SYMBOLIC FEST OPEN AIR 2022

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 26. června 2022

Recenze/review - PROTECTOR - Excessive Outburst Of Depravity (2022)


PROTECTOR - Excessive Outburst Of Depravity
CD 2022, High Roller Records

for english please scroll down

Když jsme byli mladí kluci a thrash metal zrovna vládl světu, tak jsem měl kamaráda, který snil o tom, že se jednou nechá pochovat v rakvi plné kazet. Odejdou spolu s ním jen kapely, které miluje. Je vám asi jasné, že tenkrát patřili PROTECTOR mezi vyvolené. Vždycky nás na nich fascinovala rebelie, rychlost, neurvalost. Thrash metal ušpiněný smrtí! Sedávali jsme u reproduktorů a diskutovali o každé skladbě, o každém tónu.

Doba se změnila, můj kamarád již dávno paří v mosh-pitu na onom světě. Zůstal jsem z naší party sám a jsem pokaždé vždycky hrozně rád, když vyjde nové album. Přiznávám, že v tomto případě trpím určitou dávkou nostalgie. Jsem na to hrdý. Na to, že jsem fanouškem několik dekád. "Excessive Outburst Of Depravity" jsem si ihned narval pod tlakem do hlavy. A pořád je to tam! Špína, chlad, temnota a hlavně opravdová thrash metalová vichřice!


"Excessive Outburst Of Depravity" je poctivou exhumací pravého thrash metalu. Ať už se na desku podíváte z jakékoliv strany, dostanete vždy ryzí kvalitu. Zvuk, obal, nápady, všechno sedí perfektně na svých místech. Navíc tu máme tradiční - chtěli jste PROTECTOR? Máte ho mít! A to se vším všudy. S roztrhanýma džískama, s touhou vás totálně zničit. Všechno se mi vrací. Vzpomínky, ano, ty poletují stále kolem jako noční můry kolem pouličních lamp. Německá nebo vlastně švédská formace je jako smečka prašivých psů. A jejich novinka nejen, že je dokonalou esencí toho, co mám na tomto stylu rád, ale ještě vás roztrhá na kusy. Pořád si myslím, že thrash metal se musí hrát od srdce. Jinak nemá smysl. A PROTECTOR jej mají zocelené dlouhými roky v undergroundu. Svět kolem stále hoří a my skáčeme z pódia. Zestárli jsme spolu s kapelou a když zajdeme na koncert, tak se mezi skladbami usmíváme. Pro mě jsou tohle hrozně důležité věci. Jsem už starej a někdy hodně unavený. Ale když zazní nahrávky jako "Excessive Outburst Of Depravity", tak si začnu podupávat nohou, mlátit hlavou do zdi a vlije se mi do žil nová energie. Metal v podání PROTECTOR je rychlou jízdou napříč historií. Směřuje samozřejmě (jak jinak) do pekla. A tak si říkám, že chci mít jednou také rakev plnou podobných alb. Ještě je ale čas. Zatím přidávám volume na maximum a pařím jako o život. Thrash metalové tornádo s vysokým obsahem jedu! Kult!


Asphyx says:

When we were young guys and thrash metal was ruling the world, I had a friend who dreamed of one day getting buried in a coffin full of tapes. Only the bands he loved would go with him. You can probably tell that PROTECTOR was one of the chosen ones back then. We've always been fascinated by their rebellion, their speed, their rambunctiousness. Thrash metal stained with death! We used to sit at the speakers and discuss every song, every note.

Times have changed, my friend has been partying in the mosh pit for a long time. I'm the only one left of our crew and I'm always so happy when a new album comes out. I admit that in this case I suffer from a certain amount of nostalgia. I'm proud of it. I've been a fan for decades. "Excessive Outburst Of Depravity" was immediately shoved into my head under pressure. And it's still there! Dirt, cold, dark and most importantly, a real thrash metal storm!

"Excessive Outburst Of Depravity" is an honest exhumation of true thrash metal. Whichever way you look at the album, you will always get pure quality. The sound, the artwork, the ideas, everything fits perfectly in place. Plus we have the traditional - did you want PROTECTOR? You got it! And with everything. With ripped jeans, with the desire to totally destroy you. It's all coming back to me. Memories, yes, they're still floating around like nightmares around street lamps. The German or Swedish formation is like a gang of mangy dogs. And their new album not only is the perfect essence of what I love about this style, but it will tear you apart. I still think thrash metal has to be played from the heart. Otherwise there's no point. And PROTECTOR have it fortified by years in the underground. The world is still on fire and we're jumping off the stage. We've aged with the band and when we go to a gig we smile between songs. To me, these are terribly important things. I'm old and sometimes very tired. But when records like "Excessive Outburst Of Depravity" come on, I start tapping my foot, banging my head against the wall and new energy pours into my veins. Metal as performed by PROTECTOR is a fast ride through history. Of course, it's heading to hell (how else). And so I think to myself that I want to have a coffin full of similar albums one day. But there is still time. For now, I turn the volume up to maximum and party like hell. Thrash metal tornado with high poison content! Cult!

about PROTECTOR on DEADLY STORM ZINE:









TRACKLIST
01. Last Stand Hill
02. Pandemic Misery
03. Referat IV B 4
04. Open Skies and Endless Seas
05. Infinite Tyranny
06. Perpetual Blood Oath
07. Thirty Years of Perdition
08. Cleithrophobia
09. Toiling in Sheol
10. Shackled by Total Control
11. Morse Mania

LINE-UP
Martin Missy - Vocals
Michael Carlsson - Guitar
Mathias Johansson - Bass
Carl-Gustav Karlsson - Drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý padesátý sedmý - Poslední buřty na pivu


Příběh tří stý padesátý sedmý - Poslední buřty na pivu

Pokaždé, když mi bylo dobře (a to s Eliškou fakt bylo), tak jsem se cítil jakoby ukolébávaný. Přesto mi stále v hlavě hlodal červ pochybnosti. Nikdy jsem neměl problém s tím si věřit, ale zkušenost mě naučila být ve střehu. Vždycky se všechno posere v momentě, když to nejméně čekáte. Jste na chalupě s partou kamarádů, tlemíte se celý víkend a pak tam přijede uplakaná máma, vyděšená, že doma zase řádí otec. Nebo vám jen tak z ničeho nic zemře kamarád. Achjo, na co zase myslím? Otřepu se od mrazu, který mi právě přelétl přes záda. Fakt se ochladilo, aspoň to tak cítím. Asi to byla předtucha, nevím, každopádně mi dnes přišla říct, že už to nemá cenu. Zalapal jsem po dechu. Políbila mě na rozloučenou a vůbec mi nevysvětlila proč. Nebyl jsem zrovna zvyklej na to, aby se holky rozcházely se mnou.

Poslouchal jsem Candlemass, smutek se tím pádem několikrát znásobil. A četl jsem Dharmový tuláky. Moc jsem nespal, včera jsem dal Na cestě. Myslel jsem si, že to bude takové milé odpoledne, že si odpočinu, vysměju se k lehké opici a pak zajdu za Eliškou trošku zašpásovat. Dělal jsem to tak často. A dnes nic. Potkám na chodbě jednu její kamarádku a ona si přede mnou odplivne. Co se to zase děje? Ale, Elišce vadí, a to jako hodně, tvoje včerejší nevěra! To jako s Kerouacem? Nechápu. Bouchám na dveře a ptám se stále dokola, co se děje? Jen na mě hystericky zakřičí. Otevře až po docela dlouhé době, až když vyleze půlka pokojů v pyžamech, spodním prádle a nadávají mi. Sednu si na postel naproti ní. Pláče. Pokouším se ji uklidnit. Achjo, myslel jsem si, že to bude klidnej večer.

Pálí mě hlava, tlačí mě mozek. Vždycky byla divoká, proto jsem s ní taky spal, ale teď je naštvaná. Pokouším se ji vysvětlit, že jsem byl na pokoji a četl si. Asi nějaká zlá pomluva. Občas se to stávalo, nebyl jsem k některým lidem zrovna příliš citlivý. Neuměl jsem mluvit s debily. Teprve jsem se to učil. Hele, Eliško ale vždyť ti to nikdy nevadilo! Občas jsem ti o svých eskapádách i říkal. Nojo, ale já se do tebe fakt zamilovala. Jak jsme byli na chalupě, jak jsme jeli na koncert do Prahy. Uff. Nechápal jsem ještě víc. Pořád jsem ji bral jako kamarádku s výhodami a najednou se lámal chleba. Místo Dharmových tuláků kecáme celou noc. Poprvé ji řeknu o tom, co jsem kdysi zažíval v Boleslavi, o bolestech i radostech, o mých dívkách. Výsledek se dostaví až k ránu. Rozejdeme se. Tentokrát rozumně. A tak jsem zase sám.

Do školy nejdu, Michala pošlu do prdele, když se pro mě staví. Co se stalo? Jen mávnu rukou a je mi děsně smutno. Ono jsem ji měl fakt rád. Každý z jiného těsta, možná bychom se mohli skvěle doplňovat. Protiklady se přece přitahují. Přemýšlím o tom, když se probudím a konečně mi naplno dojde, že nikoho nemám. Konec. Otevřu znovu Dharmové tuláky a ocitnu se v jiném světě. Přesně tohle teď potřebuju. Autor mi mluví z duše. Chvílemi mám slzy v očích. Příroda, Buddha, toulky. Vezmu si bágl, řeknu Michalovi odpoledne, že jsem nemocný a jedu do Boleslavi, ale není to pravda. Už je zima, ale zmizím do Českého lesa. Prostě se seberu, dojdu na autobusák a zeptám se, kam to jede nejdřív. Osud? Karma? Těžko říct, ale vystoupím v Klenčí pod Čerchovem, odkud pochází moje babička. Nevím kam půjdu, ani co budu dělat, ale to je teď jedno. Jsem zase jednou vandrákem, co hledá sám sebe.

Tráva u autobusové zastávky je namrzlá. Přemýšlím o svých kořenech. Zeptám se, kde je statek Jindřicha Šimona Baara a když ho najdu, tak si představuji, co tady babička jako malá dělala, zajdu na hřbitov za jmény předků a v místní hospodě si dám guláš. Všichni na mě koukají jako na vetřelce, ale je mi to jedno. Jsem samotář, dnes ano. Mám spacák a pár konzerv, co jsem si koupil v krámu. Lunch meat, nůž, chleba, sirky. To stačí. Vezmu si ještě pár lahváčů a lahev rumu na noc. Stylizuju se do Kerouacka, v náprsní kapse mám Kvílení od Ginsberga. Chci zmizet. Jen já a lesní pěšina. Jdu do kopce až na Čerchov. Zeptám se správce, jestli tu můžu přespat, dokonce nabídnu nějaké peníze, ale řekne mi rovnou, ať jdu do prdele. Jsou tu veskrze milí lidé, inu pohraničí a chodovské dubové palice. Mávnu nad tím rukou, jestli tomu tak má být, tak umrznu. Aspoň vrátím kosti do stejné země.

Je mi zima už odpoledne. K večeru je to ještě horší. Pod skalním převisem, kousek od malé jeskyně, ze které jsem musel vyndat pár kostřiček, je krásný výhled do kraje. Sednu si na padlý kmen, naleju si do chřtánu rum a rozbrečím se. Všechno jde ze mě ven. Bojím se toho, být jen sám se sebou. Opravdu se ve svých dvaceti stále učím. Každým dalším douškem si představuji, jak se mi hojí rány. Mám už opici, když se setmí úplně. Vidím přízraky ve stínech od ohně. Jsem pračlověk, praotec, syn a poutník. Já vím, asi si na Kerouacka hraju, ale takhle jsem to v té době vnímal. Hergot, jsem mladej kluk, co zase po nějaké době ztratil holku. Co budu dělat? Myslete si co chcete, ale přišla za mnou.

Ve snu, v představách, v budoucnosti, moje můza, víra, život. Blondýnka z koleje, která se za pár měsíců stane mým životním andělem, budoucí manželka. Ještě o tom nevím, obrazy jsou mlhavé a nezřetelné, ale už ji miluju. Zvláštní stav, způsobený chlastem, studeným jídlem, protože mi vyhasl oheň. Zalezu si do zatuchlé díry ve skále a klepu celou noc kosu. Budím se a naslouchám šepotu lesa. Skřekům a nářku, bědování. Ráno se omyju v potoce, sbalím se a na osmou jsem už dole ve vsi. Paní zrovna otvírá, dívá se na mě divně, ale když promluvím, tak si připadám, že jsem jiný člověk. Dokonce mi udělá čaj, asi jí sem nikdo moc nechodí. Povídáme si, je moc milá. Mám pocit, že se mi v noci restartoval mozek, že jsem čistý a znovuzrozený. Prozření, opice, osvícení, říkejte si tomu dle libosti. Cítím se najednou hrozně silný. Bolest i smrt jsou pomíjivé. Slzy se dají nakonec vždycky utřít.

Jdu až do vedlejší vesnice na vlak. Toulám se několik dní, až mi zaroste tvář, až jsem špinavý jak nuzák, až už mi nechtějí nikde nalít. Sáhnu si na dno fyzických sil, ale usmívám se. Já a rum, já a cesta. Hledal jsem se od té doby, co jsem se narodil. Jsem metalista? Sportovec? Básník? Chci psát o ženách, chci se s nimi milovat a nedělat nic jiného? Najednou vím, co chci. Jednou rodinu, ženu, co mě bude mít ráda, obyčejnou práci a světlo, hodně světla. V mých představách je středem všeho prsatá blondýnka, kterou jsem zatím jen párkrát potkal, prohodil pár slov. Ale všechno mi zapadá do sebe jako puzzle. Chci se dát trošku do kupy, Kerouack mi otevřel oči. Už nebudu tak namachrovaný mladík. Pokora, ano, v lesích a na mýtinách, za dlouhých ledových nocí, jsem získal pokoru. K životu, k sobě samému, k druhým. Pustím si znovu Candlemass, přečtu si pár stránek své nové bible a v Plzni se mi vůbec nechce na kolej.

Všichni mi nadávají, že měli strach, Eliška dokonce pláče. Vypadám jak viking, smrdím, ale cítím neskutečnou sílu. Vysprchuju se, Blanka mi přinese kus masa, brambory a dívá se na mě podezřívavě. Hrozně ti září oči. Vypadáš jak mnich, jak jogín. Pozvu je všechny večer dolů do baru. Přijdou. A je to neskutečně krásný. Už necítím bolest z rozchodu, který vlastně ani příliš rozchodem nebyl. Vím totiž přesně, co chci. Jsem sebejistý a je to na mě znát. Dívám se debilům zpříma do očí a oni uhýbají pohledem. Prošel jsem možná reinkarnací, meditativním stavem, nevím, zažil jsem podobné situace v životě jen párkrát a neumím je moc pojmenovat. Podle mě to ani nejde. Oholil jsem se a vypadám v rámci možností docela k světu, ale všichni mi říkají, že chodím vzpřímeněji než dřív. Je to podobné, jako když potkáte Smrt. Říkám, vyprávím, pokouším se slovy vyjádřit to, co jsem zažil. Mí kamarádi mi věří, proto jsou také mými kamarády. 

Jdu ze záchodu a potkám ji. Osloví mě sama. Ty si ten kluk z vlaku, co pomáhal slečně se zavazadlem nahoru, co? Usměju se. Ano, (a pak jsem se ti celou dobu díval na prsa, ehm), ale to jí neřeknu, to až po letech. Tam u těch hajzlíků jsme vyhlásili závody, kdo se rychleji vyčůrá (jo, já uměl vždycky balit dívky, uff). Nic jiného mě nenapadlo. Prohrál jsem, protože se mi zadrhnul zip. Skřípl jsem si kůži a bolelo to. Smála se mi, ale byla hrozně milá. Vypadáš jinak, řekla také a já v jejích očích viděl, že se mé představy a sny nemýlily. Moje budoucí žena. Ještě o tom neví. Zajímavé je, že jsem nikdy nepochyboval, že je to ta pravá. Vlastně ani dnes. Snad mě bude chtít. Budu se snažit, nadbíhat ji, rozprostřu svoje sítě, ale tentokrát bude mé kroky vést nejsilnější z citů. Vnímám to tak.

Vrátím se jak v mátohách ke stolu. Jsem vyčerpaný a chce se mi spát. Eliška jde se mnou. Usnu a ona mě hlídá. Když se probudím, tak mě pozve do kuchyňky. Už na mě nemá klasické sexy narážky. Ví, že mě ztratila. Najdeš si někoho lepšího, řeknu jí a dostanu pusu. To máš ode mě na rozloučenou. Na vařiči bublají poslední buřty na pivu. K tomu lahváč a tisíc úsměvů. Řekne mi, že mě bude mít vždycky ráda. Ale že mě viděla u hajzlíků. Ona je pro tebe ta pravá. Jak to víš? Zeptám se vykuleně. Jsem ženská. Dopiju lahváče, pohladím ji po tváři a jdu si číst. Jsem zase v lesích, na cestách, jsem zase vandrákem, poutníkem. Jsem tím, kdo konečně našel směr. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 25. června 2022

Recenze/review - MISGIVINGS - Misgivings (2022)


MISGIVINGS - Misgivings
CD 2022, Dolorem Records

for english please scroll down

Tápu ve tmě. Odvezli mě za hluboké noci a hodili do vykopané jámy. Pohřben za živa jsem našel dlouhou chodbu. Do pekla, do záhrobí. Nahmatám první tělo. Zabořím ruku do shnilého masa. Zkažená krev, pach kruté smrti. Obličej bez kůže. Najednou cítím v břiše obrovskou bolest. Jakoby do mě někdo zabodl rezavý nůž. Převést do země stínů mě může už jenom hudba. Ďábelská, šílená muzika.

Zvolil jsem francouzskou kapelu MISGIVINGS. Smečku, která datuje své počátky do devadesátých let minulého století. Do časů, kdy byl styl zvaný death metal na vrcholu. Po několika demonahrávkách a jednom splitku (s DROWNING) se pánové vrátili s prvním stejnojmenným dlouhohrajícím albem. Nezbývá, než vás přivítat v chrámu bolesti. Symfonie smrti začíná. Připravte se na bolest!


Členové MISGIVINGS hrají také v kapelách jako RITUALIZATION, IMPUREZA. Jedná se o zkušené členy podsvětí a jako takoví si dali velmi záležet na povinných věcech jako je zvuk (Mixed by Olivier Jobin at BLR Studio, Mastered by Raphaël Henry at Heldscalla Studio), obalu (Chris Moyen). Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. A hudba? Ta je jasnou a zřetelnou odpovědí samotnému Satanovi. Zazní zde odkazy na smečky jako MORBID ANGEL, ANGEL CORPSE, KRISIUN, IMPIETY, PERDITION TEMPLE, DIABOLIC, DEICIDE. Kříže jsou obráceny směrem dolů a svěcená voda se vaří. Je smíchaná s krví prokletých. Songy jsou napsány hezky postaru, bolí a drásají. Pánové umí skladbami vytvořit potřený a chtěný tlak. Vše je ušpiněné, nahrávané opravdu někde hluboko pod zemí. V zatuchlých katakombách, s jasným rukopisem. Se spoustou zajímavých a neotřelých nápadů. Při poslechu se cítím, jako kdyby mě někdo spoutal řetězy a uvěznil v zatuchlé kobce. Jsou na mě prováděny staré rituály, kůže je dávno spálena na popel. Ano, hudba zní absolutně nehumánně, šíleně, zběsile. Vztek, nakumulovaná nenávist, vypálená na hudební nosič. Se všemi potřebnými atributy pro poctivý pohřeb. Hnijeme zaživa, pomalu se rozkládáme. A stále dokola posloucháme desku "Misgivings". Vzpomněl jsem si často na citát od Friedricha Nietzscheho: „Naděje je nejhorší zlo, protože prodlužuje lidské utrpení.“ Myslím, že album vystihuje nejlépe. Barbarské, divoké, ďábelské death metalové prokletí!


Asphyx says:

I'm drowning in darkness. I was taken away in the dead of night and thrown into a hole they dug. Buried alive, I found a long corridor. To hell, to the beyond. I feel the first body. I dig my hand into the rotten flesh. Rotten blood, the smell of cruel death. A face without skin. Suddenly I feel a great pain in my stomach. It's like someone's stuck a rusty knife in me. Only music can transport me to the land of shadows. Evil, mad music.

I chose the French band MISGIVINGS. A band that dates back to the 1990s. When the style called death metal was at its peak. After a few demos and one split (with DROWNING), the guys came back with their first full-length album of the same name. We can only welcome you to the temple of pain. Symphony of Death begins. Get ready for the pain!


Members of MISGIVINGS also play in bands like RITUALIZATION, IMPUREZA. These are experienced members of the underground and as such they have taken great care in the obligatory things like sound (Mixed by Olivier Jobin at BLR Studio, Mastered by Raphaël Henry at Heldscalla Studio), cover art (Chris Moyen). Formally, everything is in the best order. And the music? It is a clear and distinct answer to Satan himself. There are references to MORBID ANGEL, ANGEL CORPSE, KRISIUN, IMPIETY, PERDITION TEMPLE, DIABOLIC, DEICIDE. The crosses are facing downwards and the holy water is boiling. It is mixed with the blood of the damned. The songs are written in a nice old-fashioned way, they hurt and tear. The gentlemen know how to create a smeared and wanted pressure with their songs. Everything is dirty, recorded really deep underground. In musty catacombs, with a clear signature. With lots of interesting and fresh ideas. Listening to it, I feel as if I've been chained up and trapped in a musty dungeon. Old rituals are being performed on me, skin long since burnt to ashes. Yes, the music sounds absolutely inhuman, insane, frantic. Anger, accumulated hatred, burned onto a music carrier. With all the necessary attributes for an honest burial. We're rotting alive, slowly decomposing. And we listen to "Misgivings" over and over again. I've often thought of a quote from Friedrich Nietzsche: "Hope is the worst evil because it prolongs human suffering." I think the album sums it up best. A barbaric, savage, diabolical death metal curse!


tracklist:
1. Deny The Divine Praise - 04:38
2. Demonically Stigmatized - 05:41
3. Masquerading As God - 03:54
4. Stormblood - 03:53
5. Disgraceful Lust - 03:44
6. The Age of Christic Sorrow - 04:20
7. Serenity In Shades - 03:10
8. Supreme Regression - 02:28
9. Acient Fear – 04:09

band:
Esteban Martin / Vocals and Bass
Infamist / Guitars
David B. / Guitars
Guilhem Auge / Drums



Info - První oficiální klip INFERNO / First official clip of INFERNO!


První oficiální klip INFERNO / First official clip of INFERNO!

Nezemští Inferno zveřejnili svůj první oficiální klip. Magický vizuál doprovázející skladbu Ekstasis Of The Continuum z jejich poslední řadovky Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity) najdete na TOMHLE odkaze.


O ztvárnění děsivých vizí Inferna se postaral umělec Chariot Of Black Moth.


about INFERNO on DEADLY STORM ZINE:



Follow INFERNO:
Debemur Morti Productions
EU webshop​​ : http://www.debemur-morti.com

Album link

------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 24. června 2022

Recenze/review - NIGHTBEARER - Ghosts Of A Darkness To Come (2022)


NIGHTBEARER - Ghosts Of A Darkness To Come
CD 2022, Testimony Records

for english please scroll down

Nejdřív jsme si myslel, že je to zlá příšera z mých snů. Jako dítě jsem se bál podívat pod postel nebo vstát ve tmě. Pak jsem na ní zapomněl. Ne, není to ona, přesto má v sobě něco podobného. Zlo, ohavnost, děsivý vzhled a neskutečný smrad, který ji provází. Přišla z močálů. Stará legenda, příběh o smrti, zoufalství, beznaději. Všichni už si mysleli, že zůstala navždy pohřbena. Jenže se vrátila. A v ruce drží nové album německých death metalistů NIGHTBEARER.

Kapely, která mě již svým minulým počinem "Tales of Sorcery and Death" (2019 - odkaz na recenzi i rozhovor dole pod článkem) přenesla do bohatého světa temné fantazie. Ostré riffy, jedovatý vokál, zabijácké bicí. Němci se vrátili silnější než dřív. Opět ve skvělé formě. Jako příšera z mých snů. 


Pánové ve své hudbě odkazují na staré švédské kapely. Nejsou ale jen dnes tak typickou obyčejnou kopií. Naopak, poznáte je během několika prvních tónů. Mají svůj vlastní otisk, který je samozřejmě náležitě krvavý. Užívám si chladný, mrazivý zvuk, živočišný a zuřivý výraz, i opět parádní obal od mého oblíbeného umělce Juanjo Castellano. "Ghosts Of A Darkness To Come" je postaveno na pevných old schoolových základech. Přidávány jsou modernější prvky. Činěno je tak ale s nadhledem a vkusem. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí. Osobně mě deska neskutečně baví. Má v sobě totiž přesně to, co mám na muzice rád - drive, sílu, energii. Je surová, syrová a pestrá zároveň. Jako bych byl opravdu v močálech a čekal na svoji vlastní smrt. Skladby se sypou jako lavina z kamení, kostí a ostatků prokletých. Mám rád, když si jen tak sednu, zapnu play a v mozku mi začne poletovat pestrá paleta různých emocí. Došlo k vzájemnému přenosu mezi mnou a kapelou. Líbí se mi odlehčené melodie, nečistá hra s náladami i drtivé pasáže. NIGHTBEARER se opět povedlo nahrát album, které ocení všichni fanoušci, kteří mají rádi pestré a košaté kompozice, mlhu nad bažinami i staré noční můry. Někdy se stírá hranice mezi realitou a snem. V těchto okamžicích si nahrávku opravdu užívám. Kolo času bylo roztočeno. Za inspiraci mým oblíbeným Robertem Jordanem velké plus navíc! Fantastická, brutální, krvavá death metalová cesta světem!


Asphyx says:

At first I thought it was the evil monster from my dreams. As a kid, I was afraid to look under the bed or get up in the dark. Then I forgot about it. No, it's not her, yet she has something similar about her. Evil, hideous, terrifying in appearance, and an incredible stench that accompanies it. She came from the swamps. An old legend, a tale of death, despair, hopelessness. Everyone thought she was buried forever. But she came back. And she's holding the new album from German death metallers NIGHTBEARER.

A band that already brought me to a rich world of dark fantasy with their last release "Tales of Sorcery and Death" (2019 - link to review and interview below the article). Sharp riffs, venomous vocals, killer drums. The Germans are back stronger than ever. In great form again. Like the monster of my dreams.


In their music the gentlemen refer to old Swedish bands. But they are not just a typical copy nowadays. On the contrary, you will recognize them within the first few notes. They have their own imprint, which is of course appropriately bloody. I enjoy the cold, chilling sound, the animalistic and furious expression, and again the awesome cover art by my favorite artist Juanjo Castellano. "Ghosts Of A Darkness To Come" is built on solid old school foundations. More modern elements are added. But it is done with flair and taste. Nothing is missing or missing anywhere. Personally, I enjoy the album immensely. It has exactly what I like in music - drive, power, energy. It's raw, brutal and colourful at the same time. It's like I'm really in a swamp waiting for my own death. The songs pour out like an avalanche of stones, bones and the remains of the damned. I love it when I just sit down, turn on the play and a variety of different emotions start flying around in my brain. There's a mutual transmission between me and the band. I like the lighthearted melodies, the dirty mood playing and the crushing passages. Once again, NIGHTBEARER have managed to record an album that will be appreciated by all fans who like colourful and vibrant compositions, fog over swamps and old nightmares. Sometimes the line between reality and dream is blurred. In those moments I really enjoy the record. The wheel of time has been turned. A big plus for the inspiration of my favourite Robert Jordan! Fantastic, brutal, bloody death metal journey through the world!


about NIGHTBEARER on DEADLY STORM ZINE:




TRACKLIST
01. Wolves By My Side
02. The Dragon Reborn
03. Forever In Darkness
04. A Shadowspawn
05. Blood And Bloody Ashes
06. The Shadow's Waiting
07. Where No Wind Ever Blows
08. A Conquest In Blood
09. Ghosts Of A Darkness To Come
10. Doom, Death, Desolation (Bonus Track)


KNIŽNÍ TIPY - Byl jsem při tom - Jerzy Kosiński (1995)


Byl jsem při tom - Jerzy Kosiński
1995, Argo

Tak abyste si nemysleli, že čtu jen staré sci-fi, detektivky nebo beatniky. Mám rád i humorné knížky a u Byl jsem přitom jsem se řezal jako kůň. Je to satira, něco jako Forrest Gump, ale lepší. Tedy alespoň pro mě. Knížka je o tom, jak dostává někdy selský rozum na frak. Tak to tedy platilo v dobách, kdy jsem četl příběh poprvé. Bylo mi sladkých dvacet a svět jsem pořád ještě objevoval. Historie by nás měla učit, ale přátelé, schválně, když se rozhlédnete kolem sebe, není čistě náhodou někde ve zprávách zahradník Chance? Mě to tak někdy připadá. Knížka je dle mého hodně aktuální i dnes. Hele, já mám fakt rád moderní technologie, ale opravdu je nutné, aby se každý vyjadřoval ke všemu? I když tomu nerozumí? Není opravdu kus zahradníka v každém z nás?

On je vlastně celý příběh hrozně jednoduchý. Chance je sluha, zahradník, který si odvádí svoji práci. Je jednodušší, ale také se nikam necpe. Ano, zná své místo a chce hlavně svůj klid. Jenže jeho pán zemře a on opustí svůj stereotyp, stane se souhra okolností. On je pořád stejný, vlastně hrozně hodný chlápek, kterého je mi svým způsobem snad i líto. Knížka je velmi krátká, 84 stran slupnete jako malinu klidně odpoledne cestou odněkud někam, ale to vůbec nevadí. Autor se nikde zbytečně nevykecává, jde rovnou na věc. Ohlodal vše na kost a příběhu to velmi svědčí. Jeden známý mi říkal, že je to celý hrozná krávovina, ale není to pravda. Záleží, jaký máte rádi styl humoru. Někdo se kupříkladu směje jen tomu, když někdo spadne a přijde třeba o přirození. To vám je děsná sranda, on dokonce málem zemřel a chápete to, málem vykrvácel z PŘIROZENÍ! Mě podobné "vtipy" nebaví. Já raději knížky jako Byl jsem přitom.

Natočen byl i film, v roce 1979 se skvělým Peterem Sellersem. Koukněte na něj, jen si uvědomte, že pak budete porovnávat. Co bylo v knize, co ve filmu. Je to asi přirozené. Já zase nejdřív četl knihu, o zfilmování jsem vůbec nevěděl. Dřív jsem se na televizi skoro nekoukal. Pravdou ale je, že jsem se smál u obou zpracování. Knížka mi ale přeci jen přijde barvitější, lepší. Možná to bude ale i tím, že jsem spíše čtenář, než divák. Ona je kniha také (a pro někoho hlavně) o politice. Ale nenechte se odradit. Dovedu pochopit, že musíte být ze všech těch zpráv i fake news už úplně mimo, ale tady je na vše nahlíženo s nadsázkou. Opravdu jsem se bavil. Od začátku do konce. Třeba vás Byl jsem přitom také zaujme. 

Knihu jsem si dal znovu na chalupě pod kaštanem. Byl jsem unaven po sekání trávy a plotu. Četl jsem si a z reproduktoru mi hrála oblíbená muzika. Kolem vede cyklostezka a chvílemi jsem měl trošku strach, aby cyklisté díky mým výbuchům smíchu nepadali jak hrušky ze stromu. Ono totiž, člověk ve dvaceti nahlíží na všechno trošku jinou optikou. Má odlišný přístup. Troufám si tvrdit, že jsem si vše užil ještě víc, než kdysi. Odhalil jsem si pro sebe některé pasáže, které jsem dříve nechápal, jako teď. Je to vlastně taková chuťovka pro gurmány, jednohubka, kterou buď slupnete nebo ne. Pokud ale ano a pochopíte ji, tak vám bude vrtat hlavou pěkně dlouho, s tím počítejte. 

Navíc, Chance je čistá duše. Co na tom, že rozumu moc nepobral. Nebudeme se nad něj přece povyšovat, ne? Vezměme si z knížky to dobré. Já to třeba tak mám, příběh mě neskutečně osvěžil. Jako dobré pivko před spaním. Tak si nechte chutnat a zase za týden. Opatrujte se, přátelé!

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Chance je zahradník, který desítky a desítky let žije jen v malém prostoru domu a jeho zahrady. O světě okolo nás neví téměř nic, zná ho jen z televizní obrazovky. Když jeho pán zemře, musí opustit bezpečnou zónu a poprvé od svých čtrnácti let vyjde mezi lidi. Automobily jsou úplně jiné, než přepychový Ford ze třicátých let, který Chance desítky let oprašoval. Není divu, že přehlédne limuzínu a stane se účastníkem dopravní nehody, jak se píše v protokolech...


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 23. června 2022

Recenze/review - PAGANIZER - Beyond the Macabre (2022)

PAGANIZER - Beyond the Macabre
CD 2022, Transcending Obscurity Records

Něco bylo od začátku špatně. V márnici zase chyběla další těla. Záhada, ze které mrazilo. Už se to děje nějakou dobu, ale zatím jsem tomu nepřikládal větší význam. Jsem zvyklý na ledacos, death metal poslouchám už totiž velmi dlouho. Přesto, ze zamčené místnosti by neměl nikdo zmizet. Bylo to jednoho mrazivého večera. Nejdřív klid a tichá tma. Pak se ozval řev. Křik nemrtvých. Vrátili se a v pařátech drželi novou desku švédských PAGANIZER.

O téhle smečce jsem toho napsal již tolik, že není třeba zabíhat do detailů. I nové album "Beyond The Macabre" je klasickým zásekem do dřevěné rakve ve stylu posledních let. Kapela si hraje to své, s ničím se moc nepáře. Typické melodie, syrový zvuk, parádní monumentální obal od Juanjo Castellano. Nad hřbitovem se vznáší typická mlha plná melancholie. Démoni by mohli vyprávět.


Vždycky bývá zajímavé první ohledání mrtvoly, první poslech desky. Sedím a sleduji pečlivě jednotlivé pasáže, užívám si je, vnímám je celým svým tělem. Pak jsou dvě možnosti. Buď jsem přenesen na onen svět, na stará pohřebiště, či nikoliv. PAGANIZER už asi nikdy nenahrají CD, které by zbouralo death metalový svět, ale co se týká schopnosti mě zaujmout, tak to stále umí velmi dobře. Songy se mi pomalu, ale jistě dostávají pod kůži. Novinka má potřebnou temnou a mrazivou náladu, známou nejvíce ze starých piteven. Smrt, ta stará děvka, chodí pořád kolem a podupává si do rytmu, stejně jako já. Dodnes nevím, kdo všechna ta těla ukradl, ale s tím, že si budu "Beyond The Macabre" pouštět i při dalších pitvách, jsem si absolutně jistý. Mám slabost pro krev, pomalu odtékající na zem. Pro prázdné vyhaslé pohledy kdysi živých těl. Žiju v temnotě už dlouhé roky, stejně jako poslouchám smrtící kov. A za mě, starého fanouška, jsou PAGANIZER stále v dobré formě. Ne, nepřinášejí vůbec nic nového, ale jsou takovou jistotou v záhrobí, na kterou je spolehnutí. Něco bylo od začátku špatně. Zpřeházené kosti, lebky povalující se na zemi. Mrazák je otevřený. Všude tančí přízraky. Z reproduktorů hraje "Beyond The Macabre" a já jsem spokojen. Dostal jsem to, co jsem chtěl. Temný, chladný, nahrubo nasekaný švédský death metal!


Asphyx says:

Something was wrong from the beginning. There were more bodies missing from the morgue. A mystery that gave me the shivers. It's been going on for a while, but I haven't given it much thought. I'm used to a lot of things, I've been listening to death metal for a long time. Still, nobody should disappear from a locked room. It was one freezing evening. It was quiet and dark at first. Then there was a scream. The screams of the undead. They came back, holding the new Swedish PAGANIZER record in their claws.

I've written so much about this band that there's no need to go into detail. Even the new album "Beyond The Macabre" is a classic hole in the wooden coffin in the style of recent years. The band plays its own thing, it doesn't fight with anything. Typical melodies, raw sound, awesome monumental cover by Juanjo Castellano. A typical fog of melancholy hovers over the cemetery. The demons could tell a story.


It's always interesting to see the corpse for the first time, to listen to the record for the first time. I sit and watch the individual passages carefully, enjoying them, feeling them with my whole body. Then there are two possibilities. Either I'm transported to the other world, to the old burial grounds, or I'm not. PAGANIZER will probably never record a CD that will demolish the death metal world, but as far as their ability to captivate me is concerned, they still do it very well. The songs are slowly but surely getting under my skin. The new stuff has the requisite dark and chilling mood, most familiar from the old hangmen. Death, the old bitch, is always walking around and stomping to the beat, just like me. To this day, I still don't know who stole all those bodies, but I'm absolutely sure I'll be playing "Beyond The Macabre" at future autopsies. I have a thing for blood slowly draining to the floor. For the blank, extinct stares of once-living bodies. I've been living in the dark for years, just as I listen to the death metal. And for me, an old fan, PAGANIZER are still in fine form. No, they don't bring anything new at all, but they are such a sure thing in the afterlife that you can count on. Something was wrong from the beginning. Bones scattered, skulls lying on the ground. The freezer's open. Ghosts dancing everywhere. "Beyond The Macabre" is playing over the speakers and I'm satisfied. I got what I wanted. Dark, cold, rough chopped Swedish death metal!


Track Listing -
1. Down The Path Of Decay
2. Left Behind To Rot
3. Meatpacker
4. Sleepwalker
5. Succumb To The Succubus
6. Raving Rhymes Of Rot
7. Beyond The Macabre
8. Menschenfresser
9. You Are What You Devour
10. Unpeaceful End (ft. Karl Willets of Bolt Thrower)

Line up -
Rogga Johansson - Vocals, Guitars
Kjetil Lynghaug - Lead Guitars
Martin Klasen - Bass
Matte Fiebig - Drums

Artwork by Juanjo Castellano (Wombbath, The Black Dahlia Murder)

středa 22. června 2022

Recenze/review - ENTRAILS - An Eternal Time Of Decay (2022)


ENTRAILS - An Eternal Time Of Decay
CD 2022, Hammerheart Records

for english please scroll down

Nenávidíme se a ničíme se. Milujeme se a uctíváme. Žijeme si své životy, hromadíme majetek a toužíme po moci. Hnijeme zaživa. A nakonec se všichni sejdeme ve staré márnici. Zbyde z nás jen hromada prachu, který nebude nikomu chybět. Nebo ne? Asi záleží na každém z nás. Jedno ale vím jistě. Existuje víra, která dává smysl. Death metal. Je naší součástí, koluje nám v žilách. Život a smrt. Světlo a temnota. Oheň a voda.

ENTRAILS vždy stáli ve tmě, připraveni bojovat za jedinou pravou víru. Jejich desky jsou právem dávno zapsány krvavým písmem do knihy mrtvých. Každé nové album je pro mě událostí, zážitkem, který mě pomalu a jistě připravuje na převoz přes řeku Styx. Jsem starý death metalový pes a novinku "An Eternal Time Of Decay" si už nějaký čas opravdu užívám. Je po okraj narvaná mrazivými melodiemi, dlouhými stíny a vztekem. Prach si a v prach se obrátíš!


Vrátil jsem se do hrobky s nápisem ENTRAILS a usedl na kamenný trůn. Kolem se válely lebky i rozdrcené kosti. V noci zde musely mít zombie i kapela pěkně divoký večírek. Jednou se kousek od našeho města dostala na hřbitov voda z řeky. Vyplavila hroby a všude kolem se vznášel neskutečný smrad. Pach smrti, zbytky tlejících těl, ve stylu GRAVE a DISMEMBER, se kterými toho mají stylově pánové mnoho společného. Přesně takové pocity mám i z nové nahrávky "An Eternal Time Of Decay". Ostré riffy, které vám ihned proříznou tepnu, devastující bicí, které vám vyrvou vnitřnosti z těla, masivní a surový zvuk (Boss HM-2 pedal rules!), tohle všechno jsou věci, které nemohou pravého fanouška nechat v klidu. Nová deska má drive i pověstnou sílu načerpanou ve starých kobkách. Švédi moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Zbytečně neinovují, přesto se pomalu posouvají dále. Samozřejmě, nejedná se o nic nového, ani převratného - a já říkám Zaplať Satan za to! Mám rád své jisté, líbí se mi, že je na skupinu spolehnutí. Pokud jako já, rádi a často trávíte svůj čas na opuštěných hřbitovech a posloucháte u toho prašivý smrtící kov, budete také spokojeni. Songy se kolem převalují jako mlha nad pohřebištěm. Pomalu mi pronikají do žil. Z močálů přicházejí první přízraky. Berou album do ruky a kývají souhlasně hlavou. Zde se hraje pro nás, pro nemrtvé, pro všechny, kteří hnijí zaživa, kteří se brzy promění v prach! Absolutní devastace švédských death metalových katakomb!


Asphyx says:

We hate ourselves and we destroy ourselves. We love and worship each other. We live our lives, accumulate wealth and lust for power. We rot alive. And in the end, we all meet in the old morgue. We'll be a pile of dust that no one will miss. Won't we? I guess it's up to each of us. But one thing I know for sure. There is a faith that makes sense. Death metal. It's a part of us, it runs through our veins. Life and death. Light and darkness. Fire and water.

ENTRAILS have always stood in the darkness, ready to fight for the one true faith. Their records have long since been written in bloody script in the book of the dead. Each new album is an occasion for me, an experience that slowly and surely prepares me to cross the River Styx. I'm an old death metal dog and I've been really enjoying the new album "An Eternal Time Of Decay" for some time now. It's stuffed to the brim with chilling melodies, long shadows and fury. You are dust and you will turn to dust!


I returned to the tomb with the ENTRAILS sign and sat on the stone throne. There were skulls and crushed bones lying around. The zombies and the band must have had a pretty wild party last night. One day, not far from our town, water from the river came into the cemetery. It washed away the graves and the stench was unbelievable. The smell of death, the remains of the bodies melting, in the style of GRAVE and DISMEMBER, with whom the gentlemen have a lot in common. That's exactly the feeling I get from the new record "An Eternal Time Of Decay". Sharp riffs that will immediately cut through your artery, devastating drums that will rip your guts out of your body, massive and raw sound (Boss HM-2 pedal rules!), these are all things that cannot leave a true fan in peace. The new album has drive and the proverbial power drawn from the old dungeons. The Swedes know very well what and how they want to play. They don't innovate unnecessarily, yet they are slowly moving on. Of course, this is nothing new or revolutionary - and I say "Pay Satan for that!" I like my certainties, I like the fact that the band can be relied upon. If, like me, you like and often spend your time in abandoned graveyards listening to dusty death metal, you'll be happy too. The songs roll around like mist over a graveyard. Slowly they get into my veins. From the swamps come the first ghosts. They take the album in their hands and nod their heads in agreement. This is where the music is played for us, for the undead, for all those who are rotting alive, who will soon turn to dust! The absolute devastation of the Swedish death metal catacombs!


about ENTRAILS on DEADLY STORM ZINE:


Rozhovor - ENTRAILS - Pravý švédský death metal!



TRACKLIST
01. An Eternal Time of Decay
02. Die to Death
03. Fear the End
04. The Dead
05. Slayed to a Pile of Flesh
06. Open Casket Feast
07. Dead by Evil
08. Inverted Graveyard
09. Autopsy
10. Reborn in Worms
11. Possessed

LINE-UP
Jimmy Lundqvist - Guitars
Pontus "Penki" Samuelsson - Bass, Vocals
Arvid Borg - Drums
Markus Svensson - Guitars



úterý 21. června 2022

Recenze/review - SADISTIC DRIVE - Perpetual Torture (2022)


SADISTIC DRIVE - Perpetual Torture
CD 2022, Headsplit Records / La Caverna Records

for english please scroll down

Říkali o něm, že je to milý chlap. Na každého se usmíval, byl vtipný a často se stal středem pozornosti. Jen ty oči, ty byly hodně divné. Rád se obklopoval krásnými ženami, ale žádná s ním nevydržela. Měl dvě tváře. Jednu pro společnost a druhou v soukromí. S chutí a často se díval se svoji matkou na násilné filmy, s rozkoší si užíval bolest jiných. Rozmlouvali spolu, v jejich malém domě, daleko za městem. Co na tom, že byla dávno mrtvá? 

Pro pochopení nové desky finských SADISTIC DRIVE je nutné se přenést do doby, kdy vznikaly zásadní hororové filmy a také death metal. Novinka je takovým výletem bez konce. Do starých dobrých časů, kdy se na nějakou tu špínu a hnis nehledělo. Pohodlně se usaďte a přidejte volume. Tohle je ryzí smrtící kov s krvavým výrazem!


"Perpetual Torture" je druhým dlouhohrajícím albem kapely (ještě má na svém kontě jednu demonahrávku, několik singlů a jednu kompilaci). O prvním jsem již psal (odkaz na recenzi dole pod článkem) a musím říct, že se k němu stále rád vracím. Novinka mě ale baví ještě víc. Je surovější, syrovější, drsnější. Jako bych byl na návštěvě na starých opuštěných jatkách, v chladné pitevně a nebo na místě, kde nějaký šílenec věznil svoje oběti. Do skladeb je doslova nasáklá zkažená krev. Pánové přesně pochopili, o čem je krutá, pravá a hnusná smrt. Songy jsou jako ostré hřeby, které vám někdo postupně zatlouká do hlavy. Vždycky budu rád podporovat podobné smečky, protože z jejich hudby cítím opravdovost a odhodlání. Prašivý zvuk, spousta temných zákoutí. Je to jako pohřeb do země za účasti kapel AUTOPSY, CARCASS, MORTICIAN, CARBONIZED, GALVANIZER, CADAVERIC INCUBATOR, GENERAL SURGERY. Někde daleko za městem stojí dům, ze kterého je cítit čisté zlo. SADISTIC DRIVE vás zvou dovnitř. Zvrácený večírek se bude odehrávat hned po půlnoci a podávat se budou jen ty nevybranější kousky smradlavého masa. Hrát bude samozřejmě "Perpetual Torture". A to pořádně nahlas. Na své si přijde každý příznivec obskurních a nechutných hostin. A také shnilého smrtícího kovu! Hororový death metalový přízrak!


Asphyx says:

They said he was a nice guy. He smiled at everyone, was funny and often became the centre of attention. It was just the eyes, they were very strange. He liked to surround himself with beautiful women, but none of them lasted with him. He had two faces. One for society and one in private. He watched violent movies with his mother with gusto and often took pleasure in the pain of others. They talked together, in their small house, far outside the city. Never mind that she was long dead.

In order to understand the new album from Finland's SADISTIC DRIVE, one must be transported back to a time when seminal horror films were being made, as well as death metal. The new album is such a trip without end. To the good old days, when some of the dirt and pus was not a consideration. Sit back and turn up the volume. This is pure death metal with a bloody face!


"Perpetual Torture" is the band's second full-length album (they still have one demo, several singles and one compilation). I have already written about the first one (link to the review below the article) and I must say that I still like to come back to it. But I enjoy the new one even more. It's rawer, rougher, harsher. It's like I'm visiting an old abandoned slaughterhouse, a cold autopsy room, or a place where a madman imprisoned his victims. The songs are literally soaked in corrupted blood. The gentlemen understand exactly what a cruel, true and ugly death is all about. The songs are like sharp nails that are gradually being hammered into your head. I will always be happy to support bands like this because I can feel the genuineness and determination in their music. Dusty sound, lots of dark corners. It's like a burial in the ground with bands like AUTOPSY, CARCASS, MORTICIAN, CARBONIZED, GALVANIZER, CADAVERIC INCUBATOR, GENERAL SURGERY. Somewhere far outside the city stands a house that reeks of pure evil. SADISTIC DRIVE invites you in. The sick party will take place just after midnight and only the choicest cuts of stinking meat will be served. Perpetual Torture will be playing, of course. And it's loud. There's something for everyone who likes obscure and disgusting feasts. And also rotten death metal! The horror of death metal!


about SADISTIC DRIVE on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Murderous Megalomania
02. Hooker Street Strangler
03. Prurient Stabbing Fantasies
04. Black Market Mortician
05. Sacraments Of Sadism
06. Human Vivisection
07. Suicide Self-Portrait
08. Fucked To Shreds
09. Formless Corpses

band:
Eelis - vocals
Jusa - guitar
Matti - guitar
Voltti - bass
Jesse - drums



pondělí 20. června 2022

Recenze/review - BERATOR - Elysian Inferno (2022)


BERATOR - Elysian Inferno
EP 2022, Dark Descent Records

for english please scroll down

Trvalo to možná až příliš dlouho. Nečekala to. Připravovala se dlouhé roky. Prostudovala spoustu okultních knih. Nenašla nikoho, kdo by jí pomohl. Musela sama. Koneckonců, na koho jiného se má člověk spolehnout, než sám na sebe. Poslouchala jenom temnou hudbu. Black a death metal. Třeba americké BERATOR. U nich měla vždy pocit, že jí rozumí, že ví, o čem je pravá smrt. Vytáhla žiletku, se všemi se rozloučila a odešla stejně tiše, jako se před pár lety narodila.

Hnis, špína, chlad a beznaděj. Absolutní nihilismus. Spousta zaschlé, zkažené krve. Krystalky, v nichž se jako ve zvráceném zrcadle odráží přízraky z hlubin. Prokletá duše, hudba, která zabíjí na potkání. Tenhle obřad moc lidí nepřežije. A pokud, tak už nikdy nebudou takoví, jako dřív. Tahle deska musela být nahrána hluboko pod zemí. 


Kapela je tvořena samými zkušenými muzikanty. Zmiňme třeba Richarda Olsena z PROFANATICY. BERATOR mají na svém kontě již jednu demonahrávku (R​.​A​.​I​.​D​.​S. - 2018). Vše stále odsýpá v rytmu třeba takových IMPIETY, MORBOSIDAD, BLACK WITCHERY, BLASPHEMY. Jedná se o hrubozrnný, surový a syrový smrtící kov, který smrdí sírou. Po téhle desce zůstává jen spálená země a tisíce vyděšených tváří. Tenká je hranice mezi naším a oním světem. BERATOR na ní balancují, jako na ostří nože. Tma, na malé kusy nasekaná tma. Skvělý, prašivý zvuk, ale hlavně spousta zajímavých momentů. Jakoby mi někdo při poslechu otiskl tvář do masky z rozžhaveného železa. Hnis, rozkládající se těla. Ne, žádné nebe nikdy neexistovalo. Jenom plameny, "Elysian Inferno" a nekonečné rouhání. Deska je divokou jízdou, násilným atakem, který se vám dostane do hlavy jako rezavé hřeby. Říká se, že sebevrazi byli vždy pochováváni za hřbitovní zeď. Troufám si tvrdit, že i po smrti poslouchají tuhle nahrávku a neskutečně si ji užívají. Má v sobě tlak, nakumulovaný vztek a nenávist. Nic pro slabé povahy, nic pro čisté duše. Temná energie ze zvrácených hlubin lidské mysli. Totální masakr, hniloba. Také cítíte pach rozkládajících se těl? Okultní atmosféra, nálady čerstvých hrobů. Slyšte ozvěny z pekla! Black death metalové inferno pro všechny prokleté!


Asphyx says:

It took perhaps too long. She wasn't expecting it. She's been preparing for years. She'd studied a lot of occult books. She couldn't find anyone to help her. She had to go it alone. After all, who else is a man to rely on but himself? All she listened to was dark music. Black and death metal. Like American BERATOR. They always made her feel that they understood her, that they knew what true death was all about. She pulled out a razor blade, said goodbye to everyone and left as quietly as she was born a few years ago.

Dirt, filth, coldness and hopelessness. Absolute nihilism. Lots of dried, rotten blood. Crystals that reflect the ghosts of the deep like a twisted mirror. Cursed souls, music that kills on sight. Not many people survive this ceremony. And if they do, they'll never be the same again. This record must have been recorded deep underground.

The band is made up of all experienced musicians. Let's mention Richard Olsen from PROFANATICA. BERATOR have already one demo record (R.A.I.D.S. - 2018). Everything is still going on in the rhythm of IMPIETY, MORBOSIDAD, BLACK WITCHERY, BLASPHEMY. This is coarse-grained, raw and raw death metal that smells of sulphur. All that's left of this record is scorched earth and thousands of terrified faces. The line between our world and the other world is thin. The BERATORs teeter on it like the edge of a knife. Darkness, darkness chopped into small pieces. Great, dusty sound, but mostly lots of interesting moments. It's like someone imprinted my face on a mask of red-hot iron. Pus, decomposing bodies. No, there never was a heaven. Just flames, the Elysian Inferno and endless blasphemy. The record is a wild ride, a violent attack that goes to your head like rusty spikes. They say suicides have always been buried behind a cemetery wall. I dare say that even in death they listen to this record and enjoy it immensely. It's got pressure and pent-up anger and hatred. Nothing for the weak of character, nothing for the pure of soul. Dark energy from the twisted depths of the human mind. Total carnage, rottenness. Do you also smell the stench of decomposing bodies? The occult atmosphere, the moods of fresh graves. Hear the echoes from hell! Black death metal inferno for all the damned!


TRACKLIST
1. Sultans of Incest
2. Onslaught to Absolution
3. Dead Rats
4. War Lust
5. Final Crucifixion
6. Swine Cult

LINE-UP
Richard Olsen - Vocals /Guitars
Tim Pearson - Vocals / Bass
Pat Clancy - Guitars / Vocals
Dave Clark - Drums



TWITTER