DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 28. září 2022

Recenze/review - TOUGHNESS - The Prophetic Dawn (2022)


TOUGHNESS - The Prophetic Dawn
CD 2022, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Tahle rakev ležela dlouho vzadu. Opředena pavučinami na ní padal prach. Přemýšlel jsem, kdo v ní vlastně je, kdo by v ní měl být pohřben. Otevření jsem stále odkládal a udělal jsem chybu. Nemrtvý totiž držel v ruce zbrusu novou desku, prvotinu polských TOUGHNESS. Kapely, která uchopila starý prašivý death metal po svém. Z rakve se ozývaly již dlouhou dobu podivné zvuky. Bylo na čase, aby se peklo vyjádřilo.

Již prvních několik setkání s "The Prophetic Dawn" dopadlo velmi dobře. Pánové sice hrají postaru, tak jak to máme všichni rádi, ale jsou svým způsobem i zajímaví a neotřelí. Rozhodně se nejedná jen o dnes tolik časté obyčejné retro. Naopak. Songy mě přikovaly na zeď. Následné vyvrhnutí mých vnitřností nemusím ani zmiňovat. To je totiž u dobrých nahrávek samozřejmost. 


Pokud bychom měli tvorbu polských démonů k někomu přirovnat, musela by určitě zaznít jména jako MORBID ANGEL, DEMILICH, CONVULSE, ROTTREVORE. Na pevných old schoolových základech jsou zde vystavěny morbidní a špinavé kompozice, které musí udělat dobře každému prokletému. TOUGHNESS jsou velmi dobří muzikanti, ale nezapomínají ani na skladbu jako takovou. Základní motivy jsou dobře zapamatovatelné, v textech se zaobírají mytologií a oním světem. Doplňovány jsou pak různé vyhrávky, černo černé nihilistické nálady a samozřejmě smrt, která nesmí na žádném poctivém albu chybět. Jako celek je novinka krutou odpovědí na ozvěny ze záhrobí. Žhne a pálí, drásá a bolí. Jako jehla zabodnutá přímo do mozku. Vše je pak podáváno náležitě plesnivě a hnusně. S parádním zvukem i obalem. V Polsku se probudila další šílená bestie. Je vám doufám jasné, že touží po čerstvé krvi. Nejvíc se mi na nahrávce ale líbí, s jakým nadšením a odhodláním kapela přistupuje ke své práci. Jsou jako staří hrobníci, kteří nejen že perfektně rozumí svému řemeslu, ale stále neztratili naději a snaží se sledovat nové technologie pohřbívání. TOUGHNESS jsou pro mě velkým překvapením, doporučením i nadějí do budoucna. Skvělá deska! Temná, magická, šílená death metalová vize!


Asphyx says:

This coffin has been sitting in the back for a long time. With cobwebs on it, dust fell. I wondered who was in it, who should be buried in it. I kept putting off opening it, and I made a mistake. The undead was holding a brand new album, the debut of Polish TOUGHNESS. A band that took the old dusty death metal in their own way. Strange sounds were coming from the coffin for a long time. It was time for hell to express itself.

Already the first few meetings with "The Prophetic Dawn" went very well. The gentlemen play the old way, the way we all like it, but they are interesting and fresh in their own way. It is definitely not just the usual retro stuff that is so common nowadays. On the contrary. The songs had me pinned to the wall. I don't even need to mention the subsequent evisceration of my insides. That's a given with good records.


If we had to compare the work of Polish demons to someone, we would have to mention names like MORBID ANGEL, DEMILICH, CONVULSE, ROTTREVORE. On solid old school foundations are built here morbid and dirty compositions that must do good to every damned. TOUGHNESS are very good musicians, but they don't forget the composition itself. The basic motifs are easy to remember, the lyrics deal with mythology and the other world. They are then complemented by various antics, black nihilistic moods and of course death, which must not be missing on any honest album. As a whole, the novelty is a cruel response to the echoes from beyond the grave. It glows and burns, it tears and hurts. Like a needle stuck directly into the brain. And it's all served up in a suitably moldy and nasty way. With great sound and cover art. Another mad beast has awakened in Poland. I hope you know it's out for fresh blood. But what I like most about the record is the enthusiasm and commitment with which the band approaches their work. They're like old undertakers who not only understand their craft perfectly, but still haven't lost hope and keep up with new burial technologies. TOUGHNESS are a great surprise, recommendation and hope for the future. Great album! Dark, magical, insane death metal vision!

Tracklist:
01. Misanthropy Within Transcendence
02. Forsaken Entity
03. In Perversity Premonition
04. The Prophetic Dawn
05. Other Insalubrious Beings
06. The Infernal Travelings
07. Into Ether Decay
08. Depths Of Nothingness
09. Psychological
10. Synthetic Perplexity

Line-up:
Bartek Domański - Guitars (rhythm & lead),
Vocals Łukasz Wojtowicz - Guitars (lead & rhythm)
Ziemowit Chalciński - Bass (6-strings)
Damian Jaworski - Drums



Recenze/review - ENSANGUINATE - Eldritch Anatomy (2022)


ENSANGUINATE - Eldritch Anatomy
CD 2022, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Čas je jenom veličina, která odpočítává temnotu. Na konci je vždycky smrt. Zahalena tajemstvím a chladem. Staří hrobníci vědí své. Když se procházejí mezi náhrobky a rozmlouvají s nemrtvými. Přesně vědí, jak kdo žil a zemřel. Zastaví se na kus řeči. Politují ty, kteří hodně trpěli. Sedávají v márnici a čekají, jestli se někdo ještě neprobudí. Občas pohřbí někoho živého, ale jsou to jen výjimky. Každopádně, aby svoji práci vůbec zvládli, poslouchají death metal. Požadavky mají jasné. Musí být upřímný, opravdový, syrový. Musí přesně vystihovat to, co se děje na tenké hranici mezi životem a smrtí.

ENSANGUINATE tohle všechno umí. Pocházejí ze Slovinska a pozornější čtenář našich stránek moc dobře ví, že jsme se s nimi již setkali v roce 2021 (recenze i krátký rozhovor je odkazován dole pod článkem). Pánové pokračují ve své morbidní práci. A opět se jedná o nahrávku, která stojí za pozornost. Alespoň tedy pro nás, pro staré hrobníky. 


Slovinskou je krásná země. A stejně jako všude jinde je v ní spousta starých hřbitovů. ENSANGUINATE na nich a v devadesátých letech minulého stoleté čerpali inspiraci. Pokud, stejně jako já, k smrti milujete kapely jako POSSESSED, MORBID ANGEL, WATAIN, DISSECTION a spoustu dalších otců zakladatelů, budete určitě spokojeni. Jedná se totiž nejen o řemeslně skvěle zvládnutý mix smrtícího kovu a blacku, ale také o desku, na které je spousta zajímavých momentů. Navíc, má v sobě takový ten "pařící efekt", kdy vás při poslechu popadne amok a jste nuceni neustále kývat hlavou do rytmu, podupávat si nohou. Mám rád podobné smečky, líbí se mi, že hrají napřímo, bez zbytečností. Dali si záležet i na plesnivém a chladném zvuku (nevím, zda to bylo účelem, ale působí jako by byl nahráván analogově). O obalu netřeba diskutovat, k muzice se hodí jako k mrtvému dobře vyrobená rakev. Mám jasno, až dnes půjdu na svoji obvyklou večerní procházku, budu poslouchat "Eldritch Anatomy". Dnes už totiž vím, že se líbí mrtvým i přízrakům. Márnicí se ozývá pochvalný šepot. Smrt je zase jednou blízko a já nemohu jinak, než desku opravdu doporučit. Syrové, plesnivé, chladné a temné zprávy z death metalových hrobů! 


Asphyx says:

Time is just a quantity that counts down the darkness. There is always death at the end. Shrouded in mystery and cold. The old gravediggers know their own. When they walk among the tombstones and talk to the undead. They know exactly how who lived and died. They stop to talk. They pity those who have suffered much. They sit in the morgue and wait to see if anyone else wakes up. Occasionally they bury someone alive, but those are the exceptions. Anyway, to do their job, they listen to death metal. Their requirements are clear. It has to be honest, real, raw. It must accurately represent what happens on the thin line between life and death.

ENSANGUINATE can do it all. They come from Slovenia and the more attentive reader of our website knows very well that we have already met them in 2021 (review and short interview is linked below the article). The gentlemen continue their morbid work. And once again, this is a recording worthy of attention. At least for us old grave diggers.


Slovenia is a beautiful country. And like everywhere else, there are many old cemeteries. ENSANGUINATE drew inspiration from them and the 1990s. If, like me, you love to death metal bands like POSSESSED, MORBID ANGEL, WATAIN, DISSECTION and a lot of the other founding fathers, you'll be pleased. For this is not only a well-crafted mix of death metal and black metal, but also a record with plenty of interesting moments. Moreover, it has that "partying effect", where you get amok while listening to it and are forced to constantly nod your head to the rhythm, stamping your feet. I like bands like this, I like that they play straight, without any unnecessary stuff. They've gone to great lengths to make the sound musty and cold (I don't know if that was the intention, but it feels like it was recorded analogue). No need to discuss the cover, it fits the music like a well-made coffin fits a dead body. I'm clear, when I go for my usual evening walk today, I'll be listening to "Eldritch Anatomy". Because today I know it appeals to both the dead and the ghosts. A whisper of praise echoes through the morgue. Death is near once again, and I can't help but recommend the record. Raw, moldy, cold and dark news from the death metal graves!


about ENSANGUINATE on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - ENSANGUINATE - Entranced by Decay (2021)


Tracklist:
01. Hunted
02. Cadaver Synod
03. Ghoul Presence
04. Perdition's Crown
05. Gaping Maws Of Cerberus
06. Lowermost Baptisms
07. Sublimation
08. Death Vernacular
09. Vile Grace

Line-up:
Andrej Cuk - guitars, vocals
Jaka Crešnar - guitars
Miha Šinigoj - bass
Matjaž Winkler - drums


Webshop:
https://bit.ly/ens-eldr-LP
https://bit.ly/ens-eldr-CD

Web:
Facebook
Instagram
Spotify
Bandcamp

úterý 27. září 2022

Interview - EXANIMATVM - Only death is real!

Interview with death metal band from Chile - EXANIMATVM.

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - EXANIMATVM - Sollvm Ipsa Mor (2022):

Ave EXANIMATVM! Greetings to the underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a second long-play full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous one? Where did you want to move and in what are these two records different?

A: Thanks.

Our intention was to go deeper into the darkness. We've always wanted our music to be dark (like all extreme metal bands I guess) and this time we wanted to accentuate the atmosphere; We composed in that direction, modifying a bit the sound respect to the previous album, which was faster and more aggressive regarding to this latest work. Exanimatvm has always tried to have an ethnic component and "Dispersae et tormentvm" tried to express the resentment and vindictive desire of the Selknam people who, like many other native peoples of Latin America, were oppressed and massacred by the settler, stripped of their lands and forced to change their customs, language and beliefs for those of the European Judeo-Christian. We think that was conveyed through fast and wrathfull riffs.

On the other hand, Sollum Ipsa Mor is an introspective album, like the attitude of someone facing death.As it is introspective album the vibes given by it are slower and restful sounds, pretty different from the previous one. As a band, we believe that this album reflects how we felt and were in the moment of creation. In this album we were into death-black metal. On the contrary, "Dispersae et tormentvm" was pure death metal.


„Sollvm Ipsa Mor“ includes all attributes of good death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of EXANIMATVM?

As I mentioned before, this work tries to reflect a specific idea: "Only death is real". This is the leitmotif and all the aspects that make up the album orbit around that idea, from the music to the lyrics.

The process started slowly, but at some point it took shape and strength in a vertiginous way: We composed the song "Sollum Ipsa Mor" between 2016/2017; the other songs was elaborated during 2020. The recording was done in a couple of days, on November of the same year.

The writing process was the last thing we worked on, it didn't take long to be honest. Since the ideas were clear, it was only necessary to polish a few minor things.

I found out that B.Nekroskull signed under the mix and mastering of the new record. I have to confirm that the sound is literally killing. It still makes me add volume to the player. B.Nekroskull has created a sound that is cruel, raw and at the same time dark and organic. How went the work with him and why did you choose him? In which studio did you record it? How did the recording process look like?

We personally know B. Necroskull, we have shared in different instances with him and we consider him a comrade. But apart from that, and leaving aside any type of cronyism, we objectively value the work he does. Also, we wanted to distance ourselves from the sound of the previous album and raised the level, we didn't want to limit ourselves to work with people from the city.

The recording was done by ourselves, we didn't resort to any studio. Once we had the tracks, we sent them to Necroskull and the rest is already known.


An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical LP. You released the new album at Pulverised Records, and it has a corpsy cover art. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?

Bloodfeast Tattoos was in charge of the art, as in all previous Exanimatvm works.

The idea was to represent someone in the trance of death, from a physical and cosmic perspective, something literal and rhetorical at the same time, which we believe was captured in a precise way (although for this it is necessary to see the full painting, in its entirety; cover image is partial).

I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Chile for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

I think a lot of this has to do with historical factors. It seems to me that what Chile stands out for its art, I don't want to say that there aren't people who stand out in science or in other aspects, but surely they won't be recognized names outside of here, not like it happens with names like Pablo Neruda, Gabriela Mistral, Violeta Parra, etc. Chile is a gold mine in artistic terms.

In the first place in Chile there was, from very early times, an approach to Hardrock and progressive and psychedelic rock (do you know Los Jaivas?) and from here I think a bridge was established that facilitated the reception and development of thrash metal in mid 80's and then it was natural the embrace of death metal.

Another factor that I think has influenced was the military dictatorship that developed between 1973 and 1990, a time when metal swarmed parallel in the Chilean underground. The teenagers and young people of that time were angry and wanted to rebel and oppose whatever it was, so this music was an ideal channel for those who had repressed emotions. It was thus that the scene dared and bands like Pentagram emerged, pioneers in Latin America, even before Sepultura. Since then, I think that Chile has developed a good taste for extreme metal that has been fed back over the years and has given rise to countless projects, bands, zines, labels, etc.


You play death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start EXANIMATVM was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

Exanimatvm was born with Enzo. He was the one who devised the project and later gathered the other members.

Our influences have been various, many come from the classics and others not so much: Morbid Angel, Incantation, Immolation, Dead Congregation, Krypts, Malthusian, Grave Miasma, Mefitic... the list grows every day.

Go on tour? Of course, why not? However it is not something so easy, we live in the back arse of nowhere.


When I started my blog six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

We are currently leaving the distribution in the hands of the labels. The first years we dedicated ourselves to contacting and promoting ourselves, however in the last time it has not been necessary.

Moving on to the other question, yes, we are collectors and we regularly buy music, on tape, CD and vinyl, from different labels, both national and international. We try to go to concerts, however here in the city the scene is not very large and it is quite expensive to go to other cities for concerts. Despite this, we try to go out and attend those events that are unmissable.


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as EXANIMATVM? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

The advancement of technology, as everything in life, has it pros and cons. And if you look at it with perspective, it‘s not a modern problem.

The biggest problem that derives from this technology advance is information overloaded. Ordinary people get stuned and finally, in a self-indulgent exercise, they get the first shit that tells them what they want to hear so they don't have to think. This happens in every area of ​​life and music is one of them. Actually an ocean of bands exist, but not everyone is disposed to submerge and dive, because it involves an effort: The easiest thing to do is stay on the surface, following the mass media, talking about what the majority is talking about, singing what everyone sings...and then there's us, who dare to think and diverge from the populace , those who dive in search of new experiences and hidden gems in the exotic seabed of Reykjavík, Kedah or Punta Arenas. Technology allows you to virtually dive into these places, discovering bands you'll never be able to see face to face. If you like their album , you can order it, as long as you can and are willing to pay the price... or the surcharge . And if you don't have the money you can download it and listen to it in mp3 or even rip it to a CD or tape. You can write to the band and chat with the musicians, isn‘t?

We live at the end of the world, where everything has always late, in a modest and simple city, with a small scene: The internet and virtuality have made things easier for us , this interview is a product of it.

Finally, about people who talk shit, they always existed and will continue to be so, here and anywhere, because talking shit is so human and it's also free.


I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

All of the above. Death metal is music that should revolve around death. We believe that death is the maximum certainty that we have in life, and put these ideas in music beget death metal. Make and play death metal can be artistic, philosophic, cathartic and even esoteric when you understand that at the end of the road nothing matters because sooner or later death will devour everything. Death metal is music, but it is also a way to connect with something that lies in the deep of us and beyond at the same time, a way to conenect with our own rottenness and at the same time a way to escape from it.

Finally, a classic but important question. What is EXANIMATVM planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Europe?

For now, we are devising new songs and managing possibilities to throw up a split.

So far we have talks to perform on some stages in Chile, but the only thing confirmed today is our participation in "Decimatio VIII" next year where we will share the stage with Death Worship, Invocation, Oraculum and Kratherion, who are the confirmed bands...Until now.

We would like to visit Europe, but we haven't been invited yet.

Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Sollvm Ipsa Mor“ into my head again!



------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - EXANIMATVM - Jen smrt je skutečná!

Rozhovor s death metalovou skupinou Chile - EXANIMATVM.

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - EXANIMATVM - Sollvm Ipsa Mor (2022):

Ave EXANIMATVM! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

A: Thanks. Naším záměrem bylo proniknout hlouběji do temnoty. Vždycky jsme chtěli, aby naše hudba byla temná (asi jako všechny extrémní metalové kapely) a tentokrát jsme chtěli zdůraznit atmosféru, skládali jsme v tomto duchu a trochu jsme upravili zvuk oproti předchozímu albu, které bylo rychlejší a agresivnější, než toto poslední dílo. EXANIMATVM se vždy snažili o etnickou složku a na "Dispersae et Tormentvm" se snažili vyjádřit odpor a pomstychtivost Selknamů, kteří byli stejně jako mnoho dalších původních národů Latinské Ameriky utlačováni a masakrováni osadníky, zbaveni své půdy a donuceni změnit své zvyky, jazyk a víru za židovsko-křesťanskou, evropskou. Myslíme si, že to bylo zachyceno rychlými a zuřivými riffy. Na druhou stranu „Sollum Ipsa Mor“ je introspektivní album, jako postoj někoho, kdo čelí smrti. protože je to introspektivní album, vibrace, které z něj vyzařují, jsou pomalejší a klidné zvuky, dost odlišné od těch předchozích. Jako kapela věříme, že toto album odráží to, jak jsme se cítili a jak nám bylo v okamžiku vzniku. Na tomto albu jsme se věnovali death-black metalu. Naopak "Dispersae et tormentvm" byl čistý death metal.


„Sollvm Ipsa Mor“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál EXANIMATVM?

Jak jsem již zmínil, toto dílo se snaží reflektovat specifickou myšlenku: "Jen smrt je skutečná". To je hlavní motiv a kolem této myšlenky se točí všechny aspekty, které album tvoří, od hudby až po texty. Proces začínal pomalu, ale v určitém okamžiku nabral závratnou formu a sílu. Skladbu “Sollum Ipsa Mor“ jsme složili v letech 2016/2017, ostatní skladby vznikaly v průběhu roku 2020. Nahrávání proběhlo během několika dní, v listopadu téhož roku. Texty byly poslední věcí, na které jsme pracovali, netrvalo to dlouho, abych byl upřímný. Protože nápady byly jasné, bylo třeba jen doladit pár drobností.

Dohledal jsem si, že pod nahráváním a mixem je podepsán B.Nekroskull. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. B.Nekroskull vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

B: Necroskulla známe osobně, zažili jsme s ním spoustu příhod a považujeme ho za kamaráda. Ale kromě toho, a když pomineme jakýkoli druh kamarádíčkování, si objektivně vážíme práce, kterou dělá. Taky jsme se chtěli distancovat od zvuku předchozího alba a pozvednout úroveň, nechtěli jsme se omezovat na spolupráci s lidmi z města. Nahrávali jsme sami, neuchýlili jsme se do žádného studia. Jakmile jsme měli skladby, poslali jsme je Necroskullovi a zbytek už znáš.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes LP. Vy jste jej vydali u Pulverised Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Stejně jako na všech předchozích počinech Exanimatvm se o výtvarnou stránku postarala společnost Bloodfeast Tattoos. Záměrem bylo ztvárnit někoho v transu smrti z fyzické i kosmické perspektivy, něco doslovného i rétorického zároveň, což se, jak věříme, podařilo zachytit precizním způsobem (i když k tomu je třeba vidět celý obraz, v jeho úplnosti, obrázek na obalu je jen výřez).

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Chile si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Myslím, že to hodně souvisí s historickými faktory. Zdá se mi, že to, čím Chile vyniká v umění, nechci říct, že tam nejsou lidé, kteří vynikají ve vědě nebo v jiných oborech, ale určitě to nebudou uznávaná jména mimo tuto zemi, ne jako se to děje se jmény jako Pablo Neruda, Gabriela Mistral, Violeta Parra atd. Chile je z uměleckého hlediska zlatý důl. V první řadě se v Chile od velmi raných dob objevoval přístup k hardrocku a progresivnímu a psychedelickému rocku (znáte Los Jaivas?) a odtud myslím vznikl most, který usnadnil přijetí a rozvoj thrash metalu v polovině 80. let a pak bylo přirozené přijetí death metalu. Dalším faktorem, který to podle mě ovlivnil, byla vojenská diktatura, která se rozvíjela mezi lety 1973 a 1990, tedy v době, kdy se metal v chilském undergroundu paralelně rojil. Tehdejší teenageři a mladí lidé byli naštvaní a chtěli se vzbouřit a postavit proti čemukoli, takže tato hudba byla ideálním kanálem pro ty, kteří měli potlačené emoce. Právě tak se scéna utvořila a vznikly kapely jako Pentagram, průkopníci v Latinské Americe, ještě před Sepulturou. Myslím, že od té doby se v Chile vyvinul dobrý vkus pro extrémní metal, který se v průběhu let zpětně přikrmoval a dal vzniknout bezpočtu projektů, kapel, zinů, labelů atd.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit EXANIMATVM, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Exanimatvm vznikli díky Enzovi. Byl to on, kdo projekt vymyslel a později sehnal ostatní členy. Naše vlivy byly různé, mnohé pocházely z klasiky, jiné zase ne: Morbid Angel, Incantation, Immolation, Dead Congregation, Krypts, Malthusian, Grave Miasma, Mefitic... seznam se každým dnem rozrůstá. Vyrazit na turné? Samozřejmě, proč ne, nicméně to není nic jednoduchého, žijeme v zapadákově.


Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

V současné době ponecháváme distribuci v rukou vydavatelství. V prvních letech jsme se věnovali kontaktování a propagaci sami, v poslední době to však není nutné. Přejdeme-li k další otázce, ano, jsme sběratelé a pravidelně kupujeme hudbu na kazetách, CD a vinylech od různých labelů a to jak národních, tak mezinárodních. Snažíme se chodit na koncerty, nicméně tady ve městě není scéna příliš velká a jezdit na koncerty do jiných měst je poměrně drahé. Přesto se snažíme vyrazit a navštívit ty akce, které se prostě nedají vynechat.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako EXANIMATVM ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Technologický pokrok má stejně, jako vše v životě své klady i zápory. A pokud se na to podíváte s nadhledem, není to problém moderní doby. Největším problémem, který z tohoto technologického pokroku vyplývá, je informační přetížení. Obyčejní lidé jsou ochromeni a nakonec se spokojí s první sračkou, která jim řekne to, co chtějí slyšet, aby nemuseli přemýšlet. To se děje ve všech oblastech života a hudba je jednou z nich. Ve skutečnosti existuje oceán kapel, ale ne každý je disponován k tomu, aby se ponořil, protože to vyžaduje úsilí. A pak jsme tu my, kteří se odvážíme přemýšlet a odklonit se od většiny, ti, kteří se potápějí a hledají nové zážitky a skryté klenoty na exotickém dně Reykjavíku, Kedahu nebo Punta Arenas. Technologie vám umožní virtuálně se do těchto míst ponořit a objevovat kapely, které nikdy nebudete moci spatřit tváří v tvář. Pokud se vám jejich album líbí, můžete si ho objednat, pokud můžete a jste ochotni zaplatit cenu... nebo příplatek. A pokud na to nemáte peníze, můžete si ho stáhnout a poslechnout v mp3, nebo dokonce vypálit na CD či nahrát na kazetu. Můžete kapele napsat a popovídat si s muzikanty. Žijeme na konci světa, kde je všechno odjakživa pozdě, ve skromném a prostém městě s malou scénou. Internet a virtuálno nám to usnadnily, tento rozhovor je jejich produktem. A nakonec lidi, kteří hlásají sračky - vždycky existovali a budou existovat, tady i kdekoli jinde, protože mluvit o hovně je tak lidské a hlavně je to zadarmo.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Všechny výše uvedené možnosti. Death metal je hudba, která by se měla soustředit na smrt. Věříme, že smrt je největší jistota, kterou v životě máme a vložením těchto myšlenek do hudby vzniká death metal. Dělat a hrát death metal může být umělecké, filozofické, katarzní a dokonce esoterické, když pochopíte, že na konci cesty na ničem nezáleží, protože dříve nebo později smrt pohltí všechno. Death metal je hudba, ale je to také způsob, jak se spojit s něčím, co leží v hloubi nás a zároveň mimo nás, způsob, jak se spojit s vlastní prohnilostí a zároveň způsob, jak před ní uniknout.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají EXANIMATVM v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu?

Zatím tvoříme nové skladby a řešíme možnosti, jak vydat splitko. Dosud jsme jednali o koncertech na některých pódiích v Chile, ale jediná věc, která je dnes potvrzená, je naše účast na "Decimatio VIII" příští rok, kde budeme sdílet pódium s Death Worship, Invocation, Oraculum a Kratherion, což jsou aktuálně potvrzené kapely. Rádi bychom se podívali do Evropy, ale zatím jsme nebyli pozváni.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Sollvm Ipsa Mor“ zase narvat do hlavy!

pondělí 26. září 2022

Recenze/review - SLAUGHTERDAY - Tyrants Of Doom (2022)

 

SLAUGHTERDAY - Tyrants Of Doom
CD 2022, F.D.A. Records

for english please scroll down

Zlo se neukrývá v temnotě, ale v našich zvrácených myšlenkách. Plazí se kolem nás jako jedovatý had, syčí a láká nás do svých spárů. Mnozí podléháme, máme jiný pohled a touláme se nočními ulicemi s touhou po krvi. Jako v hororových filmech, jako v hudbě, kterou nám předkládají SLAUGHTERDAY. Kapela, která nám letos předkládá své čtvrté dlouhohrající album. Je plné mrazivých, bolestivých melodií a starých death metalových rituálů. Smrdí hnisem a špínou.

I letos působí pánové jako démoni z dávných dob, kteří se vrátili, aby nás zničili surovými riffy, masivním a hutným zvukem i vokálem bestie. Báli jste se někdy cestou domů, když vás pronásledovaly přízraky? Potom je nahrávka určena i pro vás. Smrt číhá za každým rohem. 


Přestavte si staré zranění, které se znovu ozývá. Také cítíte, jak vám hnisá tělo? Podobné příznaky lze vypozorovat i u kapel typu AUTOPSY, ASPHYX, MASTER, CELTIC FROST, BLACK SABBATH, POSSESSED, kterými se Němci volně inspirují. Přidávají samozřejmě kus sebe samého, své myšlenky a nápady. Výsledkem je opět album, které vás spálí na popel. Pomalu, ale s kremační jistotou. "Tyrants Of Doom" nepostrádá chtěnou hororovou atmosféru. Nemrtví se opět probudili, aby o sobě dali vědět. A to pořádně hlasitě. Rakve pukají tlakem, kosti praskají a lebky se smějí do tmy. Pokud máte podobnou odrůdu smrtícího kovu rádi, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete hudbu, která se vám zaryje hluboko do paměti. Alespoň tak vnímám novinku já. Jako bych ležel v opuštěné márnici. Na stolech vedle mě se probouzejí první těla. Myslím si, že dnes bude dlouhá noc. Není divu, hrát nám k tomu budou SLAUGHTERDAY. Rána začala zase krvácet. Už to nebude dlouho trvat a přejdu na druhou stranu. Převozníkem přes řeku Styx mi bude album "Tyrants Of Doom". Bestie je opět zde! Zlo se neukrývá v temnotě, ale v našich zvrácených myšlenkách. Plazí se kolem nás jako jedovatý had, syčí a láká nás do svých spárů. Stačí jej jenom přijmout. Vynikající deska! Krvavé, temné death metalové kořeny!


Asphyx says:

Evil is not hidden in darkness, but in our twisted thoughts. It crawls around us like a poisonous snake, hissing and luring us into its clutches. Many of us succumb, we have a different perspective, and we wander the night streets with bloodlust. Like in horror movies, like in the music that SLAUGHTERDAY gives us. A band that this year presents us their fourth full-length album. It is full of chilling, painful melodies and old death metal rituals. It reeks of pus and filth.

Again this year, the gentlemen seem like demons from the old days who have returned to destroy us with raw riffs, massive and dense sound and beast vocals. Have you ever been scared on the way home when you were haunted by ghosts? Then this record is for you too. Death lurks around every corner.


Imagine an old wound echoing again. Do you feel your body festering too? Similar symptoms can also be observed in bands like AUTOPSY, ASPHYX, MASTER, CELTIC FROST, BLACK SABBATH, POSSESSED, which the Germans freely take inspiration from. Of course they add a piece of themselves, their thoughts and ideas. The result is again an album that will burn you to ashes. Slowly, but with cremation certainty. "Tyrants Of Doom" does not lack the desired horror atmosphere. The undead have woken up again to make their presence known. And loudly. Coffins burst with pressure, bones crack and skulls laugh in the dark. If you like this kind of death metal, don't hesitate a moment. You'll get music that will be deeply etched in your memory. At least that's how I feel about the new stuff. It's like lying in an abandoned morgue. The first bodies are waking up on the tables next to me. I think tonight is going to be a long night. SLAUGHTERDAY are playing for us. The wound has started bleeding again. It won't be long now before I'm on the other side. My ferry across the River Styx will be the "Tyrants Of Doom" album. The beast is here again! Evil lies not in the darkness, but in our twisted thoughts. It slithers around us like a poisonous snake, hissing and luring us into its clutches. All we have to do is embrace it. Excellent record! Bloody, dark death metal roots!


about SLAUGHTERDAY  on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - SLAUGHTERDAY - Ancient Death Triumph (2020)

Recenze/review - SLAUGHTERDAY - Abattoir (2018)
Recenze/review - SLAUGHTERDAY - Laws of the Occult (2016)Recenze/review - SLAUGHTERDAY – Ravenous (2014)

Rozhovor - SLAUGHTERDAY - Naše texty jsou ovlivněny hororovými příběhy H. P. Lovecrafta!

Interview - SLAUGHTERDAY - Our lyrics are influenced horror stories by H. P. Lovecraft!

Tracklist:
01. Intro
02. Mauled
03. Coffined Saviour
04. Necromantic Visions
05. Grave Nihilist
06. Pestilent Tombs
07. Tyrants Of Doom
08. Drown In Filth
09. Parasitic
10. Predator

band:
Jens Finger - Guitars, Bass
Bernd Reiners - Vocals, Drums

neděle 25. září 2022

Recenze/review - BLOODY REDEMPTION - Hit to the Gore (2022)


BLOODY REDEMPTION - Hit to the Gore
CD 2022, Awakening Records

for english please scroll down

U některých mrtvol může i po několika letech dojít k úniku smradlavé, červené tekutiny z úst. Obzvláště ty, které prodělaly za svého života souchotě, bývají někdy mylně považovány za stále živé. I když, znáte to, záleží na úhlu pohledu. Je to podobné, jako u muziky. O spoustě stylů jsme si už dávno mysleli, že zůstanou navždy pohřbeny několik metrů pod zemí, ale ony znovu vylezou na povrch a zničí vás. Podobný příměr se na slovenskou kapelu BLOODY REDEMPTION více než hodí. Za dobu své desetileté existence vydala pouze jedno album ("Infected Minds" (2017) - odkaz na recenzi je dole pod článkem).

Letos se země zachvěla, ďáblové zatančili další ze svých rituálních tanců a zombie znova vylezly z děr. A touží po čerstvé krvi. Alespoň tak vnímám novinku "Hit to the Gore" . Je nebývale ostrá, stará a plesnivá, ale i zajímavá. A hlavně! Má v sobě takový ten nakopávající faktor, který uměly jenom staré legendy v devadesátých letech minulého století. V časech, kdy ještě převládaly pohřby do země. 


Protože jsem starý pes a protože už nějaké ty oživlé mrtvoly pamatuji, tak musím hrdě konstatovat, že jsem nenalezl na albu žádné slabé místo. Jasně, záleží jako vždy na úhlu pohledu, ale z hlediska zvuku, zaměření, nápadů, obalu, celkového provedení a dalších základních věcí, nelze mít námitek. Musíte samozřejmě rádi a často trávit svůj čas na opuštěných hřbitovech, ale to je snad každému jasné od prvního riffu. Osobně jsem si "Hit to the Gore" zařadil do svého playlistu hlavně proto, protože pánové dokáží napsat songy, které mě baví, drásají mě, rozumím jim. Surové, syrové, s notnou dávkou pradávné patiny, takové jsou skladby na této nahrávce. Pokud je totiž nějaké tělo dlouho pochováno v zemi, ve které nemá možnost se rychle rozkládat, zakonzervuje se. Podobný pocit mám i z BLOODY REDEMPTION. Z novinky na všechny strany cáká zkažená krev, takový ten hnis, který je potřeba, aby vše znělo jak má. A ono zní! Kapele se povedlo namíchat starý, chladně melodický, plesnivý koktejl, který by neměl chybět ve sbírce žádného pravého fanouška stylu. Osloví ale i ostatní. Vždyť, co může být lepšího, než noční výlet mezi hroby? Schválně, poslouchejte pečlivě! Během poslechu "Hit to the Gore" je totiž slyšet tichý šepot nemrtvých. A to je pro mě důkazem, že se jedná o desku, ke které se budu rád a často vracet! Hnilobný death metalový proces! 


Asphyx says:

Some corpses may leak a smelly, red liquid from their mouths even after several years. Especially those that have undergone consumption during their lifetime are sometimes mistaken for still being alive. Although, you know, it depends on your point of view. It's like music. A lot of styles we thought would stay buried a few feet underground forever, but they come up again and destroy you. A similar analogy is more than appropriate for the Slovak band BLOODY REDEMPTION. In its ten-year existence, it has released only one album ("Infected Minds" (2017) - the link to the review is below the article).

This year, the earth trembled, the devils danced another of their ritual dances and the zombies crawled out of their holes again. And they're thirsty for fresh blood. At least that's how I see the new "Hit to the Gore". It's unusually sharp, old and mouldy, but also interesting. And most importantly! It has that kick-ass factor that only the old legends of the 1990s could do. Back in the days when in-ground burials were still prevalent.


Because I am an old dog and because I remember some of the reanimated corpses, I must proudly say that I found no weak spot on the album. Sure, it depends on your point of view as always, but in terms of sound, focus, ideas, cover art, overall production and other basic things, there can be no complaints. Of course, you have to like and often spend your time in abandoned graveyards, but that's probably clear to everyone from the first riff. Personally, I put "Hit to the Gore" on my playlist mainly because the gentlemen can write songs that I enjoy, that move me, that I understand. Raw, brutal, with a certain amount of ancient patina, such are the songs on this record. After all, if a body is buried for a long time in the ground, where it doesn't have a chance to decompose quickly, it becomes preserved. I get a similar feeling from BLOODY REDEMPTION. From the new release, the rotten blood is dripping on all sides, the kind of pus that is needed to make everything sound as it should. And it does! The band has managed to mix an old, coldly melodic, mouldy cocktail that should not be missing in the collection of any true fan of the style. But it will also appeal to others. After all, what could be better than a night trip among the graves? By all means, listen carefully! As you listen to "Hit to the Gore", you can hear the quiet whispers of the undead. And this proves to me that this is a record that I will be happy to come back to often! A rotten death metal process!



about BLOODY REDEMPTION on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - BLOODY REDEMPTION - Infected Minds (2017)



Tracklist:
01. Unknown Evil (05:45)
02. Vultures Waiting (05:05)
03. Ancient Knowledge (04:28)
04. Hit to the Gore (04:28)
05. The Dark Sides of a Human Soul (06:01)
06. Beyond the Truth (05:49)
07. Shotgun Lullaby (04:08)
08. Rupture of the Dam (05:12)





PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý sedmdesátý - Fany a Magda


Příběh tří stý sedmdesátý - Fany a Magda

Asi to byl někdo z faváků, kdo mi jej dal do ruky, nevím, to už si nepamatuji. Na letáček o výměnných pobytech ale ano. Psali na něm, že v týdnu před vánocemi, když už je každý se svými rodinami, si můžete trošku přivydělat. Domů se mi nechtělo. Blondýnka mi odjela a docela jsem se nudil. Kývl jsem. Nevzali mě kvůli angličtině, zase tolik jsem neuměl, ale spíš kvůli tomu, že měli více studentů ze zahraničí, než lidí. Měl jsem dostat na starosti dva studenty, provést je městem, pomoc jim s ubytováním. Oni se přes den učili na favce biomechaniku a odpoledne měli být se mnou. Zavolal jsem den předtím na telefonní číslo z letáku. Organizace v Plzni vždy vázla. Slečna ze sekretariátu nic nevěděla. Tak jsem se opil večer v hospodě. Sám s knihou. Usnul jsem jak kdybych skládal uhlí. 

Hello, hello...probudí mě taková hezká tvář. Paní kolem třicítky, krásně upravená, klepe na dveře. Právě rozděluje studenty. Vedle v pokoji je volno a ke mě najednou vběhnou dvě nádherný holky a začnou brebentit. Mám na sobě jen trenýrky a z koše vylekaně vylétávají mušky košatky. Stydím se za ten bordel. Jedna se jmenuje Fany, je z Francie a krčí znechuceně nosík. Druhá Magda z Litvy. Ta se mi děsně tlemí. Rychle se obleču, něco blekotám a lituju, že jsem na ně sám. Sranda je, že Fany neumí pořádně anglicky, bude chodit na hodiny v němčině a Magda sice umí, ale asi tak jako já. Babylon začíná. Marně hledám slovíčka a občas sklouznu i do ruštiny. Tam se aspoň Magda chytne. Ukážu jim, kde je záchod, koupelna, kde budou spát. Ledničku naházím komplet mimo chlastu do pytle a omluvím se. Vynesu hromadu bordelu. Taky mi to mohli říct den předem. 

Je víkend a máme půlku soboty a neděli pro sebe. Tak a co teď s nima? Vezmu foťák, že je jako vyfotím. Naštelujou se jak modelky a protože je to baví, tak jej vezmu s sebou. Chci jim ukázat Plzeň, ve které znám jen nádraží a hospody. Jdeme na náměstí, do kostela, do podzemí, zkusím pivovar, ale to je nebaví. Francouzka navíc skoro nepije, zato Magda kýve na každou hospodu. Že půjdeme dovnitř. Jenže děvčata, nemám zase tolik peněz, nikdo mi navíc neřekl, co a jak. Prostě studentská rada a sekretariát, to je něco jako Český dráhy a Česká pošta dohromady. Platím celý víkend ze svého. Dokonce si musím jít půjčit. Štve mě to, asi kdyby to byli dva kluci, tak bych je poslal někam, ale takhle chci hájit naše barvy se ctí. Jsem samozřejmě naivní, ale snažím se. 

Když se zeptám, co holky pijí, tak Fany mele něco o pastisu, který si navíc ředí vodou. Musím pro něj přes půl města. No, Plzeň je pro turisty na jeden den, moc toho tady není. Je nám koneckonců dvacet a třeba zoo nás moc neoslovilo. Nakoupím pivo, vodku, říkám si, že udělám Magdě radost. A taky že jo. Odvážou se obě. Už kolem šesté večer jsou zralé na pařbu. Tak a teď to bude podle mě. Jdeme Na kurty. Leju do nich, co se dá. Koupím jim guláš, jakože typické jídlo. Ostatní kluci a holky chodili po galeriích, do divadla a my do pajzlů a klubů. Fany občas zírala, tohle doma asi nemají, ale celkově mi přišly holky hrozně spokojený. V neděli dopoledne, když jsem ráno zaslechl symfonii u záchodové mísy, jsem se zeptal, zda nepůjdeme zase do hospody. Obě ihned odběhly na záchod. Musel jsem se smát.

U nás to děláme tak, že se jdeme chvilku projít. Tady si na východě, Rusáci nás tu drtili spoustu let. Jsme a ještě hodně dlouho budeme poznamenaný komoušema. Magda přikyvuje a já už druhý den zjišťuji, jak plynule přecházím z němčiny do angličtiny. Kdyby mě slyšela naše učitelka, tak mě asi na místě odstřelí, ale alkohol v tomhle dokáže divy. Měl bych pro vás koncert, děvčata. Obě se začnou chystat. Líčí se snad dvě hodiny. Chodí se ukazovat v šatičkách a já je brzdím, že to není nic nóbl. Naopak. Ale ony se chtějí ukázat. Jsou mladý a hezký, rozhodně jim v tom nebráním. I já si vezmu čisté triko. Kouřím už před kolejí a přemýšlím o tom, proč zrovna já mám nejhezčí studentky. Když totiž potkám ostatní, tak ti mají takový klasický šprty. Neusmějou se. Jsou obrýlení s ošklivými obroučkami. Ve svetrech a i když je vidět, že jsou odjinud než z Čech, tak z nich ta chytrost doslova tryská.

Jde se. Snažím se zpívat Beatles, protože to jsou snad jediný texty, který si pamatuju. Ale je to falešně a asi blbě, protože se sice přidají, ale každý zpíváme trošku jinak. Děsně se tomu tlemíme a mě je najednou s nima hrozně dobře. Několik skladeb nás spojí. Vyberu lepší hospodu, i když už jsem s prachama v mínusu. Magda je přesně můj typ, ale z pohybů Fany vycítím více. Ona se mnou flirtuje. Ale třeba to u nich dělají běžně. Nevím, nechci vědět, já chci jen blondýnku. Trošku se připijeme a pak je vezmu do Divadla pod Lampu. Hrají tam nějací místní blackeři. Pár pomalovaných fanoušků je děsně vyděsí už na chodbě, ale pak si to začnou užívat. Fany sice mluví o Helloweenu a Magda o nějakým jejich svátku, ale to jen do té doby, než začnou kluci hrát. Pravděpodobně to byli Sorath, ale to fakt netuším. Abych pravdu řekl, tak jsem se točil spíš kolem holek. 

Dají si dvě další piva a i když vypadají a je na nich znát, že sem vůbec nepatří, chytne je to. Jde se pařit. Skáčeme, mají rozmazaný šminky, už nejsou tak elegantní, ale jsou z nich dvě divoký šelmy, samice. Udýchané se se mnou pořád objímají a mám co dělat, abych je neohnul rovnou pod pódiem. Má to neskutečný grády. Užíváme si, že jsme mladí. Někdo na nás sice divně kouká, protože nemáme black metalové stejnokroje, ale nám to vůbec nevadí. Jakmile dohraje poslední song, mizíme. Fany se pořád vine, jak neumí chlastat, tak by byla hrozně snadnou kořistí. Ale jsou tu na výměnném pobytu, nepřijely otěhotnět. Magda zpívá nějakou smutnou písničku v ruštině. Nerozumím ji, možná ani není rusky, ale v litevštině. Je ale krásná, ona má zvonivý hlas a v něm spoustu vášně. Když dozpívá, začne zase Fany. Musí na nás být krásný pohled. Takhle má probíhat spolupráce mezi národy. Když jsme kousek před kolejí, kolem šíleně mrzne.

Přesto jsme rozhalení a vyfukujeme oblaka z dechu. Vezmu je kolem pasu a šeptám jim česky do ouška, jak jsou krásný, co bych s nima dělal, ale nemůžu, vlastně se tak trošku i omlouvám, protože kdybych je potkal ještě na jaře, bylo by to hodně divoký. Každý mluvíme úplně jinou řečí, jak jsme opilí, tak to vůbec nevadí, protože si rozumíme. Magda se pak přímo na cestě pozvrací. Držíme ji hlavu a podám ji kapesník. Poděkuje a usměje se. To víš holka, rum je rum. Smíchali jsme toho až běda. Když to vidí Fany, tak to na ni taky přijde. A tak jsem jediný, kdo to ustál. Propaguji náš národ vskutku dobře, zdá se. Jsme na pokoji, vytáhnu ještě nějaký piva a najednou se nikdo nezdráhá. Pijeme až do rána, kdy je musím odvést do školy. Jdeme přes pole, loučíme se před vchodem. Jdu si lehnout. Snad se dobře bavily.

Jdu nakoupit a už z dálky na mě volají. Jste nějaký čerstvý, říkám jim a ony že na přednášce spaly. Takhle z vás ale nic nebude, snažím se vysvětlit, ale ztratí se to opět v překladu. Už umí pár českých slov - dáme pivo a Jakub je sexy. Tomu se děsně smějí. Předhodím jim paštiku a rohlíky. Odpoledne je na koleji učím metalové postoje, jak se správně hrozí. Chvílemi, samozřejmě s přispěním rumu, se smějeme tak, že nám tečou slzy. Otevřeme piva, chvilku ještě kecáme. Jednoduché věty, ale zjišťuju, že máme vlastně stejný radosti i problémy. To, co nemohly generace našich předků zažívat, právě vnímám všemi póry celého těla. Tohle je svoboda, přátelé. Pokud nejsi kretén, můžeš být z druhého konce světa a pokecáme. Měl jsem štěstí. Kdysi na Georgeho, teď na holky. Moje první reálné a osobní zkušenosti s cizinci byly skvělé. Zvu je Na kurty. To u nás v Čechách, se chodí do hospody skoro každý den. Fakt? Ano, my jsme takoví Švejci. Tenkrát to tak opravdu bylo.

Všechno se opakuje víceméně celý týden, až na sobotu, kdy má být rozlučka i s ostatními. Pořádá se v jednom klubu v Plzni. Hraje tam intoušská jazzová kapela. Všichni chodí s talířky, srkají levné šampaňské. Tedy až na mě a Fany s Magdou. My sedíme pár hodin na baru, lejeme pivo a rumy. Když už je nálada, tak tančíme, děláme ostudu. Je hrozně super vidět, jak mají rozpuštěné vlasy, hází hlavou a kroutí zadkama. Byl bych asi dobrý průvodce. Moc toho se mnou neviděli a tipnul bych si, že se toho ani moc nenaučily, ale rozhodně na mě nezapomněli. Psali jsme si dlouhé roky. Dodnes od nich dostávám pohledy. Z Litvy i Francie. Když se loučíme před odjezdem, obě pláčou. Pořád dokola říkají, že Jakub je sexy a že chtějí pivo. Jsem děsně hrdej a mávám jim, dokud nejsou za zatáčkou. Bude se mi stýskat. Nemyslete si. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 24. září 2022

Interview - FLESHROT - Morbid, dirty, wicked death metal blood!

Interview with death metal band from United States - FLESHROT.

Answered Phil (Guitars, Vocals), thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - FLESHROT - Unburied Corpse (2022):

Ave FLESHROT! I have never found any interview with you in Czech language. I will ask you first to introduce the band to the readers who do not know you yet. You can start from the beginning and take us throw the whole history of FLESHROT.

Cheers! Thanks for asking us to do this interview. We started Fleshrot in 2019 in Lubbock, Texas. The band was originally formed by me(Phil) and Tanner. Soon after we were joined on bass by AB. A little later we we were joined by Casey on second guitar.


This year, you have just released the new album „Unburied Corpse“. Again, it's a dark, harsh and honest death metal. Did you access to the recording process differently than last time or did you choose verified practices?

We recorded pretty much the same way as we always have the only difference is we sent it out to Dan Lowndes at Resonance Sound Studios to mix and to Greg Chandler at Priory Recordings for the masters. Insanely good dudes to work with and we were fans of their bands prior to working with them so that’s always fun to be able to do. Recording the album took some time though as we really wanted to put out the very best record we could. A lot of changes and re recording but in the end we are satisfied.

The new album seems to me more complicated, perhaps initially less accessible, at the same time incredibly dark and evil. Was it intentional? How did the album originate and how did you compose the music?

Yeah it was very intentional. We really found our sound and what we wanted to do while writing the record. We wanted it to be heavy but still catchy. Gross as fuck and evil but still consumable. All of the songs were written in my office by me or by me and Tanner at our practice space. We wrote a lot of songs that didn’t end up making the record. We decided to make it quick, short and to the point. No bull shit interludes or anything like that. Just pure fucking brutality no filler. We recorded the album locally with friends, mostly in my office that I call The Morgue.


I have a „Unburied Corpse“ in my MP3 player and I have to say that this album literally engulfed me. These are not just great ideas but also sound is simply devastating. I'm sitting in the tram, and suddenly I find myself shaking my legs. I have a feeling to start moshing. If I weren’t so old, I would probably start to. Where did you record and who is signed under mastering?

That’s awesome and exactly what we would hope to evoke from someone listening to us. Like I mentioned in the last question, we recorded everything locally with our friends Duncan and Jonah. We sent it to Dan Lowndes to mix and Greg Chandler mastered it.

Who is the author of lyrics on „Unburied Corpse“? What are they talking about? Where do you get inspiration for themes?

I wrote all of the lyrics for the album too. Each song I just wanted to be another take of terror. I’ve always loved writing lyrics so I wanted the songs to come off in that way. Each song is about a different killer and different techniques they use to kill and torture. I took a lot of inspiration from horror movies obviously but also from Spawn comics and from things I’ve seen on the news in real life.


Who is signed under the cover of „Unburied Corpse“? I like his work very much. How did you choose the motif for cover?

Brad Moore did the UK version and Chamber Realm did the USA version. The USA version was intended to be the official art but we ran into some problems getting it all put together so we decided to try out two different versions. For Brad’s art we were wanting something simple but impactful that really captured the feeling of the album. Both pieces really compliment the record in their own ways and we’re very stoked to have them both.

When we look back at the beginning ... What was the first impulse to found the band? And why the brutal death metal? It's not the typical style which can would give you great "glory".

Tanner and I started the band to play death metal and that’s it. We had talked about it for a while and finally pulled the trigger on it. It’s been a great experience being in a band with him and writing this music together. Our only goal was to write shit that we liked. We were originally influenced by undergang, anatomia, witch vomit and other modern bands but still wanted to sprinkle in some cannibal corpse and suffocation vibes in there too. We aren’t trying to get rich off of this anyways so we’ll always play what we want to regardless.


You come from Texas and you play extreme death metal. Our readers would certainly wonder how the death metal scene works in Texas. To tell you the truth, so lately I hear only the great bands from there. Does this mean that the scene there is so strong at the moment? What about concerts, how many people coming to them?

The scene here in Texas is and has always been incredible. We’re lucky to be a part of it. Where we are in Lubbock though we’re quite a bit away from a lot of the bigger bands and shows so we don’t get as many cool shows out here. We usually have to drive 6 hours or more to play a show. We enjoy it though, we love getting out of town and seeing friends from all over. I’ve been involved in the metal and hardcore scene in texas for half my life now and it’s truly a special thing here. People have a lot of pride in what they do and they work hard here. The shows are always fuckin sick. Packed out and fun with lots of energy. We prefer playing small intimate shows with no stage and having everyone right in our faces having a good time.

From your music is possible to feel that you are influenced by American death metal school and as well by the old European bands. How do you feel about it as a fan? Do you prefer the original death metal of the 1990s or do you get inspiration as well from the new albums? If yes so I am wondering which bands had the greatest impact on FLESHROT.

I’m a huge fan of the 90’s stuff and probably take the most inspiration from those records and demos from those days. Autopsy is a big influence on us. I listened to the Abhorrence EPs and demos a lot while writing. Newer bands we like are cerebral rot, undergang, witch vomit, innumerable forms, fetid, phantasmagore, faceless burial, etc. There’s a lot of great newer bands that deserve the recognition. I think death metal is the best it’s ever been right now even though I find myself listening to the older stuff more most of the time.


What about you and concerts in general? Are you a band that goes for concerts anytime you can or you are picky about where you will play? Do you have a dream, maybe a group you would like to go with for a tour or festival, a city where you would like to perform?

We play when we can. We have families and kids as well as full time jobs so we are very intentional about what we play because we don’t get to play all the time like some bands do, so when we can we’ll usually book it all ourselves and ask the bands we want to play to play. Our dream and really only goal this whole time is to play Europe and that is hopefully going to be happening very soon for us. We’d love to play with our friends in Phantasmagore one day but really we’re down to play with anyone.

I'm going to listen again your new album „Unburied Corpse“. I have to say that for me personally, this is basically a perfect death metal work. Totally inferno. I wish big success to your record and to get this album to as many people as is possible. This album deserves it. I wish you all the best in your personal life. Whatever you do and the last words are yours. If you want to tell something to fans, labels, promoters, you have space here..... Thank you for the interview and I am looking forward to seeing you live!

Thank you for asking us to do this interview man! I really enjoyed it and thank you for the kind words about the album. Want to say hello to Sean at desert wastelands and Jesus at me Saco un ojo. Thank you to all of our fans for buying and supporting the record. We hope to have more music for you all soon and we hope to be in your city to rot for you live someday.

Recenze/review - FLESHROT - Unburied Corpse (2022):





------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER