DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 29. července 2022

KNIŽNÍ TIPY - Enderova hra - Orson Scott Card (1994)


Enderova hra - Orson Scott Card
1994, Laser-books (Laser)

To už jsem chodil nějaký ten měsíc se svojí budoucí ženou. Znali ji i mí kamarádi na koleji. Ihned zapadla do našeho nepsaného a neorganizovaného čtenářského klubu. Dlouhé debaty u piva, jo to bylo ještě v dobách, když lidé jen nečuměli do mobilů. Jsem moc rád, že jsem to zažil. Možná trošku divoké časy, ale také plné objevování a hltání čehokoliv, co do té doby bylo zakázané. Moc nevím, kdo mi Enderovu hru doporučil, ale tipnul bych si, že radioamatér Petr. Co ale vím jistě je to, že jsem byl po prvním přečtení doslova šokován. Byla to neskutečná jízda. Sci-fi ze staré školy, které mám stejně nejraději. Pozdější přetechnizované knížky od modernějších autorů už mě tolik nebraly. Vím, že se tenkrát řešil i nějaký konflikt v Africe a mluvilo se i dětských vojácích. Spojilo se mi to navěky v jedno. Tahle knížka bolí, počítejte s tím.

Je o nebezpečí z kosmu. O šikanu, o šílenství, které se v lidech probudí, když jsou pod tlakem. Přemýšlel jsem a hodně jsme debatovali o tom, jak bychom byli v krizových situacích pořád čestnými a těmi hodnými. Naivně jsme netušili, co dokáže udělat i se silnou povahou hlad nebo strach o vlastní život. Je to vlastně hodně smutné čtení, ale také spousta motivů a nápadů k zamyšlení. A jsme opět u toho. Čítával jsem vždycky rád i historické romány a v těch se to krutostí, bídou, zradou a různou další špínou jenom hemží. Devadesátkové sci-fi není o nic lepší. Proč jsme vlastně takoví? Proč dokážeme tolik ubližovat? Seděli jsme ve sklepě u jednoho stolu a číšník se mohl přetrhnout, aby nosil pivo. A vzduchem se vznášela slova jako poctivost, úcta, pokora, lidství. Ovlivněni samozřejmě sametovou revolucí, Havlem a pocitem, že svoboda je krásná. Ještě jsme netušili, že ji spousta jedinců zneužije a pošpiní. Podobný stav se nikdy nevrátil. Člověka ohlodal život a dostal tolikrát přes svoji naivní hubu, že věří už jen pečlivě prověřeným.

Podívejte se schválně někdy kolem sebe. Matky zblblé z facebookových skupin, zakazující dětem kousek čokolády. Online kontrola pohybu ratolestí, kdy nemůže třináctiletá holka ani sama v poledne domů tramvají. Absolutní pravda je jen ta naše. Zdravý rozum dostává, stejně jako v knížce, pěkně na zadek. Kam jsme to dopracovali? Kde jsou usměvavé děti s odřenými koleny? To fakt chceme mít zombie vojáky na dálkové ovládání? Instagram, dokonalá těla, pozlátko a na druhém konci planety nemají ani na jídlo. Nezažíváme svým způsobem tenhle příběh už dávno v realitě? My vlastně žádné vetřelce z vesmíru ani nepotřebujeme, my si vystačíme sami. Ale co, cola pořád teče proudem a na popcorn je taky, tak žádnej problém boomer, ok? Ona je Enderova hra spíše než klasické sci-fi psychologická analýza. Výlet do temných zákoutí lidské mysli. Nastaveným zrcadlem, které tak dobře znají vyšetřovatelé násilných trestných činů. Hodný strýc od vedle deset let týral svoji dceru. Asi stačí tenhle příklad, co?

Kolem dvaceti jsem si představoval budoucnost trošku jako ráj. Začaly k nám jezdit kapely, které jsem miloval od dětství, prodávaly se knihy, které jsem hltal všemi póry svého těla. Ostatní to měli podobně. To jste třeba potkali cizího člověka v hospodě a on se z něj vyklubal čtenář jako vy. Poznávali jsme se podle metalových triček a umolousaných výtisků, které jsme tahali ze žebradel. Hele, navíc se na to skvěle balily holky. Na kolejích nebo studentských klubech to byla klasika. Ráj se mi tak trošku splnil. Ale není to díky společnosti, ale rodině. Spíš mi přijde, že se dnes lidé prožívají víc než dřív. Narcisové a zahleděnci sami do sebe. Sobečkové, chlapi, co už dávno nejsou chlapi, o ženských nemluvě. Já vím, mluvím jako starej dědek, ale když já se koukám kolem sebe. Nechci pořád nadávat a tak jsem si brával všude Enderovu hru i letos. A musím říct, že ve mě probudila všechny tyhle myšlenky, o kterých vám právě teď píšu. Pokud se totiž k sobě nebudeme chovat normálně a nepomůžeme stařence přes přechod, ztratíme to nejcennější, co máme. A dopadneme jako hrdinové z téhle knížky. Znovu podotýkám, že nebudeme potřebovat ani mimozemšťany.

Podobné psychologické hry, výcvik zaměstnanců, se nedějí jen v armádě, ale v každé větší firmě. Vymýt mozek, až už nejste člověk, ale "lidský zdroj". Neosobní kecy, vše budováno za účelem zisku -  pro pár vyvolených. Pokud na to máte žaludek, můžete se vyšplhat někomu po zádech a třeba mu klidně zničit život. Je to jen na vás. Pokud to uděláte, u vás podobných si třeba získáte nějaké to povrchní uznání, pokývání hlavou, že máte lepší věc, majetek. Hele, pěkně jsem se rozjel, ale stejně jako před mnoha lety, i tentokrát na mě Enderova hra hrozně působí. Je v ní spousta pravdy, odpozorovaného chování. Kniha je napsána velmi svižně, odsýpá, že nebudete stíhat obracet stránky. Pokud máte tenhle styl rádi, zakousnete se jako buldok a už se nepustíte. Chvílemi jsem zapomínal i dýchat. 

A opět jsem si, při svých větších zkušenostech a snad i vědomostech, vychutnal čtení myslím lépe a více, než kdysi. Enderovu hru by si měl přečíst každý fanoušek sci-fi. A nejen on. Technických detailů není zase tolik, to pochopí každý. Spíš jsem se ve svém okolí setkal s tím, že knížka tolik nebavila některé citlivější jedince. Nechci generalizovat, ale byly to většinou ženy. Všechna ta šikana, zlo, špína, vojáci, hnus, je přeci jen bližší nám. I když, buďme spravedliví, některé dámy umí být taky pěkné svině. Jsem moc rád, že je svět ještě pořád někde v pořádku. Třeba doma na pohovce, kam si tak často rád zalézám. Nevím o světě. V pátek odpoledne chodíváme se ženou do lesů. Je to ta stejná dívka, co jsem s ní sedával u stolu za dob svých studií. Knížku jsme probrali znovu shora i zdola a oba se shodli na tom, že je vynikající. Opravdu doporučuji.

Buďte silní a dobří! A pamatujte, že jedna přečtená kniha je jako prožít několik životů. Važme si toho a usmívejme se! Děkuji za pozornost. 

--------------------------------------------------------------------------------------------
První kniha Enderovské série.

Vědeckofantastický román, který můžeme doporučit všem milovníkům dobré literatury. Román nejen o zápasu pozemské civilizace se smrtelným nebezpečím z kosmu, ale také o přátelství, bratrské lásce a nenávisti. Kniha je napsána strhujícím způsobem a patří k tomu nejlepšímu, co současná americká sci-fi produkce nabízí.

Kniha oceněna cenou Nebula 1985 a Hugo 1986.


-------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 28. července 2022

Recenze/review - DEFECTED DECAY - Troops of Abomination (2022)


DEFECTED DECAY - Troops of Abomination
CD 2022, Silent Watcher Records

for english please scroll down

Válečný death metal je podle mého hodně těžkou disciplínou. Obzvlášť v dobách, kdy můžeme být na různých bojištích v podstatě skoro osobně. Jsou ale věci, které vám sebelepší kamera s dokonalým rozlišením nepřenese. Pach spáleného těla, nářek raněných. Zvěrstva, která se dějí mimo záběry. Nějak mi bývá vždycky smutno, říkám si, že jsme se jako druh příliš od dávných dob neposunuli. Jen máme lepší technologie, jak se zabíjet. Jsem ze zla kolem unavený. A utíkám pryč. Jak jinak, než k muzice a knihám.

Pokud začnete novinku DEFECTED DECAY poslouchat, určitě se nevyhnete srovnání s BOLT THROWER, MEMORIAM. Zpěvák podobně deklamuje, atmosféra je také chladná a šílená. Základy jsou tedy jasné. My ale moc dobře víme, že každý je někomu podobný. A kdo si myslí že ne, tak o tom akorát neví nebo má moc velké ego. Ale tahle deska je uvěřitelná a to je pro mě nejdůležitější. Jinak bych o ní nepsal, to dá rozum. 


Mrtvých je poslední roky příliš. Boje trvají už dlouho. Dávno nevíme, pro co bojujeme. Tedy někteří. Věrní moc dobře ví, že neexistuje jiná cesta, než válečný death metal. Kdo máte tenhle styl rádi a uctíváte jej, budete mít rádi i novou desku německých DEFECTED DECAY. Přenese vás doopravdy na frontu. Uvidíte a na vlastní kůži ucítíte chladné stroje určené jen k zabíjení. Lidé se nikdy nepoučí. Skladby jsou propracované, uvěřitelné, s mrazivým, surovým zvukem. Pochodujte v řadě a bojujte srdcem! Z "Troops of Abomination" je znát nadšení a odhodlání, řemeslná zručnost. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány. Užívám si atmosféru, jsem zcela podmaněn. Jakoby mi starý voják vyprávěl příběhy o utrpení a bolesti, o radosti z vítezství. Hřbitovy jsou plné padlých hrdinů. A v zákopech je vždycky zima. Novou desku vnímám jako poctu starým časům, jako všem, kteří padli místo toho, aby žili normální život. Album je velmi kompaktní, zní doslova zabijácky. Bez slitování, bez kompromisů, přesto se skvělými melodiemi. Jako tank, který drtí vše živé i neživé. Tak na mě působí DEFECTED DECAY nejvíc. Umíráme na bojištích celého světa, bojujeme jen za svoji pravdu. Složte zbraně dolů a raději poslouchejte "Troops of Abomination". Stojí rozhodně za to! Novinku vám mohu jen doporučit. Mrazivý válečný death metalový odkaz! 


Asphyx says:

"Troops of Abomination" is a cool, painful album. It penetrated to somewhere in to the bones. It's like watching an old war movie, black-and-white suffering soldiers, executions of captives, torturing prisoners. I like the chilling harmony of the guitars, I admire the rumble of the drums and the vocalist which leader to attack.. If you like bands like BOLT THROWER, MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, ASPHYX, DECAYING, you will be satisfied with DEFECTED DECAY. We stand in the front line, kill or die! At peace you will go with your enemies for beer, now you are irreconcilable enemies. I hear and feel all of this from the music of German warriors. Someone beside was shoot to the head, still smiling, then drop dead. It is after the fight and on the pile of skulls stands the god of war Ares. See you again tomorrow, rest a little now, listen to "Troops of Abomination" and clear your gun. A deadly war death metal that takes you straight to war!

There have been too many deaths in recent years. The fighting has been going on for a long time. We don't know what we're fighting for. Some of us, anyway. The faithful know full well that there is no other way than war death metal. If you like and worship this style, you will also like the new album from Germany's DEFECTED DECAY. It will really transport you to the front. You will see and feel for yourself the cold machines designed only to kill. People never learn. The songs are sophisticated, believable, with a chilling, raw sound. March in line and fight with your heart! The passion and determination, the craftsmanship is evident in "Troops of Abomination". I like the way the songs are written. I enjoy the atmosphere, I am completely captivated. It's like an old soldier telling me stories of suffering and pain, of the joy of victory. The cemeteries are full of fallen heroes. And the trenches are always cold. I see the new record as a tribute to the old days, to all those who fell instead of living a normal life. The album is very compact, it literally sounds killer. No mercy, no compromise, yet with great melodies. Like a tank that crushes everything living and inanimate. That's how DEFECTED DECAY affects me the most. We die on the battlefields of the world, fighting for our truth. Put your guns down and listen to "Troops of Abomination" instead. It's definitely worth it! I can only recommend this new release. A freezing war death metal legacy!



Tracklist:
01. Commit To The Fire
02. Resist
03. A Last Farewell
04. Troops Of Abomination
05. Bitter Reminders
06. Siege Of Death
07. Beyond All Comprehension
08. Redemption Acquired
09. The Raid
10. Death March



Recenze/review - MALIGNANT AURA - Abysmal Misfortune Is Draped upon Me (2022)


MALIGNANT AURA - Abysmal Misfortune Is Draped upon Me
CD 2022, Bitter Loss Records

for english please scroll down

Nekonečné chorály smrti. Strach obchází všude kolem. Podivný pohřeb člověka, který by si jej vůbec nezasloužil. Měli ho pohodit za hřbitovní zeď nebo dát jako krmení šelmám. Lidský hnus má mnoho podob a všechny jsou temné, ošklivé a bolestivé. Poslouchám prvotinu australských death doomařů MALIGNANT AURA a připadám si, jako bych nesl rakev s prokletým. Jdeme tiše a zvony zvoní. 

Se syrovým zvukem v zádech se nám pochoduje velmi těžce. Rakev je nebývale těžká, jakoby v ní byly uloženy všechny zlé činy, které tenhle jedinec spáchal za svého života. Hudba se k pohřbu hodí velmi dobře. Je surová, maniakální a probouzejí se u ní všechny přízraky. Myslím, že fanoušci stylu a nejen oni, budou spokojeni. Nakonec po nás zbyde stejně jenom smutek a prázdné místo. Tedy po některých.


Skladby působí jako zkažená krev, tepající v žilách. Jsou pro mě temnou mantrou z onoho světa, důkazem, že smutek a chlad se dají vyjádřit hudbou. MALIGNANT AURA mají dobrý zvuk, spoustu zajímavých nápadů. Vše je laděné do temných barev a během poslechu je mi zima. Jsou to jasné důkazy, že se album opravdu povedlo. Vznáším se na vlnách špinavé řeky, topím se, zalykám, dusím a padám kde dnu. Jsem v močálech, v bahně a nejsem tu sám. Kolegové s dávno mrtvými těly jsou tu také. Pohřbíváni jsou sem všichni prokletí. Pach rozkládajících se tkání, hniloba, hnis a síra. "Abysmal Misfortune Is Draped upon Me" je jako ozvěna z opuštěných katakomb. Jako návyková látka, kterou vám píchnou do žil. Abyste přežili v dnešním ohavném světě. Líbí se mi provedení, obal, zvuk, ale hlavně nápady, kterých je velká spousta. Pánové sice čerpají pouze ze základů stylu, ale to mi vůbec nevadí. Pochoduji pomalu a mé životní funkce začínají být na nule. Co nás čeká po smrtí? Uvidím někdy světlo na konci tunelu? Nebo budu odsouzen k věčnému utrpení? Odpověď vám Australané nedají, ale určitě vám určí správný směr. Smrt je za každým rohem, je krutá a ošklivá. Jako vždycky. Jako hudba na této desce. Toulám se podzemím již dlouhé roky. Do cíle asi nikdy nedojdu. Jsem rád, že mohu potkávat podobné nahrávky. Kolují mi v krvi. Pochmurný death doom metalový obřad!


Asphyx says:

The first album by MALIGNANT AURA  is a nice trip into a mountain village to see a long funeral. Their doom metal is so straight, raw and believable. I have nothing to say against their execution or the matter of how their grabbed the sadness. I have to say I am very impressed by the band´s ability to make an absolute dark and ugly atmosphere. The listening is so great and I enjoy it with every single pore of my body. The world seems black and down in the hopelessness with me in the world beyond. Those MALIGNANT AURA are moving in the world beyond with so gracefulness and self-evidence. There is a death bell in the distance ringing, the undeads are climbing out of holes. This album will be in my head for a long time. I see undead people lining. They are going to get me.


The tracks feel like corrupted blood, pulsing through the veins. They are for me a dark mantra from the other world, proof that sadness and coldness can be expressed through music. MALIGNANT AURA have a good sound, a lot of interesting ideas. Everything is set in dark colours and I feel cold while listening to them. It's clear evidence that the album was really successful. I'm floating on the waves of a dirty river, drowning, suffocating and falling where I sink. I'm in the swamp, in the mud, and I'm not alone. Colleagues with long-dead bodies. All the damned are buried here. The smell of decaying bodies, rot, pus and sulphur. "Abysmal Misfortune Is Draped upon Me" is like an echo from the abandoned catacombs. Like an addictive substance injected into your veins. To survive in today's hideous world. I like the performance, the cover, the sound, but most of all the ideas, of which there are many. The gentlemen do draw from the basics of style, but that doesn't bother me at all. I'm marching slowly and my vitals are starting to zero. What awaits us after death? Will I ever see the light at the end of the tunnel? Or will I be doomed to eternal suffering? The Australians won't give you the answer, but they will certainly point you in the right direction. Death is around every corner, it's cruel and ugly. As it always is. Like the music on this record. I've been roaming the underground for years. I may never reach my destination. I'm glad to come across records like this. They run in my blood. A grim death doom metal ritual!


Tracklist:
01. Malignant Aura
02. In A Timeless Place Beneath The Earth
03. There Is Blackness In The Water
04. Abysmal Misfortune Is Draped Upon Me
05. A Soliloquy Beneath The Sepulchre
06. ...And So It Was That I Lay Down Forever



středa 27. července 2022

Recenze/review - HEGONY - Turpistic Ecstasy (2022)


HEGONY - Turpistic Ecstasy
CD 2022, vlastní vydání

for english please scroll down

Podejte mi prosím sekyru, na velké kosti ji zkrátka potřebuji. Krev a zbytky tkání lítají kolem. Jsem špinavý, ale mám radost z dobře odvedené práce. Že neuhádnete, co porcuji? Nechám to na vaší představivosti. Pojďme si raději pustit nějakou hudbu. Mám tu na recenzi novinku/prvotinu polských HEGONY. A od první chvíle mám chuť na syrové maso. Brutalita, klasický feeling, stylové směřování někam daleko za oceán. Nic pro slabé povahy, ale nářez pro zasvěcené.

Kapela byla založena v roce 2017 a po prvotním ohledání nahrála jedno EP, nějaké to splitko a demo. Klasický příběh skupiny, která na to jde poctivě. Chvílemi jsem měl pocit, že mě ten tlak, který se ke mě vyhrnul z reproduktorů, skalpuje. Že ze mě zbyde jen hromádka popela. Něco na tom bude, protože "Turpistic Ecstasy" je opravdu spalujícím albem, které rozhodně stojí za pozornost. 


"Turpistic Ecstasy" je jako právě probuzená sopka. Nezná slitování a zůstává po ní jenom spálená země. Pánové se inspirovali hlavně starou americkou školou. Tlak, energie, síla, temnota a chlad. Jako na jatkách, kde je do zdí otištěna bolest. Velmi dobře složené skladby, masivní, hutný zvuk, démonický vokál, tohle všechno dělá z nahrávky chutnou porci shnilého masa. Rád a často se pohybuji v podobných místech jako kapela. V hlubokém death metalovém undergroundu, ze kterého vždy vyšly ty nejlepší desky. HEGONY jsou nekompromisní, šílení, maniakální. Nic mrtvého jim není cizí. Houpu se do rytmu a mám chuť vzít do rukou sekyru a jít na to! Riffy jsou ostré jako břitva, jako skalpel, který vám někdo bodne přímo do břicha. Album na mě působí jako nějaká zlá stará choroba, která byla uložena hluboko v podzemí a vrátila se. Aby zabíjela, ničila, rozsekala vás. Stejně jako "Turpistic Ecstasy". Dávili jste se někdy vlastní krví? Ne? Tak potom si pusťte novinku od těchto šílených polských maniaků a poznáte pravé peklo. Deska je pro mě velkým překvapením a důkazem, že stále existují nové kapely, které mě dokáží přikovat na zeď. Jedná se o hrubý, surový a syrový smrtící kov té nejvyšší kvality. Poslouchejte hodně nahlas! Masivní death metal, který vás rozdrtí na prach!

pro fanoušky: IMMOLATION, ANGELCORPSE, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, DEICIDE, DIABOLIC


Asphyx says:

I like the Polish scene. Great bands have been coming out of it for many years. HEGONY is one of those who fully worship the American death metal school (IMMOLATION, ANGELCORPSE, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, DEICIDE, DIABOLIC). As you listen, your face will burn with hellish flames that will radiate from the player. I always like death in a similar way. The album is elaborate, the sound is properly treated, everything hurts and reaches the most sensitive places. But "Turpistic Ecstasy" is not just a very well-crafted craft. Besides, it contains all the necessary ingredients to completely engulf you. I'm standing by the river Styx, waiting for the ferryman. I put a coin in his hand, but he refuses. Requires a new HEGONY record as payment. I'm not surprised, I also like the massive devastating riffs, sick vocals and drums that stab you in the head like a rusty nail. When I listen, I feel like I'm rotting alive, that I'm falling apart into pieces of dusty meat. The novelty has a feeling, drive, anger and a huge portion of darkness and cold. It will burn your mark on your skin, destroy you and you will be happy for that. The Poles are told to record a record where you will meet the real Death! Just accept the invitation. 

"Turpistic Ecstasy" is like a volcano just awakened. It knows no mercy and all that is left is scorched earth. The gentlemen were inspired mainly by the old school of American death metal. Pressure, energy, power, darkness and cold. Like a slaughterhouse where pain is imprinted on the walls. Very well composed songs, massive, dense sound, demonic vocals, all this makes the record a tasty portion of rotten meat. I like and often hang out in similar places as the band. In the deep death metal underground that has always produced the best records. HEGONY are uncompromising, insane, manic. They are no strangers to the dead. I'm swinging to the rhythm and I want to pick up the axe and go for it! The riffs are razor sharp, like a scalpel that someone stabs right in your stomach. The album strikes me like some bad old disease that was stored deep underground and has returned. To kill, to destroy, to cut you up. Just like "Turpistic Ecstasy". Have you ever choked on your own blood? You haven't? Then listen to the latest from these crazy Polish maniacs and you'll know the true hell. The album is a big surprise for me and proof that there are still new bands that can nail me to the wall. This is raw, raw death metal of the highest quality. Listen very loud! Massive death metal that will crush you to dust!




Asphyx says:


Tracklist:
01. Escape
02. Necrotic Wounds
03. Humiliation
04. Suffering
05. Tribute
06. Karl
07. Depths Of Hell
08. Turpistic Ecstasy
09. Forgotten Grave
10. Skinned By A Blunt Knife

Hegony line up:
Herr - guitars
Kheram - bass
L - drums
Ogre - vocals



úterý 26. července 2022

Recenze/review - IN SLUMBER - While We Sleep (2022)


IN SLUMBER - While We Sleep
CD 2022, War Anthem Records

for english please scroll down

I stíny mohou mít tisíc nuancí. Záleží, jak je vnímáte. Někdo rozlišuje jenom dobro a zlo a žije si svůj černobílý život, ale my, posluchači extrémních stylů moc dobře víme, že je to jinak. Každý máme svoje oblíbené kapely, se kterými jsme spojeni pupeční šňůrou. Málokdy se ohlížíme za sebe a objevujeme něco nového. Přesto bych vám dnes doporučil desku z oblasti, ve které se příliš často nepohybuji. 

Ne, normálně bych si album už jen dle označení stylu nepustil. Ale jsem poctivý pisálek, který když mu něco přijde na recenzi, tak se snaží ke svému koníčku postavit čelem. Čtvrté řadové album od rakouských IN SLUMBER je zajímavým artefaktem. Melodické a surové zároveň. myslím, že při něm objevíte zcela nové odstíny černé. 


Mocné nástupy, syrový, chladný zvuk. Absolutní tma a rudý oheň. Takové představy mám u téhle desky nejčastěji. Venku je šílené vedro, ale když poslouchám "While We Sleep", je mi zima. Užívám si jednotlivé skladby, připadám si jako na dlouhém výletě bez konce. Existuje jenom smrt a nihilismus. Potkává se zde melodický death metal (GOD DETHRONED, DARK TRANQUILITY) s černým kovem (DISSECTION). Vše je ve vzájemné symbióze, s vlastní invencí a nápady. Pokud se rádi a často pohybujete ve tmě, neváhejte ani chvilku. Budete určitě spokojeni jako já. Psát o podobných nahrávkách je pro mě radost, protože je za nimi znát spousta dobré, poctivé práce. Líbí se mi provedení, zvuk, obal. Jako celek drží album pevně pohromadě. Stačí si sednout, zatemnit svůj pokoj a přidat hlasitost. Na stěnách se objeví první přízraky. Vystoupí z jiné dimenze, z oblastí, kde vládne pouze strach. Rozdrásají vás do krve, stejně jako nová deska IN SLUMBER. Procházím se nekonečnými chodbami podzemí a zdravím se s nemrtvými. Oznamují mi, že také často poslouchají "While We Sleep". Nedivím se, album se opravdu povedlo. Nechte si chutnat, přátelé! Melodická black death metalová jízda přímo do pekla!


Asphyx says:

The black/death metal played by the band IN SLUMBER is light and majestic. It attacks up and it will bite you like a rat closed in a cage in your body. The poison will go step by step into your blood and it will make you twitch and you will be only able to take your hand up to the sky. The drums are amazing and the vocal is very interesting. Guitar players play very sharp riffs which will freeze you and trample you in the ground. I would suggest listen to this in the morning when you go to work when you are in the process of waking up and wind is cold and crazy. This is how Armageddon would be like. The world is very heavy on this album and it´s black with clouds touching the ground. In the distance you can actually hear the bells for the last journey. The retinue is holding a coffin with a cursed death man. IN SLUMBER can make the atmosphere of absolute ruin and desperation.


Powerful entrances, raw, cold sound. Absolute darkness and red fire. That's the image I have of this record most often. It's crazy hot outside, but when I listen to "While We Sleep", I'm cold. I'm enjoying each song, I feel like I'm on a long road trip with no end in sight. There is only death and nihilism. Melodic death metal (GOD DETHRONED, DARK TRANQUILITY) meets black metal (DISSECTION). Everything is in symbiosis with each other, with its own inventiveness and ideas. If you like and often move in the dark, don't hesitate a moment. You will surely be as satisfied as I am. Writing about recordings like this is a pleasure for me, because you can see a lot of good, honest work behind them. I like the performance, the sound, the cover art. As a whole, the album holds tightly together. Just sit down, darken your room and turn up the volume. The first ghosts appear on the walls. They step out of another dimension, out of the realms where only fear reigns. They'll tear you to pieces, just like the new IN SLUMBER record. I walk the endless corridors of the underground and say hello to the undead. They tell me they also listen to "While We Sleep" a lot. I'm not surprised, the album is a real success. Enjoy, my friends! A melodic black death metal ride straight to hell!


TRACKLIST
1. Clairvoyance
2. Stillborn
3. Parasomnia
4. The Lake of Visions
5. Sleep Paralysis
6. Manacle Of Dogma
7. The Demon Whispers
8. Subconscious Scars
9. A Moral Of Strain

LINE-UP
Wolfgang Rothbauer - Vocals, Guitars, Bass, Songwriting, Lyrics
Flo Musil - Drums

pondělí 25. července 2022

Recenze/review - TORTURIZED - Aftermath (2022)


TORTURIZED - Aftermath
CD 2022, Apostasy Records

for english please scroll down

Představte si starý opuštěný chrám, vybudovaný kdysi hluboko pod zemí. Už když vstoupíte, ucítíte ve svých vnitřnostech chlad. Odehrávaly se zde rituály, o kterých se mezi normálními lidmi raději nemluvilo. Bolestivé a kruté. Když poslouchám novinku německých TORTURIZED, doslova vidím před sebou postavy v kápích. Vše je zaznamenáno na freskách. Zeď vypráví, žaluje, občas si pletu červenou barvu s krví. Najednou se zavřou dveře a já vím, že je konec. Konec mého života na tomto světě. Čeká mě jiný, temnější.

Alespoň tak novou desku vnímám já. Moje další setkání s kapelou je opět skvělé. A neskutečně si je užívám. Skladby jsou zde totiž perfektně složenými, mocnými opusy. Nutno poslouchat v chladu a tmě. To je ale samozřejmost. Našlapujte opatrně, za každým rohem může čekat vaše smrt. S tím počítejte. 


"Aftermath" je opět hymnou všech prokletých. Volně inspirováni třeba takovými BEHEMOTH, DYING FETUS, CATTLE DECAPITATION, IMMOLATION, RIVERS OF NIHIL ale i třeba VOIVOD. Vlivů je samozřejmě víc, ale není to tolik důležité. Hlavní je, že se album velmi dobře poslouchá. Je vznešené, inteligentní. Má zničující zvuk, perfektně provedený obal. Myslím, že každý fanoušek si přijde na své. Jako bych se vznášel na krvavých vlnách, surfoval na ostří nože. TORTURIZED dokáží být divocí, zběsilí, šílení, ale i v těch nejextrémnějších pasážích jsou jasně čitelní. Jejich death metal je ukovaný z té nejkvalitnější oceli. Zakalený v opuštěných chrámech. Rád se s jejich novou deskou procházím v podzemí. Doporučuji poslouchat v klidu a pořádně nahlas. Ze skladeb doslova odkapává chlad, napětí. Deska pálí a žhne, chladí a mrazí. Jsem opravdu rád v její přítomnosti. Když poslouchám novinku německých TORTURIZED, vidím před sebou postavy v kápích. Rituál může začít. Vzduch prořízne kytarový riff a jsem ztracen. Pohřben zaživa. Obětí jsem nakonec já sám, obyčejný smrtelník i posluchač. Němci nahráli vynikající album po všech stránkách. Připomíná mi ozvěny ze starých katakomb. Umírám a znovu se rodím. Pomalu se ze mě stává přízrak, poslouchám totiž "Aftermath". Magická, temná death metalová symfonie!


Asphyx says:

I bow down to this new album by German TORTURIZED. It is full of hot, spicy ideas which spew from the death metal itself. The songs have unbelievable amount of layers and they feel like a symphony of evil. Yes, this is how would classical musician played if they would decide to play death metal. Progressive ideas are everywhere on this album. However these gentlemen still have their ability to compose raw and uncompromising motives. This album cuts unbelievably, it burns, and it transforms the death itself into a clear pain. Like a river full of rotting blood which although flows slowly it will kill everything live on earth for sure. These guys managed to avoid some unnecessary exhibitions on this album. Everything is on its place so this album is like a very hot spice. "Aftermath" is one of my most played albums at all for a very long time. Progressive death metal which doesn´t lack of darkness and it is played with an unbelievable power!


"Aftermath" is once again the anthem of all the damned. Loosely inspired by BEHEMOTH, DYING FETUS, CATTLE DECAPITATION, IMMOLATION, RIVERS OF NIHIL and even VOIVOD. Of course there are more influences, but it's not that important. The main thing is that the album is very easy to listen to. It's sublime, intelligent. It has a devastating sound, a perfectly executed cover. I think every fan will find it to their liking. I feel like I'm floating on bloody waves, surfing on a knife edge. TORTURIZED can be wild, frantic, insane, but even in the most extreme passages they are clearly legible. Their death metal is forged from the finest steel. Obscured in abandoned temples. I like to walk underground with their new record. I recommend listening quietly and loudly. The songs literally drip with cold, tension. The record burns and glows, chills and freezes. I'm really happy in its presence. When I listen to the new release from Germany's TORTURIZED, I literally see figures and hoods in front of me. The ritual can begin. A guitar riff cuts through the air and I'm lost. Buried alive. The victim is ultimately myself, a mere mortal and a listener. The Germans have recorded an excellent album in every respect. It reminds me of echoes from the old catacombs. I die and am born again. I'm slowly becoming a ghost, listening to "Aftermath". A magical, dark death metal symphony!



Recenze/review - TORTURIZED - Omnivore (2017):



Tracklist:
01. Caustic
02. Inversion
03. Haven
04. Ecocide
05. Maelstrom
06. Asylum
07. Nebula
08. Dissolution
09. Insomnia
10. Aftermath



neděle 24. července 2022

Recenze/review - MAUL - Seraphic Punishment (2022)


MAUL - Seraphic Punishment
CD 2022, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Jdeš dál, snažíš se bojovat. Pokaždé, když upadneš, tak se zvedneš. Bez jídla, bez vody. Kolem cesty jsou kosti tvých kamarádů. Nedá se to vydržet, svět je pěkně hnusné místo k žití. Nikomu si nikdy neublížil, přesto tě trápí a mučí. Asi si stál na špatné straně, narodil ses rodičům, kteří tě měli rádi, ale ti už tu dávno nejsou. Ne, tohle není středověk, to je jen jeden z mála lidských osudů, o kterém jsem četl včera. Poslouchal jsem k tomu novou desku amerických MAUL a říkal si, že někteří z nás by mohli shořet v pekle. 

Kývám se do rytmu a užívám si, že i dnes existují smečky, které nejen že hrají postaru, ale nebojí se do skladeb vložit i něco zajímavého a neotřelého. Novinka má hodně podmanivou atmosféru. Je divoká, chladná i temná zároveň. Jako utrpení, které můžeme každý den vidět všude kolem. 


Vlivů je samozřejmě hodně - zmiňme třeba IMMOLATION, INCANTATION, AUTOPSY, CARCASS, BOLT THROWER, TOMB MOLD, OUTER HEAVEN. Přidávány jsou kousky shnilého masa, chladu a špíny. Pánové mají talent na to, vytvořit absolutně nihilistickou atmosféru. Jsou jako našeptávači, kteří vám pustí jed do žil. Monstrózní riffy, vokál bestie. Zároveň se nejedná jen o kopii věcí minulých. Se skvělým zvukem, s parádním obalem, jsou MAUL jako zjevením ze záhrobí. Zasekli do mě svůj dráp, roztrhali mě na kusy, zničili a pohřbili zaživa. Připadám si jako v nějakém starém hororu z osmdesátých let (některé momenty ve mě evokují tvorbu ACID WITCH). "Seraphic Punishment" je surovým, drsným útokem na ty nejnižší pudy. Probudí ve vás temné myšlenky. Vezme vás na dlouhý výlet na onen svět. K provedení nemám žádných námitek. Naopak, v současné záplavě stejných kapel, jsou pánové originální. Samozřejmě, v rámci stylu, ale i tak jsem opravdu spokojen. Dívám se do tmy, schovávám se do stínu. Přemýšlím o smrti a přidávám neustále hlasitost. Nahrávka se pro mě stala velkým překvapením. MAUL vás pozvou na hřbitov, na kterém najdete i svůj náhrobek. Hraje se tady upřímně, opravdově, se skvělým řemeslem i vizí. Smrt je vždycky hnusná, ale zhudebnit ji umí málokdo. Tahle parta ví, o čem je temnota! Krvelačná death metalová bestie se probudila! Monstrózní záležitost!


Asphyx says:

"Seraphic Punishment" is like a whirlwind, an avalanche, a fight with your killer, which cannot be won. MAUL are uncompromising, sharp, wild, and furious. They managed to smuggle the old death metal demons into their songs. They belong to the same catacombs as the bands IMMOLATION, INCANTATION, AUTOPSY, CARCASS, BOLT THROWER, TOMB MOLD, OUTER HEAVEN. The album seems to me like a morbid horror scene, like a sacrifice where demons have just woken up. The Americans will invite you to the old cemetery, where only the names of the evil and the cursed are written on the tombstones. Everything is already ready in the morgue. Far from people, we talk to the undead. This album will eventually penetrate your blood like a deadly poison, gnaw your entrails, and envelop you in impenetrable darkness. I have been wandering the other side for many years and similar records are like a spoiled dish for me. I draw energy and strength from them and look forward to my nightmares with them. "Seraphic Punishment" is a death metal album that will bury you alive and come to visit you even after death. This is the album that knows no mercy. Dig your own corpse!

Bits of rotten meat, cold and dirt are added. The gentlemen have a knack for creating an absolutely nihilistic atmosphere. They're like whisperers who let poison into your veins. Monstrous riffs, beast vocals. At the same time, it's not just a copy of things past. With a great sound, with a great cover, MAUL are like an apparition from beyond the grave. They stuck their claw into me, tore me apart, destroyed me and buried me alive. I feel like I'm in an old 80's horror movie (some moments evoke the work of ACID WITCH). "Seraphic Punishment" is a raw, harsh assault on the lowest instincts. It will awaken dark thoughts in you. It takes you on a long trip to the other world. I have no objection to the execution. On the contrary, in the current flood of the same bands, the gentlemen are original. Of course, in terms of style, but I'm still really satisfied. I'm looking into the darkness, hiding in the shadows. I think about death and I keep turning up the volume. The recording came as a big surprise to me. MAUL invite you to the cemetery where you will find your tombstone. The playing here is honest, real, with great craft and vision. Death is always ugly, but few people know how to set it to music. This crew knows what darkness is all about! The bloodthirsty death metal beast has awakened! A monstrous affair!



Tracklist:
01. Of Human Frailty
02. Seraphic Punishment
03. Repulsive Intruder
04. Monarchy Of Mold
05. Deity Demise
06. Invocations - Interlude
07. Buried In Resin
08. Oracular Burial Grounds
09. Infatuation
10. Carrion Totem



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý šedesátý první - Jak jsem zase jednou plesal


Příběh tří stý šedesátý první - Jak jsem zase jednou plesal

Nemám rád jakékoliv svázané oblečení. Asi jako každý normální chlap se těším, když už nebudu muset být v obleku. Nesnáším pozlátko a faleš. Jenže blondýnku jsem fakt miloval a když mě požádala, jestli ji nechci doprovodit na ples, byl jsem doslova nadšen. Znáte to. Tělo na tělo, lambáda, ovíněná dívka pak snadněji podlehne. Zatím se mi moc nedařilo a hrozně jsem po ní toužil. Dávno jsem zapomněl na všechny své předešlé i pornohvězdy z oblíbených filmů. Byla jen ona. Jako ve starých románech. Problém trošku byl, že oblek jsem měl v Boleslavi. takový ten na maturitu, na pohřby. Žádná sláva, tak nějak se předpokládalo, že kluk v roztrhaných džínách a křiváku nebude nikdy vlastnit tehdy tak oblíbené hnusné sako a mokasíny. Ženský nás ale mění, alespoň v době, kdy kolem nich tokáme, předvádíme se a chceme je obloudit. 

Pomohla mi Blanka, která také jako učitelka na ples pedagogické fakulty šla. Žehlila Michalovi i mě, dokonce absolvovala děsné zkoušení v prostějovské prodejně u Synagogy v Plzni. Nějak mi nabyly ruce a do svého pohřebního kvádra jsem se nevešel. Za pár úsměvů, o kterých jsem ještě nevěděl a ani netušil, jestli vůbec budou, jsem dopředu utratil několik tisíc. Natolik jsem chtěl okouzlit. Vlasy do culíku, naleštěné boty od Baťy a motýlek, to abych byl přeci jen trošku za rebela. Sám sobě jsem se nelíbil. Do zrcadla moc nekoukám, není na co, ale tentokrát jsem musel. Blanka vedle nás havranů zářila. My byli neohrabaní, skoro uškrcení, s varlaty ve svěráku, protože paní krejčí nepočítala s tím, že se nám líbí holky. Připadal jsem si jako ve svěrací kazajce, ale všichni říkali, jaký jsem fešák. No vidíš, když chceš, tak si docela hezkej kluk. Pronesla jedna spolužačka a já jí jen odsekl něco o tom, že vůbec neví, o co jde. 

Nevím jestli je něco krásnějšího, než žena v šatech, jdoucí po schodech. Vlnila se. Prsa dmoucí, krásná róba a já se styděl, jo trošku jo, že půjde se mnou. Ona měla mít nějakého herce, který by se vždy naklonil k její vyčesané šíji. Byl jsem rajcován i vůní. Moje budoucí manželka mi vždycky děsně voněla. To už dnešní kluci, kteří randí jen virtuálně neznají. Usmála se na mě a já koktal. Po letech mi řekla, že tohle byl asi okamžik, při kterém začala uvažovat o tom, že by byla se mnou. Zamilovávala se do mě pomalu. Až příliš pomalu. Na můj vkus a zkušenosti. Šli jsme ruku v ruce, pěšky přes celé město a holkám to fakt děsně slušelo. Pánové se ohlíželi, sem tam někdo hvízdl. A my byli s Michalem děsně pyšní, že máme kolem sebe tolik nádhery. Co na tom, že bylo sychravo a vlezlo. Pro krásu se musí trpět. 

Před Měštanskou besedou se už to rojilo jako v úlu. Ten mladý kluk z Boleslavi se cítil vždy v podobné společnosti nepatřičně. Styděl jsem se. Možná za svůj dělnický původ, možná za to, že tady dávali všichni najevo a okatě své peníze a já chudý studentík žmoulal pár bankovek v kapse, abych mohl svoji dívku pozvat na něco malého. Vlezli jsme dovnitř a hned se k nám hrnuli spolužáci. Pěkní mladí a perspektivní kluci, kteří v tom uměli chodit. Zatímco já si četl po hospodách a navštěvoval zaplivané kluby, tak oni se už dávno připravovali na svoji budoucí kariéru. Všichni se znali se všemi, ale také se pěkně přetvařovali. Prohodil jsem pár svých vtípků, ale nikdo se nesmál. Můj humor z továren se nehodil mezi elitu. Tak jsem raději dodržoval pravidlo mlčeti zlato. Blondýnka si toho všimla, asi se jí mě zželelo a přivinula se ke mě zezadu. Myslel jsem, že prasknu. Hrozně jsem po ní toužil a teď mi šeptá do ucha. 

Byli tu i nějací naši učitelé. Vyhýbal jsem se jim. Raději jsme jak dvě blumy seděli s Michalem a předraženým pivem v koutě a srkali jej. Oba trošku nevrlí, protože takhle jsme si to tedy nepředstavovali. Měli jsme ale štěstí. Najednou se kolem nás objevilo několik dívek a prý neseďte tady jak pecky, pojďte se bavit. A to zase jo! Známé tváře, naše učitelky. Holky miloučký a prdelatý, hubený i lehce oplácaný, ale vysmátý a milý. Objímáme se a najednou je všechno zalitý sluncem i rumem. Nálada je čím dál tím lepší a když konečně šlapeme na střevíčky při polce, valčíku i džajvu, které si jediné pamatujeme z tanečních, tak je o zábavu postaráno. Kolem se vznáší jak labutě zkušení vymetači plesů a jejich partnerky. Všichni mají v zádech pravítka. My jsme jak partička, která sem vůbec nepatří. Jasně, že budíme trošku pozornost naší hlasitostí. Jdu několikrát do kolen, piva je už moc, ale aspoň si na nic nehrajeme a jsme přirozený.

Vyvedu všechny své známé, kterých je kupodivu opravdu hodně. V tomhle věku se člověk hledá, objevuje a naší výhodou je to, že se nestydíme a jsme obyčejní, normální, ukecaní. Věrni odkazu našich předků chceme držet svůj rod. Najít si normální ženskou. Jde ke mě davem a nese mi pivo. Ou jééé, to je bohyně! Ty si mě nevšímáš, ty se se všema znáš. Jen prohodím, že samozřejmě, protože my jsme tady dnes s Michalem nejkrásnější. Myslím to samozřejmě ironicky, ale kdybyste se tenkrát děvčat zeptali, tak by si to fakt myslely. Taky jsme na nich dřeli po hospodách, barech i klubech. Na chalupách, výletech a vůbec. Kamarádství, které se sem tam změnilo v menší naději nebo lásku. Točím blondýnku v kole. Jako v pohádkách a najednou se cítím jistý. Sebevědomý. Je mi jedno, že mě možná někteří považují za neotesaného. Nikomu neubližuji, ale nebudu si nikdy hrát na to, co nejsem.

Po několika tancích, kdy se jí bojím skoro dotknout, abych neshořel. Jsem jemný, jako bych točil s panenkou. Když ji šlápnu na nohu, tak se děsně omlouvám. Ale ona ne, pořád se směje a já přidávám na vtipech, jsem jak tokající tetřev. Neslyším, nevidím, jde mi jen o to, aby byla spokojená, aby se usmívala. Zalezeme si s občerstvením do koutku a vyprávíme si. Má mastnou pusu, protože jí kotletu a já salát. Mělo by to být obráceně, ale já nechtěl vypadat nemístně. Dá mi kousnout a když pohybuje rty, tak si dovolím velmi nesměle políbit tu nádheru. Ucítím, jak skrz ní projede elektrický proud. Jsem na vrcholu blaha, protože jí nejsem lhostejný. Musím si na záchodě opláchnout obličej. Vrátím se a vedle sedí nějaký kluk. Ze staršího ročníku. A hned od začátku nedělá nic jinýho, než že mě ponižuje a zesměšňuje.

Nejsem a málokdy bývám agresivní, ale tady šlo o hodně. Pošeptá mi do ucha, že jí nejsou jeho kecy příjemné, že je slizký a debil. Beru to jako povolení zahájit akci. Chytím ho pod krkem a vynesu ven. Kope kolem sebe nožičkama, vyhrožuje tatínkem, ale mě je to jedno. Mám jen svoji princeznu a nikdo, rozuměj, nikdo se k ní nebude chovat ošklivě. Jdeme zase tančit a říká mi spoustu pěkných věcí. Vše je na skvělé cestě. Tedy až do chvíle, než přijde její kolegyně Lenka, že prý musí s holkama z kruhu něco popít. Zůstanu zase sám na baru a opíjím se. Barmanka to do mě leje horem dolem, že mi nezbyde ani na taxíka, se kterým jsem chtěl trošku zamachrovat. Nejsem opilý sám. Blondýnka se ke mě vine tak nějak jinak. Vilnějí, řekl bych. Ale vím, že je to alkoholem, ne tím, že se rozhodla, že mě chce.

Kdybych býval byl tenkrát využil situace a vyspal se s ní, asi bychom spolu nikdy nebyli. Přitom jsem ji tolik chtěl. Odnesl jsem ji k ní na pokoj. Byli jsme tam sami. Zvracela na záchodě a já čekal v pokoji. Pak usnula na míse. Připadal jsem si jako v nějakém špatném filmu. Počkal jsem, až jí přijde spolubydlící a nechal ji spát. Na baru na koleji měli ještě otevřeno. Potkám tam jednu partičku a že prý je noc ještě mladá. Myslím si to taky, stejně bych neusnul. Tak uděláme turné po klubech a děsně se ožereme. Chodím v kvádru a všem vyprávím, že jsem byl na pohřbu. Opilé dívky mi to věří a chtěli mě utěšovat. Nechávám jim naději, ale mimo nějakého toho osahávání k ničemu nedojde. Moje princezna totiž spí ožralá na koleji číslo A3. Ve třetím patře. Raději tancuji polku na stole, dělám bordel a snažím se svoji touhu utopit v chlastu.

Ráno se probudím o tři patra dole, mimo svůj pokoj. Jsem u učitelek, se kterými jsem se prý někde potkal. Stydím se, vůbec si to nepamatuju. Dělají si ze mě prdel a nakecají mi, že jsem se dvěma spal. A prý to bylo úžasný. Achjo, zpytuji svědomí a tak mi nakonec prozradí, že mě našli ležet na chodbě. Pochrupoval jsem a neustále opakoval jedno jméno. Hele, ty si zamilovaný, co? Kývnu hlavou a ony se mi vůbec nesmějí. Jen každá přijde a pohladí mě. Jednou prý budu dobrý otec a manžel. Připadá mi to hrozně vtipný, protože jsem právě děsně blil, vyžral jim lednici, měl blbý kecy, kouřím jim v posteli a vůbec jsem prototypem zodpovědnosti. Ale ony si stojí na svém a věř prý ženské intuici. Ale tomu já vůbec nerozumím, tak je taky políbím, moc poděkuji za azyl a jdu si lehnout. Vůbec nepotřebuji žádné časopisy, ani nic jiného. Už jí nejsem nevěrný ani ve snech. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 23. července 2022

Recenze/review - MELANCHOLY PESSIMISM - Shut Up, Give UP And Obey! (2022)


MELANCHOLY PESSIMISM - Shut Up, Give UP And Obey!
CD 2022, Bizarre Leprous Production

for english please scroll down

Největším a nejkrutějším jedem jsou lži. Usadí se vám v žilách a postupně rozloží váš mozek. Nevěříte? Tak se rozhlédněte kolem sebe. Krásné tváře s podivným úsměvem. Zamotají vás do svých myšlenek. Rozloží, poníží a některé i totálně zničí. Není úniku - jsou v televizi, na internetu, venku, když se jdete jen tak projít. Chtělo by to oheň, který vše očistí, restartuje a začneme znovu. Svět kolem hoří a tobě jde jen o to, koupit si další zbytečné věci. Už dávno nevíš, co je pravda a co lež.

Měl bych pro vás menší návod na pročištění hlavy. Novou desku moravských bardů MELANCHOLY PESSIMISM. Jsou na scéně dlouhých třicet let a patří k jedněm z mála smeček, které mají stále co říct. Již minulé album "Democracy War Crusade" (recenze i rozhovor odkazovány dole pod článkem) bylo návratem ve velkém stylu. Novinka "Shut Up, Give UP And Obey!" je ještě víc propracovaná, surovější, jedovatější!


Jako každý death metalový gurmán musím ocenit opravdu masivní, hutný a živočišný zvuk. Člověk má pocit, že se ocitl přímo uprostřed laviny z kamení, kostí a lidského svědomí. Zmínit ale musím i obal (JanaVe Art). Ten by mohl být klidně vystaven v morbidní galerii smrti. Mezi těmi nejlepšími. Je až fascinující, v jaké formě po třiceti letech MELANCHOLY PESSIMISM jsou. Divocí, nespoutaní, přesto nezapomínají na skvělé řemeslo. Zase tolik kapel, které umí napsat originální a zajímavé motivy není. Zároveň, a to je pro mě hrozně důležitá věc, se deska neskutečně dobře poslouchá. Jako bych seděl přivázán v nemocničním křesle. Už první injekce ze mě dostane veškerý jed, kterým nás dnešní svět nakazí, ať chcete nebo ne. Songy jsou neskutečně nasypané, maniakální, ale i melodické a svěží. Pánové působí i po tolika letech jako politi mrtvou vodou. Pokud měla být nahrávka "Shut Up, Give UP And Obey!" dárkem k třiceti letům existence, tak se nebývale povedla. Stojím po kolena v krvavé stoce, je mi zima a kolem se jako ostré skalpely vznáší songy z nového počinu. Útočí na mě, zadírají se mi pod kůži, řežou mě hluboko a ihned mokvají jako staré vředy, jako pradávná choroba. MELANCHOLY PESSIMISM ctí své kořeny, ale zároveň jsou pestří, posouvají se dál, stavějí zajímavé kompozice. Dívám se do kaleidoskopu a vidím v něm zvěrstva, kterých je schopen jenom člověk. Pokud máte také někdy pocit, že je všechno kolem šílené, tak si nadávkujte nové album pod tlakem do hlavy. Uleví se vám. Řvěte a klidně bouchněte pěstí do stolu. Garantuji vám, že po "Shut Up, Give UP And Obey!" ze sebe dostanete veškerý jed. Technický death metalový útok na samou podstatu lidské mysli!


Asphyx says:

The greatest and cruelest poison is lies. They settle in your veins and gradually erode your brain. Don't you believe it? Then look around you. Beautiful faces with strange smiles. They'll entangle you in their thoughts. They'll disintegrate, humiliate and for some, totally destroy them. There's no escape - they're on TV, on the internet, outside when you're out for a walk. It would take a fire to cleanse everything, reboot and start again. The world is on fire and all you care about is buying more useless stuff. You don't know what's true and what's false anymore.

I have a little head-clearing guide for you. The new album by the Moravian bards MELANCHOLY PESSIMISM. They've been on the scene for thirty long years and are one of the few bands that still have something to say. Already the last album "Democracy War Crusade" (review and interview linked below the article) was a comeback in style. The new album "Shut Up, Give UP And Obey!" is even more sophisticated, more raw, more venomous!


As every death metal gourmand I have to appreciate really massive, dense and animalistic sound. One has the feeling that he was right in the middle of an avalanche of rocks, bones and human conscience. But I must also mention the cover art (JanaVe Art). It could easily be displayed in a morbid gallery of death. Among the best. It's almost fascinating, what form MELANCHOLY PESSIMISM is in after thirty years. Wild, unbridled, yet not forgetting the great craft. There are not so many bands that can write original and interesting themes. At the same time, and this is a very important thing for me, the album is incredibly easy to listen to. It's like sitting strapped in a hospital chair. The very first injection gets all the poison out of me that today's world infects us with, whether you want it or not. The songs are incredibly nailed, manic but also melodic and fresh. Even after all these years, the gentlemen seem like dead water poured on them. If the record "Shut Up, Give UP And Obey!" was supposed to be a 30-year anniversary present, it was an unprecedented success. I'm standing knee-deep in a bloody gutter, I'm cold and the songs from the new record are floating around like sharp scalpels. They assault me, digging under my skin, cutting deep and immediately swelling like old sores, like an ancient disease. MELANCHOLY PESSIMISM honour their roots, but at the same time they are varied, pushing themselves further, building interesting compositions. I look into the kaleidoscope and see atrocities that only man is capable of. Also, if you ever feel like everything around you is insane, cuss the new album out under pressure in your head. It'll make you feel better. Roar and bang your fist on the table. I guarantee you, after "Shut Up, Give UP And Obey!" you'll get all the venom out of you. A technical death metal assault on the very essence of the human mind!


about MELANCHOLY PESSIMISM on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - MELANCHOLY PESSIMISM - Democracy War Crusade (2019)

pátek 22. července 2022

Recenze/review - RAGWEED - Bones & Caskets (2022)


RAGWEED - Bones & Caskets
CD 2022, vlastní vydání

for english please scroll down

Některé staré rakve vypadají natolik shnile, že si říkám, jestli to má vůbec cenu je otevírat. Nechávám je po exhumacích ležet někde vzadu. Jsou polozapomenuté a dál se rozpadají v čase. Občas se jimi prohrabu a vyberu ty nejlepší kousky. O kterých si myslím, že si zaslouží, abych se o nich zmínil. RAGWEED mi doporučil strejda bandcamp a zaujali mě původně vlastně hlavně obalem. Stačilo pár kliknutí, na to je dnešní doba skvělá. A objevil jsem si pro sebe další z kousků shnilého masa, který rád a často ochutnávám.

Založeni již v roce 1997, pouze se dvěma EP na kontě a jedním splitkem, kapela rozhodně netrpí nadprodukcí. Letos přicházejí poprvé s dlouhohrajícím albem. Je to stará škola, dokonce nemají ani žádné profily na sociálních sítích. Možná i právě proto jsou mi velmi sympatičtí. Pojďme ale k hudbě. Ta je divoká, prašivá, špinavá, jak vystřižená z doby, kdy jsem se smrtícím kovem začínal. Nic nového, přesto v sobě mají skladby kus něčeho zajímavého, morbidního, přitažlivého. Alespoň pro mě. 


Poslech je jako procházka starým pohřebištěm. Zombie si pochutnávají na čerstvých mrtvolách a vy, návštěvníci se chovejte slušně a podle všech nepsaných i psaných pravidel podsvětí. RAGWEED to tak rozhodně činí. Zajímavé je, že čím jsem starší, tak mívám na podobné desky čím dál tím větší chuť. Jasně, že je v tom kus nostalgie, zamotané kazety, džísky, do kterých se už nikdy nevejdu. Ale také musím cítit z hudby odhodlání a opravdovost. Mám to takhle nastavené. Proto mě možná zaujali tihle maniaci nejvíce. Protože si na nic nehrají. Nasázejí do vás salvu z notoricky známých riffů, vše zničí a odejdou středem. Vy pak chvilku sedíte, vzpomínáte na společné chvilky a i když máte kolem sebe stovky nových nahrávek o hodně zvučnějších jmen, vrátíte se znovu k "Bones & Caskets". Z rakve sice hned vyletí neskutečný smrad a pavučiny dávají jasně na vědomí, že tu máme doopravdy co do činění s neskutečnou starobou. To se mi líbí nejvíce! Ta patina, rezavý povlak, nečistý zvuk, dva vokalisté naštvaní a vzteklí jako nakažení psi. Houpu se do rytmu a je mi jedno, že dnešní svět je dávno jinde. Podobná alba jsou pro mě vzpomínkou, ale i důkazem, že smrtící kov stále žije. Buďme za to rádi. Je to kus historie, která znovu a znovu ožívá. V tomto případě s velkou silou a energií. Prašivé death metalové kusy shnilého masa!



sumarizace:

"Bones & Caskets" doporučuji poslouchat zásadně večer, když se na hřbitově začne stmívat a pozůstalí odejdou pryč. Mezi náhrobky budete potom jen vy a hudba, zahraná ve stylu starých dobrých MASSACRE, MORBID ANGEL, PESTILENCE, EXHUMED, DEATH, OBITUARY. Zkrátka a dobře, perfektně zahraná stará škola se vším, co k tomu patří. Živelné rezavé riffy, chorobný vokál, zvuk jak z kamenné hrobky. NECROTIC DIVINITY rozhodně nejsou kapelou, která by bourala mantinely a posouvala death metal dosud netušeným směrem. Drží se zavedených pořádků a dělají to na výbornou. Cítím ze skladeb pach rozkládajících se mrtvol, slyším, jak červi nahlodávají tkáně. Vidím před sebou duchy dávno zemřelých, kteří tančí na svých vlastních hrobech. "Bones & Caskets" je albem pro všechny fanoušky plesnivého smrtícího kovu. Berte a nebo nechte být! Tady se na nějaké zbytečnosti nehraje, vše je ohlodáno až do morku kostí. Mokvající smrtící kov, který smrdí starobou! Prach jsme a v prach se obrátíme! Z rakve sice hned vyletí neskutečný smrad a pavučiny dávají jasně na vědomí, že tu máme doopravdy co do činění s neskutečnou starobou. Možná právě to se mi líbí nejvíce. Ta patina, rezavý povlak, nečistý zvuk, dva vokalisté naštvaní a vzteklí jako nakažení psi. Houpu se do rytmu a je mi jedno, že dnešní svět je dávno jinde. Podobná alba jsou pro mě vzpomínkou, ale důkazem, že smrtící kov stále žije. Buďme za to rádi. Je to kus historie, která znovu a znovu ožívá. V tomto případě s velkou silou a energií. Prašivé death metalové kusy shnilého masa!



Asphyx says:

I recommend listening to "Bones & Caskets" in the evening, when it gets dark in the cemetery and the survivors leave. Among the tombstones will be only you and music, played in the style of the good old MASSACRE, MORBID ANGEL, PESTILENCE, EXHUMED, DEATH, OBITUARY. To sum up, a perfectly played old school with everything that goes with it. Elemetal rusty riffs, sick vocals, the sound of a stone tomb. NECROTIC DIVINITY are definitely not a band that would break down the barriers and move death metal in a hitherto unsuspected direction. They stick to established order and make it great. I can smell decaying corpses from songs, I can hear worms gnawing on tissues. I see the ghosts of the long dead, dancing on their own graves in front of me. "Bones & Caskets" is an album for all fans of moldy deadly metal.Take it or leave it! Some useless things are not played here, everything is gnawed to the bone. Soaking deadly metal that stinks of old age! We are dust and we will turn to dust! Forever, amen! An incredible stench comes out of the coffin and the cobwebs make it clear that we are really dealing with an incredible old age. Maybe that's what I like best. The patina, the rusty coating, the unclean sound, the two vocalists angry and rabid like infected dogs. I sway to the rhythm and I don't care that today's world is long gone. Albums like this are a memory for me, but proof that the deadly metal is still alive. Let's be glad for that. It's a piece of history that comes alive again and again. In this case, with great power and energy. Dusty death metal pieces of rotten meat!


Tracklist:
01. Intro
02. Hefty Body Bag
03. Chainsaw Dildo
04. Diarrhea 666
05. Full Metal Ejaculate
06. Dirty Slut
07. The Bitch
08. Demonic Terror
09. Severe Head Trama
10. Bones And Caskets
11. Throw Up
12. Four 4 Norsemen
13. Love Butcher
14. Paint It Black
15. Turn On The Pain

band:
Guitar – Joe McKenna
Guitar – Alex Phillips
Bass – Biaggio D'Anna
Drums – Aaron Digirolamo
Vocals – Paul Mooneyham
Vocals – Scott McClung

TWITTER