Zatloukám do rakve poslední dva hřeby. Každý za jednu skladbu. Kývám se do rytmu a přemýšlím, pro koho je rakev určena. Je to krásná, ruční, poctivá práce. Stejně jako EP "Caustic Fetid Vomit". Němečtí maniaci mají velký dar. Vytvořit absolutně morbidní, chladnou a prašivou atmosféru. Vítejte ve staré márnici. Nemrtví se probouzejí.
Kapelu sleduji již od jejich začátků (recenze, rozhovor i reporty jsou odkazovány dole pod článkem) a patří k mým velmi oblíbeným. Pokaždé, když slyším nějaké nové skladby, připadám si jako na pradávném rituálu. Hrob je připraven, stačí jen přidat hlasitost. Rakev má své nové jméno.
Dvě morbidní skladby, plné hnisu a špíny. S prašivým, reálným a chladným zvukem. Jsem starým hrobníkem, který tráví většinu svého času v temnotě. Novinka se stala ihned mým jedem v žilách. Pouštěl jsem si ji, když jsem kopal čerstvý hrob ve zmrzlé zemi, když jsem se toulal katakombami, když jsem rozmlouval s nemrtvými. Pánové pořád ctí kapely typu AUTOPSY, PESTILENCE, INCANTATION, WINTER, OBITUARY, HELLHAMMER, ASPHYX a dělají to poctivě a od srdce. Oceňuji a užívám si skvělý prašivý zvuk (Marco Brinkmann), obdivuji krásně morbidní obal (Mörtuus). Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Já si ale nejvíc užívám jednotlivé nápady a podmanivou, magickou atmosféru plnou nasekané tmy. Po stěnách stéká hnis. Jsme hluboko pod zemí a já zatloukám do rakve poslední dva hřeby. Každý za jednu skladbu. Kývám se do rytmu a přemýšlím, pro koho je rakev určena. Teď už to vím. Je pro mě, pro moje zničené tělo. Těším se na onen svět. Album si vezmu samozřejmě s sebou. Je po okraj narvané černou energií, morbidními náladami a krutou smrtí. Old school death metalová, hororová noční můra!
Asphyx says:
I'm putting the last two nails in the coffin. One song each. I sway to the rhythm and wonder who the coffin is for. It's beautiful, handmade, honest work. Just like the "Caustic Fetid Vomit" EP. German maniacs have a great gift. To create an absolutely morbid, cold and dank atmosphere. Welcome to the old morgue. The undead are awakening.
I've been following the band since their early days (review, interview and reports are linked at the bottom of the article) and they are one of my very favorites. Every time I hear some new songs, I feel like I'm at an ancient ritual. The grave is ready, just turn up the volume. The coffin has a new name.
Two morbid tracks, full of pus and filth. With a dirty, real and cold sound. I'm an old undertaker who spends most of his time in the dark. The novelty immediately became poison in my veins. I played it when I dug a fresh grave in the frozen ground, when I wandered the catacombs, when I talked to the undead. The gentlemen still honor bands like AUTOPSY, PESTILENCE, INCANTATION, WINTER, OBITUARY, HELLHAMMER, ASPHYX and they do it honestly and from the heart. I appreciate and enjoy the great dusty sound (Marco Brinkmann), I admire the beautifully morbid cover (Mörtuus). Formally, everything is in the best order. But I most enjoy the individual ideas and the captivating, magical atmosphere full of chopped darkness. Pus drips down the walls. We're deep underground and I'm hammering the last two nails into the coffin. One for each song. I sway to the rhythm, wondering who the coffin is for. Now I know. It's for me, for my ruined body. I look forward to the next world. I'll take the album with me, of course. It's filled to the brim with black energy, morbid moods and cruel death. Old school death metal, horror nightmare!
Ave GLUTTONY! I have never found any interview with you in Czech language. I will ask you first to introduce the band to the readers who do not know you yet. You can start from the beginning and take us through the whole history of GLUTTONY.
Hail Jakub! GLUTTONY was formed in 2009 by me, John and Max, after we had disbanded MY OWN GRAVE. One guy who truly understands the early days of Swedish Death Metal and was already involved in the early scene is Johan Jansson (INTERMENT, ex-DELLAMORTE, ex-CENTINEX, ex- REGURGITATE) so I asked him to sing on the first demo which he did. We recorded the Coffinborn demo mostly for ourselves but a few copies got circulated and one ended up at Rogga Johansson (PAGANIZER, RIBSPREADER, ex-DEMIURG) and he really digged it and told Roel at VIC RECORDS who also liked it so we signed with them for two albums. The debut album Beyond the Veil of Flesh turned out exactly like we wanted thanks to the great mix and master by Dan Swanö (ex-BLOODBATH, ex-EDGE OF SANITY). It was really hard to stay active as a band with Johan living 7 hours away so we decided to part ways and we brought in our friend Magnus Ödling (ex-DIABOLICAL, ex-SETHERIAL, ESCUMERGAMENT) on vocals. The debut album got great reviews and we did a few shows. Then we started writing the second album which became Cult of the Unborn. This album took longer to write since me and Magnus created a horror tale and wanted to make the album a theme album, telling the legend of The Casket Master raising the dead to life. This time around we choose Daniel Mikaelsson (SYN:DROM) as a producer because he did such a good job on our split with SORDID FLESH. I still think the album is strong song-wise, but I’m not as happy with the sound as on the first album. It also got mixed reviews – overall positive reviews but the sound was a watershed where some thought it was awful whereas others thought it sounded better than the debut. We played a few shows and started preparing for a tour with MOB-47 and CRAWL when the pandemic came. Since we couldn’t tour, we figured we might as well start writing a new album, so we did and that became the latest album, Drogulus.
This year, you have just released the new album „Drogulus“. Again, it's a dark, harsh and honest death metal. Did you access the recording process differently than last time or did you choose verified practices?
Actually we recorded this album in exactly the same way as Cult of the Unborn. We meet up for 2-3 hours and write a complete song and record it. We continue this process at each rehearsal until we feel we’ve run out of inspiration. Then we listen through the songs and decide what songs are good enough and which ones need adjustments (usually they all do). Then the second iteration starts where we re-arrange the songs and record them again. After that we listen one final time and decide which ones are good enough to be on the album. After that me and Magnus write the lyrics and we record it in our own studio, starting with drums, then guitars, then bass and finally vocals.
The new album seems to me more complicated, perhaps initially less accessible, at the same time incredibly dark and evil. Was it intentional? How did the album originate and how did you compose the music?
There are some Black Metal-minding musical parts on the new album but I think musically it’s actually very similar to our previous albums, but the new vocals overarch this and gives the impression of the music being harsher and more evil even though it’s quite the same. The reason for changing the vocals was the lyrical theme. We wanted to do an album dedicated to the universe of H.P. Lovecraft and subsequent, inspired authors. When it was time to record the vocals, the lyrics simply sounded better with a more high-pitched growl so we went with that. This is actually something we talk about in the Studio Diary on our YouTube channel as we are recording the vocals.
I have a „Drogulus“ in my MP3 player and I have to say that this album literally engulfed me. These are not just great ideas but also sound is simply devastating. I'm sitting in the tram, and suddenly I find myself shaking my legs. I have a feeling to start moshing. If I weren’t so old, I would probably start to. Where did you record and who is signed under mastering?
That makes me really happy to hear! I’m 41 myself but I find that I still want to write and perform the same fast and aggressive music as I did twenty years ago. A lot of people in my age shift towards softer and slower music and that’s fine but I simply can’t. If you can’t mosh to it, I don’t want to play it. We recorded the album in our own studio where we have recorded the two previous albums, but for mix and master we co-operated with Jonas Jönsson (BLACK BAY) who is a very talented yet unknown, local talent here in Sundsvall.
Who is the author of the lyrics on „Drogulus“? What are they talking about? Where do you get inspiration for themes?
On the two last albums, Magnus and I have written about 50% of the lyrics each. I wrote the lyrics to the title track. It started with me trying to find a title for the album that would encapsulate the vast lyrical theme. I stumbled upon the word Drogulus which means “Something that exists but whose existence cannot be verified because it is completely intangible” which to me is a perfect metaphor of what H.P. Lovecraft is conveying. In many of his books, he describes the monsters and beasts as hard to describe, explain, or fathom, so I found it to be the perfect title. Then when I wrote the lyrics for the title track I wanted to do the same: To write something that summarizes H.P. Lovecraft’s world of horrible beasts. For the chorus I used a line from the book The Case of Charles Dexter Ward which I found poetic and dark: “And of ye Seede of Olde shall One be borne”. Besides H.P. Lovecraft, for this album we also found inspiration in the works of Robert W. Chambers and Clark Ashton Smith.
Who is signed under the cover of „Drogulus“? I like his work very much. How did you choose the motif for the cover?
The cover was drawn by the artist known as Karmazid. I follow a lot of artists on Instagram and I always think a lot about what kind of esthetics would suit the music. I really like his raw and occult style so I contacted him and explained what we envisioned for the cover: some kind of Lovecraftian monster arising from the sea.
When we look back at the beginning ... What was the first impulse to found the band? And why the death metal? It's not the typical style which can would give you great "glory".
I grew up listening to Swedish Death Metal in the late 80’s, early 90’s. But for some reason when we formed our first Death Metal band MY OWN GRAVE we went for the more thrashy / Gothenburg style of Death Metal. So I’ve always had the desire to start a band playing Death Metal the old-school way and when MY OWN GRAVE disbanded in 2009 it turned out that Max (bass) and John (drums) felt the same way so GLUTTONY was formed. And you’re right, we didn’t start GLUTTONY and choose to play this type of music to get fame and fortune. I think with MY OWN GRAVE we had that rock star dream of making it big, but pretty soon we realized that there is a very select few Death Metal bands who do and I think they’ve all earned it. We wrote great Death Metal, especially the last album, Necrology, but we weren’t original in any way and did not deserve to make it big. So when starting GLUTTONY we decided we just wanted to start a band and play the type of music we love and grew up with. That has been the ambition from the start and I believe we have been consistent so far, staying true to our formula for how GLUTTONY should sound.
You come from Sweden and you play extreme death metal. Our readers would certainly wonder how the death metal scene works in Sweden. To tell you the truth, so lately I hear only the great new bands from there. Does this mean that the scene there is so strong at the moment? What about concerts, how many people coming to them?
I am very proud of the Swedish Death Metal heritage and that is what we try to honor with GLUTTONY. I would say that the scene has had its ups and downs but has always been strong with the old bands continuing and new great bands appearing each year. I think the pandemic hit the scene hard as with all live music but I’m seeing many of the gigs, tours and festivals re-emerging so I have high faith in the future of Swedish Death Metal. I’ve always liked the community and have met vey few rude fans or bands. When going to the shows, you meet people that you’ve met at concerts since you were 15 and that you share some kind of bond with for that reason. That’s one of the reasons I keep doing this and that’s what I like about the Death Metal community worldwide as well – it still feels like a strong subculture even though it’s not as active and steaming as it was in the early 90’s.
I have to ask. You live in Sweden, which is considered a strongly Lutheran country (61%). You play death metal. Do you have any problems with it? Do you get space in TV or in newspapers? How is life in your country affected by religion?
You have to understand that Sweden is a very non-religious country. It’s true that statistically a lot of people are registered with the Swedish church which is automatic when you’re born. But the number of people who are actually actively Christian is much, much smaller. Of course, during the years, often when I was young, there were situations with people commenting on our shirts and our lyrics but nothing more than that. We have a strong freedom of speech in Sweden and musically or lyrically I have never once stopped to wonder what people might say about the work we put out. Death and Black Metal are accepted musical genres so it would not be odd to see such bands in the media but it’s often the recognized bands like In Flames or Entombed who get the spotlight. Which I think they’ve earned, we’re comfortable with getting press in the underground media and have no strive to make it big. We only want to keep writing our music and get to play it live. Although I do miss touring in Europe, that was too long ago.
From your music it is possible to feel that you are influenced by strong Swedish old school death metal bands. How do you feel about it as a fan? Do you prefer the original death metal of the 1990s or do you get inspiration as well from the new albums? If yes so I am wondering which bands had the greatest impact on GLUTTONY.
I’m a bit traditional when it comes to Death Metal. Sometimes I say things like “but I do like the never stuff, like The Crown’s Deathrace King” only to realize that it was released 2000... I’ve realized that the Death Metal I listen to span somewhere from the mid 80’s till somewhere around the millennium. I try to listen to new bands sometime but I realize that the ones I like seem to play old-school Death Metal that sounds a lot like it could have been recorded in the early 90’s. As for influences, it’s not any particular band, it’s more like a mood or feeling that emanates from those bands. One record that for some reason always has stuck with me as inspiration is Ancient God of Evil by UNANIMATED. On that album I think they combined Death and Black Metal in a way that has inspired many songs I’ve written. And sound-wise there are of course albums like Left Hand Path and Slaughter of the Soul that you unintentionally define as a foundation. But my favorite band in the Swedish scene was always DISMEMBER. Since no song on any GLUTTONY album is intentionally inspired by any particular band or song I think it’s better for the fans to listen for themselves and let me know what they hear.
What about you and concerts in general? Are you a band that goes for concerts anytime you can or you are picky about where you will play? Do you have a dream, maybe a group you would like to go with for a tour or festival, a city where you would like to perform?
We really like playing live but living in the North of Sweden has limited us in many ways for instance when it comes to being booked in Europe. We have to charge more than a band from Malmö or Gothenburg for instance. But we’ve done several European tours with our previous bands MY OWN GRAVE, DIABOLICAL and SETHERIAL and we definitely want to do it again. So if there’s any organizers out there who are interested, please get in touch. We’re not picky. As for touring with any particular band I think BLOODBATH + GLUTTONY would be a great bill but there are so many other great bands as well. As for places to play on the bucket list, it would be fun to play in the U.S. since we have so many fans there and also in Japan or South Korea.
I'm going to listen again your new album „Drogulus“. I have to say that for me personally, this is basically a perfect death metal work. Totally inferno. I wish big success to your record and to get this album to as many people as possible. This album deserves it. I wish you all the best in your personal life. Whatever you do and the last words are yours. If you want to tell something to fans, labels, promoters, you have space here..... Thank you for the interview and I am looking forward to seeing you live!
Thanks Jakub, I’m very happy that you enjoy the album. As for any final words, keep an eye out next year for the LP release of Drogulus and if you want to book us, just reach out to info@gluttony.se
Ave GLUTTONY! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií GLUTTONY.
Nazdar, Jakube! GLUTTONY jsme založili v roce 2009 já, John a Max poté, co jsme rozpustili MY OWN GRAVE. Jedním z lidí, kteří opravdu rozumí počátkům švédského death metalu a byli zapojeni do rané scény, je Johan Jansson (INTERMENT, ex-DELLAMORTE, ex-CENTINEX, ex- REGURGITATE), takže jsem ho požádal, aby nazpíval první demo, což udělal. Demo “Coffinborn” jsme nahráli hlavně pro sebe, ale pár kopií se dostalo do oběhu a jedna skončila u Rogga Johanssona (PAGANIZER, RIBSPREADER, ex-DEMIURG), kterému se líbila a řekl o ní Roelovi z VIC RECORDS, kterému se také líbila, takže jsme s nimi podepsali smlouvu na dvě alba. Debutové album “Beyond the Veil of Flesh” dopadlo přesně podle našich představ díky skvělému mixu a masteringu od Dana Swanö (ex-BLOODBATH, ex-EDGE OF SANITY). Bylo opravdu těžké zůstat aktivní jako kapela, když Johan žil sedm hodin cesty od nás, a tak jsme se dohodli, že se naše cesty rozejdou. Přibrali jsme našeho kamaráda Magnuse Ödlinga (ex-DIABOLICAL, ex-SETHERIAL, ESCUMERGAMENT) na vokály. Debutové album mělo skvělé recenze a odehráli jsme několik koncertů. Pak jsme začali skládat druhé album, ze kterého se stalo “Cult of the Unborn”. Tohle album se psalo déle, protože jsme s Magnusem vytvořili hororový příběh a chtěli jsme z něj udělat tematické album, které by vyprávělo legendu o Vládci rakví, který oživuje mrtvé. Tentokrát jsme si jako producenta vybrali Daniela Mikaelssona (SYN:DROM), protože odvedl skvělou práci na našem splitku se SORDID FLESH. Pořád si myslím, že album je skladatelsky silné, ale nejsem tak spokojený se zvukem jako na prvním albu. Taky mělo smíšené ohlasy - celkově pozitivní recenze, ale zvuk byl zlomový, kdy někteří si mysleli, že je to hrozné, zatímco jiní si mysleli, že to zní lépe než debut. Když přišla pandemie, odehráli jsme pár koncertů a začali se připravovat na turné s MOB-47 a CRAWL. Protože jsme nemohli jet na turné, řekli jsme si, že bychom mohli začít skládat nové album a tak jsme to udělali a vzniklo z toho poslední album “Drogulus”.
Letos jste vydali stále čerstvou novinku „Drogulus“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý death metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?
Toto album jsme vlastně nahráli úplně stejně jako “Cult of the Unborn”. Sešli jsme se na 2-3 hodiny, napsali kompletní skladbu a nahráli ji. V tom pokračujeme na každé zkoušce, dokud nemáme pocit, že nám došla inspirace. Pak si skladby poslechneme a rozhodneme se, které z nich jsou dost dobré a které potřebují úpravy (většinou je potřebují všechny). Pak začíná druhá iterace, kdy skladby přearanžujeme a znovu nahrajeme. Poté si je naposled poslechneme a rozhodneme, které z nich jsou dost dobré na to, aby se dostaly na album. Potom s Magnusem napíšeme texty a nahráváme je ve vlastním studiu, začínáme s bicími, pak s kytarami, pak s basou a nakonec zpěvy.
Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?
Na novém albu je několik black metalových pasáží, ale myslím, že hudebně je vlastně velmi podobné našim předchozím albům, ale nové vokály to překrývají a vytvářejí dojem, že hudba je drsnější a zlejší, i když je docela stejná. Důvodem pro změnu vokálů bylo lyrické téma. Chtěli jsme nahrát album věnované vesmíru H. P. Lovecrafta a pozdějších, jím inspirovaných autorů. Když přišel čas nahrát vokály, texty prostě zněly lépe s vyšším growlem, takže jsme na to přistoupili. O tom vlastně mluvíme ve Studiovém deníku na našem YouTube kanálu, když nahráváme vokály.
Mám „Drogulus“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?
To mě opravdu těší! Mně samotnému je 41 let, ale zjišťuji, že mám stále chuť psát a hrát stejně rychlou a agresivní hudbu jako před dvaceti lety. Spousta lidí v mém věku se posouvá k měkčí a pomalejší hudbě a to je v pořádku, ale já prostě nemůžu. Pokud se na ni nedá moshovat, nechci ji hrát. Album jsme nahráli ve vlastním studiu, kde jsme nahrávali i předchozí dvě desky, ale na mixu a masteringu jsme spolupracovali s Jonasem Jönssonem (BLACK BAY), což je velmi talentovaný, ale neznámý místní umělec tady v Sundsvallu.
Kdo je autorem textů na „Drogulus“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?
Na posledních dvou albech jsme s Magnusem napsali zhruba polovinu textů. Já jsem napsal text k titulní skladbě. Začalo to tím, že jsem se snažil najít pro album název, který by vystihl rozsáhlé lyrické téma. Narazil jsem na slovo “Drogulus”, což znamená "Něco, co existuje, ale co nelze ověřit, protože je to zcela neuchopitelné", což je pro mě dokonalá metafora toho, co vyjadřuje H. P. Lovecraft. V mnoha svých knihách popisuje nestvůry a příšery, jako těžko popsatelné, nevysvětlitelné nebo neuchopitelné, takže mi to přišlo, jako dokonalý název. Když jsem pak psal text k titulní skladbě, chtěl jsem udělat totéž - napsat něco, co by shrnovalo svět strašlivých bestií H. P. Lovecrafta. Pro refrén jsem použil verš z knihy “Případ Charlese Dextera Warda”, který mi přišel poetický a temný: "And of ye Seede of Olde shall One be borne". Kromě H. P. Lovecrafta jsme pro toto album našli inspiraci také v dílech Roberta W. Chamberse a Clarka Ashtona Smithe.
Kdo je podepsán pod obalem novinky „Drogulus“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?
Obálku nakreslil umělec známý jako Karmazid. Na Instagramu sleduji spoustu umělců a vždycky hodně přemýšlím o tom, jaký vizuál by se k hudbě hodil. Moc se mi líbí jeho syrový a okultní styl, takže jsem ho kontaktoval a vysvětlil mu, co si pro obal představujeme - nějakou lovecraftovskou příšeru vynořující se z moře.
Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.
Vyrůstal jsem na švédském death metalu na přelomu 80. a 90. let. Ale z nějakého důvodu, když jsme založili naši první death metalovou kapelu MY OWN GRAVE, jsme se rozhodli pro thrashovější / Göteborgský styl death metalu. Vždycky jsem tedy toužil založit kapelu hrající death metal ve starém stylu a když se MY OWN GRAVE v roce 2009 rozpadli, ukázalo se, že Max (basa) a John (bicí) to cítí stejně, tak vznikli GLUTTONY. A máš pravdu, GLUTTONY jsme nezakládali a nerozhodli se hrát tenhle žánr kvůli slávě a bohatství. Myslím, že s MY OWN GRAVE jsme měli takový ten sen rockové hvězdy, že to dotáhneme daleko, ale celkem brzy jsme si uvědomili, že existuje jen pár vybraných death metalových kapel, kterým se to daří, a myslím, že si to všechny zaslouží. Skládali jsme skvělý death metal, hlavně na posledním albu Necrology, ale nebyli jsme nijak originální a nezasloužili jsme si, abychom se prosadili. Takže, když jsme zakládali GLUTTONY, rozhodli jsme se, že prostě chceme založit kapelu a hrát hudbu, kterou máme rádi a na které jsme vyrostli. To byla naše ambice od začátku a myslím, že jsme zatím byli konzistentní a zůstali jsme věrní našemu vzorci, jak by GLUTTONY měli znít.
Pocházíte ze Švédska a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje ve Švédsku death metalová scéna. Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé nové smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?
Jsem velmi hrdý na švédské death metalové dědictví a to se snažíme ctít i s GLUTTONY. Řekl bych, že scéna měla své vzestupy a pády, ale vždy byla silná, staré kapely pokračovaly a každý rok se objevovaly nové skvělé kapely. Myslím, že pandemie zasáhla scénu tvrdě, stejně jako u veškeré živé hudby, ale vidím, že se mnoho koncertů, turné a festivalů znovu objevuje, takže mám velkou víru v budoucnost švédského death metalu. Vždycky jsem měl rád zdejší komunitu a potkal jsem jen velmi málo neurvalých fanoušků nebo kapel. Když chodíte na koncerty, potkáváte lidi, které na koncertech znáte od svých patnácti let a se kterými vás z toho důvodu pojí nějaké pouto. To je jeden z důvodů, proč v tom pokračuju, a to se mi líbí i na komunitě death metalistů po celém světě - pořád je cítit, že je to silná subkultura, i když už není tak aktivní a propařená jako na začátku 90. let.
Nedá mi to a musím se zeptat. Žijete ve Švédsku, které je považována za silně luteránskou zemi (61%). Hrajete death metal. Nemáte s tím nějaké problémy? Dostanete prostor třeba v televizi, v novinách? Jak je vůbec život ve vaší zemi ovlivněn náboženstvím?
Musíte si uvědomit, že Švédsko je velmi nenáboženská země. Je pravda, že statisticky je hodně lidí registrováno u švédské církve, což je automatické, když se narodíte. Ale počet lidí, kteří jsou skutečně aktivními křesťany, je mnohem, mnohem menší. Samozřejmě, během let, často když jsem byl mladý, docházelo k situacím, kdy lidé komentovali naše trička a texty, ale nic víc. Ve Švédsku máme silnou svobodu projevu a hudebně ani textově jsem se nikdy nepozastavil nad tím, co by lidé mohli říkat o tvorbě, kterou vydáváme. Death a black metal jsou uznávané hudební žánry, takže by nebylo divné, kdyby se takové kapely objevovaly v médiích, ale často se do centra pozornosti dostávají uznávané kapely jako IN FLAMES nebo ENTOMBED, které si to podle mě zaslouží. Nám vyhovuje, že se o nás píše v undergroundových médiích a nemáme žádnou snahu prorazit. Chceme jen dál psát naši hudbu a hrát ji naživo. I když mi chybí turné po Evropě, ale to už je moc dávno.
Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni silnou starou švédskou death metalovou školou. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na GLUTTONY největší vliv.
Co se týče death metalu, jsem trochu tradiční. Někdy říkám věci jako "ale mám rád novější věci, třeba The Crown's Deathrace King", abych si záhy uvědomil, že to vyšlo v roce 2000... Uvědomil jsem si, že death metal, který poslouchám, se rozprostírá někde od poloviny 80. let až někam do konce tisíciletí. Snažím se někdy poslouchat nové kapely, ale uvědomuju si, že ty, které mám rád, zřejmě hrají old schoolový death metal, který zní hodně podobně, jako by mohl být nahraný na začátku 90. let. Co se týče vlivů, není to žádná konkrétní kapela, spíš nálada nebo pocit, který z těch kapel vyzařuje. Jedna deska, která mi z nějakého důvodu vždycky utkvěla jako inspirace, je "Ancient God of Evil" od UNANIMATED. Myslím, že na tom albu zkombinovali death a black metal způsobem, který mě inspiroval k mnoha skladbám, které jsem napsal. A zvukově jsou tu samozřejmě alba jako "Left Hand Path" a "Slaughter of the Soul", která nechtěně definují základy. Ale mojí nejoblíbenější kapelou na švédské scéně byli vždy DISMEMBER. Vzhledem k tomu, že žádná skladba na žádném albu GLUTTONY není záměrně inspirovaná nějakou konkrétní kapelou nebo skladbou, myslím, že je lepší, když si to fanoušci poslechnou sami a dají mi vědět, co slyší.
Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?
Opravdu rádi hrajeme naživo, ale život na severu Švédska nás v mnoha ohledech omezuje, například pokud jde o booking v Evropě. Musíme si účtovat víc než kapela z Malmö nebo Göteborgu. Ale s našimi předchozími kapelami MY OWN GRAVE, DIABOLICAL a SETHERIAL jsme absolvovali několik evropských turné a rozhodně to chceme zopakovat. Takže pokud by se našel nějaký pořadatel, který by měl zájem, ozvěte se. Nejsme vybíraví. Co se týče turné s nějakou konkrétní kapelou, myslím, že BLOODBATH + GLUTTONY by byl skvělý line up, ale je tu i spousta dalších skvělých kapel. Co se týče míst, která máme na seznamu, bylo by fajn zahrát si v USA, protože tam máme spoustu fanoušků a také v Japonsku nebo Jižní Koreji.
Jdu si vaši novou desku „Drogulus“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří a poslední slova jsou tvoje. Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!
Díky, Jakube, jsem moc rád, že se ti album líbí. Co se týče nějakých slov na závěr, příští rok očekávejte vydání LP “Drogulus” a pokud si od nás budete chtít cokoliv objednat, stačí se ozvat na info@gluttony.se.
Ve starých katakombách, hluboko pod zemí, kam nikdo sto let nepřišel, jsem pocítil divný chlad v zádech. Po stěnách stékal hnis a chodbami se vznášel šepot nemrtvých. Pod nohama mi praskaly kosti prokletých a lebky se smály tichým, jedovatým smíchem. Pokaždé mi to chvilku trvá, než najdu správnou hrobku. Než muziku vstřebám a nasaji jako zkaženou krev. DISGUSTING PERVERSION - jméno, napsané hned nad vchodem. Jedná se o starý, plesnivý hrob, ve kterém je pohřben pravý, plesnivý death metal.
Kapele jsem se již jednou věnoval. Bylo to v roce 2020 (odkaz na recenzi nahrávky "Eternity of Death" a rozhovor je dole pod článkem). Pánové i letos pokračují ve své morbidní práci. A dělají ji velmi uvěřitelně, přesvědčivě. Hroby jsou opět exhumovány s elegancí starých mistrů.
Poslech "Remember Me" je jako procházka po starém, opuštěném hřbitově. Na náhrobcích můžeme nalézt jména vzorů, u kterých se kapela inspirovala. DEATH, GRAVE, MASSACRE, SOLSCTICE, MASTER, ASPHYX, PESTILENCE, nověji pak SKELETAL REMAINS, INCARCERATION, REVEL IN FLESH, SULPHUR AEON, COFFIN ROT, WITCH VOMIT, KURNUGIA, abych zmínil alespoň některé. Mě se ale nejvíc líbí způsob, jakým pánové skládají. Songy v sobě totiž mají takový ten starodávný drive a feeling, kterými se vždy pyšnili jen ti nejlepší. Samozřejmě, není to nic nového, ani převratného, ale hudba mi opravdu velmi chutná. Radost mám i z úžasného obalu od mistra Juanja Castellana, kterého již dlouhé roky řadím mezi nejlepší malíře coverů. Parádně ošklivý, chladný a temný je i zvuk, u kterého se dostavuje kýžený zabijácký efekt. Víka od rakví praskají tlakem! Jsem starý fanoušek smrti v hudbě a k poslechu si nahrávky velmi pečlivě vybírám. DISGUSTING PERVERSION jsem si i s jejich druhým albem zapsal do své osobní Knihy mrtvých. Rád se k desce vracím, poslouchám ji nejraději při svých nekonečných toulkách po opuštěných chrámech, v katakombách, kde není žádné světlo nebo v ulicích našeho města, když padne těžký smog. "Remember Me" je zásah přímo do živého! Prašivý death metal, který odsekává maso od kostí!
Asphyx says:
In the old catacombs, deep underground, where no one had come for a hundred years, I felt a strange chill in my back. Pus dripped down the walls and the whispers of the undead floated through the corridors. The bones of the damned cracked beneath my feet and the skulls laughed a low, poisonous laugh. It takes me a while to find the right tomb each time. Before I absorb the music and soak it up like tainted blood. DISGUSTING PERVERSION - the name written just above the entrance. This is an old, mouldy grave where true, mouldy death metal is buried.
I've already covered the band once. It was in 2020 (link to the review of "Eternity of Death" and interview is below the article). The gentlemen continue their morbid work this year. And they do it very believably, convincingly. The graves are once again exhumed with the elegance of the old masters.
Listening to "Remember Me" is like walking through an old, abandoned cemetery. On the tombstones we can find the names of the inspiration for the band. DEATH, GRAVE, MASSACRE, SOLSCTICE, MASTER, ASPHYX, PESTILENCE, and more recently SKELETAL REMAINS, INCARCERATION, REVEL IN FLESH, SULPHUR AEON, COFFIN ROT, WITCH VOMIT, KURNUGIA, to name a few. But what I like the most is the way the gentlemen compose. The songs have that old-time drive and feeling that only the best have always had. Of course, it's nothing new or revolutionary, but I really like the music. I'm also happy about the amazing cover artwork by the master Juan Castellano, whom I've counted among the best cover artists for many years. The sound is also awesomely ugly, cold and dark, with the desired killer effect. The coffin lids are bursting with pressure! I'm an old fan of death in music and choose my recordings to listen to very carefully. DISGUSTING PERVERSION, along with their second album, have been added to my personal Book of the Dead. I like to return to the record, listening to it most of all during my endless wanderings in abandoned temples, in catacombs where there is no light or in the streets of our city when the heavy smog falls. "Remember Me" is a hit right in the flesh! Dusty death metal that cuts the flesh from the bones!
Existují studie, že se poslední roky společnost rozděluje díky sociálním sítím na dva nesmiřitelné tábory. Jsou sice nějaké kontrolní mechanismy, ale otázka zní...kdo kontroluje kontrolory? Stejně jako ve Strážcích, které jsem poprvé četl jako komiks v devadesátých letech. Chodívali jsme tenkrát s mojí budoucí manželkou do vědecké knihovny. Brávala si literaturu v němčině a já se víceméně nudil. Pracoval tam takový mladý kluk, nedostudovaný fyzik nebo co to říkal. Každopádně si tenhle časopis četl. Pamatuji si, že byl okopírovaný a černobílý. Dali jsme řeč, z mé strany více méně z nudy. Když se potkají dva fanoušci sci-fi, najdou si vždy společnou řeč. Navíc, byl i metalistou, což v té době něco znamenalo. Ano, je to neuvěřitelné, ale drželi jsme spolu jako nějaká sekta. Muzika totiž hlavně spojovala. To jen tak mimochodem, abyste věděli.
Byl na mě hodnej a nechal mě komiks okopírovat. Shodou okolností jsem tedy četl dříve Strážce, než Temného rytíře. Obě díla jsou dle mého absolutně zásadní. Pro moji generaci určitě. Grafika, příběh, všechno nás mělo upozornit. Jenže jsme se nechali ukolébat. Předpokládali jsme naivně, že lidé jsou hlavně dobří, že jsou všichni jako tehdejší náš prezident (Václav Havel). Opět, když si čtu knihu (teď už mám vázaný výtisk), nemusím paralely ani hledat. Nabízejí se samy. Rorschach a Doktor Manhattan jsou absolutně geniálně vykreslené postavy. Konečně se někdo podíval na superhrdiny taky trošku jinou optikou. Do příběhu se promítla situace ve Spojených státech (80. a 90. léta). Mám vlastně rád jen pár komiksů, většina mě moc nebaví nebo mi připadá infantilní, ale Strážci jsou dokonalí. Alespoň pro mě.
Zalezl jsem si na koleji do kouta a tvářil se nevrle, když mě žena vytrhla ze čtení. Chtěla vyzkoušet. Jasně, muselo to být někdy ve zkouškovém období. Nedělalo mi vůbec problémy znovu navázat. Měl jsem se také učit, ale vůbec se mi nechtělo. Raději jsem se nechával unášet. Svět ve Strážcích je varující. Schválně, kdo v něm objevíte paralelu se znovu stoupající nahnědlostí některých hnutí? Snad každý máme v historii svých rodin někoho zničeného šílenými režimy, které zde byly. Přesto jsou lidé zase v ulicích a protestují za despotismus. Za svobodu se musí bojovat. Vždy a všude. Jinak se budeme zase řítit do záhuby. Strážci jsou tak šíleně nadčasovým dílem, že z něj v některých momentech doslova mrazí. Dobrovolně předáváme všechny svoje data, necháváme se kontrolovat a ještě tomu tleskáme. A já pořád nechápu, jak je možné, že má lůza zase takové slovo? Proč, proboha?
Vzal jsem okopírované stránky mezi kamarády na koleji. Měl jsem dlouhý proslov, kde jsem Alana Moora víceméně blahořečil. Nikdo mi moc nevěřil. Akorát Michal, který rád zkoušel něco nového, zaplatil kopírku ve škole a večer za mnou přišel, že mi tedy pěkně děkuje. Neměl ten den z přednášek vůbec nic. Ty vole, to je fakt síla. Uvědomme si ještě, že nikdo z nás netušil, že jednou bude i skvělý film. My byli spíš přes ty písmenka. Asi jsme museli působit jako nějací spiklenci, když jsme se slezli na koleji v baru a probírali neustále dokola pasáže, které jsme si pamatovali. Holky na nás byly trošku naštvaný, ale to nám tenkrát nevadilo. Každej chlap by měl mít nějakého koníčka. Mě třeba nikdy nezajímal sport v televizi, připadá mi to jako ztracený čas. Ale dobrá kniha? No, co si budeme, to je dar, to je milost, dobrota, gurmánský zážitek. Strážci jsem listoval ještě hodně dlouho.
Na závěr bych si dovolil jeden citát:„Její křik slyšelo skoro čtyřicet sousedů. Nikdo nehnul ani malíčkem. Nikdo nezavolal poldy. Někteří se i dívali. Chápete to? Někteří se i dívali.“ Děsivé, co? A teď si vše přeneste do dnešní doby. Kolik lidí si natáčí mrtvé při bouračce? Kolik jedinců rajcuje krev, násilí? Uff. Síla co? Ale abych nekončil tak negativně. Pořád si myslím, že je zlo zbytečně moc vidět. Existují i krásné věci. Třeba dívky kráčející ulicí, dobrý film, jídlo, pivko, muzika nebo třeba právě knihy. Jen nesmíme zavírat oči před tupostí. Ale to vy určitě víte, jinak byste mé knižní tipy nečetli. Znovu vám musím poděkovat za přízeň. Moc si vážím vašich ohlasů a pochvaly. Děkuji moc. Za týden zase zde, ok? Budu se těšit!
"Quis custodiet ipsos custodes?" ptali se už latiníci. Kdo střeží ty, kdož střeží nás? Je těžké dohlédnout na ty, kteří mají moc, i když jsou to normální lidé - a co teprve když mají schopnosti, o kterých se nám ani nesnilo.
V roce 1984 vyšly dva komiksy, které změnily žánr - a dodnes se fanoušci hádají, který z nich je zásadnější. V jednom hrál hlavní roli Batman a Frank Miller ho pojmenoval Návrat temného rytíře - a u druhého si Alan Moore vystačil s jediným slovem. Watchmen, tedy Strážci.
Oba komiksy mají hodně společného. Oba se dívají na svět superhrdinů novým pohledem, oba ničí mýty a oba balancují na pokraji apokalypsy. Ale tam, kde Miller ještě nabízí pozitivního superhrdinu, tam už má Moore obyčejné lidi s neobyčenými schopnostmi. Lidi někdy kruté, se svými úchylkami a tajnostmi, se špínou schovanou pod maskami. Ovšem lidi velmi mocné (a v jednom případě i všemocné). Jeden z nejzásadnějších komiksů všech dob (a tohle není laciná reklama, to je fakt).
Poklekáš před dávno mrtvou modlu. Nasloucháš jedovatým slovům, lžím a nenávisti. Jsi jenom tichým stínem. Říkají o tobě, že si démonem, prokletým. Pochopil si podstatu téhle smradlavé víry. Připravuješ se pomalu na smrt, na konec, na vysvobození. Už dávno víš, že existuje ještě jeden svět, za krvavou oponou. Zlí jsou v něm páleni žhavým železem, mučeni a je jim činěno přesně to, co oni dělali za svého života. Spravedlnost existuje jenom v pekle a v hudbě.
Polští DEVILPRIEST mě již během několika prvních poslechů doslova spálili na popel. Kombinace syrového, surového a prašivého death metalu s chladným black metalem, mi dělá velmi dobře na mé zkažené duši. Znovu se objevila krev ve svěcené vodě a kříže visí směrem dolů! Myslím, že jsem zde správně.
Kapelu tvoří dva démoni, zkušení muzikanti, kteří moc dobře vědí, o čem je krutá smrt. Již podruhé nám namíchali smrtící koktejl, který chutná jako shnilé syrové maso. Alespoň mě, který se v podzemí pohybuje dlouhé roky. Hudba je zde plesnivá, stará. Musela vznikat v katakombách pod kostelem, ve kterém byly slouženy černé mše. Pánové se volně inspirovali smečkami jako AZARATH, EMBRIONAL, STILLBORN, DEICIDE, DIABOLIC, ANGEL CORPSE, PERDITION TEMPLE, CENTURIAN. Temný, masivní zvuk, zajímavý obal, precizně odvedené bicí, spousta mlhavě smradlavých nálad. Tohle všechno dělá dohromady hodně krutý a ošklivý celek. Do stěn je otištěn nářek obětovaných. Postavy v kápích, ostrý obětní nůž, připravený pro tvoje hrdlo. Líbí se mi způsob, jakým DEVILPRIEST napsali své skladby. Mají v sobě drive a sílu, pradávnou energii, která musela být načerpána na starých pohřebištích. Těla bez hlavy, probodnuté kůlem. Děs v očích, do mozku se mi vkrádají myšlenky na smrt. "In Repugnant Abortion" je přesně tím druhem muziky, která koluje i v mých žilách. Nemohu jinak, než hodnotit velmi vysoko. Tahle deska bude navždy zapsána krví do mé knihy mrtvých. Spravedlnost existuje jenom v pekle a v hudbě. Inferno! Pravý, démonický, bestiální black death metalový masakr!
Asphyx says:
You kneel before a long-dead idol. You listen to poisonous words, lies and hatred. You are just a silent shadow. They say you are a demon, cursed. You've grasped the essence of this stinking faith. You are slowly preparing for death, for the end, for deliverance. You've known for a long time that there's another world beyond the bloody curtain. In it, the wicked are burned with hot irons, tortured and done to them exactly as they did in their lifetime. Justice only exists in hell and in music.
Polish DEVILPRIEST literally burned me to ashes within the first few listens. The combination of raw, brutal and dusty death metal with cold black metal does a lot of good to my corrupted soul. Blood in holy water has reappeared and the crosses are hanging downwards! I think I'm right here.
The band is formed by two demons, experienced musicians who know very well what a cruel death is all about. For the second time they have mixed us a deadly cocktail that tastes like rotten raw meat. At least to me, who's been in the underground for years. The music here is moldy, old. It must have originated in the catacombs beneath the church where black masses were celebrated. The gentlemen were loosely inspired by bands like AZARATH, EMBRIONAL, STILLBORN, DEICIDE, DIABOLIC, ANGEL CORPSE, PERDITION TEMPLE, CENTURIAN. Dark, massive sound, interesting cover art, precisely done drums, lots of vaguely stinky moods. All this makes a very cruel and ugly combination. The wailing of the sacrificed is imprinted on the walls. Hooded figures, a sharp sacrificial knife ready for your throat. I like the way DEVILPRIEST wrote their songs. They have drive and power, an ancient energy that must have been picked up in the old burial grounds. Headless bodies, impaled by stakes. Terror in my eyes, thoughts of death creeping into my brain. "In Repugnant Abortion" is exactly the kind of music that runs through my veins. I can't do other than rate it very highly. This record will forever be written in blood in my book of the dead. Justice only exists in hell and in music. Inferno! A true, demonic, bestial black death metal massacre!
Interview with black death metal band from Poland - DEVILPRIEST.
Answered Necro Docre, thank you!
Translated Duzl, thank you!
Questions prepared Jakub Asphyx.
Ave DEVILPRIEST! Greetings to the Polish underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a second full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous one? Where did you want to move and in what are these two records different?
Hailz from the Chapel od the Devil. We appreciate your admiration with our new album, we are very pleased with what we have managed to accomplish. The previous album was composed by three men, each of whom had a slightly different view of what our music should look like. Thus, the songs were more varied in style. This musical discrepancy resulted a in reduction of DEVILPRIEST's line-up. "In Repugnant Adoration" was composed by the two of us whose vision was more convergent. The new album is therefore not only more coherent, but also more focused on Blackened Death Metal while abandoning the influence of the so-called modern Death Metal that emerged in the early 2000s.
“In Repugnant Abortion“ includes all attributes of good death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of DEVILPRIEST?
The general rule we follow during the writing process says "no weak or overcomplicated riffs". We work on a particular song until we are fully convinced that nothing more can be done. The song is usually built from scratch, from two or three riffs that sounds good together. Then we apply the next layers, accents, bridges, transitions, tempo changes etc. Lyrics are usually written in the last step. All of the rehearsal version are recorded, so we have time to listen, analyze and improve.
I found out that Haldor Grunberg is signed under the mix and mastering of the new record. I have to confirm that the sound is literally killing. It still makes me add volume to the player. Haldor has created a sound that is cruel, raw and at the same time dark and organic. How went the work with him and why did you choose him? In which studio did you record it? How did the recording process look like?
The recording session was conducted in several places depending on how we perceived the ideal sound for a given instrument. When all the tracks were layered, we made a rough mix which was then used as a guideline for the final mix with Haldor, who was proposed by Odium Records as the right person to help to achieve our goals.
An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD through Odium Records, and it has a corpsy cover art. Who is the author? Do I explain well the picture when I would think it is entrance to hell? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?
We consider the physical formats (CD, LP, MC) as the main medium for spreading the gospel of the Devilish Priest. The album is released by Odium Records as well by Spreading the Pest Productions from Chile, who will cover mainly the American market. Both releases have the same artwork, but differ in colorization. The artwork was done by BMS Illustration. The idea was to depict the lyrical content of the album. Similarly to the music it was done step by step by adding different layers. This artwork is a medium, an intermediary between the listener and his inherent darkenss. A medium to be used during the journey for repugnant adoration. It may be an entrance to hell for some.
I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Poland for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that black and death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?
I have no explanation for this, it seems like there are some favorable countries, nationalities or geographical regions for certain metal genres. Over the last few years I have been a bit off the stage without following it with any special commitment. In the past most of the Polish bands were seeking for international labels but now some of our labels grown to a size that they are able to release reputable bands from abroad. In result there is more money to promote local bands which significantly strengthens the Polish scene.
You play devastating death metal influenced by, among other things, the American school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start DEVILPRIEST was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?
It just happens that musicians sometimes start a new band to embody the ideas not suitable for their current projects. And it did happen with the Devilpriest. Our goal is to deliver high quality Satanic Blackened Death Metal, regardless current or future trends in the metal scene. If it brings us a profit, fine, but for now, we are not going to stop, whatever the outcome. We don't mind big festivals or being a support on tour, as long as we support the right headliner.
When I started my blog six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?
We mostly rely on the label as well as our social media platforms and youtube streaming channels, but we also exchange a lot of our stuff with other labels and bands. It is just impossible to send a physical copy to every zine. Besides being musicians we are of course fans, so we support the bands buying their stuff and going to shows.
On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as DEVILPRIEST? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?
Due to the overwhelmingly large number of bands, it is imperative that there is streaming and downloading. I mainly use bandcamp or youtube to find new bands. When I find something brilliant, I start looking for physical media. But you still can't buy everything you want. At the same time, I don't care about discussions on social platforms or forums. I don't need to exchange my views on music with others.
I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?
Well, I wouldn't narrow it down strictly to Death Metal. What drives me in music is the Devil, no matter if it's DM or BM. Personally I consider this a lifestyle.
Finally, a classic but important question. What is DEVILPRIEST planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Czech and Slovak Republics?
We finally got the line-up together and we can fully promote the new album live. We do not have consolidated plans yet, but we assume that after the album's premiere, there will be more playing offers. I'm looking forward for the offers especially from Pilsen as the Urquell is one of my favorite beers. A lot of time has passed since the last album and we need to remind the world of our existence again.Luckily, you won't have to wait that long for the next album. We are wasting no time and are already working on the successor to "In Repugnant Adoration".
Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push " In Repugnant Abortion" into my head again!
