BARREN EARTH - On Lonely Towers
CD 2015, Century Media Records
Brzké ranní procházky probouzejícím se lesem. Smutné kapky rosy, čekající na zemskou přitažlivost. Zvuky vycházející z pomalu odcházející temnoty. Vznešenost, lehkost, preludium chladu. Takoví jsou BARREN EARTH na své nové desce. Pokračují přesně tam, kde minule přestali a dál rozvíjejí k ještě větší dokonalosti další a další smutné motivy. Mix doomu, deathu, lehké progrese v mezích metalového zákona a hlavně velmi dobré hráčské výkony. Tohle všechno letos na novince nalezneme. Jestliže mi pak bylo u minulého počinu odepřeno se nechat tím kouzlem smrti chytit, tentokrát nemám žádných námitek a v klidu se nechávám unášet do země, kde už všechno přikryl sníh a mráz. Mocné, mohutné riffy, táhlé, někdy až heavy metalové výjezdy a vše obestírající pocit osamění. Ano, člověk si přijde, jakoby byl spoután nějakými řetězy konvencí, stereotypem a dusil se dlouhodobým stresem. Stačí pak vložit do přehrávače novinku této super skupiny složené ze samých slavných osobností a srdce vám vybuchne náhlým přísunem kyslíku. Osvobozující, připomínající přelety nad starodávným městem. Dole pod vámi zůstávají už jen vzpomínky, strach a pach obyčejnosti. Finská akvizice opět dokazuje, že hrát jednoduše umí, nebojí se toho a tentokrát se povedlo i ukočírovat veškerý nepopiratelný talent v jedno mocné monstrum. Pár hluchých míst je sice možné nalézt, ale s nadhledem přihmuřuji obě oči i uši. Nálada je zde totiž pohlcující, sveřepá a tryskající jako jarní květy deroucí se divoce na světlo boží.
Nejsem uzavřen jen v jedné hudební škatulce a i když holduji převážně tvrdším deskám, tentokrát opět činím výjimku. Muzika je přeci jen jedna. A tady je svým způsobem dokonalá. Nový vokalista Jón Aldará deklamuje, řve, běduje, vrní, dokonce snad i hladí svým hlasem a abych pravdu řekl, je to právě on, na kterého se po celou dobu poslechu soustředím nejvíc. Album má i díky němu v sobě určitou jiskru, elektrický náboj, který na mě přeskočil ihned během několika prvních tónů. Svět je najednou o hodně lehčí místo k žití, okovy jsou roztrženy a ten průlet jednotlivými skladbami je velmi příjemný. Nálada střídá náladu, stačí jen zkušeně naklápět křídla našeho doom/deathového letounu. Není lehké udržet přes hodinu moji pozornost. Finům se to ale daří nadmíru dobře. Při společných chvílích se ze mě stává básník sedící nad bublajícím potůčkem plným krve. Jsem chodcem, pozorovatelem, hraničářem, který stráží lehkou symbiózu mezi mnou, přírodou a hudbou. Neumím se tentokrát oprostit, neumím být jízlivý, či kritický. Stačí mi jen sedět, chodit a poslouchat. Jsem jako houba, nasáklá mrazivými útržky smutku. Mé nitro je rozjitřené, srdce ochlazené a ruce se automaticky spínají křečovitě k nebi. Netřeba dalších slov, skvělá deska!
Nejsem uzavřen jen v jedné hudební škatulce a i když holduji převážně tvrdším deskám, tentokrát opět činím výjimku. Muzika je přeci jen jedna. A tady je svým způsobem dokonalá. Nový vokalista Jón Aldará deklamuje, řve, běduje, vrní, dokonce snad i hladí svým hlasem a abych pravdu řekl, je to právě on, na kterého se po celou dobu poslechu soustředím nejvíc. Album má i díky němu v sobě určitou jiskru, elektrický náboj, který na mě přeskočil ihned během několika prvních tónů. Svět je najednou o hodně lehčí místo k žití, okovy jsou roztrženy a ten průlet jednotlivými skladbami je velmi příjemný. Nálada střídá náladu, stačí jen zkušeně naklápět křídla našeho doom/deathového letounu. Není lehké udržet přes hodinu moji pozornost. Finům se to ale daří nadmíru dobře. Při společných chvílích se ze mě stává básník sedící nad bublajícím potůčkem plným krve. Jsem chodcem, pozorovatelem, hraničářem, který stráží lehkou symbiózu mezi mnou, přírodou a hudbou. Neumím se tentokrát oprostit, neumím být jízlivý, či kritický. Stačí mi jen sedět, chodit a poslouchat. Jsem jako houba, nasáklá mrazivými útržky smutku. Mé nitro je rozjitřené, srdce ochlazené a ruce se automaticky spínají křečovitě k nebi. Netřeba dalších slov, skvělá deska!
Asphyx says:
Early morning walks through the awaking forest. Sad dewdrops, waiting to gravity. Sounds coming from the slow leaving darkness. Grandeur, lightness, preludium of cold. These are BARREN EARTH on their new album. They continue exactly there, where they left off for the last time and develop to perfection next sad motives. Mix of doom, death, lightweight metal progression in the limit of death metal law and mainly very good player performance. All of this can be found on the new album this year. CD has a certain spark, electric charge, that immediately jumped on me after a few listenings. No more words, great record!
