New album ASPHYX - Necroceros (2021)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 7. března 2021

Recenze/review - SOOTHSAYER - Echoes Of The Earth (2021)


SOOTHSAYER - Echoes Of The Earth
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Mlhavé ráno, město jsem nechal za sebou. Unikl jsem šedi, cestou kolem hřbitova, kde leží mí předci. Z nebe pršela krev a mraky byly hodně nízko. Bývám na svých toulkách hodně pokorný, příroda mě nepřestane nikdy udivovat. A je úplně jedno, jestli jsem vysoko v horách nebo jen kousek od svého domu. Doom metal v podání irských SOOTHSAYER poslouchám již dlouho, přesněji od roku 2016, kdy jsem se setkal s tvorbou kapely poprvé. Pokaždé mě zavedou do hlubokých močálů lidské mysli.

Jako když potkáte u mýtiny mrtvolu zvířete. Smrt, ano smutek a smrt, koloběh života. Rodíme se a umíráme, často nepovšimnuti. Zůstává nakonec jen hudba, která povznáší, jitří fantazii, je magická, zákeřná, jiskřivá jako odlesk v očích šelmy. "Echoes Of The Earth" je volným pokračováním věcí minulých, je mým průvodcem podzemím, samotou duše i prozřením. Temná, chladná, bolestivá, taková je nová deska. 


"Echoes Of The Earth" je jako vyvřelá láva, která unikla přímo z pekla. Spálí vás ve stylu třeba takových EREMIT, CULT OF LUNA, JUPITERIAN. Atmosférický doom metal, spousta sludge prvků, ale hlavně naléhavost a žhavé magma. Jako bych se ocitl ve zcela jiném světě, v dimenzi, ve které jsou všechny drásavé lidské vlastnosti znásobeny a vypáleny na hudební nosič. Do kostí se mi vkrádá chlad, přesně taková alba potřebuji ve chvílích, kdy venku prší a je pošmourno. Brodím se bahnem vlastních myšlenek, škrábu si ruce do krve, nadávám Bohu, proč je kolem nás tolik zla? Odpovědí je mi skvělý zvuk, nářek umírajících a nová nahrávka SOOTHSAYER. Kapela mi opět dokázala předat obrovské množství emocí, věřím jim každý tón, každý riff. Nálada je pochmurná, je čas se vydat znovu na cestu. Možná bude poslední, kdo ví? Řeka plná špinavé vody, bahna. Nafouklé mokvající zasmrádlé mrtvoly, kdo mě převeze na druhou stranu? Myslím, že Irové to dokáží. Dovolili mi nahlédnout na druhou stranu, do země stínů, zjitřit moji mysl, být mými průvodci v temnotě. Ne, dávno už neposlouchám muziku ušima, ale spíše srdcem. Album muselo vznikat někde o samotě, v bažinách. Dokonalá esence smutku a temnoty! Z nebe zase prší krev.


Asphyx says:

A foggy morning, I left the city behind. I escaped in gray, on my way around the cemetery where my ancestors lie. Blood was raining from the sky and the clouds were very low. I tend to be very humble on my wanderings, nature never ceases to amaze me. And it doesn´t matter if I´m high in the mountains or just a short distance from my house. I have been listening to Doom metal performed by the Irish SOOTHSAYER for a long time, more precisely since 2016 when I first met the band. They always lead me into the deep swamps of the human mind.

Like meeting an animal's corpse by a clearing. Death, yes sadness and death, the cycle of life. We are born and die, often unnoticed. In the end, all that remains is music that elevates, brightens the imagination, is magical, insidious, sparkling as a reflection in the beast's eyes. “Echoes Of The Earth” is a free continuation of things of the past, it is my guide to the underground, the solitude of the soul and enlightenment. Dark, codl, painful - that is how the new album is.


“Echoes Of The Earth” is like erupting lava that escaped directly from hell. They will burn you in the style of bands like EREMIT, CULT OF LUNA, JUPITERIAN. Atmospheric doom metal, lots of sludge elements but mainly urgency and hot magma. It is as if I find myself in a completely different world, in a dimension in which all irritating human qualities are multiplied and burned onto a musical medium. The cold is creeping into my bons, I need just such albums when it's raining outside and it's gloomy. I wade through the mud of my own thoughts, I scratch my hands with blood, I curse Go, why is there so much evil around us? The answer is great sound, the lament of the dying and a new SOOTHSAYER recording. THe band was able to convey a huge amount of emotion to me again. I trust them every tone, every riff. THe mood is gloomy, it's time to hit the road again. Maybe it will be the last one. Who knows. River full of dirty water, mud. Puffy wet stinking corpses, who will take me to the other side? I think the Irish can do it. THey allowed me to look the other way into the land of shadows, to sharpen my mind, to be my guide in the dark. No, I haven't listened to music with my ears for a long time, but rather with my heart. The album had to be written somewhere alone in the swamps. The perfect essence of sadness and darkness! Blood is raining from the sky again.


about SOOTHSAYER on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Fringe
2. Outer Fringe 
3. War Of The Doves
4. Cities Of Smoke
5. Six Of Nothing
6. True North

Line up -
Líam Hughes – Voices, Soundscapes
Con Doyle – Guitars, Voices
Marc O'Grady – Guitars
Pavol Rosa – Bass
Sean Breen – Drums

Official Video
Official Bandcamp
Official Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Soothsayer Facebook
Official Label YouTube Channel
Label US Store
Label Europe Store

Recenze/review - CAMBION - Conflagrate The Celestial Refugium (2021)


CAMBION - Conflagrate The Celestial Refugium
CD 2021, Lavadome Productions

for english please scroll down

Když jste se jí podívali do tváře, ihned vás zaujaly nezhojené jizvy. Byla krásná, přesto trpěla nenávistí sama k sobě. Prokletá, říkali o ní. Rozdrásala si obličej do krve, když zjistila, že jí celý život lhali. Modlila se k dávno padlé modle, věřila a rozhřešení nikdy nepřišlo. Viděla tolik zla a nenávisti, že by to vydalo na spoustu životů. Vzpomněl jsem si na ní, když jsem poslouchal nové album mezinárodní kapely CAMBION. Jejich syrový death metal načichlý tmou mi připomíná setkání s jejím stínem. Už je dávno po smrti. Pohřbená a přesto mezi námi.

Nikdy nenalezla klid. Ten nenaleznete ani vy, když budete poslouchat desku "Conflagrate The Celestial Refugium". Jakoby mi kapela také drásala tvář do krve. Rány jsou následně opláchnuty kyselinou, aby byla bolest ještě větší. Každý riff, každý motiv je jako ostrá žiletka. Navíc všechno smrdí sírou a opravdovým peklem. 


CAMBION ctí staré dobré death metalové kořeny (CENTURIAN, HATE ETERNAL, IMMOLATION, KRISIUN, ANGELCORPSE, DIABOLIC, DEICIDE), rozvíjejí je a přidávají i velkou spoustu svých nápadů. Zvuk je hutný, masivní, vykostí vás za živa. Celé album je potom nasáklé pradávnými chorobami, absolutní ztrátou víry v Boha a zároveň prokletím. Jako bych se díval na řeku z lávy, kamení a starých kostí. Nevím, jak si představujete peklo vy, ale já si osobně myslím, že se kapele povedlo hodně přiblížit realitě. Peklo je totiž v každém z nás, rozkládá nás zevnitř, sálá a žhne. Stejně jako hudba na "Conflagrate The Celestial Refugium". Nahrávka vás, pokud podobný styl death metalu uctíváte, doslova rozdrásá do krve. Není totiž jenom skvěle odvedeným řemeslem, ale k dokonalosti vybroušenou smrtí. Obsahuje v sobě všechny potřebné ingredience pro opravdový, ryzí nihilistický zážitek. Nezná slitování. Teď už vím, proč ta dívka z úvodu zemřela a zároveň nenajde nikdy klid. Potkala totiž Satana, říkal si zrovna CAMBION a hrál absolutně devastující death metal. Myslím, že do téhle hrobky se budu dlouho a rád vracet. Cítím v ní totiž opravdovou Smrt. Nihilistický, blasfemický smrtící kov, který vás navěky prokleje! Inferno!


Asphyx says:

When you looked into her face, you were immediately fascinated by the unhealed scars. She was beautiful, yet she suffered from self-hatred. “Cursed”, they said about her. She scratched her face in the blood when she found out that they had lied to her all her life. She prayed to a long-fallen idol, she believed, and absolution never came. She saw so much evil and hatred that it would have claimed many lives. I remembered her listening to the new album of the international band CAMBION. Their raw death metal smell of darkness reminds me of meeting her shadow. It's long since she died. Buried and yet between us.

She never found peace. You won't find it also if you will listen to the album "Conflagrate The Celestial Refugium". It was as if the band was also scratching my face to blood. The wounds are then rinsed with acid to make the pain even greater. Every riff, every motif is like a sharp razor. Plus, everything stinks of sulphur and real hell.

CAMBION honours good old death metal roots (CENTURIAN, HATE ETERNAL, IMMOLATION, KRISIUN, ANGELCORPSE, DIABOLIC, DEICIDE), develop them and add a lot of their ideas. The sound is dense, massive, bones you alive. The whole album is then soaked in ancient diseases, an absolute loss of faith in God and at the same time a curse. It's like looking at a river of lava, rocks and old bones. I don't know how you imagine hell, but I personally think that the band managed to get very close to reality. Hell is in each of us, it decomposes us from within, it radiates and glows. Like the music on "Conflagrate The Celestial Refugium". If you worship a similar style of death metal, the recording will literally scatter you in the blood. It is not just a well-executed craft, but a perfect death. It contains all the necessary ingredients for a true, genuine nihilistic experience. It has no mercy. Now I know why the girl died from the beginning and at the same time she will never find peace. She met Satan, he called himself CAMBION and played absolutely devastating death metal. I think I will return to this tomb for a long time. I feel the real Death there. A nihilistic, blasphemous death metal that will curse you forever! Hell!


TRACKLIST
1. Conflagrate the Celestial Refugium
2. Vae Victis
3. Cambion
4. Cities of Brass
5. Eiton Euclarion
6. Impact Steel
7. Fatalitism
8. Obscuratio

LINE-UP
Rich Osmond - Vocals, Bass
Thorben Rathje - Guitars, Backing Vocals
Chason Westmoreland - Battery


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý osmdesátý devátý - A zase ty tiskoviny



Příběh dvoustý osmdesátý devátý - A zase ty tiskoviny

Venca mě, asi jako každý vyléčený feťák nebo alkoholik najednou spoustu času. Nějak neměl zrovna náladu na ženský, ono taky, po tom, co si prožil, jací jej občas pronásledovali démoni, nebylo divu. Tohle málokterá vydrží. Mohl mít jakou chtěl, kdyby se trošku snažil, on byl na tohle šikovnější než já, ale nějak neměl náladu. Nevím, co se mu motalo hlavou, ale pokaždé, když jsem na tohle téma zabrousil, tak převedl řeč jinam. Naučil jsem se za ty roky nenaléhat, neprudit. Ale je pravda, že naše pivní eskapády neměly chybu. Já tedy pil a prokládal to sem tam rumem a Véna dal pokaždé jen pár pivek. Měl záklopku, naučil se to. A tak vznikl zase jeden nápad, po několika sklenicích pěnivého moku.

Ještě jsem si pamatoval, jak jsme chtěli kdysi s Kytkou vydávat tištěný metalový časopis a věděl jsem, co je za tím práce. Nechtělo se mi do toho, ale Venca byl neoblomnej, Navíc ho podporoval Sabath, kterej znal nějaký lidi v tiskárnách a tak jsem se zase k něčemu přichomejtl. Nadšení bylo jako vždy obrovské. Jako když založíte kapelu, vymýšlíte jméno, styl, image a samozřejmě to nejdůležitější, jméno. Vy volové, já vám říkám, že je hrozně těžký něco takovýho vydávat. Kdo vám tam bude jako psát? Kdo umí napsat aspoň pár souvislých řádků? O čem to jako bude? O punku? Vždyť já znám jen pár skupin? To si jako Venco napíšeš sám? No, ale měl v očích jiskřičky, nebyl smutnej. Konečně. Dalším problémem byly prachy. Jako vždycky?

Všechno se psalo v hospodě. Na kousky papíru, který pak brala Jana k sobě domů, půlku vyházela, protože na nich bylo čistý porno, třeba básničky o onanii, pokusy o texty pro smečky, který nikdy neexistovaly. Taky spousta balastu. No, nemít ji, tak se skončí dřív, než se začalo, taky jsme zapomněli na jednu drobnost. Kdo to bude jako číst? Kolem už byla spousta časáků, pořád se něco rodilo, trafiky doslova přetékaly. Od popu až po metal. Stačilo si vybrat. Já toho ani moc nečetl, mě to nikdy moc nebavilo, radši poslouchám a pak si udělám názor sám, ale je fakt, že jsem stejně všechno kupoval, měl své oblíbené autory a podle nich objevil spoustu nových jmen. Stejně jako na koncertech.

Bylo hrozně příjemný držet v ruce první (a taky poslední číslo) Punkového hlasatele. Ještě loni, když na jaře Venca žil, tak jsme se u něj na zahradě v Jablonci šíleně opili a tlemili se tomu, co jsme tam tenkrát stvořili. Pravopisné chyby, šíleně extrémní názory, skoro žádná pokora. Malůvky od Prcalinky, který by každý druhý psycholog označil za děsivé a poslal nás do léčebny. Přesto měl černobílý časopis svoje nepopiratelné kouzlo. Já se tedy zařekl, že už nikdy v životě nebudu nikam psát, protože když jsme dali jedno číslo punkáčovi u vedlejšího stolu (a zaplatili mu pivo, protože jinak nás pořád posílal do prdele) a on si ho přečetl, tak nám řekl, že jsme fakt čuráci. Chyběla nám soudnost, stylistika, vlastně všechno. Ale Vencovi to tenkrát pomohlo postavit se na nohy. Nasměřovat ho, protože na něj občas padaly splíny a potřeboval fakt vyplnit čas, něco tvořit, vyjádřit se, mít pocit, že taky žije.

Tenkrát stejně naší partě vládl Spark. Měli tam skvělý rozhovory, taky tam nebyly jen komerční věci, ale i underground. Ono se to tedy tenkrát tolik neodlišovalo, ale do budoucna jsem jich měl doma stohy. Byla to paráda, sednout si prvního každý měsíc (nebo každý druhý, to už nevím) do křesla a nejdřív přečíst, co vyšlo za novinky. Přepsat si to na papírek, abych pak věděl, co si mám u Chorvata v prodejně poslechnout, Zajíce v pytli jsem nikdy nekupoval, teď už ne, nemusel jsem vybírat jen podle lebky na obalu, jako dřív. Pak se o tom diskutovalo v hospodě a tak bylo jasný, že náš chabý a neumělý pokus nikoho nezajímal. Je ale fakt, že jsem měl zrovna touhu něco psát. Samozřejmě hlavně pro Markétu, do šuplíku.

Pořád je pro mě příjemné, když nechám popustit uzdu fantazii. Ponořit se do vzpomínek, sepsat pár řádek, pak se po čase vrátit, škrtat, mazat, přepisovat. Než je všechno v pořádku a já jsem spokojený. Tenkrát jsem to ale takhle nedělal. Ovlivněni prokletými básníky, jsme si na ně hráli, psali na kusy papírků, na hajzláč, na účtenku, když na ní zbylo místo. Mými prvními čtenáři byly holky. Možná jen protože jsme byli kamarádi, ale je taky pravda, že uměly být ostré jako břitva. Časopis nám třeba zkritizovaly nakonec tak, že jsme se až červenali. On si totiž Venca nenechal do ničeho moc mluvit. Proto jsem ho taky měl rád a byl mým nejlepším kamarádem.

Vzal všechnu kritiku dobře. Mávnul nad časákem rukou a řekl, že to stejně asi byla blbost. Na to musíte mít trpělivost, pevný nervy, peníze a kolem sebe lidi, co fakt umí psát. Jinak to za nic nestojí. Punkáčů taky v Boleslavi zase tolik nebylo nebo spíš, dostávali jsme se postupně do doby, kdy se všechny styly mísily dohromady, metal začal trošku umírat na úbytě. Zestárli jsme. Měli už i jiné starosti. Třeba já jsem měl plnou hlavu Plzně, vůbec jsme nevěděl, co tam budu sám dělat. Všichni mě odrazovali, říkali mi, proč chci vytrhnout kořeny, ale mě to pořád vrtalo v hlavě. Vlastně ani nevím proč. Sklapl jsem naše první číslo časopisu Punkový hlasatel a přesto, že se nám spoustu lidí smála, byl jsem hrdý. Protože znáte to, kdo nic nedělá, nic nepokazí, pak se nemůže poučit do budoucna. Šel jsem domů, sepsal pár básniček, o tom, co jsem právě zažil a políbil Markétu. Ahoj, tak jsem zase doma, miluju tě. Podívala se na mě, počechrala mi vlasy a usmála se. Za chvilku jsem si na nějaký časopis ani nevzpomněl.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 6. března 2021

News! - „Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity“) je definující novou nahrávkou unikátní avant-blackové kapely INFERNO z České republiky.

„Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity“) je definující novou nahrávkou unikátní avant-blackové kapely INFERNO z České republiky.

INFERNO se hlouběji ponořili do hypnotických zvukových sfér alba „Gnosis Kardias“ z roku 2017 a zformulovali uhrančivý nový jazyk vycházející z izolacionistické syntaxe blackmetalového žánru. Hrůza a kontemplace posluchače uvedou na pouť tajemnými zákoutími mysli, jež vede vstříc nekonečnu.

Kapela částečně vycházela z nejobskurnějších, převratných nahrávek BLUT AUS NORD, THE CURE, či obecněji z post-punku 70. - 80. let a ohnivého fanatismu nejvynalézavějších blackmetalových děl. Užitím mnoha kytarových vrstev, neurčitých vokálních, zvukových textur a zuřivé, propracované rytmiky však dali INFERNO za vznik surrealisticky (s)novému světu.

„Paradeigma“ konceptuálně čerpá z hlubin psychologie, kosmologie a hororové prózy, zejména z děl jako „Červená kniha“ Carla Gustava Junga, „Kosmos jako sebeutváření“ od Michala Ajvaze a „Znovuzrozený čas“ Leeho Smolina. Cílem bylo zhudebnit „abstraktní vize polotekutých proudů pohybujících se v rámci rozsáhlé ontologické struktury, kde jednotlivé vrstvy navzájem interagují za rytmu neustálé kosmické dynamiky.“

Skličující, zasmušilé, delirické a zároveň podivně povznášející; „Paradeigma“ je opresivně pohlcující dílo Luciferiánského umění plné rozporů a bran vedoucích vně prostor.



Order from :

- the European shop at https://bit.ly/infernoEU​

- the North American shop at https://bit.ly/infernoUS​


Follow INFERNO :



Debemur Morti Productions

EU webshop​​ : http://www.debemur-morti.com




Recenze/review - TYRANNO - March of Death (2020)


TYRANNO - March of Death
CD 2020, Helldprod Records

for english please scroll down

Obracíš kříž zase jednou směrem dolů. Svěcená voda se vaří strachem. V dřevěných lavicích sedí lidé, kteří již dávno nevěří v žádného Boha. Zlo je tu mezi námi, rozpíná se, je jedovaté a nakažlivé. Nikdo se už neřídí rozumem, ale jenom pradávnými pudy. Nemoci a smrt. Jdou v ruku v ruce a zavedou vás dolů pod kostel. Tam je staré sklepení, poznamenané rituály starými jako lidstvo samo. Satan zase jednou sedí na svém trůnu a usmívá se. Stačí se rozhlédnout kolem sebe, tolik utrpení, tolik neštěstí, tolik bolesti.

Rouhání je nosným motivem i brazilské kapely TYRANNO. Ti vás vezmou na podobná prokletá místa, přivážou vás ke zdi a zahrají vám uvěřitelný, starý death a thrash metal. Syrový, surový, s atmosférou, která vás navěky uvrhne v zapomnění. Mám rád hudbu v podobném stylu. Peklo totiž, jak známo, nezná hranic.


Když budete "March of Death" poslouchat pečlivě, určitě naleznete odkazy na kapely typu POSSESSED, CELTIC FROST, VENOM, SLAYER, HELLHAMMER, APOCALYPTIC RAIDS. Deska má jasné a zřetelné poselství. Zve na tajnou černou mši všechny vyvolené, všechny fanoušky temnoty, starých plesnivých časů. Zvuk je podřízen celkovému výrazu. Opravdu si připadám, jako bych přijal pozvání na okultní seanci. Vše je starosvětské, ryzí, opravdové. Syrové, surové, zahrané od srdce. TYRANNO si na nic nehrají, na spoustu lidí budou až příliš "primitivní" a jednodušší, ale zdání samozřejmě klame. Síla se tentokrát opět ukrývá v detailech, v dlouhých temných stínech, v motivech, které jsou jak vystřižené ze starých učebnic metalu. Určité nedokonalosti jsou záměrné a vyvážené absolutním nasazením a odhodláním kapely. Já zkrátka z podobných smeček slyším, že to myslí doopravdy a jejich metal je mi bližší, asi jako pověstná košile pro mrtvého. Nehledejte žádné složitosti, ani zbytečnosti. Vše jest náležitě ohlodáno na kost, až do morku. A já si tak v klidu můžu užít magicky přitažlivý death thrash metal, spoustu energie, nadšení pro hudbu jako takovou. Brazilci znovu potvrzují, že v jednoduchosti je vypálena opravdu velká síla. Rituál!


sumarizace:

"March of Death" je albem, které je inspirováno alby legend POSSESSED, CELTIC FROST, VENOM, SLAYER, HELLHAMMER, APOCALYPTIC RAIDS. Jedná se přesně o ten druh hniloby, který vás bude provázet vašimi nočními můrami. Budete se bát kouknout pod postel, jestli tam čistě náhodou není váš vlastní stín. Můžou mě pálit rozžhaveným železem, svěcené vody se budu dál bát. Jsem starý rouhavý padlý mnich, který se podobným nahrávkám bude vždycky klanět. Mají v sobě totiž obrovskou porci síly, hniloby, energie a opravdovosti. Obraťte všechny kříže směrem dolů, zapalte černé ohně a vyžeňte lidem z těl jejich slepou víru. Tohle je death metal, říznutý thrashem, který se bude jednou hrát na konci našeho světa. Inferno! Peklo! Smrt! Skvělá temná nahrávka!


Asphyx says:

"March of Death" is an album which is inspired by albums by the legends like POSSESSED, CELTIC FROST, VENOM, SLAYER, HELLHAMMER, APOCALYPTIC RAIDS. It is exactly the kind of rot which will go through your nightmares. You will be afraid to look under your bed because there might be your own shadow. They can burn me with a frosted iron, holy water will continue to fear. I am a blaspheming fallen monk who will always worship similar records. They have a great portion of strength in them, rot, energy and realness. Turn all crosses upside down, fire up black fires and burn out the black blind belief from people´s bodies. This is death metal combined with thrash and one day it will sound during the end of the world. Inferno! Hell! Death! Great dark album!


tracklist:
1. March of Death
2. Anger
3. Heading to the Coven
4. Dead Brain, Living Skull
5. Black Star
6. Harder
7. Among Damneds and Fools
8. Praise the Horns
9. Cold Embrace
10. Black Death
11. In the Dead Hour
12. Fool Dethroned


band:
Dyd Bastard - Vocals/Guitars
Diabolic - Bass
Bitch Hünter - Drums


Recenze/review - RAVENOIR - The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy (2021)


RAVENOIR - The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy
CD 2021, Gothoom Production

for english please scroll down

Občas ve svých snech utíkám. Před velkou slintající příšerou, která má na rukou dlouhé drápy a ostré zuby. Už cítím její dech. Omylem vběhnu do močálů a musím našlapovat opatrně. Jeden neopatrný krok, jedno hlasité zašeptání a je po mě. Tentokrát jsem se ze své noční můry neprobudil. Poslouchal jsem totiž již několik dní nové album RAVENOIR. Byl jsem ihned stažen do bažiny a teď se už jenom jako nějaká loutka vznáším na hladině.

Za touhle smečkou stojí parta zkušených muzikantů, kteří se rozhodli hrát metal spíše v jeho syrovější a surovější podobě. Vrátili se ke kořenům, do doby, kdy teprve styly jako black metal, death, thrash vnikaly. Zahalili mě do krvavého závoje a pozvali na dlouhý výlet do záhrobí. 


Rovnou na začátek napíšu, že jediné, co mi na desce vadí, tak je délka některých skladeb. Spousta motivů se dle mého až příliš často opakuje. Vynikne tím sice temnota, ale songy ztrácejí na razanci. To je ale asi tak vše, co lze albu vytknout. Jinak je "The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy" takovým gurmánských zážitkem pro všechny obdivovatele nočních můr. Alesh AD (ROOT) má nejen svůj vlastní a originální kytarový rukopis (riffy jsou opravdu parádní), ale i hlas vhodný do močálů. Nahrávka není jen bokovkou protřelých a zkušených muzikantů, projektem, kterých má každý dnes spousty a většinou za nic moc nestojí, ale také kusem velmi dobře ukovaného metalu z kvalitní oceli. Zakaleni v dávných dobách mezi nás vyvrhli poctivý kus muziky, která se nejen dobře poslouchá, ale také ve mě dokáže rozdmýchat emoce. O zlých snech jsem již hovořil, ale při poslechu cítím zlo a tmu doopravdy, doslova hmatatelně. O zvuku, obalu a produkci netřeba diskutovat, vše je samozřejmě v nejlepším pořádku. Osobně se mi nejvíc asi líbí, že z desky slyším nadšení pro hudbu jako takovou, radost z hraní, feeling, drive, chvění. Není jen kusem poctivého řemesla, ale i záhadnou bytostí, která právě přišla z mokřadů. Myslím, že fanoušci třeba takových BATHORY, CELTIC FROST, IMMORTAL, ale i DEATH, POSSESSED, VENOM, by mohli být navýsost spokojeni. Nechte se zahalit do krvavé mlhy! 


Asphyx says:

Sometimes I run in my dreams. In front of a large drooling monster that has long claws and sharp teeth on its hands. I can already feel her breath. I accidentally run into the swamps and have to tread carefully. One careless step, one loud whisper and it's over. I didn't wake up from my nightmare this time. I have been listening to the new album RAVENOIR for several days now. I was immediately dragged into the swamp and now I am just floating on the surface like a puppet.

Behind this band is a bunch of experienced musicians who have decided to play metal in its rawer form. They went back to their roots, to a time when styles like black metal, death, thrash were just arise. They wrapped me in a bloody veil and invited me on a long trip to the grave.


I'll write right at the beginning that the only thing that bothers me on the record is the length of some songs. In my opinion, a lot of motifs are repeated too often. The darkness stands out, but the songs lose their intensity. But that's about all the album can be criticized for. Otherwise, "The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy" is such a gourmet experience for all nightmare admirers. Alesh AD (ROOT) has not only his own and original guitar signature (riffs are really great), but also a voice suitable for swamps. The recording is not only a side project of seasoned and experienced musicians, a project that everyone has a lot of today and usually is not worth much, but also a piece of very well forged metal from quality steel. Cloudy in ancient times, they threw out an honest piece of music among us, which not only listens well, but can also stir up emotions in me. I've talked about bad dreams before, but when listening I feel evil and darkness really, literally tangibly. There is no need to discuss sound, cover and production, everything is of course in the best order. Personally, I probably like the most that I hear from the record a passion for music as such, joy of playing, feeling, drive, vibration. It is not only a piece of honest craftsmanship, but also a mysterious creature that has just come from the wetlands. I think that fans of such BATHORY, CELTIC FROST, IMMORTAL, but also DEATH, POSSESSED, VENOM, could be extremely satisfied. Let yourself be shrouded in bloody mist!


tracklist:
01 – Nocturnal Initiation (Proloque)
02 – Ravenoir
03 – The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy
04 – In The Sign Of The Horns
05 – From The Dead Shadows Of The Void To Eternity (Intermezzo)
06 – Blood Pact
07 – Dark Vision
08 – Hellfire´s Icon
09 – Alter Ego

band:
Alesh AD - kytara, zpěv
Igor Hubík - basa
Patrik Sas - bicí
Jakub Maděryč - kytara


pátek 5. března 2021

Recenze/review - CRYPTS OF DESPAIR - All Light Swallowed (2021)


CRYPTS OF DESPAIR - All Light Swallowed
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Uprostřed lesů, kam se lidé bojí chodit, je starodávný oltář. Obětovalo se zde temným silám, démonům zla. Vidím před sebou dívku, s nožem od krve, zabodnutým v břiše. Někdo ji rozpáral, zničil, zohavil. Slyším ve vzduchu její nářek. Oči bez života žalují. Tohle není jen obyčejný rituál, ale ošklivá noční můra, která se stala skutečností. Symboly plné smrt, nakreslené krví. Modlitby plné jedu a síry. Jsi další na řadě, to doufám víš.

Černý death metalový rituál nám předkládají i CRYPTS OF DESPAIR. Kapela, se kterou jsem se setkal poprvé v roce 2017, kdy mě jejich album "The Stench of the Earth" (recenze a rozhovor dole pod článkem) doslova uhranulo. Litevci jsou zpět s novou deskou, temnější a chladnější. Vítejte na temném obřadu smrti!

 

CRYPTS OF DESPAIR obětují zlým silám ve stylu INCANTATION, IMMOLATION, MORBID ANGEL, ULCERATE, DEATHSPELL OMEGA, PORTAL, REPLICANT. Skladby vás rozdrásají do živého masa, až ke kosti. Budete si připadat, jako ve studené, mokvající mlze, ve které ožívají duchové zemřelých. Sestoupíte několik metrů pod zem, do starých katakomb. Jsou zde pochovány ostatky všech prokletých. Když budete jako já poslouchat stále dokola "All Light Swallowed", budete brzy patřit mezi ně. Líbí se mi zvuk, obal, ale hlavně bolestivé motivy, které se proplétají deskou jako jedovatí hadi. Jedná se o komplexní dílo, o nahrávku, která je opravdu spíše tajemnou seancí, než jen obyčejnou hudbou. Líbí se mi uvěřitelnost, opravdovost, ryzost, ale hlavně chlad, kombinovaný s nepropustnou tmou. Vidím před sebou kamenný oltář. Hluboko v lesích, kam nikdo nechodí. Samota duše, samota ve smrti. Album je jako rezavý nůž, který vám někdo zabodne do břicha. Vnitřnosti hoří, death metalový rituál může započít. Přidávám hlasitost a jsem v jiné dimenzi. Brána do chrámu zla byla znovu otevřena. Vynikající, démonický death metal, u kterého budete pozváni na onen svět. Stačí jen vstoupit. Rituál smrti!


Asphyx says:

In the middle of the woods, where people are afraid to go, is an ancient altar. It was sacrificed to dark forces, demons of evil. I see a girl in front of me, with a blood knife stuck in her stomach. Someone ripped her apart, destroyed and mutilated her. I hear her cry in the air. Lifeless eyes sue. This is not just an ordinary ritual, but an ugly nightmare that has become a reality. Symbols full of death, drawn in blood. Prayers full of poison and sulphur. You're next, I hope you know it.

The black death metal ritual is also presented to us by CRYPTS OF DESPAIR. The band I first met in 2017, when their album "The Stench of the Earth" (review and interview below the article) literally captivated me. The Lithuanians are back with a new album, which is darker and cooler. Welcome to the dark death ceremony!


CRYPTS OF DESPAIR sacrifice to evil forces in the style of INCANTATION, IMMOLATION, MORBID ANGEL, ULCERATE, DEATHSPELL OMEGA, PORTAL, REPLICANT. The songs cut you to live flesh, all the way to the bone. You will feel like in a cold, wet mist in which the spirits of the dead come to life. You descend a few meters underground, to the old catacombs. The remains of all the damned are buried here. If, like me, you listen to "All Light Swallowed" over and over again, you will soon be one of them. I like the sound, the cover, but especially the painful motifs that intertwine with the album like venomous snakes. It is a complex work, a recording that is really more of a mysterious session than just ordinary music. I like the believability, authenticity, purity, but most of all the cold, combined with impenetrable darkness. I see a stone altar in front of me. Deep in the woods where no one goes. Solitude of the soul, solitude in death. The album is like a rusty knife that someone stabs in your stomach. The entrails are burning, a death metal ritual can begin. I add volume and I'm in another dimension. The gate to the temple of evil was reopened. Excellent, demonic death metal, with which you will be invited to the other world. Just enter. Ritual of death!



about CRYPTS OF DESPAIR on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - CRYPTS OF DESPAIR - The Stench Of The Earth (2017)



Track listing -
1. Being - Erased
2. Anguished Exhale
3. Choked By The Void
4. Condemned To Life
5. Synergy Of Suffering
6. The Great End
7. Disgust
8. Excruciating Weight
9. Bleak View

Band lineup -
Dovydas Auglys - Guitar/Vocals
Benas Juskus - Guitar
Simonas Jurkevicius - Bass/Vocals
Henri Mall - Drums

Artwork by Néstor Avalos (Bloodbath, Blut Aus Nord)

Rozhovor - CRYPTS OF DESPAIR - Vybral jsem si death metal, protože je to nejtemnější, nejďábelštější a nejchorobnější žánr, jaký existuje.

Rozhovor s death metalovou skupinou z Litvy - CRYPTS OF DESPAIR.

Odpovídal Dovydas Auglys, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Ave CRYPTS OF DESPAIR! Zdravím do Litvy. Asi před týdnem jsem dostal vaší novou desku „All Light Swallowed“ na recenzi a poslouchám ji stále dokola. Nejvíc na ni mám chuť, když je venku ošklivo, prší a jdu na procházku kolem hřbitova. To mám pak pocit, že slyším naříkat nemrtvé. Novinka se opravdu povedla, oproti předchozímu albu mi přijde temnější, možná komplikovanější, chladnější? Jak ji vidíš ty?

Zdravím Deadly Storm Zine! To je jeden ze správných způsobů, jak poslouchat tuto nahrávku, díky! Pro nás osobně je death metal ve své podstatě temným, chladným a ďábelským hudebním žánrem, takže si myslíme, že je to pro nás přirozený vývoj. Sami rádi manifestujeme a doplňujeme temnotu a používáme hudbu jako katalyzátor těchto pocitů.


Když jsme spolu dělali v roce 2017 krátký rozhovor, který slouží k představení kapely, netušil jsem, že o vás ještě uslyším. Nový materiál jste skládali dlouhé čtyři roky. Od nás je to do Litvy daleko, přesto jsem neměl žádné nové informace. Co jste dělali? Koncertovali? Jak dlouho vlastně trvalo, než jste složili nový materiál?

Když jsme vydali album, odehráli jsme různé koncerty po Německu, Polsku, Estonsku, Anglii, Litvě a absolvovali turné o deseti koncertech v Mexiku! Upřímně řečeno, některé skladby a riffy byly staré 6 - 7 let. Vždy je to tak, že začnu skládat novou hudbu před vydáním nového alba, takže některé skladby tedy byly vytvořeny už před vydáním „The Stench Of The Earth“. Jen prostě trvalo několik let, než se toto nové album vydalo.

Když poslouchám nové album „All Light Swallowed“, připadám si, jako bych se propadal do hlubokého krvavého močálu. Hodně tomu přispívá znamenitý chladný a temný zvuk. Jak a kde jste nahrávali? Kdo album produkoval, mixoval? Album?

Proces nahrávání byl naprosto stejný, jako posledně. Nachystáme před produkci, zkoušíme sami, následně trochu společně a pak vyrážíme do studia. Naše album jsme opět nahráli v Kaunas, ve studiu Lapės Records. Všechno jsme produkovali sami, zmixoval to ruský grindcorový umělec / zvukař Alexander Sarychev a zmasteroval to skvělý Arthur Rizk v USA.


Motiv na obalu novinky se dá vysvětlit různými způsoby. Já jej vnímám jako příchod nemrtvých na zem. Pohlcení světla a dobra. Zůstane jen negace. Kdo cover vytvořil a jak vnímáš kresbu ty? Posílali jste autorovi třeba dopředu muziku, aby se nechal inspirovat?

Nestor Avalos je ten, kdo odvedl skvělou práci na tomto obalu. Smrt je ultimátní síla a my jsme jí chtěli uctít promítnutím do našeho obalu, ale zároveň jsme Nestorovi chtěli nechat jeho uměleckou svobodu. Když si vybírám lidi, se kterými budu pracovat, vždy je požádám, aby vyjádřili, co to v nich evokuje, a pak to vložili do všeho, co dělají. Takže jsme mu dali album k poslechu, texty ke čtení, popsali naši vizi a nechali ho dělat jeho řemeslo. Výsledek mluví sám za sebe a jsme velmi spokojeni.

Death metal a texty skladeb, to je téma na dlouhou diskuzi. Někdo je bere jen jako doplněk, jiný s nimi zase chce předat nějaké poselství. Jaké a o čem jsou texty na „All Light Swallowed“? A kdo je jejich autorem? Kde pro ně bral inspiraci?

Texty na tomto albu jsem psal já a S.J.. Inspirace pochází z různých pocitů známých jako nenávist, temnota, misantropie, nihilismus, vnitřní nepokoj atd.


Vaši prvotinu „The Stench of the Earth“ jsem poslouchal velmi často. Novinka je propracovanější, ale také méně přívětivá. Myslím, že by ji měli dát posluchači čas, nechat ji uzrát, teprve pak vyniknou jednotlivé nuance. Vznikala novinka jiným způsobem? Jak tvoří CRYPTS OF DESPAIR nové skladby? Zajímá mě samotný proces.

V tomto ohledu se nic nemění. Vše vytvářím podobným způsobem. Je to velmi primitivní a instinktivní. Nejde si říci „fajn, teď udělám novou skladbu“, protože to tak prostě nikdy nefunguje. Inspirace obvykle udeří neočekávaně kdykoli, kdekoli a okamžitě proudí. Nemá to žádnou strukturu. Poté, co ten proud inspirace skončí, udělám malou pauzu a poté se podívám na strukturu, detaily a v případě potřeby provedu úpravy. Okamžitě vše nahraji do počítače, zmixuju a poslouchám.

Proč jste si zvolili zrovna death metal jako hudbu, kterou budete hrát? Co se vám na něm líbí? Temnota? Chlad? Energie? Kdo byl vaším vzorem, když jste začínali hrát a kde jste čerpali inspiraci a informace?

Vybral jsem si death metal, protože je to nejtemnější, nejďábelštější a nejchorobnější žánr, jaký existuje. Máte tu vše - od syrových primitivních věcí, přes atmosféru, ponurost, chlad až po technické šíleně rychlé a brutální věci. Moje počáteční inspirace pocházela z devadesátých let, ze staré death metalové školy z celého světa (ale nejbližší mému srdci byla americká scéna). Takže od Sadistic Intent, Morbid Angel, Immolation, Mortician po Entombed, Dismember, Bolt Thrower, At The Gates, Dissection a ten seznam jde dál a dál. Ale když jsem založil Crypts Of Despair, byl jsem spíš na novější věci, protože jsem hudební maniak a vždy hledám nové kapely, které posouvají hranice nebo obnovují zvuk. Je také důležité zmínit, že já a moji spoluhráči posloucháme obrovskou škálu hudby od death metalu po hardcore punk / grindcore / rap / trap / elektronickou hudbu, pop a tak dále. Máme velmi otevřenou mysl a temnotu je možné najít všude!


Co chystají CRYPTS OF DESPAIR v nejbližších měsících? Můžeme se těšit na turné k podpoře nové desky? Nebo třeba klip?

Díky téhle zasrané pandemii je nemožné plánovat cokoli ohledně živého hraní. Rádi bychom se vydali na turné a myslím, že až to bude možné, uděláme to, ale budoucnost je v tuto chvíli neznámá. Avšak jedna věc - před oficiálním vydáním alba vydáme video jedné z našich skladeb z alba „All Light Swallowed“!

Děkuji moc za rozhovor. Odpoledne se chystám zase ven. A hodně prší. Vezmu si s sebou vaší novou desku „All Light Swallowed“. Je totiž opravdu skvělá! Přeji vám, aby se dobře prodávala. Ať se vám daří i v osobních životech.

Děkuji za tvá vřelá slova a zajímavý rozhovor! Sledujte nás na našich stránkách, sociálních médií a sledujte i náš label. Ať žije Deadly Storm Zine! “HAIL DEATH”.


Interview - CRYPTS OF DESPAIR - I chose death metal because it's the darkest, most evil and sickest genre that exists.


Interview with death metal band from Lithuania - CRYPTS OF DESPAIR.

Answered Dovydas Auglys, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Ave CRYPTS OF DESPAIR! Greetings to Lithuania. About a week ago I got your new album "All Light Swallowed" for review and I listen to it over and over again. I like it the most when there is ugly weather outside, it's raining and I'm going for a walk around the cemetery. Then I feel like I hear the cries of the undead. The new album is really good, compared to the previous album, It seems to be darker, maybe more complicated, colder? What do you think?

Greetings Deadly Storm Zine! That’s one of the propers ways to listen to this record, thank you! For us personally death metal in its essence is a dark,cold and evil genre of music, so we think its natural progression for us. We love to manifest and compliment the darkness within ourselves and use this music as a catalyst for those feelings.


When we did a short interview together in 2017, which is used to introduce the band, I had no idea that I would hear about you again. You composed the new material for four long years. It is far from us to Lithuania, but I still had no new information. What did you do? Did you perform? How long did it actually take you to compose the new material?

When we released the album we played various gigs across Germany, Poland, Estonia, England, Lithuania and did a 10 gig tour in Mexico! Well to be honest, some songs and riffs were 6-7 years old. It was always like that: I start to compose new music before the new album is released. So some songs were already created before the “The Stench Of The Earth “ came out. It just took a good few years to get this new album released.

Listening to the new album "All Light Swallowed", I feel like I'm sinking into a deep bloody swamp. The excellent cool and dark sound contributes a lot. How and where did you record? Who produced and, mixed album?

The process of recording was exactly the same as before. We prepare pre-production, rehearse on our own and together a little bit and then we hit the studio. We recorded our album once again in Kaunas, Lapės Records studio. Everything was produced by us, mixed by the russian grindcore artist/sound engineer Alexander Sarychev and mastered by the great Arthur Rizk in the USA.


The motif of the cover can be explained in various ways. I see it as the coming of the undead to the ground. Absorption of light and goodness. Only negation remains. Who created the cover and how do you perceive the drawing? Did you send your music to the author in advance for inspiration?

Nestor Avalos was the one who did magnificent work on the artwork. Death is the ultimate force and we wanted to express this worship into our cover art and at the same time to leave him his artistic freedom. When I choose people to work with I always ask to emrbace the music, find what it evokes in you and then put it all into whatever they do, so we gave him the album to listen, lyrics to read, described our vision and let him make his craft. Result speaks for itself and we are very satisfied.

Death metal and lyrics, this is a topic for a long discussion. Some only take them just as a supplement, others want to pass on a message with them. Tell me something about the lyrics on "All Light Swallowed". Who is their author and where did he get his inspiration for?

Lyrics were written by Me and S.J. on this album. Inspiration comes from various feelings known as hatred, darkness, misanthropy , nihilism, inner turmoil etc. You name it.


I listened to the whole first album "The Stench of the Earth" very often. The novelty is more sophisticated, but also less accessible. I think that the listeners should give it time and to let it mature, new and only then will the individual nuances stand out. Was the new album created in different way? How do CRYPTS OF DESPAIR create new songs? I'm interested in the process itself.

Nothing changes in this place. I create everything in a similar way. It is very primal and instinctive. I can’t tell myself “ Okay, now I am going to make a new song” because it never ever works that way. Inspiration usually strikes unexpectedly at any time and everything just flows in the moment. Nothing is structured. After that stream of inspiration is over, I take a little pause and then look at the structure, details and make adjustments if needed. I record immediately everything into my computer, mix it and then listen.

Why did you choose death metal as the music genre you will play? What do you like about it? Blackness? Cold? Energy? Who was your role model when you started playing and where did you get your inspiration and information from?

I chose death metal because it's the darkest, most evil and sickest genre that exists. You got everything here - from raw primitive stuff, to the atmosphere, grimness,coldness to technical insanely fast and brutal stuff. My first initial inspiration came from the 90s old-school death metal scene from all over the world ( but closest to my heart was american scene). So from Sadistic Intent,Morbid Angel, Immolation, Mortician to Entombed, Dismember, Bolt Thrower, At The Gates, Dissection and the list goes on and on. But when I actually started Crypts Of Despair, I was more into nowadays stuff, because I am a music nerd and I always look for new bands that push boundaries or renew sound. Also, its important to mention that me and my bandmates we listen to huge variety of music from death metal, to hardcore punk/grindcore/rap/trap/electronic music, pop and so on. We are very open minded and darkness can be found everywhere!


What are CRYPTS OF DESPAIR planning in the coming months? Can we look forward to some tour for supporting new record? Or maybe some video?

Having this fucking pandemic shit its impossible to plan anything regards to playing live. We would love to go on tour and I think when its going to be possible we will, but the future is unknown at the moment. One thing - we are going to release a video of one of our tracks from “All Light Swallowed” before official album release!

Thank you so much for the interview. I'm going out again in the afternoon; and it's raining outside. I will take your new album "All Light Swallowed" with me. It's really great! I wish it will sell well. Good luck in your personal lives.

Thank you for your good words and interesting interview! Follow us on our social media and labels pages. Long live Deadly Storm Zine!

HAIL DEATH!


KNIŽNÍ TIPY - Růženky - Stephen King & Owen King (2018)


Růženky - Stephen King & Owen King
2018, Beta-Dobrovský

Trošku mě zaráží, že spoustu lidí tahle kniha nechytila. Mám to přesně naopak. Ten apokalyptický nádech se mi přesně trefil do nálady a rozpoložení. Navíc, nemívám ve zvyku se ke knihám vracet, nebaví mě číst již kdysi přečtené. U "Růženek" jsem udělal výjimku. Stejně jako každý chlap příliš nerozumím ženskému myšlení. Myslím si, že v mnohém se mu King přiblížil. Děj je vystavěný opět parádně, u autora se můžete vždy spolehnout na perfektní reálie. Člověk doslova vidí "film", příběh, který se před ním odehrává. Navíc nedávné události ve světě, pandemie chřipky a její vývoj, je v mnohém velmi podobný. Poslední roky trávím, asi jako většina milovníků thrillerů a napínavých knih, převážně na severu Evropy. Ale ke Kingovi se vždy a rád vracím.

Jeho knížky, Růženky nevyjímaje, v sobě mají vlastní styl vyprávění, napínavé pasáže, tajemno, záhady, ale i lidskost. Ano, někdy hnusnou a ošklivou, ale tak tomu je i v realitě. Nemám pravdu? Na tuhle knihu se dívám spíše jako na zlý sen, který se postupně stával realitou. Navíc, poslední roky mám neodbytný pocit, že se svět řítí do záhuby. Jen pořád namohu přijít na to, co nás zničí. King dává nápovědu, představuje jednu z možností. Hele, přečtěte si knížku a uvidíte, že potom první, co uděláte, tak půjdete obejmout svoji manželku, partnerku, dceru, babičku a budete se na ženy dívat trošku jinak. Alespoň já jsem to tak měl. Růženky jsou pro mě dalším vstupem do mistrovy temné říše fantazie! Bavilo moc!

------------------------------------------------------------------------------------


V budoucnosti, tak blízké a skutečné, že se může odehrávat v tomto okamžiku, se stane něco podivného. Když ženy usnou, obalí se jemnými sítěmi a znehybní, takže připomínají kokon. Pokud je někdo probudí, nebo se pokusí protrhnout síť zahalující jejich tělo, ženy se rozzuří a reagují nesmírně násilnicky. A když spí, odebírají se kamsi do neznáma... Muži v našem světě zůstali opuštění a musejí si nějak poradit sami. Avšak jedna žena, záhadná Evie, je vůči spavé nemoci imunní. Je ta nemoc požehnání nebo kletba? Je Evie medicínskou anomálií, kterou je třeba studovat, nebo je to démon, kterého je třeba zabít? Děj Růženek je zasazený do malého městečka v zákoutí Apalačských hor, v němž se nachází ženská věznice, a ta v tomto provokativním a strhujícím románu, který napsal Stephen King spolu se svým synem Owenem, sehraje zásadní roli.


-----------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 

facebook: 

twitter:

TWITTER