DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 14. července 2020

Recenze/review - CRYPTIC HATRED - Free from the Grave (2020)



CRYPTIC HATRED - Free from the Grave
CD 2020, vlastní vydání 

for english please scroll down

Neznám lepší slast, než pojídání lehce zahnívajícího těla. Napnutě čekám na další pohřeb do země. Těším se, jako to dělávají malé děti, jen s tím rozdílem, že pro mě je to otázka života a smrti. Jsem totiž červem, který se jednou bude kroutit i ve vašich vnitřnostech. Jsem ale také posluchačem starého prašivého death metalu, který si pro sebe vybírá ty nejšťavnatější kousky shnilého masa. Finské mladíky CRYPTIC HATRED jsem potkal vlastně náhodou, při svých nekonečných toulkách podzemím. Zaujal mě obal, potom shnilý zvuk a tak jsem se rozhodl, že se jim podívám na jejich shnilý zub.

Všude kolem se válí rozkládající se těla. Jejich death metal navazuje na ty nejlepší kapely z devadesátých let. Mokvající riffy, tihle kluci moc dobře ví, jak na to. Na nic si nehrají a jdou rovnou na věc. Přesně takhle, hezky morbidně, to mám moc rád. Ne, nečekejte nic zázračného, ale když já mám zkrátka pro stará pohřebiště velkou slabost. Zvrácený vkus mi nedovoluje odvrátit tvář. Takhle peklo zní a ne že ne.




Jako poněkolikáté proříznutý vřed, jako maso, které odpadává od kostí. Tak zní prvotina CRYPTIC HATRED asi nejvíce. Šoupání dřevěnými rakvemi, přerovnávání mrtvol v márnici. Vyberte si, co chcete dělat. Umíráček oznamuje další smrt, stejně jako tihle Finové. Neexistuje nic, jenom prázdnota. Líbí se mi, jakým stylem jsou skladby napsané. Jsou zapamatovatelné, syrové, rozkládají se zaživa, jako my všichni. Tenhle pohřeb si užívám, jako nikdy. Když si vezmete, jak jsou jednotliví muzikanti mladí, když se podíváte zase jednou do čerstvého hrobu, tak pochopíte. Pro mě je důležité, že to kapele věřím, že mě dokáže přenést do starých časů. Vím, podobných smeček běhá po světě velké množství, ale jen z některých cítím vášeň pro poslední věci člověka. Za "Free from the Grave" by se nemuseli stydět o hodně slavnější kapely. Nebo jinak, pokud by deska vyšla v devadesátých letech, myslím, že by pánové měli v undergroundu úspěch. Temné energie je totiž tolik, že mi přetéká ušima ven. Na náhrobek mi napište, že jsem měl rád old school death metal. Ten pravý, ryzí, opravdový. Jako jej hrají CRYPTIC HATRED. Pořádná porce shnilého masa!



sumarizace:


CRYPTIC HATRED na své první dlouhohrající desce působí jako vyslanci temnot! Album připomíná ozvěny ze samotného podsvětí. Nihilisticky znějící motivy, chorobný vokál, smrt ve vašich očích. Všechno tohle na novince naleznete. Doslova mě fascinuje zlá a ošklivá nálada celé nahrávky. Takhle nějak si představuji, že zní samotné peklo. CRYPTIC HATRED se pohybují na hranici mezi naším a oním světem s morbidní elegancí. Hudba zde připomíná zápach zahnívajícího masa, zákeřnou nemoc, po které začnete hnisat zaživa. Je jako prasklý vřed, plný špíny a zkažené krve. Death metal, který vás přenese do záhrobí! Absolutní inferno!



Asphyx says:

CRYPTIC HATRED are on their first full-length album like envois of darkness! The album recalls the echoes from the underworld itself. Nihilistic sounding themes, morbid vocals, death in your eyes. All these can you find on the new album. I'm fascinated by bad and ugly mood of the record. This is how I imagine sounds of hell. CRYPTIC HATRED move on the border between our and other world with morbid elegance. The music here reminds the smell of rotting meat, insidious disease, because of you start to fester alive. It's like a ruptured ulcer, full of dirt and rotten blood. Death metal, which takes you to Hades! Absolute inferno!


Tracklist:
01. Free from the Grave (04:39)
02. Disposal (03:03)
03. Beyond Death (04:44)
04. Undead Invasion (02:37)
05. Blood Gushing (03:39)
06. Altar of Death (03:30)
07. Mutilated by the Dead (04:57)
08. Skeletal Remains (02:43)

band:
Guitar - Jami Lamio
Drums - Tatu Saves
Bass - Miska Hagelberg
Guitar / Vocals - Eemil Lajoma

A few questions - interview with death metal band from Finland - CRYPTIC HATRED.



A few questions - interview with death metal band from Finland - CRYPTIC HATRED.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.? 

Cryptic Hatred was formed in early 2019 by Tatu Saves, Jami Lamio, Miska Hagelberg and Eemil Lajoma. We started playing cover songs in our school auditorium, but quickly we figured why wouldn't we start writing our own songs. We play pure death metal! 

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

The album was recorded in a few different places. All drums and bass were recorded at our drummers house, guitars in our rehearsal place and vocals in our singers home. Everyone was involved in the production but our Guitarist/Vocalist Eemil Lajoma mixed it and mastered it. 


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? 

We have not released any physical copies yet, but they are coming in the future. You can find the album on all streaming platforms! 

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

Guitarist/Vocalist Eemil Lajoma wrote all the lyrics. The lyrical theme is the most basic death metal lyrical theme: zombies, blood and killing this and that. 


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

Our drummer Tatu Saves designed our logo! Album cover was made by Nightmare Imagery. We have all the basic social network accounts such as: Instagram, Facebook etc. And we think that social media is very important, it's really good for promoting and connecting with listeners! 

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you? 

We released the album by ourselves via Distrokid. We are satisfied with everything, no problems. 

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration? 

Our inspiration comes mainly from 90's old school death metal, but we also love some more modern bands. To name some of our favorite bands here are a few: Cannibal Corpse, Deicide, Gojira, Suffocation, Defeated Sanity. 


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response? 

We have not really tried to contact any labels. As soon as we get some physical copies we will try! 

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

We have not played any gigs yet. 

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band? 

Our plans for the future are to write more music, play gigs, get on tour and sign a record deal. We want to chase our dreams and become touring successful musicians 

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information? 

Our fans can contact us most efficiently by Instagram DM messages, Facebook or our email. You can find us on Facebook by our name and on Instagram @cryptichatredband, our email is cryptichatredband@gmail.com

Thanx for the interview. 

Thank you for the interview! 



pondělí 13. července 2020

Recenze/review - XPUS - In Umbra Mortis Sedent (2020)



XPUS - In Umbra Mortis Sedent
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Okolo těla létá hejno much. Kladou do rozkládajících se tkání vajíčka. Tahle mrtvola zde musí ležet již dlouhou dobu. Přivázaná na kříž, hlavou dolů. Již na první pohled to vypadá na nějaký tajemný rituál. Svíce kolem sice již nehoří, ale vzduchem se vznáší pach nenávisti. Ze zdí září do tmy krví nakreslené symboly. Vyděšená tvář. Co jsi viděla těsně před smrtí? Ptám se, ale odpovědi nepřicházejí. Muselo to být něco hodně děsivého.

Starý black death metal, který se hrával na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století byl mnohdy taky takovým rituálem smrti. U hudby se oceňovala hlavně temnota a šílenství. Italští XPUS jakoby dlouhá léta tleli v nějaké kobce. Jejich hudba je totiž jak vystřižená z této doby. Pokud máte chuť, tak se s nimi vydejte na dlouhý výlet bez konce. 




XPUS na to jdou ostře. Podobným způsobem jako třeba takoví  INCANTATION, DARKTHRONE, MORBID ANGEL, DEICIDE, CENTURIAN, FUNEBRE, CRUCIAMENTUMM, VITAL REMAINS, POSSESSED a spousta dalších, kteří pochopili, o čem jsou opravdová tma a smrt. "In Umbra Mortis Sedent" je druhým dlouhohrajícím albem kapely a také důkazem, že opravdové peklo existuje. Italové jsou ryzí, uvěřitelní, jejich skladby mají tu správnou nihilistickou atmosféru. Při poslechu jsem opravdu členem padlého řádu kněží, kteří právě pořádají seanci pro vyvolání duší zemřelých. Oběť je připravena, ohně hoří. Nic nebrání tomu zmáčknout na přehrávači play a nechat se unášet na černých vlnách řeky Styx. Staří známí démoni u songů znovu ožívají, jejich rozšklebené tváře létají kolem v kruzích. Tohle je pro mě pravé inferno, hudba, která přesně znázorňuje temné stránky našich duší. Líbí se mi vlastně vše - zvuk, obal, produkce, ale hlavně nápady. XPUS vás stáhnou do hlubokých močálů, ze kterých není návratu! Rituální black death metal, který vás na věky prokleje!



Asphyx says:


A flock of flies flies around the body. They lay eggs in the decomposing tissues. This corpse must have been lying here for a long time. Tied to a cross, upside down. At first glance, it looks like a mysterious ritual. The candles around are no longer burning, but the smell of hatred hovers in the air. Blood drawn symbols glow from the walls into the darkness. Scared face. What did you see just before death? I ask, but the answers are not coming. It must have been something very scary.


Old black death metal, which was played at the turn of the eighties and nineties of the last century, was often such a death ritual. In music, darkness and madness were especially appreciated. The Italian XPUS seemed to be dormant in a dungeon for many years. Their music is as cut from this time. If you are interested, go on a long endless trip with them.


XPUS goes hard for it. In a similar way to INCANTATION, DARKTHRONE, MORBID ANGEL, DEICIDE, CENTURIAN, FUNEBRE, CRUCIAMENTUMM, VITAL REMAINS, POSSESSED, and many others who understood what true darkness and death are all about. "In Umbra Mortis Sedent" is the band's second full-length album and also proof that real hell exists. The Italians are pure, believable, their songs have the right nihilistic atmosphere. During the listening, I am a real member of the fallen order of priests who are holding a session to summon the souls of the dead. The victim is ready, the fires are burning. There's nothing to stop you from turning on the player and getting carried away by the black waves of the Styx River. The old familiar demons come to life with the songs again, their laughing faces flying around in circles. This is the real inferno for me, music that accurately depicts the dark sides of our souls. I actually like everything - sound, cover art, production, but most of all ideas. XPUS will drag you into deep swamps from where is no return! Ritual black death metal that will curse you forever!


Line up -
Mornak - Funeral guitars
Aren - Morbid voices/plaguer bass
Ulviros - AK-47 drums

Mastered at Resonance Sound Studio (Blood Incantation, Cruciamentum)

Artwork by Misanthropic Art (Trench Warfare)
Layout by Francesco Gemelli (Towards Atlantis Lights)

Track listing -
1. Abyssus Abyssum Invocat
2. Into the Sphere of Madness
3. Blood Rite of Liberation
4. The Gates of Doom
5. Of Purity, Chastity and Temptation
6. Broken is the Seal of Equilibrium
7. Clerical Rooms of Depravity
8. Righteous Hands of Molestation
9. Holy Sperm upon the Lambs
10. Repentance, Forgiveness and Salvation

Official Video
Official Bandcamp
Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Xpus Facebook

Recenze/review - GLOOM - Awaken (2020)


GLOOM - Awaken
CD 2020, Slovak Metal Army


for english please scroll down

Balada je lyricko-epický veršovaný útvar mnohdy s ponurým, strašidelným dějem, ovšem i šťastným a oslavným, a většinou nešťastným, někdy až tragickým koncem. Námětem je v mnoha případech provinění člověka, které je potrestáno řízením nadpřirozených bytostí či osudu. Tolik wikipedie. Mám rád balady, občas je hrozně příjemné opustit mantinely extrémního metalu a vydat se "jemnější" cestou. Píšu to na rovinu, slovenské GLOOM mám rád. Umí totiž svojí hudbou navodit smutnou, tajemnou náladu - oni jsou pro mě vlastně také definicí balad. 

Novinka "Awaken" je také baladičtější, je kladen větší důraz na melodie a vokály. Víte, co je nejlepší? Nejdřív jsem si desku pouštěl hlavně jako kulisu a pokoušel se u ní číst. Nešlo to, pořád mě něco přitahovalo k reproduktorům. Mě, starého death metalistu. Dokonce jsem chvilku přemýšlel, jestli jsem normální:)). Jenže jak známo, přátelé, hudba je jen jedna. Dobrá a špatná. A to se mi líbí z gotiky snad jen ta architektura. 



Pokud máte rádi kapely typu SENTENCED, CHARON, TYPE OF NEGATIVE, TO/DIE/FOR, POISONBLACK, neměla by vám novinka GLOOM rozhodně uniknout. Pánové sice tento styl nikam neposouvají (některé motivy jsou opravdu hodně podobné se zmiňovanými vzory), ale zajímavých momentů je zde velké množství. Milovníci drsnějších odvětví asi budou zklamání, ale když vám něco říkají temná zákoutí opuštěných katedrál, když máte zrovna náladu na to, se chvilku zastavit a přemýšlet, když se rádi díváte na hru světla skrz jemné pavučiny, když milujete krásu jemně našlapujících žen, jste tady správně. Parádní zvuk, řemeslo, za které by se nemusely stydět o hodně slavnější kapely, tohle všechno dohromady tvoří celek, který nelze obejít bez povšimnutí. "Awaken" je albem, které se pohybuje někde mezi bděním a sněním. Napadají mě slova jako osobní, divotvorné, vznešené, jemně bolestivé, tklivé. Dobrá hudba se pozná hlavně podle toho, že nejde příliš popsat slovy. Galerie temných stínů. Hladina ledové vody, která se za vámi zavře a vy jen klesáte ke dnu. Pro mě osobně jsou u muziky nejdůležitější přenesené emoce a těch GLOOM letos dodali velké množství. Nezbývá, než si užívat.


sumarizace:

"Awaken" je pro mě tichou modlitbou, pokleknutím a sklopením hlavy. Obřadem, návštěvou tajemných míst. Lehkým pápěřím, vznášejícím se ve větru, ale i zkaženou krví, které pomalu odtéká ze zanícené rány. I na novince jsou skladby perfektně zpracované, se zvukem, který bolí až v morku kostí, s obalem, na který se musím neustále dívat. Málokterá skupina si drží kvalitu svých děl pořád na takové úrovni. GLOOM jsou jako dobré víno, které objevíte u prarodičů ve sklepě. Vzduchem létají vzpomínky, těch emocí a nálad je taková spousta, že nejdou popsat slovy. Je pro mě ctí, radostí i bolestí, sledovat, jak si kapela hraje s melodiemi. Podobné nahrávky si člověk musí odžít, ztotožnit se s nimi, pochopit. "Awaken" má na mě až magický účinek. Poslouchám mantru, medituji ve své osamělé kobce, jsem mnichem, snílkem, tulákem po hvězdách. Kdo jsi bez viny tak hoď kamenem. Album je pestré i přes svoji délku, éterické, snové, smutné a hřejivé zároveň. Je jako dech mrtvé milenky, snem o lepším životě, kusem skla, vybroušeným k dokonalosti

Asphyx says:

"Awaken" is for me a quiet prayer, kneeling and lowering my head. Ceremony, visiting mysterious places. Light feathers hovering in the wind, but also spoiled with blood that slowly flows from an inflamed wound. Even on the new album, the songs are perfectly processed, with sound that hurts to the core, with a cover that I have to watch constantly. Bands hardly keep the quality of their works at such a level. GLOOM is like a good wine that you will discover with grandparents in the cellar. Memories fly through the air, so many emotions and moods are impossible to describe in words. It is an honour, a joy and a pain for me to watch the band play with melodies. Similar recordings must be enjoyed, identified with them, understood. "Awaken" has a magical effect on me. I listen to the mantra, meditate in my lonely cell, I am a monk, a dreamer, a wanderer for the stars. Who are you without guilt, throw a stone. The album is colorful despite its length, ethereal, dreamy, sad and warm at the same time. It is like the breath of a dead mistress, a dream of a better life, a piece of glass cut to perfection. 


tracklist:
1. Feel the Pain
2. Everything Ends
3. Bleed in My Arms
4. Fragments of Life
5. Broken
6. Hollow
7. Lovecry
8. Epilogue
9. Noose


band:
Martin Pazdera - Vocals
Igor Tinak - Guitar
Miroslav Malcovsky - Bass
Radoslav Priputen - Drums

https://gloomsk.bandcamp.com/
https://bandzone.cz/gloomsk
https://www.facebook.com/gloomslovakia
http://www.gloom.sk/en/news/
https://www.youtube.com/channel/UCsRVWmBMkfC3CpzZaYMGSAQ
http://slovakmetalarmy.sk/

neděle 12. července 2020

Recenze/review - LANTERN - Dimensions (2020)


LANTERN - Dimensions
CD 2020, Dark Descent Records


for english please scroll down


Mrtvolné ticho narušil zvláštní šramot. Lekl jsem se, až se mi málem zastavilo srdce. Hlídám márnici na našem hřbitově už dlouhá léta a zatím se mi nic podobného nestalo. Nemrtví se mnou často rozmlouvají, ale tohle je něco jiného. Většího, intenzivnějšího. Nahlédnu do studené místnosti, ve které leží mrtvá těla a vyděsím se k smrti. Kolem staré rakve sedí mé vlastní noční můry a hodují na zkaženém mase. 

K finským LANTERN jsem se poprvé dostal v roce 2013. Tenkrát mě jejich album "Bellow" doslova uhranulo. Prokletý jsem se dlouhý čas toulal s kapelou po temných zákoutích death metalového záhrobí a čerpal černou energii. Následovala neméně skvělá deska "II: Morphosis" (2017), které jsem také věnoval mnoho smutečních obřadů. Letos jsem se tedy logicky velmi těšil. A moje očekávání byla naplněna na více než sto procent. "Dimensions" je nahrávkou, která musela vzniknout hluboko pod zemí. Je totiž dokonalou esencí toho, co mám na hudbě rád. Temnotu, tajemnou sílu a hnilobu.



"Dimensions"  je jako nějaká tajná formule, určená pro zaříkávání. Spíše než o obyčejné album se jedná o krvavou death metalovou seanci. Vyloženě okultní záležitost, při které si občas vzpomenete na kapely typu DEAD CONGREGATION, CRUCIAMENTUM, DEATHSPELL OMEGA, ULCERATE, FUNEGRARUM, GRAVE MIASMA, PURTENANCE, DEMILICH, CONVULSE, GORGUTS, MORTUARY DRAPE a spoustu dalších, které dokáží zhmotnit svojí hudbou absolutní zlo a nihilismus. Jedná se o inteligentní, sofistikovanou nahrávku, u které shoříte na popel. Letos mi LANTERN přijdou malinko přístupnější než na předešlých počinech, ale je to jen prvotní dojem. Po nějaké době vyroste "Dimensions" v košaté, pestré, morbidní dílo, které vás strhne do hlubin. Navíc jsou skladby načichlé black metalem a starodávnými chorobami. Finové si dokáží pohrávat s pochmurnými náladami jako padlí kněží s dušemi hříšníků. Posluchači je nabídnuta přitažlivá, do krve zbarvená atmosféra, která na vás padne jako pavučina utkaná ze zlých činů. Album je pro mě zkaženou energií, proudící ke mě z onoho světa. Death black metalová nekromancie!



Asphyx says:

The deadly silence was broken by a strange rumble. I was startled until my heart almost stopped. I have been guarding the morgue in our cemetery for many years and nothing like this has happened to me yet. The undead often talks to me, but this is something else. Bigger, more intense. I looked into the cold room where the corpses lie and I was scared to death. My own nightmares sit around the old coffin, feasting on rotten flesh.

First time I got to the Finnish band LANTERN back in 2013. At that time, their album "Bellow" literally enchanted me. As if I was cursed, I wandered with the band for a long time through the dark corners of the death metal graveyard and drew black energy. This was followed by the equally great album "II: Morphosis" (2017), to which I also dedicated to many mourning ceremonies. So this year I was logically looking forward to the next record. And my expectations were fulfilled for more than one hundred percent. "Dimensions" is a record that had to be made deep underground. It's the perfect essence of what I like about music. Darkness, mysterious power and rot.


"Dimensions" is like a secret formula for incantations. Rather than an ordinary album, it is a bloody death metal session. Purely an occult record, in which you can recognize the influence of bands such as DEAD CONGREGATION, CRUCIAMENTUM, DEATHSPELL OMEGA, ULCERATE, FUNEGRARUM, GRAVE MIASMA, PURTENANCE, DEMILICH, CONVULSE, GORGUTS, MORTUARY DRAPE and lots of others which can materialize the pure evil and nihilism by their music. This is an intelligent, sophisticated record that will burn you to ashes. This year, LANTERN seems to be a little more accessible to me than in previous records, but this is only the initial impression. After a while, "Dimensions" will grow into colorful, morbid work that will take you to the deep. In addition, the songs are smelled of black metal and ancient diseases. Finns can play with gloomy moods like fallen priests with the souls of sinners. They can offer to listeners an attractive, blood-stained atmosphere that falls on you like a cobweb woven of evil deeds. The album is like spoiled energy for me, flowing to me from the other world. Death black metal necromancy!


Dimensions Track Listing:
1. Strange Nebula
2. Beings
3. Portraits
4. Cauldron of Souls
5. Shrine of Revelation
6. Monolith Abyssal Dimensions

LANTERN is:
Cruciatus - Guitars/Bass
Necrophilos - Vocals
J. Poussu - Drums
St. Belial - Guitars

www.facebook.com/lantern666

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý padesátý čtvrtý - Festivalový ráj to na pohled


Příběh dvoustý padesátý čtvrtý - Festivalový ráj to na pohled


Vždycky mě fascinuje, kolik detailů si lidé pamatují o letních festivalech. Kdo co před dvaceti lety řekl, jaké měl na sobě tričko, jak která kapela hrála. Já si nepamatuji nic. Mohl bych se asi připojit a vytvořit nějakou další legendu, ale faktem je, že jsem býval totálně mimo. Většinou to probíhalo tak, že jsem se opil už ve vlaku cestou tam a pak dle vyprávění ostatních dělal bordel. Viděl jsem spoustu kapel, zažil mnohé, ale splývá mi to v jeden celek. Jezdili jsme dost, ale na rozdíl do klubovek a kulturáků mi všechno připadá jako šedivá šmouha. Je ale jeden fesťák, který si pamatuji. Sice už moc netuším, kdo jej pořádal a jestli to je předchůdce dnes stále fungující akce na Malé Skále, ale tenkrát to bylo asi nějak takhle.

Janě se nikam moc nechtělo. Pořád si pamatovala, jak za ní v kempu lezl padesátiletý chlápek od rodiny a pokusil se jí znásilnit. Nebýt mě a Prcalíka, asi by zanevřela na celé mužské pokolení. Ne že by tedy měla štěstí, to zasejc ne, ona je moc hodná a sedne na lep každému debilovi. Přitom co se týká mých slečen, tak měla vždycky dobrý čuch. No, přemluvili jsme ji, ale dalo to práci. Léto má obrovskou výhodu v tom, že toho nemají holky tolik na sobě. To je prostě fakt. Moje zrzečka doslova zářila a užívala si pohledy okolí. Mě dělalo zase hrozně dobře, že mám takovou kost. Porada probíhala jak jinak ve Startu. Neměla žádný řád, spíš se jednalo o opilecké blábolení. Já byl stejně vždycky zvyklej, že se o mě holky postarají.


Postaraly. Neměl jsem jako vždy nic moc s sebou (stačilo žebradlo a peněženka), zato Andrea jela s kufrem. Ty vole jako fakt? Nevymluvil jsem ji to. Měla s sebou šatičky a oblečky a působila jak fiflena z Prahy. Všichni se mi smáli, ale jen do té doby, než poprvé zakroutila zadkem. Vmáčkl jsem se mezi Janu a Tomáše. Kecáme, pijeme, pak se mi zvedne kufr a pobliju se mezi vagónama. Směje se mi nějaká metla, ty vole, to začínáš brzy. Uff. Klasická cesta na festival, jede nás hodně, někdo má vedle v kupé kytaru, tak řveme jak na lesy. Samý džínový bundy, trika s lebkama. Super bylo, že se bavěj heavíkáři s thrasherama, death metal je pořád v menšině a tak se sesypeme k sobě až v nádražce. Slyšel si novou desku (doplň si název). Vycházelo toho spousta, už jsem nějak nestíhal, jak jsem neměl u sebe Kristu, tak jsem byl trošku mimo.


Jdeme do kempu, vzpomínám na plavání s Kačenkou, jdou na mě divný stavy. Může za to chlast a nostalgie. Ne že bych se pořád dojímal, na to sere pes, ale tady jsem zažil jedny z nejkrásnějších zážitků v životě. Andree vadí, že je tu špína, listí, jehličí a vlastně všechno. Je jak nějaká princezna z města, co ji vytáhli poprvé ven. Uklidní se až, když se k ní přitulím. Ona nebyla zlá, ani hloupá, ale byla rozhodně víc od rány, než všechny mé předešlé křepelky. Slyšíme, jak hraje v areálu nějaká kapela. Tuctovej heavík, tak jsem v klídku, ale Tomáš s Buddhou ihned nabíhají pod pódium, svléknou se do půl těla a točí vlasama vrtuli. Vy volové, jak můžete takové kleštěnce poslouchat? Kytarová práce je ale dobrá, tak si ve frontě na pivko podupávám. Cítím v kostech, že tohle bude fajn víkend.

Jedna skupina střídá druhou, objeví se všechny legendy, které dnes všichni označují za agro, ale tenkrát jsme s nima byli spojení doslova pupeční šňůrou. Já třeba doma takovej Vitacit nebo Citron vůbec neposlouchal, ale naživo měl ten pulsující dav něco do sebe. Taky byla obrovská výhoda, že jsme rozuměli textům. Pamatuji si, že obrovský úspěch měla slovenská Tublatanka, znal je úplně každej. Řvali i maníci s trikama Cannibal Corpse a Death. Dnes možná nepředstavitelná věc. Bylo s náma i spousta punkáčů, všichni se zkrátka a jednoduše přijeli bavit a nikdo moc neřešil, co kdo momentálně poslouchá. Bylo to spíš vzájemné škorpení, srandičky, prdelky. Ono těch akcí zase tolik nebylo a tak byl každej vděčnej. Občas se sice někdo serval, ale to bývalo hlavně kvůli holce. Vždyť to znáte.


Třeba já jsem dostal hned první den do držky. A to řádně. Byl jsem opilej a potkal Kristýnku. Vypadala moc dobře. Fakt ji to slušelo. Její novej kluk byl vazba a plnej testosteronu. Chtěl jsem ji jen pozdravit, omluvit se, že jsem debil a vůbec, ale on to pochopil po svém. Sundal mě první ranou a mě to vůbec nevadilo. Chtěl jsem, aby mi rozsekal ksicht, protože jsem si připadal hrozně. Pořád se to ve mě mlelo. Vyčetla mi, že se nestavím ani za Britem, že ho nejdu vyvenčit. Spojovalo nás toho hrozně moc. Moc zážitků, moc emocí, asi jsem ji ještě pořád miloval, nevím, když je člověk mladej, tak to s ním mlátí ode zdi ke zdi. Zachránili/ly mě buzničky Tomáš a Buddha, kteří chlapce odtrhli. Asi bych víc ran nesnesl. Sotva jsem se zvedl, šel jsem znovu pod pódium. Vypadal jsem skvěle. Tak nějak metalově. Obličej rozsekanej, tričko Vader od krve. Přemýšlel jsem, kdy jsem naposledy takhle dostal, to už je fakt dávno. 

Dám jednu kapelu a pak mě rozbolí celej člověk. Asi opadne adrenalin. Taky potkám Andreu, která se zděsí. Jdeme k jezu a omývá mi obličej vodou z Jizery. Dává si velkýho bacha, aby se neušpinila. Nebuď taková citlivka. Máme spolu vlastně první vážnější řeč. Poprvé se mnou mluví otevřeněji, upřímně. Naše řeč by vydala na jeden článek. Jak rockerka potkala metalistu. Shrne mi svůj život. Další ztracená duše. Máma se rozvedla, když jí bylo deset (to snad na sídlišti všichni, mi připadalo). Sem tam se objevil novej pán, ale nic vážnýho. Tak radši zůstala sama. Zapšklá a nervózní, že se nemá s kým hádat. Andrea měla průmyslovku a zkoušela to na vejšku do Liberce. Nevyšlo to. Měla pořád takovej smutnej kukuč, kterej chlapy rajcoval. Nebyl jsem výjimkou. Mám sice hubu nadranc, ale nakonec je mi hrozně fajn. Tulíme se, ano, je to div, ale poprvé se spolu fakt doopravdy na vážno tulíme. 


Naše cvrlikání nám přeruší Jana, která se jako správnej strážnej anděl vydala hledat moji maličkost. Tomáš s Buddhou si prej lížou rány a máme přijít ke stanům. Dáme nějaký rumy. Na muziku, i když zrovna vrcholí hlavní kapely, nemá nikdo moc náladu. Zmrskáme se jako koně. Ráno se probudím před stanem jen v trenýrkách. Nedolezl jsem. Praží na mě slunce a v hubě mám jak v polepšovně. Tenhle fesťák má fakt grády. Jdu do umývárek, kde potkám svého soka nesoka od Kristýnky. Chvíli se prsíme, ale nakonec si plácneme. Jen mu řeknu, ať je na Kristýnku hodnej, jinak že mu dám do držky (což je teda vzhledem k včerejšku hodně odvážný). Slíbí mi to a vlastně i dodrží. Dnes jsme kamarádi a já kmotrem jejich dětí. Kdo taky jinej, žejo.


Vrátím se do stanu a holky začnou vařit. Andree to moc nejde, tak sesypeme všechno na jednu hromadu a podpoříme kečupem. Je to hrozná kejda, ale chutná jako mana nebeská. Já teda nemůžu moc žvejkat, protože mě bolí sanice, ale to se poddá. Následuje klid na lůžku. Jana s Prcalinkou jdou do vsi nakupovat, stejně skončí v hospodě, to je jasný, ale my si aspoň můžeme s Andreou skočit. Je to jiný. Zvláštní. Konečně cítím, že to není jen obyčejnej šuk, ale něco víc. Je jako struna, nahoře, aby se prej neušpinila. Ve stanu je děsný vedro a jsem po včerejšku nějakej rozlámenej, tak jsem docela rád, když jdeme na pivko. Vodácká hospoda, pádla a kánoe. Mám tuhle komunitu moc rád, tenkrát mi stejně jako trampové přišli svobodní. Sedíme s nějakejma lesníma mužema u stolu a je to moc fajn. Strávíme vlastně celej den u pivka.

Hraje se až k večeru a ten sobotní je trošku víc komerční. Dokonce zazní i několik kapel, který nemáme rádi. Dramaturgii moc nechápu, ale asi jde jako vždy o peníze. Aby mohly zahrát naši oblíbenci, musí je dav zaplatit. Tomáš, protože je pečlivej a hodnej, tak si opíše program do notesu a tak si můžeme zaškrtat těch pár jmen, které chceme slyšet. Jdeme s buzničkama na rumy. Mám kluky moc rád, jsou hrozně v pohodě. Myslím, že se fakt našli. nevím sice, jak to mezi chlapci chodí, ale příliš teplých dvojic, které by spolu byli dlouho, jsem nepotkal. Možná se o tom jen nemluví. Nevím, na mých kamarádech byste to ani nepoznali. Byli úplně normální, žádný vyzývavý děvky jak ve filmech. Prostě pohoda, samej vtípek. Jen se tenkrát raději nedrželi za ruce. Doba tomu moc nepřála.


Když hrajou srágory, tak sedíme u jezu a kecáme. Pijeme rumík a máme lenoru. Připomíná mi to situace, když jsme s Prcalíkem a Kytkou lehávali jako caparti na stohu a řešili klukovský věci. Angličáky, praky, nový kola, holky, prsa, zadky, nebe, cigára, pivo, život, smrt, hudbu. Cejtím se šťastnej, festivaly byly vždycky o setkávání, o lidech, které nikde jinde nepotkáte. Vlastně tam ani snad nemusel nikdo hrát (si dělám legraci), ale šlo fakt hlavně o to pokecat, naladit noty, vyčistit si hlavu. Všude okolo, v práci a často i rodinách, měl každej nějaký problémy, stres, svý strachy, ale tady, tady jsme byli mezi svejma. Magorů bylo o hodně méně, než všude jinde. Smradlaví, špinaví, umaštění a opilí jsme byli doopravdy šťastní. Festivaly nebyly ještě tak komerční. Třeba na debatu o tom, jak šukají kachny do smrti nezapomenu. Málem jsem se počůral smíchy.

Vy volové, hraje Debustrol! Volá na nás nějakej klučina. Najednou jsme jak struny. Teď má milá Andreo uvidíš, co dokáže metal. Jdeme na to. Nacvičený pohyby, jsme jak nějakej divokej kmen. Máme v sobě tolik energie. Křičíme slova, kterým rozumíme, který jsou naše, cítíme se tak, jsou naší výpovědí. Posíláme do prdele celej svět. Zapomněli jsme na práce, posraný sídliště, na obyčejný životy. Tady, uprostřed pařícího davu, jsme silní a svoji. Andrea je nadšená. Roztrhne si šaty, až jí je vidět podprsenka. Takhle tě mám rád, takhle si úžasná. Hele, co to vidím, přidá se Kristýnka, i všichni ostatní. Šílenství, které chápou jen naši soukmenovci. Tohle pro mě byl, je a bude metal. Kecy stranou. Padám na záda, zvedají mě. Smějeme se na celý kolo a z vlasů nám lítá pot.

Netuším, jak se jmenovali ti Finové, co hráli potom, ale bylo to utahaný a moc smutný. My byli nabuzení a tak skáčeme do vody. Normálně v oblečení, připadá mi, že jsme byli jak kus žhavého železa, který byl právě skokem pod jez zakalen. Oddychujeme v trávě, vtípky, bokem se nám nějak odvázali ti naši klučíci, ale nikdo to neřeší. Čumíme na hvězdy, počítáme je a nikdy se nedopočítáme, nejde to. Přidá se i Kristýnka a já najednou pochopím, že jsme se každej potřebovali vydat jiným směrem. Ona je svědomitá, silná, hodná ženská, kterou si momentálně vůbec nezasloužím. Je mi odpuštěno v druhém dějství. Na závěr padne ještě jedna lahev rumu. Spím spánkem spravedlivých a zdá se mi o vílách s velkými...ale vždyť vy víte co.

Ne, já nechci neděli, nechci se budit a jet pryč. Kolem se všichni balí, startují auta, přiopile vtipkují, ale mě je smutno. Nechci aby to skončilo. Vždyť jsme si toho ještě tolik neřekli. Loučíme se, objímáme, tak zase jindy a jinde. Napíšeme si (a nikdy to neuděláme). Na Malou Skálu mám jen samý hezký vzpomínky. Je mi úplně jedno, že mám spoustu modřin, podlitin a vypadám jak kdybych se porval s medvědem. Na to seru, pro mě je důležitý, že jsem zapařil, že mi Krista odpustila, že se vyčistil vzduch, že je Andrea jak vyměněná, že poznala, o čem je opravdovej metal. Důkaz dostanu hned ve vlaku, protože si sedne vedle mě, přitulí se a dokonce ji vezme na milost i Jana. Jo, festivaly jsou super, škoda, že si jich nepamatuju víc.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 11. července 2020

Recenze/review - MEAN MESSIAH - Divine Technology (2020)


MEAN MESSIAH - Divine Technology
CD 2020, Slovak Metal Army


for english please scroll down


Taky už vás někdy napadlo, že každý žijeme vlastně dva životy? Jeden reálný, obyčejný, často nudný, smradlavý, radostný, pohodový, bolestivý, láskyplný, špinavý, mazlavý a potom ten druhý, ve kterém jsme všichni krásní, dokonalí a hlavně virtuální? Divná doba plná narcisů, řeknete si, ale také nenávisti. Moderní technologie jsou na jednu stranu úžasné, ale občas mám pocit, že nás sežerou zaživa. Jednu nespornou výhodu ale současnost má. Hudba je přístupnější a dostane se k ní opravdu každý.

Přiznám se, že třeba k takovým MEAN MESSIAH bych se jinak asi nepřiblížil. Pohybuji se přeci jen v trošku jiných metalových oblastech. Jenže se mi ocitlo v rukou CD téhle industriálně death thrashové smečky a já tu najednou sedím a nasávám chladnou a odlidštěnou atmosféru. Do hry vás vtáhne i Ježíš na obalu (autor Michal Skořepa). Zajímavý motiv, který se sice asi nebude líbit každému, ale k hudbě sedne jako pověstná, ale vy víte co, na hrnec.


Na albu se kalí kov podobným způsobem jako to dělají kapely typu DEVIN TOWNSEND, FEAR FACTORY, MINISTRY, STRAPPING YOUNG LAD,  v některých momentech dokonce FAITH NO MORE, MNEMIC, NINE INCH NAILS. To jsou všeobecně známé věci a MEAN MESSIAH se tím nijak netají. Pro mě osobně je důležité, jak se mi album poslouchá. Napadá mě, že si jej nejvíc musí asi užít maniaci, co hrají počítačové hry. Milovníci sci-fi, jako já, si zase přijdou na své u textů. Co se týká zvuku (měl jej na starosti hrající kapitán Dan Friml ve svém The Barn studiu) je přesně takový, jaký má u industriálně směřujících kapel být - ledový, odlidštěný, průzračný. Možná by desce slušelo víc živočišnosti, špíny, abychom se mohli ještě hlouběji ponořit do hlubin vesmíru, ale to jsou jen drobnosti. Jako celek se mi, i když jsem tak trošku z jiného oboru, album líbí, užívám si jej. Dokážu ale pochopit, pokud jej někdo zatratí, některé zmiňované vlivy jsou možná až moc patrné. Mě to nevadí, ale znáte lidi. Jak jsem psal na začátku, každý máme dvě tváře, jednu na sociální sítě a druhou do soukromí. Mimochodem, nejvíc se mi sedl asi poslední song Za světlem. Čeština v něm zní perfektně. A to mám raději anglické texty. A závěr? Máš v oblibě dobrý death/thrash s industriální atmosférou? Tak neváhej ani chvilku a jdi do toho. A pospěš si, než svět ovládne všemocná síť! Koneckonců, i my jsme někdy jen stroje s mrtvýma očima. 



sumariazce:

Na albu "Divine Technology" jsou MEAN MESSIAH jako vesmírní kovbojové, kteří nám přivezli z jiné galaxie kousky místní hudby. Novinka je nádherně vybroušeným křišťálem, kouskem čistého umění, které vás doslova uhrane. Před očima vám ožijí příběhy, budete hltat kytarové riffy, všechen ten smutek a věčnost, kterou z každé skladby cítím. MEAN MESSIAH se povedlo doslova narvat do hudby obrovskou spoustu nálad. Album asi nebude vyhovovat každému, ale já jsem mu úplně propadl. Najde se zde sice pár slabších momentů, ale jako celek je nové CD úžasné. Křišťálově čistá nahrávka s vnitřním pnutím!


Asphyx says:

On the album "Divine Technology" are MEAN MESSIAH like Space Cowboys, who brought us pieces of local music from another galaxy . The news is a beautifully cut crystal, a piece of pure art that will bewitch you literally. There are coming alive tales in front of your eyes, you'll gulp down guitar riffs, all the sadness and eternity, which I'm feeling from the songs. MEAN MESSIAH managed to cram a huge amount of mood into the musics. The album won't probably suit everyone, but I've been totally blown away. Although, there are a few weak moments, but as a whole the new CD is amazing. Crystal clear recording with internal tension!


tracklist:
01 Interment Of Ashes – Hello Again!
02 Divine Technology
03 The Beast
04 Blood Of Sirens – The Call
05 Thorn
06 We Shout
07 Za světlem

band:
Dan Friml – guitar/vocals
Jiří Willander – drums
David Gabriel – bass

Vydavateľ: Slovak Metal Army
Web: https://www.slovakmetalarmy.sk/
Facebook: https://www.facebook.com/slovakmetalarmy
Bandcamp: https://slovakmetalarmy.bandcamp.com/music

Recenze/review - EREMIT - Desert of Ghouls (2020)



EREMIT - Desert of Ghouls
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Vstal jsem do mlhavého rána a přemýšlel, kdy jsem naposledy viděl slunce. Nějakou dobu žiji jenom ve tmě. Prokletý a zavržený se toulám podsvětím a nahlížím do temných kobek. Hledám hudbu, u které mi zpuchří kosti, u které se rozpadnu v prach. Již v roce 2018 jsem dlouho poslouchal album německých sludge doomařů EREMIT s názvem "Carrier of Weight". Usadila se mi tenkrát v hlavě jako nějaká zlá choroba.

Letošní EP "Desert of Ghouls" je vlastně takovým syrovým pokračováním věcí předešlých. Při poslechu opět dlouho neuvidíte žádné světlo a do morku vám pronikne nekonečný chlad. Dvě skladby, rozložené do dlouhých dvaceti jedna minut (a 21 sekund) mě přesvědčili již při prvním setkání. Nahrávka se stala na několik dní mým průvodcem mezi stíny a zcela jsem ji propadl. Je opět surová, drsná, nekompromisní, připomíná obrovský mlýn, ve kterém budou postupně rozdrceny všechny vaše kosti v těle.



Nahrubo nasekaná tma, temné šílenství. EREMIT k nám museli být posláni z onoho světa. Umí totiž svojí hudbou navodit atmosféru totálního nihilismu, smutku. EP je ale povedené i po zvukové stránce. O obalu ani nemluvě, díval jsem se na něj jako na obraz v morbidní galerii (autorem je Brandon Holt). "Desert of Ghouls" doporučuji poslouchat za dlouhých deštivých nocí, při procházkách po hřbitově, případně v lesích, ve kterých je lehké zabloudit. Skladby se valí kupředu a zbývá po nich jenom zničená země. Stylově lze Němce zařadit do stejných škatulek jako třeba takové BELL WITCH, THOU, EYEHATEGOD, JUPITERIAN, FISTULA. Samozřejmě, berte to jenom jako vzdálené přirovnání, jinak jsou EREMIT kapelou s vlastním výrazem a jinými si je jen tak nespletete. Sludge doom metal je zde ohlodán až na kost. Ničí, pálí a žhne a zároveň je temný a mrazivý. Chorobná záležitost!



Asphyx says:

I woke up into the foggy morning and wondered when I had seen the sun for the last time. For a while, I only live in the dark. Cursed and rejected, I roam the underworld and look in the dark dungeons. I am looking for music that makes my bones swollen and makes them break to dust. Already in 2018, I listened for a long time to the album of German sludge doom musicians EREMIT called "Carrier of Weight". It settled in my head back then like some evil disease.

This year's EP "Desert of Ghouls" is actually a raw sequel to the previous record. During the listening, you will not see any light for a long time and endless cold will penetrate your bones. Two songs, spread over twenty-one minutes (and 21 seconds), convinced me already at the first meeting. This record became my guide among the shadows for a few days and I became completely addicted. It is again raw, rough, uncompromising, and it reminds me of a huge mill, in which all your bones in the body will be gradually crushed.


Roughly chopped darkness, dark madness. EREMIT had to be sent to us from the other world. They can create an atmosphere of total nihilism and sadness with their music. However, the EP is also great in terms of sound. Similarly, the cover art is excellent, I looked at it as a painting in a morbid gallery (made by Brandon Holt). I recommend listening to "Desert of Ghouls" during the long rainy nights while walking around the cemetery, or in forests where it is easy to get lost. The songs are rolling forward, leaving only the ruined land behind. Considering the music style, Germans can be included in the same metal boxes as, for example, BELL WITCH, THOU, EYEHATEGOD, JUPITERIAN, FISTULA. Of course, just take it as a distant comparison, otherwise, EREMIT is a band with its own expression and you just won't confuse them with others. Sludge doom metal is gnawed to the bone here. It destroys, burns and glows, and at the same time, it is dark and cold. Sick record!

Track listing -
1. Beheading the Innumerous
2. City of Râsh-il-nûm

Line up -
Moritz Fabian - Guitar and Vocals
Pascal Sommer - Guitar
Marco Bäcker - Drums

Official Video Stream
Eremit Bandcamp
Eremit Facebook
Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook

pátek 10. července 2020

Recenze/review - INVOKER - Towards the Pantheon of the Nameless (2020)



INVOKER - Towards the Pantheon of the Nameless
CD 2020, Einheit Produktionen

for english please scroll down

Ohně opět hoří. Pečlivě naskládaná hranice, představení může začít. Už ji vezou! Prohlášená za prokletou, obcovala se samotným ďáblem. Zubožená žena s krkavčím pohledem. Posedlá, šílená, odevzdaná. Kněz pokyne katovi a dav šílí. Zítra si všichni přijdeme pro popel. Říká se, že má léčivé účinky. Budeme u toho poslouchat nové album německých INVOKER a přemýšlet o tom, jestli existuje dobro a zlo, jestli je Bůh a Ďábel. Jestli není všechno jen výplodem našich chorých mozků. Možná nakonec zemřela zbytečně.

Novinka "Towards the Pantheon of the Nameless" je hlavně o melodiích, o smutných představách, o chladu a strachu, o temnotě. Klasický death metal, okořeněný notnou dávkou black metalu. Výsledek je pro mě vskutku podmanivý.





"Towards the Pantheon of the Nameless" je od začátku do konce zvláštním albem. Na první poslech jsem si říkal, že se jedná o obyčejnou desku, kterých jsou kolem stovky, ale není to pravda. Do krve se mi dostala postupně, je prověřená časem a mám chuť se k ní vracet. U melodií a nápadů mám sice pocit, že už jsem je někdy někde slyšel, ale to u většiny kapel (co taky pořád vymýšlet nového, že?). Spíš si užívám celkovou atmosféru, nechávám na sebe skladby působit a fungují na mě. Je to čistě pocitová věc, líbí se mi taková ta zdánlivá pohoda. Potom jdete pod povrch a objevíte řeku plnou žhavých riffů, vášně, magie, záhad a černoty. INVOKER asi nebudou dobývat žebříčky hitparád, není to ani účelem, ale osloví spíše "pohodové" posluchače, kteří ocení ledové melodie, dobré řemeslo a jiskru. Kapela si na nic nehraje, jde si svojí cestou a výsledkem je nahrávka, která podle mého umí zaujmout. Jen jí musíte dát čas a poslouchat v klidu. Možná jsem se také rouhal, proto mě právě upalují, ale jsem tomu rád. Dobrá muzika se má podporovat. A tou nová deska INVOKER rozhodně je. Černý oheň opět hoří!




Asphyx says:


Again, I stand in the middle of an ice-creepy brook and I have to decide. On one side Satan stands, on the other, Death. Accompanied by my own demons, they attract me. I do not know how to decide. Finally, I choose, as always, a way upstream. My whole body is burning, the brain wants to burst out of my head and I need to get at least a small dose of energy into the vein. At least, I'm running away from all and vainly I look for some music which will attract me.


Finally, I vote for the new album of INVOKER - Germans death / black metallers. Their new album "Towards the Pantheon of the Nameless" is a very good choice for me. It is soothing, full of cool melodies, at the same time colorful, interesting, intelligent. With a beautiful chilling sound and a fresh cover, it gives me hope for the future. In their presence, I feel that I have just escaped my personal death.

I dare to say that the new album "Towards the Pantheon of the Nameless" will not interesting for some listeners on the first listening. It requires a certain amount of attention and patience. It is necessary to get under the surface, let it pass through, soak up. The album is intended for those who like not only relax but also think about music. It contains a certain amount of mystery and magical moments. On the record, you'll find powerful adventures, black metal surfaces somewhere from the north and even raw melodic death metal. Personally, I would take a little bit more rumors, but take my opinion as one of a too dainty listener. Otherwise, the "Towards the Pantheon of the Nameless" is an excellent piece, reminding me most the dose of the ice blowing me straight into my veins. Excellence, light play with melodies, gradual gradation, stories from which is possible to feel sorrow and hope. INVOKER created the original work in all aspects. Beyond the craftsmanship there is absolute darkness and cold!


tracklist:
1. Crumbling Sky
2. Towards the Pantheon of the Nameless
3. Journey to Darkness
4. Dark
5. Devils Door
6. Fall into the Void
7. Breathless
8. The Veils of Golden Light
9. Above the Stars

band:
Tino Schumann, Tino Büttner, Nico Hünniger

https://www.facebook.com/InvokerOfficial
https://www.reverbnation.com/invokerofficial
https://twitter.com/Invoker_Band
https://www.youtube.com/channel/UCM6J2dbO0qW3pxMStQ3wDeA
https://www.einheit-produktionen.de/

čtvrtek 9. července 2020

Recenze/review - DIABOLIC OATH - Profane Death Exodus (2020)


DIABOLIC OATH - Profane Death Exodus
CD 2020, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down


Každý z nás si asi představujeme Bestii jinak. Někdo jako šíleného vraha se sekyrou v ruce, jiný zase jako příšeru se stovkou jedovatých chapadel. Osobně si myslím, že jde spíše o jakousi neuchopitelnou temnou hmotu, která je stále kolem nás. Jen ji příliš nevnímáme. Stačí ale malá neopatrnost, přešlap a spadneme do nekonečné nicoty. Někdo se snaží znázornit Bestii pomocí obrazů, někdo o ní píše tajemné knihy. Dle mého názoru ale nejlépe zlo vyjadřuje hudba.

Američtí DIABOLIC OATH mají na svém kontě zatím pouze dvě demonahrávky. Jejich novinka "Profane Death Exodus" je ale prvotinou, která se může s klidem poměřovat s o hodně slavnějšími kapelami. Právě ji poslouchám a doslova cítím, jak z ní odkapává zkažená krev. Temnota dostala nové jméno. 



DIABOLIC OATH se vydali podobnou cestou jako kapely TEITANBLOOD, BESTIAL WARLUST, ESKHATON, HERESIARCH, DIOCLETIAN a samozřejmě IMMOLATION, INCANTATION, DEICIDE. Jedná se o ďábelský materiál, na kterém je umíchán nechutný koktejl z těch nejodpornějších ingrediencí. Black metal a death metal v poměru, ve kterém vás ihned stáhne do hlubin. Jakoby se na mě valila obrovská lavina z kostí, lebek, špíny a tlejících tkání. Pokud máte rádi absolutní zlo, tak budete myslím spokojeni. Skladby jsou v určitých momentech sice nepřehledné a komplikované, ale s tím se v tomto stylu počítá. Rozhodně se nejedná o desku pro slabé povahy, pro lidi, kteří poslouchají hudbu povrchně. Musíte proniknout až do morku kostí, až na dřeň. Potom budete po zásluze odměněni poctivým smrtícím zážitkem. O setkání s Bestií bude samozřejmě také postaráno. "Profane Death Exodus" je velmi povedeným, nihilistickým, blasfemickým albem, které vás roztrhá doslova na kusy. Vítejte v absolutní tmě!



Asphyx says:

Each of us probably imagines the Beast differently. Someone like a mad killer with an ax in his hand, another like a monster with a hundred venomous tentacles. Personally, I think it's more of an elusive dark matter that's still around us. We just don't notice it very much. But just a little carelessness, step over and we will fall into infinite nothingness. Someone tries to portray the Beast by pictures, someone writes a mysterious books about it. However, in my opinion, music best expresses evil.

The American band DIABOLIC OATH has so far only two demos on their account. However, their new record "Profane Death Exodus" is the first that can easily be compared to much more famous bands. I'm just listening to this album, and I can literally feel spoiled blood dripping from it. Darkness got a new name.


DIABOLIC OATH chose a similar path as the bands TEITANBLOOD, BESTIAL WARLUST, ESKHATON, HERESIARCH, DIOCLETIAN and of course IMMOLATION, INCANTATION, DEICIDE. It is a devilish material on which a disgusting cocktail of the most disgusting ingredients is mixed. Black metal and death metal are in a ratio in which it immediately draws you down into the depths. It is like as if a huge avalanche of bones, skulls, dirt, and rotting tissues was pouring down on me. If you like absolute evil, then I think you will be satisfied. The songs are confusing and complicated at certain moments, but this is taken into account in this style. It's definitely not a record for the faint of heart, for people who listen to music superficially. You have to go more deep, almost to the bone marrow. Then you will be rewarded with an honest deadly experience. "Profane Death Exodus" is a very successful, nihilistic, blasphemic album that will literally tear you to pieces. Welcome to absolute darkness!


tracklist:
1. Towards Exalted Coronation
2. Immaculate Conjuration of Infernal Recrudescence
3. Morbid Ekstasis
4. Emundationem Flammae
5. Apocryphal Manifestations
6. Opening the Gates to Blasphemic Domination
7. Chalice of Conquering Blood

středa 8. července 2020

Recenze/review - SANCTIFYING RITUAL - Sanctifying Ritual (2020)


SANCTIFYING RITUAL - Sanctifying Ritual
CD 2020, Iron Bonehead Productions


for english please scroll down


Potkal jsem uprostřed noci dívku celou od krve. Vyděšená, opuštěná, prokletá. Utekla z nějakého šíleného rituálu. Vyprávěla mi o postavách v kápích, o oltáři pokrytém mrtvými zvířaty. O strachu a bolesti. O modlitbách, jejichž slova se bojíte normálně vyslovit. Strávila dlouhé dny zavřená v kobce a o hladu neviděla ani malý kousek světla. Ztratila naději. Šílená sekta pomýlených maniaků se schovávala za přívětivou tvář. Věřit zlu je přeci tak lákavé.

Němečtí death metalisté SANCTIFYING RITUAL jakoby z podobných rituálů vzešli. Zkažení a prokletí hrají nechutně znějící smrtící kov. Připomíná nádobu, do které se zachytává krev obětí. Shnilé melodie, zběsilé tempo a zvuk, nahraný snad ve starých katakombách. Tihle maniaci moc dobře ví, o čem je pravé peklo. Není divu, své zkušenosti sbírali ve smečkách jako NOCTURNAL WITCH, DIVISION SPEED. 



Skladby na "Sanctifying Ritual" jsou plné jedu a absolutně zkažených melodií. Stačí se podívat jenom na obal a hned budete vědět, o čem deska pojednává. Ano, o záhrobí, o tajných rituálech, o opuštěných chodbách podsvětí, kde i vzduch je černý. Nemá cenu kapelu k někomu přirovnávat, názor si jistě uděláte sami podle ukázek. Budete přeneseni do starých časů, kdy se mísil death metal s blackem i thrashem. Nejdůležitější byla špína a temnota. SANCTIFYING RITUAL umí vytvořit atmosféru srovnatelnou snad opravdu jen s rituály plnými smrti. Němci jsou na svém dlouhohrajícím debutu ortodoxní, nihilističtí, dokáží navodit pocit absolutního zmaru a beznaděje. Po celou dobu poslechu se budete pohybovat pouze ve stínu. Budete najednou dívkou, která utekla z náruče šílených zvrhlíků. Znázornit hudbou zlobu a nenávist není lehké. Němci to umí na výbornou. Tohle album by nemělo chybět ve sbírce všech prokletých. Taky máte pocit, že nemrtví každou chvíli ožijí? Tak potom jste zde správně. Tahle deska totiž hoří čistým plamenem. Blasfemie lidské mysli! Inferno!



Asphyx says:

I met a girl covered in blood in the middle of the night. Frightened, abandoned, cursed. She escaped some crazy ritual. She told me about the persons in the hoods, about the altar covered with dead animals. About fear and pain. About prayers whose words you are afraid to say normally. She spent long days locked in a dungeon, not seeing a single bit of light and she was hungry. She lost hope. A mad sect of misguided maniacs hid behind the friendly faces. It is so tempting to believe in evil.

The German death metalists SANCTIFYING RITUAL seem to be born from similar rituals. Depraved and cursed they play hideously-sounding death metal. It resembles a vessel where the victims' blood is collected. Rotten melodies, frantic tempo and sound recorded perhaps in old catacombs. These maniacs know very well what the real hell is about. No wonder they gathered their experience in bands like NOCTURNAL WITCH, DIVISION SPEED.

The songs on "Sanctifying Ritual" are full of poison and absolutely spoiled melodies. Just look at the cover art and you will immediately know what the record is about. Yes, about the grave, about secret rituals, about the abandoned corridors of the underworld, where even the air is black. It is not worth comparing the band to someone, you will certainly make your own opinion according to the songs. You will be transferred to the old days, when death metal was mixed with black and thrash. The most important thing was dirt and darkness. SANCTIFYING RITUAL can create an atmosphere comparable perhaps only to rituals full of death. The Germans are orthodox, nihilistic on their full-length debut, they can evoke a feeling of absolute frustration and hopelessness. You will only move in the shade during the whole listening of this album. You will suddenly be a girl who escaped from the arms of mad perverts. It is not easy to depict anger and hatred with music. The Germans can do it very well. This album should not be missing in the collection of all the damned. Do you also feel that the undead come to life at any moment? Then you are on the right place. This record is burning with a pure flame. Blasphemy of the human mind! Hell!


Tracklist:
01. (Tales of the) Sinister Appearances (05:55)
02. Into Obscure Abyss (04:51)
03. Curse of Evil (04:45)
04. Obsessed by Gore (04:08)
05. Carved in Rotten Remains (03:39)
06. Stained with Rotten Blood (05:52)
07. Throne of Evil Atrocity (04:09)
08. Mankind Devastation (04:29)
09. Abominable Death Rebels (03:28)