DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 25. března 2023

Recenze/review - GOD DISEASE - Apocalyptic Doom (2023)


GOD DISEASE - Apocalyptic Doom
CD 2023, Gruesome Records

for english please scroll down

Občas nevím, proč jsem smutný. Padne na mě splín, jako těžké mraky. Zpomalím svůj rytmus a rád spím. Někde mezi snem a bděním, někde v mlhavém oparu, se cítím nejlépe. Ukrývám se ve stínu, bojím se světla. Otevírám okno dokořán a sleduji hvězdy na obloze. Možná je to závislost, ale potřebuji dobrou hudbu. Smutnou, bolestivou, chladnou. Aby zmrazila krev v mých žilách, aby mě přenesla do jiné dimenze. V doom death metalu si hodně vybírám. Muzika mě musí zaujmout, proklít, zničit mě.

Na GOD DISEASE je spolehnutí. Pokaždé, když od nich vyjde něco nového, jsem ve střehu. Novinka "Apocalyptic Doom" mě ihned zaujala svými náladami, podmanivou atmosférou. Najednou jsem byl jako hibernující zvíře, které hledá úkryt, aby přečkalo zimu. Daleko od problémů dnešního světa, nejlépe s dobrou knihou, v těchto momentech vynikla novinka nejlépe. 


Nové album na mě má až meditativní účinek. Každý z nás by se měl občas zastavit a naslouchat svým myšlenkám. Finové vzali smutek, bolest, tmu, chlad a vše zamíchali v jeden účinný lektvar. Nesmíme zapomenout ani na melancholii, která je pro kapely z jejich země typická. Pokaždé, když "Apocalyptic Doom" poslouchám, létají mi hlavou vzpomínky. Typické doomové riffy ve stylu SWALLOW THE SUN, RUNEMAGICK, SOLOTHUS, TEMPLE OF VOID, SOLILOQUIUM, MY DYING BRIDE a dalších tmářů, mi dělají moc dobře na mé rozjitřené duši. Pro podobné nahrávky musím mít náladu, ale když se tak stane, znovu a znovu padám do hlubin. Songy jsou napsány velmi přesvědčivě, uvěřitelně, zajímavě. Nejdříve létají vzduchem, vznášejí se nad močálem zapomnění, aby se pak dostaly přímo do mé hlavy. Čím jsem starší, tím mám raději klid a samotu. Občas potřebuji vypnout, zklidnit se. Znáte to, někdy na člověka padne jako těžký mrak splín. Smutek bez příčiny. V těchto momentech utíkám do lesů a navštěvuji staré opuštěné chrámy. Poslouchám GOD DISEASE a uvědomuji si, jak jsem vzhledem k vesmíru malý a nicotný. Najednou jsem šíleně silný, doslova cítím, jak mi bije srdce do rytmu skladeb, jak je muzika mojí součástí. Má slova už dávno nestačí, raději vnímám a poslouchám. Chorobně smutný doom death metalový sen o temných duších!


Asphyx says:

Sometimes I don't know why I'm sad. A full moon falls on me, like heavy clouds. I slow my rhythm and I like to sleep. Somewhere between dreaming and waking, somewhere in the misty haze, I feel my best. I hide in the shadows, afraid of the light. I open the window wide and watch the stars in the sky. Maybe it's an addiction, but I need good music. Sad, painful, cold. To freeze the blood in my veins, to transport me to another dimension. In doom death metal, I choose a lot. The music must captivate me, curse me, destroy me.

GOD DISEASE can be relied on. Every time something new comes out from them, I'm on the alert. The new release "Apocalyptic Doom" immediately caught my attention with its moods, captivating atmosphere. Suddenly I was like a hibernating animal looking for shelter to survive the winter. Away from the problems of today's world, preferably with a good book, it was in these moments that the novelty stood out best.


The new album has an almost meditative effect on me. We should all stop and listen to our thoughts from time to time. The Finns have taken the sadness, the pain, the darkness, the cold and mixed it all into one potent potion. We must not forget the melancholy that is typical for bands from their country. Every time I listen to "Apocalyptic Doom", memories fly through my head. Typical doom riffs in the style of SWALLOW THE SUN, RUNEMAGICK, SOLOTHUS, TEMPLE OF VOID, SOLILOQUIUM, MY DYING BRIDE and other darkies, do a lot of good to my troubled soul. I must be in the mood for records like this, but when I do, I fall into the depths again and again. The songs are written in a very convincing, believable, interesting way. First, they fly through the air, floating over the swamp of oblivion, to then get right into my head. The older I get, the more I prefer peace and solitude. Sometimes I need to switch off, to calm down. You know, sometimes a full moon falls on you like a heavy cloud. Sadness without a cause. In those moments, I escape into the woods and visit old, abandoned temples. I listen to GOD DISEASE and realize how small and insignificant I am in relation to the universe. Suddenly I am insanely powerful, I can literally feel my heart beating to the rhythm of the songs, how the music is a part of me. My words are no longer enough, I prefer to feel and listen. A sickly sad doom death metal dream about dark souls!



Tracklist:
01. Ashes 
02. Built By Dead Hands 
03. Remembrance 
04. Leper By The Grace Of God 
05. Futile Effort To Breathe 
06. Serenity Abandoned

CURRENT LINE-UP
*Ilkka Laaksonen (vocals)
*Henry Randström (bass)
*Mika Elola (drums)

pátek 24. března 2023

Recenze/review - HYPERDONTIA - Deranged (2023)


HYPERDONTIA - Deranged
EP 2023, Me Saco un Ojo Records / Dark Descent Records

for english please scroll down

Další rána kladivem přímo do obličeje. Tvoje tvář se postupně mění v krvavou kaši. Zlámané kosti, nekonečná bolest. Tělo vláčené po zemi. Jakoby si ležel několik dní ve špinavé stoce a krysy se prokousaly tvým tělem. Přesně podle podobných indicií se pozná dobrá hudba. Musí řezat, pálit a bolet. Musí smrdět jako shnilé kusy rozsekaného těla. Dánsko turecká skupina HYPERDONTIA se již zapsala krvavým písmem do knihy Smrti svými předešlými nahrávkami.

A máme tu nové EP, které je přímým pokračováním věcí minulých. Stačilo několik okamžiků ve společnosti "Deranged" a ihned jsem se ocitl ve starých katakombách. Tohle je death metal pro pravé válečníky, pro všechny nemrtvé i zombie. Čtyři skladby ostré jako břitva se vám ihned zadřou do mozku. 


Stále se jedná o klasický masakr v márnici ve stylu třeba takových CANNIBAL CORPSE, MORBID ANGEL, DEAD CONGREGATION, UNDERGANG, PHRENELITH, CEREBRAL ROT, VASTUM, MORTIFERUM, FETID. Celkový morbidní dojem dotváří skvělý zvuk (Greg Wilkinson) a samozřejmě obal, který přesně znázorňuje mrtvolné nálady alba (Mark Riddick). Smrt je přítomná ve všech momentech, z riffů doslova odkapává zkažená krev. Songům nechybí drive a pradávná síla, načerpaná časem stráveným v nekonečné temnotě. HYPERDONTIA vám rozsekají obličej a vůbec k tomu kladivo nepotřebují. Stačí jim ostré riffy, drtivé bicí a zuřivý vokál. Album udělá dobře všem prokletým. Stačí se vydat na nejbližší hřbitov a vyhledat jejich hroby. Garantuji vám, že si budete, stejně jako já, podupávat nohou do rytmu a hledat kladivo. Nad touhle nahrávkou se vznáší prašivá atmosféra. Hejna krkavců krouží na nebi a čekají, až zemřete. Stačí několik dalších poslechů a roztrhají vaše tělo. Stanete se součástí věčnosti. Přejdete na druhou stranu, na onen svět a budete u toho poslouchat "Deranged". Mrzí mě vlastně jen jediné, chtěl byl více skladeb, dlouhohrající desku. Čtyři songy totiž vždy uplynou jako voda v řece Styx. Temné, hnisající death metalové ozvěny z Hádovy říše! Inferno!


Asphyx says:

Another hammer blow to the face. Your face is gradually turning into a bloody pulp. Broken bones, endless pain. Your body dragged along the ground. It's like you've been lying in a filthy sewer for days and rats have chewed through your body. That's exactly the kind of clues you get from good music. It must cut, burn and hurt. It must smell like rotten pieces of chopped-up flesh. Denmark's Turkish band HYPERDONTIA have already written their bloody name in the Book of Death with their previous recordings.

And here we have a new EP that is a direct continuation of things past. Just a few moments in the company of "Deranged" and I immediately found myself in the old catacombs. This is death metal for true warriors, for all undead and zombies. Four razor-sharp tracks that will immediately sink into your brain.


It is still a classic massacre in the morgue in the style of CANNIBAL CORPSE, MORBID ANGEL, DEAD CONGREGATION, UNDERGANG, PHRENELITH, CEREBRAL ROT, VASTUM, MORTIFERUM, FETID. The overall morbid impression is completed by a great sound (Greg Wilkinson) and of course the cover artwork, which accurately depicts the album's deadpan mood (Mark Riddick). Death is present in all moments, the riffs are literally dripping wicked blood. The songs don't lack drive and ancient power, drawn from time spent in endless darkness. HYPERDONTIA will slice your face and they don't need a hammer to do it. All they need are sharp riffs, crushing drums and ferocious vocals. The album will do good to all the damned. Just head to the nearest cemetery and search for their graves. I guarantee you'll be stomping your foot to the beat and looking for the hammer, just like me. There's a dusty atmosphere hovering over this record. Flocks of ravens circling in the sky, waiting for you to die. A few more listens and they'll tear your body apart. You become part of eternity. You'll cross over to the other side, to the other world, listening to "Deranged". My only regret is that I wanted more songs, a long-playing record. Four songs always pass like water in the river Styx. Dark, festering death metal echoes from the realm of Hades! Inferno!


Recenze/review - HYPERDONTIA - Hideous Entity (2021):

KNIŽNÍ TIPY - Genesis - Chris Carter (2023)


Genesis - Chris Carter
2023, BB art

Nejdřív jsem byl trošku naštvaný, protože přepravní služba nestihla přesný termín dodávky. Byl jsem už dva dny bez knihy a připadal jsem si jako nějaký závislák. Možná i sem, já ke svému životu čtení potřebuji. Je pro mě opravdu drogou, bez které se již neobejdu. Někdo chodí každý den do hospody, někdo musí vyjadřovat svoje názory v různých diskuzích, další si dává do hlavy nekonečné řady seriálů. Já si namáhám oči i mozek. Kriminální thrillery jsem začal číst v době, kdy jsem měl malé děti a nedovedl jsem se soustředit na nic jiného. Potřeboval jsem něco napínavého, když se batolily kolem, když jsem hlídal na hřišti. Měl jsem na kočárku vlastnoručně vyrobený držák a letní terásky byly mým revírem. Pokaždé jsem byl trošku naštvaný, když mě oslovila nějaká maminka a obdivovala naše dvojčata. Chtěl jsem si číst. Někdy v té době jsem se dostal i k Chrisovi Carterovi. Ihned mě zaujal, i když je fakt, že jeho příběhy jsou často hodně kruté i na mě.

Sérioví vrazi jsou dnes velmi populárním tématem. To, co píše tenhle autor, bych přirovnal k brutálnímu death metalu. Jeho popisy míst činu jsou tak sugestivní a naturální, že se slabším povahám zvedá žaludek. Přiznám se, i já, který byl na civilce v nemocnici, občas odvracím svůj zrak. Přesto je v knihách určitá přitažlivost, až si člověk někdy říká, jestli je normální. Jenže pak vidí nějaké zprávy v médiích a říká si, že to s ním není ještě tak hrozné. Tohle je aspoň smyšlený příběh, i když hodně uvěřitelný. Genesis mě chytl za pačesy několik minut po tom, co jsem si knížku vyzvedl. Nožem rozřízl obal, nadzvedl obočí nad cenou, která se neustále zvyšuje a usedl do křesla. Nejdřív jsem si chtěl jen tak přečíst obsah, pak se dojít svléknout, udělat něco k svačině, jenže mi nebylo přáno. Stačilo několik prvních stránek a ztratil jsem se v Los Angeles. Chodil jsme po ulicích s Robertem Hunterem a Garciou. A vrah byl zase o něco brutálnější než dřív. Krev teče proudem, obětí i jejich pozůstalých je mi velmi líto. 

Zase se mi stávalo, že jsem se lekal v ulicích. Tahle knížka je o lidském zlu, o temnotě. Přemýšlel jsem, jestli takoví lidé opravdu existují. Asi ano, protože spousta jedinců, které potkávám, je emocionálně plochých a když někdy slyším jejich názory, tak si představuji, že se vše znásobí a příběh není zase tolik nereálný. Někdo si dá pár piv a na povrch vyplave tolik hnusu a špíny, že se nestačím divit. Mezi lidmi je spousta zla, temných koutů ve zkažených myslích. Občas vyplavou na povrch. Vrah je ale tentokrát v knize velmi chytrý, krutý, čerpá sílu z bolesti. Jasně, že je vše přitažené za vlasy, často na hranici uvěřitelného, ale tady by měla u čtenáře nastoupit fantazie. Musíte přistoupit na autorovu hru. Udělal jsem to s chutí, rád a nadšeně. Protože má kniha dobrý rytmus, je napínavá, čte se vyloženě sama. Genesis jsem si užíval a bylo mi líto, když jsem dočetl. Seděl jsem jako vždycky a bylo mi líto, že vše skončilo. Chris Carter je mistr ve svém oboru. A opět to potvrdil. Je ve skvělé formě. 

Vidím před sebou ulice v Los Angeles, trávím svůj čas ve stínu. Sleduji, jak pánové vyšetřují, přemýšlím nad tím, jak se bude případ vyvíjet dál. Na pitevně mě obestře chlad, znovu si promítám děsivé obrázky z místa činu. V hlavě mi krouží nápady, jak bude příběh pokračovat, často se ale mýlím, Carter mě dokáže překvapit, někdy i šokovat. A to jsem za ty roky dost otrlý čtenář. Kriminální thrillery jsou možná literaturou, kterou někteří opovrhují, ale nenechte se mýlit. Nemám rád knihy o mezilidských vztazích (typicky čtyřicátníci, kteří řeší nekonečné má mě ráda, nemá mě rád), dobrých komedií jsem četl poslední roky opravdu málo a tak mi zbývá sci-fi a pak právě knihy o různých vraždách, případech a jejich řešení. Mám zkrátka rád napětí, tmu a knihy, které mě chytí a nepustí. Genesis patří mezi ně a za sebe můžu tuhle knihu opravdu doporučit.

Je to jízda od začátku do konce. Pro někoho jednohubka, kterou slupne za odpoledne a večer, pro jiného psychologický rozbor poškozené mysli. Opravdu jsem si u knížky odpočinul, i když v tomhle případě je to možná špatné slovo. Vzhledem k tématu jsem si bál, přemýšlel. Genesis mě pohltil a hrozně jsem si to užíval. Chodil jsem domů rychleji, abych si po splnění povinností běžného dne na chvilku sedl a oddal se nejlepšímu odpočinku, který poslední roky znám. Ano, čtení mám opravdu rád. Koneckonců, jinak bych se každý pátek nevracel s nějakým tím tipem. Třeba vás tahle knížka zaujme. Pokud máte rádi thrillery a třeba i brutální death metal, tak by myslím mohla. Je pátek a tentokrát splnila přepravní služba svůj slib. Čeká na mě v boxu další zásilka. Pokud chcete vědět jaká, stavte se zase v pátek. Třeba vás nějaký můj tip zaujme. Děkuji za pozornost a přeji vám krásný den. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Robert Hunter je povolán k nejděsivějšímu místu činu, jaké kdy navštívil. Ještě větší znepokojení se ho zmocní, když se při pitvě najde v těle oběti verš básně zanechaný vrahem.
Zanedlouho se najde další mrtvola. Metody a podpis vraha se liší, ale stupeň použitého násilí nasvědčuje tomu, že za oběma zločiny stojí stejný pachatel. Hunterovy obavy potvrdí nález druhé části básně. Tento objev však nejenže spojí dvě vraždy, ale je už jasné, že jde o dílo sériového vraha.
Robert Hunter i přes nedostatek forenzních důkazů musí dostihnout nejdisciplinovanějšího a nejsystematičtějšího zabijáka, na jakého kdy narazil; pachatele, který se kochá strachem oběti a pro něhož je smrt lekcí, již je třeba udělit.

Genesis je dvanáctým románem série o detektivech Robertu Hunterovi a Carlosi Garciovi.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 23. března 2023

Recenze/review - WHORE OF BETHLEHEM - Ritual of Homicide (2023)


WHORE OF BETHLEHEM - Ritual of Homicide
CD 2023, Comatose Music

for english please scoll down

Další tělo, přikované na kříži. Obrácené hlavou dolů. Strach v ulicích, pach smrti. Lidé se bojí chodit ven a za každým rohem vidí krvavé oči. Nálada je děsivá a nikdo neví, kde se bestie ukrývá. Trvá to několik let a nikdo tomu nemůže uvěřit. Pod krásnou tváří, pod nádherným úsměvem je zkažená duše. Satan má mnoho podob a zjevuje se znenadání. Jako třeba na nové desce amerických WHORE OF BETHLEHEM. Ti nám letos přinášejí třetí, dlouhohrající desku, která vám vypálí cejch na tělo.

Absolutně nihilistický death metal s příměsí zkaženého black metalu. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti. Pánové jdou rovnou na věc. Vyvrhnou vás zaživa, oddělí maso od kostí. Obřad probíhá v dávno opuštěném kostele. Oběť je připravena!


Základem je masivní, syrový zvuk, který smrdí sírou. Přidávána je nahrubo nasekaná tma. Fanoušci třeba takových DEICIDE, MORBID ANGEL, OATH OF DAMNATION, DEVANGELIC, PERDITION TEMPLE, IMPECATION, DIABOLIC, by měli zbystřit svoji pozornost. Svět podle WHORE OF BETHLEHEM je hodně temné a šílené místo k žití. Démoni sedí u stolu, podává se hnis a špína. Znovu se ocitám v nekonečných katakombách, vedoucích přímo do pekla. Klaníme se dávno padlým modlám, uctíváme násilí. Odvrácená strana světa je ještě horší, než realita.  Američané hrají reálně, upřímně a útočí bez varování. Můžete si být jisti, že dostanete hudbu, po které zůstává jenom spálená země. Nebude to trvat dlouho a nemrtví povstanou. Vrátí se, aby se pomstili. Za všechny hříchy, za všechny prokleté. Další tělo, přikované na kříži. Obrácené hlavou dolů. Strach v ulicích, pach smrti. Lidé se bojí chodit ven a za každým rohem vidí krvavé oči. Nálada je děsivá a nikdo neví, kde se bestie ukrývá. Zlo se otisklo do skladeb. Smrtící riffy, zabijácký vokál, zničující bicí. Pokud máte rádi muziku, která byla složena v samotném pekle, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete nahrávku, která žhne a pálí. Jako rozžhavené železo. "Ritual of Homicide" je albem, které vás navěky prokleje! Bestiální black death metalová ceremonie!


Asphyx says:

Another body, strapped to a cross. Upside down. Fear in the streets, the smell of death. People are afraid to go out and see bloody eyes around every corner. The mood is terrifying and no one knows where the beast is hiding. It's been going on for years and no one can believe it. Underneath the beautiful face, underneath the beautiful smile, there is a corrupt soul. Satan takes many forms and appears suddenly. Like on the new album of the American WHORE OF BETHLEHEM. This year they bring us their third, long-playing record that will burn a mark on your body.

Absolutely nihilistic death metal with an admixture of corrupt black metal. No compromises, no uselessness. Gentlemen go straight to the point. They'll eviscerate you alive, separate the flesh from the bones. The ceremony takes place in a long-abandoned church. The sacrifice is ready!


The foundation is a massive, raw sound that reeks of sulphur. Coarsely chopped darkness is added. Fans of such bands as DEICIDE, MORBID ANGEL, OATH OF DAMNATION, DEVANGELIC, PERDITION TEMPLE, IMPECATION, DIABOLIC should pay close attention. The world according to WHORE OF BETHLEHEM is a very dark and crazy place to live. Demons sit at the table, pus and filth is served. Once again I find myself in endless catacombs leading straight to hell. We worship long-fallen idols, we worship violence. The other side of the world is even worse than reality. The Americans play it real, honest and attack without warning. You can be sure to get music that leaves nothing but scorched earth. It won't be long before the undead rise. They'll be back for revenge. For all the sins, for all the damned. Another body, nailed to a cross. Upside down. Fear in the streets, the smell of death. People are afraid to go out and see bloody eyes around every corner. The mood is terrifying and no one knows where the beast is hiding. Evil has imprinted itself on the songs. Deadly riffs, killer vocals, devastating drums. If you like music that was composed in hell itself, don't hesitate a moment. You'll get a record that glows and burns. Like red-hot iron. "Ritual of Homicide" is an album that will damn you forever! A bestial black death metal ceremony!


tracklist:
1. Enlightenment Through Pain 04:39
2. Nails in Your Coffin 04:09
3. Ritual of Homicide 04:21
4. Vermin 03:37
5. Gateway 01:00
6. Sermon of the Malignant Spirit 04:47
7. Out of Body 04:18
8. Disembodied 03:49
9. Monolith of Cremation 03:50
10. Pseudochrist 03:15

Line-up:
James VanDenBerg - Vocals
Alan Berryman - Bass
Ryan Sylvie - Guitar
Phil King - Guitar
Sam Axelrad - Drums

středa 22. března 2023

Recenze/review - SÖNAMBULA - Estasis Interrumpida (2023)


SÖNAMBULA - Estasis Interrumpida
CD 2023, Xtreem Music

for english please scroll down

Vzduch těžký tak, že se nedá dýchat. Pach rozkládajících se těl. Mrtvoly naskládané na hromadu, vyhřezlé vnitřnosti. Smutek a strach. Najednou zazní první riff a já jsem opět ztracen v temnotě. Staré pohřebiště s dlouhou historií, exhumované hroby a hudba, která je skvělým soundtrackem k ohavnostem, které se zde dějí. Španělští SÖNAMBULA jsou přesně tím druhem kapely, které mám rád. Hrají totiž poctivý, syrový a surový smrtící kov, se spoustou shnilých a zajímavých pasáží. 

Již jsme se spolu jednou setkali (odkaz na recenzi alba "Secuela" z roku 2016 je dole pod článkem) a novinka "Estasis Interrumpida" na předchozí tvorbu plynule navazuje. Je morbidní ozvěnou ze starých pohřebišť. Je jako stoka pod vaším městem, plná špíny, vzteku a nenávisti. Smrdí chladem a absolutní tmou. 

 

"Estasis Interrumpida" je krvavým otiskem ve stylu kolegů AUTOPSY, ASPHYX, CELTIC FROST, NIHILIST, COFFINS, WINTER, ENTOMBED, TREBLINKA. Nahrávka se mi ihned dostala do žil a působila na mě jako nějaká pradávná choroba, která byla dlouhé roky uložena v podzemí. V břiše mě pálí, rozkládám se a hniju za živa. Španělé vás vezmou na výlet do studených katakomb. Kostnice je složena z těl prokletých. Pohřbeni kdysi zaživa, vrátili se a touží po pomstě. Se skvělým zvukem, masivním a řezajícím. S obalem, který skvěle znázorňuje to, co se na desce odehrává. Svět je zase jednou zahalen do absolutní tmy a já musím neustále přidávat hlasitost. SÖNAMBULA nejsou jen zkušení muzikanti, kteří perfektně rozumí svému zabijáckému řemeslu, ale přinášejí i něco navíc. Tlak, energii, jiskru a drive. Moje fantazie pracuje na plné obrátky, hudba tentokrát pronikla i do mých snů a stala se zlou noční můrou. Pohřben zaživa, ležím ve své dřevěné prašivé rakvi a do uší mi zní ostré riffy, dunivé bicí a mocný vokál. Novinka má velmi podmanivou atmosféru, kterou lze přirovnat k mlhavému oparu nad hřbitovem. Vzduch těžký tak, že se nedá dýchat. Pach rozkládajících se těl. Mrtvoly naskládané na hromadu, vyhřezlé vnitřnosti. Smutek a strach. Najednou zazní první riff a já jsem opět ztracen v temnotě. Vynikající záležitost pro všechny tmáře! Old school death doom metal, u kterého se rozpadnete v prach!


Asphyx says:

The air is so heavy you can't breathe. The smell of decomposing bodies. Corpses piled in a heap, disembowelled entrails. Sadness and fear. Suddenly the first riff hits and I'm lost in the darkness again. An old burial ground with a long history, exhumed graves and music that is a great soundtrack to the atrocities that happen here. Spain's SÖNAMBULA are exactly the kind of band I like. Because they play honest, raw death metal, with lots of rotten and interesting passages.

We have already met once before (link to the review of the 2016 album "Secuela" is below the article) and the new album "Estasis Interrumpida" is a smooth continuation of the previous work. It is a morbid echo from the old burial grounds. It's like a sewer under your city, full of filth, rage and hate. It reeks of cold and absolute darkness.


"Estasis Interrumpida" is a bloody imprint in the style of fellow AUTOPSY, ASPHYX, CELTIC FROST, NIHILIST, COFFINS, WINTER, ENTOMBED, TREBLINKA. The record immediately got into my veins and affected me like some ancient disease that had been stored underground for many years. My stomach burned, I decomposed and rotted for life. The Spaniards take you on a trip to the cold catacombs. The ossuary is composed of the bodies of the damned. Once buried alive, they've come back for revenge. With a great sound, massive and cutting. With a cover that perfectly represents what is happening on the record. The world is once again shrouded in absolute darkness, and I have to keep turning up the volume. SÖNAMBULA are not only skilled musicians who understand their killer craft perfectly, but they bring something extra. Pressure, energy, spark and drive. My imagination is working at full speed, the music this time penetrated my dreams and became a bad nightmare. Buried alive, I lie in my dusty wooden coffin, with sharp riffs, thunderous drums and powerful vocals ringing in my ears. The new song has a very captivating atmosphere that can be compared to a misty haze over a graveyard. The air is so heavy it's impossible to breathe. The smell of decomposing bodies. Corpses piled in a heap, disembowelled entrails. Sadness and fear. Suddenly the first riff hits and I'm lost in the darkness again. Excellent stuff for all darkies! Old school death doom metal that will make you crumble into dust!



Recenze/review - SÖNAMBULA - Secuela (2016):



Tracklist:
01. Última Superviviente
02. Respirando Muerte
03. Caos y Gloria
04. Oasis Lisérgico
05. Agua de Ruina
06. Cruz de la Desesperanza
07. Cuarentena
08. Fury 161
09. Pausa Solemne
10. Desolación
11. Estasis Interrumpida

Line-up:
Rapha Decline (guitar, vocals), Maider (drums), Manu Reyes (bass)

úterý 21. března 2023

Info - TRANSCENDING OBSCURITY FESTIVAL - Futurum Music Bar - in Prague, Czech Republic - May 5th-6th, 2023




We're absolutely thrilled to be able to put together a fest just for the Transcending Obscurity Records label bands and that too outside of our country of origin/operation which is far away in India. To do something of this sort for our bands is like a dream come true and we've done our best to put together a solid lineup of 16 bands from 12 countries that will perform over a period of two days - May 5th-6th, 2023 in Prague, Czech Republic.

This wouldn't however be the first time such a fest happened, because the first one technically took place way back in 2014 in Mumbai/Thane, India and only had Indian bands performing (you can see its flyer at the end of this press release). This in comparison is a huge step up, our first international fest, and it would of course be impossible without the support and cooperation of our label bands, who are travelling from far to make it to this one. On my part, I would be travelling all the way from India for this and would try to see that it goes well.

Here's the list of bands (in alphabetical order) that will be performing for this fest. More information on them can be found below.

71TONMAN (France) - Sludge/Doom Metal
CRAWL (Sweden) - Death Metal
CRYPTS OF DESPAIR (Lithuania) - Death Metal
CUTTERRED FLESH (Czech Republic) - Brutal Death Metal
DE PROFUNDIS (UK) - Death Metal
DEVENIAL VERDICT (Finland) - Atmospheric/Dissonant Death Metal
DISKORD (Norway) - Death Metal
DYSGNOSTIC (Denmark) - Dissonant Death Metal
GODLESS TRUTH (Czech Republic) - Technical Death Metal
MONUMENT OF MISANTHROPY (Austria/UK) - Death Metal
ORPHALIS (Germany) - Brutal/Technical Death Metal
SISYPHEAN (Lithuania) - Dissonant Black Metal
THE SCALAR PROCESS (France) - Technical Death Metal
VIANDE (France) - Dark Death Metal
VOMITHEIST (Switzerland) - Death Metal
VORGA (Germany) - Black Metal



------------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - MORPHETIK - Proclamation of War (2023)


MORPHETIK - Proclamation of War
CD 2023, Witches Brew

for english please scroll down

Zabouchnu dveře a jdu ven. Jsem raději na ulici, mezi svými, než zavřený doma. V realitě, než ve virtuálním světě plném pokřivených charakterů. Džínová bunda, přehrávač a spousta dobré muziky. Scházíme se za městem, na periférii, kde thrash metal vynikne nejlépe. Ťukneme si lahvovým pivem a přidáme hlasitost. Holky jsou krásný a svět patří nám. Takhle to vypadalo za mého mládí a může vypadat i dnes, pokud si pustíte novou desku švédských thrasherů MORPHETIK.

Je to opět jízda od začátku do konce a neubráním se vzpomínkám na konec osmdesátých let minulého století. Podobných retro smeček je dnes na každém rohu spousta, ale jen některým jejich práci věřím. MORPHETIK si dali pozor na zvuk (recorded by Franco Escalona (NIGHTRAGE; ALWAYS WAR), and mixed and mastered by Jocke Rydbjer (WOLFBRIGADE)) i stylový obal. Je na čase vyrazit na pařbu a kopnout pořádně do vrtule. 


Vždycky jsem měl rád malé, zaplivané kluby, kde má kapela blízko k fanouškům. Líbí se mi, když můžu skladbám věřit, když jsou zajímavé, když se mi zadřou hluboko do mozku. MORPHETIK mi nakopali zadek přesně takovým tím způsobem, který mám tolik rád, od podlahy. Fanoušci starých dobrých SODOM, KREATOR, PROTECTOR, SLAYER, TOXIC HOLOCAUST, MUNICIPAL WASTE, by měli být na pozoru. Hraje se zde hlavně pro ně. Švédi vás vezmou na průlet historií stylu zvaného thrash metal a učiní to velmi elegantně a uvěřitelně. Pro mě je hodně důležité, abych měl chuť si otevřít další pivo, skočit do mosh-pitu. Stačí jen opravit nášivky na džínových bundách a přidat si tam tuhle skupinu. Svět se dneska sice točí nejen v metalu úplně jinak, ale stále si myslím, že mají podobné kapely co říct. Záleží jen, jak skladby uchopí, jak nám je narvou do hlavy. "Proclamation of War" má v sobě potřebný drive i energii. Je sice zcela jasné, že pánové nepřicházejí s ničím novým, ani převratným, ale novinku mě zkrátka baví poslouchat. Koneckonců, jinak bych o ní ani nepsal a nezajímal se o ní. Pokud jste tedy pamětníci zlaté éry thrash metalu  nebo tenhle styl k smrti milujete, doporučuji podávat hodně nahlas. Zabouchnu dveře a jdu ven. Jsem raději na ulici, mezi svými, než zavřený doma. V realitě, než ve virtuálním světě plném pokřivených charakterů. Džínová bunda, přehrávač a spousta dobré muziky. Dnes si pouštíme MORPHETIK a tančíme na vlastních hrobech. Starý, prašivý thrash metal, který vás roztrhá na kusy! 


Asphyx says:

I'm gonna slam the door and get out. I'd rather be out on the street, among my own people, than locked in my house. In reality rather than in a virtual world full of warped characters. A denim jacket, a record player, and a lot of good music. We meet outside the city, on the outskirts, where thrash metal is at its best. We tap a bottle of beer and turn up the volume. The girls are beautiful and the world belongs to us. This is what it looked like in my youth and can look like today if you listen to the new album by Swedish thrashers MORPHETIK.

It's again a ride from start to finish and I can't help but think of the late 1980s. There are plenty of similar retro packs around every corner these days, but I only trust some of their work. MORPHETIK took care with the sound (recorded by Franco Escalona (NIGHTRAGE; ALWAYS WAR), and mixed and mastered by Jocke Rydbjer (WOLFBRIGADE)) and the stylish cover art. It's time to get out there and kick it up a notch.


I've always liked small, seedy clubs where the band is close to the fans. I like it when I can trust the songs, when they're interesting, when they sink deep into my brain. MORPHETIK kicked my ass in exactly the way I like so much, from the floor. Fans of good old SODOM, KREATOR, PROTECTOR, SLAYER, TOXIC HOLOCAUST, MUNICIPAL WASTE, should beware. They are the ones playing here. The Swedes take you on a journey through the history of the style called thrash metal and do it in a very elegant and believable way. For me, it's very important to have the desire to open another beer, to jump into a mosh pit. Just fix the patches on my jean jackets and add this band in. The world may be a very different place these days, not just in metal, but I still think bands like this have something to say. It's just a matter of how they grab the songs, how they put them in our heads. "Proclamation of War" has the necessary drive and energy. While it's quite clear that the gentlemen aren't coming up with anything new or ground-breaking, I simply enjoy listening to the novelty. After all, otherwise, I wouldn't even write about it or care about it. So, if you are a veteran of the golden era of thrash metal or love this style to death, I recommend you serve it very loudly. I'm gonna slam the door and get out. I'd rather be out on the street, among my own people, than locked in my house. In reality rather than in a virtual world full of warped characters. A denim jacket, a record player, and a lot of good music. Today we're playing MORPHETIK and dancing on our own graves. Old, dusty thrash metal that will tear you apart!


Recenze/review - MORPHETIK - Omens of War (2020):


tracklist:
1. March Of The Fallen
2. Death Incarnate
3. World Wide War
4. Domination
5. Death From Above
6. Endless Pain
7. Resist To Exist
8. Acolytes Of Destruction
9. Fatal Incursion
10. Nuclear Homicide

pondělí 20. března 2023

Recenze/review - PHANTOM FIRE - Eminente Lucifer Libertad (2023)


PHANTOM FIRE - Eminente Lucifer Libertad
CD 2023, Edged Circle

for english please scroll down

Některá místa v sobě mají krvavý otisk. Zrovna zde, daleko na severu, cítím bolest a slyším nářek obětí. Kolem jsou hluboké temné lesy a moje duše se ztrácí ve vzpomínkách. Na starý metal, který byl hrán od srdce. Zrovna poslouchám norské speed black metalisty PHANTOM FIRE a nasávám pach krve. Vracím se po časové ose zpět, někam na přelom osmdesátých a devadesátých let minulého století. Oheň zase hoří jasným plamenem a Smrt tančí se Satanem. 

Já vím, v dnešní době je kolem spousta různých retro kapel, které neumějí moc hrát. Jejich muzika je plná póz a hudbu jim vůbec nevěřím. PHANTOM FIRE jsou ale jiní, odlišní. Svoje skladby sice stavějí na známých pevných black speed metalových základech, ale často jdou ještě dále do historie. Ano, heavy metal, počátek všeho. Riffy ohlodané na kost, surový, "nepříjemný" vokál. Zbývá už jenom vykopat další hrob a exhumovat mrtvolu. 


Dejte mi někdo pivo a přidejte hlasitost. Jsem starej pes, co poslouchá metal přes třicet let. Hlavu už zvedám jen v případě, když mě muzika opravdu zaujme. Líbí se mi, že jsou skladby ohlodány na kost. Mají zajímavé motivy, spoustu momentů, u kterých si podupávám nohou a s chutí tančím na vlastním hrobě. Máte rádi smečky jako CONDOR, TOXIC DEATH, DEATHHAMMER, EVOKE? Případně pradávné black metalové skupiny a samozřejmě MOTOROHEAD a VENOM, kteří jsou do tvorby těchto maniaků také otištěni? Jděte do toho! Nakonec je vlastně úplně jedno, z jakých kapel PHANTOM FIRE čerpají. Pro mě je stejně nejdůležitější, že v sobě mají songy drive a sílu. Prastarou temnou energii. Potkávám stíny nemrtvých, toulám se podsvětím a poslouchám už jenom hudbu, co mám rád. K albu "Eminente Lucifer Libertad" jsem se rád a často vracel. Přikovalo mě na zeď. Stejně jednou nakonec všichni skončíme v pekle. Abych pravdu řekl, tak už se těším. Pokud tam totiž budou hrát skupiny, jako jsou PHANTOM FIRE, bude to pořádný masakr a oslava. Tahle nahrávka je určena pro všechny maniaky, kteří pamatují nebo uctívají zlatou éru metalu, kdy se na nějakou tu špínu nekoukalo. Žádné pózy, žádné zbytečnosti. Jenom poctivá zabijácká práce, která smrdí sírou. Už jsem vám jednou říkal, dejte mi další pivo. Musím se napít a zavřít za sebou víko od rakve. Satan se usmívá! Black speed heavy metalová jízda přímo do pekla!


Asphyx says:

Some places have a bloody imprint in them. Right here, far to the north, I feel the pain and hear the cries of the victims. There are deep dark forests all around and my soul is lost in memories. Of old metal that was played from the heart. I'm listening to Norwegian speed black metallers PHANTOM FIRE and I'm breathing in the smell of blood. I'm going back along the timeline, somewhere to the turn of the eighties and nineties of the last century. The fire burns bright again and Death dances with Satan.

I know, there are a lot of different retro bands around these days that don't know how to play much. Their music is full of posturing and I don't trust their music at all. But PHANTOM FIRE are different, distinct. Although they build their songs on the known solid black speed metal foundations, they often go even further back in history. Yes, heavy metal, the beginning of everything. Riffs gnawed to the bone, raw, "unpleasant" vocals. All that's left is to dig another grave and exhume the corpse.


Somebody get me a beer and turn up the volume. I'm an old dog who's been listening to metal for over 30 years. I only raise my head anymore if I'm really into the music. I like the fact that the songs are chewed to the bone. They have interesting themes, lots of moments that make me tap my foot and dance on my own grave with gusto. Do you like bands like CONDOR, TOXIC DEATH, DEATHHAMMER, EVOKE? Possibly ancient black metal bands and of course MOTOROHEAD and VENOM, who are also imprinted in the work of these maniacs? Go for it! In the end, it doesn't really matter what bands PHANTOM FIRE draws from. For me, the most important thing anyway is that the songs have drive and power in them. Ancient dark energy. I meet the shadows of the undead, I wander the underworld and I only listen to music I like anymore. I've come back to the album "Eminente Lucifer Libertad" a lot. It's been my wall. We're all gonna end up in hell one day anyway. To be honest, I'm looking forward to it. Because if bands like PHANTOM FIRE are playing there, it's going to be one hell of a massacre and celebration. This record is for all the maniacs who remember or worship the golden era of metal, when some of that filth wasn't looked down upon. No posing, no uselessness. Just honest killer work that reeks of brimstone. I told you once before, give me another beer. I need to drink and close the lid of the coffin behind me. Satan is smiling! Black speed heavy metal ride straight to hell!



tracklist:
1. Bloodshed
2. Eminente
3. Derive From Ash
4. Ritual
5. Satanic Messenger
6. Lucifer
7. De Taptes Dans
8. Black Night
9. Mara
10. Libertad
11. Pentagram

band: 
Kjartan - Guitars
Eld - Vocals, Bass

neděle 19. března 2023

Recenze/review - WRETCHED FATE - Carnal Heresy (2023)


WRETCHED FATE - Carnal Heresy
CD 2023, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Hromada zmrzlých mrtvol. Vyděšené tváře, zaschlá krev. Bodné rány byly vedeny s velkou silou a nenávistí. Stopy, po kterých jsem se vydal, páchly smrtí. Čeká někde mezi stíny. Mám předtuchu, pravděpodobně budu další obětí. Záblesk nože, vztek v očích. Jako pokaždé, když slyším dobrou morbidní hudbu, přecházím na druhou stranu. Do země stínů a pravého, reálného death metalu. Mými průvodci jsou tentokrát švédští WRETCHED FATE.

Jedná se o druhé dlouhohrající album kapely, která přesně ví, co a jak chce hrát. Surový, masakrující smrtící kov, zahraný s temnou jiskrou a zákeřnou energií. Skladby jsou opět napsány s jediným úmyslem. Rozsekat vás na malé kousky. Nutno rovnou napsat, že se to pánům opravdu povedlo. 


Základem jsou promyšlené kompozice, ve stylu MORBID ANGEL, MONSTROSITY, CANNIBAL CORPSE, SINISTER. Přidána je atmosféra absolutního zmaru a beznaděje. Budete zničeni, roztrháni, budete neustále přidávat hlasitost. WRETCHED FATE totiž hrají velmi uvěřitelně, od srdce. Opravdu si připadám, jako bych právě vstoupil do domu, ve kterém se stalo něco hodně ošklivého. Takový hodný otec od rodiny, příkladný soused. Tak o něm mluví sousedé. Jenže znáte to, do hlavy nikomu nevidíte. Temné myšlenky, zde znázorněné hudbou, vás přenesou do děsivé noční můry. Krvavé šmouhy, bolest otištěná do zdí. Skladby jsou zde napsány zajímavě, velmi dobře se poslouchají. Posluchač ocení i dobrý, devastující zvuk, s chutí se podívá na obal. "Carnal Heresy" je jako šílený horor, který se změní v krutou realitu. V případě těchto maniaků to platí a mohu to podepsat vlastní krví. Hromada zmrzlých mrtvol. Vyděšené tváře, zaschlá krev. Bodné rány byly vedeny s velkou silou a nenávistí. Stopy, po kterých jsem se vydal, páchly smrtí. Čeká někde mezi stíny. Mám předtuchu, pravděpodobně budu další obětí. Záblesk nože, vztek v očích. troufám si tvrdit, že tohle album se velmi povedlo. A to po všech stránkách. Krvavý, morbidní death metalový rituál!


Asphyx says:

A pile of frozen corpses. Scared faces, dried blood. The stab wounds were delivered with great force and hatred. The trail I followed reeked of death. Waiting somewhere among the shadows. I have a hunch I'm probably going to be the next victim. The flash of the knife, the rage in my eyes. Like every time I hear good morbid music, I cross over to the other side. To the land of shadows and real, true death metal. My guides this time are Sweden's WRETCHED FATE.

This is the second full-length album of a band that knows exactly what and how they want to play. Raw, butchering death metal, played with a dark spark and vicious energy. The songs are once again written with a single purpose in mind. To chop you up into little pieces. It must be said that the gentlemen have really succeeded.


The basis are thoughtful compositions, in the style of MORBID ANGEL, MONSTROSITY, CANNIBAL CORPSE, SINISTER. Added is an atmosphere of absolute despair and hopelessness. You will be destroyed, torn apart, you will constantly turn up the volume. WRETCHED FATE play very believable, from the heart. I really feel like I've just entered a house where something very bad has happened. Such a good father from a family, a model neighbor. That's what the neighbors say about him. But you know, you can't see inside anyone's head. Dark thoughts, here represented by music, take you into a terrifying nightmare. Bloodstains, pain imprinted on the walls. The songs here are interestingly written, very easy to listen to. The listener will also appreciate the good, devastating sound, will look at the cover with relish. "Carnal Heresy" is like a crazy horror movie that turns into a cruel reality. This is true in the case of these maniacs and I can sign it with my own blood. A pile of frozen corpses. Scared faces, dried blood. The stab wounds were delivered with great force and hatred. The trail I followed reeked of death. Waiting somewhere among the shadows. I have a hunch I'm probably going to be the next victim. The flash of the knife, the rage in my eyes. I dare say this album has been very successful. In every way. A bloody, morbid death metal ritual!


Tracklist:
01. Mind Desecrator
02. Momentary Suicide
03. Utterance From The Inhuman Tongue
04. Cry From Beyond
05. Umbilical Suffocation
06. Harlots For Suffering
07. Upon The Weak
08. Morbid Testament
09. Spineless Horror

Wretched Fate is:
Mats Andersson - Guitars, Backing Vocals
Adrian Selmani - Lead Vocals
Samuel Karlstrand - Drums
Robin Magnusson - Bass
Fredrik Wikberg - Guitars

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý devadesátý šestý - Jablonecké toulky viděné přes sklenice půllitrů


Příběh tří stý devadesátý šestý - Jablonecké toulky viděné přes sklenice půllitrů

Jizerky jsme si zamilovali. Asi jako každá dvojice jsme chtěli být hlavně sami a spolu. Chalupa měla tu výhodu, že tam byl klid. Na povídání, na muchlování, na spoustu výletů a toulek. Našel jsem na chalupě deníky po dědovi, co si psával jako malý skautík a řekli jsme si, že podle něj budeme chodit. Na rozhledny, do hospůdek a přírodních zajímavostí. Byla ještě zima, kolem hromady sněhu a tak jsme spoustu cílů dosáhli na běžkách. Moje milá se na nich ihned naučila a třeba u sjezdů byla odvážnější, než já. Dělával jsem si z ní srandu, že je jak malé dítě, které nemá ještě pud sebezáchovy a ona vždy odpověděla, pojeď srabe. Lidé nám hodně často mávali, protože moc mladých tenkrát tenhle sport neprovozovalo. Byl to krásný čas bez turistů. Jakmile bylo nějaké prodloužené volno, už jsme seděli ve vlaku s mapou a říkali si, kam vyrazíme.

Byli jsme hodně utahaní. Několik dní na hřebenech člověka vyčerpá. Jak dva horalové jsme se těšili na vytopenou chalupu. Pokud nám tedy nevyhasla kamna. Chtělo to alespoň jeden den volna, abychom trošku nechali odpočinout nohám i celému tělu. Ono taky, jsme původně z malých měst a chyběli nám lidé, ten cvrkot ulice. Sešli jsme z kopců dolů do Jablonce a usadili se v hospodě na náměstí. Na horním, abych to definoval přesněji. Já velké pivo, ona vždy malé, protože je za dámu. Kecáme o škole, o tom, co budeme dělat dál, co nás čeká a nemine. Vedle ke stolu si přisedne také jedna dvojice. Kluk má triko Slayer, tak na sebe tak nějak automaticky pokyneme. Jsem tě někde viděl, řekne mi na záchodech. Co prosím? Ale nic, sorry, nechci tě rušit na hajzlu, ale jen, že jsme se už někde potkali. V Liberci? V Boleslavi? Chvíli kecáme o klubech a kapelách. A protože jsou oba sympatičtí, přisednou si. Taková podobná dvojka jako my. Ženský do nepohody a co si budem, muzika tenkrát hlavně spojovala. 

Když se vyčerpá první vlna témat o muzice, dojde na knihy. Moje milá prokroutí oči, protože mě zná a naše dýchánky s kámošema na koleji bývaly vždy nekonečné a někdy pro holky asi nudné. Tak si přesedneme, děvčata si probírají svoje a my se necháme unést fantazií. Předháníme se, co kdo četl a když toho druhého nachytáme, tak máme tak trošku radost, že jsme už dál, že víme a on ne. Ale je to v dobrém, spíš si dáváme tipy. Někdy se neshodneme, stejně jako předtím na Metallice a dalších, které jsem už tak trošku opustil. My jsme byli přímo u toho, začínali jsme na stejných smečkách a nebudu vám lhát, radovali jsme se, že ty šedivý osmdesátky a začátek devadesátejch skončily. Ta komunistická lůza, vláda tupého davu, brrr, když si na to jen vzpomenu. Metal byl pro nás únikem ze všech těch sraček, který nám hustily do hlavy, ale také připomínkou. Už jsme chtěli jít dál. A tak to nebyl jenom metal a punk, co jsme poslouchali. Třeba dneska prý hrají v malým klubu v Jablonci nějaký pražský alternativní kapely. Nechcete jít s námi? No, abych pravdu řekl, mě se moc nechce, taky nám vyhasnou kamna. Ale moje žena chtěla. Nedivil jsem se jí. Už jsme začali na té chalupě trošku plesnivět.

Nakonec jsem přikývl, že jako na chvilku bychom snad mohli. Tak se pije dál a díváme se na Jablonec přes sklenice půllitrů. Vezmou nás do oblíbené hospůdky, která se nachází poblíž klubu. Tedy, on to byl spíš takový sklep, kde se scházeli místní alternativci. Moc tam nezapadneme. Na gaučích posedávají lidé v rolácích a můj vytahaný svetr a křivák moc parády nenadělá. Všichni jsou taky takoví vážní, rozmlouvají rozvláčně a občas hledí do dálky. Já se vždycky řehtám jak hovado a budím tím mezi umělci rozruch. Taky si dělám ze všeho srandu, protože mám radost, že jsme zase někde na pivu a kultuře. Nějaká kostnatá paní, co jí je snad vidět páteř zepředu, na mě přísně zasyčí. Co to zase je? Řeknu a žena moje mě drží za ruku. Ocitli jsme se v podhoubí, které má asi velkou vážnost, kapely umí hrát a všichni jsou napnutí a v očekávání. Působil jsem zase jednou jako slon v porcelánu. Nehodil jsem se tam, stejně jako do galerií, ve kterých visí obrazy, kterým nikdo nerozumí, ale všichni o nich vášnivě diskutují. Barbaři, pronesla další dáma. Měla kostýmek a v rukou cigáro ve špičce. Usedl jsem pod běžky na stěně, které tenkrát byly snad v každým baru a hospodě. Ufff.

Musím tedy říct, že ten večer si pamatuji dvě kapely. Abraxas a Bluesberry. A obě byly výborné. Také jsem to dával najevo výkřiky údivu, chtěl jsem, aby pánové věděli, že se mi jejich vystoupení líbí. Ale byl jsem požádán, abych se zdržel hlasitých projevů. Což mělo za následek to, že jsem se přeci jen trošku urazil. Jak píšu, skupiny výborný, ale lidi divný a tak nějak povrchní. Ale třeba jsem to jen blbě celé pochopil. Nebylo koho se zeptat, dvojice, která nás provázela, nejdřív zmizela do jednoho temného koutu, kde se oddala přízemním hrátkám (což tedy kupodivu nikomu nevadilo) a pak zmizela. Zůstali jsme s mojí holkou na tohle těžké umění sami. Vše skončilo a mysleli jsme si, že se bude popíjet. Že dáme pár pivek a zmizíme do zimy. Jenže se všichni sebrali a šli pryč. A i když nás nevyhodili, tak bylo vidět, jak čekají, až vypadneme. Řeknu, dobrá, mizíme. Jdu ještě za muzikanty a poděkuji. Joj, skromní to a milí pánové. Uklonil jsem se. Musel jsem. Hudba je jen jedna. Popadnu ženu pod rukou a dělám, že kouřím špičku. Vedu děsně učený řeči a smějeme se na všech náměstích. 

Co nějaký nonstop? Nad autobusákem u schodů jeden býval, snad nezkrachoval. To ne, ale je z něj punkáčský bar. Pijeme v rohu a sledujeme, tak se všichni přítomní mění v mázlé stíny. V klubu je také spousta různých zákoutí a v některých mám pocit, že v nich jedou drogy. Ale to bylo snad všude. My sedíme pod reprákama, chvílemi usínáme, chodíme si pro pivo a vůbec se nám nechce domů. Ale musíme, už je kolem čtvrté ranní a máme před sebou ještě čtyři kilometry. Kloužeme do kopce, jdeme různými zkratkami, na kterých se ale zase brodíme v hlubokém sněhu. Má to spoustu nevýhod, ale i jednu výhodu. Vystřízlivíme. Jednou padnu hubou do sněhu, když se snažím vyčůrat, ale podjedou mi nohy a zapotácím se. Žena se mi směje, až padne do sněhu také. Pořád totiž držím v ruce hrdinně svoje malé já. Mám odřený obličej, zadek mě studí, protože se mi vyhrnuly džíny, ale o svoji chloubu se postarám. Rozesměju se taky. Jsme nad Jabloncem a koukáme do kraje. Tolik krásy, tolik radosti. Jsou to přesně ty chvíle, které si člověk pak pamatuje a s láskou na ně vzpomíná.

V chalupě je děsná morna. Kamna samozřejmě vyhaslý a vítr v korunách dává na vědomí, že nebude hezký den. Zatopím a schoulíme se do peřiny. Navlečeni v pyžamech a v teplých ponožkách drkotáme zuby, do té doby, dokud si nenadejcháme pod peřinu tak, že je nám alespoň trošku příjemně. Co bys řekla na to...usneme za půl hodiny jako když nás do vody hodí. Zdá se mi o alternativních kapelách. A jak mě vyhazují z různých klubů po republice, protože tomu nerozumím a nechovám se vznešeně. Probudí mě traktor, který protahuje cestu. Padá, pořád padá sníh a máme velké štěstí, že jsme vyrazili včera, dnes bychom se sem asi ani nedostali. Čeká nás ještě pár dní, ale ty už věnujeme zase jen toulkám po lesích, stráních a loukách. Sněhu je hrozně moc, snad naposledy takhle sněžilo, když jsem byl malý. Ale také se mi to mohlo jen zdát a závěje mi připadaly větší. Každopádně, pokaždé, když usedneme do nějaké horské chaty, já a nebo moje holka předvádíme, jak se kouří ze špičky, děláme si srandu a tak nějak jsme hrozně rádi, že jsme spolu. Je to úžasné, mít spřízněnou duší. Smát se stejným věcem. Jabloneckých toulek viděných přes půllitry bylo sice víc, možná o některých ještě napíšu, ale tahle, s alternativním uměním, byla nejlepší. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 18. března 2023

Info - Blaze Bayley(UK), support Absolva(UK) - Šeříkovka Plzeň - 1. 4. 2023


Info - Blaze Bayley(UK), support Absolva(UK) - Šeříkovka Plzeň - 1. 4. 2023

Detail akce
Datum konání: 01.04. 2023
Místo konání: Šeříkovka

Vstupenky
Cena v předprodeji: 410,-
Cena na místě: 500,-



------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine