DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 12. července 2024

Recenze/review - BLACK HOLE DEITY - Profane Geometry (2024)


BLACK HOLE DEITY - Profane Geometry
CD 2024, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Temnota a chlad vesmíru se ukrývají i v našich duších. Uvědomuji si to ráno, když jdu ulicí a lidé se dívají do obrazovek. Jejich oči jsou dávno mrtvé. Jakoby nás někdo ovládal na dálku. Vím akorát jediné, bůh to rozhodně není. Spíše nějaká přírodní síla, něco děsivého, šíleného, co je mimo naše chápání. Hodně často o podobných věcech poslední dobou přemýšlím. A poslouchám u toho nahrávky, jako je ta od BLACK HOLE DEITY. S touhle smečkou jste se u nás na stránkách již mohli setkat u příležitosti vydání předchozího EP "Lair of Xenolich" (odkaz naleznete dole pod recenzí).

Jedná se o kapelu, která je složena ze samých zkušených muzikantů (CHAOS INCEPTION, AZURE EMOTE, MALIGNANCY). Ti se opět sešli, aby nahráli skladby, které jsou technické, progresivní a syrové. Budete u nich muset přemýšlet a vyžadováno je i určité množství fantazie. Do mozku se vám doslova zadřou jednotlivé motivy a vy propadnete temnotě. 


Je vám asi jasné, že nové album chce plné soustředění a nějaký ten čas, než uzraje. Některé skladby jsou komplikované, nepřehledné, neosobní. Tak na vás budou možná zpočátku působit, ale nenechte se mýlit. Po nějaké době zjistíte, že se vše usadí jak má a vy si album vychutnáte. Je to hudba pro gurmány, chápu ale, že mnohé právě komplikovanost odradí. Osobně se mi moc líbí, že i když se jedná o spoustu různě poskládaných vrstev, drží deska pohromadě, má jasný cíl. Začnou se před vámi odehrávat příběhy, které si budete pamatovat. A jako bonus dostanete také možnost pokaždé objevit něco nového. Zvuk, obal, produkci, nemá cenu ani hodnotit, pánové jsou natolik zkušení, že si na vše dali velký pozor. Jednotlivé songy se valí kupředu jako lavina. Opravdu, seděl jsem  u přehrávače a představoval jsem si, že invaze z vesmíru už začala. Krutí vetřelci přiletí, aby to tady pořádně vyčistili. Od hnusu a lidské slabosti. A poslouchat u toho budou "Profane Geometry". BLACK HOLE DEITY se volně inspirovali u kapel jako MORBID ANGEL, CARCASS, AZARATH, IMMOLATION, ABYSMAL DAWN, NILE. A udělali to velmi elegantně a nebál bych se napsat svěže. Svět je poslední roky v takovém divném stavu. Kapela jakoby to věděla a dokázala to zhudebnit. Těžko se to popisuje, lepší je opravdu spíše poslouchat, než číst recenze. Koneckonců, názor si stejně uděláte sami. Za mě dávám plný počet bodů. Už jenom za to, že se kapela snaží posouvat hranice, objevovat, vydávat se jinými směry. Zároveň, a to je pro mě velmi důležité, se deska opravdu dobře poslouchá. Temnota a chlad vesmíru se ukrývají i v našich duších. Technický death metal, který vás přenese do jiných, děsivých dimenzí!


Asphyx says:

The darkness and coldness of the universe is also hidden in our souls. I realize this in the morning when I walk down the street and people are looking at their screens. Their eyes are long dead. It's as if someone is controlling us from a distance. All I know is, it's not God. It's more like a force of nature, something terrifying, crazy, beyond our comprehension. I've been thinking about things like this a lot lately. And I listen to records like BLACK HOLE DEITY's. You could have already met this pack on our website on the occasion of the release of their previous EP "Lair of Xenolich" (you can find the link below the review).

This is a band that is composed of all experienced musicians (CHAOS INCEPTION, AZURE EMOTE, MALIGNANCY). They have reunited to record songs that are technical, progressive and raw. They will make you think and a certain amount of imagination is required. Individual motifs will literally slam into your brain and you will fall into darkness.


You probably know that a new album needs full concentration and some time to mature. Some of the songs are complicated, cluttered, impersonal. They may feel that way at first, but don't be fooled. After a while you will find that everything settles down as it should and you will enjoy the album. It's music for gourmets, but I understand that many will be put off by the complexity. Personally, I really like the fact that even though there are a lot of different layers put together, the album holds together and has a clear goal. Stories start to unfold in front of you that you will remember. And as a bonus, you also get the chance to discover something new every time. The sound, the artwork, the production, it's not even worth rating, the gentlemen are so experienced that they have taken great care with everything. The individual songs roll forward like an avalanche. Really, I sat at the player and imagined that the invasion from outer space had already begun. Cruel aliens are coming to clean up the place. Of filth and human weakness. And they'll be listening to "Profane Geometry". BLACK HOLE DEITY is loosely inspired by bands like MORBID ANGEL, CARCASS, AZARATH, IMMOLATION, ABYSMAL DAWN, NILE. And they did it very elegantly and I wouldn't be afraid to write fresh. The world has been in such a weird state lately. It's like the band knew it and they could put it to music. It's hard to describe, it's really better to listen rather than read reviews. After all, you can make up your own mind anyway. For me I give full points. Just for the fact that the band tries to push the boundaries, to discover, to go in different directions. At the same time, and this is very important for me, the record is really good to listen to. The darkness and coldness of the universe hides even in our souls. Technical death metal that will take you to other, scary dimensions!


Recenze/review - BLACK HOLE DEITY - Lair Of Xenolich (2021):


tracklist:
01. Ex Nihilo (Intro) 
02. Blast Pit 
03. Crucible Knight 
04. Profane Geometry 
05. Hydrazine Vapours (Interlude) 
06. Human Filet 
07. Swarm Attack 
08. Spell Of Hecate 
09. Cybernetic Inferno 
10. Demons Beneath

band:
Chris White - Vocals
Alec Cordero – Lead/Rhythm Guitars
Cam Pinkerton - Lead/Rhythm Guitars, Bass, Backing Vocals
Mike Heller – Drums

Recenze/review - INLANDSYS - The Fallen (2024)


INLANDSYS - The Fallen
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

Sedím a dívám se z okna. Provazy deště padají k zemi a mraky mají šedou barvu. Jsem v podivném stavu, který zná každý, kdo rád a často čte knížky. Stanete se součástí příběhu, pohltí vás, rádi se k textu vracíte. Dole v domě někdo zazvoní a mě se nechce otevřít. Nakonec to udělám, i když jsem chtěl být zalezlý ve své ulitě. Dostanu do rukou nové CD francouzských INLANDSYS. Vrátím se do pokoje, roztrhám obal a chvilku přemýšlím. Ještě nevím, jestli budu album poslouchat. 

Nakonec ale udělám správnou věc, i když bych neměl, v pořadí jsou i jiné kapely. Znovu si sednu, zapnu play a dám hudbě čas. Čtu si dál a najednou zjistím, že si nějak podvědomě podupávám nohou, kývu se do rytmu a nedokážu se na text soustředit. Hergot, to je ale dobrý, řeknu si a sednu si k internetu, abych si o kapele něco zjistil. Založena byla v roce 2011 a má na svém kontě ještě jedno album (Carthago - 2018) a EP (Inlandsys - 2014). Melodický death metal se zde potkává s black metalem. Výsledkem je nahrávka, která mě opravdu zaujala. Má v sobě totiž něco zvláštního, neklidného. Venku přestalo pršet a slunce se objevilo nad obzorem. Už jsem si nedokázal číst.


Mám to takhle s hudbou nastavené od doby, kdy jsem ji někdy ve třinácti letech začal poslouchat pozorněji. Musí na mě nějak zapůsobit, přesvědčit mě, probudit ve mě nějaké emoce. Pro mě je vždy hlavní, že se rád nechávám znovu a znovu unášet na vlnách melodií, s chutí se toulám městem se sluchátky na uších. Moje kroky mě pokaždé zavedou do starých chrámů, na hřbitovy. Je zde klid a můžu se soustředit na chladný a masivní (a také krásně čitelný zvuk (Dan Swanö - mixing, mastering), ale třeba i na obal, který se také povedl. Za zmínku stojí rozhodně i texty, ve kterých se kapela zaobírá starými historickými příběhy. Máte rádi staré řecké a římské báje a pověsti? A co ty biblické? Potom jste zde správně, stejně jako všichni, kdo mají rádi kapely AMON AMARTH, AMORPHIS, DIMMU BORGIR. Jasně, ve svých recenzích nebo spíše příbězích o deskách nikdy moc nekritizuji. Víte proč? Protože nemám čas na to poslouchat a psát o muzice, která mě nebaví. Jsem jen obyčejným starým psem, toulajícím se světem a vyhledávajícím nahrávky, které se mi líbí, ke kterým se rád vracím. INLANDSYS mě přesvědčili na svoji stranu. Líbí se mi jejich rukopis, nálady, které dokáží vytvořit i určitý neklid a melancholie, které se prolínají celým albem jako popínavá rostlina. Pánové umí být vznešení, vše odsýpá lehce, svěže, tak nějak samozřejmě. Sedím a dívám se z okna. Provazy deště padají k zemi a mraky mají šedou barvu. Jsem v podivném stavu, který zná každý, kdo rád a často čte knížky. Stanete se součástí příběhu, pohltí vás, rád se k textu vracíte. Stalo se mi to i s "The Fallen". Novinka mě chytla, zasekla do mě svůj dráp a nepustila. Dnes si zase nebudu číst, ale raději poslouchat. Zhasnu všechna světla a potom je to jenom na mě a na kapele. Chladné a temné, melodické death black metalové příběhy ze starých časů. Album po okraj narvané emocemi!


Asphyx says:

I sit and look out the window. Ropes of rain are falling to the ground and the clouds are grey. I'm in a strange state familiar to anyone who likes to read books often. You become part of the story, you become absorbed, you like to return to the text. Someone rings the doorbell downstairs and I don't want to answer it. Eventually I do, even though I wanted to be holed up in my shell. I get my hands on the new CD by French INLANDSYS. I go back to my room, rip the cover and think for a while. I don't know if I'm going to listen to the album yet. 

But in the end I do the right thing, even though I shouldn't, there are other bands on the bill. I sit down again, put it on play and give the music time. I read on and suddenly find myself somehow subconsciously tapping my foot, swaying to the beat and unable to focus on the lyrics. Damn, that's good, I tell myself, and sit down on the internet to find out about the band. Formed in 2011, they have one more album (Carthago - 2018) and an EP (Inlandsys - 2014) to their credit. Melodic death metal meets black metal here. The result is a record that really caught my attention. It has something strange, restless in it. It stopped raining outside and the sun appeared above the horizon. I couldn't read anymore.


I've had it set up that way with music since I started listening to it more closely when I was about thirteen. It has to impress me somehow, convince me, awaken some emotion in me. For me, the main thing is always that I like to let myself be carried away again and again on the waves of melodies, wandering around the city with headphones on. My steps always take me to old temples, to cemeteries. It's quiet here and I can concentrate on the cool and massive (and also beautifully clear sound (Dan Swanö - mixing, mastering), but maybe also on the cover art, which is also good. The lyrics, in which the band deals with old historical stories, are definitely worth mentioning. Do you like old Greek and Roman myths and legends? What about the biblical ones? Then you are right here, as well as all those who like the bands AMON AMARTH, AMORPHIS, DIMMU BORGIR. Sure, I never criticize much in my reviews or rather stories about albums. Do you know why? Because I don't have time to listen and write about music I don't enjoy. I'm just a plain old dog, wandering the world looking for records that I like, that I like to come back to. INLANDSYS convinced me to their side. I like their handwriting, the moods they can create and a certain restlessness and melancholy that runs through the whole album like a climbing plant. Gentlemen can be sublime, everything flows easily, freshly, somehow naturally. I sit and look out the window. The ropes of rain are falling to the ground and the clouds are grey. I'm in a strange state, familiar to anyone who likes to read books often. You become part of the story, you become absorbed, you like to return to the text. It happened to me with "The Fallen". The novel grabbed me, stuck its claw in me and wouldn't let go. Today I won't read again, but rather listen. I'll turn off all the lights and then it's up to me and the band. Cold and dark, melodic death black metal stories from the old days. An album filled to the brim with emotion!


tracklist:
1. Humilliation
2. Mediterranean Hegemony
3. Motherland !
4. Providers of the Great Apocalypse
5. Whores of War
6. Persona
7. Pyramid of the One-Eyed God
8. The bird, the Tower and the Lord
9. Wrong Side of the Century

Line up :
Antonin: Keyboards
Baptiste (Eensayn): Guitar / Vocals
Chris: Drums
Laurent (El Ash): Guitar / Vocals
Yann (Xanyn): Bass / Vocals

KNIŽNÍ TIPY - Dopis z Mnichova - Håkan Nesser (2024)


Dopis z Mnichova - Håkan Nesser
2024, MOBA (Moravská bastei)

Vždycky jsem špatně snášel vedra. Když mi kloužou brýle po nose. Když je u vody moc lidí, kteří řvou, neumí se chovat a neuklízejí si po sobě odpadky. Na mé oblíbené zastrčené místo, kam nikdy nikdo nechodil a mohl jsem si tam v klidu číst, začali ukazovat svoje zadky a přirození nudisté. Nechápu to, kousek vedle, na jiném rybníku, mají svoji vlastní pláž. Ale to oni ne. Nevím, jestli jste někdy na takové pláži byli, ale není to nic hezkého. Nejsem nijak stydlivý, ani prudérní, ale nechci se dívat na staré nahaté lidi. Mladý holky sem nechodí. Moje pláž byla zneuctěna. Navíc se jedna stařena vyjádřila nechutně o mých plavkách. Proč si oblečený, tykala mi a tak jsem raději zmizel do vody. Vedle mé deky se mezitím usadila rodinka zastydlých hippie. Všichni nazí, pokérovaní až běda. Paní s vytahanými ňadry. Nemohl jsem si číst, jejich děti řvaly jak prokopnutý. A taky mi běhaly před moje věci. Šel jsem dál, hlouběji do lesa. Jenže tam jsem zase potkal několik úchylů nakukujících na staré paní z křovisek. 

Klid jsem nalezl až doma. Ve zprávách celý den strašili dehydratací, umíráním na sluníčku a mezitím staří lidé vystavovali svoji svraštělou kůži ozónovým dírám. Každá kniha má, stejně jako deska, kterou poslouchám, svůj příběh. Ochladit se má až za několik dní. A tak jsem si raději zalezl do kouta a četl si. Chodil jsem jen do lednice a zpět do křesla. A opět se ujistil v tom, že Håkan Nesser je mistr ve svém oboru. Představte si několik sourozenců, kteří jsou pozvání jedním z nich, úspěšným malířem, do bývalé školy. Honosná večeře, u které je vyprávěn duchařský příběh, podivná noc, ale také brutální vražda, která se nakonec stane. Povolán je inspektor Barbarotti se svou partnerkou a kolegyní Evou. Začne vyšetřování, které postupně odhalí temný příběh. Jde se hluboko do minulosti, ale také jsou krásně vykresleny jednotlivé charaktery postav. Chvílemi si budete připadat spíše jako na anglickém venkově u Agathy Christie, než daleko na severu Švédska. Děj plyne poklidně, přesně jak to mám rád, protože je to blíže k realitě. Pod povrchem pobublává zlo. Jeho odkrytí probíhá postupně. Líbí se mi i různé slepé uličky, dedukce. To vše zabalené ve skvělém vyprávění. 

V noci bylo překonáno několik teplotních rekordů. Moc jsem toho nenaspal. Když ležíte, nic neděláte a potíte se, tak máte čas přemýšlet. Vedle mě oddychovala moje žena, které sice vedra také vadí, ale ne tolik, jako mě. Dívám se do tmy a protože máme otevřená okna, tak v jinak velmi tiché ulici na kraji města, slyším každý zvuk. Hádku opilecké dvojice, následné blití, třískot skla v tříděném odpadu, ranní popeláře, zkrátka všechno, co mě mnohokrát za noc probere. Ráno nadhodím u snídaně Dopis z Mnichova a bavíme se o tématu. V každé rodině jsou hádky, dědictví, ega, neštěstí, ale taky spousta pohody a dobroty. Vždycky záleží na jedinci. Na tom, jak ke svým dětem rodiče přistupují, jaké partnery si vybereme. Nemůžu prozradit celý děj, stejně jako vám, kteří jste knihu ještě nečetli a tak je pro mě hrozně těžké o ní mluvit. Obyčejné superlativy, kterým se stejně nevyhnu, protože mám autora moc rád, nedokáží přesně vyjádřit mé pocity. Kniha se mi četla sama, i když je zpočátku trošku nepřehledná. Nakonec si ale vše sedne a je strhující. Navíc, oba vyšetřovatelé i celý tým jsou sympatičtí. Někdy si představuji, že jsem součástí vyšetřování. 

Jakého kostlivce máte ve skříni vy, že jsem tak nesmělý? Asi takto lze charakterizovat celý příběh. Každý zúčastněný postupně odkryje své horší stránky. Někdo moc pije, jiný má malé sebevědomí. V pozadí se vznáší stín despotického otce. Mnohdy jsem si říkal, že podobné osoby znám i ze svého okolí, v práci, mezi kamarády. Na Nesserovi se mi vždy hrozně líbilo, že jsou jeho knihy uvěřitelné. Klidně se to mohlo stát i ve vaší rodině. Někomu rupnou nervy, někdo v sobě tutlá vztek dlouhé roky. Nespravedlnost v dětství, málo objímání, citový chlad, tohle všechno se v nás postupně usazuje, zraje to v nás, hnije, stává se vředem, který jednou praskne. Většina vrahů, kteří jsou v knihách tohoto autora, jsou v podstatě nešťastní lidé. Z různých důvodů. Žádní nadpřirození sérioví maniaci, kteří mají inteligenci na hranici geniality, ale spíše obyčejní lidé, se svými slabostmi. Okolo mě bylo děsný vedro, ale já byl daleko na severu. Byly vánoce a do kostí se mi dostával chlad.

Je tu ještě jedna věc, kterou umí autor skvěle. Dokáže ve mě pokaždé probudit zvědavost. Přemýšlím s ním, jsem součástí jeho vyprávění. Mám to takhle pokaždé u dobrých knížek. Moje fantazie pracuje na plné obrátky. Jsem v jiném světě, v dimenzi, ze které vystupuji jenom, když se jdu napít (a to mnohdy také ne) nebo když musím do práce. Dopisem z Mnichova si Håkan Nesser u mě znovu potvrdil status oblíbenosti, který byl už tak velmi vysoký. Je léto a já se už těším na další volnější den. Knížek mám hromadu a chtěl bych je do konce prázdnin přečíst. Těším se na dovolenou, snad budu mít klid na čtení. Začal jsem také chodit plavat na jiný rybník. Je tam klid, příjemný stín a voda, ze které vylézám jenom ke knize. Děkuji vám za pozornost, bylo mi opět velkou ctí. Hezké léto přeji!

------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Známý malíř Ludvig Rute nedbá zákazů souvisejících s covidem-19 a na oslavu, kterou pořádá ve svém domě v odlehlé vísce poblíž hranic s Norskem, pozve všechny své sourozence. Neviděli se spoustu let a on by jim rád sdělil něco důležitého. Už tak vypjatou atmosféru ještě zhorší to, že v noci na Boží hod dojde v domě k brutální vraždě. Případ začnou neprodleně vyšetřovat komisař Gunnar Barbarotti, jeho partnerka Eva Backmanová a jejich osvědčený tým. Zasněžený dům v lesích na konci světa, omezený okruh podezřelých – kriminalisté z Kymlinge mají pocit, jako by se ocitli ve staré anglické detektivce. Vraždil opravdu některý z členů rodiny, nebo někdo mimo ni? Byly motivem zločinu Ludvigovy peníze, anebo měl vrah zcela jiné pohnutky?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 11. července 2024

Recenze/review - SKELETHAL - Within Corrosive Continuums (2024)


SKELETHAL - Within Corrosive Continuums
CD 2024, Hells Headbangers

for english please scroll down

Rozhrnu stěnu z krvavé mlhy a vstoupím dovnitř. Netuším, co mě čeká, jsem si ale jistý tím, že musím přejít na druhou stranu. Do země nekonečných stínů a chladu. Umírám a znovu se rodím, stal jsem se postavou bez tváře, tichým našeptávačem. Pokaždé, když slyším nějakou dobrou death metalovou desku, ocitám se v jiném světě, v dimenzi, kterou pochopí jenom stejní fanoušci jako já. Na nové album francouzských kacířů SKELETHAL jsme čekali dlouhé čtyři doky. Mezitím uplynulo mnoho špinavé vody v řece Styx.

Jakmile mi přišlo nové album na recenzi, ihned jsem se zavřel do svého pokoje. Zhasl jsem všechna světla a nastavil hlasitost tak akorát, aby vynikly všechny nástroje. Stačilo několik prvních tónů a byl jsem mimo. Nové skladby mě strhly do hlubiny, rozemlely na prach a ten rozházely na bezejmenném hřbitově. Jsme stejné krve, já i hudba, stékající ke mě z reproduktorů jako černý hnis. Zhasněte všechna světla a zapalte ohně. Démoni jsou zpět!


Krvavou cestu těchto vyslanců temnoty sleduji od jejich počátků. Napsal jsem několik recenzí, máme společný rozhovor (vše je odkazováno dole pod článkem). Líbí se mi vývoj, směr, jakým se kapela vydala. Každé album je trošku jiné. Na novince se SKELETHAL opět posunuli. Nadále prozkoumávají temná zákoutí kovu smrti. A nutno rovnou dodat, že to dělají  velmi elegantně a zkušeně. Riffy jsou nabroušené, jako kosa, kterou nosí samotná Smrt. Bicí duní, vokál je nasáklý chorobami. Vše drží perfektně dohromady, skladby mají drive a sílu, povedl se i zvuk a obal. Pro mě je ale hlavní celková atmosféra. Jakoby ke mě opravdu přišel démon z onoho světa, šílená a děsivá bestie, která do mě zasekla svůj dráp. Kolem mě létají mrazivé a pochmurné melodie, jako můra kolem ohně. Spáleni na popel znovu vstáváme. Také cítíte tu obrovskou sílu, kterou v sobě jednotlivé motivy mají? Sestupuji po schodech dolů do sklepa a zavírám za sebou rezavé dveře. Démoni už čekají. Ptají se mě, jak bych novou desku "Within Corrosive Continuums" popsal. Napadají mě slova, jako staroškolská, přesto svěží a nová. Se spoustou zajímavých momentů, obsahující velké množství černé energie. I cesta může být cílem. Stojím u vchodu do samého pekla a uplácím trojhlavého psa syrovým masem. Pouštím mu novou desku a on zalézá do své kobky. Pokud máte rádi kapely jako GRAVE, ENTOMBED, NIHILIST, DISMEMBER, UHLEASHED, CARNAGE, ENTRAILS, ASPHYX, HOODED MENACE, CIANIDE, je pro vás nová nahrávka doslova povinnost. Líbí se mi, že Francouzi pouze nepokračují ve stejných stopách jako jejich vzory, ale přidávají i velkou porci vlastní invence, spoustu nápadů. Novinka na mě díky tomu působí jako živoucí organismus. Rozhrnu stěnu z krvavé mlhy a vstoupím dovnitř. Netuším, co mě čeká, jsem si ale jistý tím, že musím přejít na druhou stranu. Do země nekonečných stínů a chladu. Umírám a znovu se rodím, stal jsem se postavou bez tváře, tichým našeptávačem. Starými chorobami nasáklý death metal! Zahnívající ozvěny z chladných katakomb podsvětí!


Asphyx says:

I open the wall of bloody mist and step inside. I have no idea what awaits me, but I am sure I must cross to the other side. Into a land of endless shadows and cold. I die and am reborn, becoming a faceless figure, a silent whisperer. Every time I hear a good death metal record, I find myself in another world, in a dimension that only fans like me can understand. We have waited four long docks for the new album from French heretics SKELETHAL. In the meantime, a lot of dirty water has passed in the river Styx.

As soon as the new album arrived for review, I immediately locked myself in my room. I turned off all the lights and set the volume just right to make all the instruments stand out. All it took was the first few notes and I was out. The new songs took me down into the depths, ground me to dust and scattered it in a nameless graveyard. We're of the same blood, me and the music, dripping towards me from the speakers like black pus. Turn off all the lights and light the fires. The demons are back!


I have followed the bloody path of these emissaries of darkness since their beginnings. I've written several reviews, we have a joint interview (all linked below the article). I like the evolution, the direction the band has taken. Each album is a little bit different. On the new album SKELETHAL have moved again. They continue to explore the dark corners of death metal. And it must be added that they do it very elegantly and skilfully. The riffs are sharpened, like the scythe worn by Death himself. The drums thump, the vocals are soaked with disease. Everything holds together perfectly, the songs have drive and power, the sound and cover art are also successful. But for me the main thing is the overall atmosphere. It's like a demon from the other world really came to me, a crazy and scary beast that stuck its claw into me. Chilling and gloomy melodies fly around me, like a moth around a flame. Burned to ashes, we rise again. Do you also feel the enormous power that each motif holds? I descend the stairs to the cellar and close the rusty door behind me. The demons are waiting. They ask me how I would describe the new album "Within Corrosive Continuums". Words come to mind, old-school yet fresh and new. With lots of interesting moments, containing a lot of black energy. Even a journey can be a destination. I'm standing at the entrance to hell itself, bribing a three-headed dog with raw meat. I play him a new record and he crawls into his dungeon. If you like bands like GRAVE, ENTOMBED, NIHILIST, DISMEMBER, UHLEASHED, CARNAGE, ENTRAILS, ASPHYX, HOODED MENACE, CIANIDE, the new record is literally a must for you. I like that the French don't just follow in the same footsteps as their role models, but add a big portion of their own inventiveness, lots of ideas. Thanks to that, the new album feels like a living organism to me. I open the wall of bloody fog and step inside. I have no idea what awaits me, but I'm sure I must cross over to the other side. Into a land of endless shadows and cold. I die and am reborn, becoming a faceless figure, a silent whisperer. Death metal soaked in old diseases! Fading echoes from the cold catacombs of the underworld!



about SKELETHAL on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
1. Creation
2. Spectrum Of Morbidity
3. Mesmerizing Flies At The Doors Of Death
4. Eyes Sewn Mouth Full
5. Upon The Immemorial Ziggurat
6. Fatal Abstraction
7. Within Corrosive Continuums

Recenze/review - VANHELGD - Atropos Doctrina (2024)


VANHELGD - Atropos Doctrina
CD 2024, Dark Descent Records

for english please scroll down

Našlapoval jsem opatrně. Objímala mě tma a v kostech se usadil chlad. Tuhle kobku jsem objevil náhodou, při svých nekonečných toulkách podzemím. Po stěnách stékal hnis a když jsem přišel k rakvi, měl jsem strach. Jakoby se na mě díval démon, hypnotizoval mě a šeptal děsivá slova. Pomalu se rozpadám v prach, hniju zaživa a svět kolem nás stále hoří. V truhle, kterou drží mrtvola v ruce, je nové album švédských tmářů VANHELGD. Jedná se návrat po šesti letech. Za tu dobu se změnilo ve světě mnohé, ale jejich hudba má stále velkou sílu, tlak i melancholii.

Velice umně skloubené death a black metalové vlivy, ale hlavně vlastní rukopis, výraz. Tuhle smečku poznáte během několika tónů. Je jako prokletí, jako jed, který se vám postupně dostane do žil. Mám při poslechu pocit, že v truhle nebyla jenom letošní nahrávka, ale také starodávná choroba. Dívám se znovu a znovu do tmy a novou desku si neskutečně užívám. Je totiž po okraj narvaná silnými melodiemi. Jsem uhranutý!


Někteří lidé mají zlý pohled a zkaženou duši. Nikdy nenajdou klid. Jsou neustále nuceni páchat špatné věci. Nechávají průchod svým temným myšlenkám. Když zemřou, tak se toulají navěky mezi naším a oním světem. Když budete poslouchat "Atropos Doctrina" pozorně, tak je určitě potkáte jako já. Mají protáhlé obličeje, jedovatý jazyk a dokáží škodit i po smrti. Švédi sází na mlhavě ledovou atmosféru, na neotřelé postupy i ostré riffy. Dali si záležet na tom, aby byl zvuk nejen plesnivý, ale i čitelný a bolestivý (Recorded, mixed and mastered in Endarker Studios by Magnus "Devo" Andersson). Skvělou, děsivou a magickou práci odvedl i Mattias Frisk, který si vzal na starosti velmi povedený obal. Zkrátka a dobře, po formální stránce bylo vše doladěno k dokonalosti. Posluchač se tak může soustředit na hudbu samotnou, která je velmi podmanivá, svým způsobem zvláštní. Působí na mě spíše jako nějaké starodávné zaříkávání, rituál, než jenom obyčejné skladby. Rád a často jsem si brával nahrávku na stará pohřebiště nebo jen tak, když jsem vyrazil do lesa. Jen musela být noc, mraky blízko země. Cítím ze songů stejnou energii, jako když má přijít bouřka. Za mě osobně nemají Švédové ve své diskografii žádný slabší počin. Novinka moje slova jenom potvrzuje. Je pro mě velmi příjemné, i když neklidné a drásavé, se nechávat znovu a znovu unášet na krvavých vlnách řeky smrti. Někdy mám pocit, že nepotřebuji jíst, ani pít, že nemusím spát. Jediné, z čeho žiju, je hudba. Vybírám si pečlivě, musím být prokletý a zapletený do pavučin. VANHELGD tohle všechno umí a přidávají ještě něco navíc. Nálady plné smutku, beznaděje i doomových momentů. Našlapuji opatrně. Objímá mě tma a v kostech se mi usadil chlad. Tuhle kobku jsem objevil náhodou, při svých nekonečných toulkách podzemím. Po stěnách stéká hnis a když stojím u rakve, mám strach. Jakoby se na mě díval démon, hypnotizoval mě a šeptal děsivá slova. Pomalu se rozpadám v prach, hniju zaživa a svět kolem mě stále hoří. Tajemné, magické, atmosférické black death metalové zaříkávání! Šepot nemrtvých! Nářek prokletých!


Asphyx says:

I tread carefully. Darkness enveloped me and a chill settled in my bones. I discovered this dungeon by accident, in my endless underground wanderings. Pus dripped down the walls, and when I came to the coffin, I was afraid. It was as if a demon was watching me, hypnotizing me and whispering terrifying words. Slowly I crumbled into dust, rotting alive, the world around us still burning. In the chest held by the corpse is the new album by Swedish darkies VANHELGD. It is a return after six years. A lot has changed in the world in that time, but their music still has great power, pressure and melancholy.

Very skillfully combined death and black metal influences, but most importantly their own handwriting, expression. You can recognize this pack in a few notes. It's like a curse, like a poison that gradually gets into your veins. Listening to it, I have the feeling that not only this year's record was in the chest, but also an ancient disease. I look into the darkness again and again and enjoy the new record immensely. It's packed to the brim with powerful melodies. I'm spellbound!


Some people have a wicked outlook and a corrupt soul. They never find peace. They are constantly forced to do bad things. They give vent to their dark thoughts. When they die, they wander forever between this world and the next. If you listen carefully to the "Atropos Doctrine", you'll meet them like I did. They have elongated faces, poisonous tongues, and can do harm even after death. The Swedes rely on a vaguely icy atmosphere, on novel techniques and sharp riffs. They made sure that the sound is not only musty, but also clear and painful (Recorded, mixed and mastered in Endarker Studios by Magnus "Devo" Andersson). Great, eerie and magical work was also done by Mattias Frisk, who took charge of the very hilarious cover. In short, everything was formally fine-tuned to perfection. The listener can concentrate on the music itself, which is very captivating, in its own special way. It strikes me more like an ancient incantation, a ritual, than just an ordinary piece of music. I liked and often took the recording to old burial grounds or just when I went out into the woods. It just had to be night, the clouds close to the ground. I feel the same energy from the songs as when a storm is about to come. For me personally, the Swedes don't have a weaker track in their discography. The new album only confirms my words. It is very pleasant for me, even if restless and jarring, to let myself drift again and again on the bloody waves of the river of death. Sometimes I feel that I don't need to eat or drink, that I don't need to sleep. The only thing I live on is music. I choose carefully, I must be cursed and entangled in cobwebs. VANHELGD can do all that, and they add a little something extra. Moods full of sadness, despair and doom moments. I tread carefully. Darkness embraces me and a chill settles in my bones. I discovered this dungeon by accident, on my endless underground wanderings. Puss drips down the walls, and standing by the coffin, I'm afraid. It's as if a demon is watching me, hypnotizing me and whispering terrifying words. I'm slowly crumbling into dust, rotting alive, and the world around me is still burning. Mysterious, magical, atmospheric black death metal chanting! The whispers of the undead! The wail of the damned!



about VANHELGD on DEADLY STORM ZINE:



TRACKLIST
1. Saliga äro de dödfödda
2. Kom dödens tysta ängel
3. Ofredsår
4. I ovigd jord
5. Atropos Hymnarium
6. Galgdanstid
7. Kerernas törst
8. Gravjordsfrid

LINE-UP
Mattias Frisk - Guitar / Vocals
Jimmy Johansson - Guitar / Vocals
Jonas Albrektsson - Bass
Mathias Westman - Drums


https://www.ddmsuo.eu (European webstore)

středa 10. července 2024

Recenze/review - TOTENGOTT - Beyond The Veil (2024)


TOTENGOTT - Beyond The Veil
CD 2024, Hammerheart Records

for english please scroll down

Někdy se mi zdají zvláštní sny. Na někoho by mohly působit děsivě, ale já jsem až nebývale klidný. Umírám v nich a jdu dlouhou chodbou. Na konci není světlo, ale smradlavé močály. Hned za řekou smrti se rozprostírá oblast plná mrtvých duší. Některé nikdy nenajdou klid, jiné naříkají, ale všechny mi doporučují nějakou hudbu. Dnes jsem potkal španělské tmáře TOTENGOTT. Kapelu, která zahalila moji mysl na dlouhou dobu do temné mlhy.

Mám rád hudbu, u které mi létají hlavou myšlenky, která mě uklidňuje, ale i štve, pálí, která mě nenechá na chvilku v klidu. Nové album těchto maniaků je přesně takové. Chladné, temné, surové i záhadné. Je po okraj narvané zvláštní atmosférou. A je také albem, které se dostalo do mých snů. 


Kdyby se mě někdo zeptal, ke komu bych tuhle smečku přirovnal, tak bych se musel na dlouho zamyslet. Slyším zde volnou inspiraci CELTIC FROST, BATHORY, ale i třeba PINK FLOYD. Potkává se zde syrový, chladný doom metal, ostrý black metal, i thrash metalová energie. Samozřejmě, je zde i spoustu dalších vlivů, jako ambient, dark wave. Myslím si ale, že to není zase tolik důležité. Hlavní je celkový dojem. A ten podle mého získáte jenom několikanásobným poslechem v klidné a temné místnosti. Nechával jsem na sebe novou desku působit v brzkých ranních hodinách, v ještě prázdných ulicích. Rád jsem se díval do tmy, často jsem rozmlouval s přízraky, které ještě nešly spát. Vracel jsem se domů, unavený, jako asi každý, kdo pracuje a nechtělo se mi nic dělat. Venku se setmělo a na zábradlí našeho balkónu usedl krkavec. Divně nakláněl hlavu a já jsem věděl, že je čas. Znovu jsem zapnul play a nechal se unášet chladnými melodiemi. Ocitl jsem se ihned ve stavu mezi snem a bdění. V hlavě se mi začaly odehrávat bolestivé příběhy, moje podvědomí pracovalo na sto procent. Vznášel jsem se na krvavých vlnách řeky smrti a pomalu odcházel do močálů věčnosti. Možná se jednou rozpadnu v prach, možná shniju ve studené zemi, ale než se tak stane, budu poslouchat tuhle desku stále dokola. Je totiž skvělá po všech stránkách. Má mocný, majestátní a záhadný zvuk, epický obal a hlavně spoustu podmanivých nápadů. TOTTENGOTT jsou letos ve skvělé formě a nelze jinak, než jejich novinku doporučit všem tmářům, prokletým i démonům. Tajemné, magické, chladné doom black thrash metalové zaříkávání! Mlhavé ozvěny z onoho světa!


Asphyx says:

Sometimes I have strange dreams. They might be frightening to some, but I'm unusually calm. I die in them, walking down a long corridor. There's no light at the end, but a stinking swamp. Just beyond the river of death is an area full of dead souls. Some never find peace, others wail, but all of them recommend me some music. Today I met the Spanish darkies TOTENGOTT. A band that enveloped my mind in a dark fog for a long time.

I like music that makes my mind fly, that calms me down, but also annoys me, burns me, that doesn't leave me in peace for a while. The new album by these maniacs is just that. Cold, dark, raw and mysterious. It's packed to the brim with a strange atmosphere. And it's also the album that got me into my dreams. 


If someone asked me who I would compare this pack to, I would have to think for a long time. I hear here free inspiration from CELTIC FROST, BATHORY, but also PINK FLOYD. Raw, cold doom metal, sharp black metal, and thrash metal energy meet here. Of course, there are also a lot of other influences, like ambient, dark wave. But I don't think it's that important. The main thing is the overall impression. And in my opinion you can only get that by listening to it several times in a quiet and dark room. I was letting the new record affect me in the early morning hours, in the still empty streets. I liked to look into the darkness, often talking to ghosts that had not yet gone to sleep. I'd come home, tired, like I guess everyone who works, and not wanting to do anything. Outside it was dark and a raven perched on the railing of our balcony. He tilted his head strangely and I knew it was time. I turned the play back on and let the cool melodies drift away. I found myself immediately in a state between dream and waking. Painful stories began to play out in my head, my subconscious working at 100%. I floated on the bloody waves of the river of death and slowly drifted away into the swamps of eternity. Maybe one day I'll crumble into dust, maybe I'll rot in the cold earth, but until that happens, I'll listen to this record over and over again. Because it's great in every way. It's got a powerful, majestic and mysterious sound, an epic cover and most importantly a lot of captivating ideas. TOTTENGOTT are in great form this year and I can't help but recommend their new album to all darkies, damned and demons alike. Mysterious, magical, cold doom black thrash metal incantations! Misty echoes from the other world!


TRACKLIST
1. Inner Flame
2. Sons of the Serpent
3. Marrow of the Soul
4. The Architect
5. Beyond the Veil Part I: Mirrors of Doom
6. Beyond the Veil Part II: Necromancer
7. The Golden Crest
The Ritual
The Curse
The Path
The Light


LINE-UP
José Enrique Saavedra - Guitars, lead vocals
Nacho Bernaldo - Bass, backing vocals
Jose Mora - Drums, backing vocals

Recenze/review - CRYPTIC HATRED - Internal Torment (2024)


CRYPTIC HATRED - Internal Torment
CD 2024, Time to Kill Records

for english please scroll down

Chodím stejnou cestou již dlouhé roky. Přesto jsem zabloudil. Byla tma a mraky se dotýkaly skoro země. Les se zdál až podivně tichý. Ve stínech číhaly přízraky a z nedalekých močálů se pomalu začaly ozývat děsivé skřeky. Jako bych se najednou ocitl v těch nejděsivějších snech. Jsem v nich stahován do hlubiny, udušen a roztrhán na kusy. U nového alba finských CRYPTIC HATRED se cítím velmi podobně. Sleduji tuhle smečku od jejich počátků (dole pod článkem jsou odkazovány recenze i rozhovory) a líbí se mi jejich morbidní cit pro zvrácené melodie. 

Je to hlavně atmosféra, která mě opět zcela pohltila. Zabloudil jsem v lesích, ocitl se na starém pohřebišti. Nemrtví vylézají z hrobů a tančí do rytmu. Odpadává jim maso od kostí a vy si tak můžete užít zase jednou poctivý, prašivý death metal. Surové záseky se zde potkávají s mrazivými motivy. Rozpadám se pomalu v prach!

 

Finové do mě ihned zaseklý dráp a už mě nepustili. Album jsem opravdu nejvíc poslouchal brzy ráno, když byla ještě tma a ulicemi se toulaly přízraky. Na hřbitově ještě tančily nemrtví a když jsem je jako vždy pozdravil, doporučili mi, abych poslouchal album "Internal Torment" pořádně nahlas. Kapela se stylově pohybuje mezi floridskou mokvající klasikou a finskou melancholií a chladem. Skladby jsou napsány velmi zkušeně, mají gradující strukturu, obsahují v sobě velké množství temnoty a šílenství. Pokud jste na tom jako já a rádi vyhledáváte prašivý kov smrti, navštěvujete staré katakomby i pohřebiště, potom neváhejte ani chvilku. Zvuk i obal jsou velmi dobře odvedeným řemeslem. Pokaždé, když jsem se s touhle deskou setkal, byl jsem zcela pohlcen. Jako by byly skladby mojí součástí. Fantazie pracovala na sto procent a moje myšlenky byly zahalené do černé krvavé mlhy. K albu jsem se velmi rád a často vracel. Má v sobě totiž něco morbidně přitažlivého, děsivého, prašivého. Kapele se povedlo exhumovat to nejlepší, co mám na tomto stylu rád. Navíc, pánové přidali kus sebe samých, vlastní nápady a invenci. Deska opravdu působí velmi celistvě, kompaktně, rozhodně ji poslouchejte v jednom kuse. Prach jsi a v prach se obrátíš! Až navěky, amen. Smrt je při poslechu velmi blízko. Dívám se do tmy a znovu se vydávám na cestu. Chodím tudy již dlouhé roky, přesto jsem zabloudil. Je tma a mraky se dotýkají skoro země. Les se zdá až podivně tichý. Ve stínech číhají přízraky a z nedalekých močálů se pomalu začínají ozývat děsivé skřeky. Nahrubo nasekané, temné death metalové zlo! Tajemné, děsivé ozvěny z krvavých bažin!


Asphyx says:

I have been walking the same path for many years. Yet I've lost my way. It was dark and the clouds were almost touching the ground. The forest seemed strangely silent. Ghosts lurked in the shadows and eerie screams slowly began to echo from the nearby swamps. It was as if I were suddenly in the most terrifying of dreams. I am being pulled down into the depths, suffocated and torn apart. With the new album from Finland's CRYPTIC HATRED, I feel much the same way. I've been following this pack since their early days (reviews and interviews are linked at the bottom of the article) and I like their morbid sense of twisted melodies. 

It's mostly the atmosphere that has me completely engrossed once again. Lost in the woods, I found myself in an old burial ground. The undead crawl out of their graves and dance to the rhythm. Their flesh is falling off their bones and you can once again enjoy honest, dusty death metal. Raw hits meet chilling themes. I'm slowly disintegrating into dust!


The Finns immediately stuck their claw into me and never let go. I really listened to the album the most early in the morning, when it was still dark and ghosts roamed the streets. The undead were still dancing in the cemetery and when I greeted them as always, they advised me to listen to the album "Internal Torment" really loud. Stylistically, the band moves between Florida swamping classics and Finnish melancholy and coldness. The songs are very expertly written, have a graduating structure, and contain a great deal of darkness and madness. If you're like me and like to seek out the dusty metal of death, visit old catacombs and burial grounds, then don't hesitate a moment. The sound and cover art is very well done. Every time I encountered this record I was completely engrossed. It's like the songs are part of me. My imagination was working at 100% and my thoughts were shrouded in a black bloody fog. I returned to the album often and very happily. It has something morbidly appealing, horrifying, dusty. The band has managed to exhume the best of what I love about this style. Moreover, the gentlemen added a piece of themselves, their own ideas and inventiveness. The album really feels very whole, compact, definitely listen to it in one piece. Dust you are and to dust you shall turn! Forever and ever, amen. Death is very close when listening to it. I'm looking into the darkness and starting out again. I've been walking this way for years, yet I've lost my way. It's dark and the clouds are almost touching the ground. The forest seems strangely silent. Ghosts lurk in the shadows and eerie screams slowly begin to echo from the nearby swamps. Coarsely chopped, dark death metal evil! Mysterious, terrifying echoes from the bloody swamps!


about CRYPTIC HATRED on DEADLY STORM ZINE:


Rozhovor - CRYPTIC HATRED - Pravý death metal z prašivých hrobů!



Tracklist:
01. Death Is Upon You
02. Breeding of Evil
03. Chasm of Void
04. Homicidal Intentions
05. Mesmerized by the Malignant Gaze
06. Tomb of Desecration
07. Mauled To Flesh
08. Beyond Hatred
09. The Passage
10. Internal Torment

Line-up:
Eemil Lajoma - Guitar & Vocals
Tatu Saves - Drums
Miska Hagelberg - Bass
Joonas Honkanen - Guitar

úterý 9. července 2024

Recenze/review - BLOOD FEAST - Infinite Evolution (2024)


BLOOD FEAST - Infinite Evolution
CD, LP, TAPE 2024, Hells Headbangers

for english please scroll down

Pokaždé, když mi připíjela na zdraví, tak jí odpadl kus masa z tváře. Usmívala se a mezi zuby se jí kroutily červi. Někdy jsem nevěděl, jestli je to jenom noční můra, děsivý sen. Jenže pak mě pohladila svými drápy a na těle mi zůstaly krvavé šrámy. Tělo mi chřadne a začínám věřit představě, že jednou ze mě bude stařec, co křičí na mraky. Než se tak ale stane, tak budu každý večer uléhat do své oblíbené rakve a poslouchat desky, jako je ta od BLOOD FEAST z New Jersey.

Zasvěcení a prokletí asi dávno vědí, že tahle smečka hraje pravověrný thrash metal. Psal se rok 1986, když byla kapela založena a i když došlo k pochopitelnému doplnění a obměně sestavy, pánové stále drží hrdě vlajku hrdě vztyčenou. Pamatujete, když jste se toulali městem s kazeťákem na zádech? Do jedné takové divoké party jsem tenkrát taky patřil. Všichni jsme zestárli, někteří již nejsou mezi námi, ale tahle hudba na mě stále funguje. Je totiž po okraj narvaná temnou energií. 


Poslouchat nové album "Infinite Evolution" je jako prosévat mezi prsty prach ze starého hrobu. Ostré riffy, jedovatý vokál, hororová atmosféra. Tohle všechno zamíchané v koktejlu, který když ochutnáte, tak zemřete krutou smrtí. Zajímavé je, že vám bude znít nová deska v hlavě ještě dlouho poté, co přejdete na druhou stranu. Dejte mi prosím někdo pivo, potřebuji skočit po zádech z pódia. Jasně ty vole, je v tom velký kus nostalgie, ale nenechte se mýlit. BLOOD FEAST jsou sice stejně staří psi, jako jsem já, ale pořád umí pořádně kousnout. Líbí se mi syrové melodie, ale hlavně chladná a zcela podmanivá atmosféra celé nahrávky. Zvuk, obal, vše je jak vystřižené z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Archivní muzika, která je přesto stále svěží a živá. Ten tlak, nahrubo nasekaná tma, výraz a celkový dojem jsou neuvěřitelné. Máte rádi staré dobré DECEASED, DEMOLITION HAMMER, POSSESSED, DARK ANGEL, SLAYER, SODOM, KREATOR, MORBID SAINT, PROTECTOR? Pokud ano, tak určitě víte, o čem píšu, pokud ne, tak si prosím doplňte svoje hudební vzdělání. BLOOD FEAST jsou pro mě synonymem toho, co mám na tomhle stylu tolik rád. Takové ty neurvalé, rebelské, zuřivé nálady, které létají kolem jako hejno krkavců. Dostávám se postupně do stavu, kdy přestávám rozumět současnému světu. Utíkám každý večer na starý opuštěný hřbitov. Tady, v jedné plesnivé kobce je mi nejlépe. Pokaždé si otevřu pivo, posadím se ke stolu a zeptám se jí, jak je? Připije mi na zdraví a odpadne jí kus masa z tváře. Usmívá se a mezi zuby se jí kroutí červi. Někdy nevím, jestli je to jenom noční můra, děsivý sen. Jenže pak mě pohladí svými drápy a na těle mi zůstanou krvavé šrámy. Tělo mi chřadne a začínám věřit představě, že jednou ze mě bude stařec, co křičí na mraky. Starý, prašivý thrash metal, který se vám dostane do krve! Budete tančit vy i všichni nemrtví! Album s temně chladnou atmosférou! 


Asphyx says:

Every time she toasted me, a piece of meat fell off her cheek. She'd smile, and worms would wriggle between her teeth. Sometimes I didn't know if it was just a nightmare, a scary dream. But then she stroked me with her claws and left bloody welts on my body. My body wasted away, and I began to believe the idea that one day I would be an old man screaming at the clouds. But before that happens, I'll be lying in my favorite coffin every night, listening to records like this one from BLOOD FEAST in New Jersey.

The initiated and the damned have probably known for a long time that this pack plays true thrash metal. The year was 1986 when the band was formed and although there have been understandable additions and line-up changes, the gentlemen still hold the flag proudly flying. Remember when you used to wander around town with a tape recorder on your back? I was part of one such wild bunch back then. We've all gotten older, some of us are no longer with us, but this music still works for me. It's full to the brim with dark energy. 


Listening to the new album "Infinite Evolution" is like sifting the dust from an old grave between your fingers. Sharp riffs, venomous vocals, horror atmosphere. All this mixed in a cocktail that when you taste it, you'll die a cruel death. Interestingly, the new record will be playing in your head long after you've crossed over to the other side. Somebody get me a beer, I need to jump off the stage. Yeah, dude, there's a lot of nostalgia in there, but make no mistake. BLOOD FEAST are dogs as old as I am, but they can still bite. I like the raw melodies, but most of all the cool and completely captivating atmosphere of the whole record. The sound, the cover art, everything is like a cut out from the late 80's/early 90's. Archival music that is still fresh and alive. The pressure, the rough-hewn darkness, the expression and the overall feel are incredible. Do you like good old DECEASED, DEMOLITION HAMMER, POSSESSED, DARK ANGEL, SLAYER, SODOM, KREATOR, MORBID SAINT, PROTECTOR? If you do, then you definitely know what I'm writing about, if not, then please supplement your musical education. BLOOD FEAST are synonymous for me with what I love so much about this style. The kind of rambunctious, rebellious, furious moods that fly around like a flock of ravens. I'm gradually getting to the point where I no longer understand the world today. I run every night to the old abandoned cemetery. Here, in a mouldy dungeon, is where I feel best. Every time I open a beer, sit down at the table and ask her how she is? She toasts me and a piece of meat falls off her cheek. She smiles and worms wriggle between her teeth. Sometimes I don't know if it's just a nightmare, a scary dream. But then she caresses me with her claws and leaves bloody welts on my body. My body goes limp, and I start to believe that one day I'll be an old man screaming at the clouds. Old, dusty thrash metal that gets in your blood! You and all the undead will dance! An album with a dark, cold atmosphere!




about BLOOD FEAST on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
01. Crafting Carnage
02. Ravaging The Loins of Mary
03. Never Will I Die
04. Of Hell
05. Eye Of Glass
06. Outbreak
07. The Preacher
08. Evilution
09. The Chosen


BLOOD FEAST lineup 2024
Adam Tranquilli – guitars/vocals
CJ Scioscia – guitars
Dave Kramer – bass
Adam Kieffer – drums

Recenze/review - 200 STAB WOUNDS - Manual Manic Procedures (2024)


200 STAB WOUNDS - Manual Manic Procedures
CD 2024, Metal Blade Records

for english please scroll down

Když jsem si nechal od své asistentky podat skalpel, ještě jsem netušil, že všichni zemřeme. Mrtvola už nějaký čas ležela v mrazáku a nevykazovala žádné příznaky toho, že je prokletá. Jenže jsem se mýlil. Vedl jsem první řez, od krku, až dolů do břicha. Nejdřív se nic nedělo. Potom se vyhrnul ven smradlavý, černý hnis. Jeden můj kolega pronesl, že tenhle člověk musel být za svého života hodně zlý. Měl pravdu, ve spisech jsme o něm našli spoustu hnusných příběhů. Odložil jsem nástroj a otočil se. Neměl jsem to dělat, někteří dokáží zabíjet i dlouho po své smrti.

Umí to i americká kapela 200 STAB WOUNDS, která se již svým předchozím albem "Slave to the Scalpel" dostala do podvědomí nejen fanoušků žánru. Hrubý, syrový, nekompromisní klasický death metal, ušpiněný zkaženou krví a vlastní invencí. Vítejte v kdysi opuštěné pitevně, ve které se exhumují těla prokletých! 


Je prostým faktem, že spousta starých kapel, které kdysi vydala silná a zásadní alba, je dnes jen již slabým odvarem. Někteří muzikanti stárnou a pochopitelně ztrácejí původní nadšení a odhodlání. Jsem také starý pes, ale stále rád objevuji kapely, jako jsou 200 STAB WOUNDS. O těch lze samozřejmě napsat, že nevymýšlejí nic nového, jen se vezou na vlně, kopírují již tisíckrát slyšené. To je ale jen jeden úhel pohledu. Osobně vnímám novou desku tak, že jí vůbec nic nechybí. Má poctivý, masivní zvuk, hnilobný, smradlavý obal, perfektně natočené klipy. Řekněte mi, co si vlastně může víc fanoušek death metalu přát? Američané totiž ještě navíc umí napsat skvělé motivy, skladby, které vás rozdrtí. Pokud bychom rozebírali jednotlivé postupy, jistě bychom našli spoustu shodných bodů s tvorbou smeček jako CANNIBAL CORPSE, DYING FETUS, SKINLESS,S SUFFOCATION, BRUTALITY. Osobně mi to vůbec nevadí. Každý se u někoho inspiruje a najít v dnešní době absolutní originalitu nejde. Vždy posuzuji album jako celek a musím rovnou dodat, že mě "Manual Manic Procedures" baví, rád se k nahrávce vracím a dokonce ji někdy upřednostňuji ve svém přehrávači před některými slavnějšími kapelami. Muzikantům zde totiž nechybí drive a síla, pověstná temná energie. Správně pochopili ducha starých časů a přidali kus sebe samých. A hlavně, hudba zde řeže tou správnou stranou nože. Bylo pro mě velmi příjemné si nechat prokousnout hrdlo, rozsekat na malé kousky a rozemlít na masokostní moučku. Pokud jste na tom jako já, tak doporučuji přidat hlasitost. Brutální, surový, mokvající death metal! Mršina ve značném stádiu rozkladu!

Asphyx says:

When I had my assistant hand me the scalpel, I didn't know we were all going to die. The corpse had been in the freezer for some time and showed no signs of being cursed. But I was wrong. I made the first incision, from the neck down into the abdomen. Nothing happened at first. Then the stinking, black pus came out. A colleague of mine said that this man must have been very bad in his lifetime. He was right, we found a lot of nasty stories about him in the files. I put down my instrument and turned around. I shouldn't have done that, some people can kill long after they're dead.

The American band 200 STAB WOUNDS can do it, too, who already with their previous album "Slave to the Scalpel" got into the consciousness of not only fans of the genre. Rough, raw, uncompromising classic death metal, stained with corrupted blood and their own inventiveness. Welcome to the once abandoned autopsy room where the bodies of the damned are exhumed! 


It's a simple fact that a lot of old bands that once released strong and essential albums are now just a weak brew. Some musicians are getting older and understandably losing their original enthusiasm and commitment. I'm also an old dog, but I still love discovering bands like 200 STAB WOUNDS. Of course, it can be written about them that they don't invent anything new, they just ride the wave, copying the already heard a thousand times. But this is only one point of view. Personally, I perceive the new album as lacking nothing at all. It has an honest, massive sound, rotten, smelly cover art, perfectly shot videos. Tell me, what more could a death metal fan want? The Americans can also write great themes, songs that will crush you. If we were to analyze the individual processes, we would surely find a lot of similarities with the work of bands like CANNIBAL CORPSE, DYING FETUS, SKINLESS,S SUFFOCATION, BRUTALITY. Personally I don't mind it at all. Everybody is inspired by somebody and it's impossible to find absolute originality nowadays. I always judge an album as a whole and I have to add right away that I enjoy "Manual Manic Procedures", I like to come back to the record and even sometimes prefer it in my player to some more famous bands. The musicians here do not lack drive and power, the proverbial dark energy. They got the spirit of the old times right and added a piece of themselves. And above all, the music here cuts with the right side of the knife. It was very pleasant for me to have my throat bitten out, cut into small pieces and ground into meat and bone meal. If you're like me, I recommend turning up the volume. Brutal, raw, soaking death metal! Carrion in a considerable state of decay!



Tracklist:
01. Hands of Eternity (04:43)
02. Gross Abuse (01:49)
03. Manual Manic Procedures (02:42)
04. Release the Stench (02:30)
05. Led to the Chamber / Liquified (03:09)
06. Flesh from Within (03:10)
07. Defiled Gestation (04:24)
08. Ride the Flatline (feat. Jami Morgan & Code Orange) (02:49)
09. Parricide (04:06)

band:
Steve Buhl: Vocals / Guitar
Raymond MacDonald: Guitar
Ezra Cook: Bass
Owen Pooley: Drums



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine