Příběh
devatenáctý – já, heavy metal, thrash metal, heavy metal, doom metal, black metal a
nakonec death metal
Prolezl jsem si za těch 27
let, co poslouchám metal, peklo od shora až dolů. Začínal jsem jako rocker, na
vinylech svých rodičů, dotkl se heavíku, brouzdal jsem bažinami s doom
metalem, oddával se černým orgiím s blackem a nakonec zakotvil asi už
navěky hlavně u death metalu a thrashe. Zajímavé je, že některé kapely jsem v éře jejich
největší slávy nemusel a objevil je až po letech. Jiné zase skoro jediný
blahořečil a vynášel do nebes a snášel za to od kamarádů spousty kritiky. Za ty
roky jsem dospěl snad jen k jedinému. Pokud je hudba dobrá, nezná mezí ani
stylů. Jsem sice smrťák tělem i duší, ale když vyjde nový Robert Plant, jdu do
kolen. Miluju staré heavíky. Starý „venomovský“ black. Nikdy jsem ale
nepřičuchl k českému zábavovému rocku (z nějakého důvodu dodnes
přežívajícího nejen na vsích). Mám také velké výhrady a často zavrhnu kapelu
kvůli tomu, že tahá do muziky politiku. Kolikrát skvělí hudebníci se mi
zprotiví svými názory a pak už nemám ani chuť se v tom marastu pozérských
levo- pravých sraček vůbec přehrabovat.
A pořád, nekonečně a proklatě
dlouho, vždy ocením u kapely raději náboj, rebelii, nadšení a jiskru, před
technickou zdatností. Jsem a budu jen obyčejným posluchačem, který miluje ty
chvíle napětí, když si domů přinesete novou desku (případně poslechnete někde
na netu). Pustíte si hi-fi věž a pak už jen všemi póry celého těla čekáte, co
to s vámi udělá. Proto nikdy nebudu kritik, ani zahořklý hudební
publicista. Mě totiž baví muziku poslouchat, tu špatnou raděj odmítám. Život je
příliš krátký na to, abych si zanášel hlavu něčím, co se mi nelíbí. A
v dnešní době, kdy si mohu udělat krásný obrázek již před koupí nosiče, je
jedním slovem pro mě, jako pro strávníka velmi příjemný. V současnosti jsem
stárnoucí deather, který rád zajde do klubu na koncert, sem tam si udělá radost
nějakým rozhovorem s kapelami, které v mládí obdivoval jako polobohy
a rád podpoří smečky, o kterých si myslím, že stojí za to. Výběr je obrovský a
moje uši nejsou všemocné, ale jsem nadšený a povznesený, že se mi pomalu daří
tvořit místo (rozuměj DEADLY STORM) pro podobně naladěné šílence z celého
světa. Hudba totiž, jak známo, spojuje lidi…a já jsem hrozně rád, že toho mohu
být alespoň malou součástí.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
