2024, Fobos
Vstal jsem a bylo mi nějak divně. Jakoby těžko. Měl jsem zvláštní sny, nad kterými jsem přemýšlel ještě dlouho potom, co už jsem byl dávno v práci. Nějak mě všechno kolem štvalo. Neustále blábolící a nadávající kolegové v práci, lidé v tramvaji i ten nešťastník co se před chvílí oběsil na okapu kousek od našeho domu. Zavřeli kvůli němu kus ulice a musel jsem jít o několik desítek metrů kolem. To se nemohl podříznout doma? Zaslechl jsem na zastávce. Nekomentoval jsem, měl jsem splín a nevěděl jsem proč. Záměrně se vyhýbám toxickým lidem, zprávám i sociálním sítím. Všechny je mám, ale nebaví mě. Je tam jenom jed. Navíc je zataženo a zmoknul jsem. Na obědě se ihned začne, už u polívky, nadávat na politiku, sport a hlavně manželky. Zavřu se do své ulity, s hudbou co je ostrá a temná a co ji mám rád. Chce se mi zmizet. Někam daleko, klidně do nějakého starého hotelu a zastavit v něm čas. Cestou z práce jdu kolem Levných knih. Zalezu dovnitř a poprvé se usměju. Držím v ruce svoje první setkání s Emilly Ross a těším se domů, až si tenhle úlovek rozbalím.
Ihned to udělám, než přijdou všichni domů. Otevřu okno, nechám dovnitř vlézt dětský smích z nedaleké školy. Uvelebím se, připravím vodu, abych pak necoural a začtu se. Přede mnou se začne odehrávat horor plný duchů a přízraků. Je to velmi tajemné, děsivé, strašidelné. Zkrátka horor, jak má být. Nika má narozeniny a chce si je pořádně užít. Podle svých představ. A do mě byl ihned zaseknut dráp. Byl jsem najednou daleko od špatné nálady, od nevyspání, od hloupých kolegů, od válek, od politiky. Seděl jsem tu jenom já a knížka, oba spojeni v jeden celek. Možná jsem ke svému okolí někdy až moc vnímavý, nedokážu z hlavy vyhnat zátarasy kolem mrtvého těla ranního sebevraha. Viděl jsem jenom nohy, které nestačili přikrýt. Přesto jsem tenhle obraz nemohl vyhnat z hlavy. Co ho k tomu dohnalo? Proč, podle zpráv to byl poměrně mladý chlap. Jen o pár let starší než já. Možná jen neměl nikoho, komu by se mohl svěřit. Přemýšlím nad tím, když mě začnou bolet oči. Vůbec si nevšimnu, že celá rodina přišla ze škol i z práce. Automaticky sním večeři, ale nějak nevím, co jsem jedl. Jsem ve svém podivném světě, v jiné dimenzi. Přemýšlím, kam se bude děj dále ubírat.
Mám to takhle vlastně až posledních pár let. Možná od covidu. Zkouším nové autory, objevuji. Nechci zakrnět. Je to stejné jako s muzikou. Proto mám svoje stránky. Asi by mě nebavilo poslouchat stále dokola jen to samé. Třeba třicet let, jak to někteří mí vrstevníci dělají. Hudba i knížky se přeci jen vyvíjejí, každý má jiný způsob, jakým se vyjádří. Odlišný zvuk, melodii, stejně jako příběhy, jako psaní. Tentokrát se mi ve vnitřnostech rozlil takový ten krásný teplý pocit, že jsem udělal dobře. Rozhodně to nejsou vyhozené peníze. Naopak, knížku si fakt užívám. Dělávám to pokaždé tak, že si dělám poznámky do telefonu, stejně jako u recenzí. Potom mě chytne slina a vše napíšu. A svoje zápisky k tomu samozřejmě využiju. Navíc je hotel v mém oblíbeném Polsku. Znáte to, přijede sem sedm přátel, všichni nadšení a nabuzení na oslavu. Jako za starých časů, rádi se všichni vidíme. Jenže se začnou dít hrozné věci. Pamatujte na to.
Knižními tipy jsem si trošku naběhl, ale já mám pořád rád výzvy. Psát totiž o knihách je troufalé. Nejsem kritik, opakuji to spoustu let stále dokola. Stejně jako u hudby jsem jen obyčejným fanouškem, co má rád čtení a hudbu. Něco uvnitř mě mě nutí se vyjádřit, popustit uzdu své fantazii. Nikdy bych nevěřil, že i já obyčejný fotr z Plzně, budu mít tolik fanoušků. Dělá mi to samozřejmě moc dobře, ale faktem je, že je to neskutečná jízda. Psaní je řehole, vážím si každého, kdo to umí. Musíte mít řád, nápady, samozřejmě se opakujete, tomu se nevyhne nikdo. Přesto, když před sebou vidím prázdnou stránku a pročítám si svoje poznámky, tak mě šimrá v žaludku. Potom to ze mě vyleze, prsty mi kmitají po klávesnici a snažím se nějak pochytat všechny myšlenky, jak na mě kniha/hudba působí. A Hotel času mě v podstatě nenechal vydechnout. Je to fakt jízda na horské dráze. Od začátku do konce. Je to stylovka přesně podle mého gusta.
Možná si říkáte. Jak to asi dopadne? No, špatně, je to horor. Přesto, nebo právě proto, si po téhle knize připadám takový očištěný. Ten splín a špatná nálada, které nemívám příliš často, jsou pryč. Uff. zase jednou čtení přebilo vše ostatní. Je dobré mít svůj kout, svoje místo, kde si srovnáte myšlenky. Mě hodně pomáhá příroda. Dlouhé procházky lesem s mojí milou. A knihy. Neznám nic lepšího, než přijít z lesa domů, sednout si do křesla a nejdřív přičichnout k papíru. Zatím ještě nejsem chycený e-knihami. Možná mě to nemine, místo v knihovně rapidně ubývá, ale zatím ne, zatím miluju ten rituál rozbalování. Těšení se. Napětí. Asi to máte stejně. Hotel času byl pro mě knihou, která přišla ve správné chvíli. Na podobný horor jsem měl už dlouho chuť a moje očekávání bylo naplno ukojeno. Tohle je tip pro všechny fanoušky klasického hororu. Nechte si chutnat. Děkuji za pozornost i za přízeň. Mějte se co nejlépe.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Každý z její party si oslavu čtvrtstoletí uspořádal podle vlastních představ, tak proč by si Nika neužila svůj narozeninový den také přesně podle svého gusta? Fanynka hororů a strašidelných míst uspořádá výlet do jedné z nejděsivějších destinací Evropy a pozve tam i všech svých sedm nejlepších kamarádů. Pár nocí ve starém hotelu se jeví jako originální oslava, dokud se ovšem nezačnou dít podivné věci. Tenhle pokoj už přece procházeli. Nevypadá tentokrát nějak jinak? Jako by ho právě někdo uklidil a připravil pro nové hosty. Komu patří ty šouravé kroky z vedlejšího pokoje? Určitě ne nikomu z jejich party. Podivné události se nabalují jedna na druhou a mezi mlad roste napětí a strach. Čas jako by hrál podle svých vlastních pravidel. Nic není takové, jak se na první pohled zdá… Co mělo být pohřbeno hluboko v historii hotelu, náhle vyplouvá na povrch a minulost se stává přítomností. „Niko! Říkala jsi, že je to bezpečný, že se není čeho bát! A přitom tady všichni chcípneme!“ vzlykal Roman a skláněl se nad zakrvácenou mrtvolou svého kamaráda.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
