New album of Czech death metal band HYPNOS - "The Blackcrow" (2020)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 20. ledna 2019

Home » » PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto osmdesátý - Výlet, který neměl nikdy skončit

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto osmdesátý - Výlet, který neměl nikdy skončit


Příběh sto osmdesátý - Výlet, který neměl nikdy skončit

Mám v batohu, o kterém děda vždycky říkával, že zbyl na chalupě po pašerácích, jen pár triček, náhradní baterie, kartáček na zuby, kazety a jinak nic. Ostatní jsem nechal na Monice a na holkách. Studium na dvouleté nástavbě se zaměřením na ekonomii mělo své nesporné výhody. Tři kluci ve třídě, z toho jeden debil a druhý homosexuál, krásně se mi žilo. Sice jsem se zpočátku s děvčaty příliš nemusel, ale to bylo v prvním období po smrti Kačenky. Slečny sice neposlouchaly ani jedna metal, ale staraly se o mě jako o vlastního.

Stará karosa, která smrdí jak kdyby právě přijela z tankodromu. Slizký řidič, slintající nad prdelkama holek, snažící se být vtipný. Paní učitelka, co jsem ji ještě před pár měsíci chodil utěšovat do kabinetu. Tohle nemůže dopadnout dobře, říkal jsem si pořád dokola. Ještě, že mi koupila na cestu Monika rum. Plzeňská klasika, bramborová radost chudých. Už u Bakova nad Jizerou jsem trošku navátej. Nesnídal jsem, na lačno se pije blbě. Ale jsem hrdina. Čekají nás 4 dny u Liberce, v chalupě s něčím, čemu se dá říkat polopenze. Homosexuál Kamil (mám zkušenost, že v té době se snad všichni teplí jmenovali Kamil nebo Marcel) za mnou pořád chodí a chce si povídat. Je to dobrej kluk, jen si musíme nastavit pravidla.

Asi by pro mě bylo lehčí bejt na kluky, ale nejsem. Mám tady svoji blonďatou lvici a ostatní holky všechny miluju. Dělám si srandu a Kamil je po několika panácích vláčnej a chce tančit v autobuse. Je mu to ale zakázáno. S ním bude ještě legrace. Dostávám kusy řízků, jen si dej Jakube, jsi hrozně hubenej. Tak se láduju, zapíjím to rumem a lituju, že jsem nenakoupil lahváče, na co myslíte holky, hergot? Stavíme kousek před Libercem, na odpočívadle. Jsem rád, že jsem kluk, protože čůrám hezky ve stoje. Odháním Kamila, který pak zvrací vedle mě.

Konečně jsme na místě. Kluci bydlí spolu. Rovnou říkám Debilovi, že je debil a Kamilovi, že s ním fakt nebudu mít společnou manželskou postel. Odsunu se, hned pod okno v představě, že pokud by mě něco začalo hřát na sedince, vyskočím z druhého patra do sněhu. Hodím bágl do kouta a jdu zkontrolovat holky. Zajímavý, vůbec jim nevadí, že se převlékají a já se tak usadím a mám šíleně vtipný narážky. Jsem poslán s chichotem několikrát do patřičných míst, začínám trošku divočet, tak zavolají Moniku, ať si mě odvede. Hledáme spolu nějaké místo, kde by se dalo pomuchlovat, ale zatím je brzy.

Procházku po horách strávím s Monikou a Kamilem. Nepodařilo se mi ho odehnat. On je opravdu hrozně hodnej, možná až moc. Utečeme dopředu a na jedný horský chatě hurá pivo. Hodím do sebe tři rychlý kousky, Kamil zase bleje jak Alík. Monika mi šeptá, ať se šetřím na večer, že přijde. Jde se dál, procházka se mění na výlet, dorazíme za tmy. Ihned jdu za paní kuchařkou, cože mi to připravila k večeři. Dáma v letech, vtípky, milánku, pro tebe budu dělat jen samé dobroty. Políbím ji na čelo a slíbím, že v příštím životě se za ní stavím. V mládí to musela být krasavice.

Jsem přejedenej a Monika si myslí, že někam zalezeme. Jenže já usnu jak zákon káže. V nějaký místnosti, kde holky hrají klasický společenský hry a tajně pijí hnus největší - hopsinku. Paní učitelka mě prosí, abych neorganizoval žádné útěky, tak jen dojdu přes okno pro pár lahváčů. Chci bejt za hodnýho. Kolem půlnoci provedu kontrolu na pokoji dívek. Jak jsem opilej, tak jim zvedám peřiny, žádám o předvedení různých partií. Jo, jsem trapnej, ale taky prej roztomilej. Každopádně, opět vše končí tím, že si mě Monika odvede do umývárky, kde mě poleje hlavu ledovou horskou vodou a pak si na mě nasedne. Kdo by nevystřízlivěl? Řekněte.

Jdu temnou chodbou do pokoje, z dveří vyleze paní učitelka. Jasně, jsme všichni dospělí, ale já už nechci, děkuji. Zalezu do postele a posílám neprozřetelně do prdele Kamila, který si chce "povídat". Spím jak zabitej. Tvrdě, opravdu jako dřevo. "Kubíčku, miláčku, venku je krásný den": zkouší to na mě romanticky Monika. Nevím, co to bylo tenkrát za módu, ale noční košile mám rád. Capká kolem mě, prsatá a s prdelkou k zulíbání. Debil kouká a Kamil se směje jako pravej teplouš. Jdeme radši na snídani.

Čaj a kakao, rozespalý holky, nenalíčený, stejně, konečně vás vidím, jak vás pánbůh stvořil. Házejí po mě máslem, ale všechno je v dobrém, vzpomínám na ně rád, protože to byly normální pohodový ženský, žádný pipiny. Nadsázka, vtípky, to je oč tu běží. Jako největší slepice se nakonec ukáže paní učitelka, která je rozmrzelá a taky trošku Kamil, ale u něj se to tak nějak předpokládá (ptám se ho, jestli mají homoklády měsíčky, ale jsem prý trapnej). Čekají nás běžky. A ty já miluju. Holky, dneska vás všechny namažu. Volím vosk a protože to vypadá, že jsem jedinej chlap v chalupě, tak se málem udřu, než všem nažehlím lyže. Co bych ale za pusinky neudělal, žejo.

Paní učitelce běžky očividně moc nejdou, tak nějak automaticky vedu já. 15 km není moc, ale musíme často čekat. Jsem překvapenej z Moniky, plně odpovídá mé tehdejší představě o pořádné ženské - musela umět na běžkách (přes to nejel vlak!), já byl stejně takovej blbec. Každopádně, drží se mnou krok, smějeme se, sjíždíme, dupeme do kopců, kolem tuny sněhu, mrazivé rty, polibky nasáklé jelením lojem. Krása, krása, krása. Adrenalin, prdelky děvčat v upnutých kalhotách. Smích a radost. Končím výpravu, odneseme běžky do lyžárny a jdeme na pivo, bez debat paní učitelko. Nic nenamítá, je na ní vidět, že je ráda, že přežila.

Sedíme u jednoho stolu, Kamil se ukáže jako velkej bavič, dokonce spolu dáváme pár skladeb, hraje parádně na španělku. Sice samý slaďárny, ale to holky rády. Proč si Kamile na kluky, jsi úžasnej, zní často lokálem. Blíží se zavíračka a někoho napadne, že co jako nějaká diskotéka. Paní učitelka povoluje, protože je sama už pěkně napitá. Jsem proti, diskotéky já nerad. Kurva metal, ne? Ale jsem přemlouván a samozřejmě neodolám. Jde se tedy do města. Zapadneme do prvních dveří s neóny, sály, kde se tančilo, byly tenkrát na každým rohu.

Maj tu hnusný pivo, jsou tu divný lidi, pouštějí tady Michala Davida, Monika na mě vidí, že začínám být zpruzelej. Tanečky Kamila a děvčat sice zaujmou, rozesmějou, ale když já jsem prostě uhnětenej z jinýho těsta. "Pojď pryč": šeptne mi do ucha Monika. Jdu za slečnou učitelkou, nejdřív říká ne, ale pak mi pošeptá, ať na sebe dáváme bacha (stejně je nám všem 18, ale je slušnost se zeptat). Vylezeme konečně ven a ulice je naše. Hele, nonstop, dáme pivko. Zadaří se, mají tu Klášter. Cinkneme si a obrátíme do sebe lahve. Musím dát Monice francouzáka. "Tak tady jste, hrdličky, musel jsem taky ven, půjdu s váma": našel nás Kamil, achjo. Jsem trošku naštvanej, ale Monika mě uchlácholí. No, nakonec proč ne, s teplým klukem jsem ještě nepařil.

Kdybych věděl jméno klubu, rád bych vám ho prozradil, ale má hlava je děravá jak řešeto a občas se mi všechno smíchá dohromady, tak nemůžu sloužit. Každopádně vím, že se tam sedělo na lopatách a šlo se do takovýho starýho baráku do sklepa. Tam na baru týpek, fousy spletený barevný, kalhoty do zvonu, hrozně milej, pohodovej. Ukázalo se, že je to zpěvák Tomáš Hájíček z Krucipusk, ale to jsem vůbec nevěděl. Dali jsme pivko a pokecali o Panteře. Nikdy více jsem ho takhle neviděl, ale bylo to hrozně příjemný setkání. Pak šel pryč a my si sedli dozadu do rohu. Kamil básnil, předváděl se, dával panáky. Byla s ním fakt sranda. Monika mě pořád objímala a vše bylo v pohodě. Pak přišla nějaká hard core kapela, která neuměla moc hrát. Na malinkém pódiu se snažila předvést to, co viděla na MTV. Ale jo, pořád lepší, než tanečky s Michalem Davidem.

Asi si myslel, že má šanci a jak byl opilej, tak mi chtěl dát venku pusu. Ty vole, co blbneš, zafungoval reflex a dostal dělo chudák rovnou do nosu. Pak byl za oběť a já za zlýho. Aspoň u Moniky. Se nenechám líbat, jako vše dobrý kámo, ale porušil si moji zónu. Nakonec se omluvil. Dobře, tak jo, mír vole. Za chvíli vstáváme, jsme poslední, kdo dorazil na chalupu. Usínám radši s prdelí u zdi, ale Kamil už je v klidu. Jsem a budu řitní panic, sorry jako, na tohle fakt nejsem. "Mám ještě hladinku, vstávej, jsem tvůj anděl, tvoje noční můra...": budí mě zase Monika. Hlava mi třeští.

Opilecká rána na chalupě uprostřed zasněžené krajiny. Běžky nejsou dobrej nápad, paní učitelko, raději pěšky. Tak jo, holky jsou zmuchlaný, ale čerstvej vzduch nám udělá dobře. Beru si walkmana, přemlouvám žaludek, aby nechal snídaní uvnitř. Kde jsou ty časy, kdy jsem machroval s tím, že já nikdy nebleju. Ale nejsem sám, ještě že tu nejsou laviny, spustili bychom jich svým voláním divočiny hodně. Jdeme lesem a jak jsme mladý, tak se nám těla postupně oživují, regenerují, jsem jak ještěrka, který doroste vocas, říkám holkám a Kamil chce taky, blbec. Končíme zase v hospůdce, kde mám pocit, že kolem dívek asi 150 kilový výčepák a číšník v jedné osobě doslova baletí. Hroší tanec lákající samičky, ještě by měl vyluzovat zvuky. Říkám to Monice a ta se rozesměje tak, až mě zabolí v uších.

Zpět jdeme už za tmy a dnes není na vylomeniny vůbec nálada. Stejně mi to nedá a aspoň vniknu na kontrolu do sprch, když se holky sprchují. Namočím ručník, znáte to. Je v tom víc erotiky než v německým pornu. Mokré vlasy, prdelky a klíny. Holky neví, jak se zakrýt a končí to jednoduše. Jsem chycen a svléknut. Osprchován studenou a vyhozen ven. Crčí ze mě voda a potkám smutnou paní učitelku. Už na mě ani nic nezkouší. Ale nějak podezřele si rozumí s Debilem. Svůj k svému, napadne mě ještě, ale to už není moje věc.

"Tak ty si byl za holkama ve sprchách?": škádlí mě Monika. Pokračuje, možná trošku žárlivě, která se mi líbila nejvíc, ale já jí samozřejmě řeknu, že ona je ta nejkrásnější, protože je moje a odměnou mi je malý kumbál za kuchyní (s laskavým dovolením paní kuchařky). Posadím ji na stůl a během celé vzrušivě krásné akce na mě kouká uříznutý krk kuřete. Kde se to v ní bere, je divoká, živočišná, vláčná. Gradujeme, myslím, že v červený knihovně se chodí na vrchol, mladí lidé jsou plni souznění a tak nějak. Prostě, když se udělá, tak to kuře spadne z regálu. Jen odběhnout.

Vše se s menšími rozdíly opakuje. Taky hrajeme dámu a šachy, v kterých mě vycvičil děda s babičkou, tak se biju v prsa, protože pořád vyhrávám. Nahlédnu kousek do holčičích problémů, jsou přede mnou uvolněné, ledacos řeknou. Většinou nerozumím, věci bych řešil jinak, ale je mi s nima moc dobře. Aspoň jsem na pár dní zapomněl na Káču a na své kamarády. Hodně jsme se nasmáli, užili si hory, pivo a víno a rum a já taky spoustu krásných chvilek s Monikou. Byl to výlet, který neměl nikdy skončit. Malý ráj na zemi. Ani se nám nechtělo domů, do fabrik a kanceláří, ani se nám nechtělo zpátky do šedivého města. Taky když jsme se loučili u autobusu na Starém městě, tak jsem dostal hudlanů a obejmutí, až jsem se celej červenal.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Share this games :