Čerstvá thrash metalová drtička Hellfuck z Polska se představí poprvé v ČR spolu s Brutally Deceased a See You In Hell. V pátek 27. 1. 2023 v Plzni v divadle Pod Lampou a v sobotu 28. 1. 2023 v Brněnském Kabinetu Múz, kde zahrají navíc No God Rhetoric.
Hellfuck přijedou na konci ledna zahrát své premiérové koncerty do Čech, aby podpořili svojí aktuální desku Diabolic Slaughter, která patří k tomu nejlepšímu, co v rámci stylu za poslední roky v Evropě vyšlo. V Polsku byla vždycky silná metalová scéna a tahle smečka, v které aktuálně hrají členové takových kapel, jako jsou Embrional, Azarath, nebo Squash Bowels to jenom potvrzuje. Nekompromisní smršť kvalitních thrashových riffů, u kterých by i Hanneman zaplesal, podpořena skvělou rytmikou, slibuje thrash metalovou jízdu jako řemen. Žádná další verze veselého thrash metalu pro pubertální skejťáky, ale kurva dobře udělanej Slayer z Polska, který chceš slyšet naživo!
Další kapelou, která se na těchto lednových koncertech představí, jsou See You In Hell z Brna. Kapela, která už přes 20 let drtí poctiví crust/hardcore s temnými texty. O kvalitě SYIH v tomhle stylu nemůže být pochyb, se svojí muzikou objeli celý svět a po x letech se vrací do Plzně. Navíc mají čerstvě nahranou desku, kterou v rámci setu představí, a tak nezbývá než se těšit na nihil crust as fuck!
Brutally Deceased již tradičně po roce přivezou do divadla Pod Lampou poctivý smrtí nasáklý death metal nejvyšší kvality se švédským zvukem. Tentokrát s aktualizovaným playlistem, který kromě klasických skladeb obsahuje novinky, které se objeví na další desce.
Občas dostanu kladivem mezi oči, aniž to čekám. Tentokrát se mi to stalo s debutovou deskou moravské kapely HADÍ MORD. Dlouho jsem s recenzí otálel, jsem přeci jen nedůvěřivý a promo materiály mě příliš nepřesvědčily. Kapela zpívá česky a s tím mívám většinou dost velký problém. Jsem na texty, pokud je jim rozumět, dost citlivý. Ve světě navíc existuje poměrně hodně skupin (ACID WITCH, REVOLTING, HEADS FOR THE DEAD), které také skvěle kombinují death metal s filmovou tématikou.
Jenže to se jedná převážně o horory. HADÍ MORD na to šel přeci jen trošku jinak, originálněji. Tematicky se zaobírá zlatou érou české kinematografie. Ano, šedesátými léty minulého století. Je sice pravdou, že v některých momentech textová stránka trošku skřípe a nezasvěcený posluchač, který filmy nezná, bude hodně tápat, ale vše je zase vykoupeno velmi podmanivou atmosférou. A ta se, jak je všeobecně známo, počítá. Vsuvky, ani úryvky většinou neruší. Naopak, krásně doplňují temnou atmosféru celé desky.
Po hudební stránce se nejedná o nic nového, ani převratného. Zaslechnout lze vlivy od PESTILENCE, DEATH, DISMEMBER, až po MASSACRE, MORGOTH, OBITUARY nebo EDGE OF SANITY, kterým byla ve skladbě Temný den složena pocta v podobě coveru. Skvělý je vokální projev, zpěvy jsou pestré, propracované. Co se týká zvuku, tak tady uříznutý palec nahoru. Je to plesnivina, ale čitelná a zřetelná. Lépe pak vyniknou jednotlivé nuance. Zazní (nebo já ji tam alespoň slyším) i typická moravská melodika (ROOT). Není divu, pánové jsou řádnými členy podsvětí a působí v kapelách jako KANDAR, PIGSTY, FORGOTTEN SILENCE, HIGH PURITY. Po řemeslné stránce je vše v nejlepším pořádku, na to vezměte jed. Mě jde ale u hudby hlavně o emoce, o přenesené nálady, o stopy, které ve mě nahrávky zanechávají. Mám rád prašivý smrtící kov i zmiňované filmy. Byly pro mě zakázaným ovocem a mládeži nevhodné. Možná právě proto pro mě mají chuť něčeho hříšného, co je i mojí součástí. Netuším, jak to budou mít nastavené "běžní" fanoušci, ale za mě osobně se "Smuteční slavnost" opravdu povedla. Má v sobě vše potřebné pro poslech v temném pokoji, nejlépe po shlédnutí jednoho z filmů. HADÍ MORD se mi zadřel po nějakém čase pod kůži. Rád jsem se k jejich debutu vracel. je svým způsobem intelektuální i primitivní zároveň. Útočí na ty nejnižší lidské pudy, ohlodán až na kost. Jak píšu v úvodu, dostal jsem zase jednou kladivem mezi oči. Jsem jednou z obětí pohozenou u cesty. A moje smrt je natočena černobíle. Krvavé filmové death metalové příběhy!
Asphyx says:
Sometimes I get a hammer between the eyes without expecting it. This time it happened to me with the debut album of the Moravian band HADÍ MORD. I delayed the review for a long time, I am after all distrustful and the promo materials didn't convince me much. Moreover, the band sings in Czech and I usually have a big problem with that. I'm quite sensitive to lyrics, if they can be understood. Moreover, there are quite a lot of bands in the world (ACID WITCH, REVOLTING, HEADS FOR THE DEAD) that also combine death metal with movie themes.
It's just that these are mostly horror movies. HADÍ MORD did it a bit differently, more original. Thematically it deals with the golden era of Czech cinema. Yes, the 1960s. It's true that in some moments the lyrics are a bit creaky and the uninitiated listener, who doesn't know the films, will be very confused, but everything is redeemed by a very captivating atmosphere. And that, as is well known, counts. The interludes, even the excerpts, are mostly not distracting. On the contrary, they beautifully complement the dark atmosphere of the whole album.
Musically, it is nothing new or groundbreaking. Influences ranging from PESTILENCE, DEATH, DISMEMBER, to MASSACRE, MORGOTH, OBITUARY or EDGE OF SANITY can be heard, to which a tribute was composed in the form of a cover in the song Dark Day. The vocal performance is great, the vocals are varied and sophisticated. As for the sound, thumbs up here. It's mouldy, but clear and distinct. It makes the individual nuances stand out better. The typical Moravian melodies (ROOT) can be heard (or at least I can hear them). No wonder, the gentlemen are regular members of the underworld and are active in bands like KANDAR, PIGSTY, FORGOTTEN SILENCE, HIGH PURITY. Craft-wise, everything is in the best order, you can be sure. But for me, music is all about emotions, about transferred moods, about the traces that recordings leave in me. I like the dusty death metal and the aforementioned films. They were forbidden fruit for me and unsuitable for young people. Maybe that's why they have a taste of something sinful for me that is also a part of me. I have no idea how "casual" fans will be set up, but for me personally, "Smuteční Slavnost" was a real success. It has everything you need to listen to it in a dark room, preferably after watching one of the movies. HADÍ MORD got under my skin after some time. I enjoyed revisiting their debut. It's intellectual and primitive at the same time, in a way. It attacks the lowest human instincts, gnawing at the bone. As I wrote in the introduction, I got hit between the eyes with a hammer once again. I'm one of the victims dumped by the roadside. And my death is filmed in black and white. Bloody cinematic death metal stories!
Příběh tří stý osmdesátý šestý - V močálech (nejen) českého doom metalu
Seděl jsem v hospodě U Ševců a čekal, až přijde blondýnka. Popíjel jsem pivo a sledoval, jak se stoly plní metalovými triky. Bylo to ale jiné, než obvykle. Příliš džínových vest tu nebylo. Ty už skoro nikdo nenosil. Spíše mikiny s nápisy oblíbenců. Dost často jsem zahlédl PARADISE LOST, MY DYING BRIDE a jeden chlápek, co měl dokonce SATURNUS, kteří v té době měli jen několik demonahrávek. Vůbec nevím, kde k nim přišel a kde se tu vzal. Když něco vykládal u stolu svým kolegům, rozhodně nemluvil typickou kdákající plzenštinou. Pil jsem pivko v rohu, jako vždycky. S knihou. Měl jsem rád svůj klid. Tak trošku jsem se, v rámci možností, usadil. Tak už to kluci, co žijí s holkama, co si je chtějí jednou vzít, mají. Konečně je tady. Celý výčep rozzářila. Nenosila totiž vůbec temné metalové oblečení, ale šaty a kabát. Moc ji to slušelo.
Povídáme si a vůbec nevíme, na co vlastně jdeme. Nápisy na plakátu, který jsem objevil na jednom rohu, jsem neznal. Ale měl jsem zrovna období, kdy jsem chtěl objevovat. Pamatuji si, že mě zaujala poměrně neuměle namalovaná vrána nebo havran. Ale asi to tak mělo být. Dnešní retro metalisti by mi za něj utrhali ruce, ale pravdou je, že stál za nic. Názvy kapel se slévaly ve stejných odstínech. Nechápal jsem, jak chtějí někoho nalákat. Copak my, studenti, my si uděláme čas vždycky, ale uvědomme si, že většina metalistů dávno maká někde u ponku. Ale co už, jsem tu se svoji holkou, piju pivo a tak si kapely poslechnu a když to bude stát za nic, tak půjdeme na bar na koleje. Najednou se, jako jeden muž celá metalová hospoda (rozuměj tak třicet kousků zachmuřených tváří) zvedla a šla pod Lampu. My si dali ještě dvě. Já velký a žena malý. Bývalo to zvykem.
Je ještě poměrně zima. Počátek jara připomíná spíše listopad. Ani jsem netušil, jak se bude sychravé počasí tento večer hodit. Vlezeme dovnitř, poděkujeme, ne my si věci do šatny nedáme. Jdu rovnou k distru. A koupím všechno, u čeho se mi líbí obal. IMMORTALLITY, DECAY, NEMO ANTE MORTEM BEATUS, R.E.T. a kapelu s nejlepším názvem večera - TISÍC LET OD RÁJE. Něco jsou jen kazety, které vypadají, že je někdo nakopíroval doma. Nevadí mi to, jsem zvyklý na ledacos, i když je fakt, že moje sbírka CD nabírá obřích rozměrů. Ale pásky jedu také hodně. Usadíme se u stolu a dáme si pivo. Jak jinak. Kecáme o škole a pořád nevíme, kdo vlastně dneska bude hrát. Když si to vezmu kolem a kolem, tak život v Plzni měl obrovskou výhodu. Na konci devadesátých let zde hrála velká spousta kapel a bylo stále co objevovat. Už jsem byl daleko od tehdy poměrně skomírajícího thrashe. Já byl hodně deathovej, ale nepohrdl jsem čímkoliv, co mě zaujalo. Je to jednoduchý - baví vs nebaví. Můj vkus znáte.
První skupinu si vůbec nepamatuji. Vím jen, že to byl sice doom metal, ale pán se snažil zpívat jako v CANDLEMASS, myslím, že měli i nějakej cover, ale vůbec mu to nešlo. Tahalo mě to za uši, museli jsme na chodbu. Ale místní pupkáči byli spokojení. Tuším, myslím si, že v klubu byla i spousta starých mániček. On totiž ten doom sahá až někam k BLACK SABBATH, k SAINT VITUS, CATHEDRAL. Druzí šli na řadu nějací mladí kluci a asi jsem měl ještě málo piva, protože mi připadali jako děsní uspávači hadů. Zase jsem šel na chodbu a kroutil hlavou, kam jsem to zase vlezl. Nedávno jsem zažil podobný black metal, tam mě zase neskutečně štvali lidi. Byla s nima nuda a tvářili se děsně vážně. A ani jsem si z nich nemohl dělat legraci, protože by mě ušpinili make upem. No, co vám budu povídat, ještě, že jsme vydrželi. A může za to moje blondýnka. Sám už bych si četl někde na koleji nebo klábosil s intoušema na baru.
DISSOLVING OF PROGIDY. Dnes obrovský pojem, doom metalová modla. Tehdy měli na kontě teprve demo z roku 1993 a "Lamentations of Innocents". Propadl jsem kráse smutku a musel jsem od své milé odvracet tvář, protože mi chvílemi tekly slzy. Síla hudby, chcete-li. Vnímal jsem jednotlivé riffy, vokál, praskaly mi kosti v těle. Často se se ženou dohadujeme o přesném datu, ale to vlastně není vůbec důležité. Všechno sedlo krásně dohromady. Měl jsem po boku blondýnku, která se ke mě tulila. Kývali jsme se do rytmu, jako jedno tělo. Bylo v tom něco živočišného, divokého, syrového. Připomínalo to trouchnivějící listí, které zůstalo po zimě v ulicích. Hlavou se mi míhaly myšlenky, vracely se mi ošklivé noční můry. Musel jsem si dát pivo, musel jsem jít za kapelou a každému osobně poděkovat. Dříve to bývalo dobrým zvykem. Vyběhli jsme ven na vzduch a celou noc se snažili vyjádřit slovy, co jsme zažili. Milovali jsme se až k ránu, jemně, hedvábně, křehce.
Myslím, že to bylo v pátek ráno. Nešel jsem do školy. Místo suchých technických výpočtů jsem rozložil CD a kazety na stůl a začal je postupně přehrávat. Troufám si tvrdit, že tehdejší české doom metalové kapely byly hodně silné. Určitě se neztratily ani mezi těmi světovými. Některé přežily, jiné se ztratily. Musel jsem o nich tak trošku napsat. Podrobný popis ode mě nečekejte. Podobná hudba se poslouchá hlavně srdcem a mám s ní spojenou spoustu vzpomínek. Tenhle pomalý styl mám moc rád. Jako kulisu k praskajícímu ohni, ke knize, ve které se zrovna toulám. Nebo jen jak, na cestu do práce, když je ještě tma a stíny se míhají jako čerti. Vracím se každý podzim i jaro. Mám jej spojený s počasím a také s mojí ženou. Hele, poslouchej, to je skvělý. Křičel jsem do skladeb a ona mi dávala na pusu dlaň, abych nerušil, abych neničil atmosféru, která je u hudby tolik důležitá.
Zrovna vyklízím a třídím všechna CD. Už jich je hodně. A nacházím spoustu pokladů. Asi fakt stárnu. Tohle už dnes moc lidí nepochopí. To není žádný fetiš, ale spousta zážitků. Pokusil jsem se vám jeden sepsat. Znovu jsem se ztrácel v močálech (nejen) českého doomu a neustále dokola opakoval, jak je skvělé být fanouškem, takovým tím obyčejným poctivým. Milujeme hudbu. Každý děláme něco jiného, pracujeme, jsme vysocí, malí, tlustí i hubení. A pak se sejdeme pod pódiem a jsme jeden dav, masa, smečka, která věří a uctívá rifffy, bicí, řev. A teď už se omlouvám, mám před sebou spoustu starých zaprášených dobrot. Lahev piva, knihu, která mě baví. No, řekněte mi, není krásné žít, být stále v tom?
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Ave HELLFUCK! On September 9, 2022, you released your new album „ Diabolic Slaughter“ with Godz ov War Productions. As the title suggests, it is a ride full of real black, thrash metal. When you left the studio, how did you feel? Please tell us, the fans, something about the new album.
AVE! When we recorded “Diabolic Slaughter” we knew this album sounds exactly how we wanted it to sound like - 100% pure old school Thrash/Speed metal. Plan was to record songs that we all would like to listen to, and we achieved that. We’re really satisfied with the final shape of our debut album.
+You are a band composed of all experienced musicians who play mostly death metal. How did HELLFUCK come into being? I'm guessing a good pub and a lot of beer. Who first came up with the idea to play thrash/black metal?
Lots and lots of beer (haha). It was during one of the parties in our rehearsal space. Our drummer and guitarist came up with a crazy idea to create some thrash metal songs with screamed vocals. More beer drunk, more ideas for old school songs. This is how Hellfuck was founded (haha).
+I'll admit, your news has me on my ass. What I really like about you guys is that you are not only orthodox and real, but you don't forget the cold and dark melodies. Who is the author of the music and how do you compose and create new HELLFUCK songs?
Most of the riffs were written by Marcin (Embrional/Azarath), drums were arranged by Dariusz (FAM/Embrional/Stillborn). Since we all live in different parts of Poland, most of our music is made at our homes. We’re exchanging ideas remotely and when we have a raw version of a song, we meet and work on an arrangement until we feel that this is the final version we all accept.
+What I enjoy about the new album is the sound which is raw and “dusty”. Where did you record the album, mixed and who did the production?
All instruments and vocals were recorded in our drummer’s Panzer Studio. This is also our rehearsal space. Glad to hear you like the sound of the new album. We used our amps that we’re using live so we can recreate guitar sound during concerts. The post-production (mix and mastering) was made by Haldor Grunberg - Satanic Audio
+I was intrigued by the album cover too. If I understand correctly, it's got skulls from a tombstone on it. The cover is simple, a bit mysterious, but it fits the music perfectly. What is this theme supposed to express? And who made it?
Album cover was drawn by Maciej Kamuda, a young and promising Polish artist. We didn’t give him any suggestions, he was given carte blanche to create art influenced by our music. The result exceeded our expectations. It was supposed to be oldschool and evil, and absolutely is (haha).
+In your lyrics you sing about blasphemy, satanism, occultism, antichristianity, death. What are the lyrics on the new album about? What is the main topic and idea of “Diabolic Slaughter”?
You have already answered this question (haha). Our lyrics are about people (real or imaginary) who have done a lot of bad things to our world. We disagree with some aspects of the current situation in our country, and we sing about that.
+I cannot help myself and I have to ask. You play metal style which is strongly against Christianity. You live in Poland which is considered a strong catholic country. Do you have any problems there? Can you be promoted on TV or in the newspapers? How is the life in Italy affected by Christianity?
Although Poland has a very strong metal scene, metal music is not very popular here. You can barely hear/watch it on mainstream radio or TV. Fortunately we have a lot of good gigs, with many good metal bands. Sometimes some groups of people try to impose their will on us and put pressure on cancelling a concert, but we don’t care. Not too much to say about life in Italy, but they have a lot of great metal bands too. (haha)
+HELLFUCK have only been on the scene for a while. How far do you want to go? Big festivals, long tours? Are you just a project or a regular band that will work classically? After all, each of you have a lot of commitments in other bands.
We are a regular band. We’ve already played a couple of shows, and have a few more scheduled for 2023. They will be either club concerts or festivals. Since all of us have regular jobs we mostly play Friday/Saturday shows. There is also an idea of going for a longer tour next year. We will see what the future holds. Even if we are involved in a lot of other bands we want to find some spare time to rehearse and play gigs with Hellfuck.
+Looking back in history, how do you perceive the differences between now and your beginnings (as musicians)? Everything has changed - technology, sound, recording studios, we have the internet, downloading music. How have these changes affected the way the band operates? Have you had to adapt a lot?
All of us have been in the metal music industry for more than 20 years. When we started our first bands as teenagers we only had some second-hand guitars. Nobody could even dream about professional drums or amps. We didn’t know how to play metal, but we had a passion to do it. Today, after so many years our hairs are turning grey here and there, but the passion remains. Obviously nowdays we have families and jobs, but we still try to find some spare time and meet in our rehearsal room to play together. We’re not afraid of new technologies, we're adopting them. Each one of us have their own mini studio at home, where we can record our riffs and ideas and easily send them to other band members.
+I follow your Facebook and I am informed about your concerts and I know that next year in January you will play in Czech Republic. What can fans look forward to? Where exactly will the concerts be?
Yes, we’re going to play two shows in Pilsen and Brno on the 27th and 28th of January. We’re going to play whole “Diabolic Slaughter” album so fans can expect some oldschool speed/thrash carnage! We have also one show scheduled for September - United in Brutality festival in Srbská Kamenice. We’re excited and looking forward to playing for Czech fans. We’ve been visiting this country quite often since they have a huge metal community with good bands and fantastic festivals. We are at home there!
+I feel that extreme styles are very popular in Poland. Especially death and black metal bands there are amazing! I receive a lot of new albums for reviews, I do many interviews and I feel that your scene is very strong. But that is my point of view of a person who does not live in Poland. How do you feel about that? What about concerts, promoters, clubs, shops with extreme metal music?
Polish Death/Black metal scene is very strong. We do have a lot of concerts, a few big festivals (like Mystic Festival) and small festivals (like Injure Grind Attack). There is definitely a shortage of venues where you can play metal concerts. As I’ve mentioned earlier metal music is not very popular in Poland in general, so club owners prefer to run disco or hip hop concerts rather than a metal gig - obviously from a financial point of view. There some stationary stores with extreme music (i.e. Metal Shop in Cracow), and quite a few webshops.
+Thank you so much for the interview and I wish your album great selling, your concerts to be sold out. I am looking forward to see you at some concert. I wish you also luck in your personal life. Let the force guide you! HELLFUCK FOREVER!
Thank you very much for your support. Keep supporting extreme metal. You’re doing a great job! Hope to see you at some concert. “Peace is a lie. There is only Passion…” (haha). Until next time!
Ave HELLFUCK! 9. září 2022 vám vyšlo u Godz ov War Productions vaše nové album „Diabolic Slaughter“. Jak už sám název napovídá, jedná se o smršť poctivého blacku, thrashe metalu. Když jste šli ze studia, jaké jste měli pocity? Představ prosím fanouškům trošku nové album.
AVE! Když jsme nahrávali "Diabolic Slaughter", věděli jsme, že tohle album zní přesně tak, jak jsme chtěli, aby znělo - 100% čistý old school thrash/speed metal. Plánem bylo nahrát skladby, které bychom všichni rádi poslouchali a to se nám podařilo. S výslednou podobou našeho debutového alba jsme opravdu spokojeni.
Jste kapela, složená ze samých zkušených muzikantů, kteří hrají převážně death metal. Jak vlastně vznikli HELLFUCK? Tipuji si nějakou dobrou hospodu a spoustu piva. Kdo přišel jako první s nápadem hrát thrash/black metal?
Hodně a hodně piva (haha). Bylo to během jednoho z večírků v naší zkušebně. Náš bubeník a kytarista přišli s bláznivým nápadem vytvořit nějaké thrashmetalové skladby s vyřvanými vokály. Víc vypitého piva, víc nápadů na oldschoolové songy. Tak vznikl HELLFUCK (haha).
Přiznám se, že mě vaše novinka posadila na zadek. Mně se na vás hrozně líbí, že jste nejen ortodoxní a opravdoví, ale nezapomínáte ani na studené a temné melodie. Kdo je autorem hudby a jak skládají a tvoří nové skladby HELLFUCK?
Většinu riffů napsal Marcin (Embrional/Azarath), bicí aranžoval Dariusz (FAM/Embrional/Stillborn). Protože každý z nás žije v jiné části Polska, většina naší hudby vzniká u nás doma. Nápady si vyměňujeme na dálku, a když máme k dispozici syrovou verzi skladby, scházíme se a pracujeme na aranžmá, dokud nemáme pocit, že je to finální verze, kterou všichni akceptujeme.
Na novince mě zaujal opravdu hodně syrový a „prašivý“ zvuk. Kde jste desku nahrávali, mixovali, kdo je podepsán pod produkcí?
Všechny nástroje a vokály byly nahrány ve studiu Panzer našeho bubeníka. To je také naše zkušebna. Jsem rád, že se ti zvuk nového alba líbí. Použili jsme naše zesilovače, které používáme naživo, abychom mohli napodobit zvuk kytar během koncertů. O postprodukci (mix a mastering) se postaral Haldor Grunberg - Satanic Audio.
Zaujal mě i obal desky. Jestli to dobře chápu, tak jsou na něm lebky z nějakého náhrobku. Cover je jednoduchý, trošku tajemný, ale perfektně se hodí k hudbě. Co má tento námět vyjadřovat? A kdo jej vytvořil?
Obal alba nakreslil Maciej Kamuda, mladý a nadějný polský umělec. Nedávali jsme mu žádné podněty, dostal jen volnou ruku k tomu, aby vytvořil dílo ovlivněné naší hudbou. Výsledek předčil naše očekávání. Mělo to být oldschoolové a ďábelské, a naprosto to tak je (haha).
Jako kapela se ve svých textech zaobíráte satanismem, okultismem, antikřesťanstvím, smrtí. O čem jsou na nové nahrávce? Jaké je hlavní téma a myšlenka „Diabolic Slaughter“?
Na tuto otázku jsme již odpověděli (haha). Naše texty jsou o lidech (skutečných nebo smyšlených), kteří našemu světu způsobili spoustu špatných věcí. Nesouhlasíme s některými aspekty současné situace v naší zemi a zpíváme o tom.
Nedá mi to a musím se zeptat. Hrajete metalový styl, který se silně vyhrazuje proti křesťanství. Žijete v Polsku, které je považováno za silně katolickou zemi. Nemáte s tím nějaké problémy? Dostanete prostor třeba v televizi, v novinách? Jak je vůbec život ve vaší zemi ovlivněn křesťanstvím?
Ačkoli je v Polsku velmi silná metalová scéna, metalová hudba zde není příliš populární. V mainstreamových rádiích nebo televizi ji téměř neslyšíte. Naštěstí máme spoustu dobrých koncertů, na kterých vystupuje mnoho skvělých metalových kapel. Občas se nám některé skupiny lidí snaží vnutit svou vůli a vyvíjejí nátlak na zrušení koncertu, ale nám je to jedno.
HELLFUCK jsou na scéně teprve chvíli. Kam až se chcete posunout? Na velké festivaly, na dlouhé turné? Jste jenom projektem nebo regulérní kapelou, která bude klasicky fungovat? Přeci jen, každý z vás má spoustu závazků i v jiných skupinách.
Jsme regulérní kapela. Už jsme odehráli několik koncertů a několik dalších máme naplánovaných na rok 2023. Budou to buď klubové koncerty, nebo festivaly. Protože všichni máme stálé zaměstnání, hrajeme většinou páteční/sobotní koncerty. Existuje také myšlenka, že bychom příští rok vyrazili na delší turné. Uvidíme, co přinese budoucnost. I když jsme zapojeni do spousty dalších kapel, chceme si najít nějaký volný čas na zkoušení a hraní koncertů s Hellfuck.
Když se podíváme do historie, jak vnímáte rozdíly mezi současností a vašimi začátky (jako muzikanti)? Změnilo se všechno – technologie, zvuk, nahrávací studia, máme internet, stahování hudby. Jak se tyto změny promítly do fungování kapely? Museli jste se hodně přizpůsobit?
Všichni se v metalovém hudebním průmyslu pohybujeme více než 20 let. Když jsme jako teenageři zakládali naše první kapely, měli jsme jen kytary z druhé ruky. O profesionálních bicích nebo zesilovačích se nikomu ani nesnilo. Neuměli jsme hrát metal, ale měli jsme pro to vášeň. Dnes, po tolika letech, nám tu a tam šediví vlasy, ale vášeň zůstává. Samozřejmě dnes máme rodiny a práci, ale pořád se snažíme najít si nějaký volný čas a scházet se v naší zkušebně, abychom si společně zahráli. Nebojíme se nových technologií, osvojujeme si je. Každý z nás má doma vlastní ministudio, kde můžeme nahrávat své riffy a nápady a snadno je posílat ostatním členům kapely.
Sleduji váš facebook a jsem informován o vašich koncertech a vím, že příští rok v lednu zahrajte i u nás v Čechách. Na co se můžou fanoušci těšit? Kde přesně koncerty budou?
Ano, 27. a 28. ledna odehrajeme dva koncerty v Plzni a Brně. Budeme hrát celé album "Diabolic Slaughter", takže fanoušci mohou očekávat oldschoolový speed/thrash masakr! Jeden koncert máme naplánovaný i na září - festival United in Brutality v Srbské Kamenici. Jsme nadšení a těšíme se, až si zahrajeme pro české fanoušky. Tuto zemi navštěvujeme poměrně často, protože mají obrovskou metalovou komunitu s dobrými kapelami a fantastickými festivaly. Jsme tam jako doma!
Mám poslední dobou pocit, že co se týká extrémních stylů, tak to u vás v Polsku opravdu žije. Obzvlášť death a black metalové kapely jsou skvělé! Chodí mi na recenzi nové desky, dělám rozhovory a mám pocit, že je vaše scéna velmi silná. To je ale můj pohled člověka, který žije mimo Polsko. Jaký je váš názor? Co třeba koncerty, promotéři, kluby, obchody s extrémní metalovou hudbou?
Polská death/black metalová scéna je velmi silná. Máme hodně koncertů, několik velkých festivalů (např. Mystic Festival) a malých festivalů (např. Injure Grind Attack). Rozhodně je dostatek míst, kde se dají odehrát metalové koncerty. Jak už jsem zmínil, metalová hudba není v Polsku obecně příliš populární, takže majitelé klubů raději provozují diskotéky nebo hiphopové koncerty než metalové akce - samozřejmě z finančního hlediska. Existuje několik kamenných obchodů s extrémní hudbou (např. Metal Shop v Krakově) a poměrně dost internetových obchodů.
Děkuji moc za rozhovor a přeji nejen novému albu skvělou prodejnost. Ať jsou vaše koncerty vyprodané. Budu se na některém z nich moc těšit. Přeji vám vše dobré i v osobních životech. Ať vás provází síla! HELLFUCK FOREVER!
Díky za podporu. Podporujte extrémní metal i nadále. Děláte skvělou práci! Doufám, že se uvidíme na nějakém koncertě. "Mír je lež. Existuje jen vášeň..." (haha)!
Sedím u čerstvě exhumovaného hrobu a ochutnávám kousky shnilého masa. Popraskané víko od rakve, vzpomínám na devadesátá léta minulého století. Jak jsem se setkal s hudbou OBITUARY poprvé. Tisíckrát ohrané kazety, džínové bundy, mládí a neustálý hlad po nových nahrávkách. Prožili jsme spolu s kapelou krásné roky, nikdy jsme neuhnuli z cesty. Poslouchal jsem skladby téhle legendy, když jsem studoval, když se mi narodily děti, když jsem zešedivěl.
Na každé nové album stále čekám s napětím. Těším se a zklamaný nejsem ani tentokrát. Maniakům z Floridy se povedlo nahrát skvělou desku. Obsahuje v sobě vše potřebné pro hodiny strávené v márnicích a na starých hřbitovech - sílu, vztek, temnotu, chlad, špínu a touhu ničit. Pradávná, plesnivá rakev byla znovu vytažena, exhumace proběhla na výbornou.
Dobrá metalová nahrávka se pozná tak, že máte po jejím poslechu chuť vzít do rukou kladivo a jít rozdrtit nějaké kosti. "Dying of Everything" se mi ihned zadřelo hluboko pod kůži, vypálilo mi cejch. Sedím už nějaký čas u reproduktorů, hlavou mi poletují myšlenky na prožité koncerty, na spoustu zážitků. Skvělý, typický a tradiční zvuk (Joe Cincotta - mixing). Jako vždy vynikající John Tardy, masakrující bicí a tradiční, přesto zajímavé a tvrdé riffy. Nejednou nevnímám svět kolem sebe, jsem uprostřed mosh-pitu, na opuštěném hřbitově. Všechny zombie se mnou souhlasí. Album opravdu kope jako splašený kůň. Sluší se zmínit i parádní obal, pod kterým je podepsán skvělý Mariusz Lewandowski, který bohužel loni zemřel. Houpám se do rytmu, kopu další hrob. Jako starý fanoušek kapely nedokážu mít nadhled a ani vlastně nechci. Je totiž skvělé znovu a znovu prožívat všechny skladby, vracet se k nim, chodit se sluchátky ulicemi. "Dying of Everything" je dokonalou esencí toho, co mám na téhle kapele rád. Songy v sobě mají spoustu černé energie, valí se kupředu jako buldozer, který nezná slitování. Lebky pukají tlakem, kosti praskají v šíleném rytmu. Za mě je vše v nejlepším pořádku. Další slova jsou zbytečná. Sedím u čerstvě exhumovaného hrobu a ochutnávám kousky shnilého masa. Jsem tu opět správně! Jsou na světě jenom dvě jistoty, smrt a OBITUARY! Death metal, který odtrhává maso od kostí!
Asphyx says:
I'm sitting by a freshly exhumed grave, tasting bits of rotten meat. Cracked coffin lid, remembering the 1990s. How I first encountered the music of OBITUARY. Thousands of outdated cassettes, denim jackets, youth and a constant hunger for new records. We had wonderful years together with the band, never straying from the path. I listened to this legend's songs when I was a student, when my kids were born, when I was graying.
I still wait with anticipation for each new album. I look forward to it and I'm not disappointed this time either. The maniacs from Florida managed to make a great record. It contains everything needed for hours spent in morgues and old cemeteries - power, anger, darkness, coldness, dirt and the desire to destroy. The ancient, moldy coffin has been brought out again, the exhumation went well.
The way to know a good metal record is that after listening to it you feel like picking up a hammer and going to smash some bones. "Dying of Everything" immediately burned deep under my skin, it burned my feelings. I've been sitting at the speakers for some time now, thoughts of concerts I've been through, of many experiences. Great, typical and traditional sound (Joe Cincotta - mixing). As always, excellent John Tardy, massacring drums and traditional, yet interesting and hard riffs. Suddenly I don't notice the world around me, I'm in the middle of a mosh pit, in an abandoned graveyard. All the zombies agree with me. The album really kicks like a stampeding horse. It's worth mentioning the awesome cover artwork, signed by the great Mariusz Lewandowski, who unfortunately passed away last year. I'm swinging to the beat, digging another grave. As an old fan of the band, I can't get over it and I don't really want to. Because it's great to relive all the songs over and over again, revisiting them, walking the streets with headphones. "Dying of Everything" is the perfect essence of what I love about this band. The songs have a lot of black energy in them, rolling forward like a bulldozer that knows no mercy. Skulls cracking with pressure, bones snapping in a frenzied rhythm. For me, everything is in the best order. Further words are unnecessary. I sit by a freshly exhumed grave, tasting bits of rotten flesh. I'm right here again! There are only two certainties in the world, death and OBITUARY! Death metal that tears flesh from bone!
Tracklist: 01. Barely Alive 02. The Wrong Time 03. Without A Conscience 04. War 05. Dying Of Everything 06. My Will To Live 07. By The Dawn 08. Weaponize The Hate 09. Torn Apart 10. Be Warned
Těšil jsem se skoro přes týden. Dostal jsem tuhle knihu k vánocům a šetřil jsem si ji. Věděl jsem totiž, že pojedu na Silvestra na hory a budu tam hlídat partu puberťáků. Pil jsem pivo nahoře u kamen, zezačátku ve velké zimě a pod dekou. S pivem u ruky, abych se nemusel vůbec zvedat. V kamnech praskalo dříví a jednou mi dokonce vyhasla. Četl jsem totiž zase takovým tím mým způsobem, kdy nevnímám svět okolo. Pouštěl jsem si nové Candlemass a když už mě bolely oči, tak jsem vzpomínal na své blízké. Byl přeci jen konec roku. Syn dole s kamarády pouštěli nějakou retro hudbu, zpívali a bavili se, jako jsme to dělávali my jako mladí. Nerušil jsem, měl jsem knížku a pivo a to mi stačilo ke štěstí. Dokonce mi až po několika stránkách došlo, že už nevyšetřuje Martin Servaz, ale Lucia. Získala si mě ihned na svoji stranu.
Příběh je možná trošku neuvěřitelný, šokující, morbidní. Ale takové už zlo bývá. Mě baví právě autorova velká fantazie. Děj je navíc zasazen do Španělska, které miluju. Několikrát jsem tam byl a stalo se mojí velmi oblíbenou destinací. I když je tedy fakt, že teď už bych se trošku bál. Ne vážně, příběh je opět skvěle a zajímavě napsaný. Strhující, řekl bych. Neměl jsem ani moc čas přemýšlet. Chtěl jsem jenom víc a víc. Odpoledne jsem topil dole, aby měli mladí příjemně na svoji oslavu. Byl jsem jak starý jezevec, který chce svůj klid. Nahoře, v místech, kdy jsem kdysi vůbec začínal číst jako mladý rybízek, na chalupě v horách, kde bylo přeci jen o trošku menší teplo, než v nížinách. Lucia je oslavou detektivních příběhů a moc se mi líbila. Zase něco malinko jiného, což oceňuji o to více.
Někde jsem četl, že si někteří čtenáři stěžovali na příliš morbidních a krutých momentů. Moc krve, psali. Inu, ano, zlo je opravdu ošklivé. Nebuďme ale naivní, pořád si myslím, že něco takového by se mohlo stát. Někdy jsem až překvapen, když vidím příběhy sériových vrahů. Není to samozřejmě normální, ale přiznejme si, že bohužel se to někdy stává. Minier navíc umí psát velmi poutavě a je jedním z mých nejoblíbenějších autorů současnosti. Baví mě jeho styl, sloh, způsob, jakým jeho postavy uvažují. Nechce se mi jeho svět opouštět, když knížku dočítám. Jsem potom smutný, že už je konec. Dle toho se podle mého poznají dobré příběhy. Pamatuji si je a pořád přemýšlím, jak bude děj pokračovat. Vůbec jsem nelitoval, že nejsem na nějaké velké oslavě, že nestojím na náměstí a neřvu 5,4,3,2,1 a tak dále. Na Silvestra jsem nikdy moc nebyl, jedna moje kamarádka říká, že to chlastají jenom amatéři. Něco na tom bude.
Ještě jedna věc mě pokaždé na Minierovi zaujme. Perfektní znalost prostředí, všechno dává logicky smysl. Je jako nějaký dobrý matematik, který rozplétá záhadný příklad. Na konci jste překvapeni výsledkem, ale vše zapadne do sebe, jako skládačka. Studentské městečko, ale i staré kostely, tajemstvím opředená místa, magično, temnota. A napětí, které jsem si neskutečně užíval. Lucia ve mě vyvolávala představy, procházel jsem se s ní i ostatními uličkami, sledoval ze stínu, jak bude děj pokračovat. Byl jsem překvapen, obracel jsem stránky a šustil jimi, chtěl jsem pořád víc a dál, až mě znovu bolely oči a musel jsem přikládat do kamen. Foukalo, na půdě se ozývaly podivné zvuky, na chodbě byla zima a když mě močopudné pivo vyhnalo ven, viděl jsem všude přízraky. Hergot, neblbni, říkal jsem si a vracel se ke knize s dalším pivem. Hltal jsem písmena, jedl u toho oříšky, na kterých jsem asi závislý.
Knihu nelze jinak než doporučit. Všem čtenářům thrillerů, kteří mají rádi napínavé příběhy, tajemnou a šílenou minulost, která se jako krvavý otisk přenesla do zvrácené mysli. Některé momenty jsou hodně nechutné. To je pravda, nemohl jsem je vyhnat z hlavy. Ale přiznejme si, že něco podobného se děje i v realitě. Stačí si zapnout zprávy. Což jsem tedy raději o vánocích vůbec nedělal. Vrátil jsem se zase o kousek blíže k přírodě, načerpal sílu na další rok a sledoval, jak jiné posedli démoni. Lucia je velmi dobrou detektivkou, která by neměla chybět ve sbírce žádného opravdového fanouška žánru. Děkuji za pozornost! Minier je prostě borec a hotovo!
Zlo se nezastaví před ničím. Proto ho musí zastavit ona.
Skupina studentů kriminologie ze španělského města Salamanca odhalí existenci vraha, který své oběti aranžuje podle renesančních obrazů. Je možné, že teď znovu udeřil? Případ brutálně ukřižovaného madridského vyšetřovatele tomu nasvědčuje. Jeho parťačka Lucia Guerrero se s pomocí studentů pouští do složitého vyšetřování. Společně budou čelit svým nejhorším obávám, vlastní minulosti – a pravdě, která je ohavnější než všechna zvěrstva z legend a mýtů.
Skupina studentů kriminologie na univerzitě v Salamance odhalí existenci vraha, který už několik desetiletí uniká spravedlnosti a aranžuje své oběti podle renesančních obrazů.
Vyšetřovatelka Lucia Guerrero najde v Madridu svého parťáka ukřižovaného na Kalvárii a vydá se po stopě jeho vraha.
Všichni jsou konfrontováni se svou vlastní minulostí, se svými nejhlubšími hrůzami a s pravdou ohavnější než všechny legendy a mýty.
Ave HIBERNUS MORTIS! Greetings to Florida. I hope everything is fine with you. I have to say straight away that I wasn't looking forward to any album as much as I was looking forward to your new album "The Monoliths of Cursed Slumber". I had the record a long time in advance for review and I was very annoyed that I couldn't share my joy with my friends. It is excellent. Death and thrash metal exactly the form I like best. How did the album was created and how did you feel about going to the studio?
First of all thanks for the interview! We are always shocked to know people have heard our music outside of Florida, not to mention outside of the U.S. especially considering how limited the quantities that were pressed of our previous albums. I am glad you enjoyed the new album, we worked really hard on the album and wanted to make sure we were 100% happy with the final result after such a long absence. As far as the creation of the album it's a combination of ideas we've had going as far back as ten years ago but also newer ones as well which were written more recently specifically for this release. We were totally comfortable going back into the studio because this time I was the one recording it from start to finish and we knew we could take our time and not rush things. On previous releases we were in studios where we had to pay by the hour so a lot of times we had to rush things. But this time we were able to take our time and for the first time ever we were able to say we truly made the album we've always wanted to make.
What was it like to start creating new material again? You haven't released a full-length album for 21 years. This is a very long time. Everything has changed. Technology, we have the internet, everything is faster, more brutal. In extreme metal especially. Then you come and chop me up with a total old school! Has the approach you take changed in any way? How did HIBERNUS MORTIS create new material?
Well yes, over 21 years lots of things have definitely changed not only with technology & recording but with death metal as well. The thing with us is while some bands have always tried to emphasize on being "the fastest" we always wanted to be "the heaviest". I mean we do have blasts once in a while but it's to add dynamics or "seasoning" to the music. Our main focus has always been on heaviness. Our approach has been the same since day one and will never change. We play dark death metal, some people may call it "old school death metal" but back when we started it was just "death metal". As far as writing the newer material for this album, as I stated earlier we had some riffs/songs we never got to record during our hiatus and those have always been in my head. I never forgot those. So when we started making music again, we had those ideas as well as a bunch of new ones but all with the same spirit of classic Hibernus. The majority of the music was written by Ralf Varela as well as myself. Our other two members Yasser & Randy also made great contributions on this album as well.
You've always had that moldy, dusty sound that won't leave anyone calm. How and where did you record the album? The record looks old, moldy, it's probably not analog or is it? Who is signed under mix and mastering?
This is a topic I actually really enjoy discussing. I love talking about recording. The album was recorded, mixed and mastered completely by me. I've been a recording engineer for a little over 20 years and while I've recorded a ton of bands during that time frame, this is actually the first time I record a Hibernus Mortis album. We knew we had to find the perfect balance of clean/dirty production. It's a fine line, you don't want to lean too far to either side. I tried to keep it as vintage sounding as possible. In a perfect world I would have loved to record the album 100% analog but some aspects of digital does have its advantages. To combat the sterile "digital" sound of working on a DAW I used several weapons like using some vintage mics, tracking through tube mic preamps whenever possible, drowning things in reverb to create space, running the final stereo master out of Pro-Tools and into an analog line mixer and then in turn I run that into my 58 year old 2-Track Reel To Reel. I actually recorded the final mastered mix onto 1/4" tape on that ancient Reel To Reel and then ran the playback back into Pro-Tools. If you listen to the new album with headphones on you can faintly hear the hiss of that sweet sweet tape saturation from the reel to reel along with some occasional cracks & pops. We use those qualities of tape saturation hiss, crackles and pops almost like their own instrument, the same way we use feedback, delay and reverb as its own instrument as well. It’s all part of the bigger picture and the sum of its parts is the final result. So yeah that's some of the techniques I used to get that "moldy/dusty" sound you're talking about. I’m all about experimentation in the studio. Since I've been into death metal since around 1989 I've obviously been influenced by the production style of dudes like Scott Burns and Tomas Skogsberg, but I've also been influenced by producers outside the genre like Joe Meek and Phil Spector who had that incredible "Wall Of Sound" production style with lots of layers and tons of reverb. That was a huge influence on me as an engineer and you can hear a bit of that influence on this album.
Without the cover, the board would not be complete. The one for the new release "The Monoliths of Cursed Slumber" is like a cut out from an old horror movie. I like it a lot. I immediately ordered a T-shirt. Who designed it and how did you choose the theme?
The album cover was actually done by my brother Chris Placeres. He's a super talented artist in every form of media. Photography, painting, drawing, digital media, film etc. He painted the album cover on 24" x 24" canvas with acrylic paint. We wanted the cover to be a perfect representation of the music. We play dark cavernous death metal so we wanted the cover to be both dark and cavernous. As far as the concept goes I gave him a rough idea of what we wanted. Something like a forgotten mausoleum or ossuary lost in time in some underground cavern. The significance of "The Monoliths Of Cursed Slumber" is to be determined by the listener as the visual representation can have several meanings.
I have to ask - why didn't you actually record anything between 2001 and 2022? It occurs to me that no one has ever heard of you. I'm the kind of fan who follows the band, looks for information, is interested, but it's like you disappeared. Why actually?
It's kind of a boring story but we got to a point in the mid 2000's where we weren't really writing new music, we were just kind of playing shows all the time and that was the only time we got together to rehearse, just practicing for shows. Eventually we just stopped playing all together sometime around 2006. In 2012 we got back together again and played a couple of shows and then we all agreed we had to make a new album, so we started to write music for the new album and the rest is history. We are all in our mid 40's so we don't have as much time to practice as we did when we were in our 20's. We all have things like careers and families and stuff that take up a lot of time, so things tend to take a lot longer to see the light of the day more than they used to.
When I noted the death of Doug Humlack, I thought you would never continue. He was a great guitarist and a great man. How did you find a replacement in Randy Piro? His work in GIGAN, HATE ETERNAL, KULT OV AZAZEL speaks for itself. Did you know each other from before? Why him?
Well, Doug had left the band sometime in 2004 which was actually one of several reasons we ended the band a year or two later since he was a big part of the songwriting process for Hibernus. His exact reasons for leaving I am still not 100% sure on and sadly I will never get to find out exactly as to why. From what I gathered I think he was just done with playing live shows or just being in a band in general. Doug was kind of like a mysterious lone wolf type of dude. He's the type of person who would just be perfectly content playing his guitar at home and maybe recording things by himself. Even though he left the band we still remained friends and would talk once in a while. I hadn't spoken to him in years since he moved to a different state and he wasn't on social media either. By chance I did get to speak to him once a few months before he passed. I miss that dude like crazy. After the band got back together again in 2012 we knew we had to get a 2nd guitarist. We've known Randy for years, he lives down here in South Florida. We used to work close to each other, he was also a fan of Hibernus for years and I was also a fan of his other band Orbweaver. We felt it was natural to approach him about joining. He's already been in the band for ten years and it's been nothing but awesome.
Let's go back to the good old days, please. The "Into the Thresholds of Dead Winter" cassette once came to me in the 1990s. I have to admit that I immediately included you in bands like DEICIDE, MORBID ANGEL, SOLSTICE, in short, among my favorites. How do you remember that time? Is there anything you would like to return, change? How did HIBERNUS MORTIS actually reunite? Please remember for us.
Well, surprisingly when Ralf and I decided to start the band together in December of 1995 the metal scene especially in South Florida was pretty dead. At that point in time in 1995 I had known Ralf for a couple of years and we had very similar tastes in Death Metal. At first we started writing the bulk of the early material just him and me, after we had a couple of songs ready we recorded them on cassette with an old boom box and played them for Doug who I had played with recently in another local band. Doug loved the songs so he was on board as well as Adam who was the vocalist of that previous band I just mentioned. The final member was Yasser (bass) who Ralf had gone to high school with. After a couple of months we started playing shows. The local scene as I said was pretty much dead at the time. The only other local death metal band in the area (Sickness) broke up not long after our 4th show so that pretty much left us as the only Death Metal band still active in the South FL area with the exception of Malevolent Creation. The first few years were rough but around 1998 bands like Hellwitch got back together and other bands in the scene started to pop up. As far as the Into The Thresholds Of Dead Winter demo, that thing was a nightmare. We were young and had no clue what studios were good for this type of music in South FL. We ended up going to this place in Miami named "The Dungeon" thinking it sounded like a place that knew how to produce heavy music, we couldn't have been more wrong. The guy that owned the place played in an alternative pop band and had no clue what he was doing or how we were supposed to sound. The guy was already weirded out that I had 2 separate bass drums. We had a very limited budget. Something like $500. We did it in like 2 or 3 days. It sounded decent at the studio because the engineer had expensive monitors, but once we took it home it sounded awful. Eventually about a month later we took the ADAT tapes to another studio and had the album remixed. The 2nd mix was definitely better but still not as great as we wanted. So to answer your question would we change anything? Yes, we would have recorded at a different studio. As far as wanting anything to return from those days? Definitely a lot of the venues/clubs we played at in those years. Pretty much all of them have closed down.
In the underground, your old demo is literally iconic. Or so I perceive them that way. As I mentioned, times have changed a lot. We have the internet, everyone downloads music, everything is different. Did you have to change your approach as a band? As musicians, you have a lot of new possibilities.
Thank you so much, I mean I wouldn't say our music is iconic or anywhere close to that level, but I certainly really appreciate that compliment since that is determined by the listener. As you mentioned, the landscape as far as technology, venues, and music has changed drastically since when we first started. Everything is different now. The good thing for us is that our mindset has never changed. When we first started we wanted to make music for “us”. We wanted to play real death metal. No frills, just absolutely heavy and crushing death metal. We always had the mindset of making the music "WE" wanted to make and if other people liked it too then that was a bonus. We live in a random suburb of Miami. We were shocked anybody had even heard of us outside of Miami. Then we started hearing things from other states. That was already mind blowing considering we had never pressed more than 100 copies of any release we ever had back then. In the late '90's when the internet really took off that's when things really started getting wild. Our releases were being shared all over the net on several of those old file sharing sites back in the day. We'd get emails from all over the world asking to buy merch or physical copies. So all these years later we finally have a proper release through our label Blood Harvest. Our mindset is still the same. To make the best possible death metal we can make, the music that we enjoy. If people end up liking it then that's more than we could have ever asked for.
For me, Florida as a place is one of my unfulfilled dreams. I wonder how the death metal scene works for you? Lots of great bands come from you. When I did an interview with DIABOLIC, they praised Florida a lot. Do you have an active scene, clubs, fans? Is it still alive as in your beginnings? Has the fans' attitude changed somehow, for example?
Florida has gone through several phases since the late 80's/early 90's. As far as death metal and extreme music in general, Florida had 3 separate scenes. The most famous being the Tampa scene, followed by the Orlando scene and finally the South Florida scene which combines Miami, Fort Lauderdale and West Palm Beach. As everyone knows back in the day Florida was the main breeding ground for death metal. Especially in Tampa not only because of the amount of bands from the surrounding area but it was also where Morrisound Studios was located at and literally every extreme band in the world was trying to record there. The Orlando scene was smaller but was obviously spearheaded by Death. As far as “my scene”, the South Florida scene, it was great back in the day. There were big names like Malevolent Creation, Monstrosity when they were still based out of Fort Lauderdale, Cynic in Miami who were more thrash/death metal on their demos before signing to Roadrunner, Hellwitch, and a slew of other smaller local acts. There were tons of classic venues to play at back then that welcomed death metal shows like The Button South, The Plus Five, The Cameo, Summers On The Beach, Washington Square, The Thrash Can etc... Through the years all those venues closed down, a lot of bands either broke up or relocated. During the mid to late 90's the scene down here was pretty much dead. But around 2000 it came back to life and a lot of it had to do with the opening of The Culture Room. It's a fairly nice sized venue that can hold about 700 people. They originally started doing only local shows but then started getting national acts in. Then next thing you know there was literally 3 or 4 metal tours every month going through there. We've played that venue more times than I can count with everybody from Morbid Angel, Dismember, Mayhem, Incantation, Cannibal Corpse, Immolation, Vader, Suffocation, Exhumed, Angelcorpse, Monstrosity, etc.... The scene in recent years has resurfaced in South FL with several bands playing death metal, black metal, traditional metal, grind etc.... but clubs and venues to play at are almost non-existent. While it's cool that things started picking up again, nothing will compare to the glory days of the late 80's/early 90's Florida scene.
I still firmly believe that I will see you live. Aren't you planning a tour for a new album? I can quite imagine you, along with DEICIDE, INCANTATION on a tour around Europe. Please don't forget Prague! We have a good beer and nice girls, be sure to come!
It has always been a dream of ours to play in Europe. We have so many fans that have written to us from over there in several countries all over Europe. We would all jump at the chance to play over there if the opportunity ever presented itself. It basically all boils down to a booking agent wanting us to play there bad enough to bring us over for a few weeks. I'm sure if we ever did go it would most likely be as support for a bigger band like Incantation or Immolation or something of the sort. I would love to play in places like Spain, Greece, Italy, Sweden, Norway, Iceland, Switzerland, Finland, Germany, the U.K. as well as Prague to try some top tier Czech beers. Hopefully someday we can make it across the Atlantic. As far as in the states I don't really see us doing a lot of touring here. Everybody in the band works regular jobs so it would be hard to get extended time off to be touring for weeks at a time. It would literally have to be an opportunity that sweeps us off our feet for us to commit to a tour. For the time being we are just going to concentrate on doing shows in Florida, maybe like 3 or 4 day runs here and there at most. We are definitely open to playing festivals outside of Florida as well.
What are HIBERNUS MORTIS planning in the near future? What can we look forward to? I hope that the next album will not be again in 21 years!
Well now that The Monoliths Of Cursed Slumber is finally out, we're gonna play a couple shows to promote it. We are also in the process of making some new merch (shirts, patches, etc...). I would also definitely like to film a music video as well for one of the songs off the new album. Time will tell. As far as other things in the not so distant future we are also planning for a proper re-release of The Existing Realms Of Perpetual Sorrow which will also have bonus tracks including some old recordings never released before. Besides that, who knows? I'm sure we may have another new album or two in us before we call it quits. But I will guarantee the next one will not be 21 years from now.
Thank you so much for the interview. It means a lot to me. I'm an old fan of the band and I wish not only success to the new album, but also sold-out concerts and all the best in private lives! are HIBERNUS MORTIS rules!
No, thank you Jakub for the interview! It means a lot to us that all these years later people still remember us and still enjoy the music, especially all the way in Prague! The general consensus on the new album has been pretty great so far. Big thanks go out to Rodrigo over at Blood Harvest for making this happen. Thank you Jakub for the well wishes and hope all your readers get to check out our new album. Lots of time and effort went into making it. Hopefully we can all have some beers together one day in Prague. Hail feedback!
Recenze/review - HIBERNUS MORTIS - The Monoliths of Cursed Slumber (2022):
