očekáváte. Pokud jako já upřímnost, opravdovost a ryzost, tak bedlivě poslouchejte. Zde totiž více než u jiných platí - DEATH METAL FOREVER!
Asphyx says:
Towing a car full of dusty bones for over thirty years is in itself respectable. I have had a great weakness for TORTHARRY for a long time. It is quite clear to me that they will probably never release a revolutionary record which will make a “boom” in European metal scene, but I don't even want that from these old dogs. I demand, I wish, always mainly good craft, honest sound and no stylish evasive manoeuvres.
"Altars of Ignorance" is the tenth album in a row and it is necessary to write straight away that it is a good album. If you also like death metal made by TORTHARRY, I think you will be satisfied this time as well. Honest, raw material of old style, cover traditionally from the workshop of master Jaromír Deather Bezruč, recording in The Barn Recording Studio. And the result? I think within and outside the genre, very good. Just don't look for so many popular things today as progression, stylish somersaults, modern elements and changes. The gentlemen are traditionalists, and I think that's just fine. Why also play something that does not go from the heart?
TORTHARRY simply have their own style, which (as usual) someone adores and others don't. That's perfectly fine, but you definitely can't deny the band one thing. Energy. In short, I can use this rolling death metal in the style of JUNGLE ROT, DYING FETUS, CANNIBAL CORPSE, MISERY INDEX, especially live, when everything is always even dirtier, rougher. "Altars of Ignorance" is not an album that will make a signature in history forever, but it is forged from real Czech iron. The band still spills it up nicely and when I listen it I most often feel that I would like to jump right into the mosh-pit. We will see classic, typical boning riffs, but also darker, cooler passages. In addition, this year I like that the songs are more "thoughtful", they mature gradually, but they have an even more durability for me. And most importantly, I remember them! Of course, TORTHARRY won't sit on the throne and win one of the many music awards, but I like them (and it always has been) that they're going their own way. I think this morbid celebration of thirty years has worked. A lot depends on what you expect from the music. If, like me - truthfulness and purity, then listen it closely. This is more true here than with others - DEATH METAL FOREVER!
EXORCIZPHOBIA hlásí další nahrávky. Minialbum a split!
Od vydání posledního alba Exorcizphobie "Digitotality", kterému se dostalo velice kladného přijetí od fanoušků i médií, se banda mosh z Krkonoš hlásí s dalším studiovým počinem. Nepůjde o další řadové album, ale o EP "Friend Of Lunacy" a následně na něj naváže split s kostarickou thrashmetalovou bandou Heresy.
Proč právě kapela ze Střední Ameriky? "S Heresy už se nějaký čas známe a chováme vzájemné sympatie. Společné splitko jsme domluvili v zimě 2019, kdy jsme byli na společném turné v Rumunsku," říká šéf Exorcizphobie a její zakládající člen Tomáš "Skoří" Skořepa.
Kapela je rozjetá a plná nespoutané energie, kterou chce dostávat ven formou skládání nového materiálu. Na chystaných novinkách nenajdete žádné věci, které prostě zbyly po nahrávání Digitotality. "Jde čistě o nový materiál. Songy byly vytvořeny speciálně pro split s Heresy. Časem se vše vyprofilovalo tak, že nejprve vznikne EP protknuté lejtmotivem legendárního filmu 12 opic a split bude následovat," pokračuje Skoří.
Na nahrávce zanechal výraznou stopu také Bilos, frontman spřátelených Malignant Tumour. Od této bandy uslyšíte cover "Missing Rebellion", jenž zazněl naživo i s Bilosem při nedávném opožděném křtu Digitotality. "Bilos také celý materiál produkoval. Nahrávalo se na jaře 2021 v Davosu za dozoru mistra Otyna," říká a doplňuje, že pro kapelu je momentálně hlavním tématem hledání vydavatele. "Doufáme, že Friend Of Lunacy a následný split s Heresy poslouží jako slibný začátek spolupráce."
Jako ochutnávku Exorcizphobia v minulých dnech vypustila do světa singl "Stuck Between Realities", celé EP vyjde digitálně 22. července.
Zpočátku to bývá šok, když přijdeš do márnice a na stolech leží mrtvá těla. Ale zvykneš si. Stejně jako na divný pach, který smrt provází. Několik temných nocí a také začneš rozmlouvat s mrtvými. Jako každý, kdo měl co do činění s pravým death metalem. Americké maniaky CEREBRAL ROT sleduji od jejich začátků. Už jsme spolu zažili mnoho exhumací. Jedná se o smečku, která přesně pochopila, o čem je pravý smrtící kov. O chladu a nicotě, o ranní mlze na hřbitově, o šepotu nemrtvých.
Konzervace mojí mysli proběhla, alespoň co se hudby týká, v osmdesátých a devadesátých letech minulého století. Na výlet do časů, kdy byl svět ještě v pořádku, vás vezmou i CEREBRAL ROT. Tady se hraje pro všechny staré archeology, kteří stále pátrají po smyslu smrti. Songy se vám zadřou velmi brzy pod kůží, zhnisají a zůstanou tam do té doby, dokud zaživa neshnijete.
CEREBRAL ROT pořádají opět rituály v rytmu třeba takových AUTOPSY, INCANTATION, DEMILICH, XYSMA, CARCASS, CIANIDE. Deska samozřejmě mnohým vůbec vonět nebude, protože (a to je prostým faktem), podobných smeček je poslední roky kolem velká spousta. CEREBRAL ROT jsou ale přeci jen v něčem trošku odlišní. Mají dobré nápady, zvuk, zajímavý obal, ale hlavně jejich nové desce "Excretion of Mortality" věřím, užívám si ji. Musela totiž opravdu vznikat na opuštěném hřbitově, v temných katakombách nebo v márnicích, kde se občas dějí hodně podivné věci. Songy smrdí zkaženým masem, drtí žebra na prach. Vše je v nejlepším pořádku. Včera byla bouřka, která lámala stromy. Hřbitov je poničen a spousta náhrobků vyvrácena. Musel jsem si album "Excretion of Mortality" znovu pustit. Zombie u jeho poslechu lezou z děr. Sápou se mi po krku a já rád podléhám. Někteří lidé jsou mrtví i za svého života. Pro ně je deska určena, stejně jako pro všechny prokleté. Američané odvedli dobrou hrobnickou práci. Takhle nějak musí chutnat zkažená krev. Prašivý, mokvající a morbidní death metal, který odtrhává maso od kostí!
Asphyx says:
At first it is a shock when you come to the morgue and dead bodies lie on the tables. But you get used to it. Like the strange smell that comes with death. A few dark nights and you also start talking to the dead. Like everyone who had anything to do with real death metal. I have been following CEREBRAL ROT American maniacs since their beginnings. We have already experienced many exhumations together. This is a band that has understood exactly what real death metal is about. About cold and nothingness, about the morning mist in the cemetery, about the whispers of the undead.
The conservation of my mind took place, at least as far as music was concerned, in the 1980s and 1990s. CEREBRAL ROT will also take you on a trip to a time when the world was still in order. It is played here for all the old archaeologists who are still searching for the meaning of death. The songs will seize under your skin very soon, rot and stay there until you rot alive.
CEREBRAL ROT again organizes rituals in the rhythm of such AUTOPSY, INCANTATION, DEMILICH, XYSMA, CARCASS, CIANIDE. Of course, not everybody will like the record, because (and that's a simple fact), there are a lot of similar bands around in recent years. But CEREBRAL ROT are a little different in something. They have good ideas, sound, interesting cover, but most of all I believe in their new album "Excretion of Mortality", I enjoy it. It really had to take place in an abandoned cemetery, in dark catacombs or in mortuaries, where a lot of strange things sometimes happen. Songs stinks of rotten meat, crushing ribs to dust. Everything is fine. Yesterday was a storm breaking trees. The cemetery is damaged and many tombstones are destroyed. I had to play "Excretion of Mortality" again. Zombies crawl out of holes while listening to it. They slap my throat and I like to succumb. Some people are dead during their lifetime. The album is for them, as well as for all the cursed ones. The Americans did a good grave work. This is how rotten blood must taste. Dusty, soaking and morbid death metal that tears meat from bones!
O některých pasážích se mi několikrát zdálo. Natolik jsem se do nové knihy mého oblíbence Tima Weavera ponořil. Rebeca zůstala sama na opuštěném ostrově. Je to silná žena, přesně takové mám rád. Chytrá, rozumná a zažívá věci, které by nedal kdejaký chlap. Děj je tentokrát trošku nepřehledný, ale jenom z počátku. Taky jsem někde četl, že v knize není David Raker. Omyl, to víte že se objeví, ale nebudu vám říkat kdy. Autor sám o téhle knize píše, že je takovým předvojem, že už má napsané i pokračování.
Mě se hrozně líbí styl, jakým Tim vypráví. Sympatický mi je i vyšetřující detektiv, který se více ke slovu dostane až v druhé půlce knížky. Zmizení, násilí, lidský hnus, tohle všechno jsou hlavní témata příběhu, ale pro mě osobně je to nejvíc samota. Právě v kapitolách, když mluví Rebeca sama se sebou, když se na ostrově ochladí, když objeví konečně něco k jídlu, jsou Ztracené střípky nejsilnější.
Tim Weaver je trošku jiný autor. V jeho knihách nenaleznete tolik mrtvol, ale zase jsou více psychologicky propracované. Navíc má tu obrovskou výhodu, že mu všechno věřím. Ano, tohle se může v dnešním světě opravdu stát. Musíte mít sice alespoň trošku nějakou fantazii, ale já si novinku opravdu užíval. Můj oblíbenec pracuje s myšlenkou, že každý má nějaké temné tajemství. To nejdříve pobublává v pozadí, sem tam vypluje na povrch, aby se nakonec vrátilo v plné síle.
Knihu jsem četl převážně v noci a druhý den byl v práci chvílemi úplně mimo. Pořád jsem přemýšlel, těšil se, vytvářel si v hlavě různé verze, kam bude děj směřovat. Pro mě je zrovna tohle jeden z důkazů, že se jedná o opravdu skvělou knihu. Třeba se bude líbit i vám. Má v sobě totiž něco navíc, kus temnoty, záhadnosti. Nechte si chutnat přátelé!
NEZNÁ SVÉ NEJTEMNĚJŠÍ TAJEMSTVÍ. ALE NĚKDO JINÝ ANO. A CHCE SE JÍ ZBAVIT…
Rebeka Murphyová je od rozchodu s manželem na všechno sama a náročná práce v nemocnici a výchova dvou malých dcer si na ní začíná vybírat svou daň. Proto se Rebeka rozhodne na jeden den všeho nechat a doprovodit bratra Johnnyho na pracovní výlet na odlehlý ostrůvek sto šedesát dva kilometrů od pevniny. Jenže jeden den se protáhne na pět měsíců.
Rebeka s Johnnym se hodinu po příjezdu na ostrov stanou oběťmi útoku. Po bratrovi se slehne zem a Rebeku nechá útočník na místě v domnění, že je mrtvá. Než se jí podaří dostat zpět do přístavu, je už pozdě… Sezóna skončila, poslední trajekt odplul a ostrov zůstal opuštěný. Na pět měsíců.
Rebeka si záhy uvědomí, že bratrovo zmizení je pouze jedním z jejích mnoha problémů. Nemá loď, telefon ani na koho se obrátit, a návratem do civilizace její noční můra ani zdaleka nekončí.
Někdo tam na ni totiž čeká – a ten někdo si nepřeje, aby se vrátila domů živá…
_____
Samostatný krimi thriller od autora bestsellerové ságy s Davidem Rakerem.
Ave CADAVERIC INCUBATOR! Greetings to the Finnish underground. Before we look at your album, I have to thank you. I first heard the news "Nightmare Necropolis" once on Friday, when I left totally upset from work. You know, everything fell on me. The people around me seemed dumb and stupid. I had a hundred appetites to put the speakers against them and put your music out loud. You made an album which breaks bones! How and where did you want to move against the previous album "Sermons of the Devouring Dead"? The new album seems rawer, wilder to me.
Easy there Jakub, we wouldn't be happy if a good man like you lost your job because of us! Though I must say that is pretty much the desired effect we want to bring up with our recordings. Extreme aggression. Too bad a lot of current death metal bands have forgotten all about that! We might go a bit more mellow occasionally too to spice up the atmosphere but a proper death metal record needs to make you want to crush some poser jaws, no way around this fact! I dont think the two albums are very different but the terms you used - more raw and wild - are pretty accurate in what we were aiming at.
Not to forget, could you please introduce your band to us? Honest fans of death metal and grind probably know you, but for others. Please guide us through the history of CADAVERIC INCUBATOR? How did you get together and why did you choose this style of music?
I would say its more like the style choosing us and not the other way since we fell under the death metal spell very early in our lives back in early 90s already. It's not like its the only music we like, far from it, but as long as playing activities goes, somehow it always turns back to death metal in the end. We wanted to take things back to very primitive and raw when starting Cadaveric in 2004. A 7-years hiatus (2007-2014) and several lineup changes later, the latest formation - myself on guitars/vocals, Noisehunter on bass and Pentele on drums - that we have had for the past 4 years is easily the one that has worked the best.
Let's go to the news. Probably everyone who discovers some new music can also tell that the cover sells. It was created by Tommi Grönqvist from the great DESECRESY (ex SLUGATHOR). I didn't even know he is painting the covers. Why him and what is the motive to represent? I really like similar black and white drawings, so I immediately ordered a T-shirt.
If Tommi's artworks are new thing to you, I guess you just didn't pay attention earlier then as he is also responsible for all the Slugathor and Desecresy artworks too since the beginning. I got to know his style due to the several years I spent playing together with him in Slugathor so it was a natural choice to request him work for Cadaveric too when we started. It's easy, we just give some very basic guidelines and after thats its really just free hands for him to work on something that suits our morbid tunes. All we want is the cover to look like how it sounds and vice versa.
As I mentioned, the songs literally crush my bones. Sound contributes a lot to that. It's dirty, raw, reminiscent of a bulldozer in office in a cemetery. Tell us where you recorded, who is signed to mastering and mixing? I always remember listening to old CARCASS, AUTOPSY, MORTICIAN. Did you plan to sound "similar"?
We worked again with the same guy from Audioholic Studios who already did our first album and few EPs earlier. Drums were recorded in this very spacious 100 years old log house to try have them sound natural as possible. Everything else then at few different locations. We don't intend to sound like anyone else on purpose but of course those names you mention have been some of our ultimate faves for three decades already so of course the influence is there, we want it or not.
What are the lyrics at "Nightmare Necropolis" about? Is it a death grind classic - graves, bones, skulls, cemeteries? Or are you trying to convey something with them - a message? Who is the author?
I did all the lyrics for the new album, except for World Necrosis which was written by Mr. Rektor from Finland's sleaziest - Axeslaughter!! You won't find any messages or revelations in the lyrics, it's just pure horror worship basically. Just as with the artwork I want the lyrics to match how the music sounds like, no fancy shit here really, just death metal lyrics for death metal music.
My favourite question and I think readers too. How do CADAVERIC INCUBATOR create new songs? Who is the author of the basic motifs? Is everything created in the rehearsal room? I would be interested in the process of composing new songs.
I have this horrible habit of getting most of the riff ideas always somewhere out on road, at work or something like that so my phone is flooded with retarded humming and whistling and whatever that I then try to intepret later at home with guitar figuring out what the fuck was I thinking. I make most of the songs and then just bring them to practise where we mould them together. No progamming or filesharing or anything like that, just practise and practise together the old school way, its the only way we know.
One thing bothers me a little. You're from Finland and I'm watching your scene in pretty close detail. Most young underground death metal bands play very darkly, coldly and at the same time their music has a certain melancholy in it. For me, it's a hallmark of Finnish bands (at least that's how I perceive it). But you are completely different! Raw, uncompromising. Your colleagues INFERIA used to play at our festival and they had a very similar feeling. Do you feel music differently? Did you have other patterns?
I don't know man, we just play whatever comes naturally and dont waste time thinking what we "should do" or some nonsense like that. I'd say our music is pretty dark sounding too, at least that's what has been sort of our guideline since beginning - to be brutal, raw and aggressive but to have the morbid and evil edge to it the same time for the ultimate poser repelling result! Inferia are cool dudes, we shared stages many times and yeah they always crush live although I must say the whole porn grind thing feels a bit silly to me so I personally like more their early stuff when it was more straight up death metal.
Everyone somehow started, learned, discovered. CADAVERIC INCUBATOR are a band of experienced musicians. But what were your beginnings? What was the first impulse to pick up an instrument, what bands did you listen to as a young man?
I got into the heavy music very early due to my older brother's record collection so first it was the ususal KISS, Maiden, Mötley Crue, WASP etc corrupting the young mind. Then mostly through Venom to the deep end towards anything more heavy, fast and evil. It was in 1990 when I then formed my first band Apoplexy, first to play covers of Sodom, Metallica and such and trying to come up own songs later on then, We didnt know how to play anything when starting and just randomly picked the instruments. I ended up with guitar just because it was the last thing left.
You have released your second album on the excellent Hells Headbangers Records. Great choice! The novelty came out as a cassette, CD and digitally. But what about vinyl? What is your relationship to music media? Are you a collector? Do you support bands?
Very pleased with our collaboration with Hells Headbangers this far yes. The vinyl is coming of course, it's at the press but the lines at vinyl factories are mind blowing these days so it's just delayed for few more months still. I've been collector my whole life yes. Though I have been downsizing my collection for the last few years as I try mostly just stick to the essentials these days. But as a rule, in my house the physical format still is the king and always will be!
I'm always interested in what the underground is like in the country where the band comes from. How are Finland and death metal? Do people go to concerts a lot? Do they buy albums, merchandise? How can you describe concert in Finland, for example, which you consider very successful?
It's pretty good the local support here the past few years. Quite ok gig turnouts and merch sales. Death metal seems to be the cool thing everywhere globally now and Finland is no exception. It sure was not like this always I can tell you!!! Our underground shows here are usually a bit more of mixed bag of genres put together so not just strickly one style bands lineups and I guess most people here (myself included) find that way to be much more interesting.
The world is still limited by the COVID, but it already looks like maybe it will be better. What about you and the concerts? How important are they to you? Do you enjoy big festivals or small clubs? What about some tour? For example, Obscene Extreme would be an ideal festival for you!
I would say we are definetely a live band and I guess judging by the reaction most of the times, not especially sucking at it! It's been mostly one-off dates, festivals and smaller tours this far as we have all sorts of boring adult life obstacles on the way making the more extensive touring a bit difficult but we're always up for the challenge when cool occasion shows up! Big stage, small stage or no stage at all, doesnt matter as long as the crowd is right. Sure, we'll come to Obscene whenever they will bring us. Hear that, Curby???
By the end... let me one slightly philosophical question. What does music mean to you? How would you define death metal, grindcore. Is it a relaxation or lifestyle for you?
Music is life and a lifestyle for sure. Would be pretty fucking dull life without it is all I can say. I can't say I listen only death metal or even any metal at all most of the time but sure, as said its been so long time with me already so I dont see how that would ever change really.
Please tell us what CADAVERIC INCUBATOR are planning in the coming months?
We are now finishing some new recordings so a new EP and bunch of splits are being worked on right now. Will announce all of those when the time is right but for now just letting you know that new material is well on the way. What else is there to do now anyway when we can't go out and play so lets just contaminate the earth with more Cadaveric noise pollution for the time being, right?
Thank you so much for the interview. When they piss me off at work again or when I look at the news and I need to clear my head, I know what I'm going to listen to - clearly "Nightmare Necropolis"! It's a great album, thanks a lot for it! Good luck!
Thank you man, keep up the good work! Maniacs out there, keep an eye on new release announcements soon, some seriously heavy brutality coming up!
Ave CADAVERIC INCUBATOR! Zdravím do finského podzemí. Ještě než se podíváme na vaše album, tak vám musím poděkovat. Novinku „Nightmare Necropolis“ jsem slyšel poprvé jednou v pátek, když jsem šel totálně naštvanej z práce. Znáš to, všechno na mě padalo. Lidi kolem mi připadali tupí a hloupí. Měl jsem sto chutí postavit repráky proti nim a dát pořádně vaši hudbu nahlas. Povedla se vám deska, která láme kosti! Jak a kam jste se chtěli posunout proti předchozímu albu „Sermons of the Devouring Dead“? Mě připadá novinka surovější, divočejší.
Nebyli bychom rádi, kdyby kvůli nám přišel dobrý člověk, jako jsi ty Jakube, o práci! I když musím říct, že to je do značné míry požadovaný efekt, který chceme svými nahrávkami vyvolat - extrémní agresivita. Škoda, že spousta současných death metalových kapel na to všechno zapomněla! Mohli bychom občas také trochu zjemnit, abychom okořenili atmosféru, ale správná death metalová nahrávka vás musí přimět k tomu, abyste chtěli rozdrtit čelisti pozérum, o tom není pochyb! Nemyslím si, že se tato dvě alba velmi liší, ale termíny, které jsi použili - surovější a divočejší - jsou docela přesné v tom, kam jsme mířili.
Abych nezapomněl, mohl bys nám prosím vaši kapelu představit? Poctiví fanoušci death metalu a grindu vás asi znají, ale pro ostatní. Proveď nás prosím historií CADAVERIC INCUBATOR? Jak jste se dali dohromady a proč právě tenhle styl hudby?
Řekl bych, že je to spíš styl, který si nás vybírá, a ne naopak, protože jsme podlehli death metalovému kouzlu velmi brzy v našich životech, už na počátku 90. let. Není to jediná hudba, kterou máme rádi, to zdaleka ne, ale pokud jde o hudební aktivity, nakonec se to vždycky vrátí zpět k death metalu. Když jsme zakládali Cadaveric v roce 2004, chtěli jsme se vrátit zpět k velmi primitivním a surovým věcem. Sedmiletá pauza (2007–2014) a později několik změn v sestavě, nejnovější formace - já kytara / zpěv, Noisehunter na basu a Pentele na bicí – kterého máme poslední 4 roky a je ten, který funguje nejlépe.
Pojďme k novince. Asi každý, kdo objeví nějakou novou muziku, i já dám hodně na cover, Říká se, že obal prodává. Pro novinku „Nightmare Necropolis“ jej vytvořil Tommi Grönqvist ze skvělých DESECRESY (ex SLUGATHOR). Ani jsem nevěděl, že maluje obaly. Proč právě on a co má vlastně motiv znázorňovat? Mám podobné černobílé kresby moc rád, proto jsem si taky ihned objednal triko.
Pokud jsou pro vás Tommiho umělecká díla neznámá, myslím, že jsi tomu nevěnoval dříve pozornost, protože je autorem všech obalů Slugathor a Desecresy už od začátku. Poznal jsem jeho styl díky několika letům, které jsem s ním strávil hraním ve Slugathor, takže bylo přirozenou volbou požádat ho, aby pracoval i pro Cadaveric, když jsme začínali. Je to snadné, dáme mu jen několik velmi základních pokynů a poté má opravdu volné ruce, aby mohl pracovat na něčem, co se hodí k našim morbidním melodiím. Chceme, aby obal vypadal tak, jak to zní, a naopak.
Jak už jsem zmiňoval, songy mi doslova drtí kosti. Hodně k tomu přispívá zvuk. Je špinavý, surový, připomíná buldozer, který úřaduje na hřbitově. Prozraď nám, kde jste nahrávali, kdo je podepsán pod masteringem a mixem? Vždycky si vzpomenu při poslechu na staré CARCASS, AUTOPSY, MORTICIAN. Chtěli jste znít „podobně“?
Znovu jsme pracovali se stejným chlápkem ze společnosti Audioholic Studios, který již dříve udělal naše první album a několik EP. Bicí byly nahrávány v tomto velmi prostorném, sto let starém srubu, pokusili jsme se, aby zněly co nejpřirozeněji. Vše ostatní se nahrávalo pak na několika různých místech. Nemáme v úmyslu znít jako kdokoli jiný záměrně, ale samozřejmě ta jména, která zmiňuješ, jsou již po tři desetiletí naše nejoblíbenější kapely, takže vliv tu samozřejmě existuje, ať chceme nebo ne.
O čem jsou texty na „Nightmare Necropolis“? Je to death grindová klasika - hroby, kosti, lebky, hřbitovy? Nebo se jimi snažíte i něco sdělit, předat nějaké poselství? Kdo je autorem?
Napsal jsem všechny texty pro nové album, kromě skladby World Necrosis, kterou napsal Mr.Rektor z finských - Axeslaughter!! V textech nenajdeš žádné zprávy ani poselství, v zásadě jde pouze o čisté uctívání hororu. Stejně jako u uměleckých děl chci, aby texty odpovídaly tomu, jak zní hudba, ve skutečnosti zde nejsou žádné zábavné sračky, jen death metalové texty pro death metalovou hudbu.
Má oblíbená otázka a myslím, že čtenářů taky. Jak tvoří CADAVERIC INCUBATOR nové skladby? Nech prosím nahlédnout do vaší kuchyně. Kdo je autorem základních motivů? Vzniká vše ve zkušebně? Zajímal by mě samotný proces skládání nových songů.
Mám hrozný zvyk, že většina rifů a nápadů mě zastihne někde po cestě, na silnici, v práci nebo něco takového, takže můj telefon je zaplaven bzučením, pískáním a čímkoliv, co se později pokouším interpretovat doma s kytarou a zjistit, co jsem tím kurva myslel. Tvořím většinu skladeb a pak je jen přinesu do zkušebny, kde je formujeme dohromady. Žádné programování ani sdílení souborů, nic podobného, prostě po staru jen cvičíme a cvičíme, to je jediný způsob, který známe.
Trošku mi vrtá hlavou jedna věc. Jste z Finska a já vaši scénu docela podrobně sleduji. Většina mladých undergroundových death metalových skupin hraje hodně temně, studeně a zároveň má jejich hudba v sobě určitou melancholii. Pro mě je to poznávací znak finských kapel (alespoň tak to vnímám). Vy jste ale úplně jiní! Suroví, syroví, nekompromisní. U nás kdysi hráli na festivalu vaši kolegové INFERIA a ti měli hodně podobný feeling. Cítíte hudbu jinak? Měli jste jiné vzory?
Nevím člověče, jen hrajeme to, co přirozeně přichází a neztrácíme čas přemýšlením, co bychom „měli dělat“ nebo podobnými nesmysly. Řekl bych, že i naše hudba zní docela temně, přinejmenším to je od začátku něco, jako naše směrnice - být brutální, surový a agresivní, ale zároveň mít morbidní a zlou hranu, aby to ve výsledku odpuzovalo pozéry! INFERIA jsou skvělí týpci, mnohokrát jsme s nimi sdíleli pódium a jo, vždycky to na živo rozsekali, i když musím říct, že celá porno grindová scéna mi připadá trochu hloupá, takže osobně se mi líbí víc jejich ranné věcí, když to byl ještě upřímný death metal.
Každý nějak začínal, učil se, objevoval. CADAVERIC INCUBATOR jsou kapelou ze zkušených muzikantů. Jaké ale byly vaše začátky? Co bylo prvním impulsem, že si vzal do ruky nástroj, jaké smečky si jako mladý poslouchal?
K hudbě jsem se dostal velmi brzy díky sbírce nahrávek mého staršího bratra, takže nejprve to byly klasici jako KISS, Maiden, Mötley Crue, WASP atd., Kteří zkazili mladou mysl. Pak to pokračovalo přes Venom, až k hlubokému konci směrem ke všemu hutnějšímu, rychlejšímu a ďábelštějšímu. Bylo to v roce 1990, kdy jsem pak založil svou první kapelu Apoplexy, nejprve jsem hrál covery Sodom, Metallica a podobně a později jsem se snažil přijít s vlastními skladbami, nevěděli jsme, jak hrát, když jsme začínali a jen jsme si náhodně vybrali nástroje. Skončil jsem u kytary jen proto, že to bylo to poslední, co zbylo.
Už druhé album jste vydali u vynikajících Hells Headbangers Records. Skvělá volba! Novinka vyšla jako kazeta, CD a digitálně. Ale co vinyl, nechystáte? Jaký je vlastně tvůj vztah k hudebním nosičům? Jsi sběratel? Podporuješ kapely?
Ano, velmi mě těší naše spolupráce s Hells Headbangers. Vinyl je samozřejmě na cestě, je v lisu, ale ve vinylových továrnách jsou v dnešní době fronty, takže se to ještě o několik měsíců odkládá. Celý život jsem sběratel. Nicméně jsem posledních několik let zmenšoval svou sbírku, protože se snažím většinou držet jen základů. Ale je pravidlem, že u mě doma převládají fyzické formáty a vždycky to tak bude.
Vždycky mě zajímá, jaký je underground v zemi, ze které kapela pochází. Jak je na tom Finsko a death metal? Chodí lidé hodně na koncerty? Kupují nosiče, merchandise? Jak probíhá třeba koncert ve Finsku, který považujete za hodně povedený?
Lokální podpora je v posledních několika letech poměrně dobrá. Docela dobrá je i návštěvnost a prodeje merche. Death metal se zdá být “cool” po celém světě a Finsko není výjimkou. Určitě to tak nebylo vždy, to ti mohu říct!!! Naše undergroundové koncerty jsou zde obvykle mix několika různých žánrů dohromady, takže nejde jen o line-upy kapel striktně jednoho žánru a myslím, že většina lidí zde (včetně mě) považuje tento způsob za mnohem zajímavější.
Svět je pořád omezený covidem, ale už to vypadá, že snad bude lépe. Co vy a koncerty? Jak jsou pro vás důležité? Baví vás spíš velké festivaly nebo malé kluby? Co nějaké turné, bude? Třeba Obscene Extreme by pro vás byl ideální festival!
Řekl bych, že jsme definitivně kapelou na živé hraní, soudě podle reakcí po většinu času! Byly to většinou jednorázové akce, festivaly a menší turné, protože nám v cestě stojí nejrůznější otravné překážky dospělého života, což nám trochu ztěžuje rozsáhlejší turné, ale přijmeme výzvu, když se objeví skvělá příležitost! Velké pódium, malé pódium nebo vůbec žádné, na tom nezáleží, pokud jsou fanoušci v pohodě. Jasně, přijdeme na Obscene, kdykoliv nás pozvou. Slyšíš to, Čurby???
Na závěr si dovolím jednu trošku filozofickou otázku. Co pro tebe znamená hudba? Jak bys definoval death metal, grindcore. Je to pro tebe odpočinek, relax nebo životní styl?
Hudba je život a určitě životní styl. Byl by to zasraně nudný život bez toho všeho, to mohu říct. Ale nemohu říci, že většinu času poslouchám pouze death metal nebo dokonce jakýkoli metal, ale jak už bylo řečeno, je to se mnou už tak dlouho, že si nemyslím, že by se to vůbec někdy mohlo změnit.
Ještě nám prosím prozraď, co chystají CADAVERIC INCUBATOR v nejbližších měsících? Navnaď trošku fanoušky.
Dokončujeme několik nových nahrávek, takže právě teď se pracuje na novém EP a několika split albech. Oznámíme všechny, až nastane ten správný čas, ale zatím vás jen upozorním, že nový materiál je na cestě. Co jiného je teď možné dělat, když nemůžeme vyrazit ven a hrát, tak pojďme zatím jen kontaminovat zemi více Cadaverickým hlukovým znečištěním, což?
Děkuji moc za rozhovor. Až mě zase naštvou v práci nebo až se podívám na zprávy a budu potřebovat vyčistit hlavu, tak vím, co budu poslouchat – jasně, že „Nightmare Necropolis“! Je to skvělé album, díky moc i za něj! Ať se vám daří!
Díky chlape, pokračuj v dobré práci! Maniaci, sledujte oznámení o nových vydáních, blíží se něco vážně brutálního!
