DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 5. července 2020

Recenze/review - DRACONIS - Anthems for an eternal Battles (2020)


DRACONIS - Anthems for an eternal Battles
CD 2020, Brutal Records


for english please scroll down

Ještě, než se dostaví bolest, tak předchází údiv. Dodnes jsem se cítil nezranitelný, silný, nezničitelný. Byl jsem ve špatný čas na špatném místě. Potkal jsem bestii, šílenou, maniakální, zuřivou, krvelačnou. Omámila mě a uchvátila do svých drápů. Ležím oslepen v hluboké kobce a čekám na smrt. Bez důvodu, bez naděje. Nikdy jsem nikomu neublížil a zákony samozřejmě nebudou na straně mých pozůstalých. Jsme horší než zvířata, chce se mi řvát, ale potom mi hrdlo prokousne kamarádka krysa.

Občas se mi líbí hudba, kterou potkám náhodou. Poslechnu si pár skladeb někde na internetu, osloví mě ukázka nebo promo materiál. O argentinské hydře DRACONIS jsem neměl nejmenší ponětí. Pustil jsem je k sobě do pokoje a rázem se stal obětí zběsilého death metalu. Letošní album drtí kosti. 



"Anthems for an eternal Battles" je plné death metalu starého střihu, okořeněno thrashem a bolestivými sóly. Není dokonalým dílem, ani se na něm nehraje nic převratného (kde taky ano?), ale když já to klukům prostě a jednoduše věřím. Slyším a cítím zde nadšení, oddanost pro věc. Některé skladby jsou až moc dlouhé, občas se motivy často opakují. Komu to ale vadí? Mě rozhodně ne. DRACONIS mě přesvědčili na svoji temnou stranu, vymáchali mi hubu v kaluži plné krve. Jihoamerický temperament, ostré riffování, není si vlastně na co stěžovat. Pro mě je důležité, že mohu být znovu zavřený ve své kobce, užívat si muziku inspirovanou třeba takovými MASSACRA, CARCASS, DEATH, AT THE GATES, padat stále a znovu do otevřených hrobů, toulat se záhrobím. Tohle všechno jsou pro mě hlavní znaky dobrého death metalu (a thrashe). Ne, Argentinci nenahráli nejlepší album na světě, ale zato mi rozsekali obličej na stovky krvavých cárů. A to se také cení, nemyslíte? Death thrash metal, který má v sobě energie jako ruční granát! Masakr!



sumarizace:

Musel jsem utéct, vyzvracet svoji bolest. Vykopal jsem si svoji vlastní hrobku, uzavřel před vším okolo i sám před sebou. Bylo mi zde dobře, poslouchal jsem novou desku argentinských DRACONIS. Kapely, která dokáže svým death metalem zobrazit všechnu špínu lidské mysli. Natlakované riffy, morbidní vokál, zvuk jako ze staré rakve. Tohle je peklo přesně podle mého gusta. 

"Anthems for an eternal Battles" je cítit inspirace MASSACRA, CARCASS, DEATH, AT THE GATES. Navíc jsou pak přidávány vlastní krvavé otisky. DRACONIS na nás útočí nekompromisně, s jasným cílem - zničit vše živé na míle daleko. Skvělou zprávou je, že jsou jejich skladby velmi uvěřitelné, řemeslně a technicky perfektně zvládnuté. Člověk má opravdu pocit, že se prochází ve válečném území a navštěvuje místa, kde potkává jeden ošklivý masakr vedle druhého. Líbí se mi, že album krásně graduje, je doslova návykové a morbidně přitažlivé. Přiznávám a vzdávám se jakékoliv obhajoby - "Anthems for an eternal Battles" mě totálně zničilo, rozdrtilo. Připadám si, že jsem právě prožil death metalové tsunami. Death metal, který zabíjí na potkání!



Asphyx says:

I had to run away and vomit from fear. I dug my own tomb, shut myself from everything and even from myself. I was ok here, listen to the new album by Argentine band DRACONIS. This is a band which can show all the dirt of human mind. Pressed riffs, morbid vocals and the sound which sounds like old coffins. This hell is the right hell for me.

From "Anthems for an eternal Battles" I felt inspiration from MASSACRA, CARCASS, DEATH, AT THE GATES. They even add their own bloody fingerprints. DRACONIS attacks on us uncompromisingly with a clear goal – to destroy everything alive. The great news is that their songs are very believable, artistically and technically perfect. One can have the feeling that he/she is walking on a war territory and visiting places where he/she can find one ugly massacre next to another. I like that this album nicely graduates and it is literally addictive and morbidly appealing. I admit and I give up any defence – "Anthems for an eternal Battles" absolutely killed me and smashed me. I feel like I just lived through a death metal tsunami. Death metal which kills everyone it meets!

Tracklist:
Anthems for an eternal Battle
Puppets who ignore their Masters
Inner Quest
My last Journey
Shadows of Emptyness
Remember the Unremembering
Ship of Illussions
Traitors of Everyday
Lost Angel
Falling into Darkness



Band Members:
Gerardo Vargas: Vocal & Guitar
Bruno Vargas: Lead Guitar
Marcos Villaroel: Bass
Cesar Roman: Drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý padesátý třetí - Upíři


Příběh dvoustý padesátý třetí - Upíři

Opíjel jsem se zdatně každý den. Putyka U Startu se stala mým domovem, jak se zpívá v jedné lidové písni. Normálně jsem zapadl do koloritu sídlištního života. Narodit se, zevlovat s partičkou smráďat, postupně dozrát pro nějaký kmen a pak nastoupit do továrny. Takhle to v Boleslavi prováděly generace po generaci. Nikdo na tom neviděl nic divnýho. Průmyslová výroba nás velmi slušně živila. Aspoň byly prachy na muziku a na pivo. Taky jsem kupoval pořád nějaký oblečky Andree. Byla docela náročná. Po všech stránkách. Vlastně ani pořádně nevím, jestli jsem ji miloval. Spíš jsem ji měl rád. Je všední den odpoledne, přemýšlím o svých věcech se sluchátky na uších a Stopařovým průvodcem po Galaxii na stole.


Hospoda je rozdělena na několik sektorů. Dělníci mají sezení v rohu. Montérky, pivo a rum. Vedle je pár skinheadů, také jinak skalní skupiny fanoušků boleslavského fotbalu. Ámos je ve vězení, tak jsou v klidu. Občas chodíme na cigáro ven. Na takovej betonovej sokl, kde musíte dát bacha, protože tam po zavíračce všichni blijou. Kopeček vajglů. Pár zvelounů, co sem chodí sockovat. Klasika. Tep města. Pivo mi dělá moc dobře. Těším se na něj každej den. Alkáč asi nejsem, když se porovnám s ostatními, ale opilec určitě ano. Metal a chlast k sobě vždycky patřily. Jako táta k mámě. Jeden stůl patří Pšonkům. Poláci byli první, kdo v Boleslavi začal bydlet na ubytovnách a dělat na linkách v továrně. Pijou hlavně vodku a za každým slovem říkají kurva. 

Nemám vlastně s nikým z celý hospody žádný problém. Syrová nalejvárna, neosobní prostředí, to mi teď momentálně vyhovuje. Štve mě jen stolek s upírama. Vůbec nevím, kde se tady vzali. Byl to takovej novej fenomén. Nějak jsem tyhle trendy ani nestíhal sledovat. U Dubu i U Hymrů byly i máničky, ty sem nepáchnou, tady je sídliště, dělníci, tady by asi dostaly do držky. Někdo ještě podle triček poslouchá občas Nirvánu, ale objevují se hlavně nápisy DEPECHE MODE, OCEÁN, SHALOM. Divnej spolek. Kluci mají podmalovaný oči, mluví tiše, jsou hubený a pijou malý piva! Kdo to kdy viděl. A ty jejich holky jsou celý průsvitný, nezdravý, žádný samice, ale takový smutný princezny, přijde mi, že se všichni musí každý večer někde scházet na hřbitově a tam místo šukání zavěšeni do sebe brečet.

Občas se to vyhrotí, skinheadi když se opijou, tak na nás metly serou, ale tihle černokněžníci jsou jim trnem v oku. Pupkatý výčepák pak vždycky vezme do ruky pálku pana Baseballa a zařve mocným hlasem. Má respekt, protože prej už jednou za nějaký to násilný napadení seděl. Možná je to ale kec, protože když je klid, tak se tváří jako Švejk a Buddha dohromady. Jo, abych nezapomněl, když už jsme u našeho Buddhy a Tomáše. Kluci byli teplometi, ale takový ti, co váš neštvou. Tak nějak se to o nich vědělo, ale nikomu to nevadilo. Ani skínům. Občas prolétlo lokálem pár vtípků, ale jinak byl klid. Zato umrlci s kruhy pod očima dostávali, co proto. Mohli si za to sami.

Znáte ty typy, co vám pořád něco nutěj. Politiku, co máte jíst, nosit, poslouchat, pít, jak a koho máte šukat? Tak přesně taková byla partička Depešáků. Já jim teda říkám Depešáci, ale oni byli i do gotiky a podobných záležitostí. Spletitý zákoutí puberťákovy duše. The Cure, vole. Oni třeba přišli, přisedli si a nenechali mě číst. A co jako poslouchám a jestli to není moc násilný. Byli jak jehovisti, vždycky tak nějak naklonili hlavu do strany, jako to dělaj psi, když naslouchají a s vážnou tváří se začali bavit o tom, že život je tu jen proto, abychom nakonec umřeli. Kecy prdy beďary. Ne že bych teda byl nějakej materialista, komunista, ale pokud jde o duši a můj názor, tak bych si ho nechal s dovolením pro sebe. Politckej směr (srát na to!), stejně jako víra, jsou tak osobní věci, že se o nich nebavím jen tak s někým.

Udělal jsem tu chybu, že jsem se dal do řeči. Trvalo to tři hodiny, filozofická disputace hadr. Díval jsem se na ty hubený ručičky a vystouplý klíční kosti dívky přede mnou a říkal si, jak je to hrozný, když je mladá holka takhle negativní. Zlatej metal a pivo, to vám povím. Naše hudba byla tenkrát ještě nezkažená, vzešla z hospod a od lidí, ještě se jí nechytli inteleguánové. Některý skladby řval dav kluků a holek, co se vyučili řemeslu, chodili na střední. Byla to hudba ulice, žádnej důvod k rozebírání, spíš relax, pohoda, odpor, rebelie. Pořád dokola mi nutili jejich muziku a tak říkám, di vo vole prdele, ať si každej poslouchá co chce. Jak říkala Babička od Božky Němcový, není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem, tak se na to vyser, jo mám rád metal, no a co jako? 

Ale vždyť podívej se na Petra Muka (a ten jeho pohled týranýho psa), z něj je vidět, že je to hodnej člověk, ten to myslí s hudbou vážně a ne jako ty tvý uřvaný nesmysly. Mám já tohle zapotřebí. Vstávám v pět, dřu pod bičem německého kapitalisty. Platím daně, mám dvě střední školy, tak mi dejte kurva pokoj, jsem ztahanej a chci klid. Potřebuju si vyčistit hlavu, vyhodit kvalt. Metal mě nabíjí, vyřvu se u něj, dodá mi energii. Z gotiky mám rád fakt asi jen tu architekturu. Nedali si pokoj. Pořád mluvili, jak kdyby byli nějaký misionáři, co shánějí svý tupý ovečky. Ještě že přišli kluci a holky. Další krmení pro upíry. Byl to divnej večer s divným koncem. Hele, uvědomuješ si, že jsem vám ještě nikdy nikomu nic nenutil? Tak proč to děláte vy? To chcete změnit celej svět? Tak jdi do války roztřídit africký kmeny vole, už jsem nevěděl, co říct.

Přisedla si ke mě a někde v místech, kde mívají ženy prsa se jí na kostnaté hrudi kýval židovský přívěsek. Uff. Jak jsem byl lehce navátej, tak se mi hlavou promítnul celej život mých příbuzných, jejich zážitky z koncentráků, z nucených prací, brr. Hele děvče a víš, co to vůbec znamená? Nevěděla nic, ale nosil to na sobě Muk, tak to prostě musela mít taky. Pozérka. Pořád mi brala ruce do dlaní, dívala se do očí a já dostal najednou strach. Byla to hlavní upírka, co vysává lidi. Ne jako ta moje kurvička Andrea, ale emocionálně. Jakoby měla v hlavě radary, který vyhledávají jedince, co se s ní budou bavit a ona ze svý podstaty do nich naklade imaginární vajíčka pochybností. Byla jak cizopasník, tasemnice, co vám vyleze jedině prdelí. Tak jsem si dal radši rum. A chodil hodně kouřit ven. Byla jak můj pejsek a pořád mlela. O Mukovi, o hrobech, o umírání. Ty hloupá, co ty víš o bolesti? Myslíš si, že těch pár říznutí do stehen a předloktí je nějaká bolest?

Nikdy v životě jsem tak rád neviděl Andreu, s tou její prdelkou, obyčejnými názory, mrdavým pohledem a zrzavým závojem vlasů, které za ní vlály jako oheň. Přisedla si a jako kočka zasekla do upírky dráp. Ty mrcho, ty krávo, tenhle kluk je můj (a já se dmul, že o mě někdo bojuje). Málem se servaly. A když pak jdeme po zavíračce domů, tak vidím upírku, jak si odchytla jednoho skinheada. Oba jsou nalití jak žoky a já si říkám, jaký to bude krásný, když ji bude píchat zezadu a jí se bude kývat na krku ten židovskej přívěsek. Sranda je, že za několik týdnů má skinhead první náznak vlasů, černý oblečení, menší zátylek a mluví tiše. Jeho bývalí kamarádi mu říkají, že je kurva a on jen pomalu přikyvuje. Svět pro něj najednou nemá cenu. Podobný případy se stávaly docela často. Ode zdi ke zdi, musíš patřit do nějakýho kmene. Na sídlišti ano. Smečka je základ. Ještě, že já už si vybral. Metal je stejně nejlepší, když si představím, že bych musel být smutnej jako gotici nebo nasranej na celej vět jak skinheadi, fuj, to musí bejt hrozný. Lepší je dát si pivo a zapařit. Metal pyčo!

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 4. července 2020

Recenze/review - TEXAS MURDER CREW - Everyone's Last Breath (2020)


TEXAS MURDER CREW - Everyone's Last Breath
CD 2020, COMATOSE MUSIC


for english please scroll down

Možná je to prostředím, možná náladou, ale já pokaždé, když vyrazím na výlet do nějakého malého města, tak poslouchám brutální death metal. Představuji si, že za každým rohem číhá vrah s nabroušeným nožem, že je do domů otisknut nekonečný nářek a temnota. Opuštěné domy na konci ulice by mohly vyprávět. Místa, kde se stala vražda, syrová a chladná i po mnoha letech. Vidím před sebou krev stékající po zdech. Slyším prosebný nářek obětí. Cítím vyděšený dech. Vše se mi spojuje v jedno. Nasávám atmosféru a poslouchám klasický brutální death metal.

TEXAS MURDER CREW jsou, jak již název sám napovídá, z Texasu a věnují se přesně takovému tomu syrovému mokvajícímu brutálnímu death metalu, který vám zkazí krev v žilách. A troufám si tvrdit, že novinka je hodně povedená. Ne stylotvorná, ani převratná, ale poctivá a šílená. Přesně jak to mám rád.



TEXAS MURDER CREW berou do rukou ostré nástroje podobným způsobem jako třeba DEVOURMENT, MEAT HOOK, FLESH HOARDER, KILL EVERYTHING. Znáte to - opuštěná jatka, pitva zatím ještě živých těl. Příprava masa z krásných dívek. Hororových témat je spousta, hudba je klasická, tradiční, ničím neurazí, ani nenadchne. Takhle to ale nelze brát. Deska je určena pro fanoušky stylu, pro brutální death metalisty, kteří se rádi točí v mosh pitu, kývají do rytmu, nasávají krev všemi póry svého těla. Čtyři songy a jedno intro utečou rychle a nestihnou nudit. Pro mě je to přesně ten typ nahrávky, kterou si dáte do hlavy cestou na opuštěná místa, do dávno zavřených nemocnic, do domů šílenství. Masakr bez příkras, úhledně naporcované údy. Rozdrťte si lebky palicí a nebo můžete přistoupit na nečistou hru s TEXAS MURDER CREW. Výsledek bude hodně podobný. Mohl bych mít tisíc připomínek k nepůvodnosti, ale nebudu. Pro mě jsou podobná alba jako "Everyone's Last Breath" odpočinkem. Rozhodně v nich nehledám nějaké poselství. Zkrátka a dobře - buď vás deska vykostí a nebo ne. Berte a nebo nechte být. Kreeev! 


sumarizace:

Novinka amerických TEXAS MURDER CREW je krutá, zlá a ošklivá. Morbidní melodie se střídají s ještě nechutnějšími motivy. Tohle je brutální death metal v jeho klasické podobě. Syrový, masakrující. Z desky cítím obrovský tlak a energii. Možná se občas Američané nevyhnou určité monotónnosti, ale to tak nějak k tomuto stylu patří, jako k hrobníkovi lopata. Užívám si houpavé melodie, chrlím spolu se zpěvákem chorobné texty. Jsem u poslechu po lokty ponořen v krvi a spolu s TEXAS MURDER CREW provádím pořádně nechutnou pitvu. Pokud se potřebujete odreagovat od dnešního ošklivého světa, neznám nic lepšího, než si narvat do hlavy "Everyone's Last Breath". Co na tom, že zde ožívají mrtvoly a pánům chirurgům všichni na operačním sále zemřou? Tak to má být a tak je tomu v brutálním death metalu správně. Letošní album vás smete jako tsunami. 


Asphyx says:

The new album by American TEXAS MURDER CREW is cruel, bad and ugly. Morbid melodies are changed by more disgusting motives. This is a brutal death metal in its classic form. Raw, cruel. I feel the huge pressure and energy from this album. There is some monotonous passages, however this is something typical for this style like a shovel for a grave digger. I enjoy their melodies and I have to sing the lyrics with the singer. During the listening of this album I´m lying in the blood and with the TEXAS MURDER CREW I´m doing a disgusting necroscopy. If you have to clean yourself from today´s ugly world I don´t know better way how to do it than listen to the "Everyone's Last Breath". Who cares that death bodies are coming back to live and every person who is being operated by surgeon will die? This is how it´s supposed to be in the real brutal death metal. This album is going to take you like a tsunami. 


tracklist:
"Intro"
"Curse Of Humanity"
"Destroy The Witness"
"Beneath My Feet"
"Everyone's Last Breath"
"Stronghold"

Line-up: 
Kevin Clark- Guitars
Brent Wells - Vocals
Benjie Quezada - Drums
Timothy Dewayne Ratcliff - Bass
Terry Burleson - Sampler/Backup Vocals
Logan Ross - Vocals

pátek 3. července 2020

Recenze/review - SHODAN - Death, Rule over Us (2020)


SHODAN - Death, Rule over Us
CD 2020, Deformeathing Production

for english please scroll down

Každá deska je jako konzerva, kterou když otevřete a nahlédnete dovnitř, tak dáte nejdřív na první dojem. Jak hudební pokrm vypadá? Je to samozřejmě hodně důležitá věc, ale nejvíc stejně jde o okamžik, když ochutnáte první sousto. Jak zní? Jakou má příchuť? Ty zkažené vyhodíte, ty dobré si ponecháte s tím, že je o zásoby postaráno. Polští SHODAN patří mezi progresivní death metalové kapely, které se rozhodně nebojí experimentovat. Jedná se přesně o ten druh konzervy, kterou koupíte pouze ve vybraných obchodech pro fajnšmekry.

Kapela je činná od roku 2013 a má na svém kontě jedno EP ("Zero K" - 2014) a předchozí dlouhohrající album ("Protocol of Dying" - 2016). Obě díla jsou samozřejmě určená pro posluchače, kteří vnímají hudbu všemi smysly svého těla. Pro lidi, kteří mají mysl otevřenou.


 

Na "Death, Rule over Us" naleznete starý dobrý progresivní death metal, thrash, spoustu melodií, elektroniku, klávesy i zvláštně zabarvený vokál (Szczepan Inglot z BANISHER). Vše by oddělené od sebe působilo poměrně nudně a roztříštěně, ale SHODAN jednotlivé segmenty zabalili do zajímavého celku. Nejvíc se mi na nahrávce asi líbí, jak je proměnlivá. Pánové dokáží být zemití, suroví, ale nebojí se songy i hezky "navonět". Vše pulsuje jako čerstvě proříznutá tepna, mění se. Jako nějaký živý organismus, z něhož čouhá na všechny strany řada chapadel zakončených ostrými drápy. Album nepostrádá drive, sílu, energii. Nebude asi úplně pro každého, ale to není ani účelem. Vše je velmi době ošetřené i po formálních stránkách. Zvuk je v absolutním pořádku, obal zaujme, celková produkce bez připomínek. Jedná se přesně o ten druh současného death metalu se spoustou moderních prvků, který je chtěný a žádaný. Občas sice nahrávka působí trošku vyumělkovaně, osobně mi chybí větší živočišnost, ale tak už to dnes chodí. SHODAN získávají ode mě spoustu bodů za snahu, za fantazii, za to, že se s tím nepářou. Schválně, posuďte podle ukázek sami. Svůj názor si zajisté uděláte. Masakr!



sumarizace:

Polská, progresivní death metalová kapela SHODAN, je skupinou, ze které doslova tryská talent na všechny strany. Jejich album "Death, Rule over Us" je po okraj narvaný nápady, energií a tlakem. Pokud rádi u hudby přemýšlíte a ochutnáváte z pestré palety bohatého talíře extrémního metalu, bude vám určitě chutnat. Fascinuje mě lehkost a samozřejmost, s jakou je CD nahrané. Poslech je srovnatelný s pohledem do kaleidoskopu. Pestré riffy, zajímavé bicí a všemu nasazuje korunu vokál, vytažený až odněkud ze samého nitra. Songy působí velmi vyrovnaně, chutně, naléhavě a přesto jsou až uklidňující. Album se tak pro mě stává jakousi meditací. Progresivní death metal, který připomíná průlet vesmírem. Vynikající záležitost. Noblesníl! Doporučuji!


Asphyx says:

Talent gushing right and left, this is the Poland, progressive death metal band SHODAN. Their album "Death, Rule over Us" is to the brim full of ideas, energy and pressure. If you like thinking by listening and tasting from a variet range of rich menu of extreme metal, you will definitely like it. I am fascinated by the lightness and obviousness the CD is recorded. Listening is comparable with the view into a kaleidoscope. Colourful riffs, interesting drums and vocals, pulled up from somewhere inside. All songs are tasty, urgently, however, relaxing. The album is for me a kind of meditation. Progressive death metal, resembling the flight through the universe. Excellent stuff! I recommend!


Tracklist:
01. Breslau (3:48)
02. Fuel to Grandeur (5:38)
03. Doomsday Melody (8:07)
04. Ray of Darkness (5:31)
05. Primordial Incest (5:05)
06. I Have Crowned Myself (7:55)
07. Death, Rule Over Us (5:25)

band:
Sz. Inglot - Vocals, Guitars
M. Jarosz- Drums
T. Sadlak- Bass






čtvrtek 2. července 2020

Recenze/review - BLAZE OF SORROW - Absentia (2020)



BLAZE OF SORROW - Absentia
CD 2020, Eisenwald

for english please scroll down

Asi na každého z nás občas přijdou stavy, kdy se cítí melancholicky. Vyděsí nás každý stín, každý ševel. Potřebujeme nejlépe ticho nebo nějakou muziku, která není příliš dunivá a zlá. BLAZE OF SORROW jsou black metaloví atmosférici, kteří vás vezmou na výlet po tajných lesních stezkách. Potkáte divná zvířata, démony, uvidíte šílené obrazy. Vaše vize, že konečně zažijete klid, opět nedojde naplnění. Ne, podobná hudba u mě není vůbec častým hostem, většinou ji odmítám, nemám ji zakódovanou v genech.

I na novinku "Absentia" jsem musel mít náladu. Náladu na dlouhé stíny, studená mlhavá rána, na opuštěné hřbitovy, kde si dává vítr rande s démony. Je to ze své podstaty divná muzika, pro podivné stavy. Alespoň tak ji vnímám.



BLAZE OF SORROW zuřivě vrčí, melancholie je ukrytá jakoby uvnitř, pod povrchem. Je to podobný zážitek, jako když pohřbí někoho zaživa. Dusí se, propadá panice, křičí a nevyslyšen umírá v nekonečných křečích. Hudba je zde lehce inspirována kapelami typu AGALLOCH, FALLS OF RAUROS, WINTERFYLLETH. Italové na to jdou ale trošku jinak. Osobně mám problém vlastně jen s dvěma věcmi. Některé songy mi splývají dohromady, jsou těžko odlišitelné. A potom bych si dovedl představit silnější, průraznější bicí. Ale možná je tomu tak, že se mýlím a deska má znít spíše jako zamlžené temné snění, než "klasická" hudba. Mám raději úplně jiný druh black metalu, u "Absentia" mi tančí myšlenky někde úplně jinde, ale zase na druhou stranu - nenudím se a to je pro mě hodně důležité. Takže pokud máte chuť na noční výlet po opuštěných lesích, na místa, ze kterých není návratu, tak neváhejte. Atmosférický black metal, který vás pozve mezi dlouhé stíny. 


sumarizace:

BLAZE OF SORROW se povedlo na albu "Absentia" přesně definovat nádheru melancholie. Jako výrazové prostředky si vzali atmosférický black metal, který uchopili po svém. Mé pocity z alba jsou velmi pozitivní. Já jsem při poslechu opravdu na nějakém hodně smutném pohřbu, případně se procházím podzimní krajinou. Pro mě osobně jeden z temných niterných black metalových zážitků. Obsahuje v sobě vše potřebné pro krásný smutný sen. Připomíná mi pohřeb opuštěného chlápka, s kterým se přišla rozloučit jen jedna dávná milenka. Zbytek je o krystalickém a ledovém soužení, o hladu po smrti, o pláči velryb, o šourajících se nohách starců, o temnotě. Excelentní záležitost pro všechny melancholické metalisty!




Asphyx says:

BLAZE OF SORROW managed to precisely define the beauty of melancholy on their album "Absentia". They used atmosferic black metal as their expression and seized it by themselves. I feel very positive about this album. I feel like I am on a very sad funeral during the listening or just walking through autumn landscape. For me personally this is one of the innermost dark black metal experiences. It has everything what you need for a beautiful sad day. It is like a funeral of an alone guy who has his long time mistress on the funeral to say goodbye. The rest is about crystalline ice and tribulation of hunger after death. About crying of whales, about shuffling legs of old men. About darkness. The excellent thing for every melancholic metal fan!


TRACKLIST
1. Settimo requiem (7:27)
2. Furia (6:51)
3. Sonno d'eterno (7:17)
4. Notturna (7:07)
5. Hybris (6:02)
6. Cupio dissolvi (5:26)
7. Morte di un immortale (3:49)

LINE-UP
P: Guitars and vocals
Nevon: Drums
A.S. : Guitars
V: Bass

středa 1. července 2020

Recenze/review - PYRRHON - Abscess Time (2020)


PYRRHON - Abscess Time
CD 2020, Willowtip Records

for english please scroll down


Už jste někdy zažívali neobytný pocit, že se vám každou chvíli hlava rozskočí na tisíc kousků? A líbilo se vám to? Tak potom zkuste novou desku amerických šílenců PYRRHON. Ti jak známo patří do skupiny technických death metalistů, kteří se snaží svoji hudbou posouvat hranice. Jsou to samozřejmě vynikající muzikanti s obrovskou fantazií a schopnostmi. Dokáží většinu posluchačů vyděsit k smrti už jen prvními tóny. Mnohými nepochopeni, vydávají letos další zásek - "Abscess Time".


Je to masakr lidské mysli, je to opravdu šílenství. Základem je sice pořád death metal, ale ten je obohacen o spoustu experimentálních výletů do progrese, noise rocku, mathcore. Výsledkem je velmi nestravitelný materiál, který se vám usadí v uších třeba až po měsíci. Pro poslech musíte mít velkou dávku trpělivosti a mysl hodně otevřenou. Jinak zemřete během několika okamžiků.



Spoustu pasáží nechápu ani po dlouhé době. Často se i nudím, to hlavně ve chvílích, kdy se mi nechce přemýšlet a jsem unavený. Potom se dobře vyspím a najednou jsou PYRRHON velmi dobrými společníky. Nevím, zda má cenu jejich tvorbu k někomu přirovnávat, ale pokusím se. Pokud se vám líbí třeba takoví ULCERATE, AD NAUSEAM, ARTIFICIAL BRAIN, ALTARS OF PLAGUES, GORGUTS, GIGAN, mohla by vás oslovit i nová deska "Abscess Time". Neberte má přirovnání ale jako bernou minci, PYRRHON jsou natolik zběsilí a jiní, že vlastně k nikomu jinému ani přirovnat pořádně nejdou. Jejich alba jsou určena spíš úzkému výběru fanoušků, často se jedná o muzikanty, kteří rádi závodí v tom, kdo zahraje rychleji, divočeji, komplikovaněji. Podobné nahrávky jsou vlastně takovým paradoxem. Jsou nepřehledné, nejasné, neukotvené. Bývám při nich často zmatený, nevím, co si o nich mám myslet, ale pořád mám v sobě zakódováno, že mají něco do sebe. Navíc se takhle dnes death metal hraje, je to svým způsobem moderní směr. Tak proč se občas nepoučit? Na počátku bych chaos. PYRRHON o tom ví své. 



sumarizace:

Připodobnit album "Abscess Time" k jiným je poměrně těžký úkol. Napadají mě snad jen ULCERATE, AD NAUSEAM, ARTIFICIAL BRAIN, ALTARS OF PLAGUES, GORGUTS, GIGAN. Berte to ale jen jako vzdálený otisk. Jinak jsou totiž PYRRHON natolik originální, že je těžké je vůbec někam zařadit. Death metal je zde neskutečně komplikovaný, náročný, zvukově "nepříjemný". Pánové jdou na samou hranu srozumitelnosti, překračují hranice možného. Album se musí poslouchat jako celek a musíte u něj mít hlavu čistou a čerstvou. Pak ji na sebe necháte postupně působit a po čase se v ní ztratíte jako v nekonečném labyrintu. Jsem nahrávkou doslova rozsekaný, připadám si jako při požití halucinogenních houbiček. Odkud tahle hudba přišla? Ptám se stále dokola a napadá mě snad jen vesmír. Vynikající technický death metal!


Asphyx says:

When I tried to compare the new album "Abscess Time" to other albums it was very difficult. Only bands which came to my head was ULCERATE, AD NAUSEAM, ARTIFICIAL BRAIN, ALTARS OF PLAGUES, GORGUTS, GIGAN. But it is more like a distant fingerprint. PYRRHON are so original that it is hard to put them anywhere. Death metal here is very complicated, difficult and in case of the sound it is “unpleasant”. Those gentlemen go to the edge of clarity, the cross the boundaries of the possible. You have to listen to this album as a whole and your mind must be clear and fresh. Then, you just let the album do its thing and after a while you will get lost in it like in an endless maze. I am literally chopped by this album, I feel like I ate some hallucinogenic mushrooms. Where did this music come from? I ask myself over and over and the only answer is the space. Excellent technical death metal!


Tracklist:
01. Abscess Time (05:11)
02. Down at Liberty Ashes (04:56)
03. Teuchnikskreis (01:01)
04. The Lean Years (07:24)
05. Another Day in Paradise (05:51)
06. The Cost of Living (08:41)
07. Overwinding (01:40)
08. Human Capital (02:55)
09. Cornered Animal (02:47)
10. Solastagia (03:59)
11. The State of Nature (04:12)
12. Rat King Lifecycle (08:19)


band:
Dylan DiLella - guitars
Erik Malave - bass, vocals
Steve Schwegler - drums
Doug Moore - vocals

https://pyrrhonband.bandcamp.com/album/abscess-time
https://www.facebook.com/pyrrhonband/
https://www.instagram.com/pyrrhon_trash/
http://www.willowtip.com/home.aspx

úterý 30. června 2020

Recenze/review - AZURE EMOTE - The Third Perspective (2020)



AZURE EMOTE - The Third Perspective
CD 2020, Selfmadegod Records


for english please scroll down


Představte si obrovský kotel, ve kterém se vaří krev. Občas na vás vykoukne oko nebo vybělená kost. Jste fascinováni vroucí vodou a vaše fantazie pracuje na plné obrátky. Co si takhle dopřát i pořádný emocionální koktejl? Američtí AZURE REMOTE hrají hudbu pro posluchače, kteří rádi sní. Kteří se s chutí nechávají unášet na zpěněných vodách řek. Progresivní death metal, thrash, ženský vokál, to by mohla být zajímavá směsice, co říkáte?


Když potom uslyším i smyčce a klávesy, jsem velmi rozpolcen. Vždyť tohle všechno jsou propriety, které mě většinou ruší, nudí a dávám od nich ruce pryč. Jenže AZURE REMOTE vše zabalili do slušivého industriálního kabátu a navíc - mám zrovna na podobnou hudbu náladu. Tak proč nebýt občas trošku ztřeštěný? 




Je to zvláštní hudba, kterou hrají zajímaví lidé. Je ale také pravdou, že ne vše se mi líbí. Některé pasáže jsou možná až moc roztahané a dlouhé. Album "The Third Perspective" dle mého názoru nejlépe vynikne uprostřed noci, v klidu a temnotě. Ve chvílích, kdy ožívají v továrnách stroje, kdy se probouzejí démoni. Naleznete zde pestrou směsici různých převážně ponurých nálad, které v sobě mají zajímavou a zvláštní jiskru. Netuším, kolik posluchačů deska osloví, ale přikláněl bych se spíše k tomu, že ve svých sbírkách ji budou mít spíše lidé, kteří rádi objevují, mají velkou vnímavost a cit pro roztodivnou paletu zvukových barev. AZURE REMOTE dokáží být ostří, chladní, umí navodit atmosféru. A to se u mě počítá víc, než cokoliv jiného. Nahrávka mi připomíná spíše soundtrack ke vzpouře strojů, než jen obyčejné metalové dílo. Víte, co bude úplně nejlepší? Poslouchejte s otevřenou myslí. Troufám si tvrdit, že někteří z vás budou nadšeni. Jdu přiložit pod kotel. Zajímavá, zvláštní hudba!




sumarizace:

Pracuji v továrnách celý život a novinka "The Third Perspective", poslouchaná cestou do práce, kolem jedné staré haly, se mi zaryla hodně pod kůži. Je odlidštěná, temná, pochmurná. Všude jsou ostnaté dráty a divný zápach oleje a špíny. Nálada vskutku okultní. Vypadá to, že mám co do činění se zhudebněnými černými vizemi. Nová deska od AZURE REMOTE je neskutečně chladná a mrazivá!

"The Third Perspective" je opět hodně originálním dílem. Deska je to pomalá, plazící se jako nějaký had s kovovou tlamou. Možná jste to nevěděli, ale i stroje mají duši. Studenou a šedivou jako odpadní vody. Novinka mě postupně nahlodala, přenesla do dolních pater pod továrnu s opuštěnými stíny a postupně rozložila na prvočástice. Není to hudba pro každého, na mnohé bude až moc nihilistická a strašidelná. Jenže přátelé, takový je i život otroků, připoutaných k běžícímu pásu pro výrobu smrti. Album se velmi těžko popisuje, lepší je si poslechnout ukázky a pak se vydat na poslední cestu lemovanou zbytky uhořelých těl. Industriální progresivní a avantgardní metal, u kterého vás prostoupí temnota! Velmi dobře!


Asphyx says:

I've been working in factories for a lifetime, and the novel "The Third Perspective", listening to my way to work, around an old hall, got under my skin. It is devastated, dark, gloomy. Everywhere there are barbed wires and the strange odor of oil and dirt. The mood is truly occult. Looks like I'm dealing with black-guzzled visions. The new album is incredibly cold and chilling!

"The Third Perspective" is again a very original piece. The album is slow, crawling like a snake with a metal mouth. Maybe you did not know it, but the machines also have a soul. Cold and gray as waste water. The novelty gradually eroded me, moved me to the lower floors under the factory with abandoned shade and gradually spread me to the primates. It's not music for everyone, it's too much nihilistic and scary. But friends, such is the life of slaves, chained to a running belt for producing death. The album is very difficult to describe, it is better to listen to the demos and then go on the last journey lined with the remains of burnt bodies. Industrial progressive avantgarde death metal, when darkness swallow you! Very good!


--TRACKLISTING--
1. Loss
2. Curse Of Life
3. Dark Realms
4. Negative Polarity
5. Three Six Nine
6. Solitary Striving

--LINE-UP--
Mike Heller - Drums
Ryan Moll - Guitars, Bass
Mike Hrubovcak - Vocals, Flute, Maracas, Straw, Harmonica, Keyboards, Samples, Electronics, Drum programming

--BAND CONTACT--
https://www.azureemote.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/azureemote


--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS
www.selfmadegod.com
www.facebook.com/selfmadegod
www.selfmadegod.bandcamp.com
www.instagram.com/selfmadegod_records
www.soundcloud.com/selfmadegodrecords
www.youtube.com/user/SelfmadegodRecords

pondělí 29. června 2020

Recenze/review - EXOCRINE - Maelstrom (2020)


EXOCRINE - Maelstrom
CD 2020, Unique Leader Records 

for english please scroll down

Moje fantazie je občas jako hejno krkavců do kterých někdo střelí. Vyděšená vzlétne k nebi, aby pak po částech padala k zemi. Vydávám se v těchto chvílích s hudbou do oblastí, ve kterých nebývám častým hostem. Progresivní death metal mě většinou příliš nebaví, případně na něj musím mít opravdu náladu. Většinou se mé myšlenky toulají úplně jinde a i když se kapela snaží sebevíc, tak zůstávám netečný.

Jsou ale smečky, které mi mají co říct. S francouzskými progresivci EXOCRINE jsem se poprvé setkal v roce 2017, kdy jsem jim sepisoval recenzi na album "Ascension" (můžete si ji přečíst dole pod článkem). Letos jdou ještě dál, jsou ostřejší, pestřejší, šílenější. 




Opět se jedná o třaskavou směs inspirovanou třeba takovými GORGUTS, ATHEIST, GOROD, CYNIC, OBSCURA, BEYOND CREATION a samozřejmě starými dobrými DEATH, jejichž myšlenky stále spousta kapel neustále rozvíjí. Naleznete zde tedy vcelku jasný základ, který je doplněn o mnoho odboček do progresivních vod, deathcoru a zazní dokonce i trumpeta. Zkrátka a jednoduše se jedná o věci, které mě většinou poměrně iritují, ale EXOCRINE dokázali vše poskládat v zajímavý celek. Netvrdím, že si novinku "Maelstrom" budu pouštět stále dokola a stanu se jejím fanouškem v tom smyslu, že budu hovořit o albu roku, ale musím uznat, že má rozhodně něco do sebe. Pro příznivce old schoolu to asi moc nebude, ale jak píšu výše, fantazie je jenom jedna a já mám rád, když mě dokáže skupina něčím zaujmout. Možná za to může drive, hráčské výkony, celkový dojem, to je asi jedno. Důležité je, že je někdy moje mysl jako hejno krkavců. Doslova. A v takových chvílích má u mě progresivní technický death metal dveře otevřené. Nechte si chutnat!




sumarizace:

"Maelstrom" mi připomíná tlakový hrnec, až po okraj naplněný extrémními nápady. Nechybí ani melodie a odlehčené pasáže. Po nějaké době nádoba praskne a nám bude umožněno se setkat s gejzírem riffů, různých zvuků, valících se pasáží i komplikovaných momentů. Album je tak určeno všem příznivcům progresivity, hudební nekorektnosti a šílenství. EXOCRINE jsou nejvíc extrémní právě v tom, že se vymykají všem obvyklým představám o hudbě. Pánové před námi roztáčí pestrý kolotoč neotřelých, barevných melodií. Nenechte se ale mýlit, nahrávka je zároveň velmi ostrá, kořeněná. Připomíná pozření té nejchladnější chilli papriky. Vítejte v továrně na radost i bolest! Extrémní záležitost pro labužníky! Vřele doporučuji všem, kdo se rádi nechávají unášet na vlnách šílené a kruté progrese!



Asphyx says:


"Maelstrom" reminds me a autoclave full of extreme ideas. It is not lack of melodies and light passages. After some time the autoclave is going to crush and we will be able to see a torrent of sounds, rolling passages and complicated moments. So, this album is for fans of progressivity, incorrect music and madness. EXOCRINE are extreme because they are beside every ordinary ideas of music. These guys are able to roll a colorful whirligig of unordinary, colorful melodies. However, this record is very shape at the same time and spicy. It reminds me eating the hottest chili pepper in the world. Welcome to factory of happiness and hurt! Extreme thing for true fans! I have to recommend it to all of you who like to listen crazy and cruel progress!

about EXOCRINE on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - EXOCRINE - Ascension (2017)

Tracklisting:
1. Maelstrom
2. The Kraken
3. Wall of Water
4. Abyssal Flesh
5. Orbital Station
6. The Wreck
7. Starvation Project
8. The Chosen One
9. Galactic Gods


https://www.facebook.com/Exocrine-1523150104623386/
https://www.instagram.com/exocrine_official/
https://open.spotify.com/artist/0JmFaHWcs3bFMtNzJnDFKw
https://www.indiemerch.com/uniqueleader/

Pre-Order bundles: https://bit.ly/exocrineindiemerch
Bandcamp: https://bit.ly/exocrinebandcamp

neděle 28. června 2020

Recenze/review - COLOSSO - Apocalypse (2020)


COLOSSO - Apocalypse
CD 2020, Transcending Obscurity Records


for english please scroll down


Jaké myšlenky asi létají v hlavě člověku, který je svázaný a pohozený ve studeném sklepě? Děsí jej každá kapka krve, každý šelest, který způsobí krysa. Bez vody dlouho nevydržíme, ale ještě dříve se zblázníme děsem. Podobné pocity mám i z letošního nového EP od portugalských COLOSSO. Jejich hudba dokáže slabším jedincům způsobit klaustrofobické stavy. Je temná, záhadná a nahlodá vás postupně. Stačí se jen soustředit na temnotu. 


Zvíře, když je chycené do pasti, tak je schopné si uhryzat nohu. Jakoby mě někdo polil černou krví a narval mi do pusy roubík. Už jenom ten zvuk je nechutný a špinavý. Právě byl vyhlášen poplach a z nebe padá napalm. COLOSSO hrají nepřístupný, progresivní death metal, který se valí kupředu jako špinavá řeka.  



"Apocalypse" je trošku jiným EP, přeci jen mi připadá v diskografii Portugalců trošku přívětivější. Jednotlivé nápady ale stejně oceníte až po nějaké době. Váš poslech musí být pečlivý, jedině tak vyniknou jednotlivé nuance. Jedná se o kus masa, který kdysi býval živou bytostí. Jakoby jste do obrovského trychtýře nasypali to nejlepší z MORBID ANGEL, NILE, SUFFOCATION, INCANTATION, PESTILENCE, zasypali to vápnem a nechali dlouho hnít. Zajímavé riffy, bicí s drtivým účinkem, chorobný vokál. Navíc je EP velmi dobře napsané. COLOSSO jsou stále mezi ostatními kapelami poměrně originálním tělesem. Opět přišli s kůží na trh a předložili nám morbidní koktejl z progresivních melodií, které vás opravdu přenesou do úplné tmy. Budete se snažit roztrhnout pouta ze syrových motivů, budete se dusit. "Apocalypse" je jako těžká okovaná bota od krve, která vám stojí na prsou. EP asi nebude death metalem pro každého, ale mě každopádně přikovalo ke zdi. Nechutně nihilistický zážitek s podmanivou atmosférou!



Asphyx says:

What thoughts probably are in the head of a man who is tied up and thrown in a cold cellar? Every drop of blood scares him same as every murmur from rats. We can't last long without water, but even earlier we get crazy by terror. I have similar feelings from this year's new EP from the Portuguese COLOSSO. Their music can cause claustrophobic states to weaker individuals. It is dark, mysterious and gnaws you gradually. Just focus on the darkness.

The animal, when trapped, is able to bite its leg. It was as if someone had poured black blood on me and put a gag to my mouth. The sound alone is disgusting and dirty. An alarm has just been sounded and napalm is falling from the sky. COLOSSO play inaccessible, progressive death metal that rolls forward like a dirty river.


"Apocalypse" is a bit different EP, after all it seems a bit friendlier in the discography of the Portuguese. But you will still appreciate the individual ideas after some time. Your listening must be careful, only then will the individual nuances stand out. It is a piece of meat that used to be a living being. It's as if you've poured the best of MORBID ANGEL, NILE, SUFFOCATION, INCANTATION, PESTILENCE into a huge funnel, covered it with sulphur and let it rot for a long time. Interesting riffs, drums with a crushing effect, sick vocals. In addition, the EP is very well written. COLOSSO are still a relatively original ensemble among other bands. They came to the market again with their skin and presented us a morbid cocktail of progressive melodies that will really take you into darkness. You will try to tear the handcuffs from the raw motifs, you will suffocate. "Apocalypse" is like a heavy chained shoe with blood standing on your chest. The EP probably won't be death metal for everyone, but it nailed me to the wall anyway. Disgustingly nihilistic experience with a captivating atmosphere!


Line up -
Max Tomé - Guitars, Keyboards, Lyrics and Vocals on «Death»
Robin Stone (Norse) - Drums
Alexandre Ribeiro (Grog) - Bass

Guilherme Henriques (Oak) - Vocals on «Pestilence»
Sérgio Afonso (Bleeding Display) - Vocals on «War»
Diogo Santana (Analepsy) - Vocals on «Famine»

Design and layout by Phlegeton Art Studio (Lifelost, Wormed).
Mixed and mastered by Max Tomé

Track listing -
1. Pestilence
2. War
3. Death
4. Famine

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý padesátý druhý - La Krabathor



Příběh dvoustý padesátý druhý - La Krabathor


Byl jsem jedinej, kdo vstával brzy. Cigáro na balkoně, ne nějak nemám v pondělí chuť cokoliv pozřít. Dole voní šeříky a vidím tam jednu krásnou holku. Chce se mi zakřičet, hej děvenko, tobě to sluší, nechceš ke mě na balkon? Jenže nemám čas, za chvilku vyrazí celý dav dělňasů do škodovky. S ešusy a igelitkami. S mrtvými tvářemi. Bude se řešit víkend. Kdo byl na chalupě, kdo zakalil. Žije se jen od pátka odpoledne do neděle večer. Bože krasavice, ty máš nádherný vlasy. Ty vole, je půl šestý ráno, kde si se tady zjevila? Pořád tam stojí, odněkud ji znám. Možná ze snů. Kdo ví? Konečně si nasadím brýle, opláchnutý obličej mě studí. 

Jde ke mě, kristova noho. Řekne ahoj a já si připadám jako debil. Kristýnka pláče a že se jí stýská a proč to takhle dopadlo. Vždyť jsme patřili k sobě. Bolí mě u srdce, stačilo by říct, ano, vysrat se na všechno a jít s ní. Jenže jsem hloupej, podlehl jsem volání jiného klína. Momentálně jsem nechtěl nic řešit, raději jsem myslel - ale vy víte čím. Přinesla jsem ti kazetu, co sis u mě zapomněl. V ruce drží "Cool Mortification" od Krabathor. Na zadní straně napsáno Monitor a její věnování. Minulý podzim pro ni dojela sama s vozíkem za Chorvatem a koupila mi ji k narozeninám nebo možná jen tak, to už si nepamatuju. Obejmeme se, je mi najednou hrozně smutno. Nezaslouží si mě, žmoulám v ruce kazetu a nevím, co říct. Bože můj, já byl stejně takovej blbec. 

Vložím kazetu do přehrávače. Zmáčknu play a najednou je mi v davu o trošku lépe. Muzika vás vždycky podrží, když už nic jiného. Death metal jsem v naší nové partě poslouchal vlastně sám. Občas se přidal Tomáš, sem tam holky, ale jinak jsem byl se svými DEICIDE, OBITUARY, PESTILENCE zcela jediný. Největší srdcovky byly ale dvě. VADER a KRABATHOR. Ty jsem žral neskutečně. Měly obrovskou výhodu. Dalo se od nich všechno sehnat a byly my tak nějak blíž, než ostatní. Dvě smečky z východního bloku, kterým se splnil sen. Plakáty visely na zdi, na mý zdi. Kurva, nojo, vždyť já nemám s Andreou ani žádnou společnou hudbu, jedinej plakát, který bychom věšeli spolu. Divný, to mi připadá fakt divný.


Divný je jako vždy i pondělí, všichni jsou nasraný, ještě v nich doznívá víkend. Továrna. Šedivost. Zase jsem za černou ovci. Sedám si bokem v režimu off. Jsem na koncertě Krabathor, který jsem ještě nikdy neviděl. Představuju si to, starej kulturák, divoký fanoušci. Když jdu na cigáro, tak se občas připojí holky za skladu. Disko děvčata. Řeší věci, kterým vůbec nerozumím. Neznám jména skupin, ani úžasně krásnejch zpěváků. Neviděl jsem klip na MTV, nedal si koktejl s paraplíčkem. Neměl jsem košili, ale triko Vader. Teď mi to došlo, ty kráso, vždyť já nemám vůbec nic na sebe od Krabathor. Stal se z toho vážný problém. Alespoň pro mě. Důvěrně jsme v Boleslavi říkávali Krabathor - La Krabathor, jakože francouzsky, byl to takovej vtípek těch pár lidí, co do death metalu dělali. Hrozně mi najednou chybí Kytka, Prcalík. Potřeboval bych si s někým normálně pokecat.


Mám toho plný kecky. Vzpomínám na Kristýnku a přemýšlím, proč jsem ji vlastně opustil. Mám se vrátit? Dám si radši pivko ve Startu a dělnický Startky. Jedno, druhý, nikam se mi nechce. Sedím v rohu, vyměním si baterie ve walkmanu a najednou je fajn. Cool Mortification. Klášter mě lechtá v břiše. Mám slinu jak blázen. Vedle sice sedí nějaký plešky, ale jsou vyklidněný. Normální odpoledne v sídlištní hospodě. "Tak tady seš...": Andrea věděla, kde mě najít. Sundá mi sluchátka a přivine se ke mě jako had. Spíš hadice. Má na sobě šatičky, tak nějak najednou vím, proč jsem za ní utekl. Hele, udělala bys mi triko Krabathor? Zeptám se, i když vím, že ona na to není. Jak můžu chodit s holkou, která nemá ráda metal tak jako já? Odtáhne mě do postele. Je po všem a koukám do stropu. Proč nemluvíme? Proč už to není taková sranda?

Celý týden více méně přežiju jen díky La Krabathor. Děsí mě představa, že budu jednou jako mí kolegové ve zbrani. Starej morous, co každej den vstává jak automat, ráno se vysere, dá si cigáro a jedinou změnou je, že odpo přijde do hospody někdo novej. Konečně pátek, domů doslova letím. Zrovna vytírá. Splním zezadu svoji povinnost, ty vole, co kdyby ses aspoň zeptala, jak bylo, jak je, co bude? Kouřím na balkoně a jde na mě splín. Netrvá to ale dlouho. Dole už na mě pokřikují Jana a Prcalinka. Konečně někdo, kdo mě chápe. Vidíš Smrťáku, my jsme ti to říkaly. Jdeme radši na Radouč. Moc lidí tam ještě není, ale to vůbec nevadí. Konečně žiju. Cool Mortification na plný koule, lahváč v ruce. Rozpustím vlasy. Všechno zlé je pryč. Točím hlavou. Posranej, posranej svět! Křičím do lesa. Holky se přidají a slíbí mi, že mi triko udělají. Jen někde sehnat šablonu na logo.


Střídám pořád dokola La Krabathor a Vader. Štvu s tím kolegy v práci, mámu, když se stavím doma, Andreu, která by raději nějakej rock. Dokonce i ty dvě milé bukvičky Tomáše a Buddhu, který mi pořád nutí vínko, i když ví, že mě připadá všechno kyselý. Kazety "The Ultimate Incantation" od Poláků a zmiňovanou lahůdku od kluků z Moravy drtím pořád dokola. Dokonce si na TEDÉKÁČKO nahraju obě desky. Každou na jednu stranu. Jen od La Krabáčů mi poslední song chybí. Nevejde se. Chodím ulicemi se sluchátky na uších, uzavřen do své metalové ulity. Holky mi pořád říkaj, že jsem nějakej rezervanej, že nevím, co chci, že mám zkusit jít za Kristýnkou a na Andreu se vybodnout. Mámě se moje nové děvče taky nelíbí, prý je jak nějaká kurva. Každej okolo ví, co bych měl dělat. Jen já ne.

A tak se ožeru jako doga a někdy uprostřed dalšího týdne se vydám pod okna Kristýnky. Asi jsem si myslel, že mě takhle na šrot přijme, zapomene na všechno a budeme zase spolu. Nojo, ale já jsem řval hloupý věty, dělal bordel, ostudu a nakonec mi pohrozili i policií. Kristýnka brečela a její novej chlapec dělal bububu. Cestou domů mi tekly slzy. Opilecký sebelítostný slzy. Koupil jsem si v non-stopu lahev vodky, protože byla levná. Vypil ji uprostřed noci, dozvěděl se od Andrey, že tohle si vyřídíme zítra a ráno se zmuchlaný vydal zase do továrny. Bliju v umývárnách, bliju po svačině, bliju chvilku předtím, než se jde domů. Vůbec si nepamatuji, jak celý den proběhl. Jediný co vím, že cestou zpátky jsem si dal Cool Mortification hodně nahlas a doma na mě čekalo krásný, ručně nažehlený triko s logem Krabathor.

Ihned běžím za Janou, poděkovat jí a ptám se, s kým že to Kristýnka chodí? Dostanu velmi dobře myšlenou přednášku, o které nakonec má kamarádka řekne, že je to házení perel sviním. Kristýnka má normálního hodnýho kluka. Pije jen tak akorát, dělá někde na úřadě a je moc šikovnej. Nejdřív mu chci dát do držky, pak jsem plačtivej a nekonec si pustím Vader. Srát na všechno. A hodně štěstí Kristýnko. Pokazil jsem to, já vím. Sám se sebou bych v té době neměl trpělivost. Sám sebe bych nechtěl. Možná je to nakonec dobře, že sis našla někoho normálního, kdo není pořád uzavřený v ulitě, se sluchátky na uších, kdo pořád jen dokola neřeší muziku. Někoho spolehlivějšího, hodnějšího, lepšího. Zasloužíš si klid a pohodu, už sis vytrpěla dost. Bolí mě to, ale jsem přeci děsná tvrdá metla a tak si dám do piva rum. Čekám na nadrženou Andreu a poslouchám La Krabathor. Amen. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 27. června 2020

Recenze/review - KULT MOGIL - Torn Away the Remains of Dasein (2020)


KULT MOGIL - Torn Away the Remains of Dasein
CD 2020, Pagan Records


for english please scroll down


Jsem rád, že už všichni odešli. Potřebuji klid a na death metalovém hřbitově muzika nejlépe vynikne, když padne nad hroby mlha a temnota. Pocházím se pod skloněnými stromy a čtu si nápisy na náhrobcích. Opustím sekci se známými jmény z devadesátých let a vydám mezi čerstvější hroby. Tentokrát se zastavím u polské kobky se jménem KULT MOGIL. Přečtu si tajemnou vstupní formuli a dveře do pekla se samy otevřou. Obřad může začít.


Do očí mě ihned uhodí černo červený obal, který mě nasměřuje rovnou mezi mrtvá těla. Do děje mě uvede mocný, mohutný a plný zvuk. Po chvíli přidávám hlasitost a spokojeně pokyvuji hlavou. Kapela byla založena v roce 2014 a letošní zásek "Torn Away the Remains of Dasein" je jejich druhým dlouhohrajícím počinem. Znovu je cítit sírou, hnilobou a smrtí. 





Polští maniaci se i na novince volně inspirovali deskami MORBID ANGEL, DEICIDE, MONSTROSITY, DIABOLIC a dalších převážně amerických pekelníků. Rozvíjejí jejich myšlenky promyšleně, inteligentně, surově. Mají svůj vlastní ksicht, sekyra s jejich jménem se zasekne do vaší hlavy ihned a bez varování. Slyším zde pravé nefalšované ozvěny ze záhrobí, skladby jsou opravdu velmi dobře napsány, pamatuji si je i po delší době. Jakoby se do mě otiskly, vypálily do mě cejch rozžhaveným železem. Líbí se mi, jaké mají songy atmosféru, jsou až po okraj narvané blasfémií, nihilismem a nahrubo nasekanou tmou. "Torn Away the Remains of Dasein" drží pohromadě jako víra v Satana. Poláci jsou nekompromisní, syroví, ale zároveň nezapomínají na chladné melodie. KULT MOGIL jsou jako vyslanci pekla, démoni, kteří kolem sebe plivou síru. Dnešní noc na hřbitově bude plná utrpení, skvělého death metalu, nicoty a nenávisti. Přesně takhle to mám rád a troufám si tvrdit, že v této hrobce budu ještě dlouhou dobu. Musím rozplést všechny obrácené modlitby, otočit kříže směrem dolů a poslouchat novou desku, která vzešla ze samotného podsvětí. Krvavě temný smrtící kov, u kterého se rozpadnete v prach! Peklo zase hoří!



Asphyx says:

I'm glad they're all gone. I need peace and in a death metal cemetery, the music stands out best when fog and darkness fall over the graves. I am walking under the sloping trees and reading the inscriptions on the tombstones. I leave the section with well-known names from the nineties and head towards the fresher graves. This time I will stop at a Polish dungeon named KULT MOGIL. I read the mysterious entry formula and the door to hell opens in front of me. The ceremony can begin.

A black-red cover art immediately hits me in the eye and it directs me straight between the dead bodies. A powerful, massive and full sound will introduce me to the story. After a while, I turn up the volume and nod with my head happily. The band was founded in 2014 and this year's album "Torn Away the Remains of Dasein" represents their second full-length record. You can smell of sulfur, rot and death again.


The Polish maniacs are again little bit inspired by the records of MORBID ANGEL, DEICIDE, MONSTROSITY, DIABOLIC and other mostly American hellhounds. They develop their thoughts thoughtfully, intelligently, and brutally. They have their own face, an ax with their name will get stuck in your head immediately and without warning. I hear real, unadulterated echoes from the graveyard, the songs are really well written, I remember them even after a long time. I like the atmosphere of the songs, they are full of blasphemy, nihilism and roughly chopped darkness. "Torn Away the Remains of Dasein" holds together like faith in Satan. The polish musicians are uncompromising, raw, but at the same time they do not forget the cold melodies. KULT MOGIL are like ambassadors of hell, demons who are spitting sulfur around them. Tonight in the cemetery will be full of suffering, great death metal, nothingness and hatred. This is exactly how I like it and I dare say that I will stay in this tomb for a long time. I have to unravel all the inverted prayers, turn the crosses down, and listen to the new record that came from the underworld itself. A blood-dark death metal that will tear you to dust! Hell is burning again!


tracklist:
01. Hunger of Pride (05:43)
02. White Death Implosion (04:57)
03. Torment of Dasein (06:33)
04. Idols in Blood (04:38)
05. A Wax Reverie (06:24)
06. Fountain of Affliction (05:37)

https://k-m-b.bandcamp.com/releases
https://www.facebook.com/kultmogil/
https://paganrecords.bandcamp.com/album/torn-away-the-remains-of-dasein
https://pagan-records.com/