New album of Czech death metal band HYPNOS - "The Blackcrow" (2020)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 28. října 2020

Recenze/review - SKELETAL - Bitterness and Burning Hatred (2020)


SKELETAL - Bitterness and Burning Hatred
CD 2020, Death in Pieces Records


for english please scroll down

Dnes se cítím pod psa. Kolem je mlha a sychravo. Přesto musím vstát, uklidit v márnici a pak exhumovat jeden starý hrob. Nemám náladu, vidím všechno černě, ale beru do ruky lopatu a jdu na to. Mezi stromy kvílí vítr a já cítím v kostech smutek. Usměji se vlastně až ve chvíli, když potkám prvního nemrtvého. Má protáhlý obličej a chybí mu kus lebky. Dívám se na žhnoucí tepající mozek a říkám si, že na tom nejsem zase tolik špatně.

Odměnou mi je i hrob s nápisem SKELETAL na náhrobku. Naleznu v něm starou seschlou kostru a také nové CD "Bitterness and Burning Hatred" a den najednou není zase tolik špatný. Naopak, riffy mi rozproudí krev v žilách. Konečně zase nějaký death metal, který ctí klasické pořádky a zároveň má v sobě pořádnou porci temnoty. 



Novinka má poctivý old school death metalový základ a feeling. Jakoby staří PESTILENCE, AUTOPSY, CARCASS, INCANTATION, MORBID ANGEL potkali SLAYER. To vše zabalené v parádním obalu a se zvukem, který se vám doslova zadře pod kůži. "Bitterness and Burning Hatred" je jako čerstvá krev, vytékající z proříznuté tepny. Dobrý death metal má mít v sobě velký kus srdce, odhodlání a poctivosti a SKELETAL si mě ihned naklonili na svoji stranu. Hudba doslova pálí. Je plesnivá, zahnívající a rozjasnila mi můj jinak chmurný den. Zase tolik hrobníků to neumí. Finové si hrají s temnými náladami, některé momenty jsou doslova až magické. Od tohohle hrobu nebudu moci dlouho odtrhnout svůj zrak i sluch. Těším se na večer, až ožijí stíny nemrtvých, až si pustím desku pořádně nahlas a nechám se unášet na vlnách old school death metalu. Koluje mi totiž, stejně jako kapele, v krvi. Postupně tam hnije, rozkládá moje tkáně a přetvařuje si mě k obrazu svému. Stejně jako "Bitterness and Burning Hatred", které bych chtěl tímto doporučit nejen všem starým fanouškům reálné smrti. Tma, chlad a prašivina!


Asphyx says:

Today, I have been feeling under the weather. It's foggy and dry around. Still, I have to get up, clean up in the morgue and then exhume one old grave. I´m not in the mood, I see everything in black, but I pick up a shovel and go for it. The wind howls between the trees and I feel sadness in my bones. I smile only when I meet the first undead person. He's got an elongated face and is missing a piece of his skull. I´m looking at the glowing throbbing brain and saying to myself that I´m not so bad at it again. 

My reward is also a grave with the sign SKELETAL on the tombstone. In it I find an old withered skeleton and also a new CD “Bitterness and Burning Hatred” and suddenly the das is not so bad anymore. On the contrary, riffs stir up blood in my veins. Finally, some death metal that respects classic order and at the same time has a good portion of darkness in it. 

The new album has an honest death metal base and feeling. It is as if the old PESTILENCE, AUTOPSY, CARCASS, INCANTATION, MORBID ANGEL met SLAYER. All of that is wrapped in a great package and with a sound that will literally get stuck under your skin. “Bitterness and Burning Hatred” is like fresh blood flowing from a severed artery. Good death metal is supposed to have a big piece of heart, determination and honesty in it. And SKELETAL immediately turned me to their side. The music literally burns. It is moldy, rotting and brightens my otherwise gloomy day. Again, so many gravediggers can't do it. Finns play with dark moods, some moments are literally magical. I will not be able to take my sight and hearing away from this grave for long. I´m looking forward to the evening when the shadows of the undead come to life, when I play the record really loud and let myself drift on the waves of old school death metal. It circulates in my blood just like it circulates in the band´s blood. It gradually rots there, decomposes my tissues and transforms me into his image. Just like “Bitterness and Burning Hatred” which I would like to recommend not only to all old fans of real death. Darkness, cold and dust!


Tracklist:
01. Lower than Filth (04:56)
02. Reanimate (02:55)
03. The Loss (04:50)
04. Concrete Salvation (05:49)
05. Razors Edge (05:41)
06. Against the Grain (02:31)
07. Apathy (06:46)
08. One Eyed Watcher (01:52)
09. Burning Hatred (03:24)

band:
Guitar/Vocals: Samuel Lehikoinen
Lead guitar: Markus Tiainen
Bass guitar: Roope Hytönen
Drums: Josa Lahti

úterý 27. října 2020

Recenze/review - BENEDICTION - Scriptures (2020)



BENEDICTION - Scriptures
CD 2020, Nuclear Blast

for english please scroll down

Nad starým hřbitovem krouží hejno krkavců. Další pohřeb do hlíny, další zbytky potravy. Jdu zrovna kolem a musím kapele BENEDICTION poděkovat, že mě provází celý můj death metalový život. Tahle země dávno není pro starý a já se zrovna cítím zase mladý. Poslouchám totiž nové album "Scriptures" od britské legendy. 

Byl jsem na posledním koncertě kapely s Davem Huntem za mikrofonem na festivalu SYMBOLIC v Čechách  a neskutečně jsem si vystoupení užil, díky za jeho skvělou práci. Vrátil se ale můj oblíbený zpěvák Dave Ingram a kapela působí, i přes svoji dlouhou existenci, jako politá mrtvou vodou. Tady se hraje starý, valivý, drtivý, dřevní, zničující death metal. S parádním prašivým zvukem. Jasně, všechno jsme již někde slyšeli, v současnosti tvoří mladí úplně jinou muziku, ale já jsem neskutečně spokojený. "Scriptures" totiž řeže přímo do živého, hrozně dobře se poslouchá a dodává mi pradávnou sílu a temnou energii. 


Stejně si myslím, že se death metal musí hrát srdcem. My fanoušci to poznáme. V BENEDICTION opět zafungovala vzájemná chemie mezi muzikanty. Z desky je cítit, že byla nahrána s nadšením a odhodláním. Jsem moc rád, že se legendární Britové vyhnuli různým, dnes tolik častým experimentům. Hrají tak, jak umějí nejlépe. Staré hrobníky zaplať Satan novým kouskům nenaučíte a je to jen a jen dobře. Nad hřbitovem krouží hejno krkavců a já přidávám volume. Přesně takhle jsem si nové album představoval a moje představy byly naplněny. Britští bardi nakopali zadek všem pochybovačům a zase mě zavřeli do staré hrobky. Zároveň si zachovali rebelii a neurvalost, které jsem u nich vždy obdivoval. Lámou se zde kosti, odtrhává syrové maso zkaženými zuby. Krkavci potřebují nakrmit a podobný death metal je pro ně více než vhodný. Stárnout se musí umět se ctí, kapely s podobnou historií to mají hodně těžké, ale BENEDICTION na své návratové nahrávce obstáli se s ctí. "Scriptures" je deskou jak vystřiženou ze starých dobrých časů. Kapela stále dokáže napsat skvělé songy. Rád bych poděkoval za pozvání, na tomhle hřbitově se ještě dlouhou dobu zdržím. Baví mě riffy ušpiněné thrashem, vokál, způsob, jakým utíkají bicí. Old school death metal, ostrý jako břitva! Krkavci vědí své.


Asphyx says:

A flock of ravens is circling over the old cemetery. Another burial in to the ground, more food scraps. I'm just passing by and I have to thank the band BENEDICTION for accompanying me all my death metal life. This country is no longer for for the old and I just feel young again. I'm listening to the new album "Scriptures" from a British legend. 

I was at the last concert of the band with Dave Hunt at the SYMBOLIC festival in the Czech republic and I really enjoyed the performance, thanks for his great work. But my favorite singer Dave Ingram has returned and the band, despite its long existence, seems to be drenched by dead water. Old, rolling, crushing, wooden, destructive death metal is played here. With a great dusty sound. Sure, we've heard everything somewhere, the young are currently making completely different music, but I'm incredibly happy. "Scriptures" cuts directly into the live, it is very well listenable and gives me ancient strength and dark energy.


I still think that death metal has to be played with the heart. We fans know it. In BENEDICTION, the mutual chemistry between the musicians worked again. You can feel from the album that it was recorded with enthusiasm and determination. I am very glad that the legendary British avoided various experiments that are so common today. They play the best they can. You can't teach old gravediggers to learn Satan new tricks, and it's just fine. A flock of ravens is circling above the cemetery, and I'm adding volume. This is exactly how I imagined the new album and my ideas were fulfilled. The British bards kicked the doubters in the ass and locked me in the old tomb again. At the same time, they retained the rebellion and rudeness that I had always admired. Bones break here, tearing raw meat with rotten teeth. Ravens need to be fed and similar death metal is more than suitable for them. They have to be able to age with honor, bands with a similar history find it very difficult, but BENEDICTION survived with honor on their return record. "Scriptures" is a record as cut from the good old days. The band can still write great songs. I would like to thank them for the invitation, I will stay in this cemetery for a long time. I enjoy riffs soiled with thrash, vocals, the way drums run. Old school death metal sharp as razor! Ravens know their stuff.


INTERVIEW WITH DAVE INGRAM HERE:
Rozhovor - DAVE INGRAM - Death metal je můj životní styl.

Tracklist:
1. Iterations Of I
2. Scriptures In Scarlet
3. The Crooked Man
4. Stormcrow
5. Progenitors Of A New Paradigm
6. Rabid Carnality
7. In Our Hands, The Scars
8. Tear Off These Wings
9. Embrace The Kill
10. Neverwhen
11. The Blight At The End
12. We Are Legion

Line-Up:
Darren Brookes – guitar
Peter Rew – guitar
Dave Ingram – vocals
Dan Bate – bass
Giovanni Durst – drums


Recenze/review - DEMONICAL - World Domination (2020)


DEMONICAL - World Domination
CD 2020, Agonia Records

for english please scroll down

Tma a ticho. Teplota blízká absolutní nule. Dům daleko na severu, ve kterém se zastavil čas. Do stěn jsou otištěny kruté a ošklivé obrazy. Vstoupíš dovnitř a kolem stolu sedí několik zmrzlých postav. Děs ve tváři, bodné rány různě po těle. Pradávná vražda, příběh, který se jednou bude vyprávět. Sepnuté ruce, které nejdou rozevřít. Venku skučí vítr a kolem stále obchází smrt. Strach, melancholie a smutek. Ledové ruce nebožtíků, jak mám pochopit zlo?

DEMONICAL jsou zpět po dvou letech s novým dlouhohrajícím albem. Pro mě osobně jedna z nejlepších koncertních kapel předkládá znovu pestrý, ostrý, melodický a syrový materiál. Jako bych byl během poslechu v domě někde na severu, domě, kde se stala kdysi šílená vražda. Nálada nahrávky je opravdu velmi podobná. Martin Schulman a jeho věrní drží stále kormidlo pevně v rukou a do kapely se vrátil bubeník Ronnie. Změna na postu zpěváka bývá výrazná, ale Christofer Säterdal obstál se ctí. Nová deska je i díky němu jako sněhová bouře. 


DEMONICAL lze dnes již zařadit mezi legendy švédského death metalu. Hrají typický, propracovaný a totálně zničující nářez severské provenience. Dokáží si hrát s ledovými melodiemi jako šelma se svojí obětí. Náladu desky podtrhuje již obal od Susan Wicher (znám její práci pro INTERMENT a moc se mi cover líbí), ale hlavně zvuk a produkce (Karl Daniel Lidén - mix, mastering), který ve mě evokuje stará alba EDGE OF SANITY. Příjemným osvěžením je song Slipping Apart, ve kterém Christofera doplňuje čistým vokálem Nils Patrik Johansson a skladba by s klidem obstála i na deskách mých oblíbených SAXON. Jako celek je potom album ze stejné líhně jako ta, která vytvořili žánroví kolegové DISMEMBER, INTERMENT, GRAVE, ENTRAILS, WOMBBATH, ENTOMBEND, FIRESPAWN a další kapely drtící kosti hezky postaru. DEMONICAL jsou letos zkrátka skvělí. Desku je možno s klidem zařadit k tomu nejlepšímu, co zatím v tomto roce vyšlo. Osobně mě nejvíc fascinuje atmosféra celé nahrávky. Při poslechu opravdu u mého stolu sedí zmrzlá těla nebožtíků. Nemají oči a v rukou svírají CD "World Domination". Někde tam na severu, v mrazu a o samotě, musela novinka vzniknout. Je po okraj narvaná chladem, temnotou a přelámanými zmrzlými kostmi. Ryzí švédský death metal! 


Asphyx says:

Darkness and silence. Temperature close to absolute zero. A house far to the north where time stood. Cruel and ugly paintings are printed on the walls. You go inside and several frozen figures are sitting around the table. Terror in the face, stab wounds variously on the body. An ancient murder, a story that will one day be told. Clasped hands that cannot be opened. The wind howls outside and death is still around. Fear, melancholy and sadness. Icy hands of the dead, how should I understand evil? 

DEMONICAL are back after two years with a new full-length album. For me personally, one of the best concert bands presents again various, sharp, melodic and raw material. It's like being in a house somewhere in the north while listening to a house where there used to be a mad murder. The mood of the recording is really very similar. Martin Schulman and his faithful still hold the rudder firmly in their hands, and drummer Ronnie has returned to the band. The change in the position of singer is usually significant, but Christofer Säterdal made it with honor. Thanks to him, the new album is like a snowstorm.


Today, DEMONICAL can already be included among the legends of Swedish death metal. They play a typical, sophisticated and totally devastating music of Nordic provenance. They can play with ice melodies like a beast with their victim. The mood of the album is underlined by the cover from Susan Wicher (I know her work from INTERMENT and I really like the cover), but mainly the sound and production (Karl Daniel Lidén - mix, mastering), which evokes old EDGE OF SANITY albums in me. A pleasant refreshment is the song Slipping Apart, in which Christofer is complemented by pure vocals by Nils Patrik Johansson and the song would easily stand on the records of my favorites SAXON. As a whole, the album is from the same hatchery as DISMEMBER, INTERMENT, GRAVE, ENTRAILS, WOMBBATH, ENTOMBEND, FIRESPAWN and other bands who crushing bones. DEMONICAL are simply great this year. The album can easily be ranked among the best that has been released so far this year. Personally, I am most fascinated by the atmosphere of the whole recording. When listening, the frozen bodies of the dead are really sitting at my table. They have no eyes and hold the CD "World Domination" in their hands. Somewhere in the north, in the cold new album must have arisen. It is crammed to the brim with cold, darkness, and broken frozen bones. Pure Swedish death metal!





tracklist:
1. My Kingdom Done
2. Hellfire Rain
3. Aeons of Death
4. The Thin Darkness
5. We Stand as One
6. Victorious
7. Slipping Apart
8. Calescent Punishment

band:
Martin Schulman Bass
Ronnie Bergerstål Drums
Johan Haglund Guitars (rhythm)
Eki Kumpulainen Guitars (lead)
Christofer Säterdal Vocals


pondělí 26. října 2020

Recenze/review - INGESTED - Where Only Gods May Tread (2020)


INGESTED - Where Only Gods May Tread
CD 2020, Unique Leader

for english please scroll down

Musela to být příšerná rána. Kusy těla jsou poházené pěkně daleko od sebe. Poslali mě s černým pytlem na mrtvoly, abych vše posbíral. Střeva jediná leží na kolejích. Vše ostatní je rozmáznuté v krvavé šmouze. Co vede člověka k tomu, aby si stoupl proti rozjetému vlaku? Dav čumilů vše dokumentuje. Někdo zapomněl zakrýt hlavu, která musela mít ještě před několika hodinami krásnou tvář. Cítím ve vzduchu bolest a nasládlý pach smrti.

INGESTED hrají hodně násilnou hudbu, smradlavou, špinavou, brutálně death metalovou. Navíc přidávají ingredience z deathcore, slamu. Letos přicházejí s pořádně krvavým koktejlem a já u něj zažívám hodně podobné pocity, jako při sbírání kusů rozervaného těla po železničním neštěstí.




Pokud se vám líbí morbidní práce třeba takových DISENTOMB, CHIMAIRY, DEEDS OF FLESH, bude se vám líbit i nová deska "Where Only Gods May Tread". Je šílená, mocná, démonická, krutá a syrová. Na své si přijdou všichni obdivovatelé hlasitého brutálního death metalu. INGESTED se sice nesnaží styl nějak posunout, drží se většinou mezi přesně vymezenými mantinely, ale jako řemeslo je album velmi dobré. Hodně tomu přispívá produkce od kytaristy CRYPTOSPY Christiana Donaldsona (Despised Icon, Beneath The Massacre, The Agonist)  a vlastně i obal, který má na svědomí Dan Seagrave (Morbid Angel, Suffocation, Hypocrisy, Entombed, Rivers Of Nihil, Gorguts, Decrepit Birth). INGESTED letos odvedli poctivou krvavou práci a je jen na vás, jak se k ní postavíte. Přidávám volume a opravdu si připadám jako by do mě měl každou chvíli narazit plně naložený vlak. Na boku má nápis kapely a razí si cestu před. Přes mrtvoly, nekompromisně. Masakr!


Asphyx says:

It must have been a terrible blow. The pieces of the body are thrown pretty far apart. They sent me with a black body bag to collect everything. The only intestine lies on the rails. Everything else is smeared in blood smudges. What leads a person to stand against a train? The crowd of people documents everything. Someone forgot to cover his head, which must have had a beautiful face a few hours ago. I can feel the pain and sweet smell of death in the air. 

INGESTED play very violent music, stinking, dirty, brutally death metal. In addition, they add ingredients from deathcore, slam. This year they come with a really bloody cocktail and I experience a very similar feeling to it as when collecting pieces of a torn body after a railway accident.


If you like morbid work such as DISENTOMB, CHIMAIRY, DEEDS OF FLESH, you will also like the new album “Where Only Gods May Tread”. It is crazy, powerful, demonic, cruel and raw. All admirers of loud brutal death metal will get their money's worth. INGESTED does not try to shift the style in any way, it usually sticks between precisely defined boundaries, but as a craft the album is very good. The production by the guitarist of CRYPTOSPY Christian Donaldson (Despised Icon, Beneath The Massacre, The Agonist) and, in fact, the cover of Dan Seagrave (Morbid Angel, Suffocation, Hypocrisy, Entombed, Rivers Of Nihil, Gorguts, Decrepit BIrth) both contribute a lot to this. INGESTED did an honest bloody job this year and it's up to you how you approach it. I´m adding volume and I really feel like a fully loaded train should hit me at any moment. He has the band´s inscription on his side and is smacking his way in front of it. Over the corpses, uncompromisingly. Massacre!



INGESTED ARE: 
Jason Evans - Vocals
Sean Hynes - Guitars, Vocals
Sam Yates - Guitars, Vocals
Lyn Jeffs - Drums

TRACKLISTING:
1. Follow The Deceiver
2. No Half Measures
3. Impending Dominance
4. The List
5. The Burden Of Our Failures (ft. Vincent Bennett)
6. Dead Seraphic Forms
7. Another Breath (ft. Kirk Windstein)
8. Blackpill (ft. Matt Honeycutt)
9. Forsaken In Desolation
10. Leap Of The Faithless

SOCIAL MEDIA LINKS:

Recenze/review - TORMENT - Occult (2020)


TORMENT - Occult
CD 2020, Great Dane Records

for english please scroll down

Zavřeli mě do chladné a temné kobky. Dokud se nepřiznám, dokud neřeknu, že bůh doopravdy existuje. Jenže jak nemám pochybovat, když se rozhlédnu kolem sebe. Tolik zla, nenávisti, tolik jedovatých slin. Občas si říkám, jak někteří jinak navenek inteligentní a schopní lidé, najednou zaútočí. Chtějí ubližovat, zloba a temntota z nich doslova čiší a často jsou horší než tupé stádo, u kterého člověk něco takového předpokládá. Sedím si na kamenné lavici a přemýšlím. Ne, já neodvolám, já budu dál podporovat muziku, která ze své podstaty neguje světlo. Čekám na jistou smrt a je mi moc dobře.

Poslouchám totiž prvotinu a pro mě osobně velmi překvapivou desku od francouzských TORMENT. Parta mladíků, kteří staví na old school metalových základech a přidávají i moderněji znějící postupy. Smečka byla založena v roce 2017 a po dvou letošních singlech tu máme dílo s jednoduchým názvem "Occult". Jedná se o opravdu propracovanou záležitost pro všechny posluchače s velkou fantazií. 

 

Nalezneme zde ryzí, rustikální death metal (IMMOLATION, CANNIBAL CORPSE, DERANGED, VADER, SINISTER, INCANTATION), ale i odkazy na black metalové šílence jako NECROPHOBIC, NAGLFAR. Skřehotavý hlas, klidně nasázený do thrashových riffů. "Occult" je tím pádem velmi pestrou, neotřelou deskou, jejíchž hlavní charakteristikou je určitý neklid. Takové to zvláštní pnutí, které vás nutí se neustále k nahrávce vracet, nenechá vás ani na chvilku odpoutat. Občas jsou některé momenty vyloženě nepříjemné, štvou mě, ale když je slyším podruhé, potřetí, tak jsem zcela spokojený. Dobrá hudba by měla vyvolávat emoce, mít v sobě kus něčeho zajímavého, neotřelého, touhu a vášeň. Gurmáni asi moc dobře ví, o čem píšu. K dobrým kuchařům se také nechodíte nadlábnout, ale ochutnat kousky toho nejlepšího. Podráždit smysly. TORMENT na to jdou hodně podobně, dokáží navnadit, připoutat, naštvat i uklidnit. Navíc ještě hrají s jakousi samozřejmostí, mladistvým nadšením, nadhledem, který sluší většinou o hodně větším a zkušenějším kapelám. Je mi najednou jedno, že jsem prokletý a navždy zavřený ve staré studené kobce. Moje mysl lítá po oblacích a nakláním spokojeně hlavu, "Occult" je totiž opravdu povedeným albem po všech stránkách. Dost ale bylo slov. Nechme raději mluvit hudbu. Skvělá záležitost!


sumarizace:

Snem asi každé kapely je vytvořit si svůj nezaměnitelný rukopis, vlastní výraz, který odliší jejich tvorbu od jiných. TORMENT jsou jasně rozpoznatelní a to hlavně díky originálně vystavěným skladbám a podmanivé atmosféře. Nálada novinky je i letos velmi pochmurná a ze stínu nevyjdete ani u jedné skladby. 

"Occult" je deskou, která opravdu vychází ze samé podstaty neuchopitelnosti vesmíru. Je svým způsobem vznešená, lehká a těžká zároveň. Pokud jste se někdy dívali na špinavou řeku, na jejichž vlnách se vznáší nafouklé tělo mrtvoly, tak asi víte, o čem píšu. Do novinky je třeba se dostávat postupně, pomalu, nechat ji na sebe působit jako zákeřný jed. Pokud máte rádi mix deathu a black metalu zabalených v temných náladách, tak neváhejte. Album asi nebude pro každého, rozhodně se nejedná o lehký poslech, ale garantuji vám, že pokud vydržíte a otevřete svoji mysl, budete nakaženi a prokleti jako já. Představte si šedivé ráno, déšť a smutnou ulici. Za každým rohem čeká přízrak, hororová scenérie rozbřesku. Smrt toulající se městem, smrt utíkající lesem, smrt toulající se vesmírem. Dopřejte si i vy svoji pravidelnou dávku jedu! Vynikající nahrávka!


Asphyx says:

The dream of every band is to create an unmistakeable handwriting, a self-expression that distinguishes their work from others. TORMENT are clearly recognizable, especially thanks to the original compositions and captivating atmosphere. The mood of novelty is also very gloomy and you will not go out of the shadows even with one song.

"Occult" is a record that really comes out of the very essence of the universe's impenetrability. Record is in some noble way light and heavy at the same time. If you've ever been looking at a dirty river where the bloated bloody corpses float, you probably know what I'm writing about. The news needs to be taking gradually, slowly, letting it act like a malicious poison. If you like the mix of death and black metal packed in dark moods, do not hesitate. The album probably will not be for everyone, certainly not a light listening, but I guarantee that if you hold out and open your mind you will be infected and cursed like me. Imagine a gray morning, a rain and a sad street. Behind every corner is a spectre, a horror scenery of dawn. Death flowing through the city, death running through the forest, death roaming the universe. Treat yo urself to your regular dose of poison! Outstanding record!


Tracklist:

01. Intro
02. Deathwish
03. Human Parasite
04. Last Winter
05. Rituals
06. Rebirth
07. Psychotic
08. Silent Scream
09. Swarm
10. Locked Away
11. Occult

band:
Guerard Simon
Poncelin Felix
Frain Thomas
Corvini Emile

https://www.facebook.com/TormentOfficial/
https://greatdanerecords.bandcamp.com/album/occult
https://www.youtube.com/channel/UC26n8GBVGSeAwGXzBQYKLRg
https://www.greatdanerecs.com/eshop/web/

neděle 25. října 2020

Recenze/review - CENOBITE - Dark Dimension (2020)


CENOBITE - Dark Dimension
CD 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Člověk na svých toulkách podzemím potká divné věci. Hodně násilí, duše zemřelých, které nemůžou najít klid. Smrt i Satana, vlastní démony, ale i spoustu hudby, která vás přikove ke zdi. Na ruské CENOBITE jsem narazil náhodou. Zdálo se mi zrovna o vypálené vesnici. Na domech visela mrtvá těla, popálení naříkali. Zmar a neštěstí, válečná zóna, ze které není úniku. Starej, prašivej a temnej death metal se k atmosféře hodil jako k mrtvému košile. Stačilo pár poslechů a věděl jsem, že tady se chvilku zdržím. 

Deska "Dark Dimension" má totiž rozhodně něco do sebe. Kapela má na svém kontě jedno demo a jedno EP a zmiňované album je prvotinou. Není to vůbec znát. Líbí se mi jak zvuk, tak i produkce. Jakoby mi podala ruku notně shnilá mrtvola. A prosila mě u toho, abych konečně ukončil její trápení. 


Když se procházíte pravidelně podzemními chodbami, časem zjistíte, jak oddělit špatné od dobrého. V mém podání to znamená, že musím z nahrávky cítit sílu, odhodlání, tolik často zmiňované srdce. Hudba mě musí pálit, schladit, nenechat na chvilku v klidu. CENOBITE tohle všechno umí na výbornou. Odkazují na staré pořádky, na kapely typu IMMOLATION, MORBID ANGEL, ENTOMBED, INSIDIOUS DISESASE. Slyším z jejich skladeb řev pradávné death metalové bestie, která dlouhé roky spala v hlubinách a právě se probudila. Peklo musíte mít v krvi a tu jak známo nelze jen tak lehce vyměnit. "Dark Dimension" je citací z knihy smrti, je velmi dobře poslouchatelným albem. Jsou v něm namíchány v přesném poměru energie, nářezy, surovost, síra a hniloba. Vesnice už dávno dohořela, nedávno ji spláchla voda a pohltil nedaleký močál. Stojím na posledním ostrůvku, uprostřed totálního zla. Poslouchám bedlivě. Takhle nějak vypadá smrt. Bez příkras a zbytečností. Krvavé kořeny byly znovu vytrženy. Ryzí, surový old school death metal, u kterého shoříte na popel. Amen!


sumarizace:

Ruští poslové z pekla CENOBITE letos vydali CD, které by mohlo zaujmout každého fanouška temného death metalu. Skladby jsou zde ošklivé, zlé, morbidní a je z nich na sto metrů cítit síra. Pokud máte rádi americkou a švédskou death metalovou školu, IMMOLATION, MORBID ANGEL, ENTOMBED, INSIDIOUS DISESASE a jste příznivci podzemí, tak neváhejte ani chvilku. Zklamáni rozhodně nebudete. Rusům se povedlo nahrát album, které je doslova narváno nihilismem, černou energií a záhrobím. Svět je při poslechu hodně těžké místo k žití. Nahrávku vám mohu jen a jen doporučit. Temné smrtící album, které vás uštkne jako jedovatý had! Skvělá morbidní práce!


Asphyx says:

Russian Apostles from the hell CENOBITE released this year an CD, which could interest all fans of dark death metal. Tracks are ugly, evil, morbid and there is smelling sulfur miles apart. If you like American and Swedish death metal school, IMMOLATION, MORBID ANGEL, ENTOMBED, INSIDIOUS DISESASE and you are fans of the underground, so don't hesitate. You won't be disappointed. Russians managed to record an album, which is literally stuffed with nihilism, black power and the beyond. When listening the world is very hard place for living. I can the recording only recommend. Dark deadly album that will bite you as venomous snake! Great morbid job!


tracklist:
1. Lord of the Labyrinth
2. Leviathan
3. The Void Is Cold
4. Martyrdom
5. Pain, Torture, Tears
6. Plague Dominion
7. Through Horizon
8. Slaughter
9. Harvest
10. More Kills
11. You Must Die


Cenobite are:
Konstantin 'Kostek Redneck' Dolganov - Bass, Vocals
Andrey Andriyanov - Drums 
Pavel Isakov - Guitars
Sergey 'Necrom' Philippov - Guitars (2019-present)


https://cenobitesbox.bandcamp.com/album/dark-dimension
https://vk.com/cenobitesbox
https://narcolepticaprod.bandcamp.com/

Recenze/review - MURDER RAPE AMPUTATE - The Art Of Dehumanization (2020)


MURDER RAPE AMPUTATE - The Art Of Dehumanization
CD 2020, Bizarre Leprous Production

for english please scroll down

Podle krvavých skvrn se dá poznat ledacos. Určí vám směr, kterým byla vedena ráda. Kousky mozku na zdi zase naznačují razanci a sílu. Tvar díry v lebce ukazuje na velké kladivo. Většinu vražd nespáchají sérioví vrazi, ani úchylové v ulicích, ale stávají se v rodinách. Poklidný nedělní oběd se během několika okamžiků změní v krvavou lázeň. Ne můj příteli, svět není jenom krásný navoněný obrázek v reklamách.

Často spíše připomíná krvavá jatka. Bolí a je pořádně temný, jestli mi dobře rozumíš. Stejně jako nová deska ostravských gore grinderů MURDER RAPE AMPUTATE. Ti se podobnými tématy zaobírají a podřizují jim vše. Svoji mokvající, špinavou a shnilou hudbu, fotky, grafiku. Valivý, zničující proud riffů, bicích a chorého vokálu tvoří dohromady celek, který by klidně mohl zaznít na místě nějakého ohavného činu. 
 

U mnohých kapel podobného ražení mám pocit, že si na morbidní pitvy jenom hrají, nevěřím jim to. Jako mladý jsem dělal civilkáře na oddělení v nemocnici, kde se hodně umíralo a troufám si tvrdit, že o tom něco málo vím. MURDER RAPE AMPUTATE jejich krvavé dílo (rozuměj album "The Art Of Dehumanization") věřím. Není divu, muzikanti působili v takových smečkách, jako CEREBRAL TURBULENCY, RUBUFASO MUKUFO, CARNAL DIAFRAGMA, SPASM, POSTCARDS FROM ARKHAM, BBYB, THE BONE COLLECTOR, o dobré řemeslo je tedy velmi dobře postaráno. Skladby sice jsou (a to je vlastně moje jediná výtka), občas trošku monotónní a sem tam se vkrádá lehký stereotyp, ale to je spíše hraným stylem (inspirace byla čerpána třeba z takových CARCASS, HAEMORRHAGE, GENERAL SURGERY, EXHUMED, IMPETIGO nebo mých oblíbených DEAD INFECTION). Koneckonců, nejvíc songy stejně vyniknou naživo. Budete k tomu mít navíc i vizuální zážitek v podobě povedených masek. Lidé jsou násilím a krutými vraždami fascinováni odjakživa. Ale jen málokdo dokáže přenést jejich atmosféru do hudby. Ostravským maniakům se to myslím povedlo. Nejedná se sice o dílo, které by otočilo dějinami umění, ale to není ani účelem. Líbí se mi zvuk (konkrétně bicí znějí opravdu libozvučně), smrduté nápady i celkový nechutný odér. Pokud máte podobné kusy shnilého masa rádi, tak neváhejte ani chvilku. Tady se totiž hraje od srdce. A o to jde především. Cítím krev! A co vy?


sumarizace:

Na "The Art Of Dehumanization" se mi asi nejvíc líbí, že je zahrané s velkou chutí. Nadsázka, přesto dobré řemeslo, parádní zvuk, k tomu nezbytné krvavé propriety. Stylově se samozřejmě jedná o souputníky CARCASS, HAEMORRHAGE, GENERAL SURGERY. Ale slyšet jsou i lehké ozvěny třeba takových EXHUMED, IMPETIGO, DEAD INFECTION. Těch vlivů je samozřejmě spousta, ale hlavní je, že kapelu poznáte během prvních pár tónů. Novinku od maniaků MURDER RAPE AMPUTATE považuji za velmi povedené album, občas se sice nevyhne určitému stereotypu, ale to bych přikládal spíše na vrub stylu jako takovému. Pokud máte rádi obličej zalitý imaginární krví a milujete operace bez narkózy, tak neváhejte. Jedná se o velmi solidní gore grindovou záležitost. Poctivá, zabijácká deska


Asphyx says:

What I like the most about "The Art Of Dehumanization" is that it is played with such passion. Exaggeration but still a good craft, great sound and the necessary bloody properties. In case of style this album honours CARCASS, HAEMORRHAGE, GENERAL SURGERY. But you can also hear the echoes of EXHUMED, IMPETIGO, DEAD INFECTION. Obviously there is a lot of influence but the most important is that you can recognize this band within a few tones. This new album from maniacs MURDER RAPE AMPUTATE is very good for me there are some stereotypes but I would say that it is because of the style itself. If you like a face full of imaginary blood and you love operations without any anaesthesia, do not hesitate. It is a very solid gore grind thing. Real and killing album!

order here:
http://bizarre.eshop-zdarma.cz/index.php?s=product&id=12684
https://bizarreleprous.bandcamp.com/album/the-art-of-dehumanization


Tracklist:
01 – Intro – The First Step is a Stab
02 – The Beauty of Sadism
03 – Until Putrefaction Forces Me to Stop
04 – Flesh Potpourri
05 – Piece of Monster in Any of Us
06 – Udre – The Odious Gourmet
07 – Last Shovel of Dirt
08 – From Decomposition to Salvation
09 – Corpse-Made Hedge
10 – Strangle, Chop and Eat
11 – Breakfast at The Manchester Morgue (Impetigo Cover)

band:
Vocals - Kino
Guitars - Dan
Bass - Kuba

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý šedesátý devátý - Vila paní hraběnky


Příběh dvoustý šedesátý devátý - Vila paní hraběnky

Měli jsme to tenkrát nastavené tak, že když jsme poslouchali nějakou hudbu, tak jsme se podle ní snažili i žít. Měl jsem to tak já, i mí kamarádi. S death metalem jsme chodili do starých kostelů kolem Boleslavi, na hřbitovy (nejoblíbenější byl ten opuštěný, židovský) a s thrashem se zase pařilo po hospodách a klubech. Zahraj vole, něco pořádnýho. A barman pronesl něco o tom, že je potřeba zase nakrmit prasata a pustil něco od podlahy. Byla to sranda, měl jsem hodně energie. Takovou tu vnitřní sílu, kterou mladí lidé mívají. Nadšení a odhodlání se porvat s celým světem. Občas to bylo potřeba. Ale občas na mě, asi jako na každého, padly i chmury.

Každý byl navenek hroznej drsňák, tvrdej jako ocel. To k metalu patřilo. Ale co já pamatuju, tak když se pilo třeba celou noc, tak někdy takhle k ránu se lidé otevírali a nechávali průchod svým nočním můrám. Každý jsme měli něco. Smrt našich kamarádů, divný rodiče, děti sídliště, tuláci ulice. V takových chvílích přicházel na řadu doom metal. Mí oblíbenci Candlemass, Paradise Lost, Winter. Ti asi nejvíc. Jednu takovou pařbu jsme zažili zrovna nedávno. Pořádala ji Jana u sebe doma. Spousta chlastu, metalu, prdelky našich holek, bylo to moc krásný. Tomáš s Buddhou už dávno odešli, zavěšeni do sebe. Kluci měli rádi noc, to na ně nikdo blbě nekoukal. Vzhůru jsem zůstal já, Jana a Andrea. Prcalinka si šla lehnout s tím, že už dvakrát blila. Šikovné děvče.

A Jana začala. Byla nějaká smutná, už jí štvalo, že nemůže najít žádnýho normálního chlapa, jak říkala. Samej debil, co jí jen koukal na kozy, ale v hlavách nasráno. Pořád se kolem ní točila spousta kluků, byla fakt kost, ale když přišlo na lámání chleba, tak po prvním zásunu utekli. Co dělám blbě, asi je vyděsím, vždyť chci jen kousek normálního posranýho štěstí. Rodinu a děti, obyčejnej život, kterýmu jsme se ještě před pár lety posmívali. Stejně je to divný, Jana je fakt chytrá holka, krásná, taková ta samice, která by s klidem mohla (měla) natáčet porno, aby udělala víc lidem radost. Nojo, ale ona taky měla mozek a to chlapům moc dobře nedělá. Snažím se jí utěšovat, ale jsou tu slzy. Lahev ubrečenýho vína, Candlemass, doom metalové šedivé ráno.

Usne s náma v posteli, já ji mám pořád moc rád, asi jsem si ji měl v nějakým tom mezidobí, co jsem zrovna netokal, vzít. Mohli jsme se mít krásně. Přemýšlím o tom, když ráno čůrám do záchodu, co moc nesplachuje. Opravím plovák, hergot, ty bys fakt potřebovala chlapa. Ne ale nadržený padesátníky, co si chtěj ještě dokázat, že mají na mladou ženskou. Sladký řeči, kecy, kecy, kecičky. Vstává a musí do sprchy. Potom jdeme my. Hele, venku je hezky, pojď, půjdeme se projít. Oblékne se do upnutýho trika. Má fakt krásný prsa. Andrea tak trošku pořád závidí a v posteli se mě na to pořád ptá. Jdeme směrem na Starý město, tam je o víkendu klid. Prázdné ulice, všichni ještě spí.

A slunce nám svítí do obličeje. Snažím se být vtipnej a rozveselit svoji kamarádku. Taky dávám takový ty debilní rady, aby si našla normálního, obyčejnýho kluka. Nojo, ale s těma je zase nuda. Končíme tím, že ženský vlastně neví, co chtějí a dáme si radši v non stopu pivo. Už je jí lépe. Hele holky, měl bych pro vás překvapení, řeknu, když jsme tak nějak automaticky zabloudili do vilové čtvrti na Rozvoj. Kdysi, jako parta šesti bratránků, jsme tady měli takovej dětskej gang. Úplně vzadu, na konci ulice, je obrovský prvorepublikový barák, s neskutečně zarostlou zahradou. Vím, kde je ve zdi díra. To se vám bude líbit, je to tam tajemný, magický a je tam spousta stromů s ovocem. Pořádali jsme tam kdysi tajné výpravy za dobrodružstvím.


K doom metalu i pořád ještě nezahnanému smutku, který má Jana v obličeji, tahle procházka krásně sedne. Díra ve zdi pořád je. Akorát se tam už nevejdu. Musím přelézt. Děláme něco zakázanýho, tetelíme se napětím. Krása, přátelé, kdo nezažil, nepochopí. Chvěje se mi uvnitř v břiše malý zvířátko. Nemám strach, ale nevíme, co nás čeká. Je tam altánek, zarostlý břečťanem, divokými růžemi. Děláme, že jsme šlechtici, vyndám ze žebradla lahváče a napijeme se. Bože, tady je to krásný. Neupravený, opuštěný, záhadný a tajemný. Magický místo. Tady určitě žijí duchové. Dobří i zlí. Smutní. Zdi vypráví. Oprýskaná omítka. Jana i Andrea stojí v úžasu. Obě něco šeptají a dýchají hluboko. Je krásný se na ně jen dívat. 

"Pojďte dovnitř!": řekne Jana a ve mě zatrne. To jsme si s klukama nikdy nedovolili. My tak maximálně na zahradu, jablka očesat, výpravu udělat a zmizet. Ale co, když už jsme tady. Vezmu šutr a poruším zákon. Okenní tabule na terase vypadne skoro sama. Dýchne na nás dlouho nevětraný vzduch zatuchliny. "Tady budou duchové, úplně to cítím": pošeptá mi Andrea do ucha a já na ní vidím, jak je vzrušená. Přivítá nás obrovská hala, krb a dubový stůl. Docela se divím, že to tu ještě nikdo nevykradl. Běhá mi mráz po zádech. Jsme tiše, pořád v nás doznívá včerejší doom metal. Každý je pohroužený do sebe, přemýšlí a nábožně našlapuje. Narušili jsme soukromí starého domu na konci ulice. Jdu nahoru.


Obrovské dveře zavrzají a jsme v ložnici. Vypadá to, jakoby někdo odjel narychlo. Pak objevím něco, co jsem asi neměl v životě vidět. Na nočním stolku leží ohmataný sešit s nápisem Můj život. Asi bych neměl, ale hrozně mě to láká. Otevřu první stránku a najednou jsem mimo, v jiném světě, v jiné dimenzi. Paní hraběnka měla zajímavý život. Za války to ještě šlo, ale po roce 1948 si zažila doslova peklo. Má úhledné písmo, se spoustou kudrlinek. Nejkrásnější jsou pasáže, když píše o svém manželovi. Nejsmutnější, když přišla o dítě. Ke konci často vzpomíná na dětství, asi jako každý, kdo ho měl hezké. Části o vězení a různém ponižování od komunistických sviní jsou hrozně děsivý. Nejdřív nechápe, modlí se, ptá se proč? Jak se mohlo dopustit, že tupá hovada mohla týrat tak nádhernou, vznešenou a vzdělanou ženu?  


"Pojď už pryč!": volají na mě. Dočtu poslední kapitolu, kdy se paní hraběnka loučí se životem a děkuje všem, kdo ji měli rádi. Vyběhneme ven a já mám pocit, že stojí na terase a mává nám na rozloučenou. Vyprávím všechno svým kamarádům ve Startu a většina mě moc nechápe. Dělají si srandu, ale já budu mít od toho dne navěky zafixovaný doom metal s jedním starým domem na konci ulice. Jana se konečně usměje, ona ví, ona tam byla s náma. Najednou zjistí, že svět není zase tolik zlej, že se má vlastně moc dobře. Je mladá, hezká, zdravá. Má všechno před sebou. Máme svobodu. Může si vlastně dělat, co chce. A kluků je na světě přeci spousta. Dám ji pusu, takhle se mi líbíš, buď taková, jaká jsi, buď jako paní hraběnka. Pohladí mě a řekne mi, že si mě měla vzít. Andrea nás sjede pohledem a zatáhne mě domů. Hrají nám k tomu Candlemass.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 24. října 2020

Recenze/review - SARCOPTES - Plague Hymns (2020)


SARCOPTES - Plague Hymns
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Navštívil jsem nedávno kostel v sousedním městě. Pod zemí se nacházela stará kobka, studená, temná a plná mrtvých vysušených těl. Stál jsem a nasával atmosféru. V podobných místech musely být nahrávány black metalové desky, u kterých vám při poslechu přeběhne mráz po zádech. Smrduté a zlé, ošklivé jako samotná smrt. Najednou jsem měl pocit, že se těla posadila a šeptala. Zlé modlitby, čím dál tím hlasitěji. Ne, neutekl jsem pryč, sem přece patřím, do nekonečných chodeb podsvětí.

Patří sem i američtí black metalisti SARCOPTES. Ti letos přicházejí se zbrusu novým materiálem, s EP "Plague Hymns", které je až po okraj narvané upřímným ryzím černým kovem a thrash metalem. Deska má doslova mrazivou atmosféru. Přidejte hlasitost a zhasněte všechna světla. 


"Plague Hymns" je opusem ve stylu třeba takových EMPEROR, NIFELHEIM, DISASTER, DESTROYER 666, IMMORTAL, ABSU, ABBATH, starších SATYRICON. Na své si opravdu přijdou všichni milovníci záhrobních rituálů, melancholicky laděných riffů a chorobného vokálu. SARCOPTES navíc mají velký cit pro melodie a troufám si tvrdit, že vás k přehrávači doslova přikovají. Jasně, je to dílo určené pro přesně definované obecenstvo, bez jakýchkoliv přesahů, ale nevidím v tom žádný problém. Dvojice dlouhých skladeb postupně graduje, má spoustu temných zákoutí, ničí a pálí a zároveň chladí jako kus ledu. Kvalitní je jak zvuk, tak i obal, tady je hodně znát, že si dali ve studiu Zack Ohren a před plátnem Zé Burnay hodně záležet. Album má v sobě taky takovou tu ošklivost, hnilobu, praskající kosti. Je to vlastně jako vždycky, hrát technicky umí dobře dnes každý druhý muzikant, ale jen některý dokáže složit songy, které se člověku zadřou pod kůži. "Plague Hymns" je vznešeným dílem, se vším, co k tomu patří. Musím ten kostel z úvodního odstavce znovu navštívit. A už teď vím, co budu mít ve svém přehrávači. Black/thrash metal, který vás strhne do hlubin! Velmi dobře!


sumarizace:

Pokud se vám líbí kombinace black metalu, thrashe, tmy, chladu, špíny a odhodlání zničit onen svět, tak rozhodně neváhejte. Tahle smečka má v sobě opravdu obrovskou sílu. Songy obsahují až magickou, velmi přitažlivou atmosféru. Člověk si připadá, že stojí někde na vrcholu skály, rozhodnutý, že každou chvíli skočí dolů. Pod námi je jen tma, záhrobí a smrt. Slyším zde také absolutní odhodlání a patrné stopy zimomřivého šílenství. Black metal je v podání SARCOPTES chladný, zákeřný, zlý ze své podstaty, ale také přemýšlivý, nutkající, neklidný a ošklivý. Připadám si jako oběšenec, houpající se v ledovém větru. Black metal, který ochladí vaše duše! Velmi dobře!


Asphyx says:

If you like the combination of black metal, thrash, darkness, coldness, dirt and the determination to destroy the world beyond, then do not hesitate. This band has an enormous power in them. Songs has magical and very attractive atmosphere. You will feel like standing somewhere on the top of a mountain, determined to jump down. Below us is darkness, death and the beyond world. I can also hear the absolute determination and obvious traces of cold-headed madness. Black metal played by SARCOPTES is cold, insidious, and evil by its nature and it is also thoughtful, compulsive, restless and ugly. I feel like a hangman swinging in the icy wid. Black metal which will cool your souls! Very good!



Band lineup -
Garrett Garvey – Vocals
Drums Sean Zimmerman – Guitars, Bass and Keyboards

Artwork by Ze Burnay
Logo by Christophe Szpajdel
Layout by Francesco Gemelli

Track listing -
1. The Vertigo Soul
2. La Moria Grandissima

Sarcoptes Music Bandcamp Link
Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Official YouTube Channel
Transcending Obscurity Records Facebook
Sarcoptes Facebook

pátek 23. října 2020

Recenze/review - OSSUARY ANEX - Obscurantism Apogee (2020)


OSSUARY ANEX - Obscurantism Apogee
CD 2020, Xtreem Music

for english please scroll down

Začalo to před pár lety. Všechny narozené děti měly nějakou poruchu. Divný zastřený pohled a propadaly záchvatům zuřivosti. Nepsané hranice slušného chování už nikoho nezajímaly a stíral se rozdíl mezi realitou a světem plným počítačových her a virtuálna. Závislost na obrazovkách, lehké ovládání masy, jsi další na řadě kamaráde. Už si starý a nepotřebný, neznáš spoustu cizích slov. Nová doba, nový pořádek. Degenerace lidstva už dávno začala. Chceš ještě žít v tomhle divném světě? Bránit ti nebudeme. A nezapomeň svoji smrt sdílet.

Občas podobný klasický brutální death metal potřebuji narvat do žil. Když je ještě dobře zahraný, tak jak to umí ruští OSSUARY ANEX, není co řešit. Vrátí mě pokaždé o několik let nazpátek, když ještě smrtící kov zněl jako řev bestie a svět byl v pořádku. Novinka je opět neskutečně nasypaná, kulervoucí a pestrá. 

 

"Obscurantism Apogee" vás vykostí zaživa, vytrhá vám nepotřebné orgány z těla. A to všechno podobným stylem, jako to dělávaly kapely typu SUFFOCATION, SKINLESS, DISGORGE, PYREXIA. Deska má chtěně temnou atmosféru, je opravdu velmi dobře napsaná a perfektně se poslouchá. Rusové nevymýšlejí sice nic nového, ale za některé pasáže by se nemusely stydět ani technicky laděné skupiny. Navíc se skvělým syrovým zvukem. Náhodě nebylo ponecháno vůbec nic. Jen musíte mít rádi starý poctivý brutální death metal klasického střihu. Vezměte jed na to, že nakonec všichni skončíme na stejných pitevnách, jen naše generace bude mít na tváři ledový úsměv. Ještě jsme zažili realitu, živé koncerty, kam si lidé jezdili užít pořádný nářez. Svět se mění, ale dobrá hudba zůstává. Jsem pokaždé vždycky hrozně rád, když potkám maniaky jako OSSUARY ANEX. Mám potom alespoň po dobu poslechu pocit, že ještě někdo dělá svoji práci poctivě, že umí řemeslo a dokáže do muziky propašovat i chlad, temnotu a opravdovou smrt. "Obscurantism Apogee" smrdí jako kus shnilého masa. Brutálně death metalový masakr, po kterém zůstane jen spáleniště. Masakr!


sumarizace:

Pokud máte rádi brutální death metal v jeho klasické podobě, mohla by vám třetí dlouhohrající deska ruských OSSUARY ANEX určitě vyhovovat. Je totiž plná morbidně chytlavých melodií, neskutečného tlaku a nepostrádá tolik chtěnou syrovost. Líbí se mi, že Rusové přesně vystihli atmosféru opuštěné ulice, kde se stala vražda. Inspirace SUFFOCATION, SKINLESS, DISGORGE, PYREXIA je sice cítit na každém kroku, ale album se velmi dobře poslouchá a vstřebává. Proti provedení, zvuku, ani obalu nemám žádných námitek ani připomínek. Všechno odsýpá, jak má, valí se to, jako lavina. Album bych s klidem doporučil všem amatérským patologům i fanouškům brutality v death metalu. Všechny skladby opravdu hodně řežou, jsou ostré a nekompromisní. Co si víc přát? Nic mě vlastně nenapadá. Novinku „Obscurantism Apogee“ si opravdu užívám. Líbí se mi jistá samozřejmost, s jakou nám OSSUARY ANEX předkládají tyhle kousky krvavého masa. Brutální death metal, který útočí přímo na solar plexus! Velmi dobrá deska! Doporučuji!


Asphyx says:

If you like brutal death metal in its own classic way you could like this third long play album by Russian OSSUARY ANEX. It is full of morbid catchy melodies, unbelievable pressure and it doesn´t lack of rawness. I like that these Russians catch the atmosphere of abandoned street where the murder happened. You can feel the inspiration of SUFFOCATION, SKINLESS, DISGORGE, PYREXIA on every corner but this album is very easy to listen and absorbed. I have no objections about the whole work, sound or the cover. Everything flows how it should and it is like an avalanche. I would recommend this album to amateur pathologists or fans of brutality in death metal. All of those songs cut you, they are sharp and uncompromising. What else we want? There is nothing more to be said. This new album „Obscurantism Apogee“ is very enjoyable for me. I like the commonplace which is noticeable in OSSUARY ANEX´s work and how they show us the pieces of bloody meat. Brutal death metal which attack right on the solar plexus! Very good album! I have to recommend it!


about OSSUARY ANEX on DEADLY STORM ZINE:

Tracklist:
01. Contempt Of God
02. Firestorm
03. Obscurantism Apogee
04. Revelation (Apocalypsis Ioannis)
05. Path To Golgotha
06. We Are The Antichrist
07. According To Their Deeds
08. The Beyond-Man
09. The Great And Celestial Massacre

band:
Aza - Bass,
Kirill - Vocal,
Max - Guitar,
Sergey - Drums
Chiba - Guitar

https://xtreemmusic.bandcamp.com/album/obscurantism-apogee

https://www.facebook.com/OssuaryAnex/
https://www.instagram.com/ossuaryanex_official/
https://open.spotify.com/artist/6U611MBf5kxiMUd1WJVoKy
https://vk.com/club7513322
https://www.youtube.com/channel/UCFF1YlKMWc6zYTadCe1cDuQ
http://shop.xtreemmusic.com/english.main.index.php

News! - DYSANGELIUM - Lepromancer (video)!


News! - DYSANGELIUM - Lepromancer (video)!

Nové video z dílny pardubických death metalistů DYSANGELIUM.

"Naše první natáčení ve studiu Davos bylo spíše dílem náhody, byť někteří členové tam již z dávných dob měli nějaké zkušenosti. S výsledkem jsme byli velmi spokojení, ale druhé album jsme natáčeli jinde, protože se nám naskytla zajímavá možnost ozkoušet si fungování pod labelem a věci s tím spojené. Naše očekávání bohužel malovala výslednou realitu až v příliš růžových barvách a nemít vše plně ve vlastních rukách nám taky moc nesedlo, takže když šlo o natáčení Mohamordu, byl návrat do Davosu věcí, nad kterou jsme se shodli tak rychle, že je i zatěžko vybavit si, jestli okolo toho byla vůbec nějaká diskuse. Otyn nám jako člověk skvěle sednul a nesmírně si pochvalujeme jeho přátelský a zároveň profesionální přístup. Svoje pak samozřejmě i sehrálo, že má Otyn bohaté zkušenosti s hraním i nahráváním, takže nám často byl schopen poskytnout i zajímavou zpětnou vazbu."


Recenze/review - DYSANGELIUM - Mohamord (2019):

https://www.facebook.com/dysangelium.cz/
https://bandzone.cz/dysangelium

------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram

facebook:

tumlbr: