Recenze/review - DRAWN AND QUARTERED - Congregation Pestilence (2021)

Recenze/review - DRAWN AND QUARTERED - Congregation Pestilence (2021)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 25. července 2021

Recenze/review - INHUMATE - Brutal Slaughter (2021)


INHUMATE - Brutal Slaughter
CD 2021, Grind Your Soul Productions

for english please scroll down

Každý si představuje, že když nabourá s autem, tak se vše zpomalí jako v hloupých filmech. Ihned přijede záchranka a všichni se stanou hrdiny. Bohužel, realita bývá jiná. Řekněte mi, jak mám věřit v lidi, když se u každé bouračky sejde spousta tupců, kteří touží po co nejlepším záběru. Smrt v přímém přenosu. Krev, nářek, nikdo vám nepomůže. Čest výjimkám a ostatní ať táhnou do pekla. Náraz byl tentokrát neskutečně silný. Stejně jako nová deska francouzské death grindové legendy INHUMATE.

Mám jejich špinavý, neurvalý styl dlouhodobě velmi rád. Když dostanu chuť na pořádný masakr, volím jejich desky často. Poslední album "Expulsed" (2013) navíc beru jako takový svůj etalon dobrého death grindu poslední doby. I u novinky doslova cítím, jak mi praskají při poslechu kosti.


Na "Brutal Slaughter" se mi asi nejvíc líbí, jakou z desky cítím energii. Riffy jsou ostré, připadám si, jako bych spadl do obrovského mlýnu na maso. INHUMATE se soustředí na temnotu a tlak, je skvělé, že nepodlehli současnému trendu rádoby vtipných grinderů. Navíc opravdu umí hrát. Songy jsou rychlé, je radost poslouchat, jak vám kapela odděluje maso od tváře. Dělá to se zručností starých mistrů. Tohle je přesně deska pro fanoušky nekompromisních, šílených záležitostí. Žádné zbytečnosti, vše je ohlodané až do morku kostí. Album je jako srážka s náklaďákem naloženým lidskými těly. Francouzi vám vymáchají obličej v kaluži z krve a vy za to budete ještě rádi. Po formální stránce je také vše v nejlepším pořádku (zvuk pálí, žhne a obal se zajímavým motivem zaujme). Máme tu před sebou zkrátka skvělou nahrávku od kapely, která přesně a jasně víc, co chce - rozsekat vás na malé kousky, spálit a popelem nakrmit divoké psy. U "Brutal Slaughter" mám chuť pařit, skákat, ihned vyrazit na koncert. Ale také plivnout do obličeje všem, kteří si fotí a sdílí utrpení jiných. INHUMATE jsou poctiví bastardi ze starých dobrých časů! Jsem rád, že podobné smečky stále hrají. Můžu si tak užít ryzí, opravdovou hudbu zahranou od srdce! Death grindový atak, který vás vyvrhne zaživa! Masakr! 

Asphyx says:

Everyone imagines that when they crash by a car, everything slows down like in silly movies. An ambulance arrives immediately and they all become heroes. Unfortunately, the reality is different. Tell me how to believe in people when a lot of idiots come together at every crash, who want the best possible shot. Live broadcast. Blood, lament, no one will help you. Honour the exceptions and let the others go to hell. The impact was incredibly strong this time. Like the new album of the French death grind legend INHUMATE.

I have loved their dirty, unruly style for a long time. When I get a taste for a real massacre, I often choose their records. In addition, I take the album "Expulsed" (2013) such my standard of a good death grind of recent times. Even with the novelty, I literally feel that my bones cracking.


On "Brutal Slaughter" I probably like the most I feel the energy from the record. The riffs are sharp, I feel like I fell into a huge meat grinder. INHUMATE focuses on darkness and pressure, it's great that they didn't succumb to the current trend of pseudo funny grinders. On top they really know how to play. The songs are fast, it's a pleasure to listen to how the band separates the meat from your face. They do does it with the skills of old masters. This is exactly a record for fans of uncompromising, crazy things. No need, everything is gnawed to the bone. The album is like a collision with a truck loaded with human bodies. The French will rinse your face in a pool of blood and you will be happy for that. Formally, everything is also in the best order (the sound burns, glows and the cover have an interesting motif ). We simply have a great recording in front of us from the band, which precisely and clearly know what they want - to chop you up into small pieces, burn you and feed the wild dogs with ashes. At "Brutal Slaughter" I feel like steaming, jumping, going to a concert immediately. But also spit in the face of everyone who takes pictures and shares the suffering of others. INHUMATE are honest bastards from the good old days! I'm glad that similar bands are still playing. So I can enjoy pure, real music played from the heart! Death grind attack that will throw you out alive! Massacre!


about INHUMATE on DEADLY STORM ZINE:


Tracklist:
01. Phoenix
02. The Step
03. Hate
04. Saturn
05. I Want To Kill Some... (Part VI)
06. Gravité
07. Stardust
08. Omen
09. Moissonneurs D'âmes
10. Sick
11. Internal
12. Life
13. Eternal
14. Vice
15. Nail
16. Sublime


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý devátý - Don Carlos.


Příběh tří stý devátý - Don Carlos.

Hodně jsem teď poslouchal dánské ARTILLERY. Death metal trošku ustoupil do pozadí, neměl jsem žádného dodavatele nové muziky. Jsem hodně vděčný klukům z Music Records, protože tam měli vždy rozdělené sekce podle stylů a kapel. Moje cesty tam vedly pokaždé, když jsem bral peníze z brigády. Pokud jsem je tedy nepropil. Ve škole jsem nestíhal, připadalo mi, že se na mě valí ze všech stran vzorce, poučky, příklady a definice. Strojařina je hrozně suchá, nezajímavá. Chodil jsem na přednášky a byl sám. Uzavřený ve své metalové bublině. Když už totiž někdo tenhle styl poslouchat, tak spíš modernější smečky a nebo takový ty hrozný zábavovky, který měly v Plzni vždycky hodně širokou základnu. Sem tam se na mě nějaká slečna, která chtěla zkusit asi někoho jiného, než byl střední proud usmála, ale to bylo tak nějak vše.

Chodili jsme podle předmětů i do různých kruhů. Seděl jsem vzadu a absolutně nechápal, co se u tabule děje. Pozoroval jsem své spolužačky, ale na strojárně to nikdy žádná hitparáda nebyla. Znovu proklínám svýho otce, který mě kdysi donutil jít na technickou střední školu. Tak nějak cítím, že tohle není nic pro mě. A tak sním. O metalových holkách, o akcích, o koncertech. Minule na blackovkách to sice bylo šílený, ale pořád jsem věřil, že v Plzni musí být i normální lidi. Jedním z nich byl Don Carlos, Karel, chcete-li. Už jsme se párkrát bavili na cigáru. Vypadá dobře. Jako člen Sepultury. Nosí i jejich triko. To nemůže být špatný člověk, říkám si, ale je mi trapný ho pozvat na pivo. Připadá mi to děsně teploušký. Situace se ale naskytne. Jednou jdou všichni, po jednom cvičení na zkoušky materiálu. Čepují tu Platan, kterej je hrozně hnusnej, ale všichni si pochvalují. Dají dvě a rozloučí se. My s Donem Carlosem pozvedneme znovu číši.

Hrál v kapele na bicí. Dobrý téma. Málem založíme kapelu. Hrozně machruju, jak a kde jsem všude působil. Jasně basa není problém, zpěv taky. Rozumíme si. Výběr kapel je jasnej, navíc je Carlos fakt fešák. Takovej ten typ, tichej, ale silnej. Holky na něj fakt letěly. Oproti mě měl tu obrovskou výhodu, že byl fakt hezkej. Ani nemusel žádnou ukecávat. Trošku mi připomínal mýho kdysi nejlepšího kámoše Kytku. To je taky věc. Chodil jsem plzeňskými ulicemi a měl často pocit, že jsem spoustu lidí viděl už v Boleslavi. Podobný typy. Jakoby byla Plzeň zrcadlem. Jen tu nepijí rum, ale ferneta. Když máme osmýho, blábolím. Karel je zvyklej a že si mě ihned vyzkouší u mikrofonu. Jde do budky a obvolá kamarády. Jedem někam za město, kde je stará budova. Vypadá vybydleně, ale otevře nám chlápek v tílku, s typickým lahváčem v ruce a umaštěnými kraťasy. V Americe by mohl dělat klasického sériového vraha.

Dá nám klíče. Don Carlos se rozcvičuje. Nehraje nějak technicky, ale je přesný a je slyšet, že má natrénováno. Přijdou další dva kluci. Basa a kytara. Jména po mě nechtějte. Oba mají plešatý hlavy, ještě před lety by je nikdo do kapely nevzal, v Boleslavi určitě ne. Jsem ožralej, na chodbě je basa piva. To se mi hodně líbí. Stěny jsou obloženy platy od vajíček (u nás jsme měli izolaci ukradenou ve škodovce). A prej mají přijít i nějaký holky. Dají mi do ruky mikrofon, profouknu ho a začnu do toho řvát nějaký nesmysly. Hrajem asi dvě minuty a přeruší mě. "Ty vole, co to děláš?": zeptá se mě basák. No, snažím se zpívat. Jako pěkný, ale tys nepoznal, že to je stará Odyssea? Čumím jak puk. Jsem úplně mimo. Je mi vysvětleno, že je to slavná plzeňská kapela. Měl bych se stydět, ale jinak prý docela dobrý. Osobně si to moc nemyslím, ale dejme tomu. Konečně se objeví dvě slečny a obě jdou ke Karlosovi. Obejmou ho a celou dobu koukají jen na něj.

Chci bejt bubeník. Závidím mu, protože po zkoušce mě nechá napospas periferii. Nevejdu se do auta. Tak jdu pěšky, aspoň vystřízlivím. Kolem jsou továrny, opuštěný továrny, špína a rezavý potrubí. Vyloženě metalové prostředí. Poslouchám ARTILLERY a říkám si, co jsem komu udělal, že na mě všichni tak serou? Je problém ve mě? Nehodím se sem? Jsou to pro mě úplně nový pocity. Bojuju najednou jako nějakej osamocenej viking. Dojdu na konečnou tramvaje. Konečně nebloudím. Jedu tři zastávky a zapadnu do první hospody. Zrovna koukají na fotbal. U jednoho stolu sedí Karel i slečny. Jdu k nim a říkám mu, že mě nasrali, tohle se nedělá, vůbec to tady neznám. Pošlou mě do prdele. Don Carlos byl dobrej kluk, ale jakmile se kolem něj motaly nějaký ženský, tak se z něj stal šílenej magor. Ale stejně, nešlo ho nemít rád. Řekne mi, ať nemelu kraviny a sednu si ke stolu. Udělám to rád, jen mě štve, že se slečny tulí jen k němu, na mě sere bílej tesák.

Hned po zavíračce mi zase zmizí. Cejtím se jak kořen, křen, kterejm jsem se vždycky smál, když jsem balil holky já. Hergot, to chci fakt tolik? Jsem obyčejnej kluk, ani ne moc chytrej, ale zase ne tupá lopata, hezkej tak akorát, když chci a nemám morousovitou náladu, tak dokážu bejt i vtipnej. Tak proč mě v Plzni žádná nechce? S Ester to je v Boleslavi všelijaký. Sice spolu pořád spíme, ale už se spolu moc nebavíme. Jsem čestný muž a šlechtic, říkám si asi nahlas, protože se ode zdi odlepí nějaká slečna. Očividně taková ta lepší kurva. Je tam nějakej podnik a jestli nemám čas a nechci se pobavit. Jsem fakt opuštěnej, ale mě tohle nikdy nerajcovalo, to si radši koupím nějaký CD, než platit drahý drinky sice hezký, ale ne moc chytrý holce. Omluvím se, i když je její zadek nádhernej. Mumlám si pro sebe, připomínám takový ty podivný existence, vsáklý do sebe.

Další noc v ulicích, další probděné hodiny. Deficit spánku doháním zase na pokoji v Plasích. Carlos se v mém životě jen mihl, škola ho bavila ještě méně než mě a po pár měsících šel radši na vojnu. K hradní stráži. On byl fakt předpisovej fešák. Ne, nebyl to kámoš na život a na smrt, jestli mi rozumíte, ale aspoň mi pomohl překonat můj pozvolný přerod v Plzeňáka. Začátky v novém městě pro mě byly těžký, šílený, byl jsem fakt ztracenej v úplně cizím prostředí. Jako vždycky jsem se pro něco nadchl, viděl naději a dostal častokrát po čuni. Už mě nebavilo dojíždění. 

Každodenní utopenci v hospodách, abych ušetřil za jídlo. V menze jsem měl sice možnost se najíst, ale když jsem tam 2x byl, tak jsem měl pocit, že na mě každý pořád kouká. To jsou fakt lidi pořád ve střehu, když vidí metalistu? Měl jsem jen dlouhé vlasy, marteny a křiváka. Možná to triko Cannibal Corpse? Včera jsem se bavil s jedním starším klukem. Mám prej vydržet, až skončí první semestr, spousta lidí odejde. Pak mám vzít flašku a zajít za vedoucím kolejí. Prý je to pěkný kokot, ale kdo dneska není. Svítá mi naděje. A mám muziku. Ono to nebude tak hrozný. Ještě by to chtělo nějakou ženskou. Asi jsem moc vybíravej. Uvidíme.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 24. července 2021

Recenze/review - FRACTAL UNIVERSE - The Impassable Horizon (2021)


FRACTAL UNIVERSE - The Impassable Horizon
CD 2021, Metal Blade Records

for english please scroll down

Kdysi dávno se mi zdál sen, že jsem šel do koncertní síně a tam místo kvarteta se smyčci seděla parta metalistů, která když začala hrát, tak bylo publikum vyděšené. Uběhlo několik let a já si s klidem podobnou situaci dovedu představit. FRACTAL UNIVERSE jsou z Francie a tvoří promyšlený, inteligentní death metal. Tedy, on je to vlastně death metal jen v určitých momentech, jinak se jedná o změť výletů do různých směrů. Zpočátku pro neznalého trošku chaos, ale když se zaposloucháte pořádně, tak zjistíte, že se kapele povedlo umíchat vcelku chutný koktejl.

Více než kde jinde zde ale platí, že musí mít posluchač alespoň nějakou fantazii. Novinka mi nepřijde nikterak temná, dokonce bych řekl, že všechno jsem už někde slyšel. Ale to je vlastně problém všech současných kapel. Záleží, jaký styl se líbí zrovna vám. Pohybujeme se zde totiž v progresivních vodách a tam se na nějaké meze či mantinely příliš nehraje.  


Skoro hodinu trvající preludium. Jemné, čisté vokály, zpěvavé refrény. Opravdu si chvílemi připadám jako na koncertě jazzové kapely nebo vážné muziky. FRACTAL UNIVERSE patří mezi hledače, kteří death metal berou jen jako jeden z prostředků k vyjádření. A vy máte jako vždy dvě možnosti. Můžete si založit ruce a spokojeně pokyvovat hlavou nad tím, jak je kapela "krásně rozevlátá", "progresivně strastiplná", "vznešeně smutně-snubná". A nebo jít pryč. Poslední roky se spousta skupin vrací až někam do sedmdesátých let minulého století. Ano, máme tu i rock, heavík, art. Schválně jsem zkusil pustit desku "The Impassable Horizon" jednomu staršímu pánovi, co hudbu stále rád poslouchá (a rozumí ji) a on mi jen odříkával jména, kterým jsou FRACTAL UNIVERSE podobní. A že mu vadí, jak je všechno zbytečně rozvláčné, jak forma převážila nad obsahem. V něčem s ním souhlasím, v mnohém ne. Nejsem asi tak nadšený (ani zklamaný) jako většinový současný moderní posluchač, ale prozraďte mi prosím, proč zase ten saxofon? Uff, co je tohle za módu? Podobné desky se u mě nikdy příliš neohřejí. Ale musím uznat, že v některých momentech jsou Francouzi opravdu zajímaví. Ale vaty je také dost, někdy až moc. Inu, co nadělám, takhle se dnes chce, aby se hrálo. Tohle je deska, která nebude štvát ani vašeho souseda. Navíc mu můžete tvrdit, že je to death metal. No dobře, tak si nechte chutnat. Já prostě nemůžu překousnout takový to uáááá, áááá, ááá, áá. Plus tedy ten saxofon. Jinak v cajku. Progresivní death metal z jiných sfér! Kterému tedy skoro vůbec nerozumím. 


sumarizace:

FRACTAL UNIVERSE hrají progresivní formu death metalu a hrají ji dobře. Na novince kombinují melodické pasáže s těmi ostřejšími. Z alba je cítit pohoda, naléhavost. V určitých chvílích sice trošku ztrácí na intenzitě, ale jako celek vás určitě nezklame. Na své si přijdou hlavně fanoušci, kteří chtějí objevovat v hudbě stále nové motivy. "The Impassable Horizon" je dobrým albem, pestrým, zajímavým. Jen mi připadá, že občas se skladby rozpadají, nedrží pohromadě. Každopádně, pokud máte chuť na něco neotřelého, určitě tuhle desku zkuste. Zklamáni rozhodně nebudete. Progresivní death metal z jiných sfér!


Asphyx says:

FRACTAL UNIVERSE play the progressive form of death metal and they do it well. They combine melodic passages with the sharper on the news. I'm feeling well-being and urgency. The album looses a little bit intensity in some moments, but as a whole it won't disappoint you. The fans who want to discover still new themes in the music will have a field day. "The Impassable Horizon" is a good album, colourful, interesting. It seems to me that the songs sometimes disintegrate, they don't hold together. Anyway, if you fancy something fresh, try this album. You won't be definitely disappointed. Progressive death metal from other spheres!



Tracklist:
01. Autopoiesis (04:01)
02. A Clockwork Expectation (05:11)
03. Interfering Spherical Scenes (03:57)
04. Symmetrical Masquerade (04:20)
05. Falls of the Earth (05:04)
06. Withering Snowdrops (03:30)
07. Black Sails of Melancholia (04:46)
08. A Cosmological Arch (05:20)
09. Epitaph (04:48)
10. Godless Machinists (08:10)
11. Flashes of Potentialities (acoustic) (03:46)
12. A Clockwork Expectation (radio edit) (04:36)

pátek 23. července 2021

Recenze/review - BLOODBEAT - Process of Extinction (2021)


BLOODBEAT - Process of Extinction
CD 2021, Inverse Records

for english please scroll down

Někdy se vydám na starý hřbitov za městem jenom tak, protože je tam klid. Usednu na lavičku a přemýšlím, jaké to je na druhé straně. Každý poctivý fanoušek moc dobře ví, že klid je jen zdánlivý, pod povrchem se dějí často šílené věci. Mrtví mezi sebou rozmlouvají, stěžují si na všechna příkoří, která na nic byla spáchána. Temnota uklidňuje, ale zároveň bublá a vře. Když někdo neposlouchá starý thrash a death metal, tak mu to těžko vysvětlíte. Pro všechny věrné, kteří zároveň chápou, o co se jedná, je určena i nová deska německých BLOODBEAT.

Vhodně zvolené jméno kapely (jestli se nepletu, tak se jedná o hororový snímek z osmdesátých let) přesně vystihuje to, co se na albu odehrává. Prašivý, surový smrtící kov, spousta špíny a hnisu. Pro někoho další retro v řadě, pro nás pravověrné dobrý zážitek.


Pokud se vám líbí staré desky SLAYER nebo NAPALM DEATH, pokud obdivujete dávné metalové pořádky, tak neváhejte. Mohli byste jinak přijít o slušnou muziku. Některým skladbám sice chybí potřebný tlak a celá nahrávka je poněkud nevýrazná, ale pokud máte někdy plné zuby dokonalých produkcí, tak si desku určitě rádi alespoň několikrát poslechněte. BLOODBEAT mají dobrého zpěváka, jen by to chtělo víc kopnout do vrtule. Songy sice duní jako rozjetý vlak, ale ocenil bych víc hnusu, ošklivosti a energie. Vztek, ano zdravá naštvanost, to je to, co mi chybí nejvíce. Na "Process of Extinction" se mi hodně líbí obal, užívám si některé zajímavější momenty, ale jinak mi připadá deska nevýrazná a rozvláčná. Znovu mě napadá slovo solidní, které asi nejvíc vystihuje to, co se zde odehrává. Sedím na hřbitově, bedlivě poslouchám. Nemrtví ale tentokrát zběsile netančí, spíše jen spokojeně pokyvují hlavou. Podupávají si nohou do rytmu. Není to vyloženě špatné, ale také nic, z čeho bych byl u vytržení. Jak říkám, solidní death thrash metalový zážitek. 


sumarizace:

Albu možná chybí kousek nějakého neotřelého koření, nějaký lépe zapamatovatelný nápad. Kapela, pokud se chce dál vyvíjet a zlepšovat, by měla příště přeci jen trošku víc zapracovat na originalitě, možná i zajímavější produkci. Jinak ale nemám s deskou absolutně žádný problém. A to je možná trošku špatně. Skupina, jako by se trošku bála se odvázat, pustit se do něčeho nového, zajímavějšího. Uvidíme příště, třeba nás překvapí. Cesta, kterou si BLOODBEAT vytyčili a po níž jdou, není vůbec lehká, podobně znějících smeček je dnes deset na jednom uříznutém prstu. Jinak se ale jedná o velmi dobré, slušně poslouchatelné album, které vám nakope zadnice. Solidní, tradiční pojetí death metalu, dobré nápady a uvěřitelné nasazené ale dělají z téhle desky hodně chutnou krmi. S nahrávkou tak nemám žádný zásadní problém. Všechno hezky odsýpá, má to drive i sílu. Jen tak dál! Velmi solidní album!

pro fanoušky: NAPALM DEATH, SLAYER


Asphyx says:

This album is lack of some piece of interesting spice, something more memorable idea. This band should work more on originality of themselves and maybe on their production if they want to be better and developed. But I have no other problems with this album. And maybe that´s the problem. The band seems to be afraid to go crazy and try something new, more interesting. We´ll see next time and maybe the band will surprise us. The road where these guys BLOODBEAT go is not easy at all because there is more than 10 bands on every chopped finger which sounds similar. But this is a very good and easy to listen album which would kick your ass. Solid, traditional type of death metal, good ideas and believable ideas makes this album very good as a tasteful meal. I don´t have any big problem with this album. Everything flows and it has a drive and power. Good job! Very solid album!

for fans: NAPALM DEATH, SLAYER

Tracklist:
01. Creative Murder
02. Beyond The Skeletons
03. Pulse
04. No Control
05. Permanent Shadows
06. Intention To Kill
07. Rigor Mortis
08. Slow Decompose

KNIŽNÍ TIPY - Všechny řitě světa i ta má - Charles Bukowski (1973)


Všechny řitě světa i ta má - Charles Bukowski
1973, Argo

S Bukowskim jsem se setkal poprvé na střední škole. Musím říct, že v době, kdy se kolem zrovna probouzela demokracie (se vším dobrým i špatným, co k ní patří), pro mě byl něco jako zjevením. Sprosté povídky, básně, všechno ohlodané na kost, syrové jako ulice na sídlišti, kde jsem vyrůstal. Pro mě je hrozně důležité, abych si s autorem "vybudoval vztah". Pravidelní čtenáři mi určitě rozumí. Když potom v roce 1994 po dlouhé nemoci Charles zemřel, vrátil jsem se k němu. Už jsem nebyl jenom puberťák, kterého vzrušovaly sprostá slova. Tehdy, někdy kolem svého dvacátého roku, jsem konečně Hanka pochopil.

Neznám autora, se kterým bych se tak často ztotožnil. Na první přečtení dokáže být nechutný, hnusný, ošklivý. Taky se často opakuje. Jenže on pro spoustu lidí takový život prostě je. Navíc, kolem zrovna navenek zuřila naivní válka pravdy a lásky. Já zažíval něco jiného. Brigády, kde jsem se cítil jako Hank na poště. Hospody, bary, nikdo tenkrát u nás nechápal, že svoboda není jen dělat si co chci, ale taky hrozně velká zodpovědnost. Ono totiž, když jdete do hloubky, tak pod povrchem je ukryta v jeho povídkách moudrost. Jen je někdy říkána tak, jakoby se Bukowski trošku styděl a  zastíral to kundami a čuráky. To ale lidé, kteří zažili to co on, zkrátka dělají. Hank měl navíc obrovský literární talent a psal zkrátka jinak než ostatní.

Na jednoho svýho kamaráda jsem kdysi křičel: "Nikdo, vole, nikdo neumí v jednoduchých větách vyjádřit tolik emocí, rozumíš?! Jen Bukowski!" Stojím si za tím dodnes.

Viděl jsem nedávno skvělý životopisný dokument (Bukowski: Born into This (2003)) a všechno se mi zase vrátilo zpátky. Moje divoké, ale krásné mládí. Všechny řitě světa i ta má byla tenkrát moje první kniha od Bukowského. Je to přitom s podivem, protože já povídky moc nemusím. Jenže tady jsem si tenkrát i dnes (dnes možná ještě víc) častokrát řekl "jo, to je přesně ono". Bukowski na lidi sice možná nahlížel z té horší stránky, ale znal je moc dobře. Možná lépe, než oni sebe samé.

Vždycky jsem neměl rád nažehlený panáky, přetvářku, falešný úsměvy i kozy, dokonalou prázdnotu, modelky, co mají nasráno v hlavě. Proto taky poslouchám extrémní metal, podporuji jej a čtu podobné knihy. Bukowski je neskutečnej kult. Pro mě a mý kamarády určitě. Často mi mluvil a dodnes vlastně mluví z duše. 

Hele, třeba věta:

„Problém s tímto světem je ten, že inteligentní lidé jsou plni pochybností, zatímco ti hloupí jsou plní sebejistoty.“

by se měla znovu více než kdy jindy tesat do kamene a častěji všem připomínat. Kurva Hanku, k tobě se budu vždycky rád vracet. Tak na zdraví všem lidem, co ještě přemýšlejí a jsou opravdoví! Chce to odvahu, poslat zmrdy do prdele, nemám pravdu? Koneckonců Hank to taky tvrdí: „Svět patří těm, co se neposerou."

----------------------------------------------------------------------------------------------

Nové vydání zřejmě nejúspěšnější knihy Bukowského znalému čtenáři připomene autorův styl; čtenář, který se setkává s dílem Bukowského poprvé, pohlédne prostřednictvím sedmadvaceti povídek na Spojené státy americké jiným pohledem, než jaký nabízí líbivé hollywoodské filmy, a ve vyprávění plném sexu, alkoholu a vulgarismů objeví citlivého a přemýšlivého autora.


----------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 22. července 2021

Recenze/review - HELGAST - Tentacled Divinity (2021)


HELGAST - Tentacled Divinity
CD 2021, Narcoleptica Productions

for english please scroll down

Někdy bývá zajímavé, co ve mě hudba probouzí za obrazy a představy. Knihy H.P. Lovercrafta jsou složité, komplikované a mnozí je odloží po několika stránkách. V death metalu a přidružených stylech bývá tohle téma poměrně časté. Chápu to, ne každý uctívá hroby a mrtvá těla, ale musí se to umět. Řecký maniak Typhonas má projekt, kapelu HELGAST. Hraje surový, temný death metal a při poslechu jeho desek se opravdu cítím jako v království temnoty. 

A to i přesto, že jsou některé skladby příliš dlouhé, zvuk bicí bych si dovedl představit lepší. Jako celek se mi ale jeho novinka "Tentacled Divinity" líbí. Jen si nejsem jistý, jestli už jsme od Typhonase vše neslyšeli. Patří totiž k muzikantům, kteří trpí nadprodukcí a není v mých silách všechno naposlouchat.


Každopádně, máme tady do činění s klasickým death metalem, kterým se jako jedovatý had proplétají studené melodie. Songy v sobě mají potřebný tlak i energii, hrnou se kupředu a neznají slitování. Nejde si nevzpomenout na obrněnou techniku, hluboké močály a hromady mrtvých těl. Typhonas vám nenechá příliš často vydechnout, nezná slitování, ale když už se nadechnete, tak vás ihned stáhne pod vodu. Deska má atmosféru, jen jsem musel poslouchat častěji, několikrát se k "Tentacled Divinity" vracet. Stejně jako na knihy H.P. Lovercrafta musím mít náladu, tak s albem je to hodně podobné. V některých momentech je nepříjemné, neuchopitelné. Jedná se pořád o underground, o vizi jednoho skladatele, muzikanta. Možná by to chtělo lepší produkci, ale třeba taky ne. V závěru a při posouzení všech pro a proti nakonec zjišťuji, že se mi nahrávka vlastně nějakým záhadným způsobem líbí. Jen by potřebovala zkrátit, očistit od zbytečností. Nakonec, je to jen na posluchačích. U HELGAST platí více než jinde, že je lepší poslouchat a ne psát. Shnilý death metal, který vás utopí v močálech! 


sumarizace:

Představte si, že sedíte svázaní na židli a léčí vás vpichováním jehel do různých částí těla. Jednou přestanete vidět, potom cítit nohy. Pestrá paleta bolesti je stejně návyková jako prvotina "Tentacled Divinity". Na albu se mi líbí, jak si dokáže HELGAST hrát s melodiemi. Muzikant Typhonas je na tom dobře nejen jako řemeslník, ale i jako skladatel. Každý song má svoji náladu a navíc ji dokáže na mě přenést. Nahrávka drží pohromadě i jako celek. Do klasického death metalu jsou přidávány kousky temnoty. Všechno odsýpá tak nějak samozřejmě, skladby gradují, řežou a pálí. Poslech ze všeho nejvíc připomíná setkání s bájnou hydrou z děl H.P. Lovercrafta. Každý den vychází na světě velké množství desek. Ale jen některé stojí za pozornost. HELGAST patří mezi vyvolené, to vám podepíšu vlastní krví. Naše společná setkání byla velmi příjemná a v dlouhých temných chodbách domu šílenství vynikla tahle deska mocně, mohutně a syrově. Promyšlený, inteligentní death metal, který připomíná opus smrti!


Asphyx says:

Imagine sitting on a chair and healing you by inserting needles into different parts of your body. Once you stop seeing, then feel your feet. The varied palette of pain is as addictive as the first alum "Tentacled Divinity". On the album I like how the band can play with melodies. Musician Typhonas are doing well not only as musician but also as composer. Every song has its mood and it can transfer it to me. The record is held together as a whole. Into the classic  death metal are added pieces of darkness. Everything dump off of course, the songs graduate, cut and burn. Listening most of all resembles the encounter with the mythical Hyde from the works of H.P. Lovercraft. Every day a large number albums make in the world. But only some worth for attention. HELGAST is one of the chosen ones, I will sign it with my own blood. Our meetings were very pleasant, and in the long, dark corridors of the house of madness, this album excelled powerfully and crudely. Thoughtful, intelligent death metal that reminds us opus of death!

Tracklist:
01. Tentacled Divinity
02. Interplanetary Fiend Occultation
03. Impaled On Obsidian
04. Necrocephalopod
05. Buried Beneath The Millennia
06. The Faceless Horror
07. Yithian Holocaust
08. Cthaat Aquadingen


středa 21. července 2021

Recenze/review - ALL CONSUMED - Rise of the Godless (2021)


ALL CONSUMED - Rise of the Godless
CD 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Sledujeme v přímém přenosu, jak náš svět zaniká. Absolutní rozklad základních hodnot, za které bojovali naši předci. Falešný pocit svobody, hergot, co mi tenhle sci-fi příběh tak připomíná? Marně se pokouším vyznat v tom, co je pravda a co lež. Na počátku vesmíru byl chaos, ale co na konci? Nemluví se o tom náhodou v dávných poselstvích? Satan má úplně jinou podobu, než jsme si mysleli. Poslouchám novou desku britských ALL CONSUMED a užívám si ji. Kapela se ve svých textech také zabývá apokalypsou.

Mám rád valivý, surový death metal starého střihu. Podobné smečky u mě mají vždy dveře otevřené. Je víkend a omylem jsem se podíval na zprávy, když jsem čekal v obchodě, až přijdu na řadu. Ono už to vypuklo? Líbí se mi zvuk, obal, taková klasika, od které dají mnozí ruce pryč, ale já jsem ve svém živlu. Koneckonců, death metal je stejné prokletí, jako rouhání proti Bohu. 


ALL CONSUMED lze zařadit po bok amerických kapel, napadá mě třeba paralela s mými oblíbenými JUNGLE ROT nebo německými CASKET. Totální underground, žádné zbytečnosti, ale rána přímo na komoru. Přesně takhle to mám rád. Nečekejte nic komplikovaného, ale pořádnou jízdu podzemím. Kosti praskají tlakem, Smrt tančí se Satanem, který mi nevím proč, připomíná vrcholného manažera v naší firmě. "Rise of the Godless" je hlasitou odpovědí na otázky, které jste si pokládali poslední roky. Ano, apokalypsa už dávno začala, na to můžete vzít jed. Nebudu vám tu rozebírat jednotlivé skladby, ani vnucovat názory rádoby zkušeného hudebního kritika. O tom hudba Britů vůbec není. Je to nálož, třaskavá směs, jejímž účelem je všechno zničit. Koneckonců, nemáte náhodou pocit, že by si lidstvo zasloužilo pořádný restart? Někdy si nejsem jistý, jestli žijeme na správné straně zdi. Jsme v blázinci nebo ne? Kam se poděl zdravý rozum? Dám si radši pivo a pořádně nahlas ALL CONSUMED. Aby je slyšel i soused, který mě každý den na chodbě obtěžuje svinstvem jako je politika, falešné zprávy, neštěstím a smutkem jiných, které vždy s potěšením komentuje. Hej, můj milý čtenáři, nečekej zde nic převratného, to už snad ani v death metalu nejde a pokud ano, tak se to nedá poslouchat. Tady dostaneš pořádnou, poctivou hromadu shnilého masa. Surový, valivý death metal, po kterém zůstává jenom zničená země!


Asphyx says:

Forever closed in the underground, we are rotting alive. We call upon the death metal gods of the 80s and 90s, we are cut off from today´s corrupt world. We walk through the underground and look for bands which honour the same idols as we do. We bet on dirt, decaying bodes and the endless lines of undead. We are cursed! Forever! Amen!

What I like the most about ALL CONSUMED is their determination, the ability to compose a memorable song that will break you up like a corpse from the ancient times. Those British maniacs play music according to old practices but they do it very good and their songs have their own invention. They have a clear vision – to destroy you, gradually, like a disease. They feel like messengers from the 90s who came exhumed again to this world to spread the fame of the one and only real death metal. This album will probably not appeal to today´s spoiled consumers and admirers of technical equalizers but rather fans who remember the classic defamation of graves. I really like to go to sleep with ALL CONSUMED into my wooden coffin. I enjoyed the cold melodies, ashy sound and also the power of the world beyond. They became my faithful guides in the world of shadows. A mouldy death metal which cuts like a rusty knife!

for fans: JUNGLE ROT, CASKET



Tracklist:
01. Retribution (Intro)
02. Through Violence Worship
03. Fall Of The Gods
04. Limbless
05. Dishonour Killing
06. Shapeless Existence
07. Darkest End
08. Crucifixion
09. Bathe In The Blood
10. Suicide Of The Soul

band:
Guitar - Darren Mcgillivray
Drums - Dave Kenyon
Bass - Richard Galbraith
Vocals - Michael Skeech

úterý 20. července 2021

Recenze/review - CRAVEN IDOL - Forked Tongues (2021)


CRAVEN IDOL - Forked Tongues
CD 2021, Dark Descent Records

for english please scroll down

"Jsem ve svém vnitřním exilu": křičím na všechny kolem. Kdo mě zná, tak ví, že jsem mimo tenhle zkažený svět. Poslouchám a podporuji vždy jen muziku, která se mi líbí, která mi něco dává. S britskými black thrashery CRAVEN IDOL se díky skvělému labelu Dark Descent Records setkávám již podruhé. Jsem starý zmlsaný pes, jen tak něco mě už nezaujme. Ale tuhle smečku si poslechnu vždy rád.

Dokáže mi totiž předat velké množství černých emocí. Pozvat mě na okultní seanci, na které se vyvolávají duše dávno zemřelých. Kapela má navíc svůj vlastní rukopis. Sice je hodně ovlivněný starými black thrash metalovými skupinami, ale Britové přidávají i něco navíc. Kus své shnilé a prašivé duše.


Oceňuji skvělou morbidní atmosféru, poslech připomíná dlouhou procházku po opuštěném hřbitově, kde jsou na náhrobcích napsána jména jako VENOM, DESTROYER 666, AURA NOIR, DESASTER, BATHORY, ABSU, MERCYFUL FATE, SATAN, POISON, KREATOR. Líbí se mi chladný zvuk, krásně vyvedený obal, ale hlavně nálady, které jsou zahaleny do krvavé mlhy. Muzika je stará, ošklivá a černá, jako uschlé ostatky našich předků. Mám rád samotu, studený déšť a blikající lampu na naší ulici. Nemrtví by mohli vyprávět. Smutné, melancholické příběhy o svých zmařených životech. Ano, takhle na mě album "Forked Tongues" působí. Jako zlý sen, ze kterého se nemůžete probudit. Jako stará rána, která začala při poslechu znovu mokvat, pálit a žhnout. Pekelným ohněm, nenávistí a nekonečnou nicotou. CRAVEN IDOL se povedlo zhmotnit tmu, zničit světlo. Magický, okultní black thrash metal zahraný s jedem v srdci!



Asphyx says:

"I'm in my inner exile": I shout at everyone around me. Anyone who knows me knows I'm out of this corrupt world. I always listen and support only music that I like, that gives me something. Thanks to the great label Dark Descent Records, I am meeting the British black thrasher CRAVEN IDOL for the second time. I'm an old dog, I just won't be interested in anything. But I always like to listen to this band.

They can actually convey a lot of black emotions to me. Invite me to an occult session to summon the souls of the long dead. In addition, the band has its own signature. Although they are very much influenced by old black thrash metal bands, the British are adding something extra. A piece of their rotten and dusty soul.


I appreciate the great morbid atmosphere, listening reminds of a long walk around the abandoned cemetery, where names like VENOM, DESTROYER 666, AURA NOIR, DESASTER, BATHORY, ABSU, MERCYFUL FATE, SATAN, POISON, KREATOR are written on the tombstones. I like the cool sound, the beautiful cover, but especially the moods, which are shrouded in a bloody mist. The music is old, ugly and black, like the withered remains of our ancestors. I like solitude, cold rain and a flashing lamp on our street. The undead could tell. Sad, melancholic stories about their wasted lives. Yes, that's how the album "Forked Tongues" affects me. Like a nightmare you can't wake up from. Like an old wound that began to wet, burn and glow again while you listen this album. Hellfire, hatred and endless nothingness. CRAVEN IDOL managed to materialize darkness, destroy light. Magical, occult black thrash metal played with poison in the heart!


about CRAVEN IDOL on DEADLY STORM ZINE:

Track listing:
1) Venomous Rites
2) The Wrath of Typhon
3) Iron Age of Devastation
4) Even the Demons…
5) Forked Tongues
6) Deify the Stormgod
7) The Gods Have Left Us for Dead

CRAVEN IDOL is:
Sadistik Vrath – Vocals, Guitars
Suspiral – Bass, Vocals
Heretic Blades – Drums
Obscenitor – Guitars, Vocals

pondělí 19. července 2021

Interview - HELSLAVE - The greatest deal of the lyrics are designed to conjure a sense of impending doom, depicting apocalyptic scenarios and otherworldly figures.

Interview with death metal band from Italy - HELSLAVE, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - HELSLAVE - From The Sulphur Depths (2021):

Ave HELSLAVE! Greetings to Italy. I hope everything is fine with you. I was really looking forward to your new album "From The Sulfur Depths", I have always had a lot of fun with previous records and I was happy to come back to them. How did the new piece come about and why did it actually take so long?

Hello Jakub and Deadly Storm! We are all doing fine, and we hope the same applies to you. We have been working on the record since late 2018, and we occasionally played some of the new material during the shows. Since then, several unforeseen events occurred, with Lorenzo leaving the band, being later replaced by Marco and, of course the Covid pandemic being the two major reasons for delay.


I must say that the news literally cut me open. It is dense, massive, dark and at the same time cold as a corpse's hand. That's exactly how I like it! The mix is ​​signed by Dan Swanö. Did you record directly with him or did you just mix the record? How did you feel about going to the studio and how did you manage to get such killer material?

We performed all the tracking and pre-production, while Dan took care of mixing and mastering. He did an absolutely outstanding job and collaborating with him has been a pleasure and an honour for us. When we got to the studio, the tracks had been extensively arranged and very little was left to further change, we are very meticulous when it comes to songwriting and we throw away a lot of the ideas that we don’t find 100% convincing, I think this is the reasons the songs are so tight and consistent.


I always take the recordings as a whole and you underestimated not only the sound but also the cover. Juanjo Castellano has long been one of my favorite painters. How did you get together and how did the packaging come about? Did you have any requirements or did you choose from already prepared paintings? And how the cooperation went.

We got in contact with Juanjo via our manager Tito. We gave him some input and reference on the kind of artwork we desired, as we already had some ideas concerning the scenery and the colour palette, but we left him plenty of room for self-expression. The artwork has therefore been drawn specifically for this album, and we think that it really fits our sound and contributes to the atmosphere we are trying to convey with our work. Juanjo is a great professional and an extremely cool guy and we are glad to see that he his just as satisfied with the outcome as we are.


Texts are an integral part of the album. It states that you deal with occultism, apocalypse, death. So classic death metal themes. What are the lyrics to "From The Sulfur Depths" about, who is their author? Where did you get your inspiration for?

We wrote most of the lyrics together, many of them where initiated by Luca and Marco, but we always give them a final review as a whole band. The greatest deal of the lyrics are designed to conjure a sense of impending doom, depicting apocalyptic scenarios and otherworldly figures. Beside that, a couple of songs are built around horror and gruesome themes which are commonly found in death metal, with the particular instance of Funereal Lust being inspired by the true story of Carl Tanzler, a doctor who exhumed the corpse of one of his deceased patients and proceeded to perform necrophilia.

I really like to remember your concert in Volyně here in the Czech Republic in 2017. I already knew you from the records, but I really liked you live. Subsequent drinking, of course, too. I really like to remember that concert. Don't you want to do it again? How are you doing with the concerts at the moment? Do you perform a lot?

We really like to remember that night as well, even if some moments are quite blurry ;D! It has been a great concert and it was our first show after the Divination EP came out. We had the time of our life in Czech Republic, and we are madly in love with the country, its scene and its culture. We are sure that we will seize the opportunity to come back there as soon as possible!


Let's stay at the concerts. What about them at the moment in Italy? Do clubs work or is everything closed? A lot of bands replace them with live streams on social networks, but no one enjoyed this. I need a club, beer, girls!

Things in Italy are slowly but steadily getting back on track, mainly because of the massive vaccination campaign going on as we speak. Most venues are now organising smaller open-air gigs, with a limited crowd. We have not yet managed to play a live stream show, mainly because our singer comes from a different city and moving around regions is still quite complicated, but it is surely not the same as playing in front of a sweating, headbanging, drinking crowd.

And what about the underground scene in your country in general? Does it live in Italy? Are you from Rome, it's a big city, do you meet somewhere for death metal? If I visited the city, where should I go to the concert? And what about the fans? Do bands support?

There are tons of valid bands around Italy, playing the most diverse styles of death metal and beyond, we really hope they will manage to get the recognition they deserve. Most gigs in Rome are held by the Traffic Live Club, where we played several times, we strongly recommend you to check it out. The Italian scene is not as large or well known as those of other European countries, but the fans are definitely dedicated and willing to support the local bands.


We have been waiting for the new HELSLAVE record for six long years. I know, you've released an EP, but why did it take you so long? You have also undergone relatively large personnel changes. Was that the main reason?

We have never been too prolific or quick as a band when it comes to songwriting, we usually take some time to process the fatigue after releasing an album, so that we can restart with full force when it comes to composing new material. As you mentioned, we had to face some line-up changes through the years, starting from the singer and, more recently, the guitarist. These events undoubtedly slowed down the release of the second album, but have turned out to be quite positive in the end, since they allowed us to gain a stabler and more motivated line-up. Furthermore, the lockdown started just after we were done tracking drums, thus causing further delays. We can affirm that this album went through a very troublesome path, we really hope things will work out more easily for the next release!

Do you have any dreams with the band? In the underground you have a good name, but you want to move somewhere higher? I mean, are you attracted to a tour with a big name, to play at a big festival, to release another record at a well-known label? What dreams and vision do HELSLAVE have?

Things have started going right for us in the latest period, the awesome response for the new album and the progressive growth of our fan-base are providing us with a great motivation to work better and reach for higher objectives. Our ambition is, of course, to grow further, gaining our space in the European metal scene, trying to play wherever it is possible, including the biggest festivals. Especially after this period of forced inactivity, we are really willing to play live and reap the rewards of our work. Regarding the next record, we will think about it when the time is due, we are definitely satisfied with Pulverised Records, which we deem to be an excellent label and we hope to keep collaborating with them in the future.


What does death metal mean to you? Why did you choose this style? How did you get to it and what kind of musicians were your role models when you started? Do you perceive death metal "only" as music or is it also a lifestyle for you? You can look at this page philosophically.

I like to think that it was death metal to choose me, since my musical interest spontaneously orbited towards this direction, and towards extreme metal in general. My first approach with metal happened thanks to bands like Metallica and Pantera, and I started playing by learning their songs. Later, a research for more extreme and satisfying sounds began. I think that the sparkle for death metal started when I first heard At the Gates at the start of the 2000s, since then I started listening to a great deal of death and black metal, mostly coming from Scandinavia. Putting up a band playing in that style has only been a natural consequence. Setting aside musical enjoyment and the passion for its themes and aesthetic, extreme music has always been a relief valve for negativity and frustration, I consider it to be therapeutic for the mind and the spirit for all intents and purposes. I think that being passionate for this style is something that goes well beyond the mere musical aspect, it is an attitude that you carry in all phases of your life.

Thank you so much for the interview. I'm going to play the new "From The Sulphur Depths" again. It's great! Good luck and I hope that we will meet again somewhere at the concert and have a beer together!

Thank you for the kind words and the space that you granted us, Jakub. We are glad that you enjoyed the album and we can’t wait to meet you again!

Rozhovor - HELSLAVE - Největší část textů má navodit pocit blížící se zkázy, zobrazuje apokalyptické scenérie a nadpozemské postavy.

Rozhovor s death metalovou skupinou z Itálie - HELSLAVE, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - HELSLAVE - From The Sulphur Depths (2021):

Ave HELSLAVE! Zdravím do Itálie. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Na vaši novinku „From The Sulphur Depths“ jsem se neskutečně těšil, předchozí desky mě vždycky hrozně bavily a rád jsem se k nim vracel. Jak novinka vznikala a proč to vlastně trvalo tak dlouho?

Ahoj Jakube a Deadly Storm! Všem se nám daří dobře a doufáme, že i vám. Na desce pracujeme od konce roku 2018 a občas jsme na koncertech zahráli nějaký nový materiál. Od té doby došlo k několika nepředvídatelným událostem, kdy kapelu opustil Lorenzo, kterého později nahradil Marco, a samozřejmě pandemie Covid, což byly dva hlavní důvody zpoždění.



Musím říct, že u novinky mě doslova rozsekal zvuk. Je hutný, masivní, temný a zároveň studený jako ruka mrtvoly. Přesně takhle to mám rád! Pod mixem je podepsán Dan Swano. Vy jste u něj přímo nahrávali nebo desku jen mixoval? S jakými pocity jste šli do studia a jak se vám povedlo docílit tak zabijácký materiál?

Provedli jsme všechny stopy a předprodukci, zatímco Dan se postaral o mix a mastering. Odvedl naprosto vynikající práci a spolupráce s ním pro nás byla potěšením a ctí. Když jsme přišli do studia, skladby byly rozsáhle zaranžované a zbývalo jen velmi málo k dalším změnám, jsme velmi pečliví, pokud jde o psaní písní, spoustu nápadů, které se nám nezdají stoprocentně přesvědčivé, zahazujeme, myslím, že právě proto jsou písně tak sevřené a konzistentní.


Vždy beru nahrávky jako celek a vy jste nepodcenili jenom zvuk, ale i obal. Juanjo Castellano patří dlouhodobě k mým oblíbeným malířům. Jak jste se dali dohromady a jak obal vznikal? Měli jste nějaké požadavky nebo jste vybírali z již připravených obrazů? A jak probíhala spolupráce.

S Juanjem jsme se spojili prostřednictvím našeho manažera Tita. Poskytli jsme mu určité podněty a doporučení ohledně druhu výtvarného díla, které jsme si přáli, protože jsme již měli určité představy o scenérii a barevné paletě, ale nechali jsme mu dostatek prostoru pro vlastní vyjádření. Obrázek byl tedy nakreslen speciálně pro toto album a myslíme si, že se k našemu zvuku opravdu hodí a přispívá k atmosféře, kterou se snažíme naší tvorbou navodit. Juanjo je skvělý profesionál a nesmírně pohodový chlapík a jsme rádi, že je s výsledkem stejně spokojený jako my.


Nedílnou součástí desky jsou i texty. U vás je uváděno, že se v nich zaobíráte okultismem, apokalypsou, smrtí. Tedy klasická death metalová témata. O čem jsou texty na „From The Sulphur Depths“, kdo je jejich autorem? Kde jste pro ně brali inspiraci?

Většinu textů jsme napsali společně, mnoho z nich iniciovali Luca a Marco, ale vždycky je nakonec posuzujeme jako celá kapela. Největší část textů má navodit pocit blížící se zkázy, zobrazuje apokalyptické scenérie a nadpozemské postavy. Vedle toho je několik písní postaveno na hororových a hrůzostrašných tématech, která se v death metalu běžně vyskytují, přičemž konkrétní případ Funereal Lust je inspirován skutečným příběhem Carla Tanzlera, lékaře, který exhumoval mrtvolu jednoho ze svých zesnulých pacientů a pokračoval v nekrofilii.

Hrozně rád vzpomínám na váš koncert ve Volyni u nás v Čechách v roce 2017. Znal jsem vás už z desek, ale naživo jste se mi hrozně líbili. Následná pitka samozřejmě taky. Opravdu rád na ten koncert vzpomínám. Nechcete si to zopakovat? Jak jste na tom momentálně s koncerty? Hrajete hodně?

Na tu noc také moc rádi vzpomínáme, i když některé momenty jsou dost rozmazané; D! Byl to skvělý koncert a bylo to naše první vystoupení po vydání EP Divination. V Česku jsme si to užili a jsme do téhle země, její scény a kultury šíleně zamilovaní. Jsme si jistí, že využijeme příležitosti a co nejdříve se tam vrátíme!


Zůstaňme ještě u koncertů. Jak je to s nimi momentálně v Itálii? Fungují kluby nebo je také všechno zavřené? Spousta kapel je nahrazuje živými streamy na sociálních sítích, ale mě tohle nikdo nebavilo. Já potřebuji klub, pivo, holky!

Situace v Itálii se pomalu, ale jistě vrací do starých kolejí, především díky masivní očkovací kampani, která právě probíhá. Na většině míst se nyní pořádají menší koncerty pod širým nebem s omezeným počtem lidí. Zatím se nám nepodařilo odehrát koncert v přímém přenosu, hlavně proto, že náš zpěvák pochází z jiného města a pohyb po regionech je stále dost komplikovaný, ale určitě to není stejné jako hrát před zpoceným, hlavou mlátícím a popíjejícím davem.

A co undergroundová scéna u vás všeobecně? Žije to v Itálii? Jste z Říma, to je velké město, scházíte se třeba někde na death metal? Kdybych město navštívil, kam bych měl zajít na koncert? A co fanoušci? Podporují kapely?

V Itálii je spousta platných kapel, které hrají nejrůznější styly death metalu i mimo něj a my doufáme, že se jim podaří získat uznání, které si zaslouží. Většinu koncertů v Římě pořádá Traffic Live Club, kde jsme několikrát hráli, vřele doporučujeme se tam podívat. Italská scéna není tak velká a známá jako v jiných evropských zemích, ale fanoušci jsou rozhodně oddaní a ochotní podporovat místní kapely.


Na novou desku HELSLAVE jsme čekali dlouhých šest let. Já vím, vydali jste i jedno EP, ale proč vám to vlastně trvalo tak dlouho? Také jste prošli poměrně velkými personálními změnami. Bylo to hlavním důvodem?

Nikdy jsme jako kapela nebyli příliš plodní nebo rychlí, co se týče skládání písní, obvykle si po vydání alba dáváme nějaký čas na zvládnutí únavy, abychom se mohli znovu naplno pustit do skládání nového materiálu. Jak jsi zmínil, v průběhu let jsme museli čelit několika změnám v sestavě, počínaje zpěvákem a v poslední době i kytaristou. Tyto události nepochybně zpomalily vydání druhého alba, ale nakonec se ukázaly jako docela pozitivní, protože nám umožnily získat stabilnější a motivovanější sestavu. Navíc výluka začala těsně poté, co jsme dokončili nahrávání bicích, což způsobilo další zpoždění. Můžeme potvrdit, že tohle album si prošlo velmi problematickou cestou, pevně doufáme, že pro příští vydání se věci vyřeší snadněji!

Máte s kapelou nějaké sny? V undergroundu máte dobré jméno, ale chcete se posunout někam výš? Myslím tím, láká vás třeba turné s nějakým velkým jménem, zahrát si na velkém festivalu, vydat další desku u známého labelu? Jaké sny a vizi mají HELSLAVE?

V posledním období se nám začalo dařit, úžasný ohlas na nové album a postupný růst naší fanouškovské základny nám dodávají velkou motivaci pracovat lépe a dosahovat vyšších cílů. Naší ambicí je samozřejmě dále růst, získávat si prostor na evropské metalové scéně a snažit se hrát všude, kde to bude možné, včetně největších festivalů. Zvláště po tomto období nucené nečinnosti máme opravdu chuť hrát živě a sklízet plody naší práce. Co se týče další desky, budeme o ní přemýšlet, až přijde čas, rozhodně jsme spokojeni s Pulverised Records, které považujeme za výborný label, a doufáme, že s nimi budeme spolupracovat i v budoucnu.


Co pro tebe znamená death metal? Proč sis zvolil zrovna tento styl? Jak ses k němu dostal a jací muzikanti byli tvým vzorem, když si začínal? Vnímáš death metal „jen“ jako hudbu nebo je pro tebe i životním stylem? Klidně se můžeš na tuto stránku podívat i filozoficky.

Rád bych si myslel, že si mě vybral death metal, protože můj hudební zájem spontánně směřoval k tomuto směru a k extrémnímu metalu obecně. K metalu jsem se poprvé přiblížil díky kapelám jako Metallica a Pantera a začal jsem hrát tak, že jsem se naučil jejich písně. Později začalo pátrání po extrémnějších a uspokojivějších zvucích. Myslím, že jiskra pro death metal přeskočila, když jsem poprvé slyšel At the Gates na začátku roku 2000, od té doby jsem začal poslouchat hodně death a black metal, většinou pocházejícího ze Skandinávie. Sestavení kapely hrající v tomto stylu bylo jen přirozeným důsledkem. Když pominu hudební požitek a vášeň pro jeho témata a estetiku, extrémní hudba pro mě vždycky byla úlevovým ventilem od negativity a frustrace, považuji ji za terapeutickou pro mysl i ducha pro všechny případy. Myslím, že vášeň pro tento styl je něco, co dalece přesahuje pouhý hudební aspekt, je to postoj, který si člověk nese ve všech fázích svého života.

Děkuji moc za rozhovor. Jdu si novinku „From The Sulphur Depths“ znovu pustit. Je totiž skvělá! Ať se vám daří a doufám, že se brzy zase potkáme někde na koncertě a dáme si spolu pivo!

Děkujeme za milá slova a prostor, který jsi nám poskytl, Jakube. Jsme rádi, že se ti album líbilo, a už se nemůžeme dočkat dalšího setkání!


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine