Recenze/review - CASKET - Urn (2021)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 18. června 2021

Recenze/review - ODEUM DEUS - Brutal Slaughter (2021)


ODEUM DEUS - Brutal Slaughter
CD 2021, WormHoleDeath

for english please scroll down

Vždycky jsem si představoval, že zemřu jako hrdina. Že zachráním celý svět. Jenže realita bývá jiná, krutější a ošklivější. Spadla na mě hromada kostí. Dole v katakombách, u vstupu do podsvětí. Poslouchal jsem zrovna novou desku švédských maniaků ODEUM DEUS a užíval si death metalovou špínu a temnotu. Zavadil jsem o jednu lebku a sesunula se na mě celá pyramida úhledně vyrovnaných kostí. 

Udusil jsem se vlastním vztekem, zlobou a nenávistí. Teď stojím před posledním soudem a má další cesta je dávno jasná. Patřím samozřejmě do pekla, mezi démony, nemrtvé a bolestivou smrt. ODEUM DEUS hrají surový kov, který se nejlépe poslouchá v Hádově říši. Neurvalý, hnilobný, prašivý. Podej ruku vyschlé mrtvole a nelekej se, když se promění v prach. Cítíte také pach rozkládajících se těl? To hraje "Brutal Slaughter".


"Brutal Slaughter" je nahrávkou z toho nejhlubšího švédského podzemí. K provedení, zvuku, ani obalu nemám žádných námitek. Nemůžete samozřejmě čekat žádné novoty, ani progresi, ale o to tady ani nejde. Oceňuji nasazení kapely, uvěřitelnost, opravdovost. Rozdíl mezi pohřbem do země a spalováním těl vám asi nemusím vysvětlovat, ne? Tak přesně takoví jsou i ODEUM DEUS. Oškliví, morbidní, šílení, přesně jak to mám v death metalu nejraději. Pánové ctí veškeré dobré death metalové mravy. Přidávají navíc kus sebe samého. Úplně před sebou vidím dávno opuštěný sklep, hned vedle smradlavé stoky. Kapela hraje na pódiu postaveném z kostí. Pivo teče proudem a zombie jsou dnes mimořádně krásné. Já, jako starý fanoušek smrtícího kovu podléhám jejich novince s velkou chutí. Skladby se mi dávno zadřely pod kůži, mozek se vaří a těším se na další exhumaci. Tohle je hudba ze starých studených márnic, z mlhavých hřbitovů. Mrazivé melodie, chorobný vokál, co si přát víc? Satan tančí se Smrtí, oba se usmívají, tady se totiž hraje přesně pro jejich uši. Old school death metal, u kterého praskají víka od rakví!


Asphyx says:

I always imagined that I would die as a hero. That I will save the whole world. But the reality is different, crueller and uglier. A pile of bones fell on me. Down in the catacombs, at the entrance to the underworld. I just listened to the new record of Swedish maniacs ODEUM DEUS and enjoyed death metal dirt and darkness. I stumbled over one skull and a whole pyramid of neatly aligned bones slid over me.

I suffocated with my own anger and hatred. Now I stand before the Last Judgment and my next path is clear. I belong, of course, to hell, among the demons, the undead and the painful death. ODEUM DEUS play the raw metal that is best listened to in the Hades Realm. Grumpy, rotten, dusty. Give a hand to the dried corpse and don't be afraid when it turns to dust. Do you also smell decaying bodies? It plays "Brutal Slaughter".


"Brutal Slaughter" is a recording from the deepest Swedish underground. I have no objections to the sound or cover. Of course, you can't expect any news or progress, but that's not the point. I appreciate the band's commitment, credibility, authenticity. I probably don't have to explain the difference between burial to the ground and burning bodies, do I? That's exactly what ODEUM DEUS are like. Ugly, morbid, crazy, exactly as I like death metal. The Gentlemen honour all good death metal patterns. They also add a piece of themselves. I can see a long-abandoned cellar in front of me, right next to the stinking sewer. The band plays on a stage built of bones. Beer is flowing and zombies are extremely beautiful today. As an old fan of death metal, I submit to their novelty with great gusto. The songs got stuck under my skin, my brain is boiling and I'm looking forward to another exhumation. This is music from old cold mortuaries, from foggy cemeteries. Freezing melodies, sick vocals, what more could you want? Satan dances with Death, they both smile, because this music perfectly fit to their ears. Old school death metal! Coffin lids cracking!


Tracklist:
01. Putrid Forever (03:09)
02. Ancient Roots All Knowing (02:52)
03. Bend and Obey (03:08)
04. Destructive Psycho (03:02)
05. You Deserve Even Worse (04:00)
06. Hairy Midgets (03:19)
07. Walk on Difference (02:58)
08. Filthy Whores (02:32)
09. Pitch Black (04:21)
10. Satan Will Come Back Again (04:39)



KNIŽNÍ TIPY - Druhý život pana Roose - Håkan Nesser (2020)


Druhý život pana Roose - Håkan Nesser
2020, MOBA (Moravská bastei)

Začátek knihy byl pro mě něco úžasného. Když popisuje Håkan Nesser Valdemarovy pocity z práce, z lidí okolo, z rodiny, donutil mě hodně přemýšlet. Možná za to mohly dny strávené na home office nebo současný stav světa, ale někdy se cítím hodně podobně. Mít chatku někde v lese, daleko od lidí, ten božský klid. V mnohém jsem se s hlavním hrdinou ztotožnil. Mě se na knihách pana Nessera hrozně líbí, že zbytečně neplýtvá mrtvolami. Možná už jsme trošku otrlí, zblblí ze sériových vrahů, kteří sází jedno tělo v každé kapitole, ale život je zaplať Bůh, přeci jen lepší  a vražda je stále něco šíleného. Ona je tahle kniha zvláštní i v tom, že není vlastně ani moc detektivka. Gunnar Barbarotti se dostane ke slovu až po půlce knihy. A vyšetřuje obyčejně, klasicky. Není to žádný zázračný detektiv s geniálním mozkem, ale další stárnoucí chlápek v knize. Má své problémy, slabosti, ale postupuje kupředu jako pitbull.

Nevím, jestli kniha zaujme každého, to asi ani nejde, ale pokud u čtení i rádi přemýšlíte, tak budete spokojeni jako já. Výtisk jsem si koupil vlastně náhodou, v Praze na hlavním nádraží, když jsem dočetl předchozí román a nevěděl, co s časem. Knihkupectví bylo jasnou volbou. A ve vlaku jsem se stal opět velkým fanouškem Håkana Nessera. Po všech těch neskutečně inteligentních a zatraceně vychytralých vrazích, kteří nemají skoro žádné emoce a autoři se snaží za každou cenu šokovat (víc krve, víc úchyláků), je pro mě vyprávění v Druhém životě pana Rooseho takovým hrozně příjemným osvěžením. 

Asi budu mít knížku navždy spojenou s cestováním, s chalupou v horách, s kaštanem, jehož listy mi pořád padaly do piva, které jsem si k četbě otevřel. Čtení je pro mě, asi jako pro každého, hrozně osobní záležitostí a jsem opravdu rád, že se vám dle ohlasů, můj páteční čtenářský deník tak líbí. Můj dnešní tip je určen všem, kdo si chtějí v klidu sednout, vypnout okolí a naplno se ponořit do příběhu jednoho starého chlápka. Je to vlastně hrozně smutná záležitost, po přečtení jsem zase asi hodinu seděl, nikdo na mě nesměl mluvit a přemýšlel jsem. Pokud to bylo účelem, tak se kniha opravdu povedla. Já si to třeba myslím. 
---------------------------------------------------------------------------------------

Když bylo Antemu Valdemaru Roosovi dvanáct let, spáchal jeho otec sebevraždu. Valdemar od té doby vytrvale volil v sázkové kanceláři stejnou kombinaci čísel. Nyní už je mu téměř šedesát a moudrá slova, která praví, že „trpělivost růže přináší“, se ukazují být pravdivá: Roos vyhraje dva miliony korun. Aniž by něco řekl rodině, podá v práci výpověď a koupí si malý domek v lese. Místo, kde může být sám sebou. Jednoho dne ale zmizí a po jeho stopách se musí vydat inspektor Gunnar Barbarotti…



----------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 17. června 2021

Recenze/review - FETID ZOMBIE - Transmutations (2021)


FETID ZOMBIE - Transmutations
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Bomby v záhrobí, plameny v márnici. Lebky pukají, zbytky shnilého masa se škvaří ve vlastní šťávě. Naslouchej bedlivě, řekla mi stará dáma s kosou. Zahalená v kápi mě probudila uprostřed noci. Její kostnatá ruka se mi zasekla do tváře. Z úst jí lezly tisíce červů. Neskutečný pach hniloby. Tenká je hranice mezi naším a oním světem. Pro někoho bývá přechod na druhou stranu krutý a bolestivý. Já jsem připraven. Poslouchám totiž novou desku FETID ZOMBIE

Mark Riddick patří již dlouhá léta k jednomu z mých nejoblíbenějších malířů a grafiků (rozhovor dole pod článkem). Jeho umělecký talent je obdivuhodný. Není to ale jenom mistr ve svém oboru. Je to také člověk, který je undergroundu oddaný celým srdcem. Že má co říci i jako muzikant, opět dokazuje na letošním albu "Transmutations". Smrt má nové jméno!


Stejně jako minule se Mark obklopil skvělými muzikanty. Podobné projekty bývají často roztříštěné, ale v tomto případě to není rozhodně pravda. Každý vokalista i kytarista sice má svůj jasný rukopis, ale vše je spojeno v jeden kompaktní celek. Songy zní skvěle. Mají potřebnou atmosféru starých hororových filmů. Hudebně se potom jedná o hrubozrnný, syrový death metal staré školy s odbočkami do ostatních stylů. Touláme se spolu s autorem v nekonečných bažinách, nasáváme pach rozkládajících se těl. Krvavá mlha, vyděšené tváře utopenců, doomový odér. FETID ZOMBIE dokáží být suroví, syroví a jsou postaveni na pevných základech. Kolem riffů se jako pára vznáší temné zrůdné obrazy. Stejně jako ve slavné povídce Franze Kafky procházíme proměnou. Ledový motiv, který prořízne jedovatě tmu, se mi pokaždé zařízne hluboko pod kůži. "Transmutations" není jen obyčejnou deskou, ale spíše obřadem, průvodcem v zemi stínů. Připravte si minci pro převozníka přes řeku Styx. Nebo můžete jako já zaplatit vlastní duší. O zvuku ani obalu netřeba diskutovat, vše je samozřejmě v nejlepším pořádku. Pro mě je ale hlavní, jaké jsou mi předány hudbou emoce. Mark Riddick a jeho smečka mě opět uchvátili do svých představ a melodií. Jsou ošklivé, chladné a temné. Vítejte v morbidní galerii smrti!

Pro fanoušky - Nocturnus, The Chasm, early Septic Flesh, Horrendous, Revel In Flesh, Heads For The Dead, Deceased


Asphyx says:

Bombs in the grave, flames in the morgue. The skulls pop, the remnants of rotten flesh simmer in their juice. Listen carefully, the old lady with the scythe told me. Wrapped in a hood, she woke me up in the middle of the night. Her bony hand got stuck in my face. Thousands of worms crawled out of her mouth. The unbelievable smell of rot. The line between our world and the other is thin. For some, the transition to the other side is cruel and painful. I'm ready. I'm listening to the new FETID ZOMBIE record.

Mark Riddick has been one of my favorite painters and graphic artists for many years (interview below the article). His artistic talent is admirable. But he is not just a master in his field. He is also a man who is devoted to the underground with all his heart. That he has something to say as a musician, he proves again on this year's album "Transmutations". Death has a new name!


As before, Mark was surrounded by great musicians. Similar projects are often fragmented, but in this case, this is definitely not true. Each vocalist and guitarist has their clear handwriting, but everything is combined into one compact unit. Songy sounds great. They have the necessary atmosphere of old horror movies. Musically, it is then coarse-grained, raw old-school death metal with diversions to other styles. We wander together with the author in endless swamps, we absorb the smell of decaying bodies. Bloody fog, frightened faces of drowned people, doom abrasion. FETID ZOMBIE can be raw, raw and built on solid foundations. Dark monstrous images float around the riffs like steam. As in Franz Kafka's famous short story, we are going through a transformation. The ice motif, which cuts through the poisonous darkness, always cuts deep under my skin. "Transmutations" is not just an ordinary record, but rather a ceremony, a guide in the land of shadows. Prepare a coin for the ferryman across the Styx River. Or you can, like me, pay with your own soul. There is no need to discuss the sound or the cover, of course, everything is in the best order. But for me, the main thing is what emotions are conveyed to me by music. Mark Riddick and his pack captivated me again with their ideas and melodies. They are ugly, cold and dark. Welcome to the morbid gallery of death!

For fans - Nocturnus, The Chasm, early Septic Flesh, Horrendous, Revel In Flesh, Heads For The Dead, Deceased


about FETID ZOMBIE on DEADLY STORM ZINE:


Interview - MARK RIDDICK - I do think that critique is a vital tool for developing as an artist.


Album line up -
Mark Riddick - Rhythm guitar, bass, synth, effects
Ralf Hauber (Heads For The Dead, Revel In Flesh) - Vocals
Chris Monroy (Skeletal Remains) - Vocals
Clare Webster (Yylva) - Vocals
Josh Fleischer (Svierg) - Rhythm guitar
Jamie Whyte (Beyond Mortal Dreams) - Lead guitar
James Malone (Arsis) - Lead guitar, synth
Malcolm Pugh (Inferi) - Lead guitar
Toby Knapp (Affliktor, Waxen) - Lead guitar

Track listing -
1. Chrysopoeia
2. Conscious Rot
3. Beyond Andromeda
4. Dreamless Sleep Awaits
5. Deep in the Catacombs
6. Breath of Thanatos

středa 16. června 2021

Recenze/review - OLDSKULL - Nether Hollow of No Return (2021)


OLDSKULL - Nether Hollow of No Return
CD 2021, Inhuman Assault Productions

for english please scroll down

Často hledáme sami sebe, svoji prokletou duši a nalézáme jenom špínu a hnis. Jedinci, kteří páchají zlo, se nikdy nedívají do zrcadla. Bez lítosti, bez svědomí, trápí všechny kolem. V domě hluboko v lesích zavírají bezbranné. Peklo lze zažít již v našem světě. Stačí si občas přečíst zprávy. Mučení, trápení, pokřivená mysl. Soudy pracují pomalu a Satan se usmívá. Zohavená těla žalují, strach se vznáší všude kolem. Svět je někdy hodně těžké místo k žití.

Je všeobecně známo, že jsem fanouškem starého prašivého death metalu. Prosévám svojí myslí nekonečnou řadu demonahrávek, CD, kazet a mým sítem projdou jen někteří. Sázím hlavně na atmosféru, na temné nálady. Hudba ve mě musí probudit představy, musím si ji užívat. Z Thajska zase tolik kapel neznám, ale prvotina kapely OLDSKULL mě zaujala na první dobrou. Pánové dělají čest svému jménu.


OLDSKULL uctívají starý, klasický death metal v podobě, v jaké ji hrály kapely typu DEATH, OBITUARY, BOLT THROWER, MORGOTH, PESTILENCE, BENEDICTION, MALEVOLENT CREATION, MASSACRE. Navíc přidávají svůj vlastní rukopis, prašivý zvuk a spoustu nápadů. Jasně že to není nic nového, ani převratného. Troufám si ale tvrdit, že fanoušci podobných záležitostí na tom budou stejně jako já. Hodně záleží, co od nahrávky chcete. Mě kupříkladu většina progresivních kapel nudí, nebaví mě. S věkem se to ještě zhoršuje. Zato "Nether Hollow of No Return" si neskutečně užívám. Některé skladby jsou možná trošku rozvláčné, ale pořád mějme na paměti, že se jedná o prvotinu. Nemám thajský underground nijak zvlášť nastudovaný, ale OLDSKULL rozhodně odvedli velmi dobrou práci. Podobné návraty do devadesátek samozřejmě pořád miluji. Tradice, odhodlání, kus mokvajícího masa. Smějící se lebky, čerstvě otevřený hrob. Myslím, že jsem zde správně. Paralela s úvodem se mi potvrzuje i v jednotlivých pasážích. Jako bych právě objevil v hlubokém lese malý domek. Už na dveřích je krev. O zbytku netřeba diskutovat. Jedná se o pravé zlo. OLDSKULL vás vykostí zaživa! Poctivý old school death metal!


sumarizace:

OLDSKULL jsou thajská death metalová kapela, která hraje podle pradávných postupů a pravidel. Letos přichází se svoji první dlouhohrající deskou, který je až po okraj narvaná tmou, špínou, prašivinou a smradem, který můžete cítit jen na místech, kde se staly nějaké zlé činy.

OLDSKULL nám připravili nechutný koktejl old school death metalu volně inspirovaného třeba takovými DEATH, OBITUARY, BOLT THROWER, MORGOTH, PESTILENCE, BENEDICTION, MALEVOLENT CREATION, MASSACRE. Pánové se pohybují mezi starými hroby elegantně a se samozřejmostí. Do nečisté hry vás uvede a na poctivý smrtící masakr připraví už parádně vyvedený obal. Na hromadu vyskládané kostry jasně definují, co se bude na desce odehrávat. Ryzí, skvěle zahraný death metal, s parádním zvukem. Kapela působí od začátku do konce jako posedlá démony. Album jsem poslouchal převážně v noci, za absolutní tmy. Vynikly tak nejlépe jednotlivé zákeřné nuance. Z "Nether Hollow of No Return" je cítit, že muzikanti nasávali základy death metalu v devadesátých letech. Je upřímnou výpovědí o starých časech, kdy se hrálo od srdce. Songy se sypou jako lavina z kostí, ale nezapomíná se ani na temnotu a chlad. Dostanete tak do rukou dílo, které si nejvíce užijí fanoušci klasické smrti do země. Cítím na jazyku pachuť krve a smrti. Démoni se probudili! Skvělá smrtící pocta stínům!


Asphyx says:

OLDSKULL is an Thai death metal band that plays according to ancient methods and rules. This year, they come with its first full-length record, which is filled to the brim with darkness, dirt, dust and stench, which you can only feel in places where some bad deeds have happened.

OLDSKULL prepared a disgusting cocktail of old school death metal loosely inspired by such as DEATH, OBITUARY, BOLT THROWER, MORGOTH, PESTILENCE, BENEDICTION, MALEVOLENT CREATION, MASSACRE. The gentlemen are moving between the old graves elegantly and with certainty. The excellent cover art will introduce you to an unclean game and prepare you for an honest deadly massacre. On the skeletons pile, they clearly define what will happen on the record. Pure, well-played death metal, with great sound. The band acts like demon-possessed from start to finish. I listened to the album mostly at night, in complete darkness. Thus, the individual insidious nuances stood out the best. From "Nether Hollow of No Return" you can feel that the musicians were absorbing the basics of death metal in the nineties. It is an honest confession of the old days when it was played from the heart. The songs spill out like an avalanche of bones, but the darkness and coldness are not forgotten either. You will get a record that will be most enjoyed by fans of classic death. I can smell blood and death on my tongue. The demons have awakened! A great deadly tribute to the shadows!

Tracklist:
01. None Shall Live
02. Funeral Culmination
03. Murky Waters
04. Perpetual Void
05. Spectral Congregation
06. Execution Temple
07. Frostmen
08. Arcane Serpents
09. When Downfall Comes


A few questions - interview with death metal band from Thailand - OLDSKULL.

 

A few questions - interview with death metal band from Thailand - OLDSKULL.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hails, we are Oldskull, old school death metal band hailing from Thailand. Oldskull was formed in May 2015 as a three-piece, including Saran (Savage Deity), Nocturnal Power (Bonghill, ex-Goatchrist666, ex-Terroreign) and Warranat (Bonghill, ex-Goatchrist666, ex-Terroreign). In early 2016, Patiwat (Nocturnal Damnation, Reincarnated, Masochist, ex-Zygoatsis) and AKK66 (Nuclear Warfare) joined and make the band stronger.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded each instruments in various places. Vocals and guitars recorded at Saran’s studio. Bass recorded at AKK66’s studio. And drums recorded at Rockhouse studio. Saran did the mixing and engineering process, then we sent the materials for mastering at Moontower Studio in Spain, which operated by Javi Félez.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

We put in in all formats. CD is limited to 500 copies, vinyl limited to 300 copies and cassette limited to 200 copies.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I’m (Warranat) responsible for all the lyrics and concepts. The main lyrical themes and concept are mystery, darkness, death from beyond and extermination towards mankind as well as mental illness, depression and suffering.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Our new logo illustrated by Sickness666 one of the most well-known underground metal artists. He also takes care of layout and design, as well as Patiwat. I’m handle the social networks of the band, mostly Facebook and email. Yes, I think they are important these days especially for direct communication and spreading words to the supporter around the world. The world has changed, and we have to keep up with it.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

The label that put out our debut album is Inhuman Assault Productions which is owned and operated solely by Patiwat. We are more than satisfied with what he has been doing as a label. This album wouldn’t have gone this far if it hadn’t because of him.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Bolt Thrower, Obituary, Benediction and Death.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No, We didn’t send our album to any label prior to it’s release.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We have played nine gig to this day, and we really, really miss the stage badly, also the crowd and the madness that keep going on when we are playing. The best gig for us is gonna be the Mamat Fest 2018. The crowd there was totally insane. And we hope to invade some parts of Europe, including Czech Republic in the future.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Put out more deadly quality albums, like this one. Gain more supporters and more reputation as a new band who have been trying to keep the old spirit alive!

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Of course, you all can contact us as following:




oldskullofdeath@gmail.com

Thanx for the interview.

Like wise, hope we could have a chance to visit your country and play some gigs there in the future. Stay safe, and stay underground. Worship the fucking DEATH!!!


úterý 15. června 2021

Recenze/review - MAJESTIC DOWNFALL - Aorta (2021)


MAJESTIC DOWNFALL - Aorta
CD 2021, Personal Records

for english please scroll down

Venku pršelo a já jsem šel jako každý den do práce. Chodím pěšky, rád poslouchám muziku a sleduji ruch ulice. Je velmi brzy ráno a všichni ještě spí. Mlha a lehký déšť. Chlad se mi prodírá do kostí. Padá na mě splín. Vidím sanitku a houf lidí kolem. Srazili nějakého nebožáka. Všichni mají v ruce mobilní telefony a nahrávají si, jak umírá. Chce se mi zvracet. Lékaři marně prosí, aby je nechali pracovat. Najednou mám pocit, že vidím duši, jak vylétne nad město. Je smutná jako dnes já. Jdu dál a poslouchám novou desku americko-mexických death doomařů MAJESTIC DOWNFALL.

Schoulím se do sebe a celý den se mnou není řeč. Ve zprávách vidím, že oběť nepřežila. Bojím se otevřít sociální sítě, setkání se smrtí bylo až moc bolestivé. Raději poslouchám hudbu. Užívám si ledový a temný zvuk alba "Aorta". Je masivní, hutný, drásavý.


MAJESTIC DOWNFALL vycházejí ze stejných kořenů jako třeba takoví OPHIS, KATATONIA, MOURNFUL CONGREGATION, OCTOBER TIDE, SATURNUS, SWALLOW THE SUN. Jedná se o desku, u které budete mít pocit, že se svět kolem zastavil a mraky jsou nízko. Z nebe někdy prší krev. Je nasáklá lidskou zlobou, nenávistí, hloupostí. Také máte někdy chuť zmizet, odstřihnout se od všeho a ztratit se v lesích? Občas to dělám, čím jsem starší, tak častěji. Beru si s sebou jenom alba, která ve mě dokáží probudit emoce. "Aorta" je takovou deskou. Bolestivou, smutnou, pochmurnou. Jako ranní mlha, jako temné ulice. Už dávno neposlouchám muziku jenom ušima, ale spíš srdcem. Nic nového nelze vymyslet, užívám si raději dobré řemeslo, které umí MAJESTIC DOWNFALL na výbornou. Navíc přidávají kus sebe samého. Ze skladeb je to cítit, věřím jim každý tón, každou notu. Nemá cenu rozebírat jednotlivé pasáže, nahrávku je lepší poslouchat vždy v celku. Nechat ji na sebe působit. Užít si ten smutek a vyplavit jej ze sebe. "Aorta" je jako tichá modlitba za všechny hříšníky, za všechny prokleté a ztracené duše. A teď už mě prosím nechte, musím jít dál. Album si vezmu s sebou. Je totiž skvělé! Intenzivní death doom metalový zážitek! Panychida!


Asphyx says:

It was raining outside and I went to work like every day. I walk, I like to listen to music and watch the bustle of the streets. It is very early in the morning and everyone is still asleep. Fog and light rain. The cold is penetrating my bones. Spleen falls on me. I see an ambulance and a bunch of people around. They knocked down a man. Everyone has mobile phones in their hands and they record how he dies. I want to vomit. Doctors are asking to let them work. Suddenly I feel like I see a soul flying over the city. She's as sad as I am today. I go on and listen to the new album of Mexican-American death doomers MAJESTIC DOWNFALL.

I curl up and I haven't talked all day. I see in the reports that the victim did not survive. I'm afraid to open social networks, meeting death was too painful. I prefer to listen to music. I enjoy the icy and dark sound of the album "Aorta". It is massive, dense, poignant.


MAJESTIC DOWNFALL come from the same roots as OPHIS, KATATONIA, MOURNFUL CONGREGATION, OCTOBER TIDE, SATURNUS, SWALLOW THE SUN. This is an album where you will feel that the world around you has stopped and the clouds are low. Sometimes it rains blood from the sky. It is soaked by human anger, hatred, stupidity. Do you also sometimes want to disappear, cut yourself off and get lost in the woods? Sometimes I do it the older I get, the more often I do it. I only take albums with me that can arouse my emotions. "Aorta" is such an album. Painful, sad, gloomy. Like the morning mist, like the dark streets. For a long time I have not listened to music only with my ears, but rather with my heart. Nothing new can be invented, I prefer to enjoy a good craft, which MAJESTIC DOWNFALL can do great. In addition, they add a piece of themselves. You can feel it from the songs, I believe them every tone, every note. There is no value in analysing individual passages, it is better to always listen to the recording as a whole. Let it work on you. Enjoy the sadness and wash it out. The "Aorta" is like a silent prayer for all sinners, for all cursed and lost souls. And now please leave me, I have to move on. I'll take the album with me. It's great! Intense death doom metal experience! Mourning ceremony!



about MAJESTIC DOWNFALL on DEADLY STORM ZINE:


Tracklist:
01. Roberta (19:40)
02. A Dying Crown (13:11)
03. Aorta (16:47)
04. Become Eternal (19:02)



pondělí 14. června 2021

Recenze/review - MACABRE DECAY - Into Oblivion (2021)


MACABRE DECAY - Into Oblivion
CD 2021, Grind to Death Records

for english please scroll down

Ocelová pěst drtící všechny kosti v těle! Jedovatý spalující oheň, který vzešel z temnoty! Surové železo s čistokrevným švédským rodokmenem! Taková slova mě při poslechu novinky "Into Oblivion" napadají nejčastěji. Je o mě všeobecně známo, že mě vždy potkáte hlavně ve starých opuštěných katakombách. Je zde klid, nikdo mě neruší a já si mohu vychutnat ryzí, opravdový death metal. 

U MACABRE DECAY se stačí podívat do promo materiály a přečíst si, jací muzikanti v kapele hrají. Jedná se o zkušené hrobníky, kteří vás od prvního tónu nenechají na pochybách. Tady se chřestí pytlem plným kostí, lebky pukají tlakem a víka od rakví naskakují do rytmu. Horda ze severu, v čele se skvělým Henke Anderssonen (CENTINEX, ex-INCARANTED), by probudila i nemrtvé.


MACABRE DECAY nejsou ale jen další kapelou v řadě, která bezezbytku ctí staré švédské pořádky. Líbí se mi, že se pánové snaží do skladeb propašovat spoustu zajímavých temných momentů, okořenit klasiku svými nápady, lehce se posunout v rámci death metalového zákona. Na pevných, surových a chladných základech jsou vystavěny divoké, neurvalé motivy. Švédi se s ničím rozhodně nepářou. Když už seknou, tak po nich zůstávají krvavé šmouhy. Masivní zvuk, tematicky laděný obal, totální nasazení. Není se co divit, že zombie lezou z děr, Smrt si dává rande se Satanem a hroby se otvírají. Mám při poslechu touhu roztrhnout okovy, jestli mi rozumíte. Album mi do žil vlévá velké množství energie, chladu a stávám se navěky prokletým. Je k dokonalosti vybroušeným kusem smrtícího kovu, který je jasně a zřetelně zacílen - na staré i mladé fanoušky krutých severských melodií. Až půjdeš zase jednou do márnice nebo kopat čerstvý hrob, tak na tuhle smečku rozhodně nezapomeň. Hraje totiž od srdce, s nadšením a odhodláním. S pradávnou touhou zabíjet hudbou, kterou mají její členové dávno zakódovanou v genech. Dokonalá esence švédských death metalových melodií, která vás pohřbí zaživa! Temné ozvěny z katakomb!

pro fanoušky: DISMEMBER, ENTOMBED, CENTINEX, GRAVE, NIHILIST, FLESHCRAWL, ENTRAILS, PUTERAEON, DEATH, CARCASS, BOLT THROWER a pravé švédské oceli!


Asphyx says:

Steel fist crushing all the bones in the body! A poisonous burning fire that emerged from the darkness! Pig iron with a purebred Swedish pedigree! Such words come to me most often when listening to the news "Into Oblivion". It is well known about me that you will always meet me mainly in old abandoned catacombs. There is peace, no one disturbs me and I can enjoy pure, real death metal.

At MACABRE DECAY, all you have to do is look at the promo materials and read what kind of musicians play in the band. These are experienced gravediggers who will not leave you in doubt from the first tone. Here they rattle with a sack full of bones, skulls burst with pressure and coffin lids jump to the beat. A horde from the north, led by the great Henke Anderssonen (CENTINEX, ex-INCARANTED), would awaken even the undead.


But MACABRE DECAY is not just another band in a row that fully respects the old Swedish order. I like that the gentlemen try to smuggle a lot of interesting dark moments into the songs, spice up the classics with their ideas, and easily move within the death metal law. Wild, unruly motifs are built on solid, raw and cold foundations. The Swedes are definitely not mating with anything. When they cut, bloody smudges remain after them. Massive sound, thematically tuned cover, total commitment. No wonder zombies crawl out of holes, Death dates Satan, and graves open. I have a desire to break the shackles when listening if you understand me. The album pours a lot of energy, cold and veins into my veins. It is a perfectly cut piece of deadly metal, which is clearly and clearly targeted - at old and young fans of cruel Nordic melodies. When you go to the morgue again or dig a fresh grave, don't forget this pack. He plays from the heart, with enthusiasm and determination. With an ancient desire to kill music that its members have long since encoded in their genes. The perfect essence of Swedish death metal melodies that will bury you alive! Dark echoes from the catacombs!

for fans: DISMEMBER, ENTOMBED, CENTINEX, GRAVE, NIHILIST, FLESHCRAWL, ENTRAILS, PUTERAEON, DEATH, CARCASS, BOLT THROWER and genuine Swedish steel!

about MACABRE DECAY on DEADLY STORM ZINE:


tracklist:
1. Icon
2. Impenitent Homicide
3. Into Oblivion
4. Utterly Helpless
5. The Becoming of Art
6. Altered Flesh
7. Wall of Bones
8. Last Breath
9. Beauty in Carnage
10. Kräks, Förruttnelse och Våld




----------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:


instagram:

facebook:

neděle 13. června 2021

Recenze/review - GOSUDAR - Morbid Despotic Ritual (2021)


GOSUDAR - Morbid Despotic Ritual
CD 2021, Rotted Life Records

for english please scroll down

Chladné zdi, temná zákoutí. Atmosféra nekonečného strachu. Poklekáš stále znovu a znovu před kdysi padlými modlami. Dávno jsi ztratil víru, připadáš si jako chycený v síti. Bylo tomu tak vždy, co svět světem stojí. Víra je slepá, přesto toužíš po odpuštění. Tupý dav, jdoucí na porážku. Stav duše, stav těla. Mrtví, zakopaní dole pod kostelem, by mohli vyprávět. Vstupuješ do starých katakomb a víš, že jedinou pravou vírou je death metal. Nasáváš pach smrti, prokletý, moje duše už ti nepatří. Posloucháš novou desku ruských GOSUDAR.

Kapela pochází z Moskvy, byla založena v roce 2018 a vydala jedno demo a split s CARCIONID. Letos nás se svým prvním dlouhohrajícím albem "Morbid Despotic Ritual" pozvala do temných zákoutí chrámu bolesti. Hroby se otvírají, mrtví lezou z děr!


"Morbid Despotic Ritual" je deskou, jejíž základy lze přirovnat k takovým kapelám, jako jsou INCANTATION, DISMA, DEAD CONGREGATION, MORTIFERUM, CRUCIAMENTUM, FUNEBRARUM, MERCYLESS, PHRENELITH. Rusové vás vezmou na dlouhý, tajemný výlet do kruté historie smrti. Potkáte na cestě tváře dávno zemřelých, své vlastní svědomí i ďábla. Sklady připomínají ostré nože, které vám někdo pomalu a s jedovatým úsměvem zabodává do břicha. Cítím ve vzduchu síru, užívám si pochmurné, zběsilé nálady. Songy jsou složeny s elegancí a zkušeností starým mistrů. Připomínají z kostí vyřezané amulety, které vás mají ochránit před dobrými silami. Když přidáte hlasitost, tak začnou dole ve sklepě praskat víka od rakví. Jsou v nich pohřbeni padlí mniši, prokletí a zavržení v našem i na onom světě. Líbí se mi smradlavý, ledový zvuk, oceňuji i obal, který přesně vystihuje to, co se na desce odehrává. Pravé nefalšované death metalové inferno! GOSUDAR vám vypálí svojí hudbou cejch do kůže, zadřou se do morku kostí. Uvaříte se ve svých vlastních špatných myšlenkách. Album je skvělé po všech stránkách, navíc v sobě obsahuje pradávnou sílu. Jako bych proséval mezi prsty prach svých předků. Studený, prašivý smrtící kov, nekonečná temnota! Odkaz samotného Lucifera! 


Asphyx says:

Cold walls, dark nooks. An atmosphere of endless fear. You kneel again and again before the once fallen idols. You've lost faith long time ago, you feel trapped in a net. This has always been the case the world stands for. Faith is blind, but you long for forgiveness. A dull crowd going to defeat. The state of the soul, the state of the body. The dead, buried below the church, could tell. You enter the old catacombs and you know that the only true faith is death metal. You suck the smell of death, damn it, my soul no longer belongs to you. You are listening to a new record of Russian GOSUDAR.

The band comes from Moscow, was founded in 2018 and released one demo and a split with CARCIONID. This year, with their first full-length album "Morbid Despotic Ritual", they invited us to the dark corners of the Temple of Pain. Graves open, dead come out of holes!


"Morbid Despotic Ritual" is a record whose basics can be compared to such bands as INCANTATION, DISMA, DEAD CONGREGATION, MORTIFERUM, CRUCIAMENTUM, FUNEBRARUM, MERCYLESS, PHRENELITH. The Russians will take you on a long, mysterious trip into the cruel history of death. On the way you will meet the faces of the long dead, your own conscience and the devil. The warehouses resemble sharp knives that someone stabs into your stomach slowly and with a poisonous smile. I feel sulphur in the air, I enjoy gloomy, furious moods. The songs are composed with the elegance and experience of the old masters. They are reminiscent of bone-cut amulets to protect you from good forces. When you add volume, the coffin lids start to crack down in the basement. Fallen monks are buried in them, cursed and condemned in our world and beyond. I like the stinky, icy sound, I also appreciate the cover, which accurately describes what is happening on the record. Real unadulterated death metal inferno! GOSUDAR will burn mark into your skin with their music, they will get into your bones. You cook in your own bad thoughts. The album is great in every aspect and it also contains ancient power. It was as if I was sifting the dust of my ancestors between my fingers. Cold, dusty deadly metal, endless darkness! The legacy of Lucifer himself!

Tracklist:
01. Demented Visions Of The Infinite Power
02. Awakening Of The Realm
03. Prophecy Embodiment
04. Scripture Of The Vile Testimony
05. Insurrection Of Nephilim
06. Morbid Despotic Ritual

band:
Renat Kurmakaev – Drums
Sergey Milenin – Vocals, Guitar
Vadim Ivanov – Vocals (lead), Guitar



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý třetí - První z tisíců návratů


Příběh tří stý třetí - První z tisíců návratů

Nazpátek do Boleslavi musím autobusem. Vlakem jsem přijel na hlavák v Praze a pak zjistil, že to jede snad čtyři hodiny. Nemám čas, těším se domů. Tak si to shrňme. Mám za sebou první týden v Plzni. Bydlím v Plasích s dvěma podivínama, kolegové studenti na mě koukají jako na vyvrhele a přednášejícím vůbec nerozumím. Studentky a studenti jsou veselí, jak už mladí bezstarostní lidí bývají, ale jinak jsou Plzeňáci přednasraní. Působí na mě takhle. Možná jsem udělal chybu, když jsem všechno opustil. Vůbec mi ještě nedochází, že momentálně vytrhávám kořeny několika generací a přesouvám je přes celou republiku. Myslel jsem si, že budu jak utržený ze řetězu, ale vůbec nejsem. Naopak, mí spolužáci mi přijdou hrozně nezralí, opožděný v pařbách a vůbec.

Objeví se přede mnou komín škodovky. Konečně doma. Přeběhne mi mráz po zádech, když jedeme kolem zemědělky, čtyři roky na střední pro mě byly docela utrpením. Na autobusáku očekávám nějaké přivítání, ale nikde nikdo. To na mě zapomněli tak rychle? Kde jste, právě se vracím z velkýho světa a mám toho šíleně moc na srdci. Čeká na mě jenom Esterka. Líbáme se, chci ji hned a tady, ale nejde to. Pojď k nám. Máma tě určitě ráda pozná. Mám ale výčitky, jak jsem si něco málo začal s paní učitelkou. No, ale nepamatuju si to, snažím se omlouvat sám sebe. Proč se chovám jako dobytek, když je tahle panenka tak hodná? Otevřu byt a překvapí mě ticho. Nikde nikdo. Jen na stole vzkaz. Jsme na chalupě, ohřej si párky, jsou v lednici. Popraskají mi, protože jsem tak nadrženej, že se s Ester přivítáme na kuchyňské lince. 

Kňourá mi do ucha, že jsem ji chyběl, hladím ji po šíji, prsty přejíždím po její krásné puse. Chvěje se. Pojď, půjdeme někam do hospody, byt máme na noc pro sebe. Jen kývne hlavou a já si připadám, jako bychom se neviděli deset let a ne deset dní. Zavěsí se do mě, snad budou všichni U Hymrů. Jsou a ani si nevšimnou, že jsme přišli. Je tu celá parta, mí věrní, na které jsem se hrozně těšil, ale místo toho, aby nábožně poslouchali, co jsme zažil, tak se baví o úplně něčem jiném. Sejde z očí, sejde z mysli, že by tak brzy? Ale ne, byla to sranda. Po chvilce dostanu rum a prej povídej. Vyprávím, taktně vynechám přivítací románek s paní učitelkou a jsem za hvězdu. Je mi tady tak hrozně dobře, že mě na chvilku napadne, že už bych do Plzně nikdy nejel. Ani si nedovedete představit, jaké to bylo se vrátit. Mezi holky, k teplouškům, Vencovi, kterej je tak plnej novinek, že mu až hlas přeskakuje. Dokonce se později stavil i Sabath, aby mě viděl.

Byl to jeden z tisíců návratů, které jsem od té doby pořádal každý týden, pak čtrnáct dní, pak měsíc a ke konci i půl roku. Ale nepředbíhejme. Zatím je vše v nejlepším pořádku. Hospoda nás spojuje. Hele, není něco někde poblíž, zapařil bych. Jasně že je. Jsem hrozně rád, že jsem mezi svýma. Nikdo na mě nekouká jako na umaštěnou metlu. Kolem se sice taky vyrojili bradáči, co si barví po vzoru Pantery fousky a já patřím stylově už mezi ty starší, ale pořád tu jsou lidi, se kterými si mám co říct. Tak zítra, loučíme se a močíme u památníku učitele národů. Jako za starých dobrých časů. Chtěl bych Esterku potěšit, ale jsem moc opilý. Usneme a když se probudíme, tak na mě kouká. Chce mě jenom pro sebe. Proč na mě letí takový krásný éterický bytosti? Víly se vrátily. Metalové modré víly. Myslím na to, když si obléká džíny a že prý skočí pro rohlíky.

Den je, jak to jen napsat, krásný. Ano, dva mladí, co se dlouho neviděli. Z toho jedna milá, hezká dívka a jeden tak trošku blbec, že si ji neváží. Asi bych Esterku mohl milovat, ale to bychom spolu museli žít. Jenže já v neděli večer zase zmizím. A nevím, jestli ji má cenu trápit. Přemýšlím o tom, ale zatím nic neřeším. Je mi s ní moc dobře. Patřilo k dobrým mravům metalistů, mít dívku. Osobně jsem se to snažil dodržovat, asi jako každý mladý muž a šlechtic. Do Dobrovic jedeme už odpoledne. V místním sále je tradiční metalová taškařice. Je mi úplně jedno, co hraje, ani si to moc nepamatuju. Po obligátních vesnických jakože metalech, které mají úspěch obzvláště u dam (Tak co, vlhko? Zeptal se jedné dámy Venca pod pódiem). No, bylo to hrozný. Okoukané pózy z klipů. Ale nevadí. Hlavní jsou lidi kolem. Jak je, co děláš, Plzeň jo? Miluju tohle korzování. Soudržnost k metalu tenkrát patřila. 

Domů jdeme pěšky, kecáme, tentokrát mě doprovází Vence, Ester jde kousek za náma s holkama. Do Boleslavi dorazíme po mnoha kilometrech, několika exkluzivních šavlích a jedné lahvi rumu. Jsem na plech, blábolím, ale i když vyčerpaný, tady se cítím doma. Pořád to tak mám. Mám skoro až plačtivou, objímáme se a venku už plyne normální život. Ester odejde hodinu před tím, než přijede máma s bráchou do Boleslavi. Usmívají se, odpočatí po skoro třech dnech na chalupě. Stihnu uklidit, sbalím se, prohodíme pár slov a už si to zase směřuju na nádraží. Vůbec se mi nikam nechce. Je už tma, pojedu na noc, tenkrát ještě jezdila spousta spojů. Do Plasů to vezmu taky vlakem. Je mi smutno. Vzpomínám na celý víkend. Všechno si přehrávám neustále dokola v hlavě a poslouchám u toho Vader.

Vlaky jsou prázdné, můj pokoj v Plasích taky. Spolubydlící dorazí až ráno. Dám si chleba se sádlem, s cibulí a dívám se z okna na pouliční lampu. Stýská se mi. Potřeboval bych obejmout. Zase takovej drsoň nejsem. Co kdybych zítra došel na studijní a dal všem tady vale? Ještě tu nejsem zakousnutej, ještě tu nemám kořeny. Schoulím se do prenatální polohy a mám divný sny. O Boleslavi, jak jinak. První z tisíců návratů si pamatuji velmi přesně. Míchala se mi v hlavě hrozná spousta emocí. Hlavně jsem byl poprvé v životě úplně sám. Já, který od malička obklopen tetičkami, babičkami a pak kamarádkami, zažíval vlastně takový krásný sen. Tak tohle je ta dospělost, vylétnutí z hnízda? Nemělo by to být osvobozující? Tak proč mě to tak děsně bolí? A proč pořád myslím na Ester?

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 12. června 2021

Recenze/review - THE PLAGUE - Within Death (2021)


THE PLAGUE - Within Death
CD 2021, Bitter Loss Records

for english please scroll down

Stačil jeden neopatrný krok a zase jsem padal dolů. Spustil jsem lavinu. Kameny drtily mé kosti, lebka pukala tlakem. Vnitřnosti byly mačkány a i když jsem ještě trošku žil, tak už jsem nahlédl na druhou stranu. Nikdo mě nehledal. Byl jsem zde jen já, moje dáma smrt a death metal. Surový, poctivý, takový, jaký hrají i australští THE PLAGUE. Nikdo mě nikdy nepohřbil, maso si vzala zvěř a červi. Splynul jsem s přírodou. Bolelo to, ale teď už mám klid. Konečně jsem na druhé straně. Užívám si temnotu, chlad i nové album "Within Death".

Tyhle šílence jsem objevil náhodou nebo lépe, byli mi doporučeni. Pustil jsem si první song a s chutí nasál shnilou atmosféru. Death metal, thrash metal, vše staré a plesnivé, přesně jak to mám rád. Propast vydala další svědectví. Moje bělostná kostra zářila do tmy. Vzduchem zazněl první riff. Jsem ztracen v záhrobí.


THE PLAGUE se pohybují někde na pomezí amerického (DEICIDE, POSSESSED) a skandinávského death metalu (ENTOMBED, DISMEMBER, UNLEASHED). Skladby připomínají ostré čepele nožů určených k porcování krvavého masa. Jedná se o klasiku, se spoustou tradičních prvků. Mám to takhle stejně nejraději. Kapela si na nic nehraje, pevně věří své trnité cestě. Songy jsou velmi pochmurné, mají potřebnou atmosféru. Představte si rezavý buldozer, který toho má za sebou už spoustu, jak hrne před sebou obrovskou hromadu. Najednou zastaví, protože byla objevena kostra. Chudák asi hodně trpěl, ale nic nenasvědčuje násilí. Kdyby jen věděli, kdyby jen tušili, že má duše dávno bloudí v záhrobí. Volume doprava, démoni i zombie ví své. "Within Death" si užívají úplně všichni. Mrtví i nemrtví. Australanům se povedl přesný zásah. Přímo do živého, na komoru. O zvuku i obalu netřeba diskutovat, vše je v nejlepším pořádku. Stojím zase nad propastí, dívám se do hlubiny. Asi tušíte, co bude následovat. Padám znovu a stále dokola dolů, umírám a znovu se rodím. Tak přesně takové pocity mám i z téhle desky. Oldschool death metal, který rozmetá vše živé i neživé!


sumarizace:

"Within Death" od australských THE PLAGUE je albem, u kterého se samy otvírají staré hroby. Death metal, který je nám zde předkládán je ostrý, nekompromisní, starý, ošklivý a šíleně návykový. Vydejte se spolu s kapelou na výlet do dávných dob, kdy se ještě hrálo poctivě, reálně a skupinám nechybělo nadšení. Oceňuji velmi dobré, chytlavé nápady, pořádně plesnivý zvuk a hlavně určitou jiskru, kterou cítím z každé skladby. Tohle je muzika pro všechny pamětníky, kteří ještě nezapomněli na to, jak správně death metalem nakopat všem zadky. Mírně se rozkročte, rozpusťte své vlasy, zvedněte ruce a začněte pařit. Starý smrtící kov z devadesátých let opět ožívá. A to pěkně hlasitě a ostře. Kdo z vás si vykope vlastní hrob? Songy plné záhrobí, které jsou nabroušené, jako rezavá kosa. Z nahrávky jsem doslova nadšený a užívám si ji plnými doušky. Old school death metal, který rozmetá vše živé i neživé! Skvělá hrobnická práce!

pro fanoušky: DEICIDE, POSSESSED, ENTOMBED, DISMEMBER, UNLEASHED


Asphyx says:

"Within Death" from Australian THE PLAGUE is an album that opens old graves. Death metal presenting here is sharp, uncompromising, old, ugly and insanely addictive. Come with the band on a trip to ancient times, when it was played fair, really and groups don't miss enthusiasm. I appreciate very good, catchy ideas, really moldy sound and the spark I feel from each song. This is music for all contemporaries who haven't forgotten how to kick all asses with death metal. Stand with your legs apart, pick up your hands and start partying. Old death metal from the nineties comes to life again. And it's pretty loud and sharp. Who wants to dig his own grave? Songs full of Crypt, sharp like a rusty scythe. I'm excited about this recording and I enjoy it. Old school death metal, that will explode everything animate and inanimate! Great gravedigger job!

for fans: DEICIDE, POSSESSED, ENTOMBED, DISMEMBER, UNLEASHED




Tracklist:
01. Mind Eraser
02. Torment the Living
03. Spawn of Monstrosity
04. Effigy of the Rotten
05. Hand of Greed
06. Drones
07. Slave to Addiction
08. Dismal Solitude
09. Within Death
10. Festering in Sickness

band:
Shane Piercy - Rhythm Guitar
Mike Ryan - Vocals
Tommo Singleton - Bass
Zac Sale - Drums
Ross Chinchella - Lead Guitar

pátek 11. června 2021

Recenze/review - TYPHONIAN - The Cosmic Pendulum of Time (2021)


TYPHONIAN - The Cosmic Pendulum of Time
EP 2021, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Nemrtví žalují. Na svůj osud. Celý život jsi žil poctivě a byl si dobrý. Přesto tě probodli v temné uličce. Nemohl jsi tomu věřit. Nikdy si nikomu neublížil. Umíral si dlouho. Několik lidí tě překročilo, ale většina si tě vůbec nevšimla. Stojíš u řeky Styx a čekáš na převozníka. Tíží tě samota a vzpomínky. Planeta je přelidněna, zla musí být logicky více. Stejně si ale v šoku, z negativní energie, ze závisti, z nože, kterým tě zezadu probodli. Převozník je zahalen v černé kápi, směje se jedovatým smíchem, který připomíná skřípaní kostí. Chce zaplatit. Dnes nemáš strach, určitě tě převeze. Platíš novou deskou německých TYPHONIAN.

Každé dobré album ve mě rozjitří emoce, promítne mi do mysli černobílý film, nahrubo nasekanou tmu. Novinka "The Cosmic Pendulum of Time" jakoby zastavila čas, proklela mě a vrátila o spoustu let zpátky. Do doby, kdy se všude hrál ještě poctivý, ryzí a opravdový death metal, v určitých momentech načichlý doomem. Do kostí se mi vkrádá chlad. Mrazí mě v zádech a spolu s kapelou vstupuji do země stínů. 


V současnosti je na každém rohu spousta kapel, které se snaží hrát "postaru". Většina jich zní podobně a nejsou příliš zajímavé. TYPHONIAN sice také staví na pevných základech, které všichni známe, ale navíc přidávají kus sebe samého. Skladby mají jasné, zřetelné a dobře zapamatovatelné motivy. Riffy jsou neotřelé. Osobně se mi ale nejvíc líbí atmosféra celé nahrávky. Je temná, chladná, opravdu si představuji, že se toulám záhrobím. Možná je to nicota, vesmír, říkejte si tomu jak chcete, ale určitě existují věci mezi nebem a zemí, které nelze pochopit. Němci sice na tyto otázky nedávají odpovědi, ale rozhodně vás donutí přemýšlet. Alespoň tak vnímám a chápu album já. Určitě znáte ten skvělý pocit, když víte, že je hudba to pravé pro vás, pro vaše uši. TYPHONIAN jsou na novince vznešení, démoničtí, mystičtí, magičtí. Při poslechu se dívám na svět přes krvavou mlhu, užívám si jednotlivé nápady, hru s mrazivými náladami. Zmínit musím i nádherný obal od Juanjo Castellana a excelentní zvuk, pod kterým je podepsán Dan Swanö. Stylově lze zařadit kapelu jak na sever, mezi švédské kapely, tak i třeba k ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BOLT THROWER. Jsou to ale jen ozvěny, jinak jsou TYPHONIAN pro mě opravdu originální zajímavou skvělou kapelou. Chladný, temný death metal, který vás převede na onen svět! Vynikající!


Asphyx says:

The undead are suing. To your destiny. You've lived honestly all your life and you've been good. Yet they stabbed you in the dark alley. You couldn't believe it. You never hurt anyone. You died for a long time. Several people crossed you, but most didn't notice you at all. You are standing by the river Styx, waiting for the ferryman. You are burdened by loneliness and memories. The planet is overpopulated, there must be logically more evils. But you are still in shock, of negative energy, of envy, of the knife with which they pierced you from behind. The ferryman is shrouded in a black hood, laughing with a poisonous laugh that resembles the creaking of bones. He wants the pay. You're not afraid today, he'll definitely take you. You pay with a new German TYPHONIAN record.

Every good album stirs up emotions in me, a black-and-white film projecting into my mind, roughly chopped darkness. The novelty "The Cosmic Pendulum of Time" seemed to stop time, curse me and take me back many years. Until the time when honest, pure and real death metal was played everywhere, at certain moments smelled doom. Cold is creeping into my bones. It freezes my back and I enter the land of shadows with the band.


Currently, there are a lot of bands on every corner trying to play "old school". Most of them sound similar and are not very interesting. TYPHONIAN also builds on solid foundations that we all know, but they also add a piece of themselves. The songs have clear, distinct and well-remembered motifs. Riffs are unique. Personally, however, I like the atmosphere of the whole recording the most. It's dark, cold, I really imagine I'm wandering the grave. It may be nothingness, the universe, call it what you will, but there are certainly things between heaven and earth that cannot be understood. The Germans do not answer these questions, but they will definitely make you think. At least that's how I perceive and understand the album. Surely you know the great feeling when you know that music is right for you, for your ears. TYPHONIAN are noble, demonic, mystical, magical. When listening, I look at the world through the bloody mist, I enjoy individual ideas, a game with freezing moods. I must also mention the beautiful cover by Juanjo Castellan and the excellent sound, under which Dan Swanö is signed. Stylistically, the band can be classified both to the north, among Swedish bands, as well as for example ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BOLT THROWER. But these are just echoes, otherwise TYPHONIAN are really original for me, an interesting great band. Cool, dark death metal that will take you to the next world! Excellent!


about TYPHONIAN on DEADLY STORM ZINE:


Tracklist:
01. Dismal Dreams Of Lives Forgotten
02. Throne Of Deceit
03. Disembodied
04. Forever In Misery
05. Hammer Of The Heretics
06. On Primordial Pathways
07. The Cosmic Pendulum Of Time

band:
Thanatos Drums
Prometheus Guitars
Typhon Guitars, Orchestration
M.W. Styrum Vocals
Charybdis Bass




TWITTER