Recenze/review - SOLSTICE - Casting The Die (2021)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 10. května 2021

Recenze/review - ALTARAGE - Succumb (2021)


ALTARAGE - Succumb
CD 2021, Season of Mist Underground Activists

for english please scroll down

Současný svět mi přijde pokřivený, zlý a ošklivý. Možná je to tím, že jsem žil dlouhé roky v temnotě a šílenství. Několikrát jsem překročil hranice našeho světa a ocitl se v jiné dimenzi. Říká se, že když poznáš jednou peklo, tak už nechceš jinak. Alespoň v hudbě to tak platí odnepaměti. ALTARAGE jsou death metalová skupina ze Španělska, jejíž osud sleduji dlouhodobě. Jedná se přesně o ten typ avantgardního smrtícího kovu, který je dnes poměrně často vyhledáván.

Osobně musím mít na podobnou muziku náladu. Riffy jsou totiž značně nepřehledné, zvuk nepropustný, skladby jako celek neuchopitelné. Pokud se snažíte najít řád a pořádek, tak jste zde rozhodně špatně. Tady se totiž hraje pro posluchače, kteří mají rádi disharmonie, šílenství a tmu. 


Hluk, shnilé kusy masa, závoj z pavučin. Podobný přístup, jako mají kapely typu PORTAL, IMPETUOUS RITUAL, ABYSSAL, MITOCHONDRION, ULCERATE, DEATHSPELL OMEGA. "Succumb" je opět jako neotesaný, hrubý monolit, který vás vtáhne do sebe, rozseká na malé kousky a spálí na popel. Shnije vám v rukou a vy budete sedět a nechápat, co se to vlastně děje. Deska je samozřejmě skvělá, ale také nesrozumitelná, ošklivá. Nenechá vám vůbec nic zadarmo. Některé pasáže opravdu bolí, žhnou uvnitř. Musíte mít ale sílu a chuť jednotlivé motivy rozplést. Není to jednoduché, mnohého to také odradí. Jedná se o hnus a špínu, peklo, které nelze uchopit. Jiná dimenze? Možná, ale třeba jsou to jen poskládané ruchy a hlomoz, které vznikly v záhrobí. Kdo ví? Asi jen kapela. Pánové jsou samozřejmě skvělými muzikanty, kteří se snaží objevovat nová temná zákoutí. Někdy se tak stane, občas mi ale připadá, že tápou. Celkově se mi zdá tento styl tak trošku vyčerpaný, ale to bude asi jenom můj názor. Je vlastně úplně jedno, co si myslím, současný svět dávno není pro mě. Existuje jen tma, nenávist a ALTARAGE. Alespoň tak mi to při poslechu  připadá. Esence nihilismu vypálená přímo do mozku!


Asphyx says:

Today's world strikes me as crooked, evil, and ugly. Maybe it's because I lived for many years in darkness and madness. I crossed the borders of our world several times and found myself in another dimension. It is said that once you know hell, you don't want anything else. At least in music, this has been true since time immemorial. ALTARAGE are a death metal band from Spain, whose fate I have been following for a long time. This is exactly the type of avant-garde deadly metal that is quite often sought after today.

Personally, I have to be in the mood for similar music. The riffs are very confusing, the sound impermeable, the songs as a whole incomprehensible. If you are trying to find order and order, you are definitely wrong here. This is where it is played for listeners who like disharmony, madness and darkness.


Noise, rotten pieces of meat, veil of cobwebs. Similar approach as bands like PORTAL, IMPETUOUS RITUAL, ABYSSAL, MITOCHONDRION, ULCERATE, DEATHSPELL OMEGA. "Succumb" is again like a rough, rough monolith that will draw you in, cut it into small pieces and burn it to ashes. It is rotting in your hands and you will be sitting and not understanding what is really going on. The record is of course great, but also incomprehensible, ugly. It won't leave you anything for free. Some passages really hurt, glow inside. But you must have the strength and desire to unravel the individual motifs. It's not easy, it also discourages many. It is disgust and dirt, hell that cannot be grasped. Another dimension? Maybe, but maybe it's just the folded noises and thunder that arose in the grave. Who knows? Probably just a band. Gentlemen are, of course, great musicians trying to discover new dark corners. Sometimes it happens, but sometimes it seems to me that they are groping. Overall, I find this style a bit exhausted, but it will probably only be my opinion. It doesn't really matter what I think, today's world isn't long ago for me. There is only darkness, hatred and ALTARAGE. At least that's how I feel when I listen. The essence of nihilism burned directly into the brain!



about ALTARAGE on DEADLY STORM ZINE:

neděle 9. května 2021

Recenze/review - INOCULATION - Celestial Putridity (2021)


INOCULATION - Celestial Putridity
CD 2021, Maggot Stomp

for english please scroll down

Vždycky sis myslel, že Satan je postava s krásnou tváří, jedovatým jazykem a schopností spálit tě na popel. Je ale jen výplodem vyděšených mozků. Krutou pravdou je, že jsme jenom druhem, odsouzeným k zániku. Kdysi nás tu zanechali jako potravu vetřelci z vesmíru. Divná představa, co? Máme o sobě vždy velké mínění, jsme pyšní a myslíme si, že jsme páni tvorstva. A přitom nás chovají na maso.

Vyrostl jsem na klasickém sci-fi a když jsem si přečetl, že američtí death metalisté INOCULATION ve své hudbě také přísahají na temnotu vesmíru, musel jsem si je ihned zkusit poslechnout. Musím přiznat, že již při prvních setkáních jsem si jejich ošklivou a smradlavou hudbu neskutečně užíval. 

 

"Celestial Putridity" rozhodně není deskou, kterou byste měli poslouchat povrchně. Mám v sobě obsaženo několik vrstev složených z temnoty a energie. Riffy jsou zajímavé, zvuk také, obal zaujme, jako celek je album návykové. Musí vám ale proniknout do krve. U mě osobně se to dělo postupně, při každém novém setkání jsem objevoval nové a nové motivy.  INOCULATION jsou svým způsobem originální nebo alespoň jejich přístup. Setkáme se zde s lehkou inspirací od MORBID ANGEL, NOCTURNUS, ale i se spoustou techničtějších a progresivnějších momentů. Přiznám se, že přesně takto si představuji muziku, která bude znít všude kolem, až začne apokalypsa. Lidé už stejně jako druh dávno vyčerpali svůj potenciál. Líbí se mi i atmosféra songů, je v nich zakódována tma, chlad, nebál bych se napsat i kousky okultních nálad. Navíc všechno smrdí sírou. Zpočátku vám možná přijde "Celestial Putridity" trošku komplikovanější, ale zase má delší trvanlivost. Alespoň takto jsem novinku vnímal já. Temná death metalová vize, která vám vyrve srdce z těla!


Asphyx says:

You always thought Satan was a figure with a beautiful face, a poisonous tongue, and the ability to burn you to ashes. But it's just a product of frightened brains. The harsh truth is that we are only a species doomed to extinction. Once upon a time, aliens from space left us here for food. Strange idea, huh? We always have a great opinion of ourselves, we are proud and we think that we are masters of creation. And yet they raise us for meat.

I grew up in classic sci-fi and when I read that the American death metalists INOCULATION also swear by the darkness of the universe in their music, I had to try to listen to them immediately. I have to admit that already during the first meetings I really enjoyed their ugly and stinky music.


"Celestial Putridity" is definitely not a record you should listen to superficially. I have several layers composed of darkness and energy. The riffs are interesting, the sound as well, the cover catches the eye, as a whole the album is addictive. But it must seep into your blood. For me personally, it happened gradually, with each new meeting I discovered new and new motives. INOCULATION are in a way original or at least their approach. Here we will find light inspiration from MORBID ANGEL, NOCTURNUS, but also a lot of more technical and progressive moments. I admit that this is exactly how I imagine music that will sound all around when the apocalypse begins. Humans, like species, have long since exhausted their potential. I also like the atmosphere of the songs, they encode darkness, cold, I would not be afraid to write even pieces of occult moods. Plus, everything stinks of sulfur. At first you may find "Celestial Putridity" a little more complicated, but again it has a longer shelf life. At least that's how I perceived the novelty. A dark death metal vision that will rip your heart out of your body!



Tracklist:
01. Dimensional Connectivity
02. Celestial Putridity
03. I Am Where The Foregods Meet
04. Verity Consumated
05. The Edge Of Town
06. Unmade
07. Ovnis Triangulares
08. Xerthaneus
09. Kaneh-Bosm
10. Universal Entropy




PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý devadesátý osmý - Poslední panely


Příběh dvoustý devadesátý osmý - Poslední panely

V podobné situaci jsem nikdy nebyl. Vždycky jsem měl kolem sebe spoustu kamarádů, potom holek. Pocházím z velké rodiny, na samotu se u nás moc nehrálo. A najednou sedím u mámy v bytě, nešťastný, jak jenom může mladý, zamilovaný kluk být. Ve dvaceti, když vás opustí vaše milovaná, tak se vám zhroutí celej svět. Alespoň já jsem to tak vnímal. Dala přednost magorovi, kterej jí seřezal, čekalo ho vězení za týrání zvířat a hanobení ostatků. Nechápal jsem, byl jsem zmatený. Navíc na mě byly naštvaný Jana i Prcalinka. Protože jsem se choval jako debil. Hodně jsem pil, sem tam si dal s punkáčema i trávu a vůbec zlobil. Sedím doma v paneláku a koukám z okna.

Někdo se naproti hádá, vidím napřaženou ruku, vyceněné zuby. Pořád teď jedu dokola Malevolent Creation. Hrozně se mi na nich líbí, že kombinují death metal s thrashem. Dokáží mě pokaždé pořádně nakopnout. Doma je jinak klid. Až nepřirozený. Otec se odstěhoval. Máme dvě plus jedna. Brácha chodí na průmku a já můžu s klidem zmizet do Plzně, nikomu tady chybět nebudu. Kde jsou všichni ti milí, pohodoví kámoši, se kterými jsme si jako starý indiáni slibovali věrnost? Nemůžu to vydržet. Už je sice tma, ale vymluvím se na psa. Ten jedinej má ze mě radost. Hele, na vejšku půjdu nakonec stejně hlavně kvůli tomu, že mi hrozí vojna. Nějaká strojařina mě vůbec nezajímá. Nikdy mě technické věci moc nebraly. Přesto mám střední, kde byla samá matika, stroje a příprava na továrnu.

V práci je prý štvu, protože jsem je zradil, Šefík, co má přijít po mě, je hroznej debil, říkají. Jsem apatický, klidně by do mě mohli řezat. Do Plzně se mi sice nijak moc nechce, ale od té doby, co ke mě začala být Markéta netečná, je mi všechno jedno. Třeba bude na druhém konci republiky lépe. Vezmu vodítko, hvízdnu na psa a jdeme. Všude je tma, jen sem tam nějaký opilec. Potřebuju být sám. Vylezu za paneláky a už si to šinu pěšinou po Radouči. Do očí mi vyhrknou slzy. Tady mě nikdo nevidí, vzlykám. Připadám si šíleně sám. Kroky mě automaticky zavedou na panely. Je tam nějak živo, že by noví metaláci, že by se historie opakovala? Ne, tyhle hlasy jsou mi povědomý. Jano? Prcalinko? Venco? Jsou tu i buzničky Tomáš a Buddha, chybí jenom Markéta. Zastavím se a nevím, jestli můžu k nim.

Nakonec se odlepí od panelů Jana a podá mi cigáro, taky dostanu lehkou facku do obličeje. Sereš mě, ale mám tě stejně ráda. Obejmu jí a jdu k ostatním. Všichni se na mě vrhnou. Tak ty ses přišel rozloučit? Dej si pivo a povídej. Zradil si partu, utíkáš do Plzně. Proč? To už ti nejsme dost dobrý? Vždycky jsme drželi při sobě. Vzpomínáš? Nevím, co říct. Připadám si jako prašivej pes. Nakonec mě vezme na milost i Venca. Ty debile, dělal jsem si o tebe fakt starost, jak tě našli zhulenýho v podchodu, tak jsem nad tebou zlomil hůl. Vím, jak se do toho dá rychle spadnout. Ty nikdy nenajdeš klid, nikdy nebudeš mít pohodovej život. Jednak moc přemejšlíš a jednak dojedeš na ženský, vole. Asi má pravdu. Pořád mi všichni mluví do duše. Co tam budeš bez nás v Plzni dělat? Kdo tě bude hlídat, aby ses neuchlastal?
 
Nadávají mi, ale nakonec se jejich slova změní v lítost. Byla to chvíle, kdy jsem byl rozhodnutej se na všechno, na celou Plzeň vybodnout, zůstat v Boleslavi a po vojně se usadit. Zároveň jsem došel do bodu, kdy jsem cítil, že můj život se musí změnit. Blábolil jsem něco o tom, že přece budu jezdit každý víkend domů. Pátky a soboty jsou naše. Ale věděl jsem, že to není pravda. Možná, kdyby tenkrát Jana řekla -  buď se mnou, zůstal bych. Kdyby jsou chyby, to se všeobecně ví. Mě navíc svrběly nohy, cítil jsem v kostech, že musím pryč. Dodnes mi není jasné proč, kdybych zůstal v Boleslavi, asi bych se měl v některých ohledech lépe, možná taky ne. V Plzni jsem neznal vůbec nikoho. Mě připadalo, že se začínám topit ve stereotypu. Přes týden práce, o víkendech chlast a koncerty. Pořád stejný hospody. Chtěl jsem něco jiného.

Vyprávěli jsme si, pili pivko a rum, vzpomínali na Kačenku, na Kytku, na Prcalíka, na všechny moje dívky, které jsem vždy od srdce miloval. Na Kristýnku, boží stvoření, která byla toho času na vozíku, na Moniku, která měla dar naslouchat, na Andreu, která byla snad největší sexy samice na světě. Nakonec i na Markétu. Od základky jsem nebyl nikdy moc dlouho sám, vždycky jsem měl děvče. A najednou nic, ani jsem nehledal. Sem tam jsem nějakou potkal, to zase jo, tokání povoleno, ale pokaždé mi přišly hloupý. V porovnání s bývalými bohužel ano. Návrat rozervanýho Smrťáka. Jak stoupá hladina alkoholu v krvi, tak si mě vezmou mezi sebe Jana s Prcalinkou. Ty nesou můj odchod asi nejhůře. Slibuju, že se uvidíme každý víkend (a dva roky to dodržím). Pláčou. Přemýšlím, proč jsem si jednu z nich nevzal. Jsou pro mě jako sestry, vyrostli jsme spolu, zažili věci, které se už nebudou opakovat. Nejde to, svět se mění.

Je fakt, že v metalu do popředí začaly vylézat různé fúze s rapem, symfonickými orchestry a podobně. Stále jsme se drželi starých kapel, co jsme milovali, pořád vznikaly nové smečky, ale metalistů už nebylo tolik. Chodit v džísce a křivákovi se už moc nenosilo. Už jsme nebyli v hlavním proudu, ale spíš bokem. Povídáme si o tom a je už hodně po půlnoci, když skoro všichni odejdou. Zůstanu já, Venca, Jana a Prcalinka. Máme takovej zvyk, obyčejnou jednoduchou modlitbu za naše kamarády. Víte, já na Radouči a panelech zažil většinu mládí. Nikdo nás tady nebuzeroval, mohli jsme být sami sebou. Pohoda, neskutečná sranda, první lásky, první opice, cigáro po škole. Trošku se klepu, jednak zimou a taky strachem z budoucnosti. 

Usneme svorně na horních panelech. Jako Eskymáci se tulíme k sobě. Ráno je už pěkná zima. Ještě, že mám psa, ten topí jako kamínka. Usínám a zdá se mi jak jinak o době, kdy nám bylo nejlépe, možná tomu nebudete věřit, ale přede mnou se odehrál celý můj panelový život, znovu jsem se líbal s Kačenkou, opět mi Kytka přinesl první desky Sodom. Jdu poprvé ven se psem, je ještě štěně a už štěká hrozně nahlas. Ne to už není sen, ale ráno. Nad námi stojí nějaký dělník a směje se. Musíme vypadnout. Dnes budou panely odvážet. Po šesti letech. Slezeme zmatení dolů, křičíme na dělníky, že tohle přece nemůžou, to nejde. A nešlo by to nějak, jsme Češi ne? Ne, nešlo. Držíme se najednou za ruce a je to jako na pohřbech našich kámošů. Klepou se mi ruce a tvář mám od slz.

Jdeme domů. Pořád se držíme křečovitě za ruce. Nějaká důchodkyně pronese něco o tom, že konečně už ty panely odvážejí, že se tam nebude scházet ta pochybná mládež. Kdyby jen věděla. Pošlu ji, aby to všichni slyšeli, nahlas do prdele. Hrozí mi holí, ale moc ji nevnímám. Rozloučíme se a já vím, že skončila jedna velká etapa mého mládí. Poslední panely byly pro mě mementem, zlomem v mém životě. Nikdy už to nebylo takové jako dřív. Vzpomínám hrozně rád, Příběhy mrtvého muže jsou toho jasným důkazem. Ještě bych s dovolením v Boleslavi chvilku zůstal, musím vyřídit spoustu věcí. Taky jsem si našel asi novou holku. Možná je zase ta pravá. Uvidíme. Ale to až příště. Pokaždé, když přijedu do Boleslavi, tak se jdu na Radouč projít. A připadám si, jako bych si prohlížel staré fotografie. Byl to krásný život. Obyčejný, někdy bolestivý, někdy zahlcený světlem, jak už tomu bývá. My měli navíc jeden druhého a metal! Až navěky amen! Hezký den, přátelé.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 8. května 2021

Recenze/review - PHLEBOTOMIZED - Pain, Resistance, Suffering (2021)


PHLEBOTOMIZED - Pain, Resistance, Suffering
EP 2021, Petrichor

for english please scroll down

Vesmírná odysea pokračuje. Vpravo zrovna zanikla další hvězda, vlevo další svět. Najednou se zdají být naše životy nicotné a pomíjivé. Hledáme jejich smysl a nakonec umíráme opuštění v šedivých pokojích. Někdy, když poslouchám hudbu, tak mám pocit, že je mi umožněno nahlédnout do jiné dimenze. Občas si připadám jako vetřelec, jindy se zase cítím, jako bych do ní patřil odjakživa. Muzika PHLEBOTOMIZED je opět o fantazii, o surfování na studených vlnách.

Když už progrese, tak v podobném provedení, prosím. Líbí se mi, že Holanďané skládají s ohlédnutím ke svým pevným základům. Tradiční myšlenky dále rozvíjejí, nechávají je plynout. Aranžují je do obrazů, které mohou být s klidem vystaveny v galeriích šílených malířů. Nenechte se ale mýlit, rozhodně se nejedná o dnes tolik častý chaos bez řádu. Naopak, nové EP "Pain, Resistance, Suffering" plyne s lehkostí, elegancí a vynikající řemeslnou zručností. 


Někdy mívám pocit, že někteří lidé chválí podobné kapely jenom proto, že jim příliš nerozumí. Nechtějí se dostat do úzkých. U PHLEBOTOMIZED to není potřeba. Jejich hudba je sice v některých momentech komplikovanější, ale vše je vyváženo a namícháno v dobrém poměru, netřeba mít strach z nepřehlednosti. Nápovědou pro poslech jsou odkazy na kapely typu MY DYING BRIDE, AT THE GATES, DEMILICH, NOCTURNUS, CONVULSE, které lze ve skladbách vystopovat. Nebo spíše jejich ozvěny, Holanďané mají svůj jasný, zřetelný a rozeznatelný rukopis. PHLEBOTOMIZED se mi letos opět trefili do vkusu. Aplikuji si je v momentech, kdy pozoruji zatmění měsíce, když přemýšlím o tom, kam celý náš prokletý svět směřuje. "Pain, Resistance, Suffering" si neskutečně užívám. Koneckonců, znáte mě, píšu a podporuji jen hudbu, o které si myslím, že je dobrá. Líbí se mi zvuk, obal, ale největší devizou jsou pro mě nápady. Jedovaté, chladné motivy, tiché našeptávání, smutek i strach. Vznešenost, pokora a hlavně vesmírný prach, který vás ochladí stejně jako songy na bod mrazu. Progresivní death doom metal, se kterým navštívíte jiné dimenze! Skvěle!


Asphyx says:

The cosmic odyssey continues. Another star has just disappeared on the right, another world on the left. Suddenly, our lives seem futile and fleeting. We look for their meaning and eventually die leaving the gray rooms. Sometimes when I listen to music, I feel like I'm allowed to look into another dimension. Sometimes I feel like an intruder, other times I feel like I've always belonged to her. The music PHLEBOTOMIZED is again about fantasy, about surfing on cold waves.

If it progresses, then in a similar design, please. I like that the Dutch compose with respect to their solid foundations. They further develop traditional ideas, letting them flow. They arrange them into paintings that can be safely exhibited in the galleries of mad painters. But make no mistake, it is definitely not such a common chaos without order today. On the contrary, the new EP "Pain, Resistance, Suffering" flows with lightness, elegance and excellent craftsmanship.


Sometimes I feel that some people praise similar bands just because they don't understand them very well. They don't want to get into trouble. This is not necessary for PHLEBOTOMIZED. Their music is more complicated in some moments, but everything is balanced and mixed in good proportion, there is no need to be afraid of clutter. Help for listening are links to bands such as MY DYING BRIDE, AT THE GATES, DEMILICH, NOCTURNUS, CONVULSE, which can be traced in the songs. Or rather their echoes, the Dutch have their clear, distinct and recognizable handwriting. PHLEBOTOMIZED hit my taste again this year. I apply them in moments when I observe a lunar eclipse, when I think about where our whole cursed world is heading. I really enjoy "Pain, Resistance, Suffering". After all, you know me, I only write and support music that I think is good. I like the sound, the cover, but the biggest motto for me are ideas. Poisonous, cold motives, quiet whispers, sadness and fear. Nobility, humility and especially cosmic dust that will cool you just like songs to freezing. Progressive death doom metal with which you will visit other dimensions! Great!


about PHLEBOTOMIZED on DEADLY STORM ZINE:


tracklist:
1. It Will Pass…
2. Pain, Resistance, Suffering
3. No Surrender
4. Beheaded Identity
5. You Have No Idea
6. Collusion Starts Here
7. GPS


Recenze/review - CAMERA OBSCURA TWO - DOD (2021)


CAMERA OBSCURA TWO - DOD 
CD 2021, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Bourání starých kobek je hodně těžká práce. Ze všech koutů na vás útočí smradlavé vzpomínky plné smrti. Popraskané rakve, mlha, která vám zaleze až někam do vnitřností. Bolí mě celé tělo, mozek se žhaví v hlavě, umírám a znovu se rodím. Konečně je tu pomoc. Starý, rezavý buldozer, s nápisem CAMERA OBSCURA TWO na boku. Najednou nemrtví utíkají a kosti jsou srovnány se zemí. Za chvilku ani nepoznáte, že zde bylo nějaké pohřebiště. 

Stačí přidat hlasitost a naplno si užívat starý prašivý death metal, thrash i špinavý grindcore. Pod hudbou jsou podepsání zkušení muzikanti (SCHIZO, CRIPPLE BASTARDS a spousty dalších). Jedná se o pořádně shnilý kus masa, naporcovaného na malé kousky. Musíte jen ochutnat.


Jestli rádi a často protáčíte ve svých přehrávačích kapely jako BULLDOZER, NIHILIST, TERRORIZER, REPULSION, HELLHAMMER, S.O.D., tak neváhejte ani chvilku. Po téhle hudbě zůstává jen spálená země. Skladby mají temnou, chladnou atmosféru. Jsou opatřeny zahnívajícím zvukem a odkazují na nejhlubší underground. Podobné šílenství patří na staré hřbitovy, do opuštěných márnic, na jatka, ve kterých je stále slyšet ozvěny plné bolesti. Nic pro současného zhýčkaného posluchače, ale poctivý kus surové a syrové muziky, zahrané od srdce. Songy v sobě mají velký tlak, obrovskou spoustu energie. Jako by na mě padala obrovská zeď z hlíny a kostí. CAMERA OBSCURA TWO jsou jako tlaková vlna, tsunami, po které nezůstane nic. Jenom morbidní obraz, vypálený ve vašem mozku. O takových deskách se nemá psát, mají se poslouchat a to pořádně nahlas. Chci malý klub narvaný k prasknutí a tuhle smečku na pódiu. Tam podle mě jejich nahrávka vynikne nejlépe. "DOD" je temně studeným death thrash grindcoreovým albem, které vás roztrhá na kusy!


Asphyx says:

Cutting down old dungeons is a lot of hard work. Stinky memories full of death attack you from all corners. Cracked coffins, fog that will creep into your insides. My whole body hurts, my brain glows in my head, I die and I am born again. Finally there is help. An old, rusty bulldozer, with the words CAMERA OBSCURA TWO on the side. Suddenly the undead run away and the bones are levelled to the ground. In a moment you won't even know that there was a burial ground.

Just add volume and fully enjoy old dusty death metal, thrash and dirty grindcore. The music is signed by experienced musicians (SCHIZO, CRIPPLE BASTARDS and many others). It is a really rotten piece of meat, cut into small pieces. You just have to taste it.


If you like and often record bands like BULLDOZER, NIHILIST, TERRORIZER, REPULSION, HELLHAMMER, S.O.D. in your players, don't hesitate for a moment. After this music, only the scorched earth remains. The songs have a dark, cool atmosphere. They have a rotting sound and refer to the deepest underground. Similar madness belongs to the old cemeteries, to the abandoned mortuaries, to the slaughterhouses, in which echoes full of pain can still be heard. Nothing for the current pampered listener, but an honest piece of raw music, played from the heart. The songs have a lot of pressure, a lot of energy. It was as if a huge wall of clay and bones were falling on me. CAMERA OBSCURA TWO are like a pressure wave, a tsunami that leaves nothing left. Just a morbid image, burned in your brain. They should not be written about such records, they should be listened to really loudly. I want full little club and this band on the stage. I think their recording will stand out best there. "DOD" is a dark cold death thrash grindcore album that will tear you to pieces!




--TRACKLISTING--
1. My Ways Are Not Your Ways
2. To Bleed To Feel Alive
3. Stalked By The Eye Of No God
4. Need For Limited Loss
5. (She's) The Enemy
6. The Bitterest Drop (Part 1)
7. [hidden track]
8. Swamp Angel*
9. Deathstress**

--DISCOGRAPHY--
split 7"EP w/ SCHIZO (2019)
DOD album (2021)

--LINEUP--
Alberto Penzin - 4 string bass
Andrea Ragusa - 5 string bass
Marco Mastrobuono - guitars
Giuseppe Orlando - drums
Giulio The Bastard - vocals

--BAND CONTACT--

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS

pátek 7. května 2021

Interview - CARNAL TOMB - Festering Presence is actually our take on the pandemic.


Interview with death metal band from Germany - CARNAL TOMB.

Translated Duzl, thank you!

Recenze/review - CARNAL TOMB - Festering Presence (2021):

Ave CARNAL TOMB! Greetings to the Berlin underworld! I hope you are doing well in these difficult times. What does it actually look like in Berlin during a pandemic? Did it influence you as a band? What about clubs, concerts?

Hails! We are all good so far, but our last concert has been a few months. There is nothing going on in Berlin at the moment. Everything apart from work has been shut down, we are just hoping the summer will bring some options again. Hopefully the clubs and venues we hold dear will have survived somehow. We have not been rehearsing together for a while since the conditions to meet forbid it, but since there are no concerts there isn’t any proper object behind that anyway. At the moment we are just writing and learning the next album via Skype!


I'm still playing your latest EP "Festering Presence". I have a feeling that the graves of the nearby cemetery are opening at that plaque. How did it actually originate? Since your last full-length album "Abhorrent Veneration", I've only recorded a split and an EP. Isn't it time for another serial recording?

Festering Presence is actually our take on the pandemic. As soon as Covid hit, my first thought was ‘let’s write a song about some sort of virus.’ I wanted to record it quickly and we had worked on ‘Dust’ as well so we decided it could be a cool and quick Idea to release an EP. We didn’t think at the time that the pandemic would stay so long. The split was also pretty spontaneous, Gravehammer asked us and our drummer Vomitchrist had just finished writing that song: Osseous Sarcophagus. Like I mentioned earlier we are fully focused on our next album at the moment! It will probably 8 songs, we are learning and perfecting them at the moment and will enter the studio as soon as we are ready.

The EP "Festering Presence" has the old, dusty death metal sound that I love so much. Where did you record the album and who mixed it? I feel inspired by classic Swedish death metal, but also by the American underground. Was that your assignment when you went to the studio?

We recorded it with Tobias Engl in Englsound once again, Tobi also mixed it and Laurent of Sculpt Sound Studios handled the mastering. I think we have our ‘own’ sound that we continue to evolve and try to perfect. It is a mixture of a lot of influences and preferences. We usually change some things every time record because I believe that keeps things fresh. Different amps, different cabinets, different settings. I already have some ideas for the next album. But at the core it will always stay what it is, Death Metal.


As I say, I love old death metal, I grew up on it, it circulates in my blood. It also includes packaging. The one from Skaðvaldur is great in one word. Is there a zombie on "Festering Presence" just coming out of the grave? How did you get together with this artist and why them? Did they also motivate you for T-shirts? I had to order one, really great!

The idea was a corpse inside of a coffin and the ‘Presence’ being above it, Skaðvaldur used that and created what you can see on the cover! As always, we are incredibly happy with the outcome. I actually found out about him through his band Urðun! We talked and eventually played a show in Iceland together. Since then we have become good friends and always return to him for artwork as we believe he has the same vision and passion for what we are trying to create. He also did the shirt for the EP, correct!

In October 2018, I saw you in Prague alongside SENTINENT HORROR and BRUTALLY DECEASED. I remember this concert very fondly. There is always a great sound in the Modrá Vopice club. Underground, exactly as it should be! Do you remember? Was this the first time you played in the Czech Republic? How did you enjoy the concert and what do you say to Czech fans?

Yes of course we remember! It was our first time in Czech Republic and it was a lot of fun! What I can say is that we hope that we can return soon and play a lot more shows there!


If I'm not mistaken, this year you should have performed at the NTEY festival in the Czech Republic. I was really looking forward to it, but given the situation, it doesn't look like much. How do you perceive concerts? Do you enjoy them, do you walk as fans? And do you prefer to play in small clubs or at festivals?

Exactly, it has been pushed to 2022, so let us hope that works out. We love concerts, I go to so many concerts or at least I used to do that before the pandemic. So for me it’s completely normal to hang out and drink with fans, friends or the other bands. We played our biggest show at PartySan Open Air, that was pretty amazing but I guess underground death metal works best in small foggy clubs! It all depends on the location and the energy the fans bring with them. Any show can be good or bad, but I think I prefer the smaller clubs.

The German death metal scene has always been strong, it's been true since the days of my favorites MORGOTH, but how is it today? How does it work in Berlin? Do you have a lot of concerts in clubs? And what about fans, support bands, buy media, merchandise? In the Czech Republic, it is outside Prague (but even there it is sometimes bad), quite a misery. Either the concert will actually be successful or only a few people will come.

Being fairly young I don’t know how it was back then, but I have the feeling it is pretty good in Germany. There are a lot of very passionate individuals organizing concerts or labels, very active bands and there is a strong sense of support between all those people! In Berlin there isn’t really an exclusive Death Metal scene. Or at least not a lot of local bands. But also, a lot of dedicated people supporting all the different genres. I feel that Berlin offers a place for everyone and we have found a place here with a few supporters. Our concerts in Berlin have been getting better and better, a lot of people show up and support the bands. But sometimes you would have multiple concerts on one evening. I hope that in the future there is more communication between promoters and hopefully more support and attendance from the people when this shit is finally over!


"Festering Presence" was released on vinyl at the great Lycanthropic Chants, on cassette and digitally. I understand vinyl, most people listen to music digitally today, but what about tapes? Does it really look like their return? Look, I remember the 1990s, their constant squinting, and then I was really happy for the arrival of the CD. How do you perceive physical carriers today? Are you a collector?

We have released tapes since our beginning, of course it has a huge nostalgic value even though we didn’t experience the ‘trading days’. But people like it and I on the other hand like physical formats. I listen to a lot of music digitally because it is practical and a great way to find new bands, but what I really like I buy (mostly on vinyl). I’ve been spending all my money on merch since the concerts are missing.

CARNAL TOMB can be ranked among the bands that play old honest death metal. How did the band come into being, how did you get together and why just dusty deadly metal? Please guide us through the history of your group.

I was playing in a death metal band that wasn’t really going anywhere, nobody felt the need to bundle the ideas and bring the band forward, since everyone had different ideas. I was getting more and more into Swe-Death at the time so I quit and founded Carnal Tomb in 2014. My old bassist Corpse joined me and we started recording demos in my apartment. In 2015 we finally found a drummer and a second guitarist, recorded our first album in 2016 and with some line-up changes have been going strong from there onwards! I think we have found our style and sound with the recent releases and now it’s just about perfecting what we are doing.


How would you define death metal and what does it mean to you? Feel free to start philosophical considerations, I would be interested in your view as a musician.

It is extremely important to me, it is my favourite genre and I couldn’t imagine my life without it. For me it is important that it’s heavy and embodies the name – death metal! Not a big fan of when bands water down their sound and give up heavyness for what some call musical progression. It should be honest and straight forward. I can’t stand huge stage props, fashion and all that crap. Fog, little light, heavy tone. Simplicity is what you could call it. My taste is very puristic, be it death metal or beer!

What are CARNAL TOMB planning in the coming months?

Right now I am working on a vinyl re-issue of our first album and two shirt designs, other than that we are working on album 3. The album and song titles are ready and we are just learning and perfecting the songs. We all have a lot of work to do besides the band so I hope we will be fast, but if it takes a bit longer I can tell you it will be worth the wait.

Thank you so much for the interview. I'm going to get "Festering Presence" in my head again. Both songs were really successful. I hope to see you live soon and have a few beers together. Good luck with both the band and your personal lives!

Definitely man, thank you for the interview and all your support of death metal. Can’t wait for those beers, see you soon hopefully! Cheers!

about CARNAL TOM on DEADLY STORM ZINE:

-------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

Rozhovor - CARNAL TOMB - Festering Presence je ve skutečnosti náš názor na pandemii.


Rozhovor s death metalovou skupinou z Německa - CARNAL TOMB.

Přeložila Duzl, děkujeme!

Recenze/review - CARNAL TOMB - Festering Presence (2021):

Ave CARNAL TOMB! Zdravím do berlínského podsvětí! Doufám, že se vám v této nelehké době daří dobře. Jak to vlastně v Berlíně vypadá během pandemie? Ovlivnila vás nějak jako kapelu? Co kluby, koncerty?

Zdravím! Všichni jsme zatím v pohodě, ale už je to pár měsíců od posledního koncertu. V Berlíně se touto dobou neděje nic. Vše, kromě práce, bylo pozastaveno, my jen doufáme, že léto znovu přinese nějaké možnosti. Doufejme, že kluby a místa, která máme rádi, nějak přežijí. Nějakou dobu jsme nezkoušeli, protože to restrikce ohledně setkávání zakazují, ale protože nejsou žádné koncerty, není to ani na pořadu dne. V tuto chvíli právě skládáme a učíme se další album přes Skype!


Pořád dokola si pouštím vaše poslední EP „Festering Presence“. Mám pocit, že se u té desky otvírají hroby na nedalekém hřbitově. Jak vlastně vznikala? Od vašeho posledního dlouhohrajícího alba „Abhorrent Veneration“ jsem zaznamenal jen samá splitka a EP. Není čas na další řadovou nahrávku?

“Festering Presence” je ve skutečnosti náš názor na pandemii. Jakmile zasáhl Covid, moje první myšlenka byla: „Pojďme napsat skladbu o nějakém druhu viru.“ Chtěl jsem to rychle nahrát a pracovali jsme také na „Dust“, takže jsme se rozhodli, že by to mohl být skvělý a rychlý nápad vydat EP. V té době jsme netušili, že pandemie vydrží tak dlouho. Splitko byl také docela spontánní nápad, Gravehammer se zeptali a náš bubeník Vomitchrist právě dokončil skladbu ”Osseous Sarcophagus”. Jak jsem již zmínil, v tuto chvíli se plně soustředíme na naše další album! Bude to pravděpodobně osm skladeb, v tuto chvíli se je učíme a zdokonalujeme a do studia půjdeme, jakmile budeme připraveni.

EP „Festering Presence“ má takový ten starý, prašivý death metalový zvuk, který mám tolik rád. Kde jste album nahrávali a kdo jej mixoval? Cítím ze zvuku inspiraci klasickým švédským death metalem, ale i americkým undergroundem. Bylo takové i vaše zadání, když jste šli do studia?

Nahrávali jsme znovu s Tobiasem Englem v Englsoundu, Tobi to také mixoval a masteroval to Laurent ze Sculpt Sound Studios. Myslím, že máme svůj „vlastní“ zvuk, který neustále vyvíjíme a snažíme se ho zdokonalovat. Je to směsice mnoha vlivů a preferencí. Některé věci obvykle měníme pokaždé, když nahráváme, protože věřím, že to udrží svěžest. Různé zesilovače, jiné hlavy, různá nastavení. Už mám nějaké nápady na další album. Ale v jádru to vždy zůstane tím, čím to je - Death Metal.


Jak říkám, já starý death metal miluju, vyrůstal jsem na něm, koluje mi v krvi. Patří k němu i obaly. Ten od Skaðvaldura je jedním slovem parádní. Na „Festering Presence“ je zombie, právě lezoucí z hrobu? Jak jste se dali s tímto umělcem dohromady a proč právě on? Dělal vám i motiv na trička? Jedno jsem si musel objednat, fakt paráda!

Myšlenkou byla mrtvola uvnitř rakve a nad ní „přítomnost“, Skaðvaldur ji použil a vytvořil to, co vidíte na obalu! Jako vždy jsme s výsledkem neuvěřitelně spokojeni. Vlastně jsem se o něm dozvěděl prostřednictvím jeho kapely Urðun! Povídali jsme si a nakonec jsme společně hráli na Islandu. Od té doby jsme se stali dobrými přáteli a vždy se na něj obracíme s obaly, protože věříme, že má stejnou vizi a vášeň pro to, co se snažíme vytvořit. Také navrhl tričko k EP, správně!

V říjnu 2018 jsem vás viděl v Praze po boku SENTINENT HORROR a BRUTALLY DECEASED. Na tenhle koncert vzpomínám hrozně rád. V klubu Modrá Vopice je vždy skvělý zvuk. Underground, přesně jak se patří! Vzpomínáš si? Bylo to poprvé, kdy jste hráli v Čechách? Jak sis koncert užil a co říkáš na české fans?

Ano, samozřejmě si to pamatujeme! Byli jsme poprvé v České republice a byla to legrace! Mohu říci, že doufáme, že se tam brzy vrátíme a odehrajeme tam mnohem více koncertů!


Jestli se nepletu, tak letos jste měli vystoupit na NTEY festivalu v Čechách. Hrozně jsem se těšil, ale vzhledem k situaci to moc nevypadá. Jak vnímáte koncerty vy? Užíváte si je, chodíte i jako fanoušci? A hrajete raději v malých klubech nebo na festivalech?

Přesně tak, posunulo se to na rok 2022, tak doufejme, že to vyjde. Máme rádi koncerty, chodím na spoustu koncertů nebo alespoň před pandemií. Takže pro mě je úplně normální potkávat se a pít s fanoušky, přáteli nebo jinými kapelami. Hráli jsme naši největší show na PartySan Open Air, to bylo úžasné, ale myslím, že undergroundový death metal funguje nejlépe v malých mlhavých klubech! Vše závisí na umístění a energii, kterou s sebou fanoušci přinášejí. Jakákoli show může být dobrá nebo špatná, ale myslím, že mám raději menší kluby.

Německá death metalová scéna byla vždy silná, platí to již od dob mých oblíbených MORGOTH, ale jak je tomu dnes? Jak funguje v Berlíně? Máte v klubech na koncertech plno? A co fanoušci, podporují kapely, kupují nosiče, merchandise? U nás v Čechách je to mimo Prahu (ale i tam je to někdy špatné), docela bída. Buď se koncert fakt povede nebo přijde jen pár lidí.

Jelikož jsem docela mladý, nevím, jak to tehdy bylo, ale mám pocit, že je to v Německu docela dobré. Koncerty organizuje spousta nadšených jedinců, labelů, aktivních kapel a mezi těmito lidmi je silná vzájemná podpora! V Berlíně neexistuje exkluzivní death metalová scéna. Nebo alespoň ne mnoho místních kapel. Ale je tu spousta oddaných lidí podporujících všechny různé žánry. Mám pocit, že Berlín nabízí prostor pro každého a my jsme si našli své místo a příznivce. Naše koncerty v Berlíně byly lepší a lepší, objevila se spousta lidí, která podporuje kapely. Někdy je však v jeden večer více koncertů. Doufám, že v budoucnu budou promotéři víc komunikovat a doufejme, že bude i větší podpora a účast lidí, až tyto sračky konečně skončí!


„Festering Presence“ vyšlo na vinylu u skvělých Lycantropic Chants, na kazetě a digitálně. Vinyl chápu, digitálně dnes poslouchá muziku většina lidí, ale co kazety? Opravdu to vypadá na jejich návrat? Hele, já pamatuju devadesátá léta, jejich neustálé muchlání a byl jsem potom hrozně rád za příchod CD. Jak vnímáš v dnešní době fyzické nosiče ty? Jsi sběratel?

Kazety jsme vydávali od začátku, samozřejmě to pro nás má obrovskou nostalgickou hodnotu, i když jsme “tape-trading“ nezažili. Ale lidem se to líbí a já mám rád fyzické nosiče. Hodně poslouchám hudbu digitálně, protože je to praktické a je to skvělý způsob, jak objevovat nové kapely, ale to, co se mi opravdu líbí, si kupuji (většinou na vinylu). Od té doby, co nejsou koncerty, utrácím všechny své peníze za merch.

CARNAL TOMB lze zařadit mezi kapely, která hrají starý poctivý death metal. Jak kapela vznikla, jak jste se dali dohromady a proč zrovna prašivý smrtící kov? Proveď nás prosím historií vaší skupiny.

Hrával jsem v death metalové kapele, která reálně nikam nesměřovala, nikdo necítil potřebu sjednotit nápady a tlačit kapelu kupředu, protože každý měl jiné představy. V té době jsem čím dál víc propadal švédskému death metalu, takže jsem skončil a založil v roce 2014 CARNAL TOMB. Můj bývalý basák Corpse se ke mě připojil a začali jsme nahrávat dema v mém bytě. V roce 2015 jsme konečně našli bubeníka a druhého kytaristu, v roce 2016 jsme nahráli naše první album a prošli několika změnami v sestavě, které nás posílily. Myslím, že jsme u posledních nahrávek našli svůj styl a zvuk a teď už je to jen o zdokonalování toho, co děláme.


Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Klidně se pusť do filozofických úvah, zajímal by mě tvůj pohled jak muzikanta.

Je to pro mě nesmírně důležité, je to můj oblíbený žánr a bez něj bych si nedokázal představit svůj život. Pro mě je důležité, aby byl hutný a ztělesňoval název - death metal! Nejsem velkým fanouškem toho, kdy kapely oslabují zvuk a vzdávají se těžkotonážnosti pro to, co někteří nazývají “hudební progress”. Mělo by to být upřímné a přímé. Nemůžu vystát obrovské pódiové rekvizity, módu a všechny ty sračky okolo. Mlha, trocha světla a těžký tón. Dalo by se to nazvat “jednoduchost”. Můj vkus je velmi puristický, ať už jde o death metal nebo pivo!

Co chystají CARNAL TOMB v nejbližších měsících?

Právě teď pracuji na re-edici vinylu našeho prvního alba a dvou designech triček, kromě toho pracujeme na třetím albu. Názvy alb a skladeb jsou připraveny a my se jen učíme a zdokonalujeme tyto skladby. Všichni máme kromě kapely spoustu práce, takže doufám, že to zvládneme rychle, ale pokud to bude trvat o něco déle, mohu říct, že bude stát za to si počkat.

Děkuji moc za rozhovor. Jdu si „Festering Presence“ narvat znovu do hlavy. Obě skladby se opravdu povedly. Doufám, že vás uvidím brzy naživo a dáme spolu pár piv. Ať se vám daří jak s kapelou, tak i v osobních životech!

Rozhodně člověče, díky za rozhovor a veškerou vaši podporu death metalu. Nemůžu se dočkat těch piv, snad se brzy uvidíme! Na zdraví!

about CARNAL TOM on DEADLY STORM ZINE:

-------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

KNIŽNÍ TIPY - Ztracený - Tim Weaver (2018)


Ztracený - Tim Weaver
2018, Mystery Press

Kdysi dávno, když jsem nastoupil do současné práce, tak se mnou pracovali dva mladí programátoři. V létě se vydali do Albánie, tenkrát to bylo hrozně moderní. Už je nikdo nikdy neviděl....

Musí to být hrozné, když se někdo ztratí. Na povrch vylezou věci, o kterých ani nechcete vědět. Tim Weaver ve Ztraceném opět dokazuje, že je mistr v oboru. Děj je napínavý, chvílemi až bolestivě snový, David Raker patří dlouhodobě k mým nejoblíbenějším vyšetřovatelům a od knihy jsem se nemohl zase odtrhnout. Tentokrát je příběh ale přeci jen jiný. Několik slepých uliček, Davidovy pochybnosti, vše je takové temnější, záhadnější.

U Weavera mám vždycky po přečtení pocit, jakoby existoval ještě jeden svět. Moc se o něm nemluví, ale je šíleně temný a zlý. Pokaždé, když se dostane v příběhu o krok dál, o kousek se posune, tak si říkám, jak bude asi pokračovat? Než se ke knize vrátím, tak mi fantazie pracuje na plné obrátky, tentokrát se mi o všem dokonce několikrát zdálo. Začátek je možná trošku rozvláčný, ale pak se děj neskutečně rozjede. 

Navíc, taky jste si uvědomili, že Sam Wren žil celou dobu ve lži? Že si kolem sebe vybudoval zeď, přes kterou nemohli ani jeho nejbližší? Pár takových lidí znám i ve svém okolí. Krásný auta, dovolený v dalekých krajích. Jenže je to jen přetvářka a klam. Zadlužení sypou bílý prášek na záchodě a po pěti pivech brečí jako malí kluci. Svět je někdy divný místo k žití. Važme si dobrých lidí, já vím, David Raker je jen postava z románu, ale stejně, mám ho rád. Je svůj, nedokonalý, chytrý a pořád tak smutný. Ztracený patří dle mého k nejlepším dílům celé série. Sen všech čtenářů detektivek. 

------------------------------------------------------------------------
Pro miliony obyvatel Londýna je ráno šestnáctého prosince stejné jako každé jiné. Ne však pro Sama Wrena, který vyrazí do práce, nasedne do metra – a už z něj nikdy nevystoupí. Žádní svědci. Žádný záznam na bezpečnostních kamerách. Po půl roce po něm stále není ani stopy.

Policie je bezradná, a tak Samova manželka Julia osloví Davida Rakera, který se specializuje na pátrání po pohřešovaných osobách. Ví, jak tito lidé uvažují. A také ví, že mívají jedno společné – důvodem jejich zmizení bývají hluboko pohřbená tajemství.

Případ Sama Wrena se ale od ostatních v mnohém liší a s každou odpovědí přináší řadu nových otázek, které nutí Rakera zpochybňovat úplně všechno, včetně vlastního úsudku. Dokáže Raker rozplést síť lží, jimiž Sam Wren opředl svůj život, nebo se stanou osudnými i jemu?


----------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 6. května 2021

Recenze/review - SOLSTICE - Casting The Die (2021)


SOLSTICE - Casting The Die
CD 2021, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Ve starých močálech, daleko za městem, žije prý starý aligátor. Když vstoupíte do jeho teritoria, jako první ucítíte pach rozkládajícího se masa. Všude kolem se vznáší pach smrti. Poctivé, staré smrti. Vypráví se o něm hrůzostrašné legendy, nikdo se zatím nevrátil živý. Mlčel dlouhých dvanáct let. Je na čase mu znovu přinést oběti. Mám rád starý poctivý death/thrash metal, mám rád špinavé příběhy z floridských močálů.

SOLSTICE jsou kapelou, kterou jsem v devadesátých letech skutečně uctíval jako death/thrash metalovou modlu. Byli pro mě kapelou, která utvářela můj hudební vkus i směr, kterým se vydám. Riffy ostré jako zuby zmiňovaného aligátora. Atmosféra pravé smrti. Nekompromisní bicí, tohle všechno se mi kdysi vypálilo do mozku a zůstalo tam dodnes.


Ano, stalo se to, čemu jsem již nevěřili. Jako fanoušek kapely jsem byl ze zprávy o novém album doslova nadšený. Nutno rovnou dodat, že i když jsou SOLSTICE vlastně jen torzem původní sestavy, tak duch bych zachován. Legenda se probudila a připomíná opravdu rozzuřeného aligátora. Syrové thrashové melodie, poctivá naštvanost, undergroundový přístup. Tohle všechno mě na novince "Casting The Die" neskutečně baví. Jako bych se přenesl do devadesátých let minulého století, do smradlavých močálů smrti. Album není ale jen záležitostí pro pamětníky a fanoušky, ale i jakýmsi odkazem, který nám všem koluje v krvi. Novinka má drive i sílu, je v ní nakumulovaná temná energie a je znát, že se nahrávalo s velkou chutí po krvi. SOLSTICE vycházejí ze stejných kořenů jako POSSESSED, MALEVOLENT CREATION, MASTER, DEMOLITION HAMMER, OBITUARY. Jedná se o poctivou smrt, zahranou s nadšením a odhodláním. Je mi velkou ctí, stát se znovu obětí starého aligátora. Vidět skupinu naživo, je jedním z mých nesplněných snů. Jsem moc rád, že se legenda vrátila. Je ve skvělé formě a půjde vám po krku. Death thrash metal, který vás vykostí zaživa! Bestie je zpět a touží po syrovém masu! SOLSTICE vás roztrhají na kusy! Kult!



Asphyx says:

An old alligator is said to live in the old swamps, far outside the city. When you enter its territory, you will be the first to feel the smell of decaying flesh. There is the smell of death all around. Honest, old death. Scary legends are told about him, no one has returned alive yet. He was silent for twelve long years. It's time to make sacrifices again. I like old honest death / thrash metal, I like dirty stories from the Florida swamps.

SOLSTICE is a band that I really adored in the nineties as a death / thrash metal idol. For me, they were a band that shaped my musical taste and the direction I would take. Riffs as sharp as the teeth of the aforementioned alligator. The atmosphere of true death. Uncompromising drums, all of this once burned into my brain and remains there to this day.


Yes, something we no longer believed happened. As a fan of the band, I was literally thrilled with the news of the new album. It is necessary to add immediately that even if SOLSTICE is actually just a torsion of the original set, the spirit would be preserved. The legend has awakened and resembles a really angry alligator. Raw thrash melodies, honest anger, underground approach. I really enjoy all this in the novelty "Casting The Die". It's like moving into the 1990s, into the stinking swamps of death. But the album is not only a matter for witnesses and fans but also a kind of legacy that circulates in our blood. The novelty has both drive and power, it accumulates dark energy and it is known that it was recorded with great gusto for blood. SOLSTICE come from the same roots as POSSESSED, MALEVOLENT CREATION, MASTER, DEMOLITION HAMMER, OBITUARY. It is an honest death, played with enthusiasm and determination. It is a great honor for me to fall victim to an old alligator again. Seeing the group live is one of my unfulfilled dreams. I'm so glad the legend is back. It is in great shape and will go down your throat. Death thrash metal that will bone you alive! The beast is back and longs for raw meat! SOLSTICE will tear you to pieces! Cult!

tracklist:
1. The Altruist
2. Transparent
3. Who Bleeds Whom
4. Lifeline
5. Ignite
6. Outlast
7. Seven
8. Embellishment Exposed
9. Cast the Die
10. Eyes Sewn Shut
11. Scratch

Line up:
Ryan Taylor - vocals, guitar
Alex Marquez - drums
Dennis Munoz - guitar
Marcel Salas - bass

Webshop:


Web:

TWITTER