DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 19. června 2022

Recenze/review - STILLBORN - Cultura de la muerte (2022)


STILLBORN - Cultura de la muerte
CD 2022, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Chodil si kolem každý den. Běžný stereotyp, obyčejný a nudný. Tentokrát bylo něco jinak. Ze tmy jsem cítil velkou bolest a strach. Přeběhl mi mráz po zádech. Na prvním stromě seděl krkavec a držel v zobáku oko. Lidské, modré oko, zakalené temnotou. Na druhém se houpala postava, s vyplazeným jazykem, s modrým obličejem a s břichem roztrhaným od dravců. Přesto, že byl již nějakou dobu mrtvý a hnilobné procesy již začaly, slyšel jsem jeho bědování. Prosil a modlil se, ale démoni neměli žádné slitování.

Příchod přízraků ze tmy na zem ohlašuje i nová deska polských death black metalistů STILLBORN. Pokud máte rádi hudbu nahranou v samotném pekle, měli byste zbystřit svoji pozornost. Kapela je již od roku 1997 řádným členem toho nejhlubšího podzemí. Letos se vrátila a připomíná zuřivé jezdce apokalypsy, rozhodnutá nás spálit na popel.


Novinka je hlasitým, agresivním a krutým výkřikem z úplně tmy. Stylově ji lze zařadit mezi spolky jako DEICIDE, DIABOLIC, ANGEL CORPSE, PERDITION TEMPLE, CENTURIAN a samozřejmě AZARATH. Deska vás zavede do těch nejčernějších katakomb, ve kterých jsou pochováni oběšenci, smrdí v nich síra a puch rozkládajících se těl. Kapela hraje nekompromisně, surově, ale nezapomíná ani na chladnou a antihumánní atmosféru (samostatnou kapitolou jsou pak bicí, které jsou velmi dominantní a výbušné). Nabroušené riffy, vokál bestie. Co se týká zvuku (Darek Mlody at Panzerstudio), tak ten je prašivě živočišný, organický a řeže tou správnou stranou nože. Vyloženě si jej užívám, stejně jako obal od Macieje Kamudy. Vskutku morbidní výjev, připomínající pradávné obrazy v galeriích smrti. Deska je ale propracovaná i po textové stránce. Pánové se inspirovali Novým Zákonem, Adamem Ronijem i Fredrichem Nietzschem. Dostane dílo, které je skvělé právě ve svých detailech. Drží perfektně a kompaktně pohromadě, jako dobře sešitá mrtvola po dlouhé pitvě. Navíc, a to je pro mě asi nejdůležitější, se album opravdu dobře poslouchá. Výsledný zážitek a dojem je z mé strany vynikající. Jsem opravdu prokletý, pověšený kousek za hřbitovní zdí. Přízraky číhají za každým rohem a rakev je připravena. Stačí jen přijmout pozvání. Do nekonečné země za oponou. Bestiální black death metalové inferno! Kult smrti!


Asphyx says:

You walked around every day. The usual stereotype, plain and boring. Something was different this time. I felt great pain and fear from the darkness. A chill ran down my spine. A raven was sitting in the first tree, holding an eye in its beak. A human, blue eye, clouded with darkness. On the second, a figure swayed, tongue lolling out, face blue, belly torn by predators. Despite the fact that he had been dead for some time and the rotting process had already begun, I could hear his wailing. He pleaded and prayed, but the demons had no mercy.

The arrival of phantoms from the darkness to the earth is announced by the new album of Polish death black metallers STILLBORN. If you like music recorded in hell itself, you should focus your attention. The band has been a regular member of the deepest underground since 1997. This year they are back and resemble the furious horsemen of the apocalypse, determined to burn us to ashes.


The novelty is a loud, aggressive and cruel cry from the darkness. Stylistically, it can be classified among the bands such as DEICIDE, DIABOLIC, ANGEL CORPSE, PERDITION TEMPLE, CENTURIAN and of course AZARATH. The album takes you to the blackest catacombs where hanged men are buried, smelling of sulphur and the stench of decomposing bodies. The band plays uncompromisingly, brutally, but they don't forget about the cold and anti-human atmosphere (the drums are a separate chapter, which are very dominant and explosive). Sharpened riffs, beast vocals. As for the sound (Darek Mlody at Panzerstudio), it is scabrously animalistic, organic and cuts with the right side of the knife. I really enjoy it, as well as the cover by Maciej Kamuda. A truly morbid scene, reminiscent of ancient paintings in the galleries of death. But the album is sophisticated lyrically as well. The gentlemen were inspired by the New Testament, Adam Roni and Fredrich Nietzsche. He gets a work that is great precisely in its details. It holds together perfectly and compactly, like a well-stitched corpse after a long dissection. Moreover, and this is probably the most important thing for me, the album is really good to listen to. The resulting experience and impression is excellent. I am truly cursed, hanging a bit behind the graveyard wall. Ghosts lurk around every corner and the coffin is ready. All I have to do is accept the invitation. To the endless land beyond the curtain. A bestial black death metal inferno! Death cult!


about  STILLBORN on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Gniew Diabła
02. Zwiastun Pogańskiego Odrodzenia
03. Triumfator - Pogromca
04. Profanacja I Bluźnierstwo
05. Odkupienie
06. Wędrowiec
07. Stillborn - Siewcy Pogardy
08. Ostatni Prorok

Line-up:
Killer - Guitars, Vocals
Hunger - Bass
D.M. - Drums


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý padesátý šestý - Brutální jako death metal


Příběh tří stý padesátý šestý - Brutální jako death metal

Většinou jsem se k novým kapelám teď dostával tak, že jsem navštívil Music Records. Tam byly novinky vyskládány v předních řadách, aby byly na očích. Ten den si pamatuji přesně. Elišku jsem posadil do hospody U Salzmannů a nechal ji nějaké peníze. Než jsem odešel, tak už měla tu svoji krásnou pusinku od pivní pěny. Štíhlá, možná trošku víc hubená dívka s půllitrem na lavici, kde se kdysi psaly dějiny Plzně. Asi jsem byl v obchodě příliš dlouho, protože vypadala znuděně, ale když uviděla můj obličej, rozzářila se. Nakazil jsem jí dobrou náladou, to mi vždycky šlo. Prohodil jsem pár vtípků a bylo mi odpuštěno. V ruce jsem držel zbrusu nové CD DEEDS OF FLESH - Trading Pieces a malý letáček, na kterém bylo psáno, že zde v Čechách budou dokonce hrát. Jen musíme do Prahy, vykládám své milé, ona se usmívá a vůbec neví, o čem mluvím.

Ale nalákal jsem ji na výlet, na odpolední procházku po Praze a nějaké ty oblečky. Ty si tedy koupila sama. Chtěla se jako každá normální ženská líbit. Jsem rád, že jsem ji se svým nápadem nadchnul a nedá mi to, když jdu na záchod a otevřu časopis Spark. Už si nepamatuji, kdo psal recenzi, ani kdo byl předkapelou na koncertě, natolik je má hlava děravá, ale dodnes se mi o téhle akci zdá. Do Klánovic do Black psa jsem nejel poprvé, ale tentokrát jsem nebyl sám. Což vám celý zážitek úplně změní. Navíc, brutální death metal jsem ještě nevnímal jako samostatný styl. DEEDS OF FLESH pro mě byli jen další kapelou, která hraje ostře a temně. Už jsem dost často poslouchal SUFFOCATION - Pierced from Within i obě předchozí desky, ale bral jsem to spíš jako takové osvěžení. Jinak jsem byl spíše konzervativní klasik. Na rovinu přiznávám, že na mě obě kapely i všechny ostatní byli už docela extrém. Musel jsem ještě trošku dozrát.

Podobně jsem to měl vždycky i s Cannibal Corpse. Mám je také moc rád, ale bývala spousta věcí, které mě odrazovaly. Já raději studené hrobky, než rozsekaná těla na pitevně. Bylo to na mě už moc. Nechutné, říkal jsem si, příliš brutální. Co taky chtít po někom, kdo poslouchal běžně i rock a třeba doomovky? Ale byl jsem hlava otevřená a taky mi na tomhle stylu přišlo něco přitažlivého. Byl to masakr, navíc hudebně to byla neskutečná bomba a také něco trošku jiného. O všem samozřejmě diskutuji s Eliškou, která z toho musí být celá hin, protože je jednak ženská a jednak poslouchá úplně něco jiného. Mě vždycky fascinovala rychlost a energie. Zavřel jsem se u sebe na pokoji, otevřel si lahváče a začal se jako vždy připravovat na koncert. Pro mě to je, byl a bude pokaždé takový soukromý rituál. Poslechnu si všechny desky, co mám, vyhledám si nějaké články v časákách a jsem pak tak napnutej, že se nemůžu dočkat. 

Ani jsem nemohl dospat. Stojím před kolejí v Máchově ulici a čekám, až se Eliška dá do kupy. Nechtěl jsem překážet, ještě bych se naštval. Raději kouřím a přemýšlím. Discmana mám v žebradle, peníze jsem si vybral (mám od mámy už pár měsíců kartu do bankomatu). Jdeme. Vlakové nádraží, studené ranní kupé, Eliška odmítne lahváče, ale rumem nepohrdne. To je ale ženská! Kecáme, kecáme, tulíme se. Zrovna jsme ve stavu, kdy mám sto chutí s ní zůstat navždy. Jen bych ji musel trošku předělat na metal. Možná je i tenhle výlet takovou mojí zkouškou. Aby moje holka poslouchala metal je pro mě neskutečně důležitý. Vždycky jsem to tak měl nastavené. Nikdy mě ani na chvilku nenapadlo, že by moje žena jednou v budoucnu nechápala, v jakém světě se pohybuju, co je pro mě důležité. Vystoupíme na hlaváku a jdeme po nějakých krámech. Vůbec nevím po jakých, pamatuji si jen jednu malou hospodu kousek od Václaváku. Pivo a utopence. 

Máme dobrou náladu a vrátíme se na nádraží. Ptám se na spoj a je mi řečeno, že musíme na Masarykáč. Přeběhneme park, poslední metry tryskem, protože paní za přepážkou říkala, že to jede ze chvilku. Odchytím nějakýho nádražáka, který mi znuděně ukáže, kde stojí vlak do Klánovic. Jedeme asi moc brzy, protože nikde žádný metly. Nevadí, počkáme na terase přímo v hospodě. Jsme na místě a jsou tu i dva autobusy. Kolem chodí páni muzikanti a občas přijde nějaký i k našemu stolu. Moje angličtina je ale příliš učebnicová a dost koktám. Hele, je mi dvacet a stydím se. Pak si připadám jako debil, protože na hodinách ve škole normálně konverzuju a bývám spíše lepším studentem. Nikomu ale nevadí, že nemluvím plynule, že mám typický český (teď už i plzeňský) přízvuk. Vůbec nevím, že si vedle nás sednul samotný Erik Lindmark. Já nemám moc paměť na ksichty. Respektive, promo fotky v časáku jsou něco jiného, než realita. Každopádně, prohodíme pár slov a působí na nás neskutečně příjemně. Od pohledu osobnost. Pak ale zmizí, protože přicházejí metalisti a stoly se začínají plnit.

Ne že by bylo narváno, to zase ne, ale je to příjemný koncert. Jak jsem již psal, předkapely si nepamatuju, ale myslím si, že byly stylově úplně jiný, než brutální death metal. Taky si je nepamatuji nebo spíš, ocenil jsem je až někdy v budoucnu. DEEDS OF FLESH se mi ale doslova vypálily do mozku. Dostal jsem se do rauše, pařil jako o závod. V první brázdě, jasně že i notně opilý, ale rozeznával jsem přesně jednotlivé riffy, všechny údery bicích i vokál. Venku na terase měl Erik na hlavě čepici, na pódiu ji neměl a chvilku mi trvalo, než jsem ho poznal. Pak jsem byl děsná metla a chtěl si s ním za každou cenu plácnout. Usmál se na mě a já si ho navěky zafixoval v hlavě jako neskutečného borce. Hele, musel takových lidí potkat na turné po celém světě stovky. Byl jsem a vždycky budu obyčejným fanouškem, ale pro mě byl tohle fakt zážitek. Hrozně jsem podobná setkání, chvilky žral. Jsou pro mě důkazem o tom, že metalový underground je hlavně o lidech. Kdyby se tenkrát choval divně nebo namyšleně, možná bych zavrhl i celou kapelu. Fakt jsem to tenkrát takhle cítil. Spousta mi toho zůstala dodnes.

Vylezu totálně hotovej z klubu, zapálím si a hledám Elišku. Stojí opřená o lavičku a baví se s ní nějaký kluk. Přijdu k ní, obejmu ji a zeptám se, jak se jí koncert líbil. Podívá se na mě a řekne mi, že nechápe, jak můžu něco takovýho poslouchat. Přejede mi mráz po zádech. Možná se to může zdát jako blbost, ale pro mě to byl začátek konce našeho podivného vztahu. Setřela mě a klučina se mi smál. Měl jsem sto chutí mu dát pěstí, ale ovládl jsem se. Radši jsem dal rum, ještě chvilku nasával atmosféru a pak ji vyzvedl a jeli jsme vlakem. Usnula už během několika zastávek v Praze. Připadalo mi, že ji spíš nesu, než že by do mě byla jen tak zavěšena. Ale jsem příliš rozjitřený koncertem. Bylo to brutální jako death metal, omílal jsem si stále dokola v hlavě. Nemohl jsem usnout. Nezajímalo mě, že se jí zvedá hrudník, že se ke mě tulí. Pro mě byl důležitý jen prožitý koncert.

Byl jsem trošku smutný, že se nemám s kým podělit. Ani ty nejdrsnější metly z Plzně, kterých už jsem pár znal, neměly o brutální death metal zájem. Mohl jsem básnit, jak jsem chtěl, mohl jsem jim půjčit nahranou kazetu, jednomu dokonce CD a oni mi je vrátili hned druhý den. Moc surový, moc hnusný. Žádný melodie, takové byly nejčastější odpovědi. Zase jsem si připadal jinej, teď paradoxně mezi svými. Mrzelo mě to. Elišku jsem uložil k sobě do postele, ani nešla do sprchy. Sednul jsem si do křesla a usnul v něm se sluchátky na uších. Probudila mě až ona, když se začala lísat. Byl jsem tak rozlámanej, že jsem utekl do sprchy a pak usnul spánkem všech spravedlivých. Poslouchal jsem pak spoustu dní DEEDS OF FLESH stále dokola, střídal je se SUFFOCATION a super bylo, že do Sparku psal mistr "CYKLO", který mi doporučil vždy obrovské množství dobrých kapel. 

Byl to můj pravidelný rituál. Prvního do trafiky pro Spark, pak pár dní číst. Vypsal jsem si stranou na papírek kapely, co chci slyšet. V Music records je buď už měli a nebo je objednali. Byly to neskutečný poklady. A jestliže thrash metal docela stagnoval a poměrně nudil, tak death metal měl spoustu čerstvé krve. Je sice pravdou, že takové ty vyloženě extrémní bordely jsem nikdy nepochopil. Pro mě byla vždy důležité melodie, nápad. Musela mě kapela něčím zaujmout. V tomhle stylu jsem si vždycky hodně vybíral, ale musím říct, že to byly krásný roky objevování. S Eliškou nám to mělo vydržet už jen chvilku, muzika mi zůstala navždy. Jsem věrný. Mám ji vypálenou v mozku a některé zážitky se už nebudou opakovat. Krev není voda a já si tenkrát další den cestou do školy několikrát zahrozit v polích. Sluchátka na uších, další deska, další zážitek. Masakr!

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 18. června 2022

Recenze/review - EXOCRINE - The Hybrid Suns (2022)


EXOCRINE - The Hybrid Suns
CD 2022, Unique Leader Records

for english please scroll down

Vždycky jsme byli přesvědčeni o své velikosti a dokonalosti. My jsme přeci ti, co vládneme žebříčku druhů. Jenže to není pravda. Kdysi tomu tak možná bylo, ale ta doba je dávno pryč. Příliš mnoho hloupých a průměrných způsobilo, že jsou ti chytří stahováni dolů. Do temnoty. My vlastně ani nepotřebujeme žádný zásah z vesmíru. My se zničíme sami. Žijeme příliš rychle a kus žvance je nám bližší, než chvilka zamyšlení. Ještě, že jsou kapely jako EXOCRINE. Ty přinášejí do jinak zatuchlého death metalu svěží vítr.

Nejsem vlastně nijaký příznivec různých progresivních výletů. Raději se držím ve starých katakombách, ale dokážu ocenit i progresivní záležitosti. Jen to nesmí být prázdné mlácení slámy, ale musí mi přinést něco nového. Novinka "The Hybrid Suns" se poslouchá tak nějak samozřejmě. Člověku se nechce ani psát. Raději bych seděl nebo chodil ulicemi a sledoval bídné lidské snažení. Novinka mě baví hrozně moc. Tím bych vlastně mohl skončit.


Jenže formát recenze (pokud tak budeme tedy mým postřehům říkat), si žádá víc. EXOCRINE jsou hlavně skvělí skladatelé. Prosím neplést s dobrými muzikanty. Těch běhají po světě zástupy, ale jen někteří mají dar složit songy, u kterých budete létat vesmírem. Ano, je to tak, při poslechu "The Hybrid Suns" mě nejčastěji napadají zážitky spojené s létáním. Každá muzika na mě působí jinak a Francouzi jsou v podstatě dokonalí po všech stránkách. Zvuk, obal, náplň textů, všechno stojí za pozornost. Ale to by dnes nestačilo. Mohl bych napsat, že se jedná o záležitost ovlivněnou třeba takovými CRYPTOPSY, ARCHSPIRE, DESPISED ICON, GORGUTS, ATHEIST, GOROD, CYNIC, OBSCURA, BEYOND CREATION, ale to by bylo málo. Umně vložený ženský vokál, který na albu doslova miluju. Kruté, surové vyhrávky, spousta progresivních výletů. Navíc deska nepůsobí roztříštěně. Vše je jako jeden velký monolit, který se sune dopředu. Bez kompromisů, přesto promyšleně a chytře. Fantazie mi pracuje na plné obrátky. Podobné záležitosti si dávejte odpočatí, s dobrou náladou. Případně po četbě nějakého slušného sci-fi románu. EXOCRINE nám vyprávějí svoje příběhy a já jím visím na rtech. A to po celou dobu, pořád a stále dokola. Je to vlastně jednoduché. Pokud se rádi necháváte překvapovat, jste tu správně. Tohle je totiž neskutečný, promyšlený nářez, který jinde neuslyšíte. Progresivní, technický death metalový opus! Temnota z vesmíru!


Asphyx says:

It's a simple fact that some music has to mature. It's like good wine. When you taste it for the first time, it seems sour and you have a bitter taste on your tongue. You last a few weeks and you still don't like it anyway. Something similar happened to me when listening to French progressive technical death metal maniacs EXOCRINE. Even though they like to discover new bands and I like to let new and new records always work on me, this time I somehow couldn't get through their new album "The Hybrid Suns".

But then I read a great sci-fi book and word got out. I literally saw it. Suddenly I sat and sucked in individual songs, as if my brain were a sponge, like in my young years. The fantasy flew through space and I suddenly found that the news was a great thing.


If you like CRYPTOPSY, ARCHSPIRE, DESPISED ICON, GORGUTS, ATHEIST, GOROD, CYNIC, OBSCURA, BEYOND CREATION, then don't hesitate for a moment. You will be thrilled! The riffs are breakneck, complicated, at first maybe a little lifeless, but if, like me, you like to discover, I think you will spend many beautiful moments with the record. It is old and modern at the same time, it is restless, reminiscent of a living organism of unknown origin. The universe will be small for you. You just can't keep your mind and imagination closed. Personally, I like the band's ability to write a good song the most. It's not just a frequent prelude without ice and storage today, but full-fledged songs with a high octane number. It is not a problem for the French to play very fast, complicated. Screaming here and there, cutting with a claw, then suddenly calming down and swinging out a passage behind which old metal legends would not be ashamed. EXOCRINE may think too much about music, but they do it in a way that is interesting, attractive, I wouldn't be afraid to write magically. I float in a state of weightlessness, with headphones on. Once you're down, once you're up, there's only one music. The one on "The Hybrid Suns" is noble, elegant, furious, crazy, but above all really very high quality. Progressive, technical death metal opus! Darkness from space!




about EXOCRINE on DEADLY STORM ZINE: 



TRACK LISTING:
1. The Hybrid Suns
2. Dying Light
3. Horns
4. Watchtower
5. Vortex of Shadow
6. End of Time
7. Burning Sand
8. Blast
9. Shrine

EXOCRINE ARE:
Sylvain Octor-Perez - guitars
Jordy Besse - bass & vocals
Nicolas La Rosa - guitars
Théo Gendron - drums



pátek 17. června 2022

Recenze/review - HOLOCAUSTO CANIBAL - Crueza Ferina (2022)


HOLOCAUSTO CANIBAL - Crueza Ferina
CD 2022, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Přiznám se, můj pane. Zhřešil jsem. A mnohokrát. Zatím tedy jen v myšlenkách a snech, ale přeci jen. Představovat si, jak vyrazíme do ulic, zapálíme celý svět a všechny zlé předhodíme prasatům, je zlé a ošklivé. Je to jako se dívat na popravu elektrickým křeslem. Spravedlnost má mnoho podob, ale život nikomu nevrátíte. Nejde to. Raději na to nemyslet. Lepší bude, když si pustíme nějakou hudbu, která nám vyžene hříšné myšlenky z hlavy.

Portugalci HOLOCAUSTO CANIBAL jsou právem považováni za legendu. Za klasické brutální a death grindové kanibaly, kteří se s tím nikdy moc nepárali. Osobně jsem je viděl naživo jenom jednou, ale stálo to za to. Energie, síla, temnota a chlad. Takové bylo vystoupení a taková je i nová deska "Crueza Ferina". Otevřete své duše, přátelé, zlo přichází!


A je surové, reálné. Připomíná nahrubo nasekané, ještě trošku živé maso. Portugalci na to jdou samozřejmě pořád stejně, ale nějak mi to nevadí. Pánové mívají mezi dlouhohrajícími deskami přeci jen delší prodlevy a tak mě jejich hudba nestihne nikdy nudit. Ani se vlastně nemusím příliš snažit. Tohle je masakr pro fanoušky kapel typu CARCASS, IMPETIGO, HAEMORRHAGE, GRUNT, GROG, MORTICIAN. Zkrátka a dobře, jestli vás jako mě také někdy štve pozérství, přetvářka, lži, debilní politika, jedovaté kecy o ničem na sociálních sítích, televizní zprávy a já nevím co ještě, tak neváhejte ani chvilku. Volume doprava a záchvat zuřivosti u repráků, o to tady jde a běží. Osobně se mi líbí zvuk, vlastně svým způsobem i lehce provokativní obal. Snad jen ty portugalské názvy skladeb bych ocenil přeložit. Abych si užil ještě víc. Samotné texty nechme stranou, stejně není zpěvákovi příliš rozumět. A tak to má být, tak je to správně. Tohle je muzika pro relax, vyčištění hlavy. Žádné velké přemýšlení, žádné zbytečnosti kolem. Ale zásah přímo na komoru. Nahrávky jako je "Crueza Ferina" si občas pouštím hrozně rád. Líbí se mi nadsázka, zvrácený humor, ale i temné myšlenky, které jsou v nich obsaženy. Letos to platí dvojnásob. Myslím, že se tenhle atak kapele fakt povedl. Koneckonců, posuďte sami. Brutální death grindová jízda do pekla!


Asphyx says:

He cleaned the knife on his trousers and put on his headphones. Suddenly we were one body and mind, me and my killer. We've been listening to the new record from the reborn HOLOCAUSTO CANIBAL, a band that has come back stronger than ever to bring us dirt and grime soaked death metal. . Their new album "Crueza Ferina" is a clear proof of that, literally it’s getting wet in my hands.


"Crueza Ferina" can be compared to bands like CARCASS, IMPETIGO, HAEMORRHAGE, GRUNT, GROG, MORTICIAN. Good company, what do you think? Moldy death metal pressurized with goregrind moments, all packed in a very pleasant package. Everything went really well. The sound is painful, the cover noticeable and the ideas? There are a lot of them on the album. Every song has a big chunk of rotten meat inside it, it glows and burns, gazing more and more under my skin every time I listen to it. I don't know how many times you were present at a real autopsy, but imagine that the dead was affected by some very bad disease. Your hands are full of spoiled blood, you can find a huge amount of parasites in intestines, not to mention worms and gangrene. Do you see it in front of you? So to this idea play this album and you will experience a unknown pain. I guarantee this and add a certificate of high quality dying. There are records tthat act on me like a poison, given right into a vein. HOLOCAUSTO CANIBAL cut my throat with very sharp material. Brutal death grind ride to hell!



Tracklist:
01. Ad Bizarrem Morem
02. Êxodo Mortuoso
03. Epicédio Madrigaz
04. Sinaxe Do Sepúlcro Tafófobo
05. Ancestrais Ritos Hipóxicos
06. Apresto Executório
07. Aniquilação Suídea
08. Ávida Tragação
09. Congregação Da Flama Felídea
10. Psicótico Interlúdio
11. Anátemas Nefandos
12. Esquartejado Em Segundos
13. Prenúncios Da Vingança Cavicórnea
14. Suprema Dominância Taurina
15. Campas Do Negro Breu
16. Girândolas Da Agonia Profunda
17. Miasmas Onanizantes
18. Quérulo Dos Finados
19. Sortilégio Da Perversão

band:
Orca - Vocals
Z. Pedro - Bass
António C. - Guitar
Diogo P. - Drums



KNIŽNÍ TIPY - Metro 2033 - Dmitry Glukhovsky (2005)


Metro 2033 - Dmitry Glukhovsky
2005, (2010) Knižní klub

Jeden z prvních výletů, které jsem se svými malými dětmi uskutečnil (rok 2007), tak byl do Prahy. Pamatuji si přesně, že jsme zastavili na periférii a jeli metrem. Nedokázal jsem se tenkrát moc u dvou uřvaných prcků na čtení soustředit, ale apokalyptický román Metro 2033 jsem zhltl v říjnu na lavičce za domem. Děti byly milostivé a chvilku se nehlásily o slovo. Usedli jsme do soupravy a mě se udělalo nevolno. Nemám cestování metrem rád už od svého dětství. Vadí mi puch a zatuchlina. Dmitry navíc napsal knihu tak emotivně a napínavě, že jsem si připadal opravdu jako v Moskvě, několik metrů pod zemí. Znal jsem sice jen pár záběrů z nějakého dokumentu, ale během čtení jsem zřetelně cítil úplně stejný smrad.

Je to vlastně smutný paradox, že se mi vše vrátilo znovu letos, když Rusové napadli Ukrajinu a svět zaplnily záběry z kyjevského metra. Ano, takhle nějak jsem si vše představoval, když jsem knížku znovu četl. Arťem a jeho putování spletitými chodbami. Ne, na povrch se nikdy nedostaneme. Je tam jenom smrt a spálená země. Vlastně ani nevím, proč mě poslední roky podobné knížky znovu oslovují. Někdy možná cítím z lidí až příliš zla. Díky sociálním sítím se každý odkope a prozradí na sebe i věci, které byste raději nechtěli vědět. Začátek konce? Nebude nakonec zmáčknutí červeného tlačítka jen hloupá výzva na internetu? Netuším a ani si nechci tenhle svět představovat. Vyrůstal jsem totiž ještě v tom, který mi dával smysl. Ale možná jen stárnu a už nechápu spoustu věcí.

Metro 2033 je hodně depresivní knihou, temnou a chladnou. Jakoby autor ztratil víru v lidi. Jediné, co mi trošku vadilo, tak byly pasáže o politice. Nutno ale nahlížet pohledem doby, kdy byla napsána (vydáno 2005). Celé dětství mě strašili, že zlí imperialisté čekají na naše chyby a ztrátu ostražitosti. Legrace je, jak se všechno obrátilo a odkud katastrofa hrozí nyní. Děsivé je potom to, jak jsme zase konci světa (jak ho známe) blízko. U nás v Plzni metro nemáme a do toho pražského se příliš lidí nevejde. Taky je oproti moskevskému menší. Schválně si najděte jeho mapu. Až budete knihu číst, tak je to víceméně nutnost. Já vím, v současnosti se příliš nečte, všemu vévodí obrázky (vlastně pardon, krátká videa). Knížka není rozhodně jednoduchá, ale myslím, že ji zvládnete. Ona vlastně není ani tak sci-fi, jako spíš varování před tím, co by se mohlo stát, kdybychom zase zapomněli. Na lidskost, na člověčenství. 

Jednou jsem zažil v metru výluku. Nějaký pán už nemohl unést tíhu svého života a skočil. Ve vagóně zavládla panika. Z psychologického hlediska to bylo hodně zajímavé. Jediný, kdo byl klidný, tak byl asi devadesátiletý děda, který uklidňoval svoji vnučku. Působil nad věcí. Velcí silní muži, kteří měli být oporou a zhmotněním autority, jen nadávali a vytvářeli ještě větší stres. Seděl jsem a mlčel. Přemýšlel jsem nad Metrem 333. Představoval jsem si, že to není sebevrah, ale že už je konec. Co budu dělat? Zůstanu nadále člověkem a nebo se stanu štvanou zvěří? Budu bojovat o jídlo a vodu? Bylo mi tak nějak smutno. Uvědomil jsem si, jak stačí málo. Když se vlak konečně rozjel a já vylezl na povrch, tak jsem byl hrozně rád, že prší a fouká vítr. Nadechl jsem se čerstvého vzduchu a říkal si, jaké je to krásné žít. Díky za každý obyčejný den.

Dmitry Glukhovsky je velmi zajímavý autor, který dle mého píše opravdu skvěle. Má zajímavé myšlenky, jeho příběhy jsou poutavé. Jeho naturalismus, ale i filozofie, pohled na svět, mě vždy dokáží zaujmout. Zmínit musím i obálku knížky, která je pravým uměleckým dílem i počítačovou hru. Tady ale nemůžu sloužit, mě hraní nikdy nebavilo. Ale vím, že jednu dobu byla hodně populární. O filmu nevím, nikde jsem nehledal ani neviděl. O tom ale moje tipy nejsou. Každý pátek dávám nápady pro čtenáře. Metro 2033 je velmi propracovanou vizí, která se nás může klidně za chvilky týkat. Snad ne, doufejme. Zdravý rozum zatím vždycky zvítězil. Bylo to často velmi těžké, ale ano. Tak snad se všichni srovnají a bude brzy klid. 

Je pátek a venku už zpívají jiřičky. Ne, temné myšlenky mají zůstat v knihách. Sci-fi mám rád, fantazie musí pracovat na plné obrátky. Koneckonců, kvůli tomu máme mozek, ne? Díky, že jej používáte a čtete! 
-----------------------------------------------------------------------------------------------

Arťom žije se svým pěstounem ve spletitém labyrintu moskevského metra, na jediném místě na světě, kde je lidstvo po jaderné válce schopné alespoň zčásti přežívat. Jednotlivá lidská společenství živoří v šachtách metra, kde co stanice, to zvláštní komunita, jakýsi mikrostát se všemi svými ctnostmi a nešvary, které známe z každodenního života na zemském povrchu.

Arťom se nachází na stanici, která je sice pokládána za jedno z bezpečnějších míst v obrovské síti tunelů, avšak tuto jistotu narušuje temná moc, jež hrozí zničit nejen chlapcovo útočiště, ale celé metro. Mladík, jenž kdysi porušil jedno ze základních přikázání života v metru, je nucen – aby odčinil svou vinu – putovat od jedné stanice ke druhé, projít celým moskevským metrem až do poslední stanice, kde žijí v ideálním společenském zřízení kazatelé. Ti údajně vlastní záhadný předmět, který Arťom musí získat, aby zachránil metro před zkázou, jež hrozí nejen zevnitř podzemního mikrosvěta, ale proniká sem i z povrchu v podobě temných sil...

Autor za tento román obdržel prestižní evropskou cenu ESFS Awards Eurocon 2007, jako nejlepší literární debut pro rok 2007.

Román posloužil rovněž jako předloha k úspěšné počítačové hře Metro 2033 a hře Metro Last Light (2013).


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 16. června 2022

Recenze/review - OBSCENE - .​.​.​from Dead Horizon to Dead Horizon (2022)


OBSCENE - .​.​.​from Dead Horizon to Dead Horizon
CD 2022, Blood Harvest

for english please scroll down

Procházíš se po spálené zemi a přemýšlíš, kdy se to stalo. A proč? Díky nekonečné lidské hlouposti a absolutní ztrátě pokory. Vybělené kosti, poházené kolem cesty. Smějící se lebky a spousta krys. Ty přežijí snad všechno. Je to smutný pohled. Na naši zem, na naše naděje a plány, které shořely jako kus papíru. Možná jsme málo bojovali, možná se málo bránili. Tuposti a hlouposti, zlu. Teď už nezbývá než dožít. Ve smutku. Poslední zavře dveře. Ještě, že mám hudbu. Ano, nebýt death metalu, tak už je konec.

Z poslechu nové desky ".​.​.​from Dead Horizon to Dead Horizon" cítím velmi podobnou atmosféru. Chladné, mrazivé melodie, pořádný kus melancholie. Ale také zabijácké riffy. Takoví jsou OBSCENE


Jakoby stále probíhala válka. A já jsem uprostřed ní. Možná za to může lehká podobnost se smečkami jako ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BOLT THROWER, OBITUARY. Nevím, já vždycky zmiňuji jména kapel, které inspirovaly spíše jako vodítko, abyste se případně o recenzovanou skupinu zajímali dál. Navíc mám ve svých článcích (které možná až příliš vznešeně nazývám recenzemi) vždy odkazy na ukázky. Dávno pryč je doba fyzických nosičů a hromadění plastu ve skříních. Dnes je všechno rychlejší, pomíjivější. OBSCENE mě ale zaujali. Svým zvukem, obalem a samozřejmě nápady a celkovou atmosférou. Ta je vskutku podmanivá, zajímavá. Opravdu chodím po spálené zemi a sleduji poslední zbytky života. Já vím, podobného retra je spousta na každém rohu, ale dopřejte mi prosím tu radost. Pánové hrají opravdu velmi dobře a na rozdíl od mnoha jiných, často velebených, dokáží napsat skvělé songy. Možná stačilo jednoduše říci, že mě deska prostě baví, ale to by bylo málo. Většinou chci vyjádřit své představy, které se mi míhají hlavou. A tentokrát jsou velmi pochmurné, nihilistické, záhrobní. Přesně takový by měl death metal být. Dávno už nemá cenu kopat nové hroby. Mrtvých je příliš mnoho. Při tomhle albu ztratíte ještě víc víru v lidi. Prokletý druh, nemyslíte? Ale třeba je ještě naděje. Kdo ví? Zatím se pohodlně usaďte a přidejte volume. Death metalová misantropie!


sumarizace:

".​.​.​from Dead Horizon to Dead Horizon" otevírá hroby stejným způsobem, jako to dělaly kapely ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BOLT THROWER, OBITUARY. Zvuk je poctivě hnilobný, vytažený snad odněkud ze starých katakomb. Na kapele je vidět a slyšet, že je plně oddána hrobnickému řemeslu. Hudba musela vznikat v opuštěných márnicích, nápady byly dodány těmi nejvíc mrtvými zombie a výsledek si můžete poslechnout sami. Pro nás, co jsme se k death metalu dostali v devadesátých letech, se jedná o vzácný rezavý artefakt. Mám opravdu pocit, že jsem odsouzencem na smrt, čekám ve své cele a k poslední večeři mi pouštějí tvorbu OBSCENE. Kapela mě zve na dlouhý nekonečný výlet za řeku Styx. Nebude to dlouho trvat, už zítra ráno mi zlomí vaz. Těším se, podobný death metal mi totiž koluje v krvi odnepaměti. Skvělá smrtící deska, která vás popraví tím nejkrutějším způsobem! Pánové hrají opravdu velmi dobře a na rozdíl od mnoha jiných, často velebených dokáží napsat dobré songy. Možná stačilo napsat, že mě deska prostě baví, ale to by bylo málo. Většinou chci vyjádřit své představy, které se mi míhají hlavou. A tentokrát jsou velmi pochmurné, nihilistické, záhrobní. Přesně takový by death metal měl být. Dávno už nemá cenu kopat nové hroby. Mrtvých je příliš mnoho. Při tomhle albu ztratíte ještě víc víru v lidi. Prokletý druh, nemyslíte. Ale třeba je ještě naděje. Kdo ví? Zatím se pohodlně usaďte a přidejte volume. Death metalová misantropie!


Asphyx says:

".​.​.​from Dead Horizon to Dead Horizon" is opening the tombs by the same manner as the bands like ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BOLT THROWER, OBITUARY. The sound is honestly putrid, ripped out from somewhere of the old catacombs. Here you can see and hear that the band is devoted to the craft called "digging the graves". This music had had to be written in the abandoned mortuaries, the most dead zombies had provided the ideas and the result you can listen to by yourself. For us, who came to the death metal at the nineties, this album represents a rare rusty artifact. I really feel like I'm a sentenced to death and I wait in my cell, while the OBSCENE album play for me there as my last dinner. The band invites me to a long, endless trip over the Styx River. It will not take so long time, already tomorrow morning they are breaking my neck. I am looking forward because the similar death metal I have in my veins since time immemorial. A great deadly record that will execute you by the cruelest way! The gentlemen play very well indeed and unlike many others, often praised, they can write good songs. Maybe it would be enough to write that I just enjoy the album, but that would not be enough. Mostly I want to express my ideas that are running through my head. And this time they're very bleak, nihilistic, otherworldly. That's what death metal should be. It's not worth digging new graves anymore. There are too many dead. This album makes you lose even more faith in people. A cursed species, don't you think. But maybe there's hope. Who knows? In the meantime, sit back and turn up the volume. Death metal misanthropy!



about OBSCENE on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. ...From Dead Horizon
02. I Shall Drink The Earth's Blood
03. Deathless Demigod
04. Faith Through Pain
05. Insensate Cruelty
06. The Burrowing Hiss
07. Shrew's Nest
08. Children Of The Static
09. Open Grave Of A Forgotten Past
10. ...To Dead Horizon




středa 15. června 2022

Recenze/review - TEMPLE OF VOID - Summoning The Slayer (2022)


TEMPLE OF VOID - Summoning The Slayer
CD 2022, Relapse Records

for english please scroll down

Někdo právě položil květiny na tvůj hrob. Rozpadly se v prach, stejně jako ty, jako tvé nebohé tělo. Na pohřeb ti příliš lidí nepřišlo. Říkalo se o tobě, že jsi prokletý. Proslov byl krátký a stručný. Jak si žil, tak si i zemřel. Kdyby jen věděli, kdyby jen tušili. Pamatuješ? Jak si snídal zkaženou krev? To si byl ještě v plné síle. Konečně se potkáváme. Vítej na onom světě! Jsem rád, že si mezi námi. Mezi přízraky.

Tvorbu amerických death doomařů TEMPLE OF VOID sleduji od jejich začátků. Dokonce jsem byl letos i na koncertě. Líbí se mi na nich, že jsou svým způsobem originální, jiní, zajímaví. Při společných setkáních cítím blízkost Smrti. Jakoby mi podávala svoji kostnatou ruku a zvala mě na dlouhý výlet. Bez konce. 


Nejdřív si netušil, kde jsi. Zmatený z toho všeho chladu a tmy. Z mlhy, ze které vystupují postavy zahalené v pavučinách. Jsme zpátky v devadesátých letech minulého století. V močálech, kde kdysi vládly a vládnou kapely jako PARADISE LOST, SHADE OF DISPAIR, MY DYING BRIDE, HOODED MENACE, SOLOTHUS, COFFINS, ANATOMIA, WINTER, ASPHYX, BOLT THROWER. Při poslechu "Summoning The Slayer" je hrozně příjemné být fanouškem dlouhých stínů. TEMPLE OF VOID sice nepatří mezi tvůrce stylu, ani jej nikam neposouvají, ale to se mi na nich právě líbí. Nová deska je jako tajná návštěva staré kobky. Nikdo sem už dávno nechodí. Všichni na tebe zapomněli. Ležíš na kamenném stole a rozpadáš se v prach. Už to nebude dlouho trvat a zmizíš. Navěky, amen. Užívám si zvuk (Arthur Rizk), který je čitelný, studený a zřetelný. Pálí mě v kostech. O obalu (Ola Larsson) netřeba diskutovat, jedná se o monumentální skvělé dílo. Procházím se dlouhými chodbami podzemí a nasávám shnilou atmosféru. Přemýšlím o posledních věcech člověka a zdravím všechny nemrtvé. Jsou s novým albem spokojení jako já. Užívají si jej. Někdo právě položil květiny na tvůj hrob. Rozpadly se v prach, stejně jako ty, jako tvé nebohé tělo. Na pohřeb ti příliš lidí nepřišlo. Hrály se skladby z "Summoning The Slayer" a černé mraky byly nízko. Pohřbili tě za hřbitovní zeď. Doom death metal pro všechny prokleté!


Asphyx says:

Someone just put flowers on your grave. They crumbled into dust, just like you, just like your poor body. Not many people came to your funeral. They said you were cursed. The speech was short and brief. As you lived, so you died. If only they knew, if only they knew. You remember? How you ate corrupted blood? You were still in your prime. We meet at last. Welcome to the other world! I'm glad you're with us. Among ghosts.

I've been following the work of American death doomers TEMPLE OF VOID since their early days. I even went to a show this year. What I like about them is that they are original, different, interesting in their own way. I feel the closeness of Death when we meet together. It's like she's holding out her bony hand and inviting me on a long trip. Without end.


You had no idea where you were at first. Confused by all this cold and darkness. The fog, with figures emerging from it, wrapped in cobwebs. We're back in the 1990s. In the swamps where bands like PARADISE LOST, SHADE OF DISPAIR, MY DYING BRIDE, HOODED MENACE, SOLOTHUS, COFFINS, ANATOMY, WINTER, ASPHYX, BOLT THROWER once ruled and dominate. Listening to "Summoning The Slayer" it's awfully nice to be a fan of long shadows. TEMPLE OF VOID are not the creators of the style, nor do they push it anywhere, but that's what I like about them. The new album is like a secret visit to an old dungeon. Nobody comes here anymore. Everybody's forgotten you. You're lying on a stone table, crumbling into dust. It won't be long now before you disappear. Forever, amen. I enjoy the sound (Arthur Rizk), which is clear, cold and distinct. It burns in my bones. The cover (Ola Larsson) needs no explanation, it is a monumental great work. I walk through the long corridors of the underground and soak up the rotten atmosphere. I think about the last things of man and salute all the undead. They're as happy with the new album as I am. They're enjoying it. Someone just put flowers on your grave. They crumbled into dust, just like you, just like your poor body. Not many people came to your funeral. "Summoning The Slayer" was playing and the black clouds were low. They buried you behind the cemetery wall. Doom death metal for the damned!




about TEMPLE OF VOID on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - TEMPLE OF VOID - The World That Was (2020)

Recenze/review - TEMPLE OF VOID - Lords of Death (2017)

Recenze/review - REVEL IN FLESH / TEMPLE OF VOID - Delivering the Dead (2019)

Interview - TEMPLE OF VOID - It should sound effortless to the listener.

Rozhovor - TEMPLE OF VOID - Poslucháčovi by mal album znieť s ľahkosťou.

Few questions – interview with death/doom band from USA - TEMPLE OF VOID.

Tracklist:
01. Behind The Eye
02. Deathtouch
03. Engulfed 07:24
04. A Sequence Of Rot
05. Hex, Curse, & Conjuration
06. The Transcending Horror
07. Dissolution



úterý 14. června 2022

Recenze/review - DISMA - Earthendium (2022)


DISMA - Earthendium
EP 2022, Necroharmonic Productions

for english please scroll down

Vidět znovu bestii z té nejhlubší temnoty ohlodávat staré kosti mi udělalo velkou radost. Všechna hniloba, špína a hnus. Vrátilo se to, jako zlá choroba, jako nemoc, která spala ve tvých vnitřnostech. DISMA jsou zpět. Tři skladby, předzvěst šílenství, mrtvolný puch a patina, známá jen z  těch nejstarších hrobů. Stojím na okraji propasti a dívám se do hlubiny. Užívám si riffy, neskutečně mocný vokál, klaním se před jasným rukopisem kapely. Ještě tu někde zůstaly zbytky těl, která tahle hydra zničila minule. Když budete poslouchat pečlivě, časem zjistíte, že nemrtví s vámi budou rozmlouvat.

DISMA patří dlouhodobě k mým nejoblíbenějším kapelám. Líbí se mi doomové chvilky morbidní poezie, smradlavý odér v rychlých pasážích, ale hlavně pocit neskutečného zmaru a beznaděje, které z EP odkapávají jako zkažená krev ze zhnisané rány. 


"Earthendium" je esencí staroškolského death metalu, evokujícím v mnohém třeba takové CIANIDE, ROTTREVORE, FUNEBRARUM, INCANTATION, BLASPHERIAN, DRAWN AND QUARTERED. Na albu se opět sešla undergroundová šlechta, v čele s vynikajícím muzikantem Craigem Pillardem. Během poslechu se kolem vás zhmotní ty nejhrůznější noční můry. Mrtví oživnou, aby se mohli pomstít. Krve se ve vás nedořežou. Ano, stačí tři skladby ve 22 minutách a získal jsem reálný pocit, že peklo opravdu existuje. Je v každém z nás, spí v našich hlavách, aby se u nahrávek jako je tato probudilo a způsobilo hodně hluboké rány. O zvuku, který je hutný, masivní a černý jako ohořelá ruka, obalu (opět skvělý Ola Larsson) a dalších formálních záležitostech, netřeba diskutovat. Všichni věrní fanoušci moc dobře víme, že opět nebylo podceněno nic. DISMA jsou zjevením, bestií ze starých časů. Skládají a tvoří jako v devadesátých letech minulého století. Přistupují k muzice ještě postaru a navíc mají velký talent. Když se tohle potom všechno otiskne do každého songu, tak si troufám tvrdit, že by na ně přísahal i samotný rohatý. Všechno jde stranou, jsem tu jen já a "Earthendium". Zavření ve smradlavé kobce. Definice zla! Pravá shnilá death metalová temnota!


Asphyx says:

I am drowning in a bath of blood. I shrink with pus and dirt. Cursed, mutilated by human hatred. My flesh drops from my bones, my brain boils in its own juice. Death does not leave us waiting for too long. My own demons will take me to the last trial. The verdict is clear from the beginning. I know the hellish torture, I have been listening to dark death metal all my life.

Above the marsh of oblivion are breathless riffs of the new album by American accursed DISMA like balls of mist. The mood of the album is raw, cruel and wet like a reopened wound. Rot, dirt and death! I am crucified head down and individual motifs penetrate my body like sharp spikes of rusty nails.

The new EP "Earthendium" has cruel and ugly music, in the style of music played by CIANIDE, ROTTREVORE, FUNEBRARUM, INCANTATION, BLASPHERIAN, DRAWN AND QUARTERED. It is a reference to long opened graves, dark and evil testimony of sectarian rituals. What is also great is the cover and the sound, but also the ideas which will not let you in doubt – the hell is real! Imagine an old, abandoned graveyard. There, in the back, by the crypt with strange symbols is the entrance to the beyond world. You just have to enter, to the entering ritual will play the music of DISMA. This band knows how to make a totally devastating atmosphere with their music, it will curse and tore you in thousand pieces. You will crawl down, lament with pain and worry. This is the real death metal which cannot be from our world. A real picture of violent acts, a deadly reference to ancient rituals designed to invoke Satan to the earth. DISMA are a revelation, a beast from the old days. They compose and create like in the 90s. They approach music in an old fashioned way and they have a lot of talent. When all of this is then imprinted into every song, I dare say that even the horned one himself would swear by them. Everything goes away, it's just me and "Earthendium". Locked in a stinking dungeon. The definition of evil! True rotten death metal darkness!


Tracklist:
01. Imprecation Of Diabolical Scourge
02. Beyond The Dimensionless
03. Earthendium

band:
Craig Pillard – Vocals / Guitar
Chris “Warhead” Demydenko – Drums
Bill Venner – Guitar
Randi Stokes – Bass



pondělí 13. června 2022

Recenze/review - SADIST - Firescorched (2022)


SADIST - Firescorched
CD 2022, Agonia Records

for english please scroll down

Někdy se díváš na svět přes krvavou mlhu. Bývá to v momentech, když ztratíš jakoukoliv víru v lidi. Přečteš si ošklivý článek, komentář, který chce jen ublížit. Nebo když jdeš temnou ulicí a od stěny se odlepí dva stíny. Nůž zabodnutý do břicha, cítíš velkou bolest, ale hlavně ponížení a strach, že našemu druhu už není pomoci. Utíkáš do pokoje, lížeš si rány jako raněná šelma a vnímáš jen hudbu, která ti přináší energii. Italské SADIST mám velmi rád. Pro jejich schopnost zaujmout.

Pro jejich schopnost napsat zajímavý, pestrý song. I letos se vše odehrává v tmavých barvách a deska musí udělat radost každému, kdo se dívá na svět podobným pohledem. Když poslouchám "Firescorched", tak mi připadá, že mám rentgenové oči. Dokážu poznat vaše nejtemnější myšlenky. Těch je na nahrávce velké množství. Surové, syrové, šílené. Jako death metal se spoustou progresivních prvků, které nám pánové opět předkládají ve velmi vysoké kvalitě. 


Připadám si jako na velké hostině někde hluboko pod zemí. Podávají se shnilé kousky masa. S elegancí, nadhledem a spoustou zajímavých ingrediencí. Jako tohle album, v některých momentech odkazující na kapely jako CYNIC, SADUS, ATHEIST, NOCTURNUS, DEATH. Jako bych chodil za oponou a sledoval tep ulice velkoměsta. Jen s tím rozdílem, že vidím lidem do hlavy. Všechny jejich myšlenky, nápady. Někdy je to k zbláznění, ale novinka na mě takhle zkrátka působí. Je svěží, zajímavá, neotřelá, s velkou porcí tlaku a energie. SADIST mají navíc tu velkou výhodu, že je díky jejich rukopisu a originalitě poznáte ihned mezi ostatními. Stačí jen pečlivě poslouchat. Zpočátku to bude pro některé fanoušky možná příliš složité, ale věřte tomu, že stačí dát nahrávce čas a budete odměněni skvělým zážitkem. Věříte na život po smrti? Existuje Bůh a nebo jen Satan? Ano, podobné otázky jsem si při setkáních s "Firescorched" často kladl. Někdy je zvláštní, co ve mě hudba probouzí. Italové hrají inteligentně a pro chytré lidi. Donutí vás přemýšlet, vyvolají u vás spoustu představ. Někdy se budete dívat na svět přes krvavou mlhu. Ucítíte jed na jazyku. Všechno kolem vás bude pálit a žhnout. Progresivní death metal, u kterého shoříte v plamenech! 


Asphyx says:

Sometimes you see the world through a bloody fog. It's when you lose all faith in people. You read a nasty article, a comment that's just trying to hurt. Or when you're walking down a dark street and two shadows peel off the wall. A knife stabbed in your stomach, you feel intense pain, but mostly humiliation and fear that our species is beyond help. You run to your room, licking your wounds like a wounded beast, and all you feel is the music that brings you energy. I like Italian SADIST very much. For their ability to impress.

For their ability to write interesting, colourful songs. Again, everything takes place in dark colors and the record is bound to make anyone who looks at the world with a similar perspective happy. Listening to "Firescorched" makes me feel like I have x-ray eyes. I can recognize your darkest thoughts. There's a lot of them on the record. Raw, brutal, insane. It's like death metal with a lot of progressive elements, which the gentlemen once again present to us in a very high quality.


I feel like I'm at a big feast somewhere deep underground. They're serving rotten pieces of meat. With elegance, perspective and lots of interesting ingredients. Like this album, in some moments referring to bands like CYNIC, SADUS, ATHEIST, NOCTURNUS, DEATH. It's like I'm walking behind the curtain and watching the pulse of the streets of a big city. The only difference is that I can see inside people's heads. All their thoughts, their ideas. Sometimes it's maddening, but the novelty just works for me. It's fresh, it's interesting, it's innovative, it's got a lot of pressure and energy. SADIST have the great advantage that you can recognize them immediately among the others thanks to their signature and originality. All you have to do is listen carefully. At first it may be too difficult for some fans, but trust that you just have to give the recording time and you will be rewarded with a great experience. Do you believe in life after death? Is there a God or just Satan? Yes, I have often asked myself similar questions during my sessions with "Firescorched". Sometimes it's strange what music brings out in me. The Italians play intelligently and for intelligent people. They make you think, they make you fantasize. Sometimes you look at the world through a bloody fog. You'll feel the poison on your tongue. Everything around you will burn and glow. Progressive death metal that will burn you up in flames!



about SADIST on DEADLY STORM ZINE:

Tracklist:
01. Accabadora (04:24)
02. Fleshbound (04:59)
03. Finger Food (04:00)
04. Burial of a Clown (04:17)
05. Loa (03:49)
06. Aggression Regression (04:06)
07. Three Mothers and the Old Devil Father (04:13)
08. Trauma (Impaired Mind Functionality) (03:53)
09. Firescorched (04:05)



neděle 12. června 2022

Recenze/review - ARTIFICIAL BRAIN - Artificial Brain (2022)


ARTIFICIAL BRAIN - Artificial Brain
CD 2022, Profound Lore Records

for english please scroll down

Nebude to trvat dlouho a své budoucí dítě si vyberete z katalogu. Jako obyčejné zboží. Už teď je spousta lidí ovládána na dálku. Mnozí si to ani neuvědomují. Budoucnost bude krásná, růžová a samozřejmě dokonalá. Ale jen pro někoho. Jako vždycky. Pořád existuje až příliš lidí bez morálky, bez svědomí. Technologie jsou dál, než většinová inteligence. O podobných vizích dost často přemýšlím. Když si přečtu dobrou sci-fi knížku, když vidím skvělý film a nebo v momentech, když poslouchám kapely jako ARTIFICIAL BRAIN.

Pokud jste hledači a objevovači a nevadí vám disharmonie a skřípot, tak jste zde správně. Progresivní, technický death metal, samozřejmě s příměsí blackové atmosféry. Složité kompozice, spousta různých odboček, preludií. Orgie pro všechny, kteří nechávají rádi svoji fantazii létat podzemím. 


Tahle smečka je úkaz, zjevení. Shromáždila ve své hudbě vše, co dělávali a hrají třeba takoví GORGUTS, ULCERATE, DODECAHEDRON, BLUT AUS NORD, DEMILICH, KRONOS, IMMOLATION. Poslech se tak stává zajímavým výletem do oblastí, ve kterých je všechno jiné, odlišné. Vnímám hudbu spíše pocitově a nikdy mě nebavilo ji matematicky rozebírat. Pokud by byla totiž jen obyčejným vzorcem bez emocí, nebavila by mě. Mám to za ty roky poslechu extrémních stylů na sobě ozkoušeno. ARTIFICIAL BRAIN nejsou ale jen dnes tolik typickým zástupcem nekonečné řady skvělých muzikantů. Oni na rozdíl od ostatních umí skládat. Dokáží napsat skladby tak, že po nějakém počátečním zmatku a zdánlivém chaosu vyplují na povrch nosné kompozice. Zvukově skvělé, s obalem, který připomíná tichou smrt na lesní pěšině, s nápady, nad kterými budete dlouho přemýšlet. Alespoň já to mám takto nastaveno. Chodím tichým ranním městem a sleduji tlukot a tepot města. Hudba je jako obřad, infúze, kterou mi kapela píchla přímo do žíly. Do práce přijdu rozebraný na prvočástice. Kolem se potulují lidé s dávno mrtvými obličeji, ovládáni na umělou inteligencí. Davy bez názoru, šedé a tupé, krásná nová společnost. Ještě, že existují podobné smečky, dávají mi přeci jen alespoň malou naději, že na konci tunelu může být světlo. Jen musíte projít peklem. Alespoň takhle novinku vnímám já. Tak slyšte a poslouchejte bedlivě. Konec se pomalu blíží! Apokalyptický, temný, technický death metal ze světa za oponou!


Asphyx says:

If you're a seeker and explorer and don't mind discord and screeching, you've come to the right place. Progressive, technical death metal, of course with a touch of black atmosphere. Complex compositions, a lot of different branches, preludes. An orgy for all those who like to let their imagination fly through the underground.

There are albums that cannot be written about immediately, I have to listen to them for a long time, let them drift, inspire and after that I can write a few lines. In fact, the American ARTIFICIAL BRAIN does not belong to a group of bands that I would meet so often. But their before work "Infrared Horizon" has taken me to a completely different dimension than where I normally move. It is uplifting, grim, sad and cold at the same time.

Yes, the basis for the creation of ARTIFICIAL BRAIN is the old album GORGUTS, ULCERATE, DODECAHEDRON, BLUT AUS NORD, DEMILICH, KRONOS, IMMOLATION. But the superstructure is interesting, the added value, which further develops and fills the thoughts. Have you ever seen torn webs in the wind? Did you feel the lightness, grandeur, beauty? I do. I played the album when I read mysterious hero stories. The songs literally shine by cold, sadness. "Artificial Brain" acts as an icy touch of death, chilling and burning at the same time. I like albums that make people think. They wake up the imagination and let the thoughts fly through the air like the wings of moths. For me personally, it is a recording that is not worth to describe. Words are not enough here, music is a better expression. I am already looking forward to sitting in a dark room again, spreading a white screen in front of me and waiting and listening. A great thing for everyone who likes to think about music! I walk through the quiet morning city and watch the beat and pulse of the city. The music is like a ceremony, an infusion that the band has injected directly into my veins. I come to work stripped down to its elemental parts. There are people wandering around with long-dead faces, remotely controlled by artificial intelligence. Crowds without opinion, grey and dull, a beautiful new society. It's a good thing there are packs like this, they give me at least a little hope that there may be light at the end of the tunnel. You just have to go through hell. At least, that's how I see the news. So listen up and listen closely. The end is slowly approaching! Apocalyptic, dark, technical death metal from the world behind the curtain!



about ARTIFICIAL BRAIN on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Artificial Brain
02. Glitch Cannon
03. Celestial Cyst
04. A Lofty Grave
05. Tome Of The Exiled Engineer
06. Embalmed With Magma
07. Parasite Signal
08. Cryogenic Dreamworld
09. Insects And Android Eyes
10. The Last Words Of The Wobbling Sun



TWITTER