DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 13. září 2022

Recenze/review - ALTARS ABLAZE - Life Desecration (2022)


ALTARS ABLAZE - Life Desecration
CD 2022, Lavadome Productions

for english please scroll down

Někteří z nás se narodí na cestě do pekla. Jsme vnímavější na zlo, na hnis a špínu, která je všude kolem. Patřím mezi ně, zdánlivě prokleté. Rád se dívám do tmy, sleduji krásné a morbidní odstíny černé barvy. Jsem častým návštěvníkem morbidních galerií i hledačem zpuchřelých rakví. Zocelen a zrozen v devadesátých letech minulého století stále uznávám a obdivuji sílu black a death metalu. Nejraději mám ten hrubý, syrový, zahnívající, jako ty nejkrutější myšlenky některých jedinců našeho rodu.

V české odnoži extrémního kovu se toho příliš neděje. Mladí hrají již něco jiného a tak nezbývá, aby se k rezavým strojům postavili zkušení muzikanti. To samozřejmě nebývá hned zárukou kvality, ale u ALTARS ABLAZE mám zase jednou pocit, že opravdu stojím na dlouhé cestě do pekla. Na jejich debutu "Life Desecration" se ale nepotkávají jen zkušenosti. Bez podmanivé a cíleně mokvající atmosféry by to nešlo. Plameny jsou spalující! Stejně jako motivy na téhle desce. 

ALTARS ABLAZE je pohybují ve stejných močálech, jako třeba takoví ANGELCORPSE, DIABOLIC, HATE ETERNAL, DEICIDE, VITAL REMAINS, ACHERON. Není to ale jenom death metalová vichřice, kterou na albu můžete potkat. Nadávkována je i černá smrt, v podobě, v jaké ji hrávali a hrají maniaci typu 1349, MARDUK, MAYHEM, ENTRHONED, nebo staří GORGOROTH. Líbí se mi, že kapele nestačí být jen obyčejným retrem, pokračovatelem, ale přidávají i velkou spoustu svých nápadů. Snaží se (a dle mého se jim to daří na výbornou), zaujmout i svými postupy. Vskutku ďábelský je zvuk (Chris Erkense z CYPHX AUDIO (CAMBION)). Zmínit musím i stylový, dobře zapamatovatelný obal (BELIAL NECROARTS (CONCILIUM, FUSTILARIAN)) a logo od mistra Christopha Szpajdela. Po formální stránce nebylo podceněno rozhodně vůbec nic. Obsah mě baví poslouchat, měl bych snad jen jednu malou připomínku, některé pasáže jsou možná až moc dlouhé, ale to může být jen můj dojem zmlsaného posluchače. ALTARS ABLAZE se rozhodně v podzemí neztratí. Mají jasný cíl i směr - všechny nás spálit na popel. Mohu jen potvrdit, že se nahrávka opravdu povedla - je nihilistickým obrazem nás samých. "Life Desecration" doporučuji dávkovat v absolutní tmě a nejlépe někde poblíž hřbitova. Bude vám vypálen cejch, to aby bylo jasné, že patříte také mezi prokleté. Bestiální, mrazivé black death metalové inferno!


Asphyx says:

Some of us are born on the road to hell. We are more sensitive to evil, to the pus and filth that is all around us. I am one of them, seemingly cursed. I like looking into the darkness, watching the beautiful and morbid shades of black. I am a frequent visitor to morbid galleries and a seeker of decayed coffins. Fortified and born in the 1990s, I still recognize and admire the power of black and death metal. My favorite is the raw, crude, decaying kind, like the cruelest thoughts of some individuals of our race.

Some of us are born on the road to hell. We are more sensitive to evil, to the pus and filth that is all around us. I am one of them, seemingly cursed. I like looking into the darkness, watching the beautiful and morbid shades of black. I am a frequent visitor to morbid galleries and a seeker of decayed coffins. Fortified and born in the 1990s, I still recognize and admire the power of black and death metal. My favorite is the raw, crude, decaying kind, like the cruelest thoughts of some individuals of our race. There is not much of that going on in the Czech branch of extreme metal. Young people are already playing something else and so there is no other choice than to have experienced musicians stand up to rusty instruments. Of course, this is not a guarantee of quality, but with ALTARS ABLAZE I have the feeling that I am really on the long road to hell. But it's not just experience that meets on their debut "Life Desecration". It wouldn't be possible without a captivating and purposefully swamping atmosphere. The flames are scorching! Just like the themes on this record.


ALTARS ABLAZE is in the same swamp as ANGELCORPSE, DIABOLIC, HATE ETERNAL, DEICIDE, VITAL REMAINS, ACHERON. But it's not only death metal whirlwind that you can find on the album. Black death is also given a dose, in the form that maniacs like 1349, MARDUK, MAYHEM, ENTRHONED, or old GORGOROTH used to play and still do. I like that the band is not enough to be just a simple "retro", a continuation, but they also add a great deal of their own ideas. They are trying (and in my opinion they are succeeding very well), to impress with their methods. The sound is truly diabolical (Chris Erkense from CYPHX AUDIO (CAMBION)), the stylish, memorable cover art (BELIAL NECROARTS (CONCILIUM, FUSTILARIAN)) and the logo by the master Christoph Szpajdel. Formally, nothing has been underestimated at all. I enjoy listening to the content, I would perhaps have just one small comment, some passages are perhaps too long, but that may just be my impression of a dainty listener. ALTARS ABLAZE is definitely not getting lost in the underground. They have a clear goal and direction - to burn us all to ashes. I can only confirm that the record is really good - it is a nihilistic picture of ourselves. I recommend to dose "Life Desecration" in absolute darkness and preferably somewhere near a cemetery. You will be stamped with a brand to make it clear that you are also among the damned. A bestial, chilling black death metal inferno!


TRACKLIST:
1. For the Lifeless Love of a Crucified Corpse
2. Life Desecration
3. Shrine Destroyer
4. Across the Empires of Death
5. Drenched in Wrath and Blood
6. With Bone Crowns and Iron Scepters
7. Beneath the Smouldering Ruins
8. Glorification of Rats

LINE-UP:
Michal Kusák - Vocals
Tomáš Halama - Guitars
Frank Šerák - Guitars
Pavel Šatra - Bass
Peter Hetes - Drums

https://store.lavadome.org
https://lavadome.bandcamp.com

https://www.facebook.com/lavadome
https://twitter.com/lavadomeprods
https://www.instagram.com/lavadome666

https://www.facebook.com/ALTARS.ABLAZE

pondělí 12. září 2022

Recenze/review - ORBICATE - Grotesque Tomb (2022)


ORBICATE - Grotesque Tomb
EP 2022, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Dnes cítím v kostech mráz. Bolí mě celé tělo a mozek pálí. Někomu se to stává v momentech, když se mění počasí. Jsem starý hrobník a cítím se tak pokaždé, když exhumuji nějaký starý hrob. Vyzvednu rakev a přemýšlím, kdo v něm byl pohřbený. Tentokrát je to pěkně děsivé. Kostra, se sepnutými pažemi na prsou. A v ruce drží nové EP italských death metalistů ORBICATE. 

Kapela složená ze samých zkušených muzikantů se rozhodla, že bude hrát smrtící kov v jeho staré, prašivé podobě. A nutno rovnou napsat, že se jim to opravdu povedlo. Víka od rakví nadskakují, kosti praskají a lebky se smějí. Myslím, že jsem zde správně. Hrobka byla otevřena! Stačí jen vstoupit. 


Skladby jsou napsány podle starých receptů. Zní jako ozvěny za záhrobí. Oceňuji dobrý zvuk, černobílý obal, ale hlavně nápady, které se do vás zabodnou jako ostré nože. Hniloba, špína, hnus a nenávist. Naleznete zde vše nutné a potřebné k poctivé exhumaci. Po celou dobu poslechu se pohybujeme hluboko pod zemí, v chodbách, které končí v pekle. Přidávám hlasitost a zvu k tanci ty nejkrásnější zombie. ORBICATE mě rozsekali na malé kousky, pohřbili zaživa. Jsme v chladné márnici a pouštíme si "Grotesque Tomb" stále dokola. Tahle nahrávka se perfektně hodí k porcování masa, k drcení kostí, k šílenému tanci na čerstvých hrobech. Troufám si tvrdit, že se album opravdu povedlo. Riffy jsou ostré jako břitva, hlas připomíná bestii a bicí vám rozdrtí lebku. Jsem spokojen a rád se vracím. Líbí se mi touha ničit, nakumulovaný vztek, plesnivina i temnota, které můžete u ORBICATE nalézt. Vyzvednu rakev a přemýšlím, kdo byl v hrobě pohřbený. Tentokrát je to pěkně děsivé. Kostra, se sepnutými pažemi na prsou. A v ruce drží nové EP italských death metalistů ORBICATE. Teď už vím, že se jedná o velmi surovou a syrovou záležitost. Myslím, že jsem zde správně. Hrobka byla otevřena! Stačí jen vstoupit. Old school death metalová exhumace starého hrobu!


Asphyx says:

I feel a chill in my bones today. My whole body aches and my brain burns. Some people get it when the weather changes. I'm an old gravedigger and I feel like this every time I exhume an old grave. I pick up the coffin and wonder who was buried in it. It's pretty creepy this time. A skeleton, arms folded across its chest. And he's holding the new EP from Italian death metallers ORBICATE.

The band, composed of all experienced musicians, decided to play death metal in its old, dusty form. And it has to be said that they really succeeded. Coffin lids are popping, bones are cracking and skulls are laughing. I think I'm right here. The tomb has been opened! All you have to do is enter.


The songs are written according to old recipes. They sound like echoes from beyond the grave. I appreciate the good sound, the black and white cover, but most of all the ideas that stick in you like sharp knives. Rot, dirt, filth and hate. Here you will find everything you need for an honest exhumation. Throughout the listening we are deep underground, in corridors that end in hell. I turn up the volume and invite the most beautiful zombies to dance. ORBICATE chopped me into little pieces, buried me alive. We're in a cold morgue, playing "Grotesque Tomb" over and over. This record is perfect for butchering flesh, for crushing bones, for dancing madly on fresh graves. I dare say the album was a real success. The riffs are razor sharp, the voice is like a beast and the drums will crush your skull. I'm satisfied and happy to come back. I like the desire to destroy, the accumulated anger, the mould and the darkness that you can find in ORBICATE. I pick up the coffin and wonder who was buried in the grave. This time it's pretty scary. A skeleton, arms folded across its chest. And holding the new EP from Italian death metallers ORBICATE. Now I know it's a very raw and raw affair. I think I'm right here. The tomb has been opened! All you have to do is enter. Old school death metal exhumation of an old grave!

Tracklist:
01. Corrosive Abyss
02. The Painbringer
03. Mournful Temple
04. Day Of Grief
05. Grotesque Tomb
06. Dethroned Emperor (Celtic Frost Cover)

band:
Kull - Bloody Guitars
M. Tormentor - Grim Vocals
Ghoul S - The Devil's Drum
Azog the Profanator - Terror Bass
Painkiller - Psycho Lead Guitar

neděle 11. září 2022

Recenze/review - DIABOLIC OATH - Aischrolatreia (2022)


DIABOLIC OATH - Aischrolatreia
EP 2022, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Hnis a špína. Zaschlé, přesto stále smradlavé skvrny od krve. Do stěn jsou otištěny výkřiky obětí. Děti z rodin, které nikoho nezajímají. Bylo to jako vždy. Skupina zvrácených maniaků si chtěla hrát na vyvolávání Satana. Jenže se všechno pokazilo. S prvním proříznutým hrdlem. Všichni neustále zavíráme před zlem oči. Nechceme o něm slyšet. Jenže ono existuje. Rozlézá se kolem nás jako temná mlha. A jednou všechny pohltí. Pokud proti němu nebudeme bojovat.

Jako na okultním rituálu si připadám i při setkání s novým EP amerických DIABOLIC OATH. Tuhle smečku sleduji již dlouho. A musím říct, že je poslouchám pokaždé, když dostanu chuť na pořádný kus zkaženého masa. Black metal a smrt. Obojí namíchané v děsivém poměru. 


Pokud to máte nastavené tak, že rádi a často trávíte svůj čas ve společnosti třeba takových TEITANBLOOD, BESTIAL WARLUST, ESKHATON, HERESIARCH, DIOCLETIAN, IMMOLATION, INCANTATION, DEICIDE, tak si narvěte novinku "Aischrolatreia" pod tlakem do hlavy. Uvidíte, že budete spokojeni jako já. Jedná se o klasické, kruté a maniakální rouhání. Žádné zbytečnosti, žádné kompromisy. Jenom masivní, chladný a temný black a death metal. V jeho základní, syrové a surové podobě. Užívám si samozřejmě zvuk, s chutí se dívám i na obal. Přehrabujeme staré kosti, skládáme z nich pentagram. Děláme to s nadšením pro záhrobí, s touhou po prokletí. DIABOLIC OATH s vámi nebudou mít slitování. Jdou přímo na dřeň, k samotné podstatě. Jsou krutí, zákeřní, vzteklí, jako šelmy z podsvětí. Pokud někdy budete chtít vyvolávat Satana, mohu vám "Aischrolatreia" jenom doporučit. Odehrává se zde pradávný rituál, se spoustou krve a ošklivých scén. Umíráme a znovu se rodíme, jsme jenom kusem masa, jdoucím na jatka. Bez duše, bez svědomí. Utíkáme tmou, mezi rakvemi. Vítejte v pekle! Black death metalová okultní seance!


Asphyx says:

Decay and filth. Dried, yet still smelly bloodstains. The screams of the victims imprinted on the walls. Children from families no one cares about. It was the same as always. A group of twisted maniacs wanted to play at summoning Satan. But it all went wrong. With the first throat slit. We all turn a blind eye to evil all the time. We don't want to hear about it. But it exists. It spreads around us like a dark fog. And one day it will consume us all. If we don't fight it.

I feel like I'm in an occult ritual when I encounter the new EP of American DIABOLIC OATH. I've been following this pack for a long time. And I have to say, I listen to them every time I get a craving for a good piece of rotten meat. Black metal and death. Both mixed in a terrifying ratio.


If you have it set up so that you like and often spend your time in the company of such as TEITANBLOOD, BESTIAL WARLUST, ESKHATON, HERESIARCH, DIOCLETIAN, IMMOLATION, INCANTATION, DEICIDE, then cram the news "Aischrolatreia" under pressure into your head. You will see that you will be as satisfied as I am. This is classic, cruel and maniacal blasphemy. No frills, no compromises. Just massive, cold and dark black and death metal. In its basic, raw and crude form. I enjoy the sound, of course, and I look at the cover art with relish. Raking through old bones, making a pentagram out of them. We do it with a passion for the afterlife, with a desire for the damned. DIABOLIC OATH will have no mercy on you. They go straight to the core, to the very essence. They're cruel, vicious, furious, like beasts of the underworld. If you ever want to invoke Satan, I can only recommend "Aischrolatreia". There's an ancient ritual going on here, with lots of blood and nasty scenes. We die and are born again, we're just a piece of meat going to the slaughter. No soul, no conscience. We run in the dark, among the coffins. Welcome to hell! Black death metal occult séance!


about DIABOLIC OATH on DEADLY STORM ZINE:


Tracklist:
01. Thrones Before Slobbering Gods
02. Grand Atrocities Through Foul Miscreations
03. Swathed In Aberrant Flesh
04. Malefic Pathways
05. Poisoned Bodies Of Swine Imbuing



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý šedesátý osmý - Zlobíme a děláme rotyku


Příběh tří stý šedesátý osmý - Zlobíme a děláme rotyku

Sedím U Kance na Masarykáči. Pivo mají nějaký kyselý, ale piju ho stejně. Nebo je mi možná blbě z toho, jak jsem se včera opil. Pracovní dny bývají v týdnu k uzoufání stejné. Stačím tak leda pivo někde v rohu na kolejním baru. Mám s sebou knihu a s nikým se moc nebavím. Víkendy dřu. Abych měl peníze, abych přežil. Ale tentokrát je dobrá konstalace hvězd. Jsem tu já, i blondýnka. Včera jsem se jí zeptal, jestli by si se mnou vyšla a ona řekla ano, chápete to, fakt řekla ano! Těším se jak malej a ráno se probudím úplně zpocený. Chvíli nevím, co je a co není pravda. Už se mi snad jiné sny nezdají. Spím s ní. Je to jak porno. Dívám se na ní, jak kráčí ulicí, jak se usmívá, jak tančí, jak se svléká. Udělám pro to všechno. Dáš si ještě jedno, zeptá se servírka s vráskami od kouře. Působím asi hodně mimo, protože se na mě směje pusou bez zubů.

Dám si, i když je hnusný. Co bych taky pil jinýho, pivo je nejlevnější a dlouhodobým zkoušením vím, co se mnou udělá. Víno pít neumím. Nechutná mi. Zkoušel jsem to s Moraváky, ale nejde to. Jsem nastavenej jinak. Kdyby takhle přišla, očistila si pusinku od pěny (oh můj bože) a pak se usmála, snesl bych jí modrý z nebe. Hospoda je ve sklepě, takže nevidím nic. Přijde, když jsem zrovna na záchodě. Jak si poznala, že sedím zrovna tady. Protože máš na stole knížku. Sedne si a bohužel není sama. Nadržená Lenka, její spolubydlící, kterou nemůžu ani cejtit, je s ní. Omluvně se na mě usměje a když jde na záchod, tak mi řekne, že se jí nešlo zbavit. Škoda, mohl to být dobrý večer. Já s ní chci být sám, tokat, snažit se, hergot už taky. Je to pořád dokola. Lenka svádí už jen z principu. Je jí vcelku jedno, jak chlap vypadá. Ona to má jako sport. Nechápu to. Nejsem žádným moralistou, ale zase mám nějakou úroveň, ne? Pijeme a ona se naschvál natřásá, aby jí skákaly prsa. Achjo.

Tady je nuda, musíme někam do šumu, řekne kolem osmé. Ale nám je tu dobře. Skupinka důchodců v rohu, asi nějaký sraz, nám vůbec nevadí. Milí pánové. Lenka to vidí jinak. Pořád mi zdůrazňuje, že je nadržená. Pošlu ji do prdele, už je toho na mě moc. Chtěl bych si povídat jen tak o životě, poznávat pomalinku svoji bohyni, lehounce, vodit se za ruce jak ten největší romantik. Ale nejde to, místo toho poslouchám řeči o tom, jaký tvar penisu je nejlepší. Ona říká čůůůrááák, čůůůrák. Zaplatím. Bohužel musím i za Lenku, která přeci nikdy nebude platit za sebe. Copak jsem stará větev? Nechápu. Ale to skoro nikdo. Jde se kousek vedle do takovýho doupěte, o kterým vím, že tam jedou drogy. Všude jsou gauče, hraje tam house a mě z toho jebe. Blondýnka je taky naštvaná. Hele, jakmile odejde s nějakým klukem, zdrháme. O patro níž je parket. Lenka už se tam svíjí. Jako striptérka. Kolem krouží kluci se zlatými řetězy na krku. Takový ty diskotékový hovada na lovu. Přesně typy, který nesnáším, pošeptá mi blondýnka a já souhlasně přikyvuji. Lence to očividně nevadí. Jí jde o ty ocasy, jak říká.

Najdeme jednu místnost úplně bokem, kde je trošku klid. Konečně sami. Povídáme si, ale když jsme v nejlepším, tak přijde Lenka s nějakým klukem, sedne si proti nám a on ji začne obírat. Očividně si něco šňupnul. Chci zdrhnout, vzít z týhle hnusný špíny svoji snad milou a utéct. Ale není mi přáno. Nejsem žádnej stydlín, ale na kuřbu se dívat zrovna nemusím. Slovo dá slovo a zvedneme se. Lenka zase mele něco o tom, že bychom se měli přidat, ale pošlu ji zase do prdele. Vylezeme ven a jsme rádi, když potkáme pár bezdomovců na lavičkách. Procházíme se a i když sněží, tak je nám děsně fajn. Chytnu ji za ruku a ona mě nechá. Políbím ji a ona mě nechá. Vypadá to nadějně. Ale pak mě přeruší a pláče. Proč? Ptám se a ona neodpoví. Zase ten její starej. Hele, musíš si vybrat. Buď jistotu, dobrý bydlo a nebo mě, rozevlátýho metalistu. Nabídnout ti můžu jen, že se se mnou budeš smát. Znovu smršť polibků. Zalezeme do rockáče. Konečně pořádná muzika. Děláme neskutečnou rotyku. Tančíme jako o život. Necháváme si pouštět songy, co máme rádi. 

Unavení a utahaní jako koně skončíme na baru na koleji. Ještě jedno pivo? Tak jo. Nechci, aby to skončilo, visím ji na rtech. Je to jako setkání dvou lidí, kteří se celý život hledali. Karle, pusť nám tam Zeppeliny. Vaše přání je mým rozkazem. Je tam malý plácek, kolem několik nočních opilců. Nikdo nás nesleduje. Jen já a blondýnka. Ploužáky, ploužáky. Vypadá to děsně dobře. Jenže pak se mi opije tak, že nemůže chodit. Musím ji odnést. Přehodím ji přes rameno. Na pokoji převléknu a napadne mě spousta věcí. Jenže ne, takhle to nechci. Dívám se, jak spí. Teprve ráno, když si dávám cigáro po bolavé noci (sedím totiž v křesle a hlídám ji), mě ocení. Probudí se a je jí blbě. Má milá, co kdybych tě pozval na snídani? Nic velkého, ale myslím, že by tě napravila. Jde do sprchy. Mezitím přijde Lenka, s potrhanýma punčochama. bez kalhotek, jak mi ihned sdělí. Je ještě opilá a vypadá jak děvka za pár stovek. Sápe se na mě, ale řeknu jí, že bych si ho radši utrhl. Jsi špína. A ona na to, že se nemám dělat, že bych byl ještě rád.

Uleví se nám, když ji necháme na koleji a zmizíme do bufáče nahoře na Americké. Přinesu ji koblihy a kafe. Sám si dám vlašák a dva rohlíky. Chvilku na mě kouká a pak mě poprosí, jestli bychom si to nemohli vyměnit. Vtipkujeme, oťukáváme se a já snad poprvé v životě cítím, že si ji chci vzít a mít s ní kupu dětí. Klidně bych byl chudej, ale hlavně, že bychom byli spolu. Musím ji to říct, v borském parku, kde si i přes mráz sednu na lavičku. Abych cítil její zadek ve svém klíně. Je v tom spousta erotiky, ale takové té krásné, smyslné. Toužím po tobě, řeknu jí a ona mezi polibky prosí, abych vydržel, že už to rozsekne. Trpím, jsem úplně mimo. Hele, dobře, já tě budu vždycky chtít.  Ale prosím, prosím, ať to netrvá moc dlouho. Mohl bych (obrazně) vykrvácet. Usměje se tak, jak to umí jenom ona a přikývne smutně hlavou. Jo, červená knihovna. Vypadá to tak, tlemíme se tomu a zase zalezeme do hospody. 

Pije jenom nealko, protože se ještě trošku stydí. Prý se s nikým ještě takhle neopila. Snad od sedmnácti, co to přehnala někde na zábavě u Tábora s hopsinkou. A protože už vím, že nic divokého mezi námi nebude, dokud k tomu ona sama nedozraje a nevyřeší si své vztahy, tak vyprávím. O sobě, o ní, o všem, co nás napadne. Tvrdím to i dnes, po spoustě let, co jsme spolu. Málokdy se najdou na světě lidi, co k sobě tak perfektně pasujou. Rozumíme si snad ve všem. V knihách, v názorech na svět. Spřízněná duše, se tomu myslím říká. Nastavujeme si svůj budoucí vztah, aniž bychom o tom ještě věděli. Taky vytáhnu notes a je jednou z mála na světě, které přečtu pár svých básní. V jedné se pozná. Ta je o mě? Přikývnu. Dostanu velký polibek, který je už jiný. Není v něm jen vášeň, ale i něco navíc. Nemám moc nápadů, co bychom mohli dělat dál a tak jdeme do kina.

Dávají nějakou francouzskou komedii a hrozně nás baví. Pak si sedneme vedle do hospody a sledujeme lidi na ulici. Říkáme si, kam asi jdou, co dělají, jaký mají problémy. Podle jejich výrazů, podle gestikulace. Jak se někteří vodí za ruce. Jak si nadávají. Pak, v tý velký zimě, s poletujícím sněhem v zádech, vlezou do hospody dva staří manželé. Pán a paní, on ji galantně přisune židli, pomůže s kabátem. Jsou jak z černobílých filmů. Svraštělí a už trošku nemohoucí. Je vidět, že je spousta věcí musí na tělech už dlouho bolet. Ale na ty jejich oči, které měli jeden pro druhého, nikdy nezapomeneme. Stařeček hladí paní po ruce a ona se usmívá jako bohyně. Jiskří to mezi nimi. Pán sem tam pronese tisíckrát slyšený vtip a dáma se přesto usměje. Museli si spolu prožít mnohé, museli mít spoustu starostí. Přesto se mají rádi, váží si sebe. Takové obyčejné štěstí, kterého je všude hrozně málo. Jako šafránu, doplní mě blondýnka. Mluvím totiž, aniž bych to tušil, nahlas. Jdu na záchod a asi koukám na stařečky moc dlouho, protože pán pronese: "Mladíku, opatrně, tohle je moje holka!" Nejlepší vtip večera. 

Pak odejdou a my chvilku mlčíme, vstřebáváme všechny myšlenky a představy, které ještě létají několik minut kolem. Pojď, projdeme se a pak půjdeme spát. Touláme se kolem řeky, pak do parku, potkáváme spoustu krásných mladých dvojic, ale žádná není jak pěkná, jako ti dva stařečkové. Povídáme si o tom a oba víme, že chceme něco podobného. Prachobyčejný život. Myslím, že jsem našel tu pravou. Ohlodán už lehce životem, několika vztahy, bolestí i radostí tu stojím a jako bych čerpal nějakou pradávnou energii. Líbí se mi, je děsně sexy, ale takových holek je všude spousta. Ona má něco navíc. Je milá, rozumná a směje se mým vtipům. Rozloučíme se u schodiště na koleji a pošle mi ještě polibek vzduchem. Musím si dát ještě jedno před spaním. Vypiju ho skoro na ex. Sednu si bokem a chvilku přemýšlím. Přijde Lenka zase s někým jiným a prozradí mi, že už dvakrát mrdala a nemá kalhotky. Poděkuju ji za informaci a říkám si, jestlipak ten chlapec ví, na co dneska vleze? 

Spím jako dřevo a ve snech vidím dvojici stařečků, jak nám kynou rukou. Usmívají se a vypadají jako andělé. Asi jsou, protože jak mi jinak vysvětlíte, že z některých lidí dobro doslova vyzařuje? Dobrou. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 10. září 2022

Recenze/review - CTHULHUSS - Obliteration of Souls (2022)


CTHULHUSS - Obliteration of Souls
CD 2022, Old Temple

for english please scroll down

Vždycky jsme si mysleli, že jsme na vrcholu potravního řetězce. Ale není to pravda. Existují temnější, zlejší a ošklivější síly, než jsou lidé. Umíme být hodně krutí a krvaví, ale na pradávné příšery nemáme. Stačí jim pohlédnout do tváře a smrt pro vás bude jen milým setkáním. Děsivý, mrazivý a bolestivý je svět podle H.P. Lovercrafta.

Jeho příběhy se otiskly i do hudby polských death doomařů CTHULHUSS. Kapely, která uctívá pradávnou hudbu, rituály, o kterých se nesmí ani mluvit. Pokud tedy máte chuť na trošku toho jedu, neváhejte. Tma čeká!


Rád se procházím močály. Mlha se válí všude kolem a v zádech cítím mráz. Už dávno vím, že se stanu další obětí. Jenom já a death metal, ušpiněný doomem. Líbí se mi způsob, jakým kapela přistupuje ke skladbám. Doslova cítím, jak z nich odkapává zkažená krev. Všichni dávno víme, že existuje ještě jeden svět. O hodně horší, než je ten náš. Vše je v něm ohlodáno na kost. Stejně jako muzika, kterou hrají CTHULHUSS. Kapela se stala mým průvodcem na onom světě. Pocházeli jsme se v nekonečných chodbách říše zla. Naslouchali démonům, užívali si plesnivou a chladnou atmosféru. Jedná se o moje první setkání s touhle smečkou a musím napsat, že dopadlo na výbornou. Songy v sobě mají drive, smutek i sílu. Poslouchají se velmi dobře. Bolí a drásají. Jsou jako jed, který působí postupně. Rozloží vás zevnitř. Stanete se svým vlastním stínem. Obdivuji skvělý temný zvuk, obal i celkové provedení. Myslím si, že podobná muzika mě bude jednou provázet na poslední cestě. H.P. Lovercraftův svět je zajímavý, děsivý a ošklivý. Myslím si, že se Polákům přesně povedlo vystihnout jeho energii, nálady i bolest. "Obliteration of Souls" je pro mě velkým překvapením. Deskou, která mě zcela zničila. Naslouchejte pozorně. Příšera se probudila. A touží po krvi! Temný, mystický death doomový svět podle H. P. Lovercrafta!


Asphyx says:

We always thought we were at the top of the food chain. But it's not true. There are darker, meaner, uglier forces than humans. We can be very cruel and bloody, but we're no match for the ancient monsters. All you have to do is look them in the face and death will be a pleasant encounter. The world of H.P. Lovercraft is terrifying, chilling and painful.

His stories are imprinted in the music of Polish death doomsters CTHULHUSS. A band that worships ancient music, rituals that must not even be spoken about. So if you're in the mood for a bit of that poison, don't hesitate. The darkness awaits!


I like to walk in the swamps. The fog rolls in all around and I feel a chill in my back. I've known for a long time that I'm going to be the next victim. Just me and death metal, stained with doom. I like the way the band approaches the songs. I can literally feel the bad blood dripping out of them. We all know there's another world out there. Much worse than ours. Everything in it is gnawed to the bone. Just like the music CTHULHUSS plays. The band has become my guide to that world. We were born in the endless corridors of the evil realm. Listening to demons, enjoying the musty and cold atmosphere. This is my first encounter with this pack and I must write that it turned out great. The songs have drive, sadness and power in them. They listen very well. They hurt and tear. They're like a poison that works gradually. It's a poison. It breaks you down from the inside. You become your own shadow. I admire the great dark sound, the packaging and the overall performance. I think music like this will be with me on my last journey. H.P. Lovercraft's world is interesting, scary and ugly. I think the Poles have accurately captured his energy, moods and pain. "Obliteration of Souls" is a big surprise for me. A record that completely destroyed me. Listen carefully. The monster has awakened. And it's out for blood! The dark, mystical death doom world of H.P. Lovercraft!


Tracklist:
01. Visions Of Yog-Sothoth
02. The Cave
03. Hubris Hammer
04. Die In The Dreams Of Dead
05. Obliteration Of Souls
06. Nameless Evil


A few questions - interview with horror death metal band - BLOOD RAGE.


A few questions - interview with horror death metal band - BLOOD RAGE.

Answered Tom Hughes (Guitars), thank you!

Recenze/review - BLOOD RAGE - Welcome to Crimson Pines (2022):
https://www.deadlystormzine.com/2022/09/recenzereview-bloody-rage-welcome-to.html

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Tom: Blood Rage was founded in 2021. I wanted to make something more death-grind between writing the Maimed & Crypt Rot debut full lengths. Usually when I start a project I set parameters for what it'll be as I find it easier to write within limitations, so with Blood Rage it was short, to the point songs with simple song structure, no tech riffs or frilly stuff, only brutal grinding death!

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

I recorded, mixed and mastered it all at my home studio; it was a steep learning curve as I've never mixed or mastered before; but I wanted to keep it all as D.I.Y as possible and at the time I didn't have the money to hire a real producer. The songs were actually recorded over a period of a year or so, I always record in short bursts, writing and recording two guitar tracks and the bass track in the same session so it all has the same feel; that way each song is like a time capsule of where my head was at creatively that day. Once I'd recorded everything I sent it to Filip in Romania to record his vocals, and Ryan in Cornwall to record his solos and programme the drums, and once I got their tracks back I knew I had to step my game up on the production side as they had nailed it! The sound I went for was as old school as I could get it using vsts in Reaper. In the future I'd like to get a cab so I can reamp the guitars live, but until then im using vsts. I used the new Otto Audio II II for the gutars and bass, and I think GGD drums with an instance of Kvlt Drums just running an extra snare to give it some character. Now I've got a taste for it so I'm going to produce all the upcoming Blood Rage stuff and try to get it sounding better and more old school each time! We were also really lucky to have Italian Composer TV CRIMES add some killer synth work to the album to act as intros to each side of the cassette; we knew each other from working on a film project a few years ago, so I explained what the project was about and he sent me these two amazing tracks!


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Frozen Screams Imprint did 100 tapes for America, and I think Cavernous Records did 100 tapes and cds for the UK, we also did some shirts, stickers and badges ourselves.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

I really like albums with a concept and am a big King Diamond fan; so I knew from the start I wanted to have the albums take place in a fictional summer camp inspired by films like The Burning, Friday the 13th and Sleepaway Camp. I named it Crimson Pines and each new album will tell another part of the story of the camp and the killer that terrorizes it. Once I had the concept and feel of the music down I fleshed out the idea and song titles with the original singer, Anthony Crisanti from Gored Embrace; unfortunately after mailing back and forth for a while we realised he wouldnt have time to record for the project as Gored Embrace had their debut EP out on Sewer Rot and were starting to play shows regularly; but he kindly let me keep his song titles and the concepts we had worked out together. Once Filip had come abord as the singer I sent him the songs with the titles and he wrote all the lyrics and expanded on the mythology. Apart from the intro where the killer comes back and the end where he will return each song is a brutal kill scene.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

I drew the logo and cover art myself using a tablet and Photoshop, although I'm not really an artist so I used a lot of reference for the cover art. Me doing all the art was just another way to keep things simple and in the D.I.Y attitude I wanted for the project; I'm obsessed with old school death metal and youtube channels like Death Madness and Ken's Death Metal Crypt, so usually when I make something new I'm aiming for the look and feel of a demo you'd find on one of those channels. We were really fortunate to have Ken host a premiere of our album on his channel, and that was a real high point for me being featured on a platform I've loved for so many years.

Social media is a neccessary evil these days in promoting your music; thankfully we have labels to help us but if you want people to check you out its up to you to put in the groundwork building a fanbase, making promo images for socials etc. I'm also a videographer and editor so thankfully I can knock out promos in Photoshop and Premiere without needing to hire anyone; and I think it helps the labels out that I work with, as they know they dont have to do all the heavy lifting with the promo side of things and I'll pull my weight and deliver on the things I say I'll do.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Over the past few years I've developed a really good relationship with John from Frozen Screams Imprint in NY; he was the only person I sent the Crypt Rot demo to and once he was on board we've talked pretty regularly, so I'd told him about Blood Rage just cuz I knew he was such a huge fan of 80's horror and b movies, and once I'd shown him the cover art he was on board for releasing even before hearing the music!

Thankfully he liked the songs once we'd finished them and as we both can do layouts we collaborated on the J Card design and planned some cool extra goodies for people that Pre Ordered. I had also worked with Chris from Cavernous Records before so when I thought of releasing a UK edition I thought of him; he ended up doing both CD and Cassette release for us and I couldn't be happier with how they came out. He's a really solid guy that delivers on what he says and keeps everything simple, which when you're playing in a lot of different bands and planning multiple releases in a year like I am is really helpful!


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

For Blood Rage it was 1000% Mortician worship but filtered through my playing style, which always ends up being pretty old school and catchy; I really like neat songs with no fat on them, so I'm always trying to get the point of the song across in as simplest way as possible and keep the momentum going. I think we were all also really sinpired by the first few Cannibal albums; I know Barnes is a big influence on Filip's vocal style and I've always loved their hammer ons and groovy sections.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

I only sent to the labels that ended up releasing it, I tend to use the same labels once I work well them as it means we already have a shorthand for how we work together and our roles are already defined.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

None! Haha Gigs dont really interest me; im not the most social person and I like to make my music in isolation; which is also how I enjoy music, getting lost in that world. That's why I made sure the samples made the album as immersive as possible and told a story, and why I added the lyrics to the inside of the cassette and cd booklet; the whole thing is made to be an experience for the listener that I couldnt really transalate as well live; not to mention that we are in different countries or regions of the UK so practicing wouldn't really be do-able, and I'm really happy with the current lineup.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We've already lined up two splits with some killer bands, one from the Uk and one from America. All the guitar and bass tracks are recorded for both of those; so hopefully they'll be out late this year or early 2023. I've also outlined the concepts for the following two albums. The whole story has always been a trilogy, so I'm planning on recording and releasing part two next year, with the final part a year after. Im also hoping we can collect all the albums into a set for tape collectors at some point!

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

I dont do Facebook as its a bit of a cesspool, but anyone intersted in the band can drop me a message on

instagram @bloodragedeathmetal

Thanx for the interview.

Thanks Jakub and anyone that took the time to read my ramblings! Total support for Deadly Storm Zine!

pátek 9. září 2022

Recenze/review - SACCAGE - Charogne (2022)


SACCAGE - Charogne
EP 2022, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Bolest někdy přichází ve vlnách. Její příčinu znám. V současné době je nás mnoho. Nedokážeme pojmout obrovské množství negativních informací, které jsou všude kolem nás. Hledáme temný kout. Bojíme se světla a jsme ozáření zlem. Městem se plouží lidé bez duše. Nikdy nenajdou klid, nikdy nezemřou. Pálí je mozek, chce vyskočit z hlavy. Mnozí mají rozdrásaný obličej. Do krve, ze strachu. Ze strachu z nás samotných. 

Pomáhá snad jenom alkohol a dobrá muzika. Jednu takovou desku, kterou doporučují všichni metaloví lékaři, bych pro vás měl. Nové EP kanadských tmářů SACCAGE. Thrash metal, black, crust. Hromada polámaných kostí, lebky rozdrcené na prach. Konečně jsme našli klid. V moshpitu!


"Charogne" je jako rána kladivem přímo do obličeje. Jízda do pekla na ohnivém koni. Procházím se po spálené zemi a přidávám neustále hlasitost. Oceňuji skvělý, syrový a surový zvuk. S chutí se dívám na obal, chtěl bych jej mít na tričku. Kanaďané jsou divocí, šílení, zběsilí. Jako démoni z dávných dob, kteří se přišli pomstít. Skladby jsou napsány stylem starých mistrů a baví mě je poslouchat. Po světě chodí spousta podobných smeček, ale SACCAGE v sobě mají víc temnoty a umí napsat songy, které nemůžu vyhnat z hlavy. Připadám si jako Pinhead, s rezavými hřeby, zatlučenými do hlavy. Mám velkou chuť navštívit malý klub za městem, kam chodí staré dobré zombie. Posadit se, dát si pár piv a jenom nasávat atmosféru. Ta je v podání téhle kapely shnilá, prašivá, temná a chladná. Připomíná návštěvu opuštěných katakomb, ve kterých jsou pohřbeni padlí kněží. Mám chuť na pořádný kus mokvajícího masa! Dívám se do tmy a mrazí mě v zádech. Mám vztek na celý zkažený svět. Zachránit mě může jenom muzika, jenom alba, jako je "Charogne". Je to moje první setkání s touto kapelou a nemám žádné připomínky. Tady se hraje od srdce, poctivě, se šílenou černou jiskrou v oku. Spalující black thrash crustová jízda do pekla!

Asphyx says:

Pain sometimes comes in waves. I know its cause. There are many of us nowadays. We cannot contain the vast amount of negative information that is all around us. We are looking for a dark corner. We are afraid of the light and we are irradiated with evil. Soulless people are crawling through the city. They will never find peace, never die. Their brains burn, they want to jump out of their heads. Many have their faces torn. Bloody, from fear. For fear of ourselves.

Alcohol and good music are the only things that help. I've got one of those records that all the metal doctors recommend. The new EP from Canadian darkies SACCAGE. Thrash metal, black, crust. A pile of broken bones, skulls crushed to dust. Finally we found peace. In moshpit!


"Charogne" is like a hammer blow to the face. Riding into hell on a horse of fire. I'm walking on scorched earth and turning up the volume. I appreciate the great, raw, raw sound. I look at the cover with relish, wishing I could wear it on a t-shirt. Canadians are wild, crazy, furious. Like demons of old, out for revenge. The songs are written in the style of the old masters and I enjoy listening to them. There are a lot of similar packs walking around the world, but SACCAGE have more darkness in them and can write songs that I can't get out of my head. I feel like Pinhead, with rusty spikes hammered into my head. I have a great desire to visit a little club outside of town where good old zombies go. Sit down, have a few beers and just soak up the atmosphere. This band's rotten, dusty, dark and cold. It's like visiting the abandoned catacombs where the fallen priests are buried. I'm in the mood for a good piece of dripping meat! I look into the darkness and I shudder. I'm angry at the whole wicked world. Only music can save me, only albums like "Charogne". It's my first encounter with this band and I have no complaints. Here they play from the heart, honestly, with a crazy black sparkle in their eyes. A scorching black thrash crust ride to hell!



Tracklist:
01. Opulence
02. Avarice Du Gras
03. Charogne
04. Fumigation
05. Tord-Boyaux



KNIŽNÍ TIPY - Dveře do léta - Robert A. Heinlein (1995)


Dveře do léta - Robert A. Heinlein
1995, Laser-books (Laser)

"Ahoj, co to čteš?": zeptala se mě moje budoucí žena. Hospoda kousek od vysokoškolských kolejí byla šíleně zakouřená. Zvedl jsem oči a i když jsem ji hrozně rád viděl, trošku mě mrzelo, že mě vyrušila. Když čtu něco zajímavého, bývám mimo. Totálně mimo. Ponořím se do příběhu a třeba cestuji v čase. Jako v případě Dveří do léta, mé oblíbené knížky od mistra Roberta A. Heinleina. Píše se rok 1996, mě je krásných devatenáct a ve sci-fi stále objevuji nové autory. Vždycky projedu v antikvariátě u synagogy všechny oddělení. Beletrii, romány a nakonec stejně skončím u příběhů z jiných galaxií. No, tedy, sem tam si domů odnesu i nějakou tu klasiku, protože o ní diskutujeme někde s kamarády a i když jsem četl snad "všechno důležité", sem tam se najde něco, co bych si měl doplnit. Čtu si i o přednáškách, které jsou na strojárně neskutečně nudné. Stejně jak většina lidí.

Prožiju několik krásných dní. Plných objevování a touhy. Pamatuji si, že byla sobota ráno, moje milá ještě spala. Ona je velkým spáčem. Vylezl jsem z postele, sednul si k oknu, abych ji v malém pokoji na koleji nerušil světlem a zbytek těch 238 stránek dočetl. Bylo mi trošku stydno, podobné jednohubky jsem dával za odpoledne s pár pivy. Zaklapnu knížku a jdu si zase lehnout. Dnes do školy nepůjdeme. Nějak se nám nechce, ehm. Faktem ale je, že mi celý příběh vrtal hlavou ještě  několik dalších týdnů. Měl jsem to tak nastavené. Knihu jsem nosil v žebradle a každému ji nadšeně ukazoval. Vyhledával jednotlivé pasáže a předčítal je těm, které to zajímalo i všem ostatním. Musel jsem být děsně otravný. Ale to ke mě tak nějak patřilo. Ještě jsem věřil, že se lidé chtějí dozvědět něco nového. 

Střih....čas běží...dlouhých, krásných i někdy těžkých 26 let. Život. 

Je sobota a moje milá pořád spí. Stále je velkým spáčem. Nechci ji rušit, tak si jdu sednout do obýváku. Dva puberťáci jdou na záchod. Jen zamručí na pozdrav a jdou zase spát. Otevřu děsně ohmatanou knížku Dveře do léta. A začnu číst. Necestuji v čase jenom s příběhem, ale i ve vlastních myšlenkách. Moje holka se stala mojí manželkou. A z dcerky nám roste také velká čtenářka. Dočtu pár kapitol, zasměju se morčatům i kocourovi, jehož průpovídky používám i v běžném životě. Přemýšlím a říkám si, jak se kolem až hrozivě změnily technologie a jak je šílené, že lidé zůstali stále stejní. Většina není moc chytrých, moc nepřemýšlí, moc nepožívá mozek. Zvláštní a vlastně i svým způsobem děsivé. Představovali jsme si v devadesátkách, že se budeme mít jako v Německu nebo Rakousku. První podnikatelé a politici nás ale stáhli do marastu. Postupně, pomalu. A nějaké nové technologie jsou nám k ničemu.

"Co to čteš?": zeptá se mě manželka, která právě vylezla z postele. Pořád v ní vidím tu divošku, jakou bývala a vlastně pořád je. U snídaně mě nikdo moc neposlouchá. Nadšeně vyprávím o knize a dokonce jednou vstanu, protože si nepamatuji přesně, jak byla některá zajímavá pasáž napsána. Syn nade mnou kroutí hlavou. Jak někdo může v dnešní době číst? Rozpoutá se klasická debata, která nemá řešení. Nakonec ke mě přijde dcerka a zeptá se mě, jestli bych ji knížku půjčil. Řeknu nadšeně ano, i když ji nemám ještě celou dočtenou. Ale já počkám, to my otcové známe. Vrátí mi ji po deštivé odpoledni, hned druhý den. Celý večer pak na procházce v lesích všechno probíráme a já jsem takový ten hrdý chlápek, co se spokojeně usmívá. 

Druhý den se přidá i manželka a přijde i s několika novými vzpomínkami, které nás s touhle knihou spojuje. Hele a to je fakt ten výtisk? Řeknu ano, to necítíš jak voní lehkou zatuchlinou? A zase jdeme ven a já jsem spokojenější ještě víc, než včera. Mluvíme o cestování v čase, co bychom napravili. Zajímavé je, že příliš toho není z osobního života. To spíš některé situace ve společnosti mohly mít jiná řešení. Ale svět nezměníme. Máme sice bohatou fantazii, rádi a často ji necháváme plynout, ale to nic nemění na tom, že nemáme moc, abychom otočili kola dějin. Můžeme se jen chovat slušně, pracovat, vychovat děti. Pro někoho je to možná málo, ale vezměte si, co by se stalo, kdybychom potkali kocoura na jednom z jeho výletů? Co by si pomyslel? Ne vážně, Dveře do léta jsou neskutečným kultem. Alespoň pro mě, starého metalového i čtenářského barda. Pokud jste knihu nečetli. Napravte to. Stojí určitě zato. Navíc je vlastně optimistická! A ty zlepšováky, hej, proč tu ještě nejsou? Vždyť jsou některé skvělé a chtěl bych je domů. 

Tak máme za sebou další týden, co? Tip na víkendovou knihu ode mě máte, venku je vcelku hezky. Myslím, že se půjdu asi s rodinkou odpoledne projít do lesa. Pokecáme a určitě budou jedním z témat i knížky. Děkuji za pozornost přátelé, bylo mi zase ctí! 

-------------------------------------------------------------------------------------------
Byl jednou jeden kocour a ten neměl rád déšť. A sníh ho studil do tlapek. Ale choval pevné přesvědčení, že když se otevře dostatečný počet dveří, jedny přece musí vést do jasného letního dne… A protože na konci dvacátého století se pomocí hypotermie a cestování v čase dá uniknout skoro všemu – možná, že za třicet let opravdu jedny dveře povedou když ne do léta, tak alespoň do lepších časů…

Skvělá sci-fi, snad vůbec nejčtenější román Roberta Heinleina. Vydejte se do Velkého Los Angeles – a ani se nemusíte nechat zmrazit.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 8. září 2022

Recenze/review - GRAVECRUSHER - Resurrection of Deathly (2022)


GRAVECRUSHER - Resurrection of Deathly
EP 2022, Xtreem Music

for english please scroll down

Podej mi další lebku. Musím ještě odstranit poslední zbytky tkání. Shnilé maso, totiž jak známo, začne brzy značně zapáchat. Tahle má zrovna podivný tvar. Spoustu ran a otvorů. Chudák musel za svého života hodně trpět. Vpadá to na šílenství. Léčili ho dlouze a bez úspěchu. Šeptal dlouhé modlitby podivnou řečí. Modlil se k ďáblu. Nešlo jej zabít. Nešlo jej zničit. Stejně nakonec zbyla jenom bílá lebka. Přesto máš strach. Promlouvá ke mě. Proklíná.

Stejný pocit mám i z nového EP maďarských GRAVECRUSHER. Jsem zrovna ve staré kobce a přemýšlím, jak někteří zemřeli. Fantazie pracuje na plné obrátky. Znovu slyším šepot. Myslím, že jsem zde správně. Hrají nám totiž prašivý, smradlavý death metal. Temnota se rozléhá kolem, plazí se, láká mě. S chutí podléhám. 


Kapela opět předkládá pořádnou porci opravdového smrtícího kovu zaměřeného převážně na severské melodie. Vše odsýpá jako lavina z prašivých kostí. Líbí se mi způsob, jakým pánové ke své hrobnické práci přistupují. Jsou uvěřitelní, opravdoví, syroví a suroví, jako čerstvý hrob. Zmínit musím ale i krásně morbidní obal. Ten se, stejně jako hudba, opravdu povedl. GRAVECRUSHER museli hledat inspiraci v márnicích, na pohřebištích. Vše se odehrává v naprosté tmě. Existuje jen bolest, strach a nenávist. Čtyři songy ostré jako břitva. Nekompromisní, přesto melodické a zcela návykové. Pokud jste, stejně jako já, fanoušci čerstvě otevřených hrobů, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete pořádný náklad! K "Resurrection of Deathly" se rád a často vracím. EP mě baví, jako život, jako smrt. Nejlépe ve chvílích, když se setmí, když ke mě začnou promlouvat nemrtví. Nakonec se stejně všichni staneme jenom obyčejným prachem. Ale než se tak stane, budu GRAVECRUSHER stále poslouchat. Novinka je jako kus shnilého masa, odříznutého z prašivé mrtvoly. Je jen na vás, zda ochutnáte. Troufám si tvrdit, že se nahrávka povedla po všech stránkách. Z téhle kobky zní ozvěny ze záhrobí. Svět se zahalil do mrazu a tmy! Skvělá práce! Rakev plná morbidních death metalových melodií!

Asphyx says:

The band once again delivers a good portion of real death metal, mostly focused on Nordic melodies. Everything goes off like an avalanche of scabrous bones. I like the way the gentlemen approach their grave digging work. They are believable, real, raw and raw as a fresh grave. But I must also mention the beautifully morbid cover. It, like the music, is really good. GRAVECRUSHER must have looked for inspiration in morgues, in burial grounds. Everything takes place in total darkness. There is only pain, fear and hatred. Four razor-sharp songs. Uncompromising, yet melodic and completely addictive. If, like me, you are a fan of freshly opened graves, don't hesitate a moment. You're going to get a serious load! I like to come back to "Resurrection of Deathly" often. The EP entertains me, like life, like death. Best when it gets dark, when the undead start talking to me. In the end, we all become just dust anyway. But until that happens, I'll keep listening to GRAVECRUSHER. The novelty is like a piece of rotten meat cut from a mangy corpse. It's up to you to taste it. I dare to say that the record is a success in every aspect. This dungeon echoes from beyond the grave. The world has been shrouded in cold and darkness! Well done! A casket full of morbid death metal melodies!

středa 7. září 2022

Recenze/review - AZATOTH - Ungodly Carnage (2022)


AZATOTH - Ungodly Carnage
EP 2022, vlastní vydání

for english please scroll down

Musel jsem ocenit dobrou řemeslnou práci. To je základ. Amulety, vyřezávané z kostí, chřestily před domem. Lákaly mě vstoupit dovnitř. Dveře (jak jinak) vržou a nemohu se zbavit dojmu, že cítím pach smrti. Vycpaná zvířata, lebky pověšené na zdi. Pozdravím a odpovědí je mi bolestivé ticho. Pak zahlédnu jeho tvář. Usmívá se. Je zde ještě jedna místnost, dole ve sklepě. Tam mají ale přístup jenom vyvolení. Dnes patřím mezi ně, dnes se stanu dalším uměleckým dílem.

Podobné horory rád čtu, ale s chutí je i poslouchám nebo se dívám na filmy. Líbí se mi temná atmosféra. Možná i právě proto jsem se rozhodl, že vám dám vědět o další death metalové skupině. Tentokrát z Finska. Hrají od roku 2020 a mohou se pochlubit jednou demonahrávkou a EP. Letos byl sklep znovu otevřen a my si můžeme vychutnat další poctivou porci morbidních melodií. AZATOTH!


Stará dobrá temnota, známé a typické postupy. Tohle vše by možná u jiných znělo obyčejně. AZATOTH ale přidávají ještě něco navíc. Přirovnejme třeba k rozdílům mezi zpopelněním a pohřbem do země. To snad každý fanoušek pozná. Ne, pánové neotáčejí dějinami hudby, ani se nesnaží zaujmout progresí, ale to nic nemění na tom, že "Ungodly Carnage" poslouchám rád. Čím jsem starší, tím víc si vážím, že mohu trávit svůj volný čas s podobnými smečkami. Dodávají mi sílu, černou energii. Na onom světě je mi možné lépe, než v tom reálném. Samozřejmě berte má slova s rezervou, ale tady zkrátka sedí všechno na svých místech. Zvuk, obal, krvavý rukopis. Na konci neexistuje nic. Jenom prázdnota. Žádné slunce na konci tunelu, ale pouze hniloba. A Finům se tohle všechno povedlo vystihnout hudbou. Pro někoho to možná bude málo, ale já jsem spokojený. Beru si do ruky lopatu a pohřbívám své zbytky. Jsem hrdý na to, že se stanu amuletem, že budou mé kosti chřestit ve větru. Vše je totiž tak pomíjivé. Zůstává poctivá práce, pořádné řemeslo. Od "Ungodly Carnage" jsem nečekal vlastně nic a jsem velmi překvapen. Album se mi zadřelo pod kůži, začalo ve mě hlodat. Myslím si, že tahle parta démonů rozhodně stojí za pozornost. Prašivina, hniloba, smrt! Death metal ze starých pohřebišť!


Asphyx says:

In music, I especially appreciate the way of transmits emotions to me. Sterile and boring music has no place at in me. The new "Ungodly Carnage" is literally full of dark moods. Listening to this album really evocate ideas about death and about dying. That's how death metal should sounds like!

"Ungodly Carnage" is an album as from the 1990s. And that is true about everything - ideas, sound, cover. But do not think that it is just some ordinary retro. The opposite is true. It is rather a trip to the realm of the dead. How else to worship death than by old, genuine, honest death metal? I really like the slower, almost magical passages, breaking them into my head under the pressure. I enjoy all the rot, pus, rotten blood, skulls and bones that already long time rot in old graves. Yes, listening to AZATOTH is like an evening trip to an abandoned cemetery. Climb the graveyard wall and a completely different world opens in front of you. Do you also hear strange noises from the morgue? Do you recognize the lady with the scythe which you had a honor to meet this morning? And do you worship the old honest death metal like me? Then you shouldn't miss "Ungodly Carnage". Because it is excellent, it is great to listen to, and caused that your meat tear appart from your bones. Dust, rot, death! Death metal from old burial grounds!



Tracklist:
01. Intro
02. Vomiting God's Remains
03. Eschaton
04. Lunatic Butchery
05. Mortal Gods


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine