DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 23. listopadu 2022

Recenze/review - MACERATION - It Never Ends... (2022)


MACERATION - It Never Ends...
CD 2022, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Až jednou dojdeš na konec, až jednou skončí tvoje cesta, tak se rozpadneš v prach. Rozplyneš se v temnotě. A nebo budeš proklet a tvoje duše bude navěky bloudit mezi naším a oním světem. Určitě často přemýšlíš, stejně jako já, co si s sebou vezmeš za muziku. Čím jsem starší, tím mám víc jasno. MACERATION a jejich debut "A Serenade of Agony" z roku 1992 rozhodně nebude chybět v mé diskografii. Pamatuji si, že mě tenkrát album doslova uhranulo.

Uplynulo dlouhých třicet let. Svět se změnil, spousta mých kamarádů již není mezi námi. Muzika zůstala. Byl jsem hodně zvědavý, zda mě návratová letošní deska také tolik rozdrásá. Poslouchal jsem novinku v různých náladách, v odlišné denní i noční době a neustále se k ní vracel. Ten starodávný feeling, černá a temná jiskra tam pořád je. "It Never Ends..." je záležitostí pro všechny pamětníky, ale i pro fanoušky, kteří rádi tráví svůj čas ve stínech. 


Ano, MACERATION jsou zpět v plné síle. S Danem Swanö za mikrofonem. Se zvukem z Unisound studia, s obalem, pod kterým je podepsán Ola Larsson. Pánové si dali hodně záležet na tom, aby proběhl jejich comeback ve velkém stylu. Pro mě osobně je ale hlavní to, že jsem dostal poctivou porci velmi kvalitního death metalu ze staré školy. Který je ale zároveň opravdu svěží a skvěle se poslouchá. Není to jenom obyčejný výlet do starých časů, u kterého si fanoušci pokývají spokojeně hlavou, ale nekompromisní divoká jízda přímo do pekla. Jakoby kapela sbírala dlouhé roky ty nejlepší nápady a pak je pod tlakem vypálila do skladeb. Songy mě řežou a zadírají se mi hluboko do mozku. V devadesátých letech jsem si vždy při poslechu podobných nahrávek připadal jako bych se procházel podzemím. Vše se mi spolu s "It Never Ends..." vrátilo. Všechno to nadšení, odhodlání, popraskané rakve, zombie tančící v šílených mosh-pitech. Jako bych se spolu se skupinou procházel po starých pohřebištích, navštěvoval ty nejkrásnější kobky a rozprávěl v nich s nemrtvými. Nevíme dne ani hodiny. Čas nám utíká a mnohdy jej trávíme zcela zbytečně. Pojďte se spolu se mnou zavřít do plesnivých katakomb. Podávat se bude dobré pivo, syrové maso a smrtící kov té nejvyšší kvality. MACERATION vám zpřeráží všechny kosti v těle! Legenda je zpět! Ďábelská death metalová pocta temnotě! 


Asphyx says:

Once you reach the end, once your journey is over, you will crumble into dust. You'll dissolve into darkness. Or you will be damned and your soul will wander forever between this world and the next. I'm sure you often wonder, as I do, what kind of music you'll take with you. The older I get, the clearer I get. MACERATION and their 1992 debut "A Serenade of Agony" will definitely not be missing from my discography. I remember being literally mesmerized by the album back then.

Thirty long years have passed. The world has changed, many of my friends are no longer with us. The music remains. I was very curious to see if the comeback album this year would tear me up as much. I listened to the new album in different moods, at different times of the day and night, and kept coming back to it. The old-timey feel, the black and dark spark is still there. "It Never Ends..." is an affair for all the memoires, but also for fans who like to spend their time in the shadows.


Yes, MACERATION is back in full force. With Dan Swanö on the microphone. With sound from the Unisound studio, with a cover signed by Ola Larsson. The gentlemen have taken great care to make their comeback in grand style. But for me personally the main thing is that I got a fair portion of very good old school death metal. Which is also really fresh and great to listen to. It's not just an ordinary trip to the old days, with fans shaking their heads in satisfaction, but an uncompromising wild ride straight to hell. It's as if the band has been collecting the best ideas for years and then burning them into songs under pressure. The songs cut and stab deep into my brain. In the 90's I always felt like I was walking through the underground when listening to records like this. Everything with "It Never Ends..." came back. All that enthusiasm, determination, cracked coffins, zombies dancing in crazy mosh-pits. It was like walking through old burial grounds with the band, visiting the most beautiful dungeons and talking to the undead. We don't know the day nor the hour. Time flies by, and often we spend it in vain. Come with me into the musty catacombs. We'll be serving good beer, raw meat and deadly metal of the highest quality. MACERATION will shatter every bone in your body! The legend is back! An evil death metal tribute to darkness!


Tracklist:
01. Lost In Depravity
02. Epiphany Of The Past
03. Arcane Secrets
04. It Never Ends...
05. Engulfed In Agony
06. A Sacrifice Of Pity
07. On The Edge Of Nothing
08. Tender Twigs Of Innocence
09. Monolith Of The Cursed

Recording lineup:
Dan Swanö - vocals
Jakob Schultz - lead/rhythm guitar
Lars Bangsholt - rhythm guitar
Robert Tengs - bass
Rasmus Schmidt - drums


Webshop:

Web:

úterý 22. listopadu 2022

Recenze/review - NIHILIST DEATH CULT - Death To All Tyrants (2022)


NIHILIST DEATH CULT - Death To All Tyrants
CD 2022, Self-Release

for english please scroll down

Oheň zase jednou hoří jasným plamenem! Někdy si připadám osamocený uprostřed davu. Šílenství, chaos a nenávist. Dezinformace, strach, smrt. Už dávno nevím, co je pravda a co lež. Marně hledám záchytný bod ve vesmíru, ztracený v negativních informacích. Zavírám oči, nechci nic slyšet a vracím se ke kořenům. Dělají to i kanadští maniaci NIHILIST DEATH CULT CULT. Kapela, která jde se svojí hudbou až na dřeň, až do morku kostí.

Někteří lidé by potřebovali dostat pěstí přímo do obličeje. Aby se probudili. Připadají mi jako prokletí. Věří bludům a lžím. Šíří je jako jed mezi ostatní. Pouštěl bych jim do ksichtu "Death To All Tyrants". Pořádně nahlas, dokud jim nesleze kůže. 


Základem je death metal, punk, hardcore. Přidávána je špína, tlak a vztek. Máte rádi kapely jako jsou POISON IDEA, D.R.I., BAD BRAINS, NAILS, TERRORIZER, CROMAGS nebo třeba švédské TURBOCHARGED? Tak potom jste zde správně. Jedná se o třaskavou směs velmi vysoké kvality. Není divu, pod hudbou jsou podepsáni zkušení muzikanti (Nick Sagias - basa a zpěv (Tribe of Pazuzu, Soulstorm, Overthrow, ex-Pestilence), John Sagias - bicí (Soulstorm, Abyss),  kytary - Ethan Bolduc (Jaww, Abyss) a Rick Kowalski (Soulstorm, Bound By Defiance). NIHILIST DEATH CULT si v sobě zachovávají původní dravost extrémních stylů. S ničím se nepářou, jdou rovnou na věc. Nekompromisně, zběsile, divoce. Pokud máte někdy jako já plné zuby současného šíleného světa a stále s chutí navštěvujete malé zaplivané kluby na periférii vašeho města, neváhejte ani chvilku. Pánové vám vymáchají obličeje v kalužích plných krve. Tady je vše ještě v pořádku. Skladby na mě fungují bezezbytku, bouchám pěstí do stolu, řvu z plných plic. Terapie ostrými riffy, výplach mozku, restart celého těla. Možná je všude kolem mě poslední roky chaos, neštěstí a lidé mají mrtvé pohledy upřené do svých telefonů, ale s "Death To All Tyrants" je mi hrozně dobře. Veteráni opět jednou ukázali, že nám umí nakopat zadky. Oheň zase jednou hoří jasným plamenem! Strhněte všechny modly! Death punk hardcore atak! 


Asphyx says:

The fire burns brightly once again! Sometimes I feel alone in the middle of the crowd. Madness, chaos and hatred. Disinformation, fear, death. I don't know what's true and what's false anymore. I search in vain for a clue in the universe, lost in negative information. I close my eyes, I don't want to hear anything and I go back to my roots. This is what the Canadian maniacs of the NIHILIST DEATH CULT do. A band that goes to the core with their music, to the very core.

Some people need to be punched in the face. To wake them up. They seem like a curse to me. They believe delusions and lies. They spread them like poison to others. I'd be playing "Death To All Tyrants" in their faces. Loud and hard until their skin crawls.


Death metal, punk, hardcore. Dirt, pressure and anger are added. Do you like bands like POISON IDEA, D.R.I., BAD BRAINS, NAILS, TERRORIZER, CROMAGS or Swedish TURBOCHARGED? Then you are right here. This is a shaky blend of very high quality. No wonder, the music is signed by experienced musicians (Nick Sagias - bass and vocals (Tribe of Pazuzu, Soulstorm, Overthrow, ex-Pestilence), John Sagias - drums (Soulstorm, Abyss), guitars - Ethan Bolduc (Jaww, Abyss) and Rick Kowalski (Soulstorm, Bound By Defiance). NIHILIST DEATH CULT retains the original predation of extreme styles. They don't fight anything, they go straight to the point. Uncompromising, furious, ferocious. If like me, you are fed up with the current crazy world and still enjoy visiting small, seedy clubs on the outskirts of your city, don't hesitate a moment. Gentlemen will wash your faces in pools of blood. It's still all right here. The songs are working for me, I'm punching the table, screaming at the top of my lungs. Therapy with sharp riffs, brainwashing, full-body reboot. There may be chaos and unhappiness all around me lately, and people have dead stares fixed on their phones, but "Death To All Tyrants" makes me feel so good. Once again, the veterans have shown they can kick ass. The fire is burning bright once again! Tear down all the idols! Death punk hardcore attack!


tracklist:
1. Follow The Money
2. Hunting For Prey
3. Obey & Consume
4. Wake Up!
5. Death To All Tyrants
6. Ready For War
7. Imperium
8. Is This Progress?
9. You Get What You Deserve

band:
Nick Sagias (Bass/Vocals)
John Sagias (Drums)
Ethan Bolduc (Guitar)


pondělí 21. listopadu 2022

Recenze/review - VACUOUS DEPTHS - Corporal Humiliation (2022)


VACUOUS DEPTHS - Corporal Humiliation
CD 2022, Blood Harvest

for english please scroll down

Někdy bývá velmi těžké odlišit, co je pravda a co lež. Někde mezi sněním a bděním, s děsivými nočními můrami v zádech, jsem se poprvé setkal s floridskou death metalovou smečkou VACUOUS DEPTHS. Otevřela přede mnou nové hroby a vytáhla z nich nejen prašivý death metal, ale také spoustu mrtvých těl. Stál jsem na hřbitově zahaleném do husté mlhy a poslouchal další ozvěny z márnice.

Ihned jsem věděl, že jsem zde správně. Obal (Karl Dahmer), zvuk (Dan Byers), produkce i celkové provedení mi dávalo jasně na vědomí, že se probudila další ze šílených bestií. Skladby kolem mě protékaly jako krev z čerstvě proříznuté tepny. 


Kapele byly vzorem smečky jako MORBID ANGEL, DEATH (Leprosy), CENOTAPH, MORTUARY. Na tom by nebylo nic zajímavého, ale pánové hudbu svých předchůdců nadále rozvíjejí, přidávají spoustu zajímavých momentů. Skladby v sobě mají pověstný drive a feeling, kousky zkaženého masa. Jako bych se procházel nekonečnými chodbami Hádovy říše. V každé kobce je zavřený jeden prokletý. Přidávám hlasitost a lebky pukají, kosti jsou drceny nekompromisními riffy. Na VACUOUS DEPTHS se mi asi nejvíc líbí způsob, jakým jsou songy napsány. Nadšení, odhodlání a neskutečný tlak doplňuje skvělé řemeslo. Cítím pach rozkládajících se mrtvol. Prosévám mezi prsty prach a vzpomínám na ty nejlepší pohřby. "Corporal Humiliation" smrdí sírou. Rakev má na sobě podivné nápisy a vy zase jednou nevíte, jestli jste v realitě nebo v šíleném hororovém filmu. Za mě osobně se album neskutečně povedlo. Má v sobě pověstnou hrubost a sílu, temnou energii, nasbíranou v hlubokém undergroundu. Jedná se o debut, který se ihned stal součástí mého každodenního rituálu. Poslouchám nahrávku často a rád jsem se k ní stále vracím. Je totiž po okraj narvaná nahrubo nasekanou tmou. Noční můry díky ní získaly jasné obrysy. Hniloba, špína, smrt! Exhumace plesnivého death metalového hrobu!


Asphyx says:

Sometimes it is very difficult to differentiate what is true and what is false. Somewhere between dreaming and waking, with terrifying nightmares in the back of my mind, I first met the Florida death metal band VACUOUS DEPTHS. I stood in the cemetery shrouded in thick fog and listened to more echoes from the morgue.

I knew immediately that I was right here. The cover art (Karl Dahmer), the sound (Dan Byers), the production and the overall execution made it clear to me that another of the mad beasts had awoken. The songs flowed past me like blood from a freshly cut artery.


The band was inspired by bands like MORBID ANGEL, DEATH (Leprosy), CENOTAPH, MORTUARY. There would be nothing interesting about it, but the gentlemen continue to develop the music of their predecessors, adding many interesting moments. The songs have the proverbial drive and feeling, pieces of rotten meat. It's like walking through the endless corridors of Hades' empire. In every dungeon there's a damned one locked up. I turn up the volume and skulls crack, bones are crushed by uncompromising riffs. I think what I like most about VACUOUS DEPTHS is the way the songs are written. Enthusiasm, determination and incredible pressure complement great craftsmanship. I can smell the stench of decomposing corpses. I sift the dust between my fingers and remember the best funerals. "Corporal Humiliation" reeks of brimstone. The coffin has strange inscriptions on it and once again you don't know if you're in reality or a crazy horror movie. For me personally, the album was incredibly successful. It has a familiar grittiness and power, a dark energy gathered from deep underground. This is a debut that immediately became part of my daily ritual. I listen to the record often and I love coming back to it all the time. For it is filled to the brim with coarsely chopped darkness. It gave my nightmares a clear outline. Rot, filth, death! The exhumation of a moldy death metal grave!


Tracklist:
01. Gold Crosses
02. Deep Night
03. Exteriorization
04. Gaunt Reflections
05. Worshipper Of Death
06. Corporal Humiliation
07. Sodomized
08. Cycle Of Control
09. Carnival Of Venom

band:
Vocals & Guitar - Austin Thomas
Bass - Arturo Palomo
Drums - Dustin Rogers



neděle 20. listopadu 2022

Recenze/review - DAEVA - Through Sheer Will And Black Magic... (2022)


DAEVA - Through Sheer Will And Black Magic...
CD 2022, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Někdy si v současném světě přijdu jako zbytečné tělo, do kterého jsou postupně zabodávány ostré hřeby. Příliš mnoho zla, které je čím dál tím víc vidět. Raději utíkám do starých katakomb, znovu a znovu exhumuji hudbu, na které jsem kdysi dávno v devadesátých letech začínal. Black a thrash metal, ve vzájemné symbióze. Špína, hnus a smrt. Pro mě je lepší trávit svůj čas mezi zombie, než nosit masku a pochodovat v davu.

A pomůžou mi v tom právě kapely jako DAEVA. Americký spolek prokletých šílenců, kteří se rozhodli, že nás zničí svými riffy, bicími i vokálem. Skladby pulsují a žhnou, spálí vás na popel. Otevřete svá srdce i hrobky! Ortodoxní obřad pro vyvolávání temných sil může začít. 


"Through Sheer Will And Black Magic... " odsýpá v podobných rytmech jako nejlepší nahrávky NIFELHEIM, DESASTER, DESTROYER 666, AURA NOIR, v některých momentech slyším i staré dobré MASTERS HAMMER a samozřejmě SODOM a VENOM. Pánové útočí rovnou, bez kompromisů. Celé album je jízdou přímo do pekla. Songy jsou velmi dobře napsány, mají skvělý ostrý a mrazivý zvuk (Recorded, Mixed and Mastered by Arthur Rizk at Redwoods in Philadelphia, PA.), na obal je radost se dívat (Karmazid). Splněno bylo všechno pro to, abych dokázal restartovat svůj mozek. Mokvající riffy, které mi postupně vypalují cejch na tělo. Jsem velmi spokojený nebo spíše nadšený. Podobný jed mi totiž koluje v žilách už dlouhé roky. Tady v záhrobí je mi rozhodně lépe, než v ošklivém současném světě. Potkávám staré známé démony, přidávám neustále hlasitost, mám chuť na další pivo i skladbu. Líbí se mi, že nejsou DAEVA jen obyčejnou retro záležitostí, ale i hudbou, která má v sobě velké množství zajímavých momentů. Pánové nám namíchali velmi chutný, agresivní, surový koktejl, který vás smete z povrchu zemského. Lebky pukají, víka od rakví nadskakují a já mohu jen potvrdit, že se k těmto maniakům budu rád a často vracet. Vynikající! Zběsilý black thrash metal plný naprostého šílenství!


Asphyx says:

Sometimes, in the contemporary world, I feel like a useless body that is gradually being stabbed with sharp spikes. Too much evil that is becoming more and more visible. I prefer to escape to the old catacombs, exhuming again and again the music I started out on long ago in the nineties. Black and thrash metal, in symbiosis with each other. Dirty, filthy and dead. For me, it's better to spend my time among zombies than wearing a mask and marching in a crowd.

And bands like DAEVA help me do that. An American band of cursed madmen who decided to destroy us with their riffs, drums and vocals. The songs pulse and burn, they'll burn you to ashes. Open your hearts and your tombs! The orthodox ritual for summoning dark forces can begin.


"Through Sheer Will And Black Magic..." is in similar rhythms as the best records of NIFELHEIM, DESASTER, DESTROYER 666, AURA NOIR, in some moments I can also hear good old MASTERS HAMMER and of course SODOM and VENOM. Gentlemen attack straight, without compromise. The whole album is a ride straight to hell. The songs are very well written, have a great crisp and chilling sound (Recorded, Mixed and Mastered by Arthur Rizk at Redwoods in Philadelphia, PA.), the cover art is a joy to look at (Karmazid). Everything I needed to reboot my brain was fulfilled. Wetting riffs that gradually burn a mark on my body. I am very satisfied or rather excited. I've had a similar poison in my veins for years. I'm definitely better off here in the afterlife than in the ugly world of today. I'm meeting old demons, turning up the volume, craving another beer and song. I like that DAEVA is not just a regular retro affair, but music that has a lot of interesting moments in it. The gentlemen have mixed us a very tasty, aggressive, raw cocktail that will sweep you off the face of the earth. Skulls are cracking, coffin lids are popping and I can only confirm that I will be returning to these maniacs happily and often. Excellent! Furious black thrash metal full of sheer madness!


TRACKLIST
1. Intro (Emanations)
2. The Architect and the Monument
3. Arena at Dis
4. Passion Under the Hammer
5. Loosen the Tongue of the Dead
6. Fragmenting in Ritual Splendor
7. Polluting The Sanctuary ( Revolutions Against Faith)
8. Itch of the Bottle
9. Luciferian Return

LINE-UP
Steve Jansson - Guitars
Edward Gonet- Vocals
Frank Chin - Bass Guitar
Enrique Sagarnaga - Drums


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý sedmdesátý osmý - Návrat dobra


Příběh tří stý sedmdesátý osmý - Návrat dobra

Ještě před pár týdny jsem byl rozervaným mladíkem, který stále hledal. Najednou jsem cítil, že se pomalu uklidňuji. Přestaly mě bolet všechny rány, co jsem za svůj dvacetiletý život nasbíral. Míval jsem krásné dětství, ale z toho se nedá žít celý život. Poslední měsíce, obzvláště po svém odchodu do Plzně, jsem se cítil podivně prázdný. Bylo toho na mě moc. Škola byla náročná, protože mě nebavila. Na strojní fakultně není nic zajímavého, rozhodně ne pro kluka, co měl rád knihy, hudbu a často se ztrácel ve snech. Jedeme do Boleslavi. Autobusem a přestože ještě na Florenci jsem byl veselý a vtipný, teď mám žaludek na vodě. Jedu poprvé v životě oficiálně představit svoji holku rodině. Blondýnka neví, do čeho jde. Ale nechci ji strašit. Domluvili jsme se na pátku ráno, odpoledni s rodinou, na večeru s mojí bývalou partou a na zbytku víkendu na chalupě. Je leden a dost mrze. Přesto se potím.

Já jsem nikdy moc svým rodičům o svých příbězích a zážitcích nevyprávěl. Měli dost starostí sami se sebou. Teď tuplem, když zase otec chlastal první ligu. Bylo to pořád dokola. Šíleně mě to vyčerpávalo a nedá se to vysvětlit. Tohle musíte zažít, zrovna tyhle emoce jsou absolutně nepřenosné. Vystoupíme na Starém městě v Boleslavi. Jdeme rovnou do banky. Moje máma sestupuje po schodech. "Tak vy jste první Jakubova vážná známost?": zeptá se a usměje se. Blondýnka opětuje milá slova a když jsme pozváni do kanceláře na kafe, tak mě dloubne do boku. První jo? Zachovávám dekórum. Moje máma si myslela, že jsem snad panic. Věřila mi, že bydlím skoro dva roky s kamarádama. Nechtěl jsem ji zatěžovat problémy po bouračce s Kačenkou, s neskutečnou bolestí, co zažívala Kristýnka na vozíku. U nás doma jsem jen pracoval a chodil na koncerty. Ono tedy, pokud jsem naznačil něco ohledně naší party, holek nebo metalu, tak to stejně nikoho nezajímalo. O knihách ani nemluvím. Bylo to smutný, ale bylo to tak. Blondýnka se tím pádem dostala občas do úzkých, když málem něco "prokecla".

Ale dobrý, vše proběhne v klidu. Zajímavý je, že mojí mámu třeba nenapadlo upozornit moji milou a budoucí ženu na mýho otce. To jsem už sice několikrát udělal, ale stejně si představovala normálního tatíka, co si prostě rád přihne. To je snad skoro všude. Omyl! Už při příchodu k nám domů stál ve dveřích a divně se usmíval. Mlel nějaký nesmysly, máma se omluvně usměje a dělá jakoby se nic nestalo. Stydím se, to je jasný, to ví každý, kdo má alespoň jednoho z rodičů nanic. Protože blondýnka má otce i mámu v pohodě, dodnes si s nimi rozumím víc, než s vlastními. Ale to už je jiný příběh. Momentálně probíhá něco jako večeře. Nic moc, řeknu vám. Jídlo sice přetéká ze stolu, otec vydělával vždycky hodně, ale ty kecy. Nevěděl jsem, co říkat a kdyby mě nedržela pod ubrusem moje nová a jedinečná žena za ruku, asi bych i omdlel. Omluvíme se, že se jdeme projít. Ještě za sebou slyšíme pár rádoby vtipných slov. Jako kdyby nám bylo patnáct. Uff. Venku se málem rozbrečím. Ale obejme mě. Přeci jen, zná mě. Možná víc, než vlastní rodina. Už jsme spolu prokecali věčnost.

S partou v hospodě U Hymrů je to na pohodu. Sice už nejsme takový raubíři a neděláme rotyku, ale dáme pár piv a zábava je velmi dobrá. Jdeme se projít po Boleslavi a možná je to pivem nebo rumem, ale vyprávím. Konečně jde ze mě všechno ven. Vlastně všechno, co jsem vám dodnes ve svých Příbězích mrtvého muže napsal, odvyprávím za jednu noc. Ano, skoro celou noc. Spíme jen pár hodin. Protože jsem jí musel ukázat Radouč, kde stály panely, kam jsem chodil s Kačenkou. To víte, byl jsem toho plnej a ona poznala, že mě má nechat, protože když to neřeknu, tak před sebou budeme mít tajnosti a to je vždycky nanic. Vybudovali jsme si tenkrát základy důvěry. Pomalu, sem tam mě to hodně bolelo. Občas jsem se zasnil, že mě musela probudit polibkem. Objímala mě, držela za ruku. Hele, ale bacha, nejsem žádná ztracená existence, vždycky jsem byl bojovník a vždycky budu. Možná Don Quijote de la Mancha, možná naivní Vinetou, ale já už jinej nebudu. Jsem věrnej jako pes a pro kamarády i rodinu bych udělal první poslední. Když mi ale někdo ublíží, tak nezapomínám. Jsi jako slon, co? Řekne mi mile a vypráví chvilku o sobě. Její příběhy jsou o hodně veselejší.

Ale co si budem, tenkrát, v ten lednový den, přinesla do mého života pohodu a klid. Ona je silná, v mnohém mi připomíná moji babičku. Taková ta ženská, na kterou je spolehnutí, neřeší hlouposti. Je mi s ní hrozně dobře. Dokáže mě stáhnout z oblak nebo vytáhnout z hlubiny, záleží, kam se zrovna vydám na výlet. Vrátíme se domů, lehnu si na matraci k jejím nohám a uvědomím si, že můj brácha na ní ještě ani nepromluvil. Dokonce neumí ani pozdravit. Jsem tak rád, když do sebe hodíme pár chlebů s medem a běžíme na vlak. V nádražce sice teprve uklízejí, ale paní je milá a dá nám pivo. Nemáme s sebou vůbec nic, ale mě se hrozně ulevilo. Představovačku mám za sebou. Uff. Shrneme to. Máma v pohodě, jak už tak hodný mámy bývají, ale trošku poničená životem s alkoholikem. Bratr byl vždycky divnej. Chytrej, ale divnej. No a o otcovi jsem toho napsal už tolik, že jsou další slova zbytečná. Pokaždé to bude on, kdo bude stát jako stín někde vzadu a když se má něco posrat, tak u toho nebude chybět. 

Už Turnově jsou hromady sněhu. Z Jablonce musíme pěšky. Vyprávím o Jizerkách, o tom, co jsme vyváděli jako malý skautíci. Tady cítím návrat dobra asi nejvíc. Na místech, které celý život miluju, s holkou, se kterou jsme si souzení. Zajímavé je, že to víme oba. Není to jen můj zamilovaný dojem. Zrovna minulý týden jsme se o tom zase bavili, po nějakých 26 letech. Víte co je ale nejlepší. Přestaly mi postupně moje noční můry, ve kterých jsem neustále dokola boural a setkával se s Kačenkou. Přestal jsem se budit ze spaní, že musím s Kristýnkou k doktorovi. Drželi jsme se za ruce a připadalo mi, že mi předává energii. Bože, ten klid, žádný výlevy, co mívala Andrea. Blondýnka byla od začátku trošku jiná. Sebejistá, sebevědomá, veselá. Nerada mluvila a mluví o špatných věcech. A když už jsme nějaké v budoucnosti zažili, tak byla pevná jako skála. Poslední kilometry se brodíme po kolena ve sněhu. A jak známo, zimní hory dokáží dodat na dobré náladě. 

V chalupě je jako v morně. Během několika minut se naučí zatopit v kamnech. A už slídí ve spíži, cože to budeme jíst. Hergot, ona je tak praktická, uvědomím si. Jindy bych nejdřív zalezl pod peřinu, ale to ne, to se nejdřív dojde do krámu, než zavřou. Udělá se nějaká dobrota - už od mládí umí vykouzlit z ničeho chutné jídlo. Teprve až potom panák rumu, jedno pivko a zalezeme do postele. Pomalu se setmí a my si vyprávíme v duchnách. Plánujeme a říkáme MY. To je hrozně důležité. Když pak pleská chodidly po staré hliněné podlaze, která pamatuje dvě světové války, mám vidiny, vizi, říkejte si tomu jak chcete. Znovu se probudím a kolem mě skáčou dvě děti, ještě nevím, jestli dva kluci nebo dvě holky, ale jsou tam. Ona se na mě dívá, usmívá se a já jsem hrozně spokojenej, protože mi říká:" Táto zatop nebo ti umrzneme". Na co myslíš? Zeptá se mě v realitě, do které se ihned vrátím. Ale, jen tak, sním. Pak jí svůj sen prozradím a ona mě políbí na tvář. Nemusí nic říkat. Jednou budeš matkou mých dětí. Kývne vážně hlavou.

Brali jsme to hrozně rychle. Přijela vlakem před pár týdny a už spolu bydlíme. Je to rychlý, možná až moc, ale vůbec to nevnímáme. Nejsme spolu ještě ani měsíc a už zná moji povedenou rodinku. Ne celou, ale základ máme za sebou. Snesu z půdy nejdříve nějaké dřevo a pak i dvoje běžky. Svoje nové, krásné a značkové a jedny po babičce. Bambusové hůlky. Nejdřív na ně chvilku kouká, ona vždy jen sjezdovala, ale pak ji něco napadne. Můžu? Vleze nahoru do starých skříní, vytahá klobouky, šály, šponovky, kabáty a začne přehlídka. Během hodinky má na sobě oblečení jak z první republiky a prý, tak jedeme. Jizerky ještě tenkrát netrpí nadmírou turistů, cyklistů ani lyžařů, tak máme ve stopách převážně klid. Jakmile se přiblížíme k nějakým chalupám, všichni nám mávají, usmívají se a někdy jsme i pozváni na panáčka. Bývaly tenkrát na horách lidé hodní a milí, kteří si pomáhali. Něco málo o tom vím, vyrůstal jsem tam. Na Černé studnici je otevřená ještě i bouda u rozhledny. Staré stoly, hořké pivo a domů se sjíždí až za tmy. Jedu první, padáme do prašanu, narazím si zadnici na ledu. Rozvěsíme věci po chalupě, aby uschnuly a říkám jí u toho, že nějak takhle probíhala předehra v dávných časech. Smějeme se, pořád se smějeme a mě je tak neskutečně krásně na duši.

Co je, co se děje? Probudí mě uprostřed absolutní tmy. Jsem zmatený, zdálo se mi, že si odešla. Pořád nemůžu věřit, víš? Obejme mě, drží za ruku, cítím její srdce na svém. Jsme jedno tělo, jsme zrozeni jeden pro druhého. Víme to, cítím to všemi póry celého těla. Kolem je možná jen samá černá barva, ale nás nic nerozdělí. Najednou mám někoho, komu můžu všechno říct. Kdo mě bere vážně, poslouchá mě. Usne na mě a já se bojím pohnout, abych ji neprobudil. Je totiž hrozně sladká a hrozně rád se na ní dívám. Mám to tak dodnes, když o víkendech vždycky vstávám dřív. Pořád ji vidím před sebou, jako kdysi. Byl to nezapomenutelný víkend po všech stránkách. Bál jsem se trošku toho, jak přežije otce, jak mého podivného bratra. Ale ona neřešila, co řešit nejde. Chtěla hlavně mě a já zářil jako nějaká žárovka napojená rovnou na jadernou elektrárnu. Zamilovala se taky do chalupy, do toho obyčejného, prostého života. Na horách bývalo všechno ohlodáno na kost, vynikly tam všechny lidské vlastnosti a mě připadalo, že tam patří odjakživa. Kdybyste ji viděli, jak ráno vaří čaj, jak posouvá konvici po kamnech, jak dělá koblihy ve staré troubě, kterou jsem musel nejdřív vyčistit, protože ji nikdo snad dvacet let nepoužíval...tak byste mi dali za pravdu.

Skáčeme do sněhu a děláme andělíčky jako malé děti. Jezdíme na sáňkách a křičíme jako Krakonoš a lyžníci. Trávíme dlouhé hodiny na procházkách i pod peřinou. Nechceme, aby to skončilo, tak jedeme posledním autobusem do Prahy, posledním vlakem do Plzně a po společné sprše dáváme dole na baru na koleji pivko a vyprávíme si dál a dál. Pořád je legrace, máme podobný styl humoru. Líbí se nám stejné filmy, stejné knížky. Ona má ráda rock, já metal. Společného toho máme spoustu. Mám sice ještě nějakou dobu pocit, že si tohle všechno nezasloužím, že je někde za rohem nějaký stín, něco, co se zase pokazí, ale blondýnka se mým obavám jenom směje. Už bude jen dobře, uvidíš, jsem tvoje šťastná hvězda. Myslí to ze srandy, ale je to pravda. Čas to ukáže a potvrdí. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 19. listopadu 2022

Recenze/review - FARSOTH - The Plague (2022)


FARSOTH - The Plague
CD 2022

for english please scroll down

Přišli všichni. Živí i nemrtví. Do staré márnice, postavené v devadesátých letech minulého století. Podávány byly shnilé kousky masa v dřevěných rakvích a připili jsme si černým jedem. Čekalo se už jenom na kapelu. Zombie byly ten den poněkud neklidné. Těšily se, stejně jako já. Na švédské maniaky FARSOTH, kteří předvedli klasický, tradiční obřad. Nechtěli jsme je pustit z pódia. Připadal jsem si jako ve zlém, děsivém snu. Akorát to byla pravda.

Pod hudbou jsou podepsáni zkušení muzikanti. Když vám řeknu jména jako FACEBREAKER, EREB ALTOR, CARNAL FORGE, ONE HOUR HELL, DIARTYMA, tak bych nemusel dodávat nic dalšího. Přidejte si zvuk, o který se postarali Jari Kuusisto (mix), Jonas Lindstrom (master) a myslím si, že žádný poctivý fanoušek smrti nezůstane v klidu. Zmínit musím i jako vždy skvělý obraz od Marka Riddicka. Jedná se o surovou, morbidní hrobnickou práci, u které vám shoří vnitřnosti v plamenech. Masakr v márnici!


Základem je HM - 2W heavy metal boss pedal. FARSOTH jsou stejného druhu, jako jejich předchůdci DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, ENTOMBED, NIHILIST, DEMONICAL. Přidávány jsou samozřejmě vlastní nápady, spousta zajímavých momentů a atmosféra velmi blízká smrti. Ostré riffy, které řežou tou správnou stranou nože, vokál bestie, zničující bicí. Kosti létají vzduchem, lebky pukají tlakem a uprostřed celého šílenství stojí kapela v okovaných botách a drtí vše živé i neživé. Album "The Plague" má v sobě velké množství nakumulované temné energie, tlaku a špíny. Vztek je zde podáván na víku od rakve. Stačí jej jen přijmout a vyzvat k tanci tu nejkrásnější zombie. Jsem hrozně rád, že jsem přijal pozvání na tenhle hororový večírek. Vám mohu nahrávku jenom doporučit. Pokud jste stejně jako já staří prašiví metaloví psi a zvedáte hlavu už jenom v momentech, když se hraje od srdce, poctivě, s pověstnou krvavou jiskrou v oku, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete pořádnou porci nahrubo nasekaného masa, tmy a totálního šílenství. A pokud máte ještě navíc rádi chlad a zmrzlé kosti, tak budete určitě spokojeni. FARSOTH jsou jako silný rezavý buldozer, který se řítí přímo do pekla. Už se těším, až bude zase půlnoc. Nemrtví vylezou z děr a márnice bude zase jednou plná. Surový, syrový švédský death metal s příchutí temnoty a zkažené krve!


Asphyx says:

They all came. The living and the undead. To the old morgue, built in the 1990s. We were served rotten pieces of meat in wooden coffins and toasted with black poison. All we could do was wait for the band. The zombies were a bit restless that day. They were as excited as I was. To Swedish maniacs FARSOTH, who performed a classic, traditional ceremony. We didn't want to let them off the stage. I felt like I was in a bad, scary dream. But it was true.

The music is signed by experienced musicians. If I tell you names like FACEBREAKER, EREB ALTOR, CARNAL FORGE, ONE HOUR HELL, DIARTYMA, I wouldn't need to add anything else. Add the sound done by Jari Kuusisto (mix), Jonas Lindstrom (mastering) and I think no honest death fan will be left in peace. I must also mention as always great artwork by Mark Riddick. This is raw, morbid graveyard work that will set your insides on fire. Massacre in the morgue!



The basis is HM - 2 heavy metal boss pedal. FARSOTH are of the same kind as their ancestors DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, ENTOMBED, NIHILIST, DEMONICAL. Added to this are of course their own ideas, lots of interesting moments and a very near death atmosphere. Sharp riffs that cut with the right side of the knife, beast vocals, devastating drums. Bones fly through the air, skulls crack under pressure and in the midst of all the madness stands a band in metal boots crushing everything living and inanimate. The album "The Plague" has a lot of accumulated dark energy, pressure and filth. The rage here is served on a coffin lid. All you have to do is embrace it and ask the most beautiful zombie to dance. I'm so glad I accepted the invitation to this horror party. I can only recommend this record to you. If, like me, you are an old mangy metal dog and you only raise your head when the music is played from the heart, honestly, with the proverbial bloody sparkle in eye, don't hesitate a moment. You will get a good portion of roughly chopped meat, darkness and total madness. And if you also like cold and frozen bones, you'll definitely be satisfied. FARSOTH are like a powerful rusty bulldozer going straight to hell. I can't wait until it's midnight again. The undead will come out of their holes and the morgue will be full once again. Raw, crude Swedish death metal with a taste of darkness and rotten blood!



tracklist:
01. Black Death
02. The Plague
03. Pain Master
04. World Demise
05. Rotten
06. Zombified
07. What I Kill Is What I Keep
08. Scarlet Black
09. Thorn Of Lies

band:
Jari Kuusisto - Guitars
Jonas Magnusson - Bass 
Kristofer Elemyr - Guitars
Joakim Mikiver - Vocals

Swedish Death Metal with members from Ereb Altor, One Hour Hell, Facebreaker, Carnal Forge, and Diatryma

Artwork: Mark Riddick
Logo: Jens Ryden
Grafik Design: Jocke Mikiver
Mix: Jari Kuusisto
Master: Jonas Lindstrom


Recenze/review - VOID MOON - Waste of Mind (2022)


VOID MOON - Waste of Mind
EP 2022, Obelisk Polaris Productions

for english please scroll down

Myšlenky o konci. Co bude, až tu nebudeme? Tma? Chlad? Máš už jenom několik let života a přemýšlíš, co s nimi udělat. Posloucháš nové album švédských VOID MOON a díváš se do tmy. Něco špatného je v mé hlavě. Procházím proměnou a příroda kolem usíná. Podzim, doom metal, příběh obyčejného šílenství. Všechno se mi spojilo v jedno a prosévám mezi prsty prach. 

Jsou nahrávky, na které musíte mít náladu. Za oknem je mlha a smog a ulice jsou pochmurné. Už nikam nejdu. Zůstanu doma a budu poslouchat. Ano, novinka "Waste of Mind" je smutným odkazem, esencí smutku. Velmi naléhavé skladby, které se nejdříve vznáší kolem jako listí ve větru. Usedneš ke svému hrobu a cítíš mráz v zádech. VOID MOON nám letos předložili skvělé dílo. Připomíná mi sychravý obraz, neklidný a magický. Stejně jako hudba na albu.


Jedna dvaceti minutová skladba, která má v sobě všechno. Emoce, sílu, strach i naději. Spoustu zajímavých melodií. Samozřejmostí je skvělý zvuk i obal. Také si někdy připadáte ztracení v dnešním světě? Potřebujete obejmout, podat ruku. Někdy na nás padá splín a to jsme zdraví. Hlavní hrdina této desky, ale takové štěstí neměl. Nahrávka pokládá spoustu otázek a na některé i odpovídá. Je to vlastně zvláštní, v těžkých chvílích mi hudba vždycky pomohla. Podobný pocit mám i z "Waste of Mind". Připomíná mi dávné eposy, silné příběhy, které rád čtu. Pouštím si k nim kapely jako jsou VOID MOON. V některých momentech se pánové inspirovali u CANDLEMASS, SOLITUDE AETERNUS, DOOMSHINE, ISOLE, GRIEF COLLECTOR. Mé přirovnání ale berte jenom jako ozvěny, jinak jsou Švédi originální. Nevím jak k tomu dojde, že mě některá muzika uhrane, ale téhle smečce se to povedlo. Připadám si, jako bych se vznášel na ledových vlnách. Samota. Smrt. Spočinutí. Temnota. Mráz. Melodie, které mě budou provázet na mé poslední cestě. Skladby, které pálí i chladí zároveň. Jednou si podám ruku se samotnou Smrtí. Budu se usmívat. Nežil jsem zbytečně. Dokonalá esence krystalického doom metalového smutku!



Asphyx says:

Thoughts of the end. What happens when we're not here? Darkness? The cold? You've only got a few years to live and you're wondering what to do with them. You're listening to the new album by Sweden's VOID MOON and looking into the darkness. There's something wrong in my head. I'm going through a transformation and the nature around me is falling asleep. Autumn, doom metal, a story of ordinary madness. It all comes together and I sift the dust between my fingers.

There are some records you have to be in the mood for. Outside the window is fog and smog and the streets are gloomy. I'm not going anywhere anymore. I'll stay home and listen. Yes, the new "Waste of Mind" is a sad message, the essence of sadness. A very urgent song that at first floats around like leaves in the wind. You sit by your grave and feel a chill down your spine. VOID MOON have presented us with a great piece of work this year. It reminds me of a gloomy painting, restless and magical. Just like the music on the album.

One twenty minute track that has everything in it. Emotion, strength, fear and hope. Lots of interesting melodies. And of course, great sound and cover art. Do you ever feel lost in today's world? You need a hug, a hand. Sometimes the full moon falls on us, and that's when we're healthy. But the main character of this album was not so lucky. The record asks a lot of questions and answers some of them. It's actually strange, music has always helped me in difficult moments. I feel the same way about "Waste of Mind". It reminds me of ancient epics, powerful stories that I like to read. I play bands like VOID MOON to go with them. In some moments the gentlemen were inspired by CANDLEMASS, SOLITUDE AETERNUS, DOOMSHINE, ISOLE, GRIEF COLLECTOR. But take my comparisons only as echoes, otherwise the Swedes are original. I don't know how it happens that some music captivates me, but this bunch did it. I feel like I'm floating on icy waves. Loneliness. Death. Soaking wet. Darkness. Frost. The melodies that will accompany me on my final journey. Songs that burn and chill at the same time. One day I will shake hands with Death himself. I will smile. I have not lived in vain. The perfect essence of crystalline doom metal sadness!


Tracklist:
Waste of Mind [length 20:03]

Line-up:
Marcus Rosenkvist – lead vocals, drums
Peter Svensson – bass, lead & rhythm guitars

Guest guitar solos:
Kjetil Lynghaug (Paganizer, Vredesblod)
Martin Jepsen Andersen (Blindstone, Meridian)
Håkan Stuvemark (Wombbath, Consumption)


Follow:

pátek 18. listopadu 2022

Recenze/review - HARVEST GULGALTHA - Ancient Woods (2022)


HARVEST GULGALTHA - Ancient Woods
CD 2022, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Hroby, vykopané a exhumované uprostřed noci mohou vydat děsivá svědectví. Kupříkladu včerejší zážitek řadím k šíleným. Prokletý, pohřbený v dřevěné rakvi, se probudil. Díky muzice, kterou jsme si k naší morbidní práci pouštěli. Vstal, všechny nás proklel a prokousl nám hrdlo. A vzduchem se vznášelo jako nějaké zlé svědectví nové album "Ancient Woods". Mlha by mohla vyprávět.

Mám rád surovost a syrovost death metalu, líbí se mi chlad, který přináší black metal. Vzájemný koktejl pak bývá velmi chutným pokrmem. Pokud je dobře zahraný a obsahuje v sobě temnou sílu. HARVEST GULGALTHA nás znovu pozvali na starou, okultní seanci. Stačí jenom vstoupit.


Jako bych se procházel temnými chodbami podzemí. Na stěnách visí těla prokletých. Jsou mučena a ponižována. Někam sem, hluboko pod zem, do říše nekonečných stínů, patří i nové album "Ancient Woods". Masivní zvuk, depresivní obal, vše opravdu připomíná les sebevrahů. Na stromech se houpají oběšenci a země je nasáklá krví. Mám rád, když je hudba plná emocí a ty, které předkládají HARVEST GULGALTHA jsou černé, jako duše hříšníků. Venku je podzim a kousek za domem máme také les. Beru si sluchátka na uši a vyrážím brzy ráno. Je ještě mlha a město pode mnou spí. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány, jak pálí a žhnou a zároveň jsou ledové jako ruce mrtvoly. Našlapuji opatrně, jsem součástí přírody, věčnosti i smrti. Poslech je pro mě spíše obřadem, rituálem, který mě zavede na starý lesní hřbitov. Nedokážu se od skladeb odpoutat, staly se postupně mojí součástí. Zimní deprese, strach i vztek, ukládané dlouhé roky někam dovnitř hlavy. Tohle všechno v muzice naleznete. Bude vám připadat zkažená a zlá, ale zároveň velmi přitažlivá. Budete se budit ze špatných snů a nebudete vědět, co je realita a co fikce. Musím říci, že dle mého úsudku, se album opravdu povedlo. Pro fanoušky temné mantry jako stvořené. Poslouchejte v chladu a naprosté tmě. Chladný, temný black death metal z říše děsivých snů!


Asphyx says:

Graves dug up and exhumed in the middle of the night can bear terrifying testimony. For example, I'd classify last night's experience as insane. The cursed one, buried in a wooden coffin, woke up. Thanks to the music we played for our morbid work. He got up, cursed us all and bit our throats. And the new "Ancient Woods" album floated through the air like some evil testimony. The fog could tell a story.

I like the rawness and rawness of death metal, I like the coldness that black metal brings. The mutual cocktail makes for a very tasty meal. If it's well played and contains a dark power. HARVEST GULGALTHA invited us again to an old, occult séance. All you have to do is enter.


It's like walking through the dark corridors of the underground. The bodies of the damned hang on the walls. They are tortured and humiliated. Somewhere here, deep underground, in the realm of endless shadows, belongs the new album "Ancient Woods". The massive sound, the depressing cover, everything really reminds of a suicide forest. Hangmen swinging in the trees and the ground is soaked in blood. I like when music is full of emotions and the ones presented by HARVEST GULGALTHA are black, like the souls of sinners. It's autumn outside and we also have a forest just behind our house. I take my earphones and head out early in the morning. It is still foggy and the city sleeps below me. I like the way the songs are written, the way they burn and glow while being as icy as a corpse's hands. I tread carefully, I am part of nature, eternity and death. For me, listening is more of a ceremony, a ritual that takes me to an old woodland graveyard. I can't detach myself from the songs, they have gradually become part of me. Winter depression, fear and anger, stored for years somewhere inside my head. You can find all this in music. You'll find it corrupt and evil, but at the same time very attractive. You'll wake up from bad dreams and you won't know what's reality and what's fiction. I have to say that in my opinion, the album is really good. For fans of dark mantras it is perfect. Listen in the cold and total darkness. Cold, dark black death metal from the realm of terrifying dreams!


Tracklist:
01. From The Depths Of Acosmic Light
02. Vessel Of The Spirit Essence
03. Cleansed In Ash (Will Of The Flame Pt. 1)
04. Talisman Fed Flames
05. Primal Spirits And Iron Serpent (Will Of The Flame Pt. 2)
06. Ancient Woods Poisoned Black
07. Chaos Among The Dead (Will Of The Flame Pt. 3)


KNIŽNÍ TIPY - Kdo seje vítr - Hans Rosenfeldt (p) & Michael Hjorth (2022)


Kdo seje vítr - Hans Rosenfeldt (p) & Michael Hjorth
2022, Host

Já vím, je to zvláštní. Začínat číst detektivní sérii od konce je poněkud neobvyklé. Jenže já byl v kině se svojí dcerou a manželkou a zatímco si holky odskočily koupit něco pěkného na sebe, odebral jsem se do takového toho moderního knihkupectví v supermarketu. Všechno vonělo čistotou, prodavačky se usmívaly a vypadalo to, že je jejich práce opravdu baví. Obešel jsem regály s literaturou pro ženy, s kuchařkami, i ve předu vystavené tituly s komerčně úspěšnými kravinami. Thrillery byly schované vzadu, jakoby se všichni styděli za všechny ty vraždy a temnotu, které se v nich ukrývá. Přiznám se, zaujal mě nejdřív obal, pak název a pak úryvky, které byly na obalu. Řekl jsem si, proč vlastně ne. Mé dámy mě našly jak sedím v dětském koutku a mám za sebou několik prvních kapitol. Začetl jsem se ihned, i přes dementní hudbu, kterou v supermarketech pouštějí. 

Těšil jsem se domů. Následovala rychlá káva, oběd a stále jsem byl mimo. Příběh o ostřelovači, který zabíjí zlé lidi, mě vtáhl do sebe. Postavy jsou vykresleny velmi přesně, čtenáři jsou ihned sympatické. Vlastně tak nějak podvědomě "chápe" i vrahy. Psycholog Sebastian se rozhodl pro klidnější život, je dědečkem, ale to víte, stejně se do vyšetřování zapojí. Velení celého oddělení převzala Vanja a i když příliš ženy jako detektivy nemusím, tak je mi sympatická a fandil jsem jí od začátku do konce. Samozřejmě, do příběhu je zakomponováno, že má dítě, má toho hodně a přesto zvládá. Ale to je poslední roky snad v každé severské detektivce, že je už podezřívám, jestli nemají nějaké kvóty, stejně jako v hollywoodských filmech. Je to vlastně jedno, ničemu to nevadí, ale člověka to stejně zaujme. Možná na to ale jen nejsem zvyklý.

Mám rád, pokud mi knihy pokládají, i když třeba nepřímo, otázky. Je vlastně špatně, když někdo vezme do rukou spravedlnost? Samozřejmě, že je, ale to si myslíme my, kterým se nic hrozného nestalo. Asi bychom přemýšleli a mluvili jinak, pokud by někdo ublížil někomu blízkému. Navíc, co si budeme, nad některými tresty pro zločince zůstává rozum stát. Přiznám se, že mě to pokaždé hrozně rozčílí a říkám si, co chudáci oběti a pozůstalí. Svět je někdy hodně divné místo k žití a nám nezbývá nic jiného než, bojovat. Možná i právě proto jsem slupl Kdo seje vítr jako malinu. Protože je skvělé napsaná, odsýpá, nikde nic nepřebývá. Je krutá a ošklivá, syrová, jako správná severská krimi. Asi si budu muset sehnat i předešlé díly, protože by mě hrozně zajímala postava Billyho. Sériový vrah jako policista? Nebylo by to poprvé. 

Určitě musím zmínit ještě jednu věc. Celý příběh začíná pozvolna, v poklidu, tak nějak "obyčejně seversky". Ale již po několik kapitolách se všechno zvrtne v ďábelskou jízdu. Je po okraj narvaná adrenalinem. Ubíhá v rychlém rytmu. A nejde jen o počet mrtvých, o způsob, jakým jsou zabiti. Jde i o vrahy, kterým jsem opravdu fandil. I když samozřejmě vím, že zabíjet je špatné. Jsou ale momenty, kdy si říkám, že bych jednal podobně. Hrozné co? Nebo ne? Je to otázka viny a trestu. Úplně jsem cítil atmosféru města. Vyjdete ven z domu a neustále se ohlížíte za sebe, jestli není někde za rohem někdo s puškou. Saháte hluboko do svého svědomí, jestli jste někomu někdy neublížili natolik, aby se vám nechtěl pomstít. Do toho klasické hyeny z tisku a televize. Sociální sítě, svět v plamenech. Mám rád hru na co by se stalo kdyby... A knížka není zase tak daleko od reality. Myslím, že podobné situace se již bohužel doopravdy staly.

Bylo to velmi příjemné setkání. Náhoda tomu chtěla, že jsem si pro sebe objevil dalšího spisovatele. Vždycky mám při podobných objevech radost. Budu sice číst celou sérii od konce, ale já se s tím nějak poperu. Znáte to, jsem starý čtenář, já ještě ke všemu přistupuji poctivě. Je na co se těšit a to je hrozně důležité. Aspoň mám nějaké tipy na vánoce pro všechny, co mě chtějí obdarovat. Stejně si poslední roky kupujeme hlavně knížky. Tak to vidíte. Vždycky nadávám, když musím do supermarketu. Nemám je z principu rád. Je tam moc lidí a všechno je tam takový plný pozlátka. Ale knihkupectví, ty tam mají dobrý. Myslím si, že mě tam příště odloží znovu. Jako malé dítě do herny. Buďte silní ve vší té podzimní tmě, co je kolem a opatrujte se! Nejlépe s knihou. Děkuji za pozornost.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sebastian Bergman a jeho kolegové z kriminálky jsou zpátky na scéně!

Uběhly tři roky. Vanja Lithnerová převzala velení stockholmské kriminálky a prvním úkolem jejího nového týmu je vypátrat ostřelovače, který třemi vraždami během několika dnů děsí Karlshamn. Policie nemá stopy ani svědky a zdá se, že vrah si své oběti vybírá náhodně. Tou příští tedy může být kdokoli z místních.

Sebastian Bergman se stal dědečkem, rozhodl se pro klidnější život a pracuje na částečný úvazek jako psychoterapeut. Když ho ale požádá o pomoc jeden z přeživších tsunami z roku 2004, během níž Sebastian sám přišel o ženu a dceru, obrátí to jeho svět vzhůru nohama.

Nastávající otec Billy se rozhodne, že už nikdy nedá průchod svým utajeným temným touhám. Minulost ho však dožene. Otázka zní, jak daleko je Billy schopen zajít, aby se vyhnul odhalení.



------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 17. listopadu 2022

Recenze/review - COSMIC PUTREFACTION - Crepuscular Dirge for the Blessed Ones (2022)


COSMIC PUTREFACTION - Crepuscular Dirge for the Blessed Ones
CD 2022, Profound Lore Records

for english please scroll down

Nahrubo nasekaná tma, kterou musíte spolykat. Dusíte se, jste jako utopenec, lapající po posledních kouscích kyslíku. Smrt je velmi blízko, někde na pokraji šílenství a temnoty. Čekáme na ní celý život, na dámu s kosou. Naše cesta je dopředu daná, osud si s námi pohrává jako šelma se svojí obětí. Existuje jen jediná jistota. Hudba. Třeba ta, kterou nám předkládají COSMIC PUTREFACTION. Krvavou atmosférou nasáklý death metal, s příměsí chladného blacku. 

Poslech mi nejvíc připomíná návštěvu močálů, o kterých se říká, že když je přejdete, naleznete vchod přímo do pekla. Zajímavě napsané skladby mi dávají jenom za pravdu. Nafouklá těla utopenců jejichž tváře žalují do tmy. Pochopili jste podstatu života a smrti? 


COSMIC PUTREFACTION vám umožní nahlédnout za oponu, na druhou stranu, na onen svět. Záleží jen na vaší fantazii. Chladný a smradlavý zvuk, čitelný a ostrý jako skalpel. Zajímavé riffy, motivy, u kterých musel asistovat samotný ďábel. Tohle všechno dohromady vytváří celek, který vás odnese do děsivé říše snů. "Crepuscular Dirge for the Blessed Ones" je albem pro všechny hudební gurmány, kteří se rádi toulají v podzemí. Je pro mě vždy zásadní, jestli mě nahrávka dokáže chytit do svých drápů. Musí se mi dostat pod kůži, hlodat v mé hlavě. A musím se k ní rád a často vracet. COSMIC PUTREFACTION tohle všechno umí na výbornou a přidávají ještě něco navíc. Kus sebe samých, zběsilých myšlenek a nápadů, které na mě působí jako ozvěny z jiných, děsivých dimenzí. Album chce rozhodně čas a nejlépe temný a chladný pokoj. Potom vyniknou všechny stíny nejlépe. Zmínit musím i skvělý obal, který přesně vystihuje atmosféru skladeb. Jako bych se díval na své vlastní mrtvé tělo, jako bych se topil v močále. Šílená noční můra se stala realitou. Smrt číhá za každým rohem a vy chcete další song, je pro vás jako jed v žilách. Další slova jsou zbytečná, nechme raději mluvit hudbu. Myslím, že fanoušci třeba takových MINTHRAS, ULCERATE, DEMILICH, TIMEGHOUL, BLOOD INCANTATION, IMMOLATION, budou vědět, o čem píšu. Temný death metal, který vás udusí zkaženou krví!


Asphyx says:

Coarsely chopped darkness that you have to swallow. You're suffocating, like a drowning man gasping for his last bits of oxygen. Death is very close, somewhere on the edge of madness and darkness. We've been waiting for it all our lives, for the lady with the scythe. Our path is predetermined, fate plays with us like a beast with its prey. There is only one certainty. Music. Like the one presented by COSMIC PUTREFACTION. Blood-soaked death metal, with an admixture of cold black metal.

Listening to it reminds me most of a visit to the swamps, which they say that if you cross them, you will find the entrance to hell. Interestingly written songs only give me the truth. The bloated bodies of drowning men whose faces mourn in the darkness. Have you understood the nature of life and death?


COSMIC PUTREFACTION gives you a glimpse behind the curtain, to the other side, to the other world. It's up to your imagination. A cold and smelly sound, clear and sharp as a scalpel. Interesting riffs, themes that the devil himself must have assisted. It all comes together to create a whole that will take you to a terrifying dreamland. "Crepuscular Dirge for the Blessed Ones" is an album for all musical gourmets who like to wander in the underground. It's always crucial for me if a record can grab me in its claws. It has to get under my skin, gnaw at my head. And I have to come back to it often. COSMIC PUTREFACTION do all this perfectly and add something extra. A piece of themselves, frantic thoughts and ideas that affect me like echoes from other, scary dimensions. The album definitely takes time and preferably a dark and cold room. Then all the shadows stand out best. I must also mention the great cover art, which accurately captures the atmosphere of the songs. It's like looking at my own dead body, like drowning in a swamp. A crazy nightmare has become a reality. Death lurks around every corner and you want the next song, it's like poison in your veins. More words are useless, let the music do the talking. I think fans of such bands as MINTHRAS, ULCERATE, DEMILICH, TIMEGHOUL, BLOOD INCANTATION, IMMOLATION, will know what I'm writing about. Dark death metal that will choke you with corrupted blood!

Tracklist:
01. …Through Withered Horizons
02. Sol’s Upheaval Debris
03. From Resounding Silence To The Obsidian Womb
04. Amniotic Bewilderment
05. Lysergic Sulfuric Waters
06. Twisting Spirals In The Murk
07. Cradle Wrecked, Curtains Unfurled
08. Crepuscular Dirge For The Blessed Ones



TWITTER