DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 27. května 2026

Recenze/review - CONSECRATION - Exanimis (2026)


CONSECRATION - Exanimis
CD 2026, Nuclear Winter Records

for english please scroll down

Vstáváš do tmy a tvoje bolest je nekonečná. Roky si žil ve stínu, nikoho si nezajímal, nikdo tě neměl rád. Vždycky ses snažil být dobrým člověkem, ale kolem tebe byly jen samé lži a přetvářka. Mnohokrát si stál se žiletkou v ruce, častokrát si navštívil stará pohřebiště, aby sis vybral místo svého posledního odpočinku. Setkal ses s nemrtvými i se svými vlastními démony. Mraky jsou zase jednou černé a skoro se dotýkají země. Ve vzduchu je cítit zkažená krev a nenávist. Ve zprávách jsou již jen přímé přenosy ze zabíjení. Jsi unavený, vyhořelý, už je toho na tebe moc. Světlo si neviděl, ani nepamatuješ. Smrt obchází kolem a usmívá se. Nastal čas.

S britskými doom death metalovými tmáři CONSECRATION se setkávám již poněkolikáté. Vždycky se mi na nich líbil jejich přístup, schopnost napsat dobré, zajímavé skladby a vytvořit pochmurně šedivou atmosféru. Jako bych byl při poslechu letošního nového alba znovu uprostřed krvavé mlhy a procházel se na onom světě. Na náhrobku sedí krkavec, hudba mě drásá zevnitř a útočí na samou mojí podstatu. 


"Exanimis" je volným pokračováním minulých nahrávek. Britové jsou stále věrni svému stylu, čerpají inspiraci u kapel jako  HOODED MENACE, DECOMPOSED, DISEMBOWLMENT, COFFINS, WINTER, AUTOPSY, EVOKEN, MY SILENT WAKE, NOVEMBERS DOOM, MY DYING BRIDE. A dělají to opět s nadhledem, elegancí a nadšením starých mistrů v oboru. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí. Nové album je dle mého nutné poslouchat vcelku, nechat se jím unášet, plout na vlnách smrti, vznášet se, topit, shořet zevnitř, znovu vstát z popela, silnější než kdy dřív, jako tahle deska, jako tyhle skladby, které vás pohřbí zaživa. CONSECRATION mě opět přesvědčili na svoji stranu. A udělali to tak nějak samozřejmě, přirozeně. Vypadá to a dnes  jsem si s tím absolutně jistý, že jsme stejné krve, že máme s kapelou tenhle styl zakódovaný v DNA. Oceňují mrazivý, masivní a dobře čitelný zvuk, s chutí se podívám na zajímavý motiv na obalu. Tahle smečka do mě zasekla svůj dráp a už mě nepustila. Omotala mě pevnými, chladnými pavučinami, získala si mě svojí opravdovostí, ryzostí, upřímností, ryzostí a naprostou autenticitou. Svět je někdy možná velmi těžké místo k žití a člověka napadají pochmurné děsivé myšlenky, ale pořád tu je hudba, stále jsou zde podobné nahrávky, jako letošní od démonů temnoty, které nás udržují naživu. Ne, pro mě není novinka jen další album v řadě, spíše se jedná o soukromý, niterný obřad pro vyvolávání temných sil. Nálady jsou záhadné, syrové, ohlodané na kost. Britové jsou ve skvělé formě a já nemohu jinak, než vám novinku doporučit. Kývám se spokojeně do rytmu, křičím do tmy a v kostech se mi usadil mráz. Tak na mě nové album působí asi nejvíce. Vstáváš do tmy a tvoje bolest je nekonečná. Roky si žil ve stínu, nikoho si nezajímal, nikdo tě neměl rád. Vždycky ses snažil být dobrým člověkem, ale kolem tebe byly jen samé lži a přetvářka. Mnohokrát si stál se žiletkou v ruce, častokrát si navštívil stará pohřebiště, aby sis vybral místo svého posledního odpočinku. Teď už si silnější než kdy dřív. Pochmurné, temné a mrazivé doom death metalové ozvěny z onoho světa! Album, které vás rozdrásá zevnitř!  

Asphyx says:

You wake up in the dark, and your pain is endless. For years you lived in the shadows; no one cared about you, no one liked you. You always tried to be a good person, but all around you were lies and pretense. Many times you stood with a razor blade in your hand; often you visited old graveyards to choose your final resting place. You encountered the undead as well as your own demons. The clouds are black once again, almost touching the ground. The air reeks of rotten blood and hatred. The news is now nothing but live broadcasts of killings. You’re tired, burned out it’s all too much for you. You haven’t seen the light, nor do you remember it. Death walks by and smiles. The time has come.

This is the umpteenth time I’ve encountered the British doom death metal band CONSECRATION. I’ve always liked their approach, their ability to write good, interesting songs, and create a gloomy, gray atmosphere. Listening to this year’s new album, it’s as if I’m once again in the midst of a bloody fog, wandering through the afterlife. A raven sits on a tombstone; the music tears at me from within and attacks my very essence. 


"Exanimis" is a loose follow-up to their previous recordings. The British band remains true to its style, drawing inspiration from bands such as HOODED MENACE, DECOMPOSED, DISEMBOWLMENT, COFFINS, WINTER, AUTOPSY, EVOKEN, MY SILENT WAKE, NOVEMBERS DOOM, and MY DYING BRIDE. And they do it once again with the poise, elegance, and enthusiasm of the old masters of the genre. Nothing is superfluous, and nothing is missing. In my opinion, the new album must be listened to as a whole, letting yourself be carried away by it, sailing on the waves of death, floating, drowning, burning from within, rising again from the ashes, stronger than ever, like this record, like these songs that will bury you alive. CONSECRATION have once again won me over. And they did it so naturally, effortlessly. It seems and today I’m absolutely certain of it that we’re of the same blood, that this style is encoded in our DNA along with the band’s. I appreciate the chilling, massive, and clear sound, and I’m eager to check out the interesting cover art. This pack sank its claws into me and never let go. It wrapped me in tight, cold webs, winning me over with its sincerity, purity, honesty, and absolute authenticity. The world can sometimes be a very difficult place to live in, and dark, terrifying thoughts can creep into your mind, but music is still here, and there are still albums like this year’s release from the demons of darkness that keep us alive. No, for me, this new album isn’t just another album in the lineup; rather, it’s a private, intimate ritual for summoning dark forces. The moods are mysterious, raw, stripped down to the bone. The Brits are in great form, and I can’t help but recommend this new release to you. I’m nodding contentedly to the beat, screaming into the darkness, and a chill has settled in my bones. That’s probably how the new album affects me the most. You wake up into the darkness, and your pain is endless. For years you lived in the shadows, no one cared about you, no one liked you. You always tried to be a good person, but all around you were lies and pretense. Many times you stood with a razor blade in your hand; often you visited old graveyards to choose the place of your final rest. Now you are stronger than ever. Gloomy, dark, and chilling doom death metal echoes from the other world! An album that will tear you apart from the inside!



about CONSECRATION on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Herald of Darkness
02. Configuration of Lamentation
03. Submerged in Sand
04. Domain of Despair
05. Harvester of the Forsaken
06. The Bitterness of Grief
07. Descend into Derangement
08. Cold Grey Stone

Line-up:
Daniel Bollans - Vocals
Mathew Bollans - Bass
Liam Houseago - Lead & rhythm guitar
Andy Matthews - Lead, rhythm & acoustic guitar
Jorge Figueiredo - Drums and percussion


CONSECRATION

Nuclear Winter Records

Recenze/review - ARROGANZ - Death Doom Punks (2026)


ARROGANZ - Death Doom Punks
CD 2026, Testimony Records

for english please scroll down

Satan se uměl vždycky přizpůsobit. Dnes na sebe vzal podobu uhlazeného muže v drahém obleku. Není pro něj nic lepšího, než rozpoutat od stolu další z krvelačných válek, zničit celé národy, rasy, cokoliv, na co si jen vzpomenete. Navíc, pán pekel dostane i požehnání od části lidí, kteří pochodují slepě na smrt. Přijde mi, že se nakonec naplní děsivé vize a shoříme v plamenech. Než se tak ale stane, budu dál poslouchat nahrávky, jako je ta nová od německých tmářů ARROGANZ.

Měl jsem tu čest jak s několika jejich předchozími alby, tak i naživo a pokaždé se jednalo o surový, ostrý a divoký death metal ze staré školy, ušpiněný punkem, doomem, blackem a vztekem. Novinka pokračuje tam, kde pánové minule přestali. Přiznám se vám k jedné věci, ihned se mi dostala do krve a trávil jsem s ní skoro veškerý svůj volný čas. Zasekla do mě svůj dráp a já zase jednou viděl satanovu pravou tvář.


Na ARROGANZ se mi vždy líbila jedna věc. Jdou si svou cestou, mají vlastní styl, výraz, spoustu nápadů. Jedná se o kapelu, která vzešla z toho nejhlubšího podzemí. Nové skladby jsou jako ostré hřeby, které vám budou zatlučeny do hlavy v chladné, smradlavé kobce. Satan stojí ve stínu a usmívá se. Není divu, mučení vašeho těla i mysli dosáhlo vrcholu. Líbí se mi zvuk, motiv na obalu, ale hlavně zvláštní podmanivá a syrově přitažlivá atmosféra celé letošní nahrávky. Vše je tu ohlodáno na kost, na samou podstatu kovu smrti. Žádné kompromisy, zbytečnosti. Songy se valí kupředu, jako špinavá voda ve stoce, která vytéká i z vašeho města. Brutalita se zde potkává s nekonečným chladem a nahrubo nasekanou tmou. Výsledkem je album, které když budete poslouchat, tak se vám postupně dostane do vnitřností, sevře je pevným stiskem a nakazí vás pradávnou bolestivou chorobou. Znovu se objeví staré rány, začnou mokvat, pálit, žhnout, jako riffy, melodie na téhle desce. Na německých tmářích se mi asi nejvíc líbí, že jsou opravdoví, ryzí, upřímní, uvěřitelní a naprosto autentičtí. Navíc mě baví nové album "Death Doom Punks" poslouchat a rád se k němu často vracím. Obzvláště ve chvílích, kdy někde potkám Satana převlečeného za úspěšného mocného muže, když uslyším ze stínu jedovatý smích. Tahle nahrávka by neměla uniknout všem pravověrným fanouškům, prokletým, ani démonům. Je v ní totiž vše, co potřebujete pro krvavé záhrobní rituály. Satan se uměl vždycky přizpůsobit. Dnes na sebe vzal podobu uhlazeného muže v drahém obleku. Není pro něj nic lepšího, než rozpoutat od stolu další z krvelačných válek, zničit celé národy, rasy, cokoliv, na co si jen vzpomenete. Navíc, pán pekel dostane i požehnání od části lidí, kteří pochodují slepě na smrt. Jsme odsouzeni k zániku! Na kost ohlodaný, syrový, temný a chladný black death metal, po kterém zůstává jen spálená země! 

Asphyx says:

Satan has always been able to adapt. Today, he has taken the form of a suave man in an expensive suit. There is nothing he enjoys more than unleashing yet another bloodthirsty war from behind his desk, destroying entire nations, races—whatever you can think of. What’s more, the lord of hell even receives blessings from some people who march blindly toward their deaths. It seems to me that in the end, the terrifying visions will come true and we’ll burn in the flames. But before that happens, I’ll keep listening to albums like this new one from the German death metal band ARROGANZ.

I’ve had the honor of experiencing both several of their previous albums and their live shows, and each time it’s been raw, sharp, and wild old-school death metal, laced with punk, doom, black metal, and rage. The new album picks up right where the guys left off last time. I’ll admit one thing to you: it got under my skin immediately, and I spent almost all my free time with it. It sank its claws into me, and once again I saw Satan’s true face.


There’s one thing I’ve always liked about ARROGANZ. They go their own way, have their own style and sound, and are full of ideas. This is a band that emerged from the deepest underground. Their new songs are like sharp nails that will be hammered into your head in a cold, stinking dungeon. Satan stands in the shadows and smiles. No wonder the torture of your body and mind has reached its peak. I like the sound, the cover art, but most of all the strange, captivating, and rawly alluring atmosphere of this year’s entire recording. Everything here is stripped down to the bone, to the very essence of death metal. No compromises, no frills. The songs surge forward like dirty water in a sewer, flowing out of your city as well. Brutality meets endless cold and roughly chopped darkness here. The result is an album that, as you listen to it, will gradually seep into your guts, clench them in a tight grip, and infect you with an ancient, painful disease. Old wounds will resurface, begin to ooze, burn, and blaze, just like the riffs and melodies on this record. What I probably like most about these German dark masters is that they are genuine, pure, sincere, believable, and completely authentic. What’s more, I enjoy listening to the new album "Death Doom Punks" and love coming back to it often. Especially in those moments when I encounter Satan disguised as a successful, powerful man, when I hear a venomous laugh from the shadows. This recording is a must-have for all true fans, the damned, and even demons. It contains everything you need for bloody rituals of the afterlife. Satan has always known how to adapt. Today, he has taken the form of a suave man in an expensive suit. There is nothing better for him than to unleash yet another bloodthirsty war from his desk, to destroy entire nations, races whatever you can think of. Moreover, the lord of hell even receives blessings from some people who march blindly to their deaths. We are doomed to extinction! Raw, dark, and cold black death metal stripped to the bone, leaving only scorched earth in its wake!

úterý 26. května 2026

Recenze/review - DESOLUS - Dwellers of the Twilight Void (2026)


DESOLUS - Dwellers of the Twilight Void
CD 2026, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Sedím ve svém pokoji a mám půjčený VHS přehrávač od svého kamaráda. Několik kazet s horory mám již za sebou. Otevřu si další pivo, zapnu play a otřu si ruce do své džínové bundy. Je mi znovu sladkých patnáct a začínám zrovna s filmy, muzikou a holkami. Jedna má za chvilku přijít. Nakonec usnu a děsivá noční můra se vkrade i do mých snů. Jsem pronásledován šílencem v masce, umírám, znovu se rodím a takhle to pokračuje dalších 35 let. Přiznám se bez mučení, prožívám s kapelou DESOLUS svůj již druhý výlet po časové ose zpět a zase mě to neskutečně baví.

Vše je tu totiž ohlodáno na kost a přizpůsobeno tomu, aby iluze návratu 80. let minulého století opravdu fungovala. Zvuk, motiv na obalu, hororová předehra, tohle všechno mě vrací zpátky, do doby, kdy jsem byl ještě silný, vydržel jsem pít týden v kuse a mladé dívky mi padaly samy do klína. Svět se za tu dobu změnil k nepoznání, netuším, jestli k lepšímu, ale nostalgie v podání téhle smečky na mě funguje. Otevírám si další pivo a přidávám hlasitost na svém přehrávači. 


Jak už tomu bývá a vždycky bylo, nová vlna thrashových kapel, uctívajících staré bohy jako SODOM, KREATOR, PROTECTOR, DARK ANGEL, MASSACRA. MERCILESS, MORBID SAINT, HYPNOSIA nám přinesla spoustu smeček, které sice mají velkou sledovanost, rozhovory v lesklých časopisech, ale za příliš jejich hudba nestojí. S DESOLUS je to jiné. Cítím, vnímám celým svým tělem, z jejich nové nahrávky opravdovost, ryzost, upřímnost, absolutní oddanost hudbě i naprostou autenticitu. Navíc mě baví jejich nové album "Dwellers of the Twilight Void" poslouchat a rád se k němu vracím. Obzvláště ve chvílích, kdy mám plné zuby současného podivného, zkaženého a zlého světa. Zavírám se do svého pokoje, přidávám hlasitost na samou hranici snesitelnosti. Muzika vibruje celým mým tělem, dostává se do morku kostí. Ničí mě a zároveň očišťuje. Satan i Smrt, ta stará děvka, jsou velmi blízko, cítím jejich smradlavý dech a užívám si jednotlivé melodie, údery bicích, řev bestie. Vše je zde jedovaté, zahrané s noblesou a nadhledem starých mistrů. Zároveň živočišně, odhodlaně, s krvavou jiskrou v oku. Pokud jste na tom jako já a někdy se vám stýská po starých dobrých časech a nebo jen máte rádi dobře odvedené řemeslo s přidanou hodnotou navíc, potom jste zde správně. Doporučuji vám dobré pivo, hororový film s notoricky známými tématy a potom si pusťte tohle album. Pro mě se tento postup stal doslova soukromým rituálem a už teď vím, že jej budu aplikovat velmi často. Hraje se tu totiž přesně pro mě, pro starého psa, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád. Starosvětský black thrash metal, ohlodaný až na kost! Jedovaté ozvěny z děsivé budoucnosti! 

Asphyx says:

I’m sitting in my room with a VHS player I borrowed from a friend. I’ve already watched a few horror movies. I open another beer, press play, and wipe my hands on my denim jacket. I’m fifteen again, just getting into movies, music, and girls. One of them is supposed to arrive any minute now. Eventually, I fall asleep, and a terrifying nightmare creeps into my dreams. I’m being chased by a masked madman, I die, I’m reborn, and it goes on like this for another 35 years. I’ll admit it without hesitation: I’m experiencing my second trip back along the timeline with the band DESOLUS, and I’m having an incredible time again.

Everything here is stripped down to the bone and tailored to make the illusion of a return to the 1980s truly work. The sound, the cover art, the horror-style intro all of this takes me back to a time when I was still strong, could drink for a week straight, and young girls would fall into my lap on their own. The world has changed beyond recognition since then; I have no idea if it’s for the better, but the nostalgia this band delivers works on me. I open another beer and turn up the volume on my player. 


As is often the case and always has been a new wave of thrash bands has emerged, paying homage to the old gods like SODOM, KREATOR, PROTECTOR, DARK ANGEL, and MASSACRA. MERCILESS, MORBID SAINT, and HYPNOSIA has brought us a lot of bands that, while they have a large following and interviews in glossy magazines, aren’t really worth much musically. With DESOLUS, it’s different. I feel it, I sense it with my whole body the authenticity, purity, sincerity, absolute devotion to music, and complete authenticity in their new recording. Plus, I enjoy listening to their new album "Dwellers of the Twilight Void" and love coming back to it. Especially in moments when I’m fed up with this strange, corrupt, and evil world. I lock myself in my room, turning the volume up to the very limit of what’s bearable. The music vibrates through my entire body, penetrating to the marrow of my bones. It destroys me and purifies me at the same time. Satan and Death, that old whore, are very close; I can feel their stinking breath and I savor every melody, every drumbeat, every roar of the beast. Everything here is toxic, performed with the elegance and detachment of the old masters. At the same time, it’s raw, determined, with a bloodthirsty gleam in the eye. If you’re like me and sometimes find yourself longing for the good old days, or if you just appreciate a job well done with that extra something, then you’ve come to the right place. I recommend a good beer, a horror movie with well-known themes, and then put on this album. For me, this routine has literally become a personal ritual, and I already know I’ll be doing it very often. Because this music is played exactly for me, an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for several decades now. Old-school black thrash metal, stripped down to the bone! Venomous echoes from a terrifying future!



Recenze/review - DESOLUS - System Shock (2024):


tracklist:
1. The Portal
2. Dweller of the Twilight Void
3. Trespass the Threshold
4. The Pact (Sealed in Blood) 
5. Threading the Atom
6. Visages of Death
7. Woman of Infernal Beauty
8. Primordial Evil
9. Show No Mercy
10. Nefarious Dominion

pondělí 25. května 2026

Recenze/review - EXORCIZPHOBIA - Neurosis Unbound (2026)


EXORCIZPHOBIA - Neurosis Unbound
CD 2026, Doomentia Records / DTD Records (Japan)

for english please scroll down

Nové album českých thrasherů mi přišlo na recenzi přesně v den, kdy jsem si zlomil nohu. Než jsem dostal sádru a vyřešil si tuhle záležitost, tak uběhl nějaký čas. Najednou jsem seděl a nevěděl, co dělat. Rval jsem si do hlavy staré nahrávky veteránů a přemýšlel, jak se k novince postavit. Nakonec jsem to nechal být. Vracel jsem se k albu jenom ve chvílích, kdy jsem na něj měl náladu. A nutno rovnou dodat, že nahrávka postupně rostla, dostávala se mi do krve i do morku kostí. Jsem starý thrashový pes, který zažil ty nejlepší roky, kdy světu vládly kapely jako VOIVOD, SACRED REICH, SUICIDAL TENDENCIS.

Těmi se pánové volně inspirovali. V některých momentech je těch styčných bodů spousta, v jiných si jdou EXORCIZPHOBIA vlastní cestou. Výsledkem je album, které je staré i moderní zároveň. Chvilku to trvalo, ale musím říct, že na mě novinka funguje. Má parádní ostrý i dobře čitelný zvuk (Amak Golden - recording, mixing, mastering), stylový obal od bubeníka VOIVOD (Michel „Away“ Langevin), ale hlavně spoustu zajímavých momentů, které vylezly postupně na povrch. 


Mísí se tu klasické thrashové prvky, hardcore, ale třeba i art rock a punk. Co jsem tak zaslechl, tak některým fanouškům to příliš nevoní, ale mě vždycky bavily kapely, které se snaží být jiné, odlišné, které experimentují a zároveň nezapomínají na to, že se skladby musí dát dobře poslouchat. EXORCIZPHOBIA sice kdysi naskočili na novou thrash metalovou vlnu, nepopírají svoje kořeny, ale snaží se hledat i další zákoutí. Mnohá již byla dávno objevena, ale nutno rovnou dodat, že přijít v dnešní době s něčím úplně novým, úplně zase tak nejde. V závěru je to vlastně jednoduché. Vždycky jsem volil spíše fanouškovský přístup k hudbě. Seděl jsem se zlomenou nohou, kýval se spokojeně o berlích do rytmu a představoval si planety, které bych mohl spolu s kapelou navštívit. Novinka má spoustu zajímavých momentů, jedovatý vokál, divoké bicí, ale také hravost a radost z hudby samotné. Album "Neurosis Unbound" vyšlo 13. dubna a dal jsem mu čas na vstřebání. A moc dobře jsem udělal. Sádru ze zlomené nohy mi sundali, berle jsem odhodil, ale tuhle nahrávku poslouchám stále dál. Tak nějak podvědomě, pomalu a postupně došlo mezi mnou a kapelou ke vzájemnému přenosu emocí. Pro mě osobně velmi důležitá věc, stejně jako třeba to, že mě baví novinku poslouchat a rád se k ní vracím. Už teď jsem zvědavý, jak budou znít nové songy naživo, protože si myslím, že řežou přesně do živého, do samé podstaty meziplanetární existence. Jsou propracované, pánové u jejich psaní přemýšleli a já nemohu jinak, než vám je doporučit. Dívám se zrovna na nebe poseté hvězdami. Ukrývá se někde život nebo jsme zbyli sami na bolest? Netuším, jsem si ale jistý s tím, že se k této nahrávce budu rád a často vracet. Propracované, emotivní, thrash metalové album, které se vám dostane do podvědomí! 


Asphyx says:

The new album by these Czech thrashers arrived for review on the very day I broke my leg. It took some time before I got a cast and sorted everything out. Suddenly, I was sitting there, not knowing what to do. I kept cramming old recordings by veteran bands into my head and wondering how to approach this new release. In the end, I just let it go. I only returned to the album when I was in the mood for it. And I have to say right away that the record gradually grew on me, getting under my skin and into my very bones. I’m an old thrash dog who lived through the golden years when bands like VOIVOD, SACRED REICH, and SUICIDAL TENDENCIES ruled the world.

The guys were loosely inspired by them. In some moments, there are plenty of common points; in others, EXORCIZPHOBIA goes their own way. The result is an album that is both old and modern at the same time. It took a while, but I have to say that this new release works for me. It has a fantastic, sharp, and clear sound (Amak Golden – recording, mixing, mastering), stylish artwork by VOIVOD’s drummer (Michel “Away” Langevin), but most importantly, plenty of interesting moments that gradually came to the surface. 


The music blends classic thrash elements with hardcore, as well as art rock and punk. From what I’ve heard, some fans aren’t too keen on it, but I’ve always enjoyed bands that try to be different, that experiment while still keeping in mind that the songs need to be enjoyable to listen to. EXORCIZPHOBIA may have jumped on the new thrash metal wave back in the day, and while they don’t deny their roots, they’re also trying to explore other avenues. Many have already been discovered long ago, but it’s worth noting right away that coming up with something completely new these days isn’t really possible. In the end, it’s actually simple. I’ve always taken a fan’s approach to music. I sat there with a broken leg, swaying contentedly on crutches to the beat and imagining the planets I could visit alongside the band. The new album has plenty of interesting moments biting vocals, wild drums but also a sense of playfulness and joy in the music itself. The album "Neurosis Unbound" was released on April 13, and I gave it time to sink in. And I did the right thing. They took the cast off my broken leg, I tossed aside my crutches, but I keep listening to this album over and over. Somehow, subconsciously, slowly and gradually, a mutual exchange of emotions took place between me and the band. This is something very important to me personally, just as much as the fact that I enjoy listening to the new album and love coming back to it. I’m already curious to hear how the new songs will sound live, because I think they cut right to the heart of the matter, to the very essence of interplanetary existence. They’re well-crafted; the guys really put thought into writing them, and I can’t help but recommend them to you. I’m looking up at a sky studded with stars right now. Is there life hidden somewhere, or are we left alone with our pain? I have no idea, but I’m certain I’ll be happy to return to this album often. A sophisticated, emotional thrash metal album that will seep into your subconscious!


about EXORCIZPHOBIA on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - EXORCIZPHOBIA - Digitotality (2020)

neděle 24. května 2026

Recenze/review - FROZEN SOUL - No Place of Warmth (2026)


FROZEN SOUL - No Place of Warmth
CD 2026, Century Media Records

for english please scroll down

Na ty vyděšené oči nikdy nezapomenu. Také na rozpárané břicho, zohavené tělo, zlámané kosti. Kdo mohl něco takového udělat? Další mrtvola, pohozená u cesty jako bezcenná loutka. Inscenovaná do stejné polohy. Vzduchem se vznáší pach rozkládajících se tkání. A to i přesto, že mrzne a její pohled mě bude pronásledovat ještě hodně dlouho. Texaští FROZEN SOUL jsou zpět s novým albem a opět se jedná o velmi naléhavou, surovou a bolestivou záležitost.

Pánové a dáma naskočili na retro death metalovou vlnu a jejich sázka jim vyšla pokaždé na výbornou. Tahle smečka umí hrát, skládá zajímavé motivy a dává si pokaždé pozor i na produkci a celkové provedení. Osobně s tím nemám žádný problém a i letos kývám souhlasně hlavou. Je znát, že kapela hraje od srdce, že pevně věří směru, kterým se vydala. I letošní počin považuji za velmi povedený. Dostal se mi pod kůži a zůstal tam, stejně jako vzpomínky na zmrzlou mrtvolu s děsivým pohledem. 


Američané stále staví na stejných základech, které kdysi vytvořily kapely typu JUNGLE ROT, BOLT THROWER, OBITUARY, ASPHYX, MORTA SKULD, DEATH. Nutno rovnou dodat, že to dělají s elegancí, nadhledem a spoustou zajímavých nápadů. Je to vlastně jednoduché, k hudbě přistupuji vždy stejně. Nečtu žádné recenze, nezjišťuji si ani příliš informací. Jen si tak sednu a poslouchám a album do mě buď zasekne svůj dráp a nebo ne. O nahrávkách, které se mi líbí a osloví mě, napíšu pár řádek a podpořím je. Na ostatní zapomenu. Líbí se mi přístup kapely, způsob, jakým vytváří nové songy, ale nejvíc si užívám morbidně chladnou atmosféru, kterou dokáže pokaždé vytvořit. FROZEN SOUL sice nehrají nic nového, neotáčejí kolem hudebních dějin, ale jejich nové album "No Place of Warmth" rozhodně není jen dobře odvedeným řemeslem. Naopak, pokud máte tenhle styl rádi, tak vás rozdrásá do krve. Bude vám odpadávat maso od kostí a do vnitřností vám bude zabodnut rezavý nůž. Kývám se spokojeně do rytmu, vydávám se sluchátky na uších na hřbitov, abych si zase vykopal svůj vlastní hrob. Určitě bych neměl zapomenout ani na skvělý, masivní a dobře čitelný zvuk, který má takový ten chladný odér, který mám tolik rád. Na nahrávce se podílelo i několik hostů - Gerard Way, Robb Flynn, Devin Swank se postavili za mikrofon a odvedli skvělou práci. Líbí se mi i motiv na obalu, pod kterým je podepsán James Bousema. Vážení a milé přátelé, příznivci pohřbů do země, myslím si, že tohle album by se vám mohlo líbit, jako mě. Neváhejte ani chvilku a přidejte hlasitost. Na ty vyděšené oči nikdy nezapomenu. Také na rozpárané břicho, zohavené tělo, zlámané kosti. Kdo mohl něco takového udělat? Další mrtvola, pohozená u cesty jako bezcenná loutka. Temné a chladné death metalové album, které je ohlodané až na kost a má podmanivě morbidní atmosféru!


Asphyx says:

I’ll never forget those terrified eyes. Nor the ripped-open abdomen, the mutilated body, the broken bones. Who could have done such a thing? Another corpse, tossed by the roadside like a worthless puppet. Staged in the same position. The smell of decomposing flesh hangs in the air. And even though it’s freezing, her gaze will haunt me for a long time to come. Texas’s FROZEN SOUL are back with a new album, and once again it’s a very urgent, raw, and painful affair.

The guys and the lady have jumped on the retro death metal wave, and their gamble has paid off perfectly every time. This pack knows how to play, composes interesting motifs, and always pays close attention to production and overall execution. Personally, I have no problem with that, and I’m nodding in agreement again this year. It’s clear that the band plays from the heart and firmly believes in the direction they’ve taken. I consider this year’s release to be very successful as well. It got under my skin and stayed there, just like the memories of a frozen corpse with a terrifying gaze. 


Americans are still building on the same foundations that bands like JUNGLE ROT, BOLT THROWER, OBITUARY, ASPHYX, MORTA SKULD, and DEATH once laid. It’s worth noting right away that they do so with elegance, a sense of perspective, and plenty of interesting ideas. It’s actually simple—I always approach music the same way. I don’t read any reviews, nor do I look up too much information. I just sit down and listen, and either the album sinks its claws into me or it doesn’t. For the recordings I like and that speak to me, I’ll write a few lines and support them. I forget about the rest. I like the band’s approach, the way they create new songs, but what I enjoy most is the morbidly cold atmosphere they manage to create every time. FROZEN SOUL may not be playing anything new, nor are they rewriting music history, but their new album "No Place of Warmth" is definitely not just a well-crafted piece of work. On the contrary, if you like this style, it will tear you to shreds. Your flesh will fall from your bones, and a rusty knife will be plunged into your guts. I’m nodding my head contentedly to the beat, heading to the cemetery with my headphones on to dig my own grave all over again. I definitely shouldn’t forget to mention the fantastic, massive, and clear sound it has that cool vibe I love so much. Several guests also contributed to the recording Gerard Way, Robb Flynn, and Devin Swank stepped up to the mic and did a great job. I also like the cover art, designed by James Bousema. Dear and kind friends, fans of burial in the ground, I think you might like this album as much as I do. Don’t hesitate for a moment turn up the volume. I’ll never forget those terrified eyes. Nor the ripped-open belly, the mutilated body, the broken bones. Who could have done such a thing? Another corpse, tossed by the roadside like a worthless puppet. A dark and cold death metal album, stripped down to the bone, with a captivatingly morbid atmosphere!



about FROZEN SOUL on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. No Place Of Warmth 
02. Invoke War 
03. Absolute Zero 
04. Dreadnought 
05. Chaos Will Reign 
06. Eyes Of Despair 
07. Ethereal Dreams 
08. Skinned By The Wind 
09. Deathweaver 
10. Frost Forged 
11. Killin' Time (Until It's Time To Kill)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý sedmdesátý první - Skull Crusher


Příběh pětistý sedmdesátý první - Skull Crusher

Sedím v hospodě, která se myslím jmenovala Plzeňka. U Ševců není volno. I tady seženu jenom jedno místo v rohu. Vyhovuje mi to, chci být sám. Moje milá odjela na brigádu do Tábora a já jsem jako ztracený. Většina kamarádů a známých, co za něco stála, se vrátila domů, do svých rodným měst. Noví studenti mi přijdou snad ještě divnější, než ty předchozí. Naproti mě sedí nějaká paní tak kolem čtyřiceti a když se na ní dívám přes půllitr, tak vypadá jako bájná příšera z děl H.P. Lovercrafta. Co čumíš debile, řekne mi mile. Musím se smát. Její vymleté zuby a mezi nimi jazyk. Je to čarodějnice. Teď už to vím. Jo, dám si ještě jedno pivo. Chci si číst, zmizet, usnout a probudit se, až se mi vrátí moje holka. Zítra budu brzy vstávat na brigádu, možná se opiju, neusnu a půjdu rovnou. Uvidíme, jak se situace vyvine. Zatím se rozhoduji, jestli zůstanu nebo se půjdu projít někam do lesa. Dělníci vedle u stolu si otírají umaštěné ruce do montérek a hádají se o politice. Ten Klaus je ale čurák...

V kapse svého křiváka najdu letáček. Nejdřív si myslím, že je to jen nějaká reklama, co jsem zapomněl vyhodit, ale nakonec to neudělám. Napadne mě zajímavá myšlenka, co si ji chci napsat. Bylo to něco do školy, to si pamatuji přesně. Rozbalím papír a přede mnou se objeví malý plakát, který mi někdo někde, asi v Music Records, strčil do ruky. Ty vole, tady budou hrát Master a Malevolent Creation? A k tomu Vader? Kurva. Do prdele, vždyť je to dneska. Asi to řeknu nahlas, protože dáma bez zubů mi odpoví, abych držel hubu, že na takový jako jsem já, nejsme zvědaví. Prý ji seru, že mám dlouhý vlasy, kluci mají mít krátký, jako vojáci, takhle vypadáš jako holka. Jsi holka? Blábolí. Usměju se na ní. Milá paní, mám vás v prdeli. Začnu se asi usmívat jako měsíček, protože si poklepe na čelo. Je na plech možná mě bude jednou strašit ve snech. Mám ještě pár hodin čas. Ale, kde jsou nějací metalisti? Kde jsou nějaký davy jako před pár lety? Rozhlédnu se a kolem mě jen samý dělník a pár cikánů, co kouří doutníky. 

Najednou je mi jedno, že se kolem mě rozkrádají fabriky, že se tunelují banky, že mám pokaždé sto chutí, když jdu kolem televize, dát snad každému politikovi rovnou pěstí. Revoluce, které se říkalo sametová, je dávno zapomenuta a kolem bují raný kapitalismus toho nejhnusnějšího zrna. Lidé, co něco umějí, jsou propuštěni bývalými veksláky a zelináři, podnikateli ve fialových sakách a mokasínech. Mnozí lidé zatrpknou. Těšili se na demokracii jako v Německu nebo Rakousku, místo toho je v nás pořád něco temného z východu. Jako bychom byli poznamenáni desetiletími socialistického marastu. Kam se ztratila čest, hrdost, poctivost? Šeptá se v ulicích a někdy na mě z toho všeho padá děsný splín. Navíc si dnes neskočím, moje milá je daleko a jako správný zadaný muž a šlechtic jsem se dobrovolně vzdal onanie. Uff. Co mě to zase napadá. Vytáhnu raději svůj notes a napíšu pár postřehů. 

Koncert je kousek odtud, přes ulici. Těším se, jsem ve svém živlu. Pořád si sice nemůžu zvyknout na to, že chodím na koncerty sám, ale aspoň se můžu víc soustředit na muziku, na atmosféru. Najednou se mi hrozně stýská po mý partě z Boleslavi, z Habeše, ze sídliště. Kurva, proč jste museli všichni odejít? Kytko, Prcalíku, Kačenko, kde je vám konec. Padne to na mě tak těžce, že začnu přerývavě dýchat. Je to jak záchvat paniky, který skončí několika vytlačenými slzami. Nikdo mě, zaplať satan nevidí, jenom ta paní bez zubů. Usměje se na mě, nakloní se a pak se mě zeptá, jestli se nechci přitulit, že je doma sama. Oklepu se zimou, připadá mi, že se se mnou všechno kýve. Nechci se úplně opít, abych něco z koncertu měl. Musím ven. Zaplatím, vylezu na vzduch a když jdu ke klubu, tak potkám Paula Speckmana z Master. Kývnu na něj, on na mě a usměje se. Začnu se těšit na metal ještě víc.

U vchodu mi je prozrazeno, že Vader nepřijedou, že jsou na nějakém turné (myslím, že dali přednost SIX FEET UNDER, ale s tím si nejsem jistý). V klubu moc lidí není, jsem až překvapený. Koupím si pivo, srkám jej ve stínu a sleduji cvrkot. Kapely tahají bedny, štelují mikrofony, stavějí se bicí. Jsem tu jako vždycky moc brzy. Snažím se nepřekážet. Hele, tamhle jsou Bret Hoffmann a Phil Fasciana z Malevolent Creation. Před chvílí jsem si koupil CD, jdu si jej nechat podepsat. Oba se smějí, plácáme se po zádech a snažím se svojí zatím nesmělou angličtinou prohodit pár slov. Mají se mnou trpělivost. Pak přijde Paul Speckmann a někdo nás spolu fotí. Fotky nikdy v životě nevidím, ale to je asi jedno. Znovu, nadšený a s takovým tím osobním zážitkem, které dělají z koncertů živé a ještě zajímavější záležitosti a pro mě vzpomínky na celý život, mizím do stínu. Opřu se o zeď a čekám na první kapelu. 

SKULL CRUSHER, ohlásí zpěvák. Stará kapela z Rakouska. Moc je neznám a tak si potají napíšu jejich jméno do notesu. Musím se na ně podívat, protože jejich směs death metalu a grindu mě baví natolik, že si začnu podupávat nohou. Pak rozpustím vlasy a jsem zase jednou totálně mimo. Vymlátím si hlavu od všech těch sraček, co jsou kolem mě. Pořád mě straší, že budu muset na vojnu. Kvůli tomu taky studuji, jinak bych na strojárnu v životě nevlezl. Křičím, řvu, všechno jde ze mě ven. Kurva, kurva, kurva, to je paráda. Budu si muset sehnat CD. Taky to ihned, jak pánové dohrají, učiním. Následují moji srdcoví MASTER. Jejich death metal je starý už tenkrát, ale neskutečně mě baví. A MALEVOLENT CREATION? To je taková jízda, že si jednou švihnu i hlavou o zeď. Neznám tu jediného fanouška. Je mi to jedno. Jsem tu jen já a muzika. Padám do hlubiny, topím se a nadechuji se ohně. 

Jdu na bar, kupuji si poslední pivo a protože jsem totálně grogy, tak mizím v ulicích. Naproti v hospodě to vře. Cikáni se rvou s dělníky a zahlédnu i paní bez zubů, jak hrozí oběma stranám. Raději jdu kolem nádraží Jižáku směr Škodovka. Už jen pár hodin a nastupuji na brigádu. Na koleji mám pocit, že spím tak pět minut. Stále stejně oblečený se zvednu a zase vyrazím. Pořád je ještě tma. V dubnu 13. 4. 1999 už sice skoro svítá, ale je zataženo. Není to tak dlouho, co jsem se dostal do dalšího pololetí. Peněz mám pořád málo, ale jsem zdravý, silný a mám nejlepší holku na světě. Když jdu kolem škodovácké zdi, tak se tak mocně pobliju, že mi vyhrknou do očí slzy. Na šichtě, na které dělám pod jedním takovým tlustým hajzlem, málem umřu. O svačině vytáhnu ze žebradla všechna CD, vyskládám si je hned vedle umaštěného papíru, na kterém byl ještě před chvílí gothaj a pár rohlíků. Začnu si číst texty a dělám to do té doby, než na mě začne ten magor zase řvát, abych šel makat. 

Když mám konečně padla, tak ani nevím proč, nejdu na kolej, ale vrátím se zase do hospody. Dám si ale  jen pár kousků, najím se a teprve až potom si sednu do svého pokoje, nasměřuji na sebe repráky a dlouho do noci neustále dokola přehrávám MALEVOLENT CREATION a SKULL CRUSHER. Dělám to tak dlouho a vehementně, že na mě přijdou zase sousedky a prosí mě, abych s tím děsným bordelem přestal. Proč neposloucháš něco hezkého, vždyť je to moc agresivní, hrozný, děsný. Když tyhle slova říkaly, tak špulily rtíky a já se jim tupě díval na prsa. Usměju se, ukážu jim fuck off a jdu se zase natáhnout. Pro jistotu se zamknu a přehrávám si CD do té doby, dokud nejsem fakt totálně unavenej. Potom se ztratím v říši snů a jasně, zdá se mi o koncertech. Jen s tím rozdílem, že jsem na nich nejen já, ale i mí mrtví kamarádi i moje bývalá holka, co už taky není mezi námi. V noci se probudím a pláču. Ještě, že tu nikdo není a nevidí mě. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 23. května 2026

Recenze/review - EJECUTOR - Medium... La daga de la iniciación (2026)


EJECUTOR - Medium... La daga de la iniciación
CD 2026, Apocalyptic Productions, Chaos Records

for english please scroll down

Díváš se na ostrý nůž, který ti zajíždí pomalu do břicha. Krev, která se objeví, je zkažená, hnusná a smrdí sírou. Prokletý si byl již kdysi dávno. Svůj život si strávil ve stínu. Vyhledával si staré katakomby, márnice, opuštěné patologické sály i jatka. Nejlépe ses cítil na místech, kde se stalo něco zlého a ve kterých byla otištěna bolest a utrpení. Umíral si dlouho, v nekonečných křečích. Prošel sis očistcem, abys nakonec znovu vstal z popela, silnější, než kdy dřív. Poslouchám nové album chilské legendy EJECUTOR a připadám si jako na nějaké zvrácené zádušní mši.

Tohle je death metal, black a thrash metal ohlodaný na kost, na samou svojí podstatu. Pokud sahají vaše krvavé kořeny do osmdesátých let minulého století, tak asi moc dobře víte, o čem píšu. Skladby jsou ostré jako břitva, nekompromisní, mají v sobě pověstný jihoamerický drive a sílu. Jsem zavřený ve staré kobce a čekám na další mučení. Ve jménu víry, ve jménu děsivého boha mi proříznou hrdlo a nechají vykrvácet na oltáři věčnosti. Tohle není jen obyčejná hudba, ale spíš starodávný rituál pro vyvolávání temných sil. 


Jednotlivé motivy se mi zadírají pod kůži, dostávají se mi postupně do žil i do podvědomí. EJECUTOR jsem měl tu čest vidět i naživo a dodnes si jejich koncert v mém rodném městě pamatuji (byla to opravdu ďábelská jízda přímo do pekla a odkaz na report naleznete dole pod dnešní recenzí). Pánové nesou hrdě death/thrash metalový prapor již od roku 1999 a ctí klasické, tradiční postupy. Pokud se vám líbí kapely jako SARCÓFAGO, SEXTHRASH, MUTILATOR, ATTOMICA, HOLOCAUSTO nebo moji oblíbení VULCANO, potom jste zde správně. Chilané se u těchto legend volně inspirovali a uznávají podobné morbidní hodnoty. Navíc přidávají do hudby spoustu svých nápadů a invence. Mají vlastní výraz a ksicht. Hodně se mi líbí plesnivý, dobře čitelný, surový a chladný zvuk, děsivý motiv na obalu a vlastně i texty, které jsou ve španělštině. Sice tomuto krásnému jazyku nerozumím, ale tak nějak podvědomě vím, cítím, o čem jsou. Nové album "Medium... La daga de la iniciación" je určeno pro všechny opravdové fanoušky, pro prokleté, pro démony, kteří kývají stejně jako já souhlasně hlavou a znovu a znovu zapínají play na svém přehrávači. Pokud trávíte svůj volný čas nejraději ve stínu, ve starých katakombách, na opuštěných hřbitovech, potom si tuhle nahrávku užijete. Má v sobě totiž spoustu energie, síly, nahrubo nasekané tmy a nápadů, které vás ukřižují hlavou dolů. Doporučuji vám zhasnout všechna světla a poslouchat pozorně. Dívám se na ostrý nůž, který mi zajíždí pomalu do břicha. Krev, která se objeví, je zkažená, hnusná a smrdí sírou. Prokletý jsem byl již kdysi dávno. Svůj život jsem strávil ve stínu. Myslím si a podepisuji vám vlastní krví, že jsem zde správně. Tohle album hoří zevnitř! Okultní, syrový, na kost ohlodaný, temný death thrash metal, u kterého potkáte své vlastní démony! Prašivé, divoké inferno!

Asphyx says:

You watch as a sharp knife slowly sinks into your stomach. The blood that flows is foul, disgusting, and reeks of sulfur. You were cursed long ago. You spent your life in the shadows. You sought out old catacombs, morgues, abandoned autopsy rooms, and slaughterhouses. You felt most at home in places where something evil had happened and where pain and suffering were imprinted. You died a long, drawn-out death, in endless convulsions. You went through purgatory, only to rise from the ashes once more, stronger than ever before. I’m listening to the new album by the Chilean legend EJECUTOR, and I feel like I’m at some kind of twisted requiem.

This is death metal, black, and thrash metal stripped down to the bone, to its very essence. If your bloody roots reach back to the 1980s, then you probably know exactly what I’m writing about. The songs are razor-sharp, uncompromising, and possess that legendary South American drive and power. I am locked in an old dungeon, waiting for more torture. In the name of faith, in the name of a terrifying god, they will slit my throat and let me bleed out on the altar of eternity. This is not just ordinary music, but rather an ancient ritual for summoning dark forces. 


The individual motifs get under my skin, gradually seeping into my veins and my subconscious. I had the honor of seeing EJECUTOR live, and I still remember their concert in my hometown to this day (it was a truly devilish ride straight to hell you’ll find a link to the review below today’s article). These guys have been proudly flying the death/thrash metal flag since 1999 and honor classic, traditional approaches. If you like bands like SARCÓFAGO, SEXTHRASH, MUTILATOR, ATTOMICA, HOLOCAUSTO, or my favorites, VULCANO, then you’ve come to the right place. The Chileans have drawn loose inspiration from these legends and embrace similar morbid values. Moreover, they inject plenty of their own ideas and creativity into the music. They have their own distinct style and identity. I really like the musty, clear, raw, and cold sound, the terrifying cover art, and actually the lyrics as well, which are in Spanish. Although I don’t understand this beautiful language, I somehow subconsciously know and feel what they’re about. The new album "Medium... La daga de la iniciación" is intended for all true fans, for the damned, for the demons who nod their heads in agreement just like I do and hit play on their players over and over again. If you prefer to spend your free time in the shadows, in ancient catacombs, or in abandoned cemeteries, then you’ll love this recording. It’s packed with energy, power, raw darkness, and ideas that will crucify you upside down. I recommend you turn off all the lights and listen carefully. I’m looking at a sharp knife slowly sinking into my stomach. The blood that appears is rotten, disgusting, and reeks of sulfur. I was cursed long ago. I have spent my life in the shadows. I believe, and I sign this with my own blood, that I am in the right place here. This album is burning from the inside! Occult, raw, stripped to the bone, dark death thrash metal where you will encounter your own demons! A mangy, wild inferno!


Report, photos, video - EJECUTOR, DEATHLY SCYTHE, RADIATION - club Farářova sluj, Mladá Boleslav - 29. 9. 2018:

tracklist:
1. Medium... La daga de la iniciación 
2. Satanás y sus legiones esperan por ti 
3. El grimorio oculto de Salomón 
4. Eclipse espiritual 
5. Abismo II 
6. Culto a Shub Niggurath 
7. El emperador habla 

pátek 22. května 2026

Recenze/review - SCARAB - Transmutation of Fate (2026)


SCARAB - Transmutation of Fate
EP 2026, Brutal Records

for english please scroll down

Vzduchem se vznáší cosi magického, neuchopitelného. Jakoby znovu obživly staré stíny a z podsvětí se vrátily ty nejděsivější vzpomínky. Oltář je znovu připraven, oběť je podříznuta. Smrt je cítit z každého zrnka písku a zem je nasáklá čerstvou krví. Všichni se pokloní. Bolest a utrpení, majestátnost, syrovost noční pouště, tohle všechno naleznete i na novém EP egyptských death metalistů SCARAB.

Všichni tuhle smečku určitě znáte. Pokud máte rádi propracovaný, syrový a vždy velmi dobře zvládnutý smrtící kov s krvavou aurou a mocnými orchestracemi, jste zde správně. Ne, nejsem při poslechu ve svém pokoji, ale někde daleko na východě, v katakombách pod pyramidami a než umřu, tak si čtu v Knize mrtvých. 


I letos se jedná o velmi autentický, uvěřitelný zážitek. Novinka se velmi dobře poslouchá, má v sobě spoustu zajímavých momentů. Jako nějaká pradávná příšera do vás SCARAB zaseknou svůj dráp a už vás nepustí. To se alespoň stalo mě, starému psovi, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád. Netuším, kdo po mě jednou převezme štafetu, až odejdu do země nekonečných stínů a povolá mě vládce podsvětí Usira, ale než se tak stane, tak si budu rvát podobné nahrávky pod tlakem do hlavy. Pánové se volně inspirovali kapelami jako NILE, WORMHOLE, BEHEMOTH, IMMOLATION. Ke klasickému death metalu potom přidávají spoustu svých nápadů a invence. Nebojí se lehce experimentovat, být progresivní a dělají to zajímavých a neotřelým způsobem. Povedl se zvuk, který je náležitě masivní a dobře čitelný, řeže tou správnou stranou nože. Obal je stylový a určitě si jej zapamatujete. Hlavní je ale, ostatně jako vždycky, nakonec hudba samotná a ta je mocná, divoká, nespoutaná a cítím z ní nekonečnost spalující pouště, krvavé historie i jakousi vznešenost, která je typickým poznávacím znamením kapely. "Transmutation of Fate" se dle mého skromného názoru bude líbit všem, kteří rádi u hudby přemýšlejí a nechají se unášet temnými melodiemi na vlnách Nilu. Jakoby přede mnou ožívaly pradávné příběhy plné bolesti a utrpení. Nelze jinak, než vám novinku doporučit. Mocný, temný death metal, který vás přenese do nekonečné říše mrtvých! Spalující, mytologická nahrávka! 


Asphyx says:

Something magical and elusive hangs in the air. It is as if ancient shadows have come to life again and the most terrifying memories have returned from the underworld. The altar is set once more, the sacrifice has been slain. Death hangs heavy in every grain of sand, and the ground is soaked in fresh blood. Everyone bows. Pain and suffering, majesty, the rawness of the night desert you’ll find all of this on the new EP by the Egyptian death metal band SCARAB.

You all surely know this pack. If you like sophisticated, raw, and always very well-executed death metal with a bloody aura and powerful orchestrations, you’re in the right place. No, I’m not listening in my room, but somewhere far to the east, in the catacombs beneath the pyramids, and before I die, I’m reading from the Book of the Dead. 


This year, too, it’s a very authentic, believable experience. The new album is a real pleasure to listen to and is full of interesting moments. Like some ancient monster, SCARAB sinks its claws into you and never lets go. At least, that’s what happened to me, an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for several decades now. I have no idea who will take over the baton from me once I depart for the land of endless shadows and am summoned by Osiris, the ruler of the underworld, but until that happens, I’ll be cramming similar recordings into my head. The guys drew loose inspiration from bands like NILE, WORMHOLE, BEHEMOTH, and IMMOLATION. They then add plenty of their own ideas and creativity to classic death metal. They aren’t afraid to experiment a bit, to be progressive, and they do it in an interesting and original way. The sound is spot on properly massive and clear, cutting through with just the right edge. The cover art is stylish and definitely memorable. But what matters most, as always, is the music itself, and it is powerful, wild, and untamed; I sense in it the infinity of the scorching desert, a bloody history, and a certain grandeur that is the band’s signature. In my humble opinion, "Transmutation of Fate" will appeal to anyone who likes to reflect while listening to music and lets themselves be carried away by dark melodies on the waves of the Nile. It’s as if ancient tales full of pain and suffering are coming to life before my eyes. I can’t help but recommend this new release to you. Powerful, dark death metal that will transport you to the endless realm of the dead! A searing, mythological recording!  


about SCARAB on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
Vow of the Sphinx (Abo El-Houl)
Hands from the Sun (Amon)
Epistle of Secrets (Creators of III)
Monarch of Violence (Oriasirius)


band:
Bombest - Bass
Tarek Amr - Guitars
Sammy Sayed - Vocals, Programming, Orchestrations
Sherif Adel - Keyboards
Amir El-Saidi - Drums, Percussion
Omar Abou Doma - Guitars

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine