DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 7. března 2026

Interview - DEFACED - Sophisticated, perfectly polished death metal that will leave a deep bloody mark on you!


Interview with death metal band from Switzerland - DEFACED.

Answered Thomas Gertsch (vocals), thank you!

Recenze/review - DEFACED - Icon (2026):

Ave DEFACED! Greetings to beautiful Switzerland. Just recently, I was making a map of metal Europe at home over the weekend, and next to your country I wrote down CORONER, HELLHAMMER, CELTIC FROST, MESSIAH, and then I thought about someone "younger." You and REQUIEM were the first to come to mind! Your new album "Icon" is excellent, isn't it? How did the album come about and what direction did you want to take? Why did it take you more than ten years to release a new album?

Hi Jakub! Glad to hear you like our newest release! We wanted to progress from our previous album „Forgin The Sanctuary“ but stick to our roots. Meaning it still was supposed to be a death metal album, but we wanted to add more atmosphere overall. So some songs are just all-in shredding with lots of blast beats while other songs carry more black metal elements and a darker tone. We went through some line up changes and in order to become aligned as a group, that naturally takes time. Besides, we wrote this album as a unit and we spent a lot of time working on details. On top of that we had a lot more material which in the end we weren’t super satisfied with, so there were a few songs written that we then threw out. But also we just had some down time here and there a few years ago. I think we probably needed that back then. We all have our personal lives and jobs to commit to, so all these points combined don’t really help to get a new album written within a short period of time.


The new album is packed to the brim with real, aggressive old-school death metal. Yet it is fresh and interesting. You have your own clear and distinct style, you rely heavily on atmosphere, and you're not afraid of grindcore and black metal elements. Who is the main songwriter and how do you create new songs? The album really cuts to the bone! How did you manage that?

As you would expect, the main drivers are of course our guitarists (Marco and Matze), but everyone gets to bring in his ideas. I believe the result emerged organically from that. Not the most efficient, but it got us here and we kept working on those details until everyone was happy with the songs.

With "old" bands, I always really like how they play with sound. This is especially true for death metal. Individual instruments must stand out, and at the same time, I literally hate the "modern" artificial plastic sound. "Icon" sounds raw, old school, dark, cold. Who is responsible for the mastering and mixing? Where did you record?

Everything was recorded, mixed and mastered at HardBeat Studios. Simon and Roman are former band members who were therefore also involved in the songwriting process and thus new our sound better than anyone else. Their studio is also our „old“ rehearsal room and we didn’t want to pressure us into any deadlines, so our choice to record with our friends was the kind of the obvious one. They did a amazing job in our opinion and we are very happy with the result.


They say that good packaging sells, and the packaging for Icon is great. It was designed by Pär Olofsson. I can't help but feel that it was inspired by old sci-fi books. What exactly is it supposed to express, and how does it relate to the music?

Yes, Pär Olofsson is awesome! The lyrics are a inspired by a mix of Orwell’s famous „1984“ and Huxley’s „Brave new world“. Over time, it created some sort of an own world, in which the people is a product and every individual is shaped into what the „Icon“ needs it to be. We specifically didn’t want the Icon to be a person or anything definite, which is why we wanted to have this modern city in the background. And the mass produced people are striving to go there, into that ominous society, to be part of something they crave while being brainwashed or almost programmed from the very beginning. All the while, since this society can’t think for themselves anymore, they forget what can be of actual value. That’s what the left part of the artwork symbolizes, the untouched beautiful nature which gets forgotten. We wanted the artwork to be a gatefold, so you if you’re holding a digipak, you can only see it on back side. Or of course when you look at the full artwork 😊

Lyrics are a very underrated discipline in many death metal bands. It's also very difficult to write lyrics to music, at least in my opinion. They have to fit the phrasing, be understandable, and express some emotion. Who wrote the lyrics for Icon, and where did they get their inspiration?

Most of the lyrics are from myself, but Matze also came up with some ideas. „Betrayer“, the last track on the record is written mostly by him for example. It’s sometimes hard to tell if the lyrics come across the way they’re intended. It’s clear to me as the writer what I mean by something but could be interpreted in a different matter, something I perhaps hadn’t thought about. On the other hand it’s nice to see that people actually invest time to go through the lyrics. And yes, they are provocative here and there, but that was kind our intention, since we decided to write the songs from a „leader’s“ perspective. Over all however, I wouldn’t want it to be seen as anything political. We’re not a political band and we don’t intend to be one.


I'm going through your discography and I've found that you can be relied upon. You've never released a truly weak album. Each album is a little different, but at the same time you stick to your direction and people recognize you after just a few notes. In today's world of overproduction, that's a great gift and skill. But what are DEFACED like as people? I believe that the chemistry between musicians can be felt in their music. Do you go out for beers together, do you meet outside of concerts? From the photos, you seem like a bunch of nice guys I'd like to invite for a drink :).

Well thank you! The development of the band grew naturally whith new members, us all becoming older and more experienced. We are good bunch of friends who share this hobby with passion and found ourselves to work really well as an unit. I see some of the guys outside the band of course, specially Marco, we live in the same area, go skiing in our free time and also organize local BDM/Slam shows together. But when we’re on the road or in our rehearsel room as a band, we of course take our time to have a beer and just chat about pretty much anything. We all have a good time when we see each other. So yeah, I guess you could say we’re a chilled bunch of guys who enjoy a cold beer when it’s not about making music.

What about DEFACED and concerts? Do you enjoy playing and do you play often? I would love to see you somewhere in a club! Maybe you and MESSIAH, that would be a dream come true!

Of course, we very much enjoy playing live shows! We’ll be going take part of India’s Godless tour in June for example, something I’m very excited about, since we haven’t managed to something like that in the past yet. Also, we’re going to play at IL Fest in CZ in September. I’m looking forward to that one! It’s an underground fest, so no Messiah unfortunately but there are other great bands on that line up. Plus, I love Czech beer and from visiting other Czech Festivals such as Brutal Assault for example, I think the metal scene there is great!


Switzerland has a very good reputation here in the Czech Republic. But we usually just pass through your country when we are going somewhere to the sea or the mountains. What is the death metal scene like in Switzerland, with concerts and fans? What is the Swiss underground like?

Well, the mountains are in the middle of our country and call those our home 😉 We have a rather small, but solid and loyal death metal scene here and we are fortunate to get many tours and shows to choose from, since we’re in the middle of Europe. You rarely go to a show where you don’t know anyone, it’s a very familiar scene you could say. Great friendships have evolved from it and it’s always great to see the people at festivals or club shows. I’d say people very relaxed and easy to talk to, so it’s always a good time.

Which bands influenced DEFACED when you were starting out? Did you have any idols that you worshipped? Please reminisce for us about the band's beginnings and take us through your history.

That’s a bit of a though one actually, we all have our favorites, but they tend be to be quite different from what we play ourselves. We didn’t aim to sound like other specific bands and just play what seems right to us. We barely ever talk about other or better known bands during the song writing process and I actually like it that way. I think if you try to implement elements of already existing songs or bands, that may restrict ones creativity or you perhaps limit yourself in what you actually want to do. Of course we weren’t trying to re-invent the wheel and you’ll always pick up stuff you found cool at some point. I guess everyone is a bit different and for me as the vocalist I can admire all those awesome singers from other bands, whether their underground or in major bands. And of course many different musicians will inspire you over time and may have had some sort of influence on our own songwriting, but it was never about copying anything or trying to do the same. So it’s hard to say which bands, songs, musicians or even genres had more or less influence on our sound as it is today.

 

When you say death metal, everyone imagines something a little different. What does it mean to you? How do you perceive this music as an author and what do you want to express with it? Is it anger, darkness, coldness? Other emotions?

For me, death metal is actually a very positive thing. Even if none death metal people wouldn’t understand, would they? ;-) But the sound and the energy always put me in a good mood and so naturally it’s something I enjoy. Whenever I’m a bit down for whatever reason, I mostly don’t feel like working on music, or even listen to it. It then doesn’t fit for me. But whenever I hear those distorded guitars, blast beats and nasty vocals, specially live, it puts me in a „fuck yeah“ attitude. Everyone is different of course, but for me, that’s how i could describe it.

What does DEFACED have planned for the coming months? Will we see you on a longer tour sometime? If you have anything you'd like to say to your fans, labels, or promoters, now's your chance...

We have some shows comping up, yes. Specially the mentioned tour with Godless toward the end of June and the show at IL Fest (https://www.facebook.com/ilfestofficial/) are the currently set dates. We hope to be able to play more cool stuff and finally take our new album to the stage, so time will tell.

And of course, massive shout out to all our fans, turning up too our shows – new or old, Simon & Romano for patiently recording, mixing, mastering the record, for being great mates. Kusi, our former drummer who stuck with us for so long, Massacre Records for taking us under their wings, all the magazines, webzines for investing time and showing interest in us and our new album! Thank you all very much. We are excited for what the future may hold and we hope to see you all at one of our shows and share a beer with you!

Thank you very much for the interview, I really appreciate your time. I'm going to do one thing now. I'm going to play "Icon" really loud! It's a really great album that has really gotten under my skin. Thank you very much for that too. I wish it great sales. All the best in your personal life too!

Thank you very much, Jakub! It was a pleasure and I whis you all the best as well!

Cheers

Tom

Recenze/review - DEFACED - Icon (2026):

Rozhovor - DEFACED - Propracovaný, k dokonalosti vybroušený death metal, který ve vás zanechá hlubokou krvavou stopu!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Švýcarska - DEFACED.

Odpovídal Thomas Gertsch (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - DEFACED - Icon (2026):

Ave DEFACED! Zdravím do krásného Švýcarska. Zrovna nedávno jsem si dělal doma o víkendu takovou mapu metalové Evropy a u vaší země jsem si poznamenal - CORONER, HELLHAMMER, CELTIC FROST, MESSIAH a pak jsem přemýšlel o někom „mladším“. Napadli jste mě spolu s REQUIEM jako první! Vaše novinka „Icon“ je totiž vynikající? Jak album vznikalo a jakým směrem jste se chtěli posunout? Proč vám trvalo vydat nové album více než deset let?

Ahoj Jakube! Jsem rád, že se ti naše nejnovější album líbí! Chtěli jsme navázat na naše předchozí album „Forgin The Sanctuary“, ale zároveň se držet našich kořenů. To znamená, že to stále mělo být death metalové album, ale chtěli jsme celkově dodat více atmosféry. Takže některé písně jsou prostě drtící s množstvím blast beatů, zatímco jiné nesou více black metalových prvků a temnější tón. Prošli jsme několika změnami v sestavě a abychom se jako skupina sjednotili, to samozřejmě vyžaduje čas. Navíc jsme tohle album psali dohromady a strávili jsme spoustu času prací na detailech. Navíc jsme měli mnohem víc materiálu, se kterým jsme nakonec nebyli moc spokojení, takže bylo napsáno pár písní, které jsme pak zahodili. Ale také jsme si před pár lety udělali tu a tam nějaký volný čas. Myslím, že jsme to tehdy asi potřebovali. Všichni máme svůj osobní život a práci, kterým se musíme věnovat, takže všechny tyto body dohromady moc nepomáhají k napsání nového alba v krátkém čase.


Nová deska je po okraj narvaná opravdovým, agresivním death metalem starého stylu. Přesto je svěží a zajímavá. Máte svůj jasný a zřetelný rukopis, sázíte hodně na atmosféru, nebojíte se i grindových, black metalových prvků. Kdo je hlavním autorem hudby a jak nové songy tvoříte? Album neskutečně řeže do živého! Jak se vám to povedlo?

Jak se dalo očekávat, hlavními hybateli jsou samozřejmě naši kytaristé (Marco a Matze), ale každý může přinést své nápady. Myslím, že výsledek z toho vzešel organicky. Nebyl nejefektivnější, ale dostal nás až sem a my jsme na těchto detailech pracovali, dokud nebyli všichni s písněmi spokojeni.

U „starých“ kapel se mi vždycky hrozně líbí, jak si hrají se zvukem. U death metalu to platí obzvlášť. Musí vyniknout jednotlivé nástroje, zároveň doslova nesnáším „moderní“ umělý plastový zvuk. „Icon“ zní surově, old schoolově, temně, chladně. Kdo je podepsán pod masteringem a mixem? Kde jste nahrávali?

Všechno bylo nahráno, smícháno a masterováno v HardBeat Studios. Simon a Roman jsou bývalí členové kapely, kteří se proto také podíleli na procesu psaní písní, a proto znají náš zvuk lépe než kdokoli jiný. Jejich studio je zároveň naší „starou“ zkušebnou a nechtěli jsme se tlačit do žádných termínů, takže naše rozhodnutí nahrávat s přáteli bylo celkem jasné. Podle nás odvedli úžasnou práci a s výsledkem jsme velmi spokojeni.


Říká se, že dobrý obal prodává a ten na „Icon“ je skvělý. Podepsán je pod ním Pär Olofsson. Nemůžu si pomoc, ale připadá mi, že je inspirovaný starými sci-fi knihami? Co má přesně vyjadřovat a jak souvisí s hudbou?

Ano, Pär Olofsson je úžasný! Text je inspirován směsicí slavného Orwellova románu „1984“ a Huxleyho „Statečného nového světa“. Postupem času se vytvořil jakýsi vlastní svět, ve kterém je člověk produktem a každý jedinec je formován do podoby, jakou „Ikona“ potřebuje. Konkrétně jsme nechtěli, aby Ikona byla člověk nebo něco určitého, a proto jsme chtěli mít v pozadí toto moderní město. A masově produkovaní lidé se snaží dostat tam, do té zlověstné společnosti, být součástí něčeho, po čem touží, zatímco jsou od samého začátku vymývány mozky nebo rovnou programovány. Celou dobu, protože tato společnost už nemůže myslet samostatně, zapomínají, co může mít skutečnou hodnotu. To symbolizuje levá část uměleckého díla, nedotčenou krásnou přírodu, na kterou se zapomíná. Chtěli jsme, aby umělecké dílo bylo rozkládací, takže pokud držíte digipak, vidíte ho pouze na zadní straně. Nebo samozřejmě, když se díváte na celé umělecké dílo. 😊

Texty jsou u mnohých death metalových kapel velmi podceňovanou disciplínou. Ono je taky velmi těžké napsat text na muziku, alespoň já si to myslím. Musí sednout do frázování, zároveň být srozumitelný a vyjadřovat nějaké emoce. Kdo je autorem textů pro „Icon“ a kde pro ně bral inspiraci?

Většina textů je mých, ale Matze také přišel s několika nápady. Například „Betrayer“, poslední skladba na desce, je napsána převážně jím. Někdy je těžké říct, jestli texty vyznívají tak, jak byly zamýšleny. Jako autorovi je mi jasné, co tím myslím, ale dalo by se to interpretovat jinak, na něco, o čem jsem možná nepřemýšlel. Na druhou stranu je hezké vidět, že lidé skutečně investují čas do pročítání textů. A ano, místy jsou provokativní, ale to byl náš laskavý záměr, protože jsme se rozhodli psát písně z pohledu „vůdce“. Celkově bych ale nechtěl, aby to bylo vnímáno jako něco politického. Nejsme politická kapela a ani se jí nehodláme stát.


Projíždím si vaši diskografii a zjistil jsem, že je na vás spolehnutí. Nikdy jste nevydali vyloženě slabou desku. Každé album je něčím trošku odlišné, ale zároveň si držíte svůj směr a člověk vás pozná po několika tónech. To je v dnešní době nadprodukce velký dar a schopnost. Jací jsou ale DEFACED jako lidé? Já zastávám názor, že z muziky je cítit chemie mezi muzikanty. Chodíte spolu na pivo, setkáváte se i mimo koncerty? Podle fotek působíte jako parta sympatických chlápků, které bych rád pozval na panáka:).

No, děkuji! Kapela se přirozeně rozvíjela s novými členy, všichni jsme stárli a nabývali zkušeností. Jsme dobrá parta přátel, kteří sdílejí tento koníček s vášní a zjistili jsme, že jako jednotka fungujeme opravdu dobře. Vídám se samozřejmě s některými kluky mimo kapelu, obzvlášť s Marcem, bydlíme ve stejné oblasti, ve volném čase jezdíme lyžovat a také společně pořádáme místní BDM/Slam show. Ale když jsme na cestách nebo ve zkušebně jako kapela, samozřejmě si uděláme čas na pivo a jen tak si popovídáme o všem možném. Všichni se dobře bavíme, když se vidíme. Takže jo, dalo by se říct, že jsme pohodová parta kluků, kteří si rádi dají vychlazené pivo, když zrovna nedělají hudbu.

Co DEFACED a koncerty? Hrajete rádi a často? Hrozně rád bych vás viděl někde v klubu! Třeba vy a MESSIAH, to by byl splněný sen!

Samozřejmě si hraní živých koncertů moc užíváme! Například v červnu se zúčastníme indického turné Godless, na což se moc těším, protože se nám v minulosti něco takového ještě nepodařilo. Taky budeme v září hrát na IL Festu v České republice. Na ten se moc těším! Je to undergroundový festival, takže bohužel žádný Messiah, ale jsou na něm i další skvělé kapely. Navíc miluji české pivo a z návštěv jiných českých festivalů, jako je například Brutal Assault, si myslím, že metalová scéna je u vás skvělá!


U nás v Čechách má Švýcarsko velmi dobrý zvuk. Většinou ale přes vaši zemi jenom projíždíme, když jedeme někam k moři nebo na hory. Jaké je to u vás s death metalem, s koncerty, fanoušky? Jaký je švýcarský underground?

No, hory jsou uprostřed naší země a říkáme jim náš domov. 😉 Máme tu poměrně malou, ale solidní a loajální death metalovou scénu a máme štěstí, že si můžeme vybrat z mnoha turné a koncertů, protože jsme uprostřed Evropy. Jen zřídka jdete na koncert, kde nikoho neznáte, dalo by se říct, že je to velmi známá scéna. Vznikla z ní skvělá přátelství a je vždycky skvělé vidět ty lidi na festivalech nebo klubových koncertech. Řekl bych, že jsou to velmi uvolnění lidé a je s nimi snadné se bavit, takže je to vždycky dobrá zábava.

Které kapely ovlivnily DEFACED, když jste začínali? Měli jste nějaké vzory, které jste uctívali? Zavzpomínej pro nás, prosím, jaké byly začátky kapely a proveď nás vaší historií.

To je vlastně trochu ošemetné, všichni máme své oblíbené, ale ty bývají dost odlišné od toho, co hrajeme sami. Naším cílem nebylo znít jako jiné konkrétní kapely a hrát jen to, co nám přijde správné. Během procesu psaní písní se o jiných nebo známějších kapelách téměř nebavíme a mně se to tak vlastně líbí. Myslím, že když se snažíte implementovat prvky již existujících písní nebo kapel, může to omezit vaši kreativitu nebo se možná omezíte v tom, co vlastně chcete dělat. Samozřejmě jsme se nesnažili znovu vynalézat kolo a vždycky si vezmete věci, které vám v určitém okamžiku přišly skvělé. Myslím, že každý je trochu jiný a já jako zpěvák můžu obdivovat všechny ty úžasné zpěváky z jiných kapel, ať už z undergroundu nebo z velkých kapel. A samozřejmě vás v průběhu času inspiruje mnoho různých hudebníků a možná měli nějaký vliv na naše vlastní psaní písní, ale nikdy nešlo o kopírování něčeho nebo snahu dělat totéž. Takže je těžké říct, které kapely, písně, hudebníci nebo dokonce žánry měly větší či menší vliv na náš zvuk, jaký je dnes.

 

Když se řekne death metal, tak si každý představí trošku něco jiného. Co znamená pro tebe? Jak tuhle hudbu vnímáš ty, jako autor a co s ní chceš vyjádřit? Je to vztek, temnota, chlad? Jiné emoce?

Pro mě je death metal vlastně hodně pozitivní věc. I kdybych žádnému death metalovému žánru nerozuměl, že? ;-) Ale ten zvuk a energie mě vždycky naladí do dobré nálady, takže je to přirozeně něco, co si užívám. Kdykoli jsem z nějakého důvodu trochu skleslý, většinou se mi nechce na hudbě pracovat, ani ji poslouchat. Pak mi to nesedí. Ale kdykoli slyším ty zkreslené kytary, blast beaty a hnusný zpěv, obzvlášť naživo, tak mě to dostane do nálady „sakra jo“. Každý je samozřejmě jiný, ale u mě by se to dalo popsat takto.

Co chystají DEFACED v nejbližších měsících? Uvidíme vás někdy na nějakém delším turné? Pokud máš něco na srdci, co bys chtěl vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

Ano, máme před sebou pár koncertů. Zejména zmíněné turné s Godless koncem června a koncert na IL Festu (https://www.facebook.com/ilfestofficial/) jsou aktuálně stanovené termíny. Doufáme, že budeme moci zahrát další skvělé věci a konečně přehrát naše nové album na pódiu, takže čas ukáže.

A samozřejmě obrovské díky všem našim fanouškům, kteří se účastní našich koncertů – nových i starých, Simonu a Romanovi za trpělivé nahrávání, mixování a mastering desky a za to, že jsou skvělí kamarádi. Kusimu, našemu bývalému bubeníkovi, který s námi vydržel tak dlouho, Massacre Records za to, že nás vzali pod svá křídla, všem časopisům a webzinům za to, že investovali čas a projevili zájem o nás a naše nové album! Moc vám všem děkujeme. Těšíme se na to, co přinese budoucnost, a doufáme, že se s vámi všemi uvidíme na jednom z našich koncertů a dáme si s vámi pivo!

Děkuji moc za rozhovor, opravdu si vážím tvého času. Udělám teď jednu věc. Pustím si „Icon“ pořádně nahlas! Je to totiž opravdu skvělé album, které se mi pěkně zadřelo pod kůži. Díky moc i za něj. Přeji mu skvělé prodeje. Ať se vám daří i v soukromí!

Moc děkuji, Jakube! Bylo mi potěšením a přeji ti také vše nejlepší!
Na zdraví
Tom

Recenze/review - DEFACED - Icon (2026):

pátek 6. března 2026

Recenze/review - STRUP - Abyssurge (2026)


STRUP - Abyssurge
CD 2026, Rotted Life Records, Gurgling Gore

for english please scroll down

Pro většinu z nás jsou válka a utrpení, které jí provází, jenom vzdálenými záběry kamer. Přiznám se, že mě ukrajinsko-ruský konflikt opravdu zasáhl a snažím se, co mi síly dovolí, pomáhat, kde to jen jde. Je mi tak nějak jedno špinavá politika, ale bolí mě se dívat v roce 2026 na kusy roztrhaných těl. Navíc, u nás v Čechách máme s agresory dlouhou zkušenost a děsím se dne, kdy vyhraje hloupost nad zdravým rozumem. Víte, když jsem poprvé slyšel debutové album ukrajinských death grinderů STRUP, tak jsem toho příliš nečekal.

Již dlouhé roky si vyhrazuji právo nepsat o všech smečkách, jenže tady mě doslova přikovala na zeď autenticita celé nahrávky. Jakoby kapela vytáhla veškeré lidské zlo, hnus a špínu, kterou v jejich zemi zažívají, na povrch, smíchala ji se zkaženou krví a podávala ji na víku od rakve. Pánové jsou ryzí, opravdoví, uvěřitelní a řežou přímo do živého. Navíc je album velmi dobře složeno a napsáno. 


STRUP jsou tradiční ve svých postupech, v textech se také zaobírají hnusem dnešního světa. Co ale přinášejí navíc? Osobně novinku vnímám jako velmi temnou a chladnou. Surový, smradlavý death metal z těch nejhlubších katakomb je zde kombinován s ostrým a divokým grindcore. Výsledný koktejl je velmi jedovatý a zemřete po něm v šílených křečích. Každá skladba má svoji vlastní strukturu, řeže ostře a do hloubky. Kývám se spokojeně do rytmu a pořád mám před očima masové hroby. Čeho všeho je člověk jako druh schopen? "Abyssurge" bych přirovnal k děsivému hororu, který býval kdysi obyčejnou noční můrou, ale teď se stal ještě horší krutou realitou. Pokud bych potom měl tvorbu téhle smečky k někomu přirovnat, volil bych jména jako NASUM, CAUSTIC WOUND, XYSMA, BLOOD, ROTTEN SOUND a dalším, kteří ve své tvorbě kombinují divokost a naprostou tmu. Jako vždy musím zmínit naprosté základy, jako je zvuk a motiv na obalu. Jsou to formality, ale bez těch se nedostanou kapely do mého užšího výběru a nenapíšu o nich. Ukrajinci i v této oblasti bodují na výbornou. Zvuk je ostrý, nekompromisní, přesto dobře čitelný a dodává nahrávce na ještě větší intenzitě. Malba na obalu je jakousi nechutnou koláží, která velice umně a přesně doplňuje celkovou náladu desky. Zkrátka a dobře, novinka je sice debutem a dalo by se jí ledacos odpustit, jenže já nemusím. Za hudbu, se kterou pánové přicházejí, by se nemusely stydět o hodně větší a slavnější kapely. Z mé strany berte tuhle recenzi jako velké doporučení. Novinka se totiž velmi dobře poslouchá. Praskají u ní kosti a tuhne krev v žilách. Surové, temné a autentické death grindcoreové album, které řeže přímo do živého! Definice lidského zla a hnusu!


Asphyx says:

For most of us, war and the suffering that accompanies it are just distant camera shots. I admit that the Ukrainian-Russian conflict has really affected me, and I am trying to help wherever I can. I don't really care about dirty politics, but it hurts me to see torn bodies in 2026. Moreover, we in the Czech Republic have long experience with aggressors, and I dread the day when stupidity will prevail over common sense. You know, when I first heard the debut album of Ukrainian death grinders STRUP, I didn't expect much.

For many years, I have reserved the right not to write about every band, but here I was literally nailed to the wall by the authenticity of the entire recording. It's as if the band brought all the human evil, filth, and dirt they experience in their country to the surface, mixed it with rotten blood, and served it on a coffin lid. These guys are genuine, real, believable, and they cut straight to the heart. What's more, the album is very well composed and written.


STRUP are traditional in their approach, and their lyrics also deal with the ugliness of today's world. But what else do they bring to the table? Personally, I find the new album very dark and cold. Raw, stinking death metal from the deepest catacombs is combined here with sharp and wild grindcore. The resulting cocktail is very poisonous and will kill you in crazy convulsions. Each song has its own structure, cutting sharply and deeply. I nod contentedly to the rhythm and still see mass graves before my eyes. What is the human race capable of? I would compare "Abyssurge" to a terrifying horror movie that used to be just a nightmare, but has now become an even worse cruel reality. If I had to compare this band's work to anyone, I would choose names like NASUM, CAUSTIC WOUND, XYSMA, BLOOD, ROTTEN SOUND, and others who combine ferocity and utter darkness in their work. As always, I have to mention the absolute basics, such as the sound and the cover art. These are formalities, but without them, bands don't make it onto my shortlist and I don't write about them. The Ukrainians score top marks in this area as well. The sound is sharp, uncompromising, yet clear, adding even more intensity to the recording. The painting on the cover is a kind of distasteful collage that very artfully and accurately complements the overall mood of the album. In short, the new album is a debut and could be forgiven for many things, but I don't have to. The music these gentlemen come up with is something that much bigger and more famous bands would not have to be ashamed of. Take this review as a big recommendation from me. The new album is very enjoyable to listen to. It breaks bones and makes your blood run cold. A raw, dark, and authentic death grindcore album that cuts right to the bone! The definition of human evil and filth!


Tracklist:
01. Absorbing Vaccum 
02. Pseudorot 
03. Exgrave 
04. Soot 
05. Disexist 
06. Plague Aura 
07. Putrid Atom 
08. Fractal Decay 
09. Abyssurge

CASSETTE:
www.gurglinggore.com

CD/LP:

KNIŽNÍ TIPY - Hlad - Alma Katsu (2024)


Hlad - Alma Katsu
2024, Fobos

Opravdu jsem to nečekal. Ve svém životě jsem měl zatím zlomený jen kdysi dávno na civilní službě palec. Jenže to jsem byl mladý a berle pro mě byly sice omezením, ale ne takovým, jako teď, v padesáti letech a mnoha kilech navíc. Tři dny jsem si myslel, že je to jen vyvrknutý kotník, ale bolesti mě donutily zajít si k lékaři. Bolelo to jako čert a když mi sestřička dávala sádru na nohu, jakoby se mi najednou změnil celý život. Jsem normálně hodně aktivní, všude chodím pěšky, plavu, jezdím na rotopedu, navštěvuji koncerty a rád cestuji. Najednou jsem seděl doma na home office a zavíral jsem na konci pracovní doby notebook. Co se spoustou času? V televizi nic moc nedávají, na Netflix jsem nějak neměl náladu a internet, škoda mluvit, ten se poslední roky změnil jen v jedovatou a shnilou stoku. Uchyluji se tedy ke knihám a kývám se na jedné noze před hromadou těch nepřečtených. Hlad, to je pěkný název. Navíc téma Donnerovy výpravy, fikce s prvky hororu, to by mohlo být opravdu dobré.

A je. Ve zprávě od doktora mám napsáno, že mám nohu elevovat, což znamená, že má být nahoře. V práci u počítače to moc dobře nejde, ale když už mám padla, tak se nasoukám do postele, podložím si sádru dekou, rozsvítím lampičku od syna, co jsem dostal k narozeninám a nejednou jsem úplně mimo. Začetl jsem se, sice s prášky na bolest, tlak i trombózu, ale chytlo mě to. Knihu jsem koupil někde ve slevě, leží mi tu už nějaký čas, ale musím říct, že je fakt dobrá. Poutavě napsaná, čtivá, má v sobě takový ten zvláštní neklid, který vás nutí číst neustále dál a dál. První den to vydržím skoro tři hodiny, tak si musím píchnout injekci. Po té je mi divně, tak jen tupě zírám a přečtené se mi míchá s realitou. Zvláštní stav, říkám si do ticha, když pajdám na záchod. Když přijdou všichni ze školy, tak se usmívám. Co je, ptají se mě, asi léky, odpovím, ale ve skrytu duše moc dobře vím, že jsem zase ztracený.

Mívám to takhle pokaždé, když se dostanu k nějaké knize, která mě chytne za pačesy. Vždycky se mi líbily příběhy, ve kterých se míchají opravdové, reálné zážitky a fakta s fikcí. Zde navíc s hororovými prvky. No, musím se vám svěřit s jednou věcí. Netuším, jestli byla moje mysl trošku pošramocena léky, ale pravdou je, že jsem se normálně bál. Ještě pár stránek, ještě nepůjdu na záchod, stejně je to pro mě momentálně sportovní zážitek. Zranění někdy umírají nudou, ale to mě momentálně nehrozí. Moje mysl je někde úplně jinde. Daleko na solných pláních. Spaluje mě vedro a podvědomě tuším, že jsou zde s námi i čarodějnice. Fantazie zase jednou pracuje na sto procent. Noha mě sice bolí, pálí mě kosti, svědí, někdy v ní tepe, ale tenhle příběh dokázal všechno přehlušit. Aspoň, že spím jako dudek, jako kus dřeva vznášejícího se na hladině. Vstávám brzy, abych byl v práci na šestou. Ono se to nezdá, ale upravit se a dobelhat do vedlejšího pokoje mi chvilku trvá.

Nikdy by mě nenapadlo, že se budu snažit nepřekážet. Nikdy bych si nemyslel, že lidé v hromadné dopravě jsou tak neomalení, že ani v čekárně u doktora vám nikdo nedá přednost. Co se to se všemi stalo? Nikdo mě nepustí sednout, nikdo mi nepodrží dveře. Všichni jen čumí do mobilů a připomínají zombie. Jediný, kdo se mě zeptá, jestli nepotřebuji pomoc, tak je starý plesnivý bezdomovec, který žebrá před klinikou. Zvláštní, nečekal jsem to. Vyčerpaný z kontroly, která dopadla snad jak měla, se vracím domů a musím si chvilku lehnout. Potřebuji si odpočinout. Já, který plave pořád jako delfín, jsem najednou vyčerpaný jako kdybych složil náklaďák uhlí. Pokouším se chvilku číst, ale místo toho usínám s brýlemi na nose. Všechno se mi to zase pomíchá divně v hlavě a najednou vím, že nebezpečí nehrozí jen od přírody. Lidé, pokud jsou to tedy lidé, dokáží být o hodně zlejší.

Když jsem knížku dočítal, tak jsem si měl již několik minut bodnout další injekci a spolknout prášky na bolest. Musel jsem ale vše dokončit. Nemám ke knížce vlastně žádných připomínek, v klidu by se dalo také napsat, že jsem si ji užil po všech stránkách. Má v sobě něco přitažlivého, záhadného, co mě nutilo číst neustále dál. Společná setkání mě bavila, ale musím také dodat, že v mém případě to funguje tak, že se musím hned zpočátku začíst, pokud se tak nestane, tak knihu odkládám a říkám o ní, že mě nebaví. To ale v případě Hladu neplatí. Za mě, starého zraněného psa, vám mohu knížku jenom doporučit. Mějte se co nejlépe. Belhám k hromadě nepřečtených výtisků a vybírám si další, kterou si narvu do hlavy. Jaká to bude? Nechte se překvapit. Příští týden v pátek, ano? Děkuji vám za pozornost a mějte se co nejlépe. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Po mnoha týdnech putování na západ se Donnerova výprava ocitá na křižovatce. Obě stezky vedou ke kýženému cíli – do Kalifornie. Jedna je dobře zdokumentovaná, druhá zcela nevyzkoušená, ale má prý být kratší. Teď je na vůdci Georgi Donnerovi, aby rozhodl, kterou cestou se dát. Jeho rozhodnutí ovlivní všechny členy výpravy, včetně jeho ženy Tamsen Donnerové, o níž se povídá, že je čarodějnice.
Nešťastná skupina musí čelit mnoha nesnázím. Po suchu a spalujícím vedru solné pláně přicházejí prudké větry, mráz a hluboký sníh v podhůří. Zima toho roku přichází dříve.
Začínají se ztrácet děti a osadníci se obracejí proti sobě. Jen málokdo si dokáže uvědomit, že jim nebezpečí nehrozí jen od živlů a přírody. Pustinou se totiž potuluje něco mnohem děsivějšího.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 5. března 2026

Recenze/review - KADAVEREICH - Perversa Mysteria (2026)


KADAVEREICH - Perversa Mysteria
CD 2026, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Z krvavé mlhy vystoupily děsivé přízraky. Postavy bez tváře, přesto s jedovatým smíchem v obličeji. Dlouhé pláště, kápě, jako prokletí kněží, kteří se přišli pomstít za všechna příkoří, které se jim za jejich hnusného života staly. Do kostí se mi dostal mráz, nemůžu dýchat, dusím se vlastní krví. Umírám a znovu se rodím v nekonečných bolestech. Existuje už jenom utrpení, hnus a špína. Brodím se po kolena v bažinách smutku a osamění a topím se ve stoce pod naším městem. Stále mě pronásledují, moji vlastní démoni. Některé nahrávky ve mě probudí pradávné běsy a dostanou se mi do podvědomí. O KADAVEREICH jsem již psal. Bylo to v roce 2021 a odkaz na recenzi najdete dole pod dnešním článkem.

Jakoby se od té doby kapela ponořila do ještě větší tmy a strhla mě do hlubiny, do nekonečných chodeb Hádovy říše. Základem je zde prastarý, surový a divoký death metal, kolem kterého se vznáší krvavá a chladná black metalová aura. Jedná se o první dlouhohrající album kapely, která má ve svém středu všem známého ukrajinského grafika, ilustrátora a baskytaristu Daemorpha. Jedná se o smečku složenou ze samých zkušených muzikantů, kteří se svojí hudbou pokoušejí definovat naprostou tmu a zlo. Nutno rovnou dodat, že se jim to daří na výbornou. 


Během poslechu mám neodbytný pocit, že někdo zlý stojí ve stínu, sleduje mě a pokaždé, když se otočím, tak ustoupí stranou, aby nebyl vidět. Přesto jej vnímám, ten neklid, zlo v jeho duši. Úplně stejně na mě působí i nové album "Perversa Mysteria". Ve skladbách je obsaženo něco magického, záhadného. Jednotlivé motivy jsou sice ohlodány až na kost, žhnou a chladí zároveň, ale také jsou zahaleny do pláště upleteného z pevných pavučin bolesti. Hudba se nejdřív kolem mě plazila jako klubko jedovatých hadů, postupně mě uhranula a pak se mi dostala do žil. Některé momenty jsou velmi jedovaté, hnisavé, záhadné a surové, jiné zase mrazivé, ostré. Každé společné setkání se tak pro mě stalo spíše obřadem, seancí, než jen obyčejným poslechem. Mám rád hudbu, která mě dokáže rozdrásat zevnitř, která má v sobě drive a pověstnou sílu, schopnost do mě zaseknout dráp a už mě nikdy nepustit. Při poslechu nové nahrávky KADAVEREICH jsem nikdy nebyl v současném podivném a zkaženém světě, ale toulal jsem se záhrobím, setkával se s nemrtvými i dušemi prokletých. Překročil jsem několikrát špinavou řeku Styx a zaplatil převozníkovi tímto albem, abych už se nemusel nikdy vracet. O obalu, zvuku a celkové produkci není třeba diskutovat, jedná se po všech stránkách o profesionálně odvedenou práci. Tahle nahrávka má v sobě ale hlavně něco navíc, něco, co mě pokaždé přikove k přehrávači a přenese mě na onen svět. Novinku bych doporučil všem, kteří mají rádi opravdovou, uvěřitelnou, nespoutanou, autentickou a záhadnou muziku, která vás přenese mezi děsivé stíny. Z krvavé mlhy vystoupily děsivé přízraky. Postavy bez tváře, přesto s jedovatým smíchem v obličeji. Dlouhé pláště, kápě, jako prokletí kněží, kteří se přišli pomstít za všechna příkoří, které se jim za jejich hnusného života staly. Jsem jedním z nich. Temný, záhadný, tajemný black death metal, kolem kterého se vznáší krvavá aura! Démoni se vrátili a touží po krvi!


Asphyx says:

Terrifying specters emerged from the bloody mist. Faceless figures, yet with venomous smiles on their faces. Long cloaks, hoods, like cursed priests who had come to take revenge for all the injustices that had befallen them during their miserable lives. A chill ran through my bones, I couldn't breathe, I was suffocating in my own blood. I was dying and being reborn in endless pain. All that existed was suffering, filth, and squalor. I waded knee-deep in the swamps of sadness and loneliness and drowned in the sewers beneath our city. My own demons still haunt me. Some recordings awaken ancient demons in me and enter my subconscious. I have already written about KADAVEREICH. It was in 2021, and you can find a link to the review below today's article.

It's as if the band has plunged into even greater darkness since then and dragged me into the depths, into the endless corridors of Hades' realm. The foundation here is ancient, raw, and wild death metal, around which hovers a bloody and cold black metal aura. This is the first full-length album by the band, which features the well-known Ukrainian graphic artist, illustrator, and bassist Daemorph. It is a pack of experienced musicians who attempt to define absolute darkness and evil with their music. It must be said right away that they succeed brilliantly. 


While listening, I have the persistent feeling that someone evil is standing in the shadows, watching me, and every time I turn around, they step aside so as not to be seen. Yet I can sense them, the restlessness, the evil in their soul. The new album "Perversa Mysteria" has the same effect on me. There is something magical and mysterious in the songs. The individual motifs are stripped down to the bone, burning and cooling at the same time, but they are also shrouded in a cloak woven from the solid cobwebs of pain. At first, the music crept around me like a ball of poisonous snakes, gradually bewitching me and then getting into my veins. Some moments are very poisonous, festering, mysterious, and raw, while others are chilling and sharp. Each encounter became more of a ritual, a séance, than just ordinary listening. I like music that can tear me apart from the inside, that has drive and legendary power, the ability to sink its claws into me and never let go. When listening to KADAVEREICH's new recording, I was never in the strange and corrupt world of today, but wandered through the afterlife, encountering the undead and the souls of the damned. I crossed the dirty river Styx several times and paid the ferryman with this album so that I would never have to return. There is no need to discuss the cover, sound, and overall production; it is a professionally done job in every respect. But this recording has something extra, something that keeps me glued to the player and transports me to the other world. I would recommend this new release to anyone who likes real, believable, unrestrained, authentic, and mysterious music that transports you into terrifying shadows. Terrifying specters emerged from the bloody fog. Faceless figures, yet with venomous smiles on their faces. Long cloaks, hoods, like cursed priests who have come to take revenge for all the injustices that have befallen them during their miserable lives. I am one of them. Dark, mysterious, enigmatic black death metal, surrounded by a bloody aura! The demons have returned and they thirst for blood!


Recenze/review - KADAVEREICH - Radiance of Doom (2021):


tracklist:
01. Perversion Of The Mysteries 
02. Radiance Of Doom 
03. Mortar Severus Caracalla 
04. Sun-Horned God 
05. In Torment Of Oblivion 
06. Arrows Of Ahriman 
07. Panzercletian 
08. Spawn Invictus 
09. Tauroctony

Art and Logo by Daemorph.

Line-up:
Kist • Drums, Voices
Panzer • Guitars
Daemorph • Bass, Keys/Samples

Recenze/review - MISOTHEIST - De Pinte (2026)


MISOTHEIST - De Pinte
CD 2026, Terratur Possessions, Amor Fati Productions

for english please scroll down

Stojím nad hlubokou propastí a dívám se dolů, do hlubiny. Vítr mě mrazí v zádech. Bylo by tak jednoduché skočit, zbavit se všech starostí a bolesti. Roztříštit se na tisíc kousků a shořet navěky v pekle. Jen chvilku letět, vznášet se, stát se nicotnou součástí koloběhu života a smrti. Je to moje první setkání s hudbou norských MISOTHEIST a již od začátku se jedná o velmi intenzivní zážitek, který v mé mysli probouzí spoustu temných a chladných fantazií.

Cítím ze skladeb pradávnou sílu black metalu, jeho mráz, nakumulovaný vztek, vášeň pro naprostou tmu, agresi, ale i melancholii posbíranou v hlubokých nekonečných lesích severu. Opět se mi stalo, že jsem raději jen tak seděl, poslouchal a nechtělo se mi psát žádná slova. Kapela do mě zasekla svůj ostrý shnilý dráp a už mě nepustila. Dostala se mi do žil, do podvědomí a rozdrásala mě zevnitř. 


Album se kolem mě nejdřív plazilo jako jedovatý had. Kýval jsem se do rytmu a připadal si jako uhranutý. Jakoby odněkud ze stínů ke mě přišly při poslechu děsivé síly z onoho světa a uhranuly mě. Satan stojí za rohem a usmívá se, není divu, hraje se zde i pro něj. Skladby jsou spíše pomalejší, připomínají staré obřady, rituály pro vyvolávání těch nejtemnějších sil. Schválně jsem zhasl všechna světla a nechal "De Pinte", aby na mě jen tak působilo. Musím potvrdit a klidně vám to podepíšu vlastní krví, že pokaždé se jednalo a velmi silný zážitek. Ostrý, mrazivý zvuk, scenérie na obalu, přístup kapely, jakási záhadnost a magičnost, tohle všechno dohromady tvoří celek, který musí ocenit každý věrný fanoušek naprosté tmy. Black metal se dá hrát různým způsobem, zde je spíše klidnější. Ale jen na povrchu, uvnitř bublá jako krev v dlouho neléčené, zanícené ráně. Svět kolem mě může klidně shořet v plamenech, já zůstanu pevný jako skála, jako rukopis téhle prokleté smečky, jako jejich nové album, které může být klidně pokrmem pro ty nejhrůznější démony. MISOTHEIST mají svůj vlastní výraz, jsou svým způsobem originální, ryzí, opravdoví a naprosto autentičtí. Jednotlivé motivy jsou velmi dobře napsány, mají v sobě drive, nahrubo nasekané zlo i naprostou tmu. Doporučuji  vám poslech někde o samotě, nejlépe nad propastí, s pohledem dolů, do děsivé hlubiny. V těchto chvílích a na těchto místech vynikne síla této nahrávky nejvíce. Mimochodem, vokál je vynikající a zasloužil by si samostatnou kapitolu. Na to ale není čas, musím znovu zapnout play a vydat se do nekonečných lesů. Do zimy, do naprosté tmy. Jedovatý, melancholický, mrazivý a temný black metal, který vás uhrane! Budete strženi do hlubiny a navěky prokleti!


Asphyx says:

I stand above a deep abyss and look down into the depths. The wind chills me to the bone. It would be so easy to jump, to get rid of all my worries and pain. To shatter into a thousand pieces and burn forever in hell. Just fly for a moment, float, become a insignificant part of the cycle of life and death. This is my first encounter with the music of Norwegian band MISOTHEIST, and from the very beginning it has been a very intense experience, awakening many dark and cold fantasies in my mind.

I feel the ancient power of black metal in the songs, its frost, accumulated anger, passion for utter darkness, aggression, but also melancholy gathered in the deep endless forests of the north. Once again, I found myself just sitting there, listening, not wanting to write a single word. The band dug its sharp, rotten claws into me and wouldn't let go. It got into my veins, into my subconscious, and tore me apart from the inside. 


At first, the album crept up on me like a poisonous snake. I swayed to the rhythm and felt spellbound. It was as if terrifying forces from another world had come out of the shadows and bewitched me. Satan stands around the corner and smiles; no wonder, they're playing for him too. The songs are rather slow, reminiscent of ancient ceremonies, rituals for summoning the darkest forces. I deliberately turned off all the lights and let "De Pinte" work its magic on me. I must confirm, and I will gladly sign it with my own blood, that it was a very powerful experience every time. The sharp, chilling sound, the scenery on the cover, the band's approach, a certain mystery and magic, all this together forms a whole that every loyal fan of utter darkness must appreciate. Black metal can be played in different ways, here it is rather calmer. But only on the surface, inside it bubbles like blood in a long-untreated, inflamed wound. The world around me can burn in flames, I will remain solid as a rock, like the handwriting of this cursed pack, like their new album, which could easily be food for the most terrifying demons. MISOTHEIST have their own unique style; they are original, genuine, authentic, and completely true to themselves. The individual motifs are very well written, with drive, raw evil, and utter darkness. I recommend listening to it somewhere alone, preferably above a precipice, looking down into the terrifying depths. It is in these moments and places that the power of this recording stands out the most. By the way, the vocals are excellent and deserve a separate chapter. But there's no time for that, I have to press play again and set off into the endless forests. Into winter, into utter darkness. Poisonous, melancholic, frosty, and dark black metal that will captivate you! You will be dragged into the depths and cursed forever!


tracklist:
1. Unanswered Thrice
2. Blinded and Revealed
3. Kjetterdom
4. De Pinte

band:
B. Kråbøl - Vocals

středa 4. března 2026

Recenze/review - HATING LIFE - Revenge From Beyond (2026)

HATING LIFE - Revenge From Beyond
CD 2026, Pulverised Records

for english please scroll down

Sedím uprostřed staré plesnivé kobky a vzpomínám na svoje krvavé kořeny. Psal se rok 1987, když jsem se poprvé dostal k metalové muzice. Nejdříve jsem jen tak mladistvě koketoval a po několika měsících jsem jí naplno propadl. O té doby vyhledávám kapely, které mě baví, které hrají ostře, nekompromisně, plesnivě. Můj přístup je stále stejný. Zapnu play na svém přehrávači, chvilku čekám a vnímám hudbu celým svým tělem i podvědomím. Pokud dojde ke vzájemnému přenosu morbidních emocí, zařadím si další jméno do své sbírky. Když jsem poprvé slyšel nové album maniaků HATING LIFE, vrátil jsem se po časové ose zpět. Hluboko do podzemí, do nekonečných chodeb Hádovy říše. 

Kapela se, jak se samo nabízí, samozřejmě jmenuje podle slavné demonahrávky GRAVE, kterou mimochodem stále vlastním na kazetě. V téhle smečce působí Santiago Cavero, kterého můžete znát ze španělských ATARAXY a vokálu se zhostil Javier Manzano. Myslím, že nic dalšího asi nemusím dodávat. Možná snad jen, že tohle spojení je opravdu silné. Novinka se nám, starým psům, velmi dobře poslouchá. Vítejte v záhrobí mezi děsivými stíny!


Hraje se tu hrubozrnný, surový, prašivý death metal s takovým tím krvavým doomovým odérem. Pánové se volně inspirovali u kapel typu NIHILIST, ENTOMBED, GRAVE, DISMEMBER, ENTRAILS, ale třeba i ASPHYX, CIANIDE, AUTOPSY. Exhumovány jsou staré, prokleté hroby padlých kněží a činěno jest velmi zkušeně, propracovaně, přesto neurvale a živočišně. Skladby jsou ohlodány až do morku kostí, jsou napsány s grácií a elegancí starých mistrů v oboru. Nenechte se ale mýlit, nejedná se jen o skvěle odvedené řemeslo nebo pouze citovaný odkaz starých dobrých mrtvolných časů. Naopak, kapela se snaží do své hudby přinést i něco nového, svého, vlastní rukopis, krvavý otisk. Nutno rovnou dodat, že se jim to daří na výbornou. Oběma muzikantům se povedlo nahrát nejen album, které se velmi dobře poslouchá, ale má v sobě i temný a hnusný neklid opuštěných pohřebišť. V téhle márnici se bude cítit dobře každý, kdo začínal s extrémní muzikou v devadesátých letech minulého století, ale i ten, kdo jako já uznává u kapel hlavně opravdovost, ryzost, uvěřitelnost a autenticitu. Nenašel jsem vlastně nic, o čem by se dalo napsat cokoliv kritického. Naopak, album jsem si ihned zařadil do své soukromé sbírky a neustále se k němu vracím. Pokaždé, když mám plné zuby současného divného světa nebo jen tak, když si chci narvat do hlavy pod tlakem něco dobrého, mrtvolného. Z riffů zde odkapává zlo, lidská nenávist a barbarství. Víka od rakví nadskakují a lebky se smějí do ticha. Znovu zapínám play a setkávám se se svými vlastními démony. Myslím, že jsem tu správně. Mimochodem, ten zvuk zabíjí a obal snad ani stylovější být nemohl. Skvělá práce! Absolutní definice starého prašivého death metalu! Album, u kterého vám popraskají všechny kosti v těle!


Asphyx says:

I sit in the middle of an old moldy dungeon and remember my bloody roots. It was 1987 when I first got into metal music. At first, I just flirted with it in a youthful way, and after a few months, I fell completely in love with it. Since then, I've been looking for bands that I enjoy, that play sharply, uncompromisingly, moldily. My approach is still the same. I press play on my player, wait a moment, and perceive the music with my whole body and subconscious. If there is a mutual transfer of morbid emotions, I add another name to my collection. When I first heard the new album by the maniacs HATING LIFE, I went back in time. Deep underground, into the endless corridors of Hades' realm.

The band is, of course, named after the famous demo recording GRAVE, which, by the way, I still own on cassette. Santiago Cavero, whom you may know from the Spanish band ATARAXY, is part of this pack, and Javier Manzano is on vocals. I don't think I need to add anything else. Perhaps only that this combination is really strong. The new album is very enjoyable for us old dogs. Welcome to the afterlife among terrifying shadows!


They play coarse, raw, mangy death metal with a bloody doom vibe. The gentlemen were loosely inspired by bands such as NIHILIST, ENTOMBED, GRAVE, DISMEMBER, ENTRAILS, but also ASPHYX, CIANIDE, AUTOPSY. Old, cursed graves of fallen priests are exhumed, and it is done very skillfully, elaborately, yet brutally and animalistically. The songs are gnawed to the marrow, written with the grace and elegance of the old masters of the genre. But make no mistake, this is not just a job well done or a mere reference to the good old days of death. On the contrary, the band tries to bring something new to their music, their own signature, their own bloody imprint. It must be said right away that they succeed brilliantly. Both musicians have managed to record not only an album that is very pleasant to listen to, but also has the dark and nasty uneasiness of abandoned graveyards. Anyone who got into extreme music in the 1990s will feel right at home with this morgue, as will those who, like me, value authenticity, purity, credibility, and genuineness in bands. I couldn't find anything to criticize. On the contrary, I immediately added the album to my private collection and keep coming back to it. Every time I'm fed up with the strange world we live in today, or just when I want to fill my head with something good and deadly under pressure. The riffs drip with evil, human hatred, and barbarism. Coffin lids bounce and skulls laugh in the silence. I press play again and meet my own demons. I think I'm in the right place. By the way, the sound kills, and the cover couldn't be more stylish. Great job! The absolute definition of old, mangy death metal! An album that will crack every bone in your body!


TRACKLIST
1. Into The Grave
2. The Eternal Embrace
3. A Somber Night
4. Rebellion Against The Vile
5. Revenge From Beyond
6. The Sense Of Fear

LINE-UP
Santiago Cavero – Guitars, Bass, Drums, Piano
Javier Manzano – Vocals

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine