DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 26. září 2022

Recenze/review - SLAUGHTERDAY - Tyrants Of Doom (2022)

 

SLAUGHTERDAY - Tyrants Of Doom
CD 2022, F.D.A. Records

for english please scroll down

Zlo se neukrývá v temnotě, ale v našich zvrácených myšlenkách. Plazí se kolem nás jako jedovatý had, syčí a láká nás do svých spárů. Mnozí podléháme, máme jiný pohled a touláme se nočními ulicemi s touhou po krvi. Jako v hororových filmech, jako v hudbě, kterou nám předkládají SLAUGHTERDAY. Kapela, která nám letos předkládá své čtvrté dlouhohrající album. Je plné mrazivých, bolestivých melodií a starých death metalových rituálů. Smrdí hnisem a špínou.

I letos působí pánové jako démoni z dávných dob, kteří se vrátili, aby nás zničili surovými riffy, masivním a hutným zvukem i vokálem bestie. Báli jste se někdy cestou domů, když vás pronásledovaly přízraky? Potom je nahrávka určena i pro vás. Smrt číhá za každým rohem. 

Přestavte si staré zranění, které se znovu ozývá. Také cítíte, jak vám hnisá tělo? Podobné příznaky lze vypozorovat i u kapel typu AUTOPSY, ASPHYX, MASTER, CELTIC FROST, BLACK SABBATH, POSSESSED, kterými se Němci volně inspirují. Přidávají samozřejmě kus sebe samého, své myšlenky a nápady. Výsledkem je opět album, které vás spálí na popel. Pomalu, ale s kremační jistotou. "Tyrants Of Doom" nepostrádá chtěnou hororovou atmosféru. Nemrtví se opět probudili, aby o sobě dali vědět. A to pořádně hlasitě. Rakve pukají tlakem, kosti praskají a lebky se smějí do tmy. Pokud máte podobnou odrůdu smrtícího kovu rádi, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete hudbu, která se vám zaryje hluboko do paměti. Alespoň tak vnímám novinku já. Jako bych ležel v opuštěné márnici. Na stolech vedle mě se probouzejí první těla. Myslím si, že dnes bude dlouhá noc. Není divu, hrát nám k tomu budou SLAUGHTERDAY. Rána začala zase krvácet. Už to nebude dlouho trvat a přejdu na druhou stranu. Převozníkem přes řeku Styx mi bude album "Tyrants Of Doom". Bestie je opět zde! Zlo se neukrývá v temnotě, ale v našich zvrácených myšlenkách. Plazí se kolem nás jako jedovatý had, syčí a láká nás do svých spárů. Stačí jej jenom přijmout. Vynikající deska! Krvavé, temné death metalové kořeny!


Asphyx says:

Evil is not hidden in darkness, but in our twisted thoughts. It crawls around us like a poisonous snake, hissing and luring us into its clutches. Many of us succumb, we have a different perspective, and we wander the night streets with bloodlust. Like in horror movies, like in the music that SLAUGHTERDAY gives us. A band that this year presents us their fourth full-length album. It is full of chilling, painful melodies and old death metal rituals. It reeks of pus and filth.

Again this year, the gentlemen seem like demons from the old days who have returned to destroy us with raw riffs, massive and dense sound and beast vocals. Have you ever been scared on the way home when you were haunted by ghosts? Then this record is for you too. Death lurks around every corner.


Imagine an old wound echoing again. Do you feel your body festering too? Similar symptoms can also be observed in bands like AUTOPSY, ASPHYX, MASTER, CELTIC FROST, BLACK SABBATH, POSSESSED, which the Germans freely take inspiration from. Of course they add a piece of themselves, their thoughts and ideas. The result is again an album that will burn you to ashes. Slowly, but with cremation certainty. "Tyrants Of Doom" does not lack the desired horror atmosphere. The undead have woken up again to make their presence known. And loudly. Coffins burst with pressure, bones crack and skulls laugh in the dark. If you like this kind of death metal, don't hesitate a moment. You'll get music that will be deeply etched in your memory. At least that's how I feel about the new stuff. It's like lying in an abandoned morgue. The first bodies are waking up on the tables next to me. I think tonight is going to be a long night. SLAUGHTERDAY are playing for us. The wound has started bleeding again. It won't be long now before I'm on the other side. My ferry across the River Styx will be the "Tyrants Of Doom" album. The beast is here again! Evil lies not in the darkness, but in our twisted thoughts. It slithers around us like a poisonous snake, hissing and luring us into its clutches. All we have to do is embrace it. Excellent record! Bloody, dark death metal roots!


about SLAUGHTERDAY  on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - SLAUGHTERDAY - Ancient Death Triumph (2020)

Recenze/review - SLAUGHTERDAY - Abattoir (2018)
Recenze/review - SLAUGHTERDAY - Laws of the Occult (2016)Recenze/review - SLAUGHTERDAY – Ravenous (2014)

Rozhovor - SLAUGHTERDAY - Naše texty jsou ovlivněny hororovými příběhy H. P. Lovecrafta!

Interview - SLAUGHTERDAY - Our lyrics are influenced horror stories by H. P. Lovecraft!

Tracklist:
01. Intro
02. Mauled
03. Coffined Saviour
04. Necromantic Visions
05. Grave Nihilist
06. Pestilent Tombs
07. Tyrants Of Doom
08. Drown In Filth
09. Parasitic
10. Predator

band:
Jens Finger - Guitars, Bass
Bernd Reiners - Vocals, Drums

neděle 25. září 2022

Recenze/review - BLOODY REDEMPTION - Hit to the Gore (2022)


BLOODY REDEMPTION - Hit to the Gore
CD 2022, Awakening Records

for english please scroll down

U některých mrtvol může i po několika letech dojít k úniku smradlavé, červené tekutiny z úst. Obzvláště ty, které prodělaly za svého života souchotě, bývají někdy mylně považovány za stále živé. I když, znáte to, záleží na úhlu pohledu. Je to podobné, jako u muziky. O spoustě stylů jsme si už dávno mysleli, že zůstanou navždy pohřbeny několik metrů pod zemí, ale ony znovu vylezou na povrch a zničí vás. Podobný příměr se na slovenskou kapelu BLOODY REDEMPTION více než hodí. Za dobu své desetileté existence vydala pouze jedno album ("Infected Minds" (2017) - odkaz na recenzi je dole pod článkem).

Letos se země zachvěla, ďáblové zatančili další ze svých rituálních tanců a zombie znova vylezly z děr. A touží po čerstvé krvi. Alespoň tak vnímám novinku "Hit to the Gore" já. Je nebývale ostrá, stará a plesnivá, ale i zajímavá. A hlavně! Má v sobě takový ten nakopávající faktor, který uměly jenom staré legendy v devadesátých letech minulého století. V časech, kdy ještě převládaly pohřby do země. 


Protože jsem starý pes a protože už nějaké ty oživlé mrtvoly pamatuji, tak musím hrdě konstatovat, že jsem nenalezl na albu žádné slabé místo. Jasně, záleží jako vždy na úhlu pohledu, ale z hlediska zvuku, zaměření, nápadů, obalu, celkového provedení a dalších základních věcí, nelze mít námitek. Musíte samozřejmě rádi a často trávit svůj čas na opuštěných hřbitovech, ale to je snad každému jasné od prvního riffu. Osobně jsem si "Hit to the Gore" zařadil do svého playlistu hlavně proto, protože pánové dokáží napsat songy, které mě baví, drásají mě, rozumím jim. Surové, syrové, s notnou dávkou pradávné patiny, takové jsou skladby na této nahrávce. Pokud je totiž nějaké tělo dlouho pochováno v zemi, ve které nemá možnost se rychle rozkládat, zakonzervuje se. Podobný pocit mám i z BLOODY REDEMPTION. Z novinky na všechny strany cáká zkažená krev, takový ten hnis, který je potřeba, aby vše znělo jak má. A ono zní! Kapele se povedlo namíchat starý, chladně melodický, plesnivý koktejl, který by neměl chybět ve sbírce žádného pravého fanouška stylu. Osloví ale i ostatní. Vždyť, co může být lepšího, než noční výlet mezi hroby? Schválně, poslouchejte pečlivě! Během poslechu "Hit to the Gore" je totiž slyšet tichý šepot nemrtvých. A to je pro mě důkazem, že se jedná o desku, ke které se budu rád a často vracet! Hnilobný death metalový proces! 

Asphyx says:

Some corpses may leak a smelly, red liquid from their mouths even after several years. Especially those that have undergone consumption during their lifetime are sometimes mistaken for still being alive. Although, you know, it depends on your point of view. It's like music. A lot of styles we thought would stay buried a few feet underground forever, but they come up again and destroy you. A similar analogy is more than appropriate for the Slovak band BLOODY REDEMPTION. In its ten-year existence, it has released only one album ("Infected Minds" (2017) - the link to the review is below the article).

This year, the earth trembled, the devils danced another of their ritual dances and the zombies crawled out of their holes again. And they're thirsty for fresh blood. At least that's how I see the new "Hit to the Gore". It's unusually sharp, old and mouldy, but also interesting. And most importantly! It has that kick-ass factor that only the old legends of the 1990s could do. Back in the days when in-ground burials were still prevalent.


Because I am an old dog and because I remember some of the reanimated corpses, I must proudly say that I found no weak spot on the album. Sure, it depends on your point of view as always, but in terms of sound, focus, ideas, cover art, overall production and other basic things, there can be no complaints. Of course, you have to like and often spend your time in abandoned graveyards, but that's probably clear to everyone from the first riff. Personally, I put "Hit to the Gore" on my playlist mainly because the gentlemen can write songs that I enjoy, that move me, that I understand. Raw, brutal, with a certain amount of ancient patina, such are the songs on this record. After all, if a body is buried for a long time in the ground, where it doesn't have a chance to decompose quickly, it becomes preserved. I get a similar feeling from BLOODY REDEMPTION. From the new release, the rotten blood is dripping on all sides, the kind of pus that is needed to make everything sound as it should. And it does! The band has managed to mix an old, coldly melodic, mouldy cocktail that should not be missing in the collection of any true fan of the style. But it will also appeal to others. After all, what could be better than a night trip among the graves? By all means, listen carefully! As you listen to "Hit to the Gore", you can hear the quiet whispers of the undead. And this proves to me that this is a record that I will be happy to come back to often! A rotten death metal process!



about BLOODY REDEMPTION on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - BLOODY REDEMPTION - Infected Minds (2017)



Tracklist:
01. Unknown Evil (05:45)
02. Vultures Waiting (05:05)
03. Ancient Knowledge (04:28)
04. Hit to the Gore (04:28)
05. The Dark Sides of a Human Soul (06:01)
06. Beyond the Truth (05:49)
07. Shotgun Lullaby (04:08)
08. Rupture of the Dam (05:12)





PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý sedmdesátý - Fany a Magda


Příběh tří stý sedmdesátý - Fany a Magda

Asi to byl někdo z faváků, kdo mi jej dal do ruky, nevím, to už si nepamatuji. Na letáček o výměnných pobytech ale ano. Psali na něm, že v týdnu před vánocemi, když už je každý se svými rodinami, si můžete trošku přivydělat. Domů se mi nechtělo. Blondýnka mi odjela a docela jsem se nudil. Kývl jsem. Nevzali mě kvůli angličtině, zase tolik jsem neuměl, ale spíš kvůli tomu, že měli více studentů ze zahraničí, než lidí. Měl jsem dostat na starosti dva studenty, provést je městem, pomoc jim s ubytováním. Oni se přes den učili na favce biomechaniku a odpoledne měli být se mnou. Zavolal jsem den předtím na telefonní číslo z letáku. Organizace v Plzni vždy vázla. Slečna ze sekretariátu nic nevěděla. Tak jsem se opil večer v hospodě. Sám s knihou. Usnul jsem jak kdybych skládal uhlí. 

Hello, hello...probudí mě taková hezká tvář. Paní kolem třicítky, krásně upravená, klepe na dveře. Právě rozděluje studenty. Vedle v pokoji je volno a ke mě najednou vběhnou dvě nádherný holky a začnou brebentit. Mám na sobě jen trenýrky a z koše vylekaně vylétávají mušky košatky. Stydím se za ten bordel. Jedna se jmenuje Fany, je z Francie a krčí znechuceně nosík. Druhá Magda z Litvy. Ta se mi děsně tlemí. Rychle se obleču, něco blekotám a lituju, že jsem na ně sám. Sranda je, že Fany neumí pořádně anglicky, bude chodit na hodiny v němčině a Magda sice umí, ale asi tak jako já. Babylon začíná. Marně hledám slovíčka a občas sklouznu i do ruštiny. Tam se aspoň Magda chytne. Ukážu jim, kde je záchod, koupelna, kde budou spát. Ledničku naházím komplet mimo chlastu do pytle a omluvím se. Vynesu hromadu bordelu. Taky mi to mohli říct den předem. 

Je víkend a máme půlku soboty a neděli pro sebe. Tak a co teď s nima? Vezmu foťák, že je jako vyfotím. Naštelujou se jak modelky a protože je to baví, tak jej vezmu s sebou. Chci jim ukázat Plzeň, ve které znám jen nádraží a hospody. Jdeme na náměstí, do kostela, do podzemí, zkusím pivovar, ale to je nebaví. Francouzka navíc skoro nepije, zato Magda kýve na každou hospodu. Že půjdeme dovnitř. Jenže děvčata, nemám zase tolik peněz, nikdo mi navíc neřekl, co a jak. Prostě studentská rada a sekretariát, to je něco jako Český dráhy a Česká pošta dohromady. Platím celý víkend ze svého. Dokonce si musím jít půjčit. Štve mě to, asi kdyby to byli dva kluci, tak bych je poslal někam, ale takhle chci hájit naše barvy se ctí. Jsem samozřejmě naivní, ale snažím se. 

Když se zeptám, co holky pijí, tak Fany mele něco o pastisu, který si navíc ředí vodou. Musím pro něj přes půl města. No, Plzeň je pro turisty na jeden den, moc toho tady není. Je nám koneckonců dvacet a třeba zoo nás moc neoslovilo. Nakoupím pivo, vodku, říkám si, že udělám Magdě radost. A taky že jo. Odvážou se obě. Už kolem šesté večer jsou zralé na pařbu. Tak a teď to bude podle mě. Jdeme Na kurty. Leju do nich, co se dá. Koupím jim guláš, jakože typické jídlo. Ostatní kluci a holky chodili po galeriích, do divadla a my do pajzlů a klubů. Fany občas zírala, tohle doma asi nemají, ale celkově mi přišly holky hrozně spokojený. V neděli dopoledne, když jsem ráno zaslechl symfonii u záchodové mísy, jsem se zeptal, zda nepůjdeme zase do hospody. Obě ihned odběhly na záchod. Musel jsem se smát.

U nás to děláme tak, že se jdeme chvilku projít. Tady si na východě, Rusáci nás tu drtili spoustu let. Jsme a ještě hodně dlouho budeme poznamenaný komoušema. Magda přikyvuje a já už druhý den zjišťuji, jak plynule přecházím z němčiny do angličtiny. Kdyby mě slyšela naše učitelka, tak mě asi na místě odstřelí, ale alkohol v tomhle dokáže divy. Měl bych pro vás koncert, děvčata. Obě se začnou chystat. Líčí se snad dvě hodiny. Chodí se ukazovat v šatičkách a já je brzdím, že to není nic nóbl. Naopak. Ale ony se chtějí ukázat. Jsou mladý a hezký, rozhodně jim v tom nebráním. I já si vezmu čisté triko. Kouřím už před kolejí a přemýšlím o tom, proč zrovna já mám nejhezčí studentky. Když totiž potkám ostatní, tak ti mají takový klasický šprty. Neusmějou se. Jsou obrýlení s ošklivými obroučkami. Ve svetrech a i když je vidět, že jsou odjinud než z Čech, tak z nich ta chytrost doslova tryská.

Jde se. Snažím se zpívat Beatles, protože to jsou snad jediný texty, který si pamatuju. Ale je to falešně a asi blbě, protože se sice přidají, ale každý zpíváme trošku jinak. Děsně se tomu tlemíme a mě je najednou s nima hrozně dobře. Několik skladeb nás spojí. Vyberu lepší hospodu, i když už jsem s prachama v mínusu. Magda je přesně můj typ, ale z pohybů Fany vycítím více. Ona se mnou flirtuje. Ale třeba to u nich dělají běžně. Nevím, nechci vědět, já chci jen blondýnku. Trošku se připijeme a pak je vezmu do Divadla pod Lampu. Hrají tam nějací místní blackeři. Pár pomalovaných fanoušků je děsně vyděsí už na chodbě, ale pak si to začnou užívat. Fany sice mluví o Helloweenu a Magda o nějakým jejich svátku, ale to jen do té doby, než začnou kluci hrát. Pravděpodobně to byli Sorath, ale to fakt netuším. Abych pravdu řekl, tak jsem se točil spíš kolem holek. 

Dají si dvě další piva a i když vypadají a je na nich znát, že sem vůbec nepatří, chytne je to. Jde se pařit. Skáčeme, mají rozmazaný šminky, už nejsou tak elegantní, ale jsou z nich dvě divoký šelmy, samice. Udýchané se se mnou pořád objímají a mám co dělat, abych je neohnul rovnou pod pódiem. Má to neskutečný grády. Užíváme si, že jsme mladí. Někdo na nás sice divně kouká, protože nemáme black metalové stejnokroje, ale nám to vůbec nevadí. Jakmile dohraje poslední song, mizíme. Fany se pořád vine, jak neumí chlastat, tak by byla hrozně snadnou kořistí. Ale jsou tu na výměnném pobytu, nepřijely otěhotnět. Magda zpívá nějakou smutnou písničku v ruštině. Nerozumím ji, možná ani není rusky, ale v litevštině. Je ale krásná, ona má zvonivý hlas a v něm spoustu vášně. Když dozpívá, začne zase Fany. Musí na nás být krásný pohled. Takhle má probíhat spolupráce mezi národy. Když jsme kousek před kolejí, kolem šíleně mrzne.

Přesto jsme rozhalení a vyfukujeme oblaka z dechu. Vezmu je kolem pasu a šeptám jim česky do ouška, jak jsou krásný, co bych s nima dělal, ale nemůžu, vlastně se tak trošku i omlouvám, protože kdybych je potkal ještě na jaře, bylo by to hodně divoký. Každý mluvíme úplně jinou řečí, jak jsme opilí, tak to vůbec nevadí, protože si rozumíme. Magda se pak přímo na cestě pozvrací. Držíme ji hlavu a podám ji kapesník. Poděkuje a usměje se. To víš holka, rum je rum. Smíchali jsme toho až běda. Když to vidí Fany, tak to na ni taky přijde. A tak jsem jediný, kdo to ustál. Propaguji náš národ vskutku dobře, zdá se. Jsme na pokoji, vytáhnu ještě nějaký piva a najednou se nikdo nezdráhá. Pijeme až do rána, kdy je musím odvést do školy. Jdeme přes pole, loučíme se před vchodem. Jdu si lehnout. Snad se dobře bavily.

Jdu nakoupit a už z dálky na mě volají. Jste nějaký čerstvý, říkám jim a ony že na přednášce spaly. Takhle z vás ale nic nebude, snažím se vysvětlit, ale ztratí se to opět v překladu. Už umí pár českých slov - dáme pivo a Jakub je sexy. Tomu se děsně smějí. Předhodím jim paštiku a rohlíky. Odpoledne je na koleji učím metalové postoje, jak se správně hrozí. Chvílemi, samozřejmě s přispěním rumu, se smějeme tak, že nám tečou slzy. Otevřeme piva, chvilku ještě kecáme. Jednoduché věty, ale zjišťuju, že máme vlastně stejný radosti i problémy. To, co nemohly generace našich předků zažívat, právě vnímám všemi póry celého těla. Tohle je svoboda, přátelé. Pokud nejsi kretén, můžeš být z druhého konce světa a pokecáme. Měl jsem štěstí. Kdysi na Georgeho, teď na holky. Moje první reálné a osobní zkušenosti s cizinci byly skvělé. Zvu je Na kurty. To u nás v Čechách, se chodí do hospody skoro každý den. Fakt? Ano, my jsme takoví Švejci. Tenkrát to tak opravdu bylo.

Všechno se opakuje víceméně celý týden, až na sobotu, kdy má být rozlučka i s ostatními. Pořádá se v jednom klubu v Plzni. Hraje tam intoušská jazzová kapela. Všichni chodí s talířky, srkají levné šampaňské. Tedy až na mě a Fany s Magdou. My sedíme pár hodin na baru, lejeme pivo a rumy. Když už je nálada, tak tančíme, děláme ostudu. Je hrozně super vidět, jak mají rozpuštěné vlasy, hází hlavou a kroutí zadkama. Byl bych asi dobrý průvodce. Moc toho se mnou neviděli a tipnul bych si, že se toho ani moc nenaučily, ale rozhodně na mě nezapomněli. Psali jsme si dlouhé roky. Dodnes od nich dostávám pohledy. Z Litvy i Francie. Když se loučíme před odjezdem, obě pláčou. Pořád dokola říkají, že Jakub je sexy a že chtějí pivo. Jsem děsně hrdej a mávám jim, dokud nejsou za zatáčkou. Bude se mi stýskat. Nemyslete si. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 24. září 2022

Interview - FLESHROT - Morbid, dirty, wicked death metal blood!

Interview with death metal band from United States - FLESHROT.

Answered Phil (Guitars, Vocals), thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - FLESHROT - Unburied Corpse (2022):

Ave FLESHROT! I have never found any interview with you in Czech language. I will ask you first to introduce the band to the readers who do not know you yet. You can start from the beginning and take us throw the whole history of FLESHROT.

Cheers! Thanks for asking us to do this interview. We started Fleshrot in 2019 in Lubbock, Texas. The band was originally formed by me(Phil) and Tanner. Soon after we were joined on bass by AB. A little later we we were joined by Casey on second guitar.


This year, you have just released the new album „Unburied Corpse“. Again, it's a dark, harsh and honest death metal. Did you access to the recording process differently than last time or did you choose verified practices?

We recorded pretty much the same way as we always have the only difference is we sent it out to Dan Lowndes at Resonance Sound Studios to mix and to Greg Chandler at Priory Recordings for the masters. Insanely good dudes to work with and we were fans of their bands prior to working with them so that’s always fun to be able to do. Recording the album took some time though as we really wanted to put out the very best record we could. A lot of changes and re recording but in the end we are satisfied.

The new album seems to me more complicated, perhaps initially less accessible, at the same time incredibly dark and evil. Was it intentional? How did the album originate and how did you compose the music?

Yeah it was very intentional. We really found our sound and what we wanted to do while writing the record. We wanted it to be heavy but still catchy. Gross as fuck and evil but still consumable. All of the songs were written in my office by me or by me and Tanner at our practice space. We wrote a lot of songs that didn’t end up making the record. We decided to make it quick, short and to the point. No bull shit interludes or anything like that. Just pure fucking brutality no filler. We recorded the album locally with friends, mostly in my office that I call The Morgue.


I have a „Unburied Corpse“ in my MP3 player and I have to say that this album literally engulfed me. These are not just great ideas but also sound is simply devastating. I'm sitting in the tram, and suddenly I find myself shaking my legs. I have a feeling to start moshing. If I weren’t so old, I would probably start to. Where did you record and who is signed under mastering?

That’s awesome and exactly what we would hope to evoke from someone listening to us. Like I mentioned in the last question, we recorded everything locally with our friends Duncan and Jonah. We sent it to Dan Lowndes to mix and Greg Chandler mastered it.

Who is the author of lyrics on „Unburied Corpse“? What are they talking about? Where do you get inspiration for themes?

I wrote all of the lyrics for the album too. Each song I just wanted to be another take of terror. I’ve always loved writing lyrics so I wanted the songs to come off in that way. Each song is about a different killer and different techniques they use to kill and torture. I took a lot of inspiration from horror movies obviously but also from Spawn comics and from things I’ve seen on the news in real life.


Who is signed under the cover of „Unburied Corpse“? I like his work very much. How did you choose the motif for cover?

Brad Moore did the UK version and Chamber Realm did the USA version. The USA version was intended to be the official art but we ran into some problems getting it all put together so we decided to try out two different versions. For Brad’s art we were wanting something simple but impactful that really captured the feeling of the album. Both pieces really compliment the record in their own ways and we’re very stoked to have them both.

When we look back at the beginning ... What was the first impulse to found the band? And why the brutal death metal? It's not the typical style which can would give you great "glory".

Tanner and I started the band to play death metal and that’s it. We had talked about it for a while and finally pulled the trigger on it. It’s been a great experience being in a band with him and writing this music together. Our only goal was to write shit that we liked. We were originally influenced by undergang, anatomia, witch vomit and other modern bands but still wanted to sprinkle in some cannibal corpse and suffocation vibes in there too. We aren’t trying to get rich off of this anyways so we’ll always play what we want to regardless.


You come from Texas and you play extreme death metal. Our readers would certainly wonder how the death metal scene works in Texas. To tell you the truth, so lately I hear only the great bands from there. Does this mean that the scene there is so strong at the moment? What about concerts, how many people coming to them?

The scene here in Texas is and has always been incredible. We’re lucky to be a part of it. Where we are in Lubbock though we’re quite a bit away from a lot of the bigger bands and shows so we don’t get as many cool shows out here. We usually have to drive 6 hours or more to play a show. We enjoy it though, we love getting out of town and seeing friends from all over. I’ve been involved in the metal and hardcore scene in texas for half my life now and it’s truly a special thing here. People have a lot of pride in what they do and they work hard here. The shows are always fuckin sick. Packed out and fun with lots of energy. We prefer playing small intimate shows with no stage and having everyone right in our faces having a good time.

From your music is possible to feel that you are influenced by American death metal school and as well by the old European bands. How do you feel about it as a fan? Do you prefer the original death metal of the 1990s or do you get inspiration as well from the new albums? If yes so I am wondering which bands had the greatest impact on FLESHROT.

I’m a huge fan of the 90’s stuff and probably take the most inspiration from those records and demos from those days. Autopsy is a big influence on us. I listened to the Abhorrence EPs and demos a lot while writing. Newer bands we like are cerebral rot, undergang, witch vomit, innumerable forms, fetid, phantasmagore, faceless burial, etc. There’s a lot of great newer bands that deserve the recognition. I think death metal is the best it’s ever been right now even though I find myself listening to the older stuff more most of the time.


What about you and concerts in general? Are you a band that goes for concerts anytime you can or you are picky about where you will play? Do you have a dream, maybe a group you would like to go with for a tour or festival, a city where you would like to perform?

We play when we can. We have families and kids as well as full time jobs so we are very intentional about what we play because we don’t get to play all the time like some bands do, so when we can we’ll usually book it all ourselves and ask the bands we want to play to play. Our dream and really only goal this whole time is to play Europe and that is hopefully going to be happening very soon for us. We’d love to play with our friends in Phantasmagore one day but really we’re down to play with anyone.

I'm going to listen again your new album „Unburied Corpse“. I have to say that for me personally, this is basically a perfect death metal work. Totally inferno. I wish big success to your record and to get this album to as many people as is possible. This album deserves it. I wish you all the best in your personal life. Whatever you do and the last words are yours. If you want to tell something to fans, labels, promoters, you have space here..... Thank you for the interview and I am looking forward to seeing you live!

Thank you for asking us to do this interview man! I really enjoyed it and thank you for the kind words about the album. Want to say hello to Sean at desert wastelands and Jesus at me Saco un ojo. Thank you to all of our fans for buying and supporting the record. We hope to have more music for you all soon and we hope to be in your city to rot for you live someday.

Recenze/review - FLESHROT - Unburied Corpse (2022):





------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - FLESHROT - Morbidní, prašivá, zkažená death metalová krev!

Rozhovor s death metalovou skupinou z USA - FLESHROT.

Odpovídal Phil (kytara, zpěv), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - FLESHROT - Unburied Corpse (2022):

Ave FLESHROT! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií FLESHROT.

Nazdar! Děkujeme za zájem o rozhovor. Fleshrot jsme založili v roce 2019 v Lubbocku v Texasu. Kapelu jsem původně založil já (Phil) a Tanner. Brzy poté se k nám na basu přidal AB a o něco později Casey na druhou kytaru.


Letos jste vydali stále čerstvou novinku „Unburied Corpse“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý death metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?

Nahrávali jsme v podstatě stejným způsobem jako vždycky, jen s tím rozdílem, že jsme to poslali Danovi Lowndesovi do Resonance Sound Studios, aby to smíchal a Gregovi Chandlerovi do Priory Recordings, aby to zmasteroval. Jsou to šíleně dobří chlápci a my jsme byli fanoušci jejich kapel už předtím, než jsme s nimi začali spolupracovat, takže je to vždycky radost. Nahrávání alba nám ale zabralo nějaký čas, protože jsme opravdu chtěli vydat tu nejlepší desku, jakou jsme mohli. Hodně jsme toho měnili a přehrávali, ale nakonec jsme spokojení.

Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?

Ano, bylo to velmi záměrné. Při psaní desky jsme opravdu našli náš zvuk a to, co jsme chtěli. Chtěli jsme, aby muzika byla těžká, ale zároveň chytlavá. Hnusná a zlá, ale pořád konzumovatelná. Všechny skladby jsem napsal já, nebo já a Tanner v naší zkušebně. Napsali jsme spoustu skladeb, které se nakonec na desku nedostaly. Rozhodli jsme se, že ji uděláme rychle, krátce a věcně. Žádné blbé mezihry nebo něco podobného. Prostě čistá brutalita bez výplně. Album jsme nahrávali tady s přáteli, většinou v mé zkušebně, které říkám Márnice.


Mám „Unburied Corpse“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?

To je úžasné a přesně to bychom chtěli, aby se dělo, když nás někdo poslouchá. Jak už jsem zmínil v předchozí otázce, všechno jsme nahrávali tady s našimi přáteli Duncanem a Jonahem. Poslali jsme to Danu Lowndesovi, aby to smíchal a Greg Chandler to zmasteroval.

Kdo je autorem textů na „Unburied Corpse“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Všechny texty na album jsem napsal já. Chtěl jsem, aby každá skladba byla jen dalším zachycením hrůzy. Vždycky jsem rád psal texty, takže jsem chtěl, aby skladby vyzněly v tomto duchu. Každá skladba je o jiném vrahovi a různých technikách, které používá k zabíjení a mučení. Hodně inspirace jsem samozřejmě čerpal z hororů, ale také z komiksů Spawn a z věcí, které jsem viděl ve zprávách, v reálném životě.


Kdo je podepsán pod obalem novinky „Unburied Corpse“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?

Brad Moore vytvořil britskou verzi a Chamber Realm americkou verzi. Verze pro USA měla být oficiální grafikou, ale narazili jsme na problémy, jak ji dát dohromady, tak jsme se rozhodli vyzkoušet dvě různé verze. U Bradovy grafiky jsme chtěli něco jednoduchého, ale působivého, co by opravdu vystihlo atmosféru alba. Obě díla svým způsobem desku opravdu doplňují a jsme nadšení, že máme obě.

Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

S Tannerem jsme založili kapelu, abychom hráli death metal a to je vše. Nějakou dobu jsme o tom mluvili a nakonec jsme se do toho pustili. Byla to skvělá zkušenost být s ním v kapele a psát tuhle muziku společně. Naším jediným cílem bylo psát sračky, které se nám líbí. Původně jsme byli ovlivněni Undergangem, Anatomií, Witch Vomit a dalšími moderními kapelami, ale pořád jsme tam chtěli nasypat i nějaké ty Cannibal Corpse a Suffocation vibrace. Nesnažíme se na tom zbohatnout, takže budeme vždycky hrát to, co chceme.


Pocházíte z Texasu a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje v Texasu death metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Scéna v Texasu je a vždy byla neuvěřitelná. Máme štěstí, že jsme její součástí. V Lubbocku jsme ale docela daleko od větších kapel a koncertů, takže tu nemáme tolik skvělých koncertů. Obvykle musíme jet šest a více hodin, abychom si zahráli. Ale užíváme si to, rádi vyjedeme z města a vidíme se s přáteli z celého okolí. V texaské metalové a hardcorové scéně se pohybuji už půlku života a je to tu opravdu výjimečné. Lidé jsou hrdí na to, co dělají a tvrdě makají. Koncerty jsou vždycky kurevsky ujetý. Plné sály a zábava se spoustou energie. Nejraději hrajeme na malých komorních koncertech bez pódia, kde máme všechny přímo před očima a skvěle se bavíme.

Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na FLESHROT největší vliv.

Jsem velkým fanouškem devadesátých let a asi nejvíc inspirace čerpám z desek a demáčů z té doby. Autopsy na nás mají velký vliv. Při psaní jsem hodně poslouchal EP a dema Abhorrence. Z novějších kapel se nám líbí třeba Cerebral Rot, Undergang, Witch Vomit, Innumerable Forms, Fetid, Phantasmagore, Faceless, Burial atd. Je spousta skvělých novějších kapel, které si zaslouží uznání. Myslím, že death metal je teď nejlepší, jaký kdy byl, i když většinou poslouchám spíš starší věci.


Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?

Hrajeme, když můžeme. Máme rodiny a děti a také práce na plný úvazek, takže si velmi pečlivě vybíráme, kde budeme hrát, protože nemáme možnost hrát pořád, jako to dělají některé kapely, takže když můžeme, většinou si všechno zajistíme sami a vybereme si kapely, které s námi zahrají. Naším snem a vlastně jediným cílem za celou dobu je zahrát si v Evropě a to se nám snad brzy splní. Rádi bychom si jednou zahráli s našimi přáteli z Phantasmagore, ale opravdu jsme ochotni zahrát si s kýmkoli.

Jdu si vaši novou desku „Unburied Corpse“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří a poslední slova jsou tvoje. Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!

Děkujeme, že jsi nás požádal o rozhovor! Opravdu jsem si ho užil a děkuji za milá slova o albu. Chtěl bych pozdravit Seana z Desert Wastelands a Jesuse z Saco Un Ojo. Děkujeme všem našim fanouškům za to, že si desku koupili a podpořili ji. Doufáme, že pro vás všechny budeme mít brzy další hudbu a doufáme, že se někdy objevíme ve vašem městě, abychom pro vás mohli zahrát naživo.

Recenze/review - FLESHROT - Unburied Corpse (2022):





------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 23. září 2022

Recenze/review - HELLFUCK - Diabolic Slaughter (2022)


HELLFUCK - Diabolic Slaughter
CD 2022, Godz Ov War Productions

for english please scroll down

Chodím kolem hřbitovní zdi každý den. Už dávno jsem si zvykl na šramot kostí, na výkřiky nemrtvých. Pokaždé se těším na podzim, když padne mlha a svět budete zase o nějaký řád temnější. Poslouchám muziku, abych si připomněl, že i já jsem smrtelný. Tentokrát jsem zvolil polské maniaky HELLFUCK. Stačilo pár prvních riffů, abych se ocitl v době svého mládí. V časech, kdy se pohřbívalo hlavně do země.

Hrubý a surový thrash metal s notnou příměsí blacku. Navíc od muzikantů, kteří perfektně rozumí svému řemeslu. V čele téhle smečky démonů totiž nestojí nikdo jiný, než Skullripper, který působí také ve skvělých AZARATH a EMBRIONAL. Šel jsem tedy na jistotu a mé černé domněnky byly potvrzeny -  jedná se přesně o ten druh masakru, u kterého nadskakují víka od rakví.


HELLFUCK porcují maso v rytmu třeba takových SODOM, SLAYER, KREATOR, PROTECTOR, v temných pasážích pak AURA NOIR, WARFIST, HELLHAMMER, NIFELHEIM, DESTROYER 666 a spousty dalších prokletých. To ale není zase tolik důležité. Hlavní je, že se jedná o stylovou lahůdku pro všechny gurmány. Hudba zde sice není ničím převratná, ani výjimečná, ale deska se poslouchá tak nějak sama. Doporučuji k nově otevřenému pivu i rakvi. "Diabolic Slaughter" jsem si nejvíc užíval ráno cestou do práce, když jsem potřeboval vlít trošku energie do žil. A nebo v pátek, když jsem byl unavený a mým nejlepším společníkem byli kamarádi ze starých časů a lahev něčeho dobrého. Poláci vás vezmou na výlet do staré márnice, kde tančí jen ty nejkrásnější zombie. Jsou cestovateli v čase, kterým se povedlo vyvolat ducha dávno mrtvých předků. Džínové bundy poseté nášivkami, vlasy do půl zad. Temnota a prach, pod pódiem je velký mosh-pit. Přesně takhle to mám rád, přesně takhle se mi to líbí. Bouchám pěstí do stolu a mám sto chutí rozmlátit kladivem televizi, počítač i telefon. Stejně jsou všude jenom lži. Pravda se ukrývá jenom v hudbě a na ulici. Přidávám hlasitost až na hranu bolesti. Ano, přiznávám se bez mučení, tahle deska mě hodně baví. Doma, v práci, i na hřbitově. Masakr v márnici! Black thrash metalový útok ze záhrobí!


Asphyx says:

I walk by the cemetery wall every day. I got used to the crunch of bones, the screams of the undead. I always look forward to autumn, when the fog falls and the world is an order of magnitude darker. I listen to music to remind myself that I, too, am mortal. This time I've chosen Polish maniacs HELLFUCK. The first few riffs were enough to take me back to the time of my youth. A time when burying was mostly in the ground.

Rough and raw thrash metal with a little bit of black metal. And from musicians who understand their craft perfectly. At the head of this band of demons is none other than Skullripper, who is also in the great AZARATH and EMBRIONAL. So I went for the safe bet and my black assumptions were confirmed - this is exactly the kind of carnage that makes coffin lids pop.


HELLFUCK butchers the flesh to the rhythm of such as SODOM, SLAYER, KREATOR, PROTECTOR, and in the darker passages AURA NOIR, WARFIST, HELLHAMMER, NIFELHEIM, DESTROYER 666 and a lot of other cursed ones. But that's not so important. The main thing is that this is a stylish treat for all gourmets. The music here is not anything groundbreaking or exceptional, but the album kind of listens to itself. I recommend it with a newly opened beer and a coffin. I enjoyed "Diabolic Slaughter" the most on my morning commute to work when I needed a little energy in my veins. Or on Fridays when I was tired and my best companions were friends from the old days and a bottle of something good. The Poles take you on a trip to an old morgue where only the most beautiful zombies dance. They are time travellers who have managed to summon the spirit of long-dead ancestors. Denim jackets covered in patches, half-back hair. Dark and dusty, with a big mosh-pit under the stage. That's the way I like it. I'm pounding my fist on the table and I'm ready to smash the TV, the computer and the phone with a hammer. It's all lies everywhere anyway. The truth is only in the music and on the street. I turn the volume up to the edge of pain. Yes, I confess without torture, I'm enjoying this record a lot. At home, at work, in the cemetery. Massacre in the morgue! Black thrash metal assault from beyond the grave!


Tracklist:
01. Religious Scum
02. War Obsession
03. Reigning in Hell
04. Angel's Disgrace
05. God in Flames
06. Time to Suicide
07. Church - Pigsty of Nations
08. H.M.S.T.O.P.S
09. The Vampiric Oath 10. Despise the Priest

Line-up:
Skullripper - Guitar, Vocals
Nelek - Guitar 
Armagog - Bass
Darek Mlody - Drums


KNIŽNÍ TIPY - Pavučina snů - Stephen King (2001)


Pavučina snů - Stephen King
2001 (2002), Beta-Dobrovský, Knižní klub

Zrovna přivezli další tělo. Přistávající vrtulník, který neznamenal nic jiného, než další bolest a utrpení. Nebyl jsem na to ještě zvyklý, sloužil jsem na civilní službě v nemocnici teprve druhý týden. Byl to pro mě šok, temnota. Hodně mě to změnilo. Začal jsem si vážit obyčejných věcí. Třeba, že si zalezu odpoledne doma do kouta a budu si číst. Nejdřív jsem se nemohl soustředit, viděl jsem až příliš krve, ale nakonec mě Stephen King a jeho Pavučina snů chytla. Je totiž skvěle napsaná. Se spoustou nápadů. Zajímavá i napínavá. Nechala mě na chvilku zapomenout. Na krev, na bouračky, na vyděšené pohledy lidí, kteří mají šílený strach. A ano, umíralo se. Poměrně často. Někdy jsem chodil zvracet ven, na čerstvý vzduch. Svět nebyl zrovna spravedlivé místo k žití. Ani ke smrti.

Měl jsem za sebou již spoustu Kingových knih, ale Pavučina snů ve mě zůstala tak nějak víc otisknutá. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem byl na civilní službě nebo tím, že je opravdu parádní, ale to je vlastně jedno. Když totiž smícháte UFO, telepatii a čtenářům notoricky známé město Derry, musí z toho vzniknout další symfonie. S touhle knihou dle mého zažívá King jeden ze svých vrcholů. Mám jej rád pro jeho řemeslnou zručnost, perfektní popis postav, ale hlavně proto, že je úžasným vypravěčem. A pro mě navždy autorem, který mi pomohl přežít. Abych se nezbláznil. Kamarádi, kteří šli na vojnu, jenom chlastali, lovili místní dívky a vyprávěli jak se nudí, jakej je to vopruz. Já vozil utržené ruce, asistoval při operacích hlavy. Představoval jsem si, že je to jenom zlý sen, ze kterého se jednou probudím. Jsem na podobné věci moc citlivý a vnímavý. Pomalu jsem si sice "zvykl", ale byly chvíle, kdy mi bylo hodně těžko. Ale nebudu vás tím zatěžovat.

Ne, film se mi nelíbí a nepovedl se. Ale kniha je přesnou definicí toho, co mám na čtení rád. Neuvěřitelná fantazie, silný příběh, spousta zajímavých momentů. Dodnes jsem nepochopil, proč je King řazen mezi "brak". Ale to asi jen intelektuálové nedokáží pochopit, že čtení by mělo také bavit. Poprvé jsem knihu četl v období, kdy to se mnou moje milá neměla vůbec lehké. Moc jsem nemluvil, klepaly se mi ruce a budil jsem se ze spaní. Připadal jsem si jako houba, která nasává všechno špatné a časem se rozpadne na tisíc kousků. Moc jsem v té době nepil, ani neposlouchal muziku. Nešlo to. Chodili jsme do přírody a četl jsem si. Zbytečné mi připadalo jídlo. Třeba maso jsem nedokázal pozřít. Vytvořil jsem si svůj svět, daleko od všeho zlého. Byl vystavěný z knih. Byla ale jedna první, která celé tohle šílenství začala. Pavučina snů. Chtěl jsem být v lovecké chatě ve vánici. Nebo raději ne? 

V Pavučině snů se dotkl King sci-fi. A udělal to způsobem sobě vlastním. Stal se pro mě nejen autorem děsivých příběhů, ale i spisovatelem, který perfektně píše i jiné odnože. Kniha měla 600 stran a přečetl jsem ji ihned dvakrát. Zůstala ve mě, jako krvavá rýha. Pálila mě a uklidňovala zároveň. A když jsem se k ní vrátil po letech, bylo to jako obřad. Přijímal jsem knihu znova a vzpomínal. Nedokázal jsem se tomu ubránit. Vyprávěl jsem o tom manželce a ona mi říkala, že si schválně Pavučinu snů také přečte. Neznala ji a myslím si, že nás tahle knížka ještě víc spojila dohromady. Má v sobě totiž něco magického. Ano, dlouho jsem hledal to správné slovo a myslím, že magická je opravdu nejlepší. Ale je také prostým faktem, že k ní mám osobní vztah. Tak by to mělo být, nemám pravdu?

Dokonce, když byly děti malé, tak jsem jim některé děsivější pasáže vyprávěl na chalupě. Když byl kolem sníh. Zaklepal soused a dodnes si úryvky textu moji milí pamatují. Je to vlastně zvláštní. Knížky jsou pro mě tak trošku něco jako droga. Když mi je smutno, když mi připadá svět divný nebo zažiju něco ošklivého v práci, tak se k nim uchyluji čím dál tím častěji. Hledám v nich klid a většinou jej i nacházím. Zajímavé co? Napínavé příběhy, které zklidní moji mysl. Je to vlastně paradox, který pochopí jen čtenáři. Troufám si tvrdit, že Pavučina snů patří k jedněm z mých nejoblíbenějších knížek. Možná je to kvůli tomu, kdy a jak jsem ji četl a nebo možná kvůli tomu, jak je skvělá. Alespoň pro mě. 

Tak to by byl můj dnešní tip pro vás. Je pátek, víkend za dveřmi. Doporučuji dlouhou procházku v lesích (koukat do zeleného je pro mě už dávno povinnost) a pak...schválně, co myslíte. Jasně, křeslo, lampička, tichý kout a třeba zrovna Pavučina snů. Mějte se co nejlépe a děkuji za pozornost.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kdysi dávno se v prokletém městě Derry (dějišti klasických románů To a Nespavost) spojili čtyři kluci a odhodlali se ke statečnému činu. K činu, jenž je všechny změnil způsobem, který nikdy nebudou schopní pochopit. Teď, o pětadvacet let později, jsou z kluků dospělí muži, každý se svým vlastním životem a vlastními starostmi. Ale vzájemné pouto přetrvalo.
Každou loveckou sezónu se čtveřice znovu schází v lesích severního Maine. Letos do jejich chaty zabloudí dezorientovaný cizinec, který mumlá cosi o světlech na obloze. A jeho nesrozumitelné blouznění se brzy ukáže až nepříjemně blízké pravdě. Zanedlouho jsou čtyři přátelé vtaženi do děsivého souboje se stvořením z jiného světa. Jejich jediná naděje na přežití leží ve společné minulosti - a v pavučině snů...

------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 22. září 2022

Recenze/review - MONASTERY - Divine Damnation (2022)


MONASTERY - Divine Damnation
CD 2022, HAMMERWORLD RECORDINGS

for english please scroll down

Zlo se ukrývá někde hluboko uvnitř. V hlavě i ve shnilém břiše. Snaha ovládnout, zničit, ponížit. Kus bestie je v každém z nás, ale většina ji dokáže zkrotit. Jsou ale jedinci, kteří jsou stále na lovu. Přicházejí z temnoty. Plni špíny a hnisu. Nechceš se s nimi setkat, přesto pomalu ovládají tenhle svět. Stačí si přečíst zprávy. Apokalypsa už dávno začala. Pracujeme na ní pomalu, ale jistě. Umíráme zaživa. Pochodujeme na smrt. A ještě se u toho usmíváme. 

Bojovat proti bestiím se dá různými způsoby. Slovem i silou, ale já mám stejně nejraději hudbu. Takovou, která si mě postupně podmaní, získá na svoji stranu. Mám rád energii a sílu, čerpám ji, nasávám. Pro další boj s přízraky. Dovolte mi, abych vám představil maďarské MONASTERY. Kapelu, která hraje syrový, surový death metal. A umí jej na výbornou! Jen pro zajímavost, poprvé jsem se s nimi setkal až letos na festivalu SYMBOLIC. Hrají od roku 1989, měli několik přestávek. Letos přicházejí s novou deskou "Divine Damnation", u které se probouzí démoni!

Kapela nám jasně a zřetelně ukazuje, jak se mají skládat silné melodie. Ano, na skvělých, zajímavých riffech je jejich hudba postavena. Nejsou to ale jenom ony, přidávány jsou i tma, chlad, síla a tlak. Výsledný koktejl vám rozdrásá obličej do krve. MONASTERY dokáží vytvořit atmosféru podobnou blízké smrti. Mám při poslechu pocit, že se setkávám s bestiemi. Díváme se do obličeje a já cítím jejich zkažený dech. Za chvíli mi prokousnou hrdlo a stanu se jedním z nich. Pochválit musím zvuk i obal, ale hlavně spoustu zajímavých nápadů. "Divine Damnation" se stalo na dlouhou dobu mým společníkem a také koutem, oázou, do které jsem se mohl schovat před současným divným světem. Skladby ve mě evokovaly touhu vzít do rukou kladivo a zničit všechny obrazovky. Přelámat kosti na prach. Lámat a roztrhat. V rychlých momentech připomíná deska setkání se smečkou pitbulů, v melodických zase tanec na ledovém ostří rezavého nože. Zlo se ukrývá někde hluboko uvnitř. V hlavě i ve shnilém břiše. Snaha ovládnout, zničit, ponížit. Kus bestie je v každém z nás, ale většina ji dokáže zkrotit. Jsou ale jedinci, kteří jsou stále na lovu. Přicházejí z temnoty. Plni špíny a hnisu. Musíme je zničit! Jako prostředek se sama nabízí nahrávka "Divine Damnation". Je totiž nejen poctivým zabijáckým řemeslem, ale i muzikou, která musí potěšit každého, kdo má rád starý smrtící kov. Masivní, mocné a temné, apokalyptické death metalové tsunami!


Asphyx says:

Evil hides somewhere deep inside. In the head and in the rotten belly. To control, to destroy, to humiliate. There's a piece of the beast in all of us, but most of us can control it. But there are individuals who are still on the hunt. They come from the darkness. Full of filth and pus. You don't want to meet them, yet they're slowly taking over this world. Just read the news. The apocalypse has already begun. We're working on it slowly but surely. We're dying alive. We're marching to our deaths. And smiling while we're doing it.

There are many ways to fight the beasts. Words and force, but I like music best. The kind of music that gradually conquers me, takes me over. I like energy and power, I draw it, I suck it in. For the next fight with the ghosts. Let me introduce you to Hungarian MONASTERY. A band that plays rough, raw death metal. And they do it well! Just for the record, I first met them at SYMBOLIC festival this year. They've been playing since 1989, they've had a few breaks. This year they come with a new album "Divine Damnation", with which demons are awakening!


The band shows us clearly and distinctly how to compose strong melodies. Yes, their music is built on great, interesting riffs. But it's not just them, darkness, coldness, power and pressure are added as well. The resulting cocktail will rip your face to shreds. MONASTERY can create an atmosphere akin to near death. Listening to them, I feel like I'm meeting beasts. We look into each other's faces and I can smell their foul breath. Soon they will bite my throat and I will become one of them. I have to praise the sound and the cover, but most of all a lot of interesting ideas. "Divine Damnation" became my companion for a long time and also a corner, an oasis where I could hide from the current strange world. The songs evoked in me the desire to take a hammer in my hands and destroy all the screens. To break bones into dust. To break and tear. In the fast moments, the record reminds of an encounter with a group of pit-bulls, in the melodic ones, a dance on the icy blade of a rusty knife. Evil hides somewhere deep inside. In the head and in the rotten belly. To control, to destroy, to humiliate. There's a piece of the beast in all of us, but most of us can control it. But there are individuals who are still on the hunt. They come from the darkness. Full of filth and pus. We must destroy them! "Divine Damnation" offers itself as a means. For it is not only honest killer craft, but music that must please anyone who loves the old death metal. A massive, powerful and dark, apocalyptic death metal tsunami!


Tracklist:
01. Intro (00:26)
02. Decomposition Of Human Brain (03:47)
03. Hereditary Pestilence (04:02)
04. Divine Damnation (02:59)
05. Catatonic Schizophrenia (03:34)
06. Age Of Shit (03:06)
07. Bleed (04:10)
08. Fakemockracy (02:51)
09. Anatomy Of Insanity (04:35)
10. The End Is The Beginning (Outro) (01:24)


Interview - MONASTERY - A massive, powerful and dark, apocalyptic death metal tsunami!


Interview with death metal band from Hungary - MONASTERY.

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Ave MONASTERY! Greetings to the Hungarian underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a fourth full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous one? Where did you want to move and in what are these two records different?

Greetings to you and the readers! In 1992, we made the first Hungarian death metal record, which was officially released. In accordance with the age, the material was considered pioneering in Hungary, and the same can be said about the album that followed. This was the ancient era of the Monastery, followed by a longer hiatus. Since many years have passed between the old and the new records, there is quite a big difference in terms of technical and instrumental knowledge, but I think the commitment can be heard on all our records! On the new record, we continue the old school death metal traditions!


“Divine Damnation“ includes all attributes of good death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of MONASTERY?

I'm so glad you think so. It is typical of the Monastery's current operation that we write the songs together. In most cases, the two guitarists come with riffs and themes, and together we put them into final form. Our lyricist is a Hungarian guy living in England, Lajos Diószegi "Dixi".

Who is signed for mixing and mastering? I have to confirm that the sound literally kills. It keeps making me turn up the volume on the hi-fi tower. You've got a sound that's harsh, raw and dark and animalistic at the same time. What studio did you record in and how did it all work?

The recordings were made in a studio in Sopron /MD studio/ a very good friend of ours was the producer, who by the way is the lead singer and guitarist of a first line band, the band's name is Moby Dick. We were able to work together very well, he has similar musical tastes. His name is Tamás Schmiedl.


An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You self-published it, and it has a corpsy cover art. Who is the author? Do I explain well the picture when I would think it is a body in a considerable state of decay? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?

The album is published by HAMMERWORLD RECORDINGS, one of the largest Hungarian metal labels. By the way, it is also the Hungarian publisher of a European-level newspaper, which also only deals with metal. The CD disc was distributed in a very serious number of /8000 / pieces, which is a serious achievement in this genre. The cover tries to reflect human passing, from the beginning to the passing away, the graphic was created by a Hungarian tattoo artist.


I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Hungary for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you perceive your scene, fans, labels?

I think the online space helps a lot at the moment, because it is easier to reach the fans, but it is much more difficult to motivate the fans to come to a concert. Back in the 90s, many more people went to parties, even on weekdays. Today it is more difficult. I think the underground in Hungary has narrowed down quite a bit, there are fewer clubs and festivals where metal is also present. We are not complaining, we are currently working on opening in other countries as well. We heard /and experienced/ that there are enthusiastic underground fans in the Czech Republic! The same can be said about the publishers, and it's no secret that we want to publish the next album with a major European label.


It is true that you were among the first bands at this year's Symbolic Festival in the Czech Republic and I had to get up very early. But I definitely don’t regret it. I was very excited. It's true that death metal suits a smaller, club stages, but it was still great concert. How did you feel during the playing there, how did you enjoy the festival and what could you say about our fans?

We had a great time, and ours was probably one of the most popular concerts on Saturday. The teams were very good, high-quality, and everything was flexible and organized! All our respect goes to the enthusiastic audience, they were fantastic, and a huge thank you to the organizer for the invitation and the crew's attitude!!! We made friends, and exchange concerts with bands were also organized!


You play devastating death metal influenced by, among other things, the American school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start MONASTERY was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

Our absolute favorites are Bolt Thrower, Napalm Death, Entombed, Slayer, among the current ones Vader, Decapitated, Belphegor, Corpsegrinder.... By the way, we constantly give concerts, approx. We have 65 concerts, and we are also present at quite a few festivals in Croatia and Hungary. A spring tour with a serious big-name band is planned, it is being organized. Anyway, we would also welcome the help of Czech organizers, we would love to go to your country for concerts several times!


When I started my website six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

Yes, of course we support each other in the domestic underground, we maintain a very good relationship with all domestic teams. We also have webzines, they are often promoted here at home. The underground really needs supporters like you, because even with an interview like this, you help us a lot! Anyway, I personally am a CD and vinyl collector, I diligently buy the band's stuff!


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as MONASTERY? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

Unfortunately, we also currently need online media interfaces, without which we could not exist. Despite this, we trust that traditional audio carriers will remain, that has its real charm. Of course, we are also on the portals, facebook, spotify, youtube, this need is bad, but we use it to promote our music! Many young people get to know music from their armchairs, they find it difficult to go to concerts, and this can be seen in the composition of the age group at the parties...


I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

Of course, it can also be called a way of life, you can't do this just as a pastime with such enthusiasm and dedication. Everyone is serious, and friendship keeps us together anyway, and our singer is my big boy. Fortunately, we also receive quite serious support from our families. For us, death metal as music is an expression of our feelings, sometimes anger, sometimes stabilization!

Finally, a classic but important question. What is MONASTERY planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Czech and Slovak Republics again?

After the above-mentioned festival, a Slovakian organizer contacted us, and it looks like we will work together. On September 9th we will perform in Zvolen, and on November 26th we will perform in Poprád. We really want to find a connection in the Czech Republic too!


Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push " Divine Damnation" into my head again!

We also thank you very much for the opportunity and thank your readers for reading the interview!!!!

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine