Recenze/review - ARCHGOAT - Worship the Eternal Darkness (2021)

Recenze/review - ARCHGOAT - Worship the Eternal Darkness (2021)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 7. prosince 2021

Recenze/review - STORMGREY - DNA of Chaos (2021)


STORMGREY - DNA of Chaos
CD 2021,Great Dane Records

for english please scroll down

Někdy se ke mě dostanou kapely, o jejichž existenci jsem v životě neslyšel. Usedám pak ke své hi-fi věži a připadám si jako za starých časů v devadesátých letech, kdy jsem si přivezl domů plnou tašku kazet a objevoval jsem si pro sebe nové smečky. STORMGREY jsou z Litvy, z Vilniusu a jedná se o skupinu, složenou ze samých zkušených muzikantů. Staří psi, kteří již jednou zaútočili a to albem "Pray.Crawl.Suffer" v roce 2015. Schválně jsem si naposlouchal i předchozí desku a musím na rovinu říct, že se mi hudba těchto šílenců líbí.

Aby bylo od začátku jasné, rozhodně ji nepovažuji za nic převratného nebo zásadního, ale rozhodně se jedná o poctivou práci. Thrash metal, death metal a spousta groove prvků. Upozorňuji, že síla desky vynikne až po nějaké době. Více než kdy jindy platí, že musíte mít dobrou aparaturu a notnou dávku zkušeností. Ostatně jako vždy.


Jsem už starý pes a metal poslouchám napříč styly. Mám nejraději ty extrémnější, ale neuzavírám se jen do jedné rakve. To by byla škoda. STORMGREY jsou na tom podobně. Songy působí jako rozjetý buldozer, který po sobě zanechává jenom spoušť a spálenou zemi. Výrazem připomíná deska kapely typu  JUNGLE ROT, OBITUARY, CASKET. Zvuk je poctivý, hutný a surový. Obal zajímavý, osobně mi připomíná hlavu Medúzy. Přiznám se, že jsem nečekal vůbec nic a nakonec si mě pánové postupně naklonili na svoji stranu. Bylo to ostatně jako vždy. Přidával jsem postupně hlasitost, začal si podupávat nohou do rytmu. Jedná se samozřejmě o underground. Jenže mě jsou podobné smečky sympatické. A je radost o nich psát. Protože v sobě mají nadšení, odhodlání a v případě STORMGREY i zkušenosti. Je jasné a zřetelné, že se nejedná o nahrávku, která bude bourat žebříčky hitparád v lesklých časopisech, ale to ani není účelem. Bylo mi ctí, jen snad ty sóla mi chyběla. Myslím, že by desku obohatila a stala by se pestřejší. Pokud tedy máte rádi kombinaci thrashe, death metalu a groove, tak neváhejte a narvěte si "DNA of Chaos" pod tlakem do hlavy. 


Asphyx says:

Sometimes I get bands that I've never heard of. I then sit down at my hi-fi tower and feel like the old days in the 90s when I would bring home a bag full of cassettes and discover new packs for myself. STORMGREY are from Vilnius, Lithuania and are a band made up of all experienced musicians. Old dogs, who have already attacked once, with the album "Pray.Crawl.Suffer" in 2015. I deliberately listened to the previous album and I have to say straight up that I like the music of these madmen.

To be clear from the outset, I certainly don't consider it anything ground-breaking or ground-breaking, but it is certainly an honest work. Thrash metal, death metal and lots of groove elements. Be warned that the strength of the album will only come out after some time. More than ever it is true that you have to have good equipment and a good amount of experience. As always.


I'm an old dog and I listen to metal across styles. I like the more extreme ones best, but I don't lock myself into one coffin. That would be a shame. STORMGREY are similar. The songs feel like a bulldozer going off, leaving nothing but havoc and scorched earth in its wake. In terms of expression, the record reminds of bands like JUNGLE ROT, OBITUARY, CASKET. The sound is honest, dense and raw. The cover is interesting, personally it reminds me of Medusa's head. I admit that I didn't expect anything at all and in the end the gentlemen gradually swayed me to their side. It was the same as always. I gradually increased the volume, started to stomp my foot to the rhythm. It's underground, of course. I just like these kinds of bands. And it's a pleasure to write about them. Because they have enthusiasm, determination and, in the case of STORMGREY, experience. It's clear and obvious that this is not a record that will smash the charts in glossy magazines, but that's not the point either. I was honoured, except perhaps the solos were lacking. I think they would have enriched the record and made it more varied. So, if you like a combination of thrash, death metal and groove, feel free to cram "DNA of Chaos" under pressure into your head.


Tracklist:
01. When Bood Runs Cold
02. Suicide For Pleasure
03. Happy Easter 666
04. Fuel Named Hate
05. Womb Of Darkness
06. Poisoned Light
07. Grinder For Thy Flesh
08. DNA Of Chaos

band:
Liudas. REMEIKA :BASS
Raimondas KIERAS :GUITAR
Arūnas MIKALOJŪNAS :GUITAR
Andrius ŠAULYS :VOCALS
Arūnas STAUGAITIS :DRUMS

pondělí 6. prosince 2021

Recenze/review - DORMANT ORDEAL - The Grand Scheme Of Things (2021)


DORMANT ORDEAL - The Grand Scheme Of Things
CD 2021, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Jednou se možná rozplyneme a nezůstane po nás nic. Po někom jenom pár vzpomínek v časoprostoru, po jiném otisk v myslích lidí. Většinou se ale rozložíme na malé smradlavé části, shnijeme a někteří z nás dokonce shoří v pekle. Hledáme odpovědi na otázky o životě a smrti a nalézáme jen ticho a chlad. Přemýšlím o podobných věcech, když poslouchám novou desku polských death metalistů DORMANT ORDEAL.

Jejich hudba ve mě probudila podobné myšlenky. Surový, technický a temný death metal, který se stal na nějaký čas i mojí součástí. Desku jsem si opravdu užíval. Jednotlivé nápady, zvuk, i šedý obal. Intenzita, velmi dobré výkony muzikantů, ale také podmanivá atmosféra. Vše zde nalezneme v míře větší než malé. 

Disonance, chaos a zmar. Zvláštní pochmurná nálada. Beznaděj. Tohle všechno z nové desky "The Grand Scheme Of Things" slyším. Jakoby se ve mě probudily temné stránky lidské mysli. Stylově lze tvorbu kapely přirovnat ke smečkám jako HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, ULCERATE, DECAPITATED, HOUR OF PENANCE. Samozřejmě, Poláci přidávají svůj vlastní výraz, spoustu nápadů, zkaženou krev a nahrubo nasekanou tmu. Možná se jednou rozložím v zemi a nezůstane po mě vůbec nic, ale než se tak stane, tak si budu s chutí a nadšením rvát do hlavy právě tuhle nahrávku. Má v sobě totiž spoustu vnitřního chvění, pověstnou černou jiskru, nadšení z hudby jako takové. Album je velmi dobře složeno a pro mě osobně nepostrádá jednu z nejdůležitějších věcí - poslouchá se samo a jsem hrozně rád v jeho společnosti. Leží přede mnou spousta jiných CD, ale k DORMANT ORDEAL se stále vracím. Rád objevují nové temné kouty, rozplétám jednotlivé motivy. Vnímám blízkost smrti, chladné a ošklivé. Rozkládám se zaživa a přidávám stále hlasitost na svém přehrávači. "The Grand Scheme Of Things" je velmi neklidným, chladným a temným albem, které probudí vaše noční můry! Poslouchejte pečlivě a dočkáte se skvělého death metalového zážitku! 


Asphyx says:

One day we may dissolve and nothing will be left behind. Some just a few memories in space-time, another imprint in people's minds. But mostly we break down into small stinky parts, rot and some of us even burn in hell. We look for answers to questions about life and death and find only silence and cold. I think of similar things when I listen to the new album of Polish death metalists DORMANT ORDEAL.

Their music aroused similar thoughts in me. Raw, technical and dark death metal, which became a part of me for a while. I really enjoyed the record. Individual ideas, sound, and a gray cover. Intensity, very good performances of musicians, but also a captivating atmosphere. Everything here can be found to a greater extent than small.

Dissonance, chaos and ruin. Strange gloomy mood. Hopelessness. I hear all this from the new album "The Grand Scheme Of Things". It was as if the dark sides of the human mind awoke in me. Stylistically, the band's work can be compared to packs such as HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, ULCERATE, DECAPITATED, HOUR OF PENANCE. Of course, the Poles add their own expression, lots of ideas, rotten blood and roughly chopped darkness. Maybe one day I'll spread out in the country and nothing will be left behind, but before that happens, I'll be happy to tear this record into my head. He has a lot of inner tremors in him, a famous black spark, a passion for music as such. The album is very well composed and for me personally it does not lack one of the most important things – it listens to itself and I am very happy in its company. There are a lot of other CDs in front of me, but I keep coming back to DORMANT ORDEAL. They like to discover new dark corners, I unravel the individual motifs. I perceive the nearness of death, cold and ugly. I'm decomposing alive and still adding volume on my player. "The Grand Scheme Of Things" is a very restless, cold and dark album that will wake up your nightmares! Listen carefully and experience a great death metal experience!


--TRACKLISTING--
1. At the Garden’s Gates
2. Poetry Doesn’t Work On Whores
3. Bright Constellations
4. Here Be Dragons
5. Letters to Mr.Smith
6. Let the Light In
7. Sides of Defence
8. The Borders of Our Language Are Not The Borders of Our World

--LINE-UP--
Maciek Nieścioruk - guitars & bass
Maciej Proficz - vocals
Radek Kowal - drums

--BAND CONTACT--

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS

Recenze/review - VAHRZAW - The Trembling Voices of The Conquered Men (2021)


VAHRZAW - The Trembling Voices of The Conquered Men
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Každý máme svůj vnitřní svět, který se nám velmi těžko opouští. Pro tebe se ale příliš nezměnilo. Žil si dlouho mezi stíny, v temnotě. Divoké seance uprostřed lesů, krev obětí, nářek mučených. Tvůj bůh byl vždy krutý, zlý a ošklivý. Stejně jako hudba australských black death metalistů VAHRZAW. Ti se letos vrátili s novým albem, které je až po okraj narvané chladem, špínou a nenávistí. Krev není voda a nelze jen tak vyměnit. Oltář je připraven, poklekněte a skloňte hlavy.

Pro podobné zážitky, jako je nahrávka "The Trembling Voices of The Conquered Men" se chodí do podzemí. Jedovatý black metal, surový death, oba styly skloubené ve vzájemné symbióze. Někde mezi naším a oním světem, někde na starých pohřebištích, tam se zrodila letošní deska. 


Dýka, zabodnutá přímo do srdce, proříznuté hrdlo. Teplá krev přímo z tepny. Co si víc může fanoušek poctivé muziky přát? Australané čerpali inspiraci u kapel jako MORBID ANGEL, SINISTER, THE CHASM, MAYHEM, IMMOLATION, QUESTION, MORBUS CHRON. Navíc přidávají svůj vlastní výraz, spoustu nápadů a hlavně mrtvolně chladnou atmosféru. Jako bych byl při poslechu obětí, které se podařilo utéct. Ukrývám se v lesích, vychutnávám si jednotlivé pasáže, syrový zvuk, démonický obal, nálady plné nadcházející smrti. Najdou mě po několika dnech, zmrzlého a zuboženého. Před temnými silami stejně nikdy neutečete, jsou někde uvnitř našeho mozku. Jsou také obsaženy na desce "The Trembling Voices of The Conquered Men". A to přesně v poměru, pro který mám tento styl tolik rád. Drtivé, devastující pasáže se střídají s těmi melodickými a vy si tak můžete vychutnat syrové kousky masa. VAHRZAW na mě působí jako démoni ze starých časů, kteří se vrátili pomstít. Novinku si opravdu užívám, rád se k ní znovu a znovu vracím. Je pro mě důkazem toho, že se v podsvětí pořád něco děje. Zlo, temnota, mráz a zkažená krev v žilách. Vše zde najdete spolu s melodiemi, které vás přikovou na zeď. Morbidní black death metalové ozvěny ze záhrobí!


Asphyx says:

We each have our inner world, which is very difficult for us to leave. But not much has changed for you. He lived long among the shadows, in the dark. Wild sessions in the middle of the woods, the blood of the victims, the cries of the tortured. Your god has always been cruel, evil and ugly. Like the music of Australian black death metalists VAHRZAW. They have returned this year with a new album, which is packed to the brim with cold, dirt and hatred. Blood is not water and cannot be changed just like that. The altar is ready, kneel and bow your heads.

For similar experiences as "The Trembling Voices of The Conquered Men", they go underground. Toxic black metal, raw death, both styles combined in mutual symbiosis. Somewhere between our world and the other, somewhere in the old cemeteries, this year's record was born.


Dagger, stuck directly into the heart, slit throat. Warm blood straight from the artery. What more could an honest music fan want? Australians drew inspiration from bands such as MORBID ANGEL, SINISTER, THE CHASM, MAYHEM, IMMOLATION, QUESTION, MORBUS CHRON. In addition, they add their own expression, lots of ideas and most importantly a deadly atmosphere. It's like being listening to a victim who managed to escape. I hide in the woods, enjoy the individual passages, the raw sound, the demonic cover, the moods full of impending death. They will find me after a few days, frozen and impoverished. You will never run away from the dark forces anyway, they are somewhere inside our brain. They are also included on the album "The Trembling Voices of The Conquered Men". And exactly in the ratio for which I like this style so much. The overwhelming, devastating passages alternate with the melodic ones, so you can enjoy raw pieces of meat. VAHRZAW seems to me like the demons of old times who have returned for revenge. I really enjoy the news, I like to come back to it again and again. It's proof to me that something is still going on in the underworld. Evil, darkness, frost and rotten blood in the veins. You will find everything here together with melodies that will pin you to the wall. Morbid black death metal echoes from the graveyard!



Line up -
Williams - Electric and acoustic guitars
Van Doorn - Bass and vocals
Gawith - Battery

Artwork by Alex Shadrin/Nether Temple Design (Temple Nightside, Interment)

Track listing -
1. The Trembling Voices...
2. Death Of An Unknown Architect
3. Waiting With The Wolves
4. As Ships Upon Shores
5. Vultures
6. The Pessimist
7. ...Of Conquered Men

neděle 5. prosince 2021

Recenze/review - THE LURKING FEAR - Death, Madness, Horror, Decay (2021)


THE LURKING FEAR - Death, Madness, Horror, Decay
CD 2021, Century Media Records

for english please scroll down

Tiché škrábání, tlumené výkřiky. Ve vzduchu je cítit pach smrti. Musí na chvilku odložit lopatu. Dívá se do kraje, mezi náhrobky. Kolikrát už tohle zažil. Možná stokrát. O to ale nejde. Hlavní je si to užít. Najednou je klid. Božské ticho. Usmívá se. Je po všem. Pohřbená zaživa, nenajde nikdy klid, stejně jako on, její kat. Svět je někdy opravdu ošklivé místo k žití. V mnohém připomíná temné vize H.P. LOVERCRAFTA. 

Tím se ve svých textech zaobírají i švédští THE LURKING FEAR. Kapely, která je složena ze samých slavných muzikantů. V čele s nezaměnitelným vokalistou Tomasem Lindbergem. O kvalitu je tak opět postaráno. Je hodně cítit, že pánové nahrávali desku "Death, Madness, Horror, Decay" s radostí a nadšením. A také samozřejmě se zastřeným pohledem do tmy. 

Zapomeňte na melodický švédský death metal, kteří členové kapely hrají ve spřízněných AT THE GATES. Zde zažijete jenom hnus, špínu, zlo a totální inferno. Album má neskutečný tlak, doslova pálí v rukou, propláchne vám mozek kyselinou. Základem je syrový, surový death metal staré školy, ale výraz je v některých momentech ušpiněný grindcore. THE LURKING FEAR působí jako parta šílenců z hororového filmu, která naběhne mezi nás s upilovanými brokovnicemi. Co bude následovat, asi moc dobře tušíte. Krvavá, černá, hudební jatka s chladným odérem nekonečné smrti. Pár metrů pod zemí se během poslechu opravdu ozývá tiché škrábání, panika a strach. Rozedřené ruce, nedostatek kyslíku, záchvat paniky. Album je stejně bolestivé a drásavé. Zvuk studený jako ruce dobře uležené mrtvoly. Obal, čerpající temnou energii z vesmíru. Jako starý fanoušek extrémních stylů s přihlédnutím k death metalu jsem opravdu spokojen. Pokaždé, když mám pocit, že se mi rozskočí hlava a potřebuji ji vyčistit kyselinou, tak volím "Death, Madness, Horror, Decay". THE LURKING FEAR jsou opět ve skvělé formě. Jsou jako dávná bestie, která se znovu probudila. Drsný, surový death metalový útok, který vás roztrhá na kusy!


Asphyx says:

Quiet scratching, muffled screams. The smell of death in the air. He's got to put the shovel down for a minute. He looks to the edge, between the tombstones. How many times has he seen this before? Maybe a hundred times. But that's not the point. The point is to enjoy it. Suddenly it's quiet. A divine silence. He's smiling. It's over. Buried alive, she will never find peace, nor will he, her executioner. The world can be a really ugly place to live in. In many ways, it's reminiscent of H.P. Lovecraft's dark visions.

Swedish THE LURKING FEAR also deal with this in their lyrics. A band made up of famous musicians. Led by the unmistakable vocalist Tomas Lindberg. So quality is taken care of again. You can feel that the gentlemen recorded "Death, Madness, Horror, Decay" with joy and enthusiasm. And also, of course, with a veiled look into the darkness.


Forget the melodic Swedish death metal that the members of the band play in the related AT THE GATES. Here you will experience only filth, dirt, evil and total inferno. The album has an unreal pressure, it literally burns in your hands, flushes your brain with acid. The base is raw, raw death metal of the old school, but the expression is dirty grind core in some moments. THE LURKING FEAR comes across like a bunch of madmen from a horror movie running in with sawed-off shotguns. What will follow, you can probably guess very well. A bloody, black, musical slaughter with the cold odour of endless death. A few meters below the ground, you can hear the quiet scratching, panic and fear. Hands shaking, lack of oxygen, panic attack. The album is equally painful and harrowing. The sound is as cold as the hands of a well-laid corpse. The cover, drawing dark energy from the universe. As an old fan of extreme styles with death metal in mind, I'm really satisfied. Every time I feel like my head is spinning and I need to clear it with acid, I opt for "Death, Madness, Horror, Decay". THE LURKING FEAR is in great form again. They're like an ancient beast reawakened. A gnarly, raw death metal assault that will tear you apart!



Tracklist:
01. Abyssal Slime
02. Death Reborn
03. Cosmic Macabre
04. Funeral Abyss
05. Death, Madness, Horror, Decay
06. Architects Of Madness
07. In A Thousand Horrors Crowned
08. Kaleidoscopic Mutations
09. Ageless Evil
10. One In Flesh
11. Restless Deat
12. Leech Of The Aeons
Bonus Tracks
13. The Curse (Slaughter Cover)
14. Seance (Possessed Cover)



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý dvacátý osmý - Návrat alkoholika ve velkém stylu.


Příběh tří stý dvacátý osmý - Návrat alkoholika ve velkém stylu.

V Boleslavi jsem teď nějakou dobu nebyl. Jednou týdně jsem sice volal mámě, ale stejně jsem byl v šoku. Doufal jsem, že tohle už nikdy nezažiju. Ještě si naivně vykračuju, těším se na teplou večeři, pokec a příslibu strávené noci s Ester. Místo toho stojím uprostřed pokoje a slyším bráchu jak brečí do polštáře. Taky ho to štve. Vedle v pokoji do sebe klopí lahváče otec. Už jsem si myslel, že tohle je uzavřená záležitost. Že se jako fakt rozvedou a my budeme mít klid. Jenže ženským nerozumíte. Usmívá se, žádná omluva, to zase ne, ale spolu s mámou se tváří, jakoby se všechny ty sviňárny nestaly. Jsem vytočenej, říkám nahlas, co si myslím a v tu chvíli je ve mě možná až příliš vzdoru. Proč, ptám se pořád dokola proč? Nebuď hysterický, otec slíbil, že bude sekat dobrotu. 

Utíkám pryč. Nějak automaticky na Radouč, kam jsem zdrhával pokaždé, když mi bylo smutno. Teď jsem ale starší. Přesto si sednu nad Jizeru a brečím jako malej kluk. Klepu se strachem, kterej mám někde hluboko uvnitř. Hlavou mi létají vzpomínky a narážejí do myšlenek, co bude dál? To zase pokaždé, když přijedu domů, tak tam bude ležet alkáč, zase budu řešit problémy? Klepu se jak drahej pes. Běžím k Hymrům, padám Ester do náručí. Co je ti Smrťáku, jsi celej bledej. Dávám si rum a šeptem vyprávím. Už zase. Všichni mlčí, připadám si jak nějaký svědomí ze sídliště. Spousta fotrů byla tenkrát závislá. U toho svýho to ale nechápu. Byl jinak úspěšnej, v práci postupoval postupně nahoru. Mohl mít všechno, co chtěl. Už jsem mu nevěřil (a to víte že za měsíc bylo zase všechno ve stejných kolejích). Nechápu ženský, vůbec netuším, proč se máma tahle rozhodla.

Hele, pojď, Na Rychtě jsou nějaký punkáči, řekne mi Venca a já mám hroznou chuť se neskutečně opít. Paradox, co? Syn alkoholika, který se vrátil ve velkém stylu a s úsměvem, se chce opít. Nevěděl jsem, co mám dělat. To jen tak na vysvětlenou, abyste chápali, co pro mě parta znamenala. Sabath byl pořád v nemocnici a už jsem trošku ztratil kontakt. Byl jsem víc v Plzni a tady si všechno žilo vlastním životem. Byl jsem mimo obraz a hrozně mě to mrzelo. Dávám panáka a Venca na mě kouká, jako bych byl mrtvej. Takhle se zničíš. Jenže já chci, chápeš to? Ester pochopila, že se mnou nic nebude a tak se rozloučila. Další, kdo mě nechápe. Je to v prdeli, už jsem si myslel, že jsem ze všech těch sraček venku, že budu normálně žít, najdu si tu pravou, budu mít rodinu, potkám někde kousek slunce. Ne, to by nebyl Smrťák Smrťákem. 

Je zajímavý, jak se někdy otočí svět úplně naruby. Ještě odpoledne jsem byl plnej zážitků z Plzně, který jsem chtěl všem sdělit, trošku zamachrovat. Místo toho jsem uzlík nervů. Kvůli vlastnímu otci. To je taky paradox, co? Nechávám si pouštět songy, co mám rád, ale nepomáhá to. Venca mě doprovodí ke Klenici, pliveme do vody a já to pořád nechápu. Co jsem komu udělal. Hele, ty vole, já tam domů nepůjdu. Dokud tam bude on, tak ne. Řvu do parku. Vyděsím milence na lavičkách i pár ouchylů za stromem. Nemám rád, když mě někdo lituje, nejsem lítostivý, spíš nadávám hodně sprostě. Horká mladá hlava, připadá mi, že ji mám zase ve svěráku. Jak jsem ožralej, tak si pamatuji jen to, že je mi hrozná zima. Probudím se a koukám na oprýskaný strop. Ty debille, chtěl ses utopit v Klenici. Je tam vody po kotníky. Vytáhl jsem tě a tys mi pak za odměnu poblil schody. Jdu to uklidit. Osprchuj se a dej do kupy.

Poděkuji i za vajíčka. Musím za Ester, omluvit se. Zazvoním, vyleze ještě v noční košili. Mladý holky by měly dlouho spát. Usměje se a zároveň mi nadává. Pak ji řeknu, jak jsem dopadl. Mluví mi do duše, ale nakonec mě do svého pokoje stejně pustí. Její táta mě má moc rád, máma taky, ale nesmíme, vy víte co. Ale já už dlouho, víte co. Jsme dvakrát přerušený (sušenky a čaj a pak voda), ale stejně je to moc hezký. Pojď ven. Couráme se ulicemi a já se svěřuju. Vím, tohle se moc dělat nemá. Nikdo nechce slyšet problémy druhého, kluk pak ztratí před dívkou trošku respekt, ale ona je Esterka hrozně hodná. Stejně musíš domů, máma bude mít strach. Uff. Nebudu tedy srab. Mezi dveřmi se mě máma jen tak mimochodem zeptá, kde si byl? Něco zamumlám a zavřu za sebou v pokoji. Ležím na zádech a poslouchám starej thrash metal. Pořádně nahlas, abych neslyšel švitoření z kuchyně.

Aby toho nebylo málo, tak jsem pozván na společný oběd. Na co si tady kurva hrajeme? To se na všechny alkoholický eskapády zapomnělo? A to jako proč? Stejně nakonec mlčím. Děti alkáčů to znají. Nechtějí přidělávat problémy, vše je přeci zase tak krásné. Možná bychom mohli někdy na společný výlet, navrhne máma. Uff. Nic neříkám, neodpovídám. Mám normální blok a bolí mě u žaludku. Hej vy, co chlastáte závodně, dávejte si na tohle bacha, je to závislost jako svině a nejvíc tím ubližujete svým dětem. Cinkám příborem o talíř, to nikdo nevidí, že mám úplně našponovaný nervy? Potím se, já kluk ve skvělé fyzické kondici, se potím jako starej dědek. A tak zase utíkám!

Ano, tohle jsem dělal pokaždé. Byl jsme jako Tulák po hvězdách. Sice jsem seděl v pokoji a byl vzorným synem, který nedělá problémy, ale měl jsem sluchátka na uších a cestoval. na místa, na kterých mi bylo dobře, na chalupu, do lesů, do postele s holkama, který mě chtěly. Možná se kolem zase hroutil můj soukromý svět, ale už jsem byl starší. Muzika pro mě byla terapie, knížky také. Tak vidíš, všechno bude dobré, přišla za mnou máma orodovat za otce. Usmíváš se. Kdyby jen věděla proč, byl jsem zrovna na jiné planetě. V metalový zemi, kde mi bylo děsně fajn. Kývnu hlavou, nechci jí ubližovat. Ale moc dobře vím, že tohle je přesně ten důvod, proč budu do Boleslavi jezdit čím dám tím méně. 

Sobotní odpoledne patří jen mě a Ester. To je taky takový zvláštní vztah. Já ji vlastně svým způsobem mám hrozně rád, ale není tam ta obyčejná prašivá láska. Spousta párů takhle normálně funguje, ale cítil bych se jako podvodník. Miluje mě, pořád mi to říká, má plány a nevím jak z toho ven. Jsme spolu a zároveň ne. Červená knihovna, vole. Přemýšlím o tom, když jedu vlakem do Prahy, přestoupím a kousek před Plzní se mi vybijou baterie v discmanu. Na nádraží dám bezďákovi padesát korun. Podívá se na mě a řekne mi, ty hele, na tobě je vidět, že stojí život za hovno, ale neboj, bude líp, máš nad hlavou šťastnou hvězdu. A pak se odpotácí pryč. Usměju se, taková blbost a na koleji nemůžu celou noc spát. Bylo toho na mě zase nějak moc. Pořád jsem nikde svoji šťastnou hvězdu neviděl. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 4. prosince 2021

Recenze/review - OUTRE-TOMBE - Abysse mortifère (2021)


OUTRE-TOMBE - Abysse mortifère
CD 2021, Temple of Mystery Records

for english please scroll down

Postavy bez tváří. Přesto cítíš jejich pohled, slyšíš tichý nářek. Objevily se náhle, ze tmy a zpočátku jenom vyčítavě stály. Vrátily se z onoho světa, aby se pomstily za všechna příkoří a bolest, která jim v našem světě byla způsobem. Vylezly ze starých plesnivých děr, z dávno opuštěných hrobů, které už nikdo nenavštěvuje. Cítím ve vzduchu pach rozkládajících se těl. Zlo zase jednou dostalo novou podobu. Stejně jako na nové desce kanadských tmářů OUTRE-TOMBE.

Kapely, která musela svoji letošní novinku "Abysse mortifère" nahrávat na starých pohřebištích. Zvuk jak z márnice, barevně morbidní obal, ale hlavně spousta zajímavých pasáží, které posluchače doslova přikovou na zeď. V téhle kobce se mi opravdu líbí. Hraje se zde totiž hudba, kterou mám moc rád a z kapely cítím, že je na tom hodně podobně jako já. 


Pokaždé, když jsem zhnusený z dnešního zkaženého světa, vydávám se na dlouhé toulky záhrobím. Máte rádi kapely jako BOLT THROWER, OBITUARY, ASPHYX, AUTOPSY, BENEDICTION, CIANIDE, MORGOTH? Pak by se vám mohla líbit i tato nahrávka. O kapele už jsem jednou psal a i minulý počin "Nécrovortex " z roku 2018 určitě stojí také za pozornost (odkaz na recenzi je dole pod článkem). Pokud se jako já rádi a často s chutí setkáváte s ozvěnami ze záhrobí, tak neváhejte. Nové album má v sobě absolutně vše potřebné pro opravdové, reálné rituály smrti. Songy jsou složeny se zkušenostmi starým mistrů, vše náležitě tepe a pálí. Jako bych se při poslechu procházel po spálené zemi. Z nebe prší krev. Najednou jsem i já postavou bez tváře, mám mrtvolný pohled a moje duše je dávno prokletá. Není divu, poslechem "Abysse mortifère" jsem se dostal do jiné, temnější a chladnější dimenze. Líbí se mi, jakým způsobem skladby zní, jak se mi postupně usadily v žilách. Nahrávka je jako stará, dávno zapomenutá choroba, která se znovu probudila. Usadí se vám jako deska v hlavě, rozloží vaše vnitřnosti. Tenhle zásek má punc opravdovosti. Prašivý death metalový masakr s krvavým otiskem!


Asphyx says:

Faceless figures. Yet you feel their gaze, you hear a low moan. They appeared suddenly, standing out of the darkness and at first just reproachful. They returned from the other world to avenge all the hardships and pain that were in their way in our world. They climbed out of old moldy holes, from long-abandoned graves that no one visits anymore. I can smell decaying bodies in the air. Evil has once again taken on a new form. Just like on the new album of Canadian darkers OUTRE-TOMBE.

Bands that had to record their new album "Abysse mortifère" in old cemeteries. The sound of a morgue, a colourful morbid cover, but most of all a lot of interesting passages that literally pin the listeners to the wall. I really like this dungeon. Music is played here, which I really like, and I feel from the band that it's a lot like me.


Every time I'm disgusted with today's corrupt world, I go on long wanderings through the grave. Do you like bands like BOLT THROWER, OBITUARY, ASPHYX, AUTOPSY, BENEDICTION, CIANIDE, MORGOTH? Then you might also like this recording. I have already written about the band once, and the previous act "Nécrovortex" from 2018 is definitely worth attention (the link to the review is below the article). If, like me, you like and often encounter echoes from the grave with pleasure, do not hesitate. The new album has absolutely everything needed for real, real death rituals. The songs are composed with the experience of the old masters, everything beats and burns properly. It was as if I was walking on scorched earth as I listened. Blood is raining from the sky. Suddenly I am a faceless figure, I have a dead look and my soul is long cursed. No wonder, listening to "Abysse mortifère" I got into another, darker and cooler dimension. I like the way the songs sound, how they gradually settled in my veins. The recording is like an old, long-forgotten disease that has woken up again. It settles like a plate in your head, decomposing your entrails. This jam has a mark of authenticity. A dusty death metal massacre with a bloody imprint!

Recenze/review - OUTRE-TOMBE - Nécrovortex (2018):

Tracklist:
01. Abysse Mortifère
02. Cenobytes
03. Coupe-Gorge
04. Desossé
05. Exsangue
06. Tombeau De Glace
07. Haut Et Court
08. Nécrophage
09. Haruspex

band:
Fred “Crachat” Tremblay – bass, vocals
Martin “Désastre” Paquet – guitar
Steve “Cobra” Force – guitar
Nicolas “Vitesse” Gagné – drums



Interview - OUTRE-TOMBE - The goal was to distance ourselves from modern productions to recapture the spirit of the albums we realy like.


Interview with death metal band from Canada - OUTRE-TOMBE.

Answered guitarist Mr. Cobra, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Ave OUTRE-TOMBE! I have never found any interview with you in Czech language. I will ask you first to introduce the band to the readers who do not know you yet. You can start from the beginning and take us throw the whole history of OUTRE-TOMBE.

Hey man! Cobra here. Outre-Tombe plays death metal inspired by 80’s and early 90’s metal. We started somewhere in 2009/2010 and it was mainly for fun, drinking beer etc. We released a demo in 2012, which was mostly thrash oriented. We then switched to death metal and started what became our first album, released in 2015. After that Danger left, to be replaced by Désastre, then came Nécrovortex and Abysse Mortifère.

This year, you have just released the new album, Abysse mortifère“. Again, it's a dark, harsh and honest death metal. Did you access to the recording process differently than last time or did you choose verified practices?

We changed everything. The album was recorded almost entierly live in the rehearsal place, with two guitars plus drums at the same time. We then added the bass and vocals. We had V.K. (Vassafor, Temple Nightside, ex-Diocletian) to do the mix/master. The goal was to distance ourselves from modern productions to recapture the spirit of the albums we realy like.


The new album seems to me more complicated, perhaps initially less accessible, at the same time incredibly dark and evil. Was it intentional? How did the album originate and how did you compose the music?

I don’t think the new album is more complicated than the others, but certainly less accessible haha! It was clearly intentionnal to go in that direction. The songs were in work since 2019. Because of the Covid laws, curfew and stuff we had a really hard time rehearsing for most of 2020 and early 2021.Basically it was pretty much illegal. Our way of recording was also more easy to do since studio was not an option with curfew in winter/sping 2021.

I have a „Abysse mortifère“ in my MP3 player and I have to say that this album literally engulfed me. These are not just great ideas but also sound is simply devastating. I'm sitting in the tram, and suddenly I find myself shaking my legs. I have a feeling to start moshing. If I weren’t so old, I would probably start to. Where did you record and who is signed under mastering?

We recorded with Alexandre Landry, whom I also play with in Sedimentum. He has a mobile studio that we already used with Sedimentum so we knew what we were doing. We recorded vocals with Olivier Girard, the guy who recorded firt two albums and then, as mentionned before, V.K. took charge of the mastering.


Who is the author of lyrics on „Abysse mortifère“? What are they talking about? Where do you get inspiration for themes?

Lyrics are done by me and Crachat. It’s mainly about horror tales, death, morbid elements of history and sci-fi weirdness. We get inspiration from movies, novels, life experiences, etc.

Who is signed under the cover of „Abysse mortifère“? I like his work very much. How did you choose the motif for cover?

The artwork was done by Putrid Matt from the US! We had the idea about the spider for a while and Matt captured it perfectly!

When we look back at the beginning ... What was the first impulse to found the band? And why the death metal? It's not the typical style which can would give you great "glory".

The first impulse was to have fun between us, playing music and getting wasted. As time went by we got better at our instruments, made better songs and things kinda played themself out. We played death metal because I think that’s what we were better at. We played thrash before, but we were looking for a more «evil» sound and the bands we really all like are 80’s / 90’s death metal bands.


From your music is possible to feel that you are influenced by American death metal school and as well by the old European bands. How do you feel about it as a fan? Do you prefer the original death metal of the 1990s or do you get inspiration as well from the new albums? If yes so I am wondering which bands had the greatest impact on OUTRE-TOMBE.

It’s definitely a syncretism haha! We love both to be frank! Foundamently we are more into the old bands but many recent bands had an influence on us. Bastard Priest, Morbus Chron, War Master, Innumerable forms, Spectral Voice, Undergang are all newer bands that influence us. Also, we incorporate some Crust, Thrash, D-Beat even early black metal influences to our sound. Of course in the end, our main influences would be Bolt Thrower, Entombed, Autopsy, Grave, Dismember, Carnage, etc. In an even more old school perspective, Slayer, Sepultura, Celtic Frost, Slaugher, Razor, Sodom and Bathory could be listed as well.


What about you and concerts in general? Are you a band that goes for concerts anytime you can or you are picky about where you will play? Do you have a dream, maybe a group you would like to go with for a tour or festival, a city where you would like to perform?

Being from Québec, we have to drive a lot if we want to play in more than 3 cities each year haha! So we tend to accept most of the gigs. We tend to play in the surrounding provinces, we played the US once and we are now reaching for Europe! The later being our dream as a band, we are really exited! Also, we already played with a lot of our favourite bands, and the ones we haven’t played with are pretty much disbanded haha!


We are slowly approaching the end of the interview so I would like to ask one more philosophical question. How would you define the death metal style? What represents this music for you and why did you choose exactly this genre?

I think death metal is a metal genre that combine the agression of thrash metal with the heavyness of previous genres, but in a «morbid» way. It’s not just music about death, it must sound like death. For these reasons, I think a lot of modern metal is falsely categorised as death metal. That being said, death metal can take many forms and it’s still one of my favourite music genre. Nothing beat a dumb mean riff with double bass drum and angry screams, followed by a D-beat or blastbeat haha! I guess we all like other metal genre too, death metal is what unite us as a band.

What OUTRE-TOMBE is planning for the next few months?

A lot of shows in Canada! We’ll play Montreal, Sherbrooke, Toronto, Ottawa and probably westen Canada very soon!


I'm going to listen again your new album „Abysse mortifère“. I have to say that for me personally, this is basically a perfect death metal work. Totally inferno. I wish big success to your record and to get this album to as many people as is possible. This album deserves it. I wish you all the best in your personal life. Whatever you do and the last words are yours. If you want to tell something to fans, labels, promoters, you have space here..... Thank you for the interview and I am looking forward to seeing you live!

Thanks a lot man! All the best to you too! A huge thanks to our fans who bought the new album! The response was great and we can’t wait to see you guys again live! Keep an open eye for shows! Děkuji a brzy na viděnou!

Recenze/review - OUTRE-TOMBE - Nécrovortex (2018):

Rozhovor - OUTRE-TOMBE - Cílem bylo distancovat se od moderní produkce a znovu zachytit ducha alb, která se nám opravdu líbí.

Rozhovor s death metalovou kapelou z Kanady - OUTRE-TOMBE.

Odpovídal kytarista Mr. Cobra, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Ave OUTRE-TOMBE! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií OUTRE-TOMBE.

Hej, chlape! Tady Cobra. OUTRE-TOMBE hrají death metal inspirovaný metalem osmdesátých a počátku devadesátých let. Začali jsme někdy v roce 2009/2010 a bylo to hlavně pro zábavu, pití piva, atd. V roce 2012 jsme vydali demo, které bylo převážně thrashové. Pak jsme přešli na death metal a vzniklo to, co se stalo naším prvním albem, které vyšlo v roce 2015. Poté Danger odešel, nahradil jej Désastre a vydali jsme „Nécrovortex“ a „Abysse mortifère“.

Letos jste vydali stále čerstvou novinku „Abysse mortifère“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý death metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?

Všechno jsme změnili. Album bylo nahráno téměř celé živě ve zkušebně se dvěma kytarami a bicími zároveň. Pak jsme přidali basu a zpěv. V.K. (Vassafor, Temple Nightside, ex-Diocletian) se postaral o mix/mastering. Cílem bylo distancovat se od moderní produkce a znovu zachytit ducha alb, která se nám opravdu líbí.


Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?

Nemyslím si, že je nové album komplikovanější než ostatní, ale je určitě méně přístupné haha! Bylo našim záměrem jít tímto směrem. Na skladbách se pracovalo už od roku 2019. Kvůli zákonům o Covidu, zákazu vycházení a podobně pro nás bylo po většinu roku 2020 a začátek roku 2021 opravdu těžké zkoušet. V podstatě to bylo do značné míry nezákonné. Náš způsob nahrávání byl jednodušší, protože studio nepřicházelo v úvahu kvůli zákazu vycházení v zimě / na jaře roku 2021.

Mám „Abysse mortifère“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?

Nahrávali jsme s Alexandrem Landrym, se kterým hraji v SEDIMENTUM. Má mobilní studio, které jsme již použili se SEDIMENTUM, takže jsme věděli, do čeho jdeme. Nahráli jsme vokály s Olivierem Girardem, chlapíkem, který nahrál první dvě alba a pak, jak už jsem zmínil, se V.K. ujal masteringu.


Kdo je autorem textů na „Abysse mortifère“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Texty píši já a Crachat. Jde především o hororové příběhy, smrt, morbidní prvky historie a sci-fi podivnosti. Inspiraci čerpáme z filmů, románů, životních zkušeností atd.

Kdo je podepsán pod obalem novinky „Abysse mortifère“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?

Obal vytvořil Putrid Matt z USA! Měli jsme představu o pavoukovi a Matt ji dokonale zachytil!

Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Prvním impulsem bylo bavit se, pouštět si hudbu a ožírat se. Jak šel čas, zdokonalovali jsme se v našich nástrojích, skládali lepší skladby a vše šlo tak nějak samo. Hráli jsme death metal, protože si myslím, že v tom jsme byli lepší. Dříve jsme hráli thrash, ale hledali jsme "hutnější" zvuk a kapely, které máme všichni rádi, jsou death metaly z 80. a 90.let.


Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na OUTRE-TOMBE největší vliv?

Je to určitě synkretismus haha! Abych byl upřímný, mám rád oboje! V zásadě jsme více na staré kapely, ale mnoho novějších kapel nás ovlivnilo. Bastard Priest, Morbus Chron, War Master, Innumerable Forms, Spectral Voice, Undergang, to všechno jsou novější kapely, které nás ovlivňují. Také jsme do našeho zvuku začlenili některé vlivy Crust, Thrash, D-Beat a dokonce i raný black metal. Samozřejmě, že naše hlavní vlivy jsou Bolt Thrower, Entombed, Autopsy, Grave, Dismember, Carnage atd. V ještě více oldschoolovém pohledu by jsme mohli zmínit Slayer, Sepultura, Celtic Frost, Slaugher, Razor, Sodom a Bathory.


Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?

Jelikož jsme z Québecu, musíme hodně jezdit, pokud chceme hrát ve více, než třech městech ročně haha! Takže máme tendenci kývnout na většinu koncertů. Hrajeme většinou v okolních provinciích, jednou jsme hráli v USA a nyní se dostáváme do Evropy! To byl náš sen a jsme z toho opravdu nadšení! Také jsme již hráli se spoustou našich oblíbených kapel a ty, se kterými jsme nehráli, jsou do značné míry rozpadlé, haha!


Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný death metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?

Myslím si, že death metal je metalový žánr, který kombinuje agresi thrash metalu s tvrdostí předchozích žánrů, ale „morbidním“ způsobem. Není to jen hudba o smrti, musí to znít jako smrt. Z tohoto důvodů si myslím, že spousta moderního metalu je falešně označována jako death metal. Jak už bylo řečeno, death metal může mít mnoho podob a stále je to jeden z mých nejoblíbenějších hudebních žánrů. Nic nepřekoná „hloupý“ riff s kopákem a nasraným vokálem, následovaný D-beatem nebo blastbeatem haha! Myslím, že všichni máme rádi i jiné metalové žánry, ale death metal je to, co nás jako kapelu spojuje.

Co chystají OUTRE-TOMBE v nejbližších měsících?

Spoustu koncertů v Kanadě! Brzy budeme hrát v Montrealu, Sherbrooke, Torontu, Ottawě a pravděpodobně i v západní Kanadě!


Jdu si vaši novou desku „Abysse mortifère“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death metové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří a poslední slova jsou tvoje. Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!

Díky moc chlape! Tobě také vše nejlepší! Velké díky našim fanouškům, kteří si koupili nové album! Odezva byla skvělá a už se nemůžeme dočkat, až vás zase uvidíme naživo! Sledujte naše koncerty! Díky a brzy na viděnou!

Recenze/review - OUTRE-TOMBE - Nécrovortex (2018):

pátek 3. prosince 2021

Recenze/review - DISHELL - Teutonic Beat (2021)


DISHELL - Teutonic Beat
CD 2021, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Pokud jste propadli metalu jako já, tak moc dobře víte, že krvavé kořeny nelze jen tak vytrhnout. Rád a často se čím dál tím více vracím do minulosti. K samotným základům extrémních stylů. Vždy se mi líbila v hudbě surovost, síla, energie, hromady popraskaných kostí, které zůstávaly poházeny všude kolem po poslechu zásadních desek žánru. Polské DISHELL jsem neznal vůbec. Nové album "Teutonic Beat" mi přišlo na recenzi a nečekal jsem vůbec nic. Nakonec mám obličej rozsekaný do krve.

Je totiž pátek a já píšu a poslouchám. Jsem unavený z práce, z lidí kolem, ze spousty zbytečných informací, které se na nás v dnešní době valí jako lavina. Chci pivo, svůj pokoj a hudbu jako hrají DISHELL. Death metal, crust, punk. Texty v mé oblíbené polštině. Deska na mě opravdu působí jako návrat po časové ose zpět. 


Pocházím ještě z doby, kdy byl metal špinavý a hnusný, když kolikrát nadšení a touha ničit převládaly nad hráčským uměním. Štvou mě umělohmotné nahrávky dnešních dní. Dřív šlo hlavně o tlak, o energii, o to, udělat pořádný bordel. Možná právě proto se mi "Teutonic Beat" líbí. Kapela si na nic nehraje, skladbám věřím, cítím, že je hrají od srdce. A vůbec mi nevadí, že se nejedná o nic převratného. Jde o to nás hlavně vykostit. A myslím, že se to povedlo. Ve stylu starých švédských kapel, ve stylu punku a crustu, v rytmu tančících zombie nám Poláci předkládají náklad syrového masa, které už značně zapáchá. Slyším zde ozvěny CELTIC FROST, ANTI CIMEX, DISFEAR. A jsem spokojený. Mám totiž pivo, volný čas, který hodlám využít právě podobnou hudbou. Nemusím nad ní přemýšlet, jen si tak kývat spokojeně hlavou do rytmu a nic neřešit. Doporučuji. Připadá mi totiž, že je dnes spousta lidí v podivné křeči, že se nedokáže uvolnit, zařvat si a vyplivnout ze sebe nakumulovanou energii a zdravou naštvanost. Stylový obal, slušný tradiční zvuk. Myslím, že netřeba řešit nic dalšího. DISHELL to do vás naperou pod tlakem, až vám pukne lebka. Potom se ale dostaví klid a stav blaženosti. Death punk crust! Kosti praskají!

Asphyx says:

If you've fallen into metal like me, you know very well that bloody roots can't just be uprooted. I like and often go back and forth. To the very basics of extreme styles. I've always liked the brutality, strength, energy, piles of cracked bones that have been thrown all around after listening to the essential records of the genre. I didn't know Polish DISHELL at all. The new album "Teutonic Beat" came to my review and I didn't expect anything at all. Eventually, my face is cut into blood.

It's Friday and I write and listen. I'm tired of work, of people around me, of a lot of useless information that rolls over us like an avalanche these days. I want beer, my room and music like they play DISHELL. Death metal, crust, punk. Lyrics in my favourite Polish. The record really seems like a timeline return to me.


I come from a time when metal was dirty and disgusting, when many times enthusiasm and the desire to destroy prevailed over the art of playing. I am annoyed by the plastic recordings of today. It used to be mainly about pressure, about energy, about making a real mess. Maybe that's why I like "Teutonic Beat". The band doesn't play anything, I believe in the songs, I feel that they play them from the heart. And I don't mind at all that this is nothing revolutionary. It's mainly about boning us. And I think it worked. In the style of old Swedish bands, in the style of punk and crust, in the rhythm of dancing zombies, the Poles present us a load of raw meat that already smells bad. I hear echoes of CELTIC FROST, ANTI CIMEX, DISFEAR. And I'm satisfied. I have beer, free time, which I intend to use with similar music. I don't have to think about it, just nod my head to the rhythm and don't solve anything. I recommend. It seems to me that a lot of people today are in a strange spasm, that they can't relax, roar and spit out their accumulated energy and healthy anger. Stylish packaging, decent traditional sound. I don't think anything else needs to be addressed. DISHELL will push it under you until your skull breaks. But then there is peace and a state of bliss. Death punk crust! The bones are cracking!


--TRACKLISTING--
1. Prosto w noc
2. Kres
3. Niewiedza
4. Szczujnia
5. Rynsztok galaktyk
6. Zmory
7. Zagłady rytm
8. Lament
9. ACAB

--LINE-UP--
Janek - drums
Kamil - guitar/voc
Łukasz - bass
Maciek - guitar

--BAND CONTACT--
https://www.facebook.com/dishell666/
https://dishell.bandcamp.com
https://www.instagram.com/dishell666/

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS
https://www.selfmadegod.com
https://www.facebook.com/selfmadegod
https://www.selfmadegod.bandcamp.com
https://www.instagram.com/selfmadegod_records
https://www.soundcloud.com/selfmadegodrecords
https://www.youtube.com/user/SelfmadegodRecord

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine