DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 19. března 2024

Interview - BOMBARDER - Ancient, honest and pure speed thrash metal that makes coffin lids crack!


Interview with speed thrash metal band from Bosnia and Herzegovina - BOMBARDER.

Answered Nešo (vocals), thank you!

Recenze/review - BOMBARDER - Sa dna groba (2024):

Ave BOMBARDER! Greetings, my friends. When I got my first metal album on cassette from my cousin in 1988, you guys had already been playing for two years. I'm sorry to start from the beginning, but I think we have a lot in common. We both grew up in former socialist countries, we both started metal in times that were very turbulent. I was wondering what band did you first hear and how did the idea of starting BOMBARDER come about?

Hello there! Yes, we started middle 80’s and it was great time here back then. Yugoslavia wasn’t into CCCCP so we were something in between East and West. We had all official LP licenses of metal, rock releases etc. There were many bands back then and scene was huge. We liked then of course Motorhead, Exciter, Rave. Many old demos circulated here so listened many of these oldschool speed thrash bands.


You probably had a similar musical development to me. For me personally, the encounter with SODOM music was absolutely crucial. It was the speed, the rawness, the power, the fury. We were walking around the estate with cassette players on our shoulders. We were hanging out in the tenements. You know, pretty girls, lots of beer and metal. It was a good time. But then the revolution came. It was pretty peaceful here, but you started the war on March 31st. How did it affect you? I read somewhere (I hope I'm not mistaken) that you had to leave Bosnia and Herzegovina for Serbia? It must have been terrible.

Sodom were killer, yes we liked them as well. Sure, split up of Yugoslavia wasn’t peaceful as Czechoslovakia. Here everything ended in bloody war for many years and caused many pain and devastation. War is shit, I hate war and I hate politicians and big wordwide guns who make profits on wars and start them all around the globe! I wish them sure and painful death! Since middle 90’s I live in Belgrade, Serbia and Bombarder is active here until nowadays.

We had a friend in our group who was from Croatia. Both his parents died in the war and a couple in our town adopted him. So we had all the first-hand information. I remember tapes of bands like HELLER, EVIL BLOOD. It was a beautiful time, albeit a wild one. Lots of memories. Anyway, what bands influenced you in your early days? What about the gigs at that time? In our country, it was mainly in community centres.

Old Yugoslavian bands as Heller, Evil Blood, Sarcasm, Annathema, Ludilo, Epidemic Zone.... many bands played extreme speed thrash back then. Also lather death metal as Bloodbath, Mortuary, Necrophobia... We had many shows and big metal festivals in big halls with couple of thousands of visitors as Balkan Horror Opera, YU Metal Attack etc.


In our country, it was always said that if a band was good, they played with their hearts. Somehow that attitude has stayed with me to this day. I have to believe in the music and the new BOMBARDER album is exactly the kind of raw ride to hell that I love. I listen to more death metal nowadays, but when I heard "Sa dna dna graba" for the first time, I knew - fuck, this is it! How was the album made? Was the approach different than last time? I find the record more raw, faster.

Yes, Sa dna groba is more brutal and raw. It is inspiration we got from the world around us. Look at what’s happening at many places in this rotten planet? Just pain and missery, death and evil...We feel all this, we can’t be calm and positive when so many are suffering around. Sa dna groba is oda to nowadays!

Are you singing in Bosnian or Serbian, Croatian? The translator shows me a different language every time. As a Czech, I understand the content of the lyrics, but I don't understand everything. Can you please tell us where did you get the inspiration for the lyrics? Who is the author and how were they created?

Back in Yugoslavia we all spoke Serbocroatian. Nowadays this is the same language but everybody is calling this different... Stupid people with stupid rules... As I said in previous answer, inspiration is everywhere around us.


The sound is excellent! No doubt about it. Old school, raw, rough, animalistic. It really reminds me of the 90's recordings. Where did you record? Who's responsible for the mastering and mixing? Look, let's face it, this is a massacre!

Thank you for your words! We all like the final result and it’s great. We recorded as previous time in Citadela Studio and our guitarist Luka Matkovic is producer. Many domestic bands record their albums in his studio. It is like center of Serbian metal scene.

I used to go to the former Yugoslavia for holidays. You know, the sea, beer (of course Karlovačko, Ožujsko, and Rakije in the evening), I love it here. I have beautiful memories from my childhood, but even today, when I go to the sea, I always relax. You have beautiful nature and women, but to be honest I don't meet many metalheads here. Maybe they are hidden in the hinterland, but what is it like with extreme metal in your country? Recently I interviewed METUZALEM from Croatia and they told me that it is a terrible problem to organize a concert, to find musicians? What do you think?

Heh probably metalheads don’t like sea side and hot weather:)). Here in Serbia there are several centers of good scene as Belgrade, Novi Sad, Kragujevac and there it’s not problem to organize shows. Also there are many, many young bands and they all ;play very often on single shows or small local festivals. But also big festivals as Exit festival in Novi Sad.


You are rightly considered a legend. You have a long history. Is there anything else you would like to achieve? To play a big festival? Or go on tour? I'd love to see you somewhere, have a beer and get my head bashed in.

Thank you. I don’t consider myself as a legend but younger meatlheads think that. I like to support all of them and when ever I can I do this. For me personally it’s important to push the band further, play good shows and some nice festivals. No, tours are not so into my plans. I’m older and it’s not so easy. But I prefer to concentrate on quality single shows and festival shows. I’d like to play in Czech, that’s for sure!

In Bombarder III you have a guest appearance by Per "Hellbutcher" Gustavsson from NIFELHEIM, NECROCURSE. How did you guys get together in the first place?

Hellbutcher is a huge fan of Bombarder. He with his band recorded cover version of Speed Metal song for Hail to Bombarder tribute and since then we are in touch. When we invited him to be guest on our new song he immediately agreed and he did a great work there. I’m very proud on this cooperation. Also we recorded Sodomizer cover as paying our respect to almighty Nifelheim!

Everybody started somehow. Who was your musical role model in the 90s? I remember it was quite difficult to find instruments, tablature, everything. What was your first gig as a fan? And what was your first one on stage? Please reminisce.

Sure, it wasn’t so easy to organize everything for the band back in 80’s but we made it with help of other older rock and metal musicians from the scene who were already in big heavy metal bands etc. Some of first shows were big concerts of Yugoslavian heavy rock bands from early 80’s as Divlje Jagode, Atomsko Skloniste etc.... I can’t remember exactly our first show but it was in Sarajevo. Crazy and wild meatl energy it was!


I think you'll agree with me that metal is a curse. People around me don't get it, even after all these years. It's still worth buying new records, T-shirts, going to shows. For me personally, this music is a relaxation, a way to survive. How do you feel about metal? What does this music give you and why do you listen to it?

Metal is my life 100% and thanx to metal I stayed normal and survived all these hellish war years back in 90’s. Bombarder is my power and my life energy.

Necessary question at the end. What is BOMBARDER going to do in the next few months? If you want to say something to the fans, here is the space.

This year we will dedicate to promotion of Sa dna groba album. Soon CD and cassette will be released and then later LP as well. We will play selected promotional shows and make hell on the stage!

Thank you very much for your answers. I really appreciate them. It was a great honor! I hope to see you live sometime and if so, have a beer with me. Thank you actually for all the great music you make as well. May you have the best of luck! BOMBARDER rules!

Many thanx metal brother! I appreciate your support and nice words for our music. Stay yourself, do the things with opet heart, never neal in front of anyone, fuck the system, fuck authorities and just stay rebellious and metal forever. Life is short, live it with full power! RAZVALJUJ!!!!!

Nešo – BOMBARDER

February 2024, Beograd, Serbia

Recenze/review - BOMBARDER - Sa dna groba (2024):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - BOMBARDER - Starodávný, poctivý a ryzí speed thrash metal, u kterého praskají víka od rakví!


Rozhovor se speed thrash metalovou skupinou z Bosny a Herzegoviny - BOMBARDER.

Odpovídal Nešo (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - BOMBARDER - Sa dna groba (2024):

Ave BOMBARDER! Zdravím vás přátelé. Když jsem v roce 1988 dostal od svého bratrance své první metalové album na kazetě, vy už jste dva roky hráli. Nezlob se, že začínám takhle od začátku, ale myslím si, že nás mnohé spojuje. Oba jsme vyrůstali v bývalých socialistických zemích, oba jsme začínali s metalem v dobách, které byly hodně neklidné. Zajímalo by mě, jakou kapelu si slyšel poprvé ty a jak vlastně vznikl nápad, založit BOMBARDER?

Dobrý den! Ano, začínali jsme v polovině 80. let a tehdy to tu bylo skvělé. Jugoslávie nebyla v Sovětském svazu, takže jsme byli něco mezi východem a západem. Měli jsme všechny oficiální licence LP metalových, rockových desek atd. Tehdy tu bylo hodně kapel a scéna byla obrovská. Měli jsme tehdy rádi samozřejmě Motorhead, Exciter, Rave. Kolovalo tu hodně starých demáčů, takže jsme poslouchali hodně těchto oldschoolových speed thrashových kapel.


Asi si měl podobný hudební vývoj jako já. Pro mě osobně bylo absolutně zásadní setkání s hudbou SODOM. To byla rychlost, dravost, síla, vztek. Chodili jsme po sídlišti s přehrávači na kazety na ramenou. Poflakovali jsme se mezi paneláky. Znáš to, hezký holky, spousta piva a metalu. Byly to krásný doby. Do toho ale přišla revoluce. U nás probíhala vcelku klidně, ale u vás začala 31. března válka. Jak vás ovlivnila? Někde jsem četl (snad se nepletu), že jste museli odejít z Bosny a Hercegoviny do Srbska? Muselo to být hrozné.

Sodom byli zabijáci, ano, také jsme je měli rádi. Jistě, rozdělení Jugoslávie nebylo mírumilovné jako v Československu. Zde vše skončilo krvavou válkou na mnoho let a způsobilo mnoho bolesti a devastace. Válka je svinstvo, nenávidím válku a nenávidím politiky a velké světové společnosti, které na válkách vydělávají a rozpoutávají je po celé zeměkouli! Přeji jim jistou a bolestivou smrt! Od poloviny 90. let žiji v Bělehradě v Srbsku a Bombarder zde působí dodnes.

Měli jsme v partě právě jednoho kamaráda, který byl z Chorvatska. Umřeli mu ve válce oba rodiče a jedna dvojice u nás ve městě jej adoptovala. Měli jsme tak všechny informace z první ruky. Pamatuji si na kazety s kapelami jako HELLER, EVIL BLOOD. Byla to krásná doba, i když divoká. Spousta vzpomínek. Nicméně, jaké smečky vás ovlivnily ve vašich začátcích? Co koncerty v té době? U nás se hrálo hlavně v kulturních domech.

Staré jugoslávské kapely jako Heller, Evil Blood, Sarcasm, Annathema, Ludilo, Epidemic Zone.... tehdy hrály extrémní speed thrash. Také death metal jako Bloodbath, Mortuary, Necrophobia... Měli jsme mnoho koncertů a velkých metalových festivalů ve velkých halách s několika tisíci návštěvníky jako Balkan Horror Opera, YU Metal Attack atd.


U nás se vždycky říkalo, když byla nějaká kapela dobrá, že hraje srdcem. Nějak mi tenhle přístup zůstal dodnes. Musím hudbě věřit a nové album BOMBARDER je přesně takovou tou syrovou jízdou do pekla, kterou mám moc rád. Poslouchám už dnes spíš death metal, ale když jsem slyšel „Sa dna groba“ poprvé, věděl jsem – kurva, to je přesně ono! Jak album vznikalo? Byl přístup jiný, než minule? Mě připadá nahrávka syrovější, rychlejší.

Ano, Sa dna groba je brutálnější a syrovější. Je to inspirace, kterou jsme získali ze světa kolem nás. Podívejte se, co se děje na mnoha místech této prohnilé planety? Jen bolest a neštěstí, smrt a zlo... To všechno cítíme, nemůžeme být klidní a pozitivní, když kolem nás tolik lidí trpí. Sa dna groba je óda na dnešní dobu!

Zpíváte bosensky, nebo srbsky, chorvatsky? Překladač mi pokaždé ukazuje jiný jazyk. Jako Čech chápu obsah textů, ale nerozumím všemu. Můžeš nám prosím prozradit, kde jste brali pro texty inspiraci? Kdo je jejich autorem a jakým způsobem vznikaly?

V Jugoslávii jsme všichni mluvili srbochorvatsky. Dnes je to stejný jazyk, ale každý mu říká jinak... Hloupí lidé s hloupými pravidly... Jak už jsem řekl v předchozí odpovědi, inspirace je všude kolem nás.


Zvuk je vynikající! Bez debat. Old schoolový, syrový, drsný, živočišný. Opravdu mi připomíná nahrávky z devadesátých letech. Kde jste nahrávali? Kdo je podepsán pod masteringem a mixem? Hele, na rovinu, to je masakr!

Děkujeme za vaše slova! Konečný výsledek se nám všem líbí a je skvělý. Nahrávali jsme stejně jako minule ve studiu Citadela a producentem je náš kytarista Luka Matkovič. V jeho studiu nahrává svá alba řada tuzemských kapel. Je to takové centrum srbské metalové scény.

Jezdil jsem ještě do bývalé Jugoslávie na dovolenou. Znáš to, moře, pivo (jasně že Karlovačko, Ožujsko, a večer pak Rakije), miluji to u vás. Mám krásné vzpomínky z dětství, ale i dnes, když vyrazím k moři, tak si vždycky odpočinu. Máte nádhernou přírodu i ženy, ale abych pravdu přiznal, tak metalistů u vás moc nepotkávám. Možná jsou ukryti ve vnitrozemí, ale jaké to vlastně u vás je s extrémním metalem? Nedávno jsem dělal rozhovor s kapelou METUZALEM z Chorvatska a ti mi říkali, že je hrozný problém vůbec nějaký koncert zorganizovat, najít muzikanty? Jaký máš názor ty?

Heh, metalisté asi nemají rádi moře a horko:)). Tady v Srbsku je několik center dobré scény jako Bělehrad, Novi Sad, Kragujevac a tam není problém pořádat koncerty. Taky je tam hodně, hodně mladých kapel a všechny hrají velmi často na samostatných koncertech nebo malých místních festivalech. Ale také na velkých festivalech, jako je Exit festival v Novém Sadu.


Jste právem považováni za legendu. Máte za sebou dlouhou historii. Je ještě něco, čeho byste chtěli dosáhnout? Zahrát si třeba na nějakém velkém festivalu? Nebo vyrazit na turné? Hrozně rád bych vás někde viděl, dal si pivo a pořádně si vymlátil hlavu.

Děkujeme. Nepovažuji se za legendu, ale mladší masožravci si to myslí. Rád je všechny podpořím, a když můžu, tak to udělám. Pro mě osobně je důležité posouvat kapelu dál, hrát dobré koncerty a nějaké pěkné festivaly. Ne, turné do mých plánů až tak nezapadá. Jsem starší a není to tak jednoduché. Ale raději se soustředím na kvalitní samostatné koncerty a festivalová vystoupení. Rád bych si zahrál v Česku, to je jasné!

Ve skladbě Bombarder III vám hostuje Per "Hellbutcher" Gustavsson z NIFELHEIM, NECROCURSE. Jak jste se dali vůbec dohromady?

Hellbutcher je velkým fanouškem Bombardéru. Se svou kapelou nahrál coververzi speedmetalové písně pro Hail to Bombarder tribute a od té doby jsme v kontaktu. Když jsme ho pozvali jako hosta do naší nové písně, okamžitě souhlasil a odvedl tam skvělou práci. Jsem na tuto spolupráci velmi hrdý. Také jsme nahráli cover Sodomizer jako vyjádření úcty všemocnému Nifelheimu!

Každý nějak začínal. Kdo byl tvým hudebním vzorem v devadesátých letech? Pamatuji si, že bývalo docela těžké vůbec sehnat nástroje, tabulatury, vlastně všechno. Jaký byl tvůj první koncert jako fanouška? A jaký první na pódiu? Zavzpomínej prosím.

Jistě, v osmdesátých letech nebylo tak snadné všechno zorganizovat, ale zvládli jsme to s pomocí dalších starších rockových a metalových muzikantů z té doby, kteří už působili ve velkých heavymetalových kapelách atd. Jedny z prvních koncertů byly velké koncerty jugoslávských heavy rockových kapel z počátku 80. let jako Divlje Jagode, Atomsko Skloniste atd...... Nepamatuji si přesně náš první koncert, ale bylo to v Sarajevu. Šílená a divoká metalová energie to byla!


Asi se mnou budeš souhlasit, že metal je prokletí. Lidé okolo mě nechápou, ani po všech těch letech. Pořád mi stojí za to kupovat nové desky, trička, chodit na koncerty. Pro mě osobně je tahle hudba relaxem, způsobem, jak přežít. Jak vnímáš metal ty? Co ti tahle muzika dává a proč ji posloucháš?

Metal je můj život na 100 % a díky němu jsem zůstal normální a přežil všechna ta pekelná válečná léta v 90. letech. Bombarder je moje síla a životní energie.

Nezbytná otázka na konec. Co chystají BOMBARDER v nejbližších měsících? Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, zde je prostor.

Letošní rok věnujeme propagaci alba Sa dna groba. Brzy vyjde CD a kazeta a později i LP. Budeme hrát na vybraných promo koncertech a dělat peklo na pódiu!

Děkuji moc za tvé odpovědi. Opravdu si jich vážím. Bylo mi velkou ctí! Doufám, že vás uvidím někdy naživo a pokud ano, tak u mě máte pivo. Děkuji vám vlastně i za všechnu tu skvělou hudbu, kterou děláte. Ať se vám daří co nejlépe! BOMBARDER rules!

Mnohokrát děkuji metalový bratře! Vážím si tvé podpory a pěkných slov pro naši hudbu. Zůstaň sám sebou, dělej věci s otevřeným srdcem, nikdy se před nikým nepředváděj, kašli na systém, kašli na autority a prostě zůstaň navždy rebel a metalista. Život je krátký, žij ho naplno! RAZVALJUJ!!!!!

Nešo - BOMBARDER

Únor 2024, Beograd, Srbsko

Recenze/review - BOMBARDER - Sa dna groba (2024):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 18. března 2024

Recenze/review - NECROPHOBIC - In the Twilight Grey (2024)


NECROPHOBIC - In the Twilight Grey
CD 2024, Century Media Records

for english please scroll down

Plačící duchové lesa. Vyjící andělé. Vlci na lovu. Běžíš tmou a větve tě šlehají do tváře. Zmrzlé nohy se boří do sněhu. Nevíš, jestli si oběť nebo lovec. Jsi si jistý jedinou věcí. Bílou děsivou smrtí, několika okamžiky v temnotě. Krev všude kolem. Naříkající les, přecházíš pomalu na druhou stranu, do země nekonečných stínů. Mraky jsou nízko a vzduch je těžký a nestravitelný. Padáš do hlubin. Vznešené pocity z létání, i tělo, polámané, zničené. Mysl roztrhaná na kusy. Takové byly moje první dojmy z nové desky "In the Twilight Grey".

Vlastně jsem nikdy nedokázal novinku poslouchat v klidu. Pokaždé do mě zasekla svůj dráp a nepustila mě, dokud jsem ji nevypnul. Ne, neseděl jsem doma u přehrávače, ale pokaždé jsem běžel tmou. Někde daleko, na severu, v mrazu a sněhu. Cíl byl vždy stejný. Zemřel jsem, abych se znovu pokaždé narodil. Silný a nabitý zvláštní energií, kterou má tahle kapela již od svých počátků. 


Spousta fanoušků nedá dopustit na klasické nahrávky z devadesátých let, které si již dávno získaly doslova legendární status. Jsem stejného názoru. Sleduji ale celou cestu téhle originální smečky a vždy se k jejich albům velice rád vracím. Nová deska se mezi ostatními rozhodně neztratí. NECROPHOBIC se sice již asi nikdy nevymaní ze svého stínu, ale na rovinu, on to po nich ani nikdo nechce. Jsou pro mě pevným záchytným bodem ve vesmíru. Za ty dlouhé roky, co nám přinášejí další a další ozvěny ze záhrobí, si vybrousili svůj originální styl k dokonalosti. Chlad a tma, ledový vítr v korunách stoletých stromů. To je pro mě definice celé tvorby, nový počin nevyjímaje. Fredrik Folkare opatřil album majestátním a velmi dobře čitelným i živelným zvukem. Mrazí mě v kostech! Obal, na němž je možná démon, kterého zmiňuji i v úvodu dnešního článku, nahání strach, je tajemný a zlověstný. Autorem je Jens Rydén. Také velmi povedená práce. Byli jste někdy sami v lese uprostřed noci? Nebo brzy ráno, když padne k zemi chlad a vy se probudíte do zdánlivého klidu. Je to samozřejmě omyl, přízraky nikdy nespí. Pokud budete poslouchat "In the Twilight Grey" stále dokola jako já, určitě vás přijdou navštívit. Ucítíte jejich přítomnost a krve by se ve vás nedořezal. Líbí se mi poctivost, samozřejmost, spousta nápadů, které doslova tryskají na všechny strany. To vše zamotané ve starých pavučinách, držící pevně pohromadě. Jako skála, jako láva, prýštící pomocí riffů, melodií ven, z nitra země. Letos jsou Švédi opět jako přírodní živel. Neuchopitelní, mocní, tajemní. Nelze jinak, než doporučit všem, kteří je mají rádi. Dostanete k dokonalosti vytesaný amulet ze starých kostí. Vzduchem se budou vznášet pradávné legendy a vy se budete usmívat. Plačící duchové lesa. Vyjící andělé. Vlci na lovu. Běžíš tmou a větve tě šlehají do tváře. Zmrzlé nohy se boří do sněhu. Nevíš, jestli si oběť nebo lovec. Jsi si jistý jedinou věcí. Bílou děsivou smrtí, několika okamžiky v temnotě. Krev všude kolem. Démonický, syrový a chladný vichr ze severu! Black death metalová mlha plná děsivých stínů a zkažené krve!


Asphyx says:

Weeping spirits of the forest. Howling angels. Wolves on the prowl. You run through the darkness and the branches whip you in the face. Frozen feet sinking into the snow. You don't know if you're the victim or the hunter. You're sure of one thing. A white, terrifying death, a few moments in the dark. Blood all around. The wailing forest, you cross slowly to the other side, into the land of endless shadows. The clouds are low and the air is heavy and indigestible. You fall into the depths. The sublime sensation of flying, and the body, broken, destroyed. The mind torn to pieces. These were my first impressions of the new album "In the Twilight Grey".

Actually, I've never been able to listen to a new album in peace. Every time it stuck its claw into me and wouldn't let go until I turned it off. No, I wasn't sitting at home with the player, but I was running in the dark every time. Somewhere far away, up north, in the cold and snow. The destination was always the same. I died to be born again every time. Strong and charged with the special energy that this band has had since its beginnings.


A lot of fans can't get enough of the classic recordings from the nineties, which have long since gained a legendary status. I am of the same opinion. But I've been following the whole journey of this original pack and I always love to come back to their albums. The new album will definitely not get lost among the others. NECROPHOBIC will probably never come out of their shadow, but frankly, nobody wants them to. They are a solid clue in the universe for me. Over the many years they have brought us more and more echoes from beyond the grave, they have honed their original style to perfection. The cold and dark, the icy wind in the tops of the centuries-old trees. This is for me the definition of the whole work, not excluding the new one. Fredrik Folkare has equipped the album with a majestic and very well read and elemental sound. It chills my bones! The cover art, which may feature the demon I mention in the introduction of today's article, is haunting, mysterious and ominous. The author is Jens Rydén. Also a very hilarious work. Have you ever been alone in the woods in the middle of the night? Or early in the morning, when the cold falls to the ground and you wake up to apparent peace. It's a mistake of course, ghosts never sleep. If you listen to "In the Twilight Grey" over and over like I do, they'll definitely come visit you. You'll feel their presence, and you won't get any blood in you. I like the honesty, the obviousness, the many ideas that literally gush out in all directions. All tangled in old cobwebs, held tightly together. Like a rock, like lava, gushing out through riffs, melodies, from the heart of the earth. This year the Swedes are again like a natural element. Elusive, powerful, mysterious. I can't help but recommend them to everyone who likes them. You get an amulet carved to perfection from old bones. Ancient legends will float through the air and make you smile. Weeping spirits of the forest. Howling angels. Wolves on the prowl. You run through the darkness and the branches whip you in the face. Frozen feet sinking into the snow. You don't know if you're the victim or the hunter. You're sure of one thing. A white, terrifying death, a few moments in the dark. Blood all around. A demonic, raw and cold wind from the north! Black death metal fog full of horrible shadows and corrupted blood!



about NECROPHOBIC on DEADLY STORM ZINE:







Tracklist:
1. Grace of the Past
2. Clavis Inferni
3. As Stars Collide
4. Stormcrow
5. Shadows of the Brightest Night
6. Blackened the Horizon
7. Mirrors of a Thousand Lakes
8. Cast in Stone
9. Nordanvind
10. In the Twilight Grey
11. The Torture Never Stops
12. 10. Ascension (Episode Four)

band:
Anders Strokirk - Vocals
Sebastian Ramstedt - Lead guitar
Johan Bergebäck - Rhythm guitar
Tobias Cristiansson - Bass
Joakim Sterner - Drums



Recenze/review - VORUS - Desolate Eternities (2024)


VORUS - Desolate Eternities
CD 2024, Loud Rage Music

for english please scroll down

Ve starých márnicích se občas dějí věci, které obyčejným smrtelníkům nevysvětlíte. Když totiž budete s mrtvými trávit dlouhé noci, brzy pochopíte. Existuje ještě jeden svět, temnější a více zlý, než je ten náš. Ano, jde to. Vše je v něm ohlodané na kost, syrové a hnisavé. Stačí otevřít rakev někoho prokletého, pustit si novou desku rumunských VORUS a pochopíte. Najednou vám přeběhne mráz po zádech, zatočí se hlava a ztuhne krev v žilách. Kdysi dávno pohřbený bude vypadat, jako by byl uložen do země teprve včera.

Sedne si v dřevěné rakvi a usměje se. Moc dobře totiž ví, že se hraje i pro něj. I pro všechny démony a fanoušky, kteří rádi tráví svůj čas v temných katakombách. VORUS jsme se na našich stránkách již věnovali. Nové album "Desolate Eternities" je třetím dlouhohrajícím zásekem v řadě a také syrovou odpovědí na ozvěny ze záhrobí. 

 

Mrtvolný zvuk, děsivý obal, patina devadesátých let. Tohle všechno dohromady dodává jasným a zřetelným motivům ještě věší sílu. Ano, Rumuni jsou starosvětští, poctiví a ryzí ve své hrobnické práci. Chvílemi mám pocit, že při poslechu není rok 2024, ale tak 1992 a sedím před starou hi-fi věží, ve které se přetáčí stále dokola kazeta. Není to ale jenom retro feeling, který dělá z nové desky velmi chutný pokrm. Jsou to hlavně nápady, které si pamatuji i po mnoha společných setkáních. Za mého mládí se říkalo, že dobrý kov smrti se pozná podle toho, že ucítíte fyzickou přítomnost dámy s kosou. VORUS tohle všechno umí na výbornou. Jasně, že je to hudba, která tu již byla mnohokrát, jenže pánové a dáma ji podávají velmi elegantně a zkušeně. Pokud máte rádi smečky jako MASSACRE, PESTILENCE, MORGOTH, budete určitě spokojeni. Cítím v kostech, že dnes bude dlouhá noc. Z hrobů vylézají nemrtví a v márnici to doslova vře. Už dávno mě nebaví tenhle svět, raději tančím s těmi nejkrásnějšími zombie. Dívám se do tmy, přidávám postupně hlasitost a těším se, až začne další song. Když potom prořízne mlhu nad hřbitovem ostrý riff a zazní drtivé údery bicích, jsem ztracený. Až navěky, amen! Zažil jsem nespočet pohřbů, viděl jsem zástupy pozůstalých, ale podobnou hudbu si budu rvát stále do hlavy. "Desolate Eternities" je k dokonalosti vybroušené, stylové album, které doporučuji podávat ve tmě. Jako přílohu si klidně dejte syrové, mokvající maso. Uvidíte, že potom bude morbidní zážitek dokonalý. Ve starých márnicích se občas dějí věci, které obyčejným smrtelníkům nevysvětlíte. Když totiž budete s mrtvými trávit dlouhé noci, brzy pochopíte. Existuje ještě jeden svět, temnější a více zlý, než je ten náš. Vše je v něm ohlodané na kost, syrové a hnisavé. Prašivý, shnilý, morbidní death metal ze staré školy, který rozdrtí na prach všechny kosti ve vašem těle! 


Asphyx says:

Sometimes things happen in old morgues that you can't explain to mere mortals. Because if you spend long nights with the dead, you'll soon understand. There is another world, darker and more evil than ours. Yes, it's possible. Everything in it is gnawed to the bone, raw and festering. Just open the coffin of someone cursed, listen to the new Romanian VORUS record and you'll understand. Suddenly a chill runs down your spine, your head spins and your blood runs cold. The once long-buried will look like it was put in the ground only yesterday.

He sits down in the wooden coffin and smiles. For he knows very well that he is being played for. And for all the demons and fans who like to spend their time in the dark catacombs. We've already covered VORUS on our website. The new album "Desolate Eternities" is the third long player in the series and also a raw response to the echoes from beyond the grave.


The dead sound, the creepy cover art, the 90s patina. All this together gives the clear and distinct themes even more power. Yes, the Romanians are old world, honest and pure in their grave digging. At times, listening to them, I feel like it's not 2024, but 1992 or so, sitting in front of an old hi-fi tower with a cassette playing over and over. But it's not just the retro feel that makes the new record a very tasty treat. It's mainly the ideas that I remember even after many meetings together. In my youth, it was said that you could tell good death metal by feeling the physical presence of a lady with a scythe. VORUS does all of this very well. Sure, it's music that's been here many times before, but the gentlemen and the lady deliver it very elegantly and expertly. If you like bands like MASSACRE, PESTILENCE, MORGOTH, you will be satisfied. I feel in my bones that tonight is going to be a long night. The undead are coming out of their graves and the morgue is literally boiling. I'm tired of this world, I prefer to dance with the most beautiful zombies. I stare into the darkness, gradually turning up the volume, waiting for the next song to start. Then when the sharp riff cuts through the fog over the graveyard and the crushing percussion hits, I'm lost. Forever and ever, amen! I've been to countless funerals, I've seen multitudes of mourners, but music like this will always be in my head. "Desolate Eternities" is a polished to perfection, stylish album that I recommend serving in the dark. Feel free to have raw, mooing meat as a side dish. You'll find that the morbid experience will be perfect afterwards. Sometimes things happen in old morgues that you can't explain to mere mortals. Because if you spend long nights with the dead, you'll soon understand. There is another world, darker and more evil than ours. Everything in it is gnawed to the bone, raw and festering. Dusty, rotten, morbid, old school death metal that will crush every bone in your body to dust!


Recenze/review - VORUS - Traversing the Non​-​Existence (2021):

Tracklist:
01. Desolate In Eternity 
02. The Phantom Fear 
03. Moribund's Hollow Gaze 
04. Deathly Cycle Of Existence 
05. Blood-Sucking Leech 
06. Dormant Malignancy 
07. Obscure Delusional Chasms 
08. Escape From Beyond 
09. Aether Of The Abyss 
10. Dragged Into Oblivion

band:
URIEL - Vocals / Lead Guitar
CORINA - Bass Guitar
FILIP - Rhythm Guitar
DORU - Drums / Percussion



neděle 17. března 2024

Recenze/review - DAEMONIAC - Visions of the Nightside (2024)


DAEMONIAC - Visions of the Nightside
CD 2024, Xtreem Music

for english please scroll down

Prokletí i po smrti. Uloženi v popraskaných rakvích. Tuhle hrobku s nápisem DAEMONIAC museli navštívit zlé přízraky. Letos došlo k třetí, dlouhohrající exhumaci starých prašivých kostí. Ty byly rozdrceny na prach, smíchány s naprostou tmou a zkaženou krví. Při poslechu nového alba "Visions of the Nightside" budete opět hnít v zemi. Pohřbeni zaživa, se vám začnou rozkládat tkáně. A červi začnou tančit v rytmech nové desky.

Mám tuhle smečku ve svém zorném poli již od jejich úplných začátků. Napsal jsem jim několik recenzí (odkazy naleznete dole pod článkem). Vždy se jednalo o krutou, morbidní a divokou jízdu, která směřovala vždy do hlubokého podzemí. Italští maniaci jsou zpět, aby vám svojí hudbou vyrvali všechny střeva z těla. Tohle je smrtící kov ze starých časů, u kterého praskají kosti tlakem. 


Někde v Miláně, v oblasti Lombardie, musejí být dávno opuštěné katakomby, do kterých se tahle smečka na nějaký čas zavřela, aby tam načerpala atmosféru ze tmy, chladu a dávno zapomenutých hrobek. Inspirováni zásadními deskami kapel jako NIHILIST, CREMATORY, NECROPHOBIC, CARNAGE, GRAVE, ENTOMBED, DISMEMBER, přicházejí s nahrávkou, která se vám ihned zadře pod kůži. Pokud jste celý svůj hudební život trávili v absolutní tmě a upřednostňujete ryzost, opravdovost a špínu čerstvě otevřených hrobů, před umělostí dnešního podivného světa, jste tu správně. Doporučuji poslouchat, až se všude kolem setmí a na hřbitově bude zdánlivý klid. Vezměte se s sebou lopatu a samozřejmě kladivo, na drcení lebek. Když totiž prořízne mlhu nad hroby první riff, nebude už úniku. Album má skvělý zvuk (Carlo Meroni - mastering, Tomas Skogsberg - recording, mixing), který dokáží ocenit všechny zombie, démoni i prokletí, kteří všichni vylezou z hrobů. Tahle deska má v sobě totiž pověstnou patinu starých časů, spoustu energie a tlaku, která musely být posbírány na onom světě. "Visions of the Nightside" je perfektním stylovým zásekem, který nenechá nikoho na pochybách. Tomuhle hřbitovu vládnou DAEMONIAC, o tom není žádných pochyb. Mám rád, když město pod námi zahalí černé mraky, líbí se mi, když mě hudba zcela pohltí. Italům se to opět povedlo. Rozsekali mě na malé kousky, spálili na popel, abych z něj znovu povstal a poslouchal nové album stále dál. Neznám nic lepšího, než návštěvu starých katakomb. Nejlépe uprostřed noci a ve společnosti této nahrávky. Je totiž opět vynikající! Jsem prokletý i po smrti. Uložen v popraskané rakvi. Znesvěcující, temný a zničující death metal ze staré švédské školy, který vám navěky vypálí cejch do vaší duše! Stará kobka vydala další svědectví!


Asphyx says:

A curse even after death. Buried in cracked coffins. This tomb with the DAEMONIAC inscription must have been visited by evil spirits. This year saw the third, long-running exhumation of the old scabby bones. They were ground to dust, mixed with utter darkness and tainted blood. Listening to the new album "Visions of the Nightside" will make you rot in the ground again. Buried alive, your tissues will begin to decompose. And the worms will dance to the rhythms of the new album.

I've had this pack in my sights since the very beginning. I've written several reviews of them (links at the bottom of the article). It has always been a cruel, morbid and wild ride, always heading deep underground. The Italian maniacs are back to rip your guts out with their music. This is the deadly metal of the old days, where bones crack under the pressure.


Somewhere in Milan, in the region of Lombardy, there must be long-abandoned catacombs where this pack has shut themselves in for a while to take in the atmosphere of darkness, cold and long-forgotten tombs. Inspired by seminal albums from bands like NIHILIST, CREMATORY, NECROPHOBIC, CARNAGE, GRAVE, ENTOMBED, DISMEMBER, they come up with a record that immediately gets under your skin. If you've spent your entire musical life in absolute darkness and prefer the purity, authenticity and grime of freshly opened graves to the artificiality of today's strange world, you've come to the right place. I recommend listening when it's dark all around and the cemetery is seemingly quiet. Bring a shovel and, of course, a hammer, for crushing skulls. Because when the first riff cuts through the fog over the graves, there'll be no escape. The album has a great sound (Carlo Meroni - mastering, Tomas Skogsberg - recording, mixing) that can be appreciated by all the zombies, demons and curses that all come out of their graves. This record does have the proverbial patina of the old days, a lot of energy and pressure that must have been picked up in the hereafter. "Visions of the Nightside" is a perfect stylistic hit that will leave no one in doubt. DAEMONIAC rule this graveyard, there is no doubt about it. I like it when the city below is shrouded in black clouds, I like it when the music completely engulfs me. The Italians have done it again. They chopped me into little pieces, burned me to ashes, only to rise again and listen to the new album over and over again. I know nothing better than visiting the old catacombs. Preferably in the middle of the night and in the company of this record. Because it's excellent again! I'm cursed even in death. In a cracked coffin. Devastating, dark and devastating death metal from the old school of Sweden that will burn a mark in your soul forever! The old dungeon has given another testimony!



about DAEMONIAC on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. The Deamon Beast 
02. Into Damnation 
03. War In Heaven 
04. False Prophecies 
05. Fall From Grace 
06. The God's Fault 
07. Lord Of Immolation 
08. Visions Of The Nighside

band:
Max -Bass, Vocals, Guitars
Matt - Drums




Buy CD here:

Recenze/review - SKELETAL REMAINS - Fragments of the Ageless (2024)


SKELETAL REMAINS - Fragments of the Ageless
CD 2024, Century Media Records

for english please scroll down

Do některých lidí byste to v životě neřekli. Byl to takový hodný pán, který se vždy usmíval. Nevýrazný a obyčejný. Měl jen jednu takovou zvláštnost. Rád si vyřezával z lidských kostí. Začínal s tím jako mladý. Často navštěvoval staré hřbitovy a vykrádal hroby. Jenže mu to nestačilo. Potřeboval čerstvé maso, potřeboval vidět smrt v jejich očích. Cítil se být umělcem. Když jsem vstoupil do jeho sklepa, vzpomněl jsem si na SKELETAL REMAINS. Na kapelu, o které píšu od jejich úplných začátků. 

Líbí se mi vývoj, kterým prošli. Od klasického, primitivního smrtícího kovu k větší brutalitě a temnotě. Tahle smečka hraje postaru a jejich desky připomínají návštěvu zaprášeného archívu. Kapela cituje ze starých spisů a dělá to velmi zkušeně a elegantně. Pokud to takhle máte rádi, nová deska je pro vás doslova povinností. 


Nové album je takovou poctou, odkazem toho nejlepšího, co nahrály kapely jako MORBID ANGEL, DEICIDE, PESTILENCE. Temnota a chlad čerstvě otevřených hrobů se zde potkávají se surovostí a brutalitou. Skladby jsou, jak už je u Američanů dobrým zvykem, jsou velmi dobře napsány a skvěle se poslouchají. SKELETAL REMAINS už dávno nejsou jen obyčejnou retro kapelou. Naopak, stavějí na pevných základních a tradičních postupech své vlastní konstrukce. Pro mě je potom hlavní to, že skladby drtí a žhnou, jsou kusem masa, který vám kapela opakovaně hází přímo do obličeje. Novinka musela vznikat hluboko v podzemí, mezi nemrtvými a démony. Jednotlivé motivy hoří jasným černým plamenem. Tlak a energie, které se povedly kapele do songů dostat, jsou doslova zničující. Viděl jsem tuhle smečku několikrát naživo a už teď se těším, až uslyším i nové skladby. Naživo mě tahle parta hrobníků baví stejně nejvíce. Líbí se mi masivní zvuk (Dan Swanö - producer, mastering, mixing) i motiv z obalu (Dan Seagrave) bych si dovedl představit nosit i na triku. Až zase jednou půjdete do sklepa, ve kterém se stalo něco zlého, vezměte si "Fragments of the Ageless" určitě s sebou. Jen si dejte pozor, abyste nebyli pohřbeni zaživa. Maniaci z Kalifornie nahráli hudbu, která vás rozseká na malé kousky. Je v ni obsaženo vše potřebné k poctivé pařbě na starých hřbitovech. Do některých lidí byste to v životě neřekli. Byl to takový hodný pán, který se vždy usmíval. Nevýrazný a obyčejný. Měl jen jednu takovou zvláštnost. Rád si vyřezával z lidských kostí. Hnilobně mokvající, totálně devastující death metal! Mrtvolné ozvěny z dávno opuštěných hrobů! Temnota a brutalita!


Asphyx says:

Some people you would never say that to in your life. He was such a nice man, always smiling. Bland and plain. He had just one peculiarity. He liked to carve out of human bones. He started out young. He often visited old cemeteries and robbed graves. But it wasn't enough for him. He needed fresh flesh, he needed to see death in their eyes. He felt like an artist. When I entered his basement, I remembered SKELETAL REMAINS. The band I've been writing about since the very beginning.

I like the evolution they've gone through. From classic, primitive death metal to more brutality and darkness. This bunch plays old school and their records are like visiting a dusty archive. The band quotes from old writings and does it with great skill and elegance. If you like it this way, the new record is literally a must for you.


The new album is such a tribute, a legacy of the best of bands like MORBID ANGEL, DEICIDE, PESTILENCE. The darkness and coldness of freshly opened graves meets the brutality and brutality. The songs are, as is already a good habit with Americans, very well written and great to listen to. SKELETAL REMAINS are not just an ordinary retro band anymore. On the contrary, they build on solid fundamentals and traditional practices of their own construction. For me, then, the main thing is that the songs crush and burn, a piece of meat that the band repeatedly throws right in your face. The novelty must have originated deep underground, amongst the undead and demons. Individual motifs burn with a bright black flame. The pressure and energy that the band managed to get into the songs is literally devastating. I've seen this pack live a few times and I'm already looking forward to hearing the new songs. Live, I enjoy this group of gravediggers the most anyway. I like the massive sound (Dan Swanö - producer, mastering, mixing) and the motif from the cover (Dan Seagrave) I could imagine wearing on a t-shirt. Next time you go to a basement where something bad happened, take "Fragments of the Ageless" with you for sure. Just make sure you don't get buried alive. The maniacs from California have recorded music that will shred you to pieces. It's got everything you need for a good party in the old cemeteries. Some people you'd never say that to. He was such a nice man, always smiling. Bland and plain. He had just one peculiarity. He liked to carve out of human bones. Rotting, swelling, totally devastating death metal! Dead echoes from long-abandoned graves! Darkness and brutality!




about SKELETAL REMAINS od DEADLY STORM ZINE:









Tracklist:
01. Relentless Appetite 
02. Cybernetic Harvest 
03. To Conquer The Devout 
04. Forever In Sufferance 
05. Verminous Embodiment 
06. Ceremony Of Impiety 
07. Void Of Despair 
08. Unmerciful 
09. ...Evocation (The Rebirth) 
10. Messiah Of Rage (Hate Eternal Cover)

Line-Up:
Chris Monroy (guitars/vocals)
Mike De La O (guitars)
Pierce Williams (drums)
Brian Rush (bass)



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý čtyřicátý osmý - Úplně jiné garáže


Příběh čtyř stý čtyřicátý osmý - Úplně jiné garáže

Někdy jsem jí říkal madam hedvábná. Trpěli jsme na sebe. Možná v tom bylo určité chvění, které mezi mužem a ženou bývá, ale věděl jsem, že je mého kamaráda. Byly moje první vysokoškolské prázdniny, které jsem se snažil kombinovat s brigádou. Zrovna přišli. Venca a ta o které píšu. Slovenka Petra. Její laskavé oči, máš stejné štěstí jako já, kamaráde, řeknu jim, když se vítáme. Rozuměli jsme si všichni. Což je většinou takový malý zázrak. Málokdy se stane, aby se ve dvou dvojicích shodli všichni. Byli jsme na stejné vlně, přesto každý jiný. Potkali jsme se v jednom vesmíru, abychom prožili věci, na které vzpomínáme celý život. Teď už bohužel bez Vency, kterého zradilo před lety srdce. Pořád na něj myslím. Vyplavou mi na povrch myšlenky, názory, hlášky. A usmívám se. Pořád se usmívám. Smáli jsme se i tenkrát. Bylo to opravdu moc fajn. Napsal se dopis, že za měsíc v jedenáct ráno na hlaváku v Liberci a byli tam všichni.

Venca měl takový ten zvláštní smutný pohled bývalého feťáka. Připadalo mi to už hrozně dávno. Měl jsem období, kdy jsem jej úplně zavrhl. Snažil jsem se mu pomoc a povedlo se. Zachránil se samozřejmě hlavně sám, ale mě hřálo u srdce, že jsem mohl být strážným andělem. Kamarádství je hrozně silná věc. Když si přivedl madam hedvábnou a já blondýnku, chvilku jsme se oťukávali. Ona je Slovenka, má v sobě takový ten krásný temperament. Dává najevo emoce. Blondýnka je zase klidná síla, pevný bod ve vesmíru, který jsem tolik potřeboval. Sedly si k sobě a měl jsem je proti světlu. Ve vlasech se jim vznášely odlesky. Přísahal bych, že kolem jejich hlaviček vidím duhu. Co tak koukáš? Ty zase sníš, viď? Odhalí mě Petra. Usměju se a pak natáhnu ruce. Podáme si je a já uvidím na její tváři slzy. Co se děje? Včera jsem potratila. Uff. Obejmeme se. Aby věděla, že na svoji bolest není sama. Hodím do placu pár vtípků, abych přerušil smutnou vlnu. Povede se. Neboj, všechno dobře dopadne. Oni byli už dál než my. V podnájmu v Jablonci nad Nisou už věděli, že chtějí pracovat, mít rodinu, žít, milovat se. My byli teprve na začátku. Trošku jsem jim záviděl. Že už nemusejí studovat, nemusí na vojnu. Ale přál jsem jim to, ani nevíte jak.

Venca totiž zářil. Konečně přestal dělat druhořadé práce a brigády a našel se. Nikdy bych nevěřil, že z něj bude nakonec ajťák. Ale tenkrát to šlo. Koupil si knížku o programování, propadl jí a najednou makal v jedné firmě, která právě zaváděla počítače do výroby. Dnes je světoznámá a zaobírá se hodně bezpečností. Venca byl u jejích začátků. Kecáme, pouštíme se do různých témat a moje myšlenky se chvílemi toulají jakoby bokem. Představuji si, co s námi jednou bude. Vidím jako nějaká vědma holky, jak jdou s kočárky kolem jablonecké přehrady. My sedíme s Vencou na pivu na terásce a když jdou kolem, tak jsme hrozně hrdí. Koukáme do kočárků na ten malinkatej život. Bereme do rukou své potomky. Probere mě až kopnutí pod stolem. Mám jít ven na cigáro. Zapálíme si a můj starej kámoš se mě zeptá, jestli si myslím, že je Petra ta pravá. Nejdřív nechápu, ale pak mi dojde, že je na rozcestí. Jako každej chlap. Co blázníš? No, víš, já ji miluju, fakt hodně, ale manželství, děti, to už je navážno. Nevím, jestli jsem na to silnej. Řeknu mu, ty vole, překonal si závislost na pervitinu. Ty dokážeš všechno. Usměje se, poděkuje a pak už nemusíme nic říkat. To ani praví kamarádi nemusejí. Petra je madam hedvábná, bude ti s ní krásně.

Pijeme pivo a pak nám nějakej ušmudlanej punkáč hodí na stůl letáček. Večer, kousek za Libercem, se uděje nějaký undergroundový koncert. Kapely mají děsivě vtipné názvy, neznám je já a ani Venca, který pořád punk sleduje. Mají to být nějaké místní mladé smečky. Původně jsme chtěli na chalupu, něco opéct, nakoupit lahváče a poslouchat starý desky, ale tohle bude taky dobrý. Vlastně za to může blondýnka. Už jsme spolu pár dní nikde nebyli, já pořád pracoval a to víte, mladá holka se nesmí nudit. Řekli jsme tedy ano a pak vzpomínali na starou partu. Člověče, metal neposlouchá aktivně už skoro nikdo. Sem tam někoho potkám, pořád jezdím do Boleslavi za babičkou. Ono je jí už k devadesáti, ale je pořád čiperka. My právě chceme svůj byt i kvůli ní. Starala se o mě celý život, tak jí to vrátím. Dáme si všichni rum a já si uvědomím, jak je skvělé potkávat čisté duše. Mezi tím naším černým humorem, sexuálními hláškami a morbiditou se proplétá jako nějaká bílá pavučina laskavost. Mívám v podobných chvílích ruce automaticky dlaněmi vzhůru. O očích našich dívek snad ani psát nemusím. Takhle vnímám krásu já. Musí vycházet zevnitř. Věřte tomu. Hezká tvářička bez upřímnosti je pořád jenom hezkej ksicht. 

Tančíme v ulicích. Je prosím pěkně brzké odpoledne. Máme toho v sobě už dost, tak jsme se museli projít. Žádný obrubník nám není cizí, holky se obtáčí kolem lamp a sloupů. Jsme jako v nějakém muzikálu. Zpíváme songy, co máme rádi, parodujeme ty, které nemáme rádi. Někteří kolemjdoucí nám nadávají, jiní zpívají s námi. Je úplně jedno, jestli jsou staří nebo mladí. Snad stoletá stařenka zabrouká Suchého a Šlitra, ale mladý studentík nás pošle do prdele. Neobtěžujeme, jen máme radost, že se vidíme, že jsme, že jsme překonali spoustu překážek, abychom se dostali do tohoto stavu. Pankáče si pamatuju z Boleslavi jako veselý chlapíky a drsný holky s křehkou duší. V Plzni to samé. Na koleji je většina mých kamarádů punkery. Metal hyne na úbytě, ten drsný skoro úplně. O muzice si nemám už dlouho s kým pokecat. Ještě, že je Venca hlava otevřená, stejně jako já. Poprosíme mladou číšnici na jedné terásce o kousek papíru a tužku. Už si musíme oba napsat tipy, co posloucháme. Tohle miluju. Jsme na stejné vlně. Dojde to tak daleko, že se couráme, naše křepelky na nás musí pokřikovat, ale my jen mávneme rukou. Tomu nerozumíte, to je chlapská záležitost! Vy taky probíráte to svoje. Kdybyste věděli, jak mi zrovna tohle někdy chybí. Venco, kurva, proč si musel zemřít zrovna ty? Proč ne třeba ten nervní, zlej dědek ze sousedství, kterej všechny jen sere? 

Chodíme světem, pracujeme, potkáváme se a dost často se díváme do země a ne k nebi. S Vencou a madam hedvábnou to bylo vždy poovznášející. Mohli jsme se bavit o čemkoliv. Oba uměli naslouchat. Už mi bylo dvacet a stejně jsem se od nich naučil víc, než kohokoliv jiného. Už zase stojí ty naše milé na lavičce a paří hlavama. Vlasy létají kolem a protože jsme daleko, tak se kluci a chlapi zastavují, dívají se a my jsme děsně hrdý, že máme tak krásný protějšky. Přijdeme, nastavíme náruče a ony do nich spadnou a pak se odvrátíme jeden do druhého, protože jsme zakousnutí do sebe a to je soukromá věc, líbání je intimnější než sex, to říkával vždycky Prcalík. Achjo, kam všichni zmizeli? Kde jsou dobré duše? Mladí by neměli umírat, jsou na to příliš čistí. Třeba bych si dneska s Kytkou ani Prcalíkem nerozuměl. Nevím, ale někdy si bez nich přijdu děsně sám. Jsem na ně naštvaný, stejně jako na Kačenku. Příliš smrti pro jednoho člověka, říkám si, ale pak ke mě přijde Petra, obejme mě a řekne mi, že dneska tedy nemám nárok být smutný. Jen jsem vzpomínal, někdy se mi všechno vrací. Ve snech, když jdu mlhavým ránem, když stojím na koncertě. Jdeme chvilku spolu. Nakonec mi řekne, že to mám vlastně dobrý. Mám hodně strážných andělů. Tenkrát jsem se tomu děsně smál, dnes si myslím, že je to pravda.

Na garáže se musíme zeptat. Bývalo dobrým zvykem, přinést něco dobrého. Koupíme celou basu, aby kluci viděli, že už máme něco za sebou. V krámě potkáme nějaký Vencovo kamarády. Tedy bývalé. Sice punkáči, ale dali se na temnou stranu. Ano, mezi lidmi bylo čím dál tím víc drog. Představoval jsem si, že zažiju něco, co jsme dělali my s klukama, když jsme objevovali thrash a snažili se o hraní v kapele. Bývala to děsná pohoda. Nikde žádní rodiče, nikdo, kdo by prudil. Starý gauč tu byl taky, nějaký palety též, dokonce i matračky. Jenže ti lidé na nich měli úplně jiné pohledy. Říkám Vencovi, co to má být. Taky byl v šoku. Stejně jako my už chodil hlavně do klubů, sem tam na nějaký festival. Vydržíme jen jednu kapelu. Připadá mi, že je to všechno jiný, takový hrozně na křeč. Ctím od svého dětství jednu zásadu, která u mě vyplynula tak nějak samozřejmě. Vyblbni se kámo v moshpitu, dělej rotyku, ale nebuď agresivní. To do metalu, ani do punku nepatří. A tohle byly úplně jiný garáže. Nevím, jestli to bylo drogama nebo to jen byli kokoti a čubky, ale během druhé kapely do sebe začali všichni kopat, strkat se a sprostě řvát. Nechtěl jsem to vidět, tenhle den na to byl až moc krásný. 

Vidíte to? Kokoty potkáte úplně všude, pronese Venca v tramvaji, když se vracíme zpět do města. Najdeme si malý klub, ve kterém se tančí. Když odejde většina hostů, barman  a DJ v jedné osobě si oddychne, protože už nemusí pouštět ty komerční sračky a po několika společných panácích nám hraje na přání. Až do rána bílého. To nás mile vykopne, protože nemůže on, ani my. Potácíme se na zastávku tramvaje. Pojedeme do Jablonce. Koupíme nějaký koblihy a mléko, ano rozumíte správně. Petra chtěla. To se nepobliješ? Naopak, uklidní mi to žaludek, řekne a má pravdu. Kravský nápoj nás doopravdy napraví. Posnídáme v bufetu v Jablonci a vyškrábeme se přes les krpálem na chalupu. Holky spí v peřinách po babičce, zachumlaný jak nemluvňata. Chodíme se na ně dívat, hladíme je po tvářích. Otevřeme si lahváče, lehneme si do trávy a spřádáme děsně filozofický řeči. O životě, smrti, jednorožcích i rodině. Mluvíme tak dlouho, až usneme a připálíme si obličeje. Otevřenými dveřmi do chalupy proleze sousedovic kočka. Vzbudí naše můzy a ty nás. "Jak dlouho tu můžeme být?": zeptá se Petra. Jak dlouho budete chtít, madam hedvábná. Zůstaneme spolu s přestávkami tři týdny a je to jedno z nejlepších lét v mém životě. A nejen moje. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER