DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 21. dubna 2025

Interview - TORMENTOR TYRANT - Total devastation of an old, dank death metal morgue!


Interview with death metal band from Finland - TORMENTOR TYRANT.

Answered M.Malignant (bass, vocals) and S.Envenom (vocals, guitars), thank you!

Recenze/review - TORMENTOR TYRANT - Excessive Escalation of Cruelty (2025):

Ave TORMENTOR TYRANT! Hello to the Finnish underground. I hope all is well with you. It should be, you have the first long-playing great album of your career this year. I have to admit, it literally put me up against the wall. It's dark, it's energetic, it cuts with a knife's edge. It's very telling that you've done a great job and a great deal of talent too. How do you feel about the new record in relation to your first EP? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?

M: Greetings Jakub! Sorry for taking that long to answer the interview but straight into business it is! The first EP (or our Demo as we like to call it) had remnants of riffs that we had actually written already years and years before, but had not found a home in any of our other bands. Hell - there’s actually 2 riffs on the song “All-Seeing Eye” that I wrote when I was 16, and the song needed that sort of naive youthful abandon so these riffs were exhumed for that purpose. The Demo was also more of an experiment on where the band would be going and figuring out our style. First steps into existence, so to say.

The new album is however completely new material, written just for this purpose. The song order is also almost the order they were written in, excluding “Tartarean Iron Grip” (track #4 on the album) which I remember being the first new song we wrote for this album. You can also somewhat hear the evolution of the band's sound and identity progressing as the album moves from start to finish.

Soundwise the recordings are somewhat different too. The Demo was recorded live (except for vocals and that one guitar solo) and is more sharp and cold sounding. The full-length was tracked instrument by instrument and sounds a lot more fat, really heavy and in-your-face aggressive. Both production styles have their advantages. Perhaps the next one will be something in the middle of these approaches. Remains to be seen!


"Excessive Escalation of Cruelty" has all the attributes of good death. For me personally, this is a record that I love coming back to. How was it made? How do you compose new TORMENTOR TYRANT material?

M: Everything in TT is composed and arranged face-to-face in the rehearsal room. No home-made programmed-drum demos or some noodly guitarPRO files are accepted. Every member is mandated to bring in RIFFs to the rehearsal room where they are subjected to a vetting process where only the good and most suitable riffs are accepted or modified, and the weak riffs are scourged and laughed at in a mocking fashion. It gets quite brutal at times. The surviving riffs are then arranged together with the full group to create suitable patterns to make it into a song.

Who is signed for recording and mastering? I have to confirm that the sound literally kills. It still makes me turn up the volume on the hi-fi tower. You have a sound that is harsh, raw and at the same time dark and animalistic. How was it working with you? What studio did you record in and how did everything go?

M: Recording and mixing was done by me, the final mastering was left to outside forces. For this the label recommended Carlo “The Hand of Doom” Altobelli. Recording is something I have always been interested in and try to evolve with my gear and skills with each passing year. My methods are by no means perfect and usually rather raw sounding - but this works for the music we do.


An integral part and kind of an extra bonus for fans today is the CD. You released it on the Everlasting Spew Records label and it comes with a demonic cover. The author is Roni Ärling. How did you choose the theme and how does it relate to the music on the release?

M: I’m “old school” in that sense that only the physical release is the actual album and the digital version is the bonus one - something you have possibly instant access to on the go, as a sort of “fast food”. So if I really like the music I need to own it on physical media. But I’m a product of my times, and have been collecting music since the 90s in various formats. Sure, I don’t buy as much these days as I used to. I’m also starting to run out of space to store more CDs or vinyl!

But relating to this, I think the visual presentation of an album is absolutely important. That’s why we wanted to have a more representing and well drawn cover on our album than on our EP. The EP artwork was crudely drawn by me, but we wanted someone with more skills this time around and I instantly thought of Roni Ärling who is a tattoo artist but also a fellow musician in multiple bands like Lie in Ruins or Perdition Winds. The artwork is the inferno of twisted faces of torment, and it very much and deliberately draws allusions to “Altars of Madness” artwork and something that could be perhaps found on the Doom 1 PC game from the early 90s. It also instantly tells you what the music is about, and leaves no room for any subtleties.

I've been roaming the underworld for over thirty years and I actually go to Finland for music just in case. I think we have similar moods and tastes when it comes to metal. I like your bands a lot and I follow your scene very closely. Maybe I'm a bit jealous, we only have a few death metal bands here that are worth it. How do you explain that death metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

M: I don’t really know what is the cause. There has always been a strong metal underground in Finland, and music and playing instruments has always been supported and encouraged for kids by providing rehearsal rooms from local youth centers. Why Death Metal? Perhaps it just resonates with the people here. Not sure how it is also these days, but back in my youth there was also always a bit of competitive attitude between bands - which kind of kept things in check, and each band strived to be better than the next. This makes things stronger and keeps your edge sharp. Maybe this contributes to the quality of the bands as well.

The scene and fans seem to be in a pretty good state, with lots of new young blood injected into it which is great. Keeps things alive. Not aware of that many Finnish labels though. There’s a few smaller ones that come to mind but that’s about it.


You play death metal influenced by the old school. Nowadays a band can't really avoid comparisons, but I would like to know how the idea to form TORMENTOR TYRANT came about, who was and is your role model and where do you want to take your band? Are you tempted by big festivals abroad, for example, are you willing to tour with a more famous pack?

M: There is no big story - the stars just aligned for us to form the band. All three of us (S. Envenom - guitar / vocals, J. Carnage - drums, and myself M.Malignant - bass / vocals) met each other when playing gigs together with our other bands Solothus and Corpsessed. We got to talking and discovered our shared love for Deicide. This led to us playing some covers at a rehearsal room, but after a while we decided it would be way more interesting to compose our own material instead. At that point I switched over from guitar to bass, and our intention was to make the band work as a power-trio - the less people, the less hassle.

We are heavily influenced by various styles of metal - the US Morrisound type stuff like early Deicide, Morbid Angel, Nocturnus, or the more gloomier death metal like Incantation, Immolation, Autopsy or early 90s Finnish Death Metal, some Swedish bands, Cogumelo Records type Brazilian stuff or bands like Mortem from Peru, Other 90s 2nd wave black metal, british death metal like early Carcass, Paradise Lost, or then again classic stuff like Slayer or Sepultura, Celtic Frost / Hellhammer, Morbid Saint, Sodom, Destruction, Dark Angel and a endless list of other stuff.

Where do we want to take this band? Whatever seems suitable and what opportunities come our way. There is no big plan of domination, we just do what comes natural to us without any huge pressures or expectations from anybody. It’s all about creating something you enjoy yourself. Touring? Why not, if a good opportunity crosses our paths, but we are not actively pursuing it, and in the end - music will never be our dayjob, but an important hobby and an outlet of creativity we will never give up, but also never be monetarily reliant on. This also allows us to do basically whatever we want with the music, and not follow some path that would be profitable.


When I started my site seven years ago, I had a vision of trying to support bands that I thought weren't as visible. Let the world know about them. I think I've been pretty successful at that, at least judging by the response. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label or do you send out CDs yourself for various reviews? I buy albums that I really enjoy, for example. How are you? Are you also a fan who likes to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

M: We do some forms of promotion by sending out CDs for reviews, doing interviews and of course the label does the major legwork in this department. And like I said in the previous answer, I still collect physical CDs - especially from bands that I support or are our friends.

I do admit that I go to gigs way less than say 20 years ago, and partying is also a lot more seldom these days - but never completely out of the question, and I definitely will enjoy a few beers too many with good friends at a great underground metal gig if the suitable opportunity arises.

On the one hand, a band starting out today has a lot of opportunities to make their presence known, but on the other hand, there are a huge number of bands and fans get lost in them. A lot of people are just downloading mp3s from the internet and spitting venomous spittle on Facebook instead of going to a gig. How does modern technology affect you as TORMENTOR TYRANT? What do you think about downloading music, google metal, streaming music etc.?

S: Suffering comes in many forms, digital, analog, electric, blunt force. Tormentor Tyrant uses all of these to reach the wider world. Download and stream all you can before the coming age of darkness. Venomous Internet spittle just fuels the flames behind the eyes of the immortal and ageless Tyrant. You, the reader of this text: you are no longer ignorant of the existence of the future enslaver of mankind. You will be punished for every action that you did not take to hasten the empire of cruelty. Mark these words.


I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

S: Death Metal is just one form of The True Suffer-Lord: Tormentor Tyrant comes in many forms. He precedes time itself, exists in this material universe, and nowhere at the same time. His manifestations echo through history, holy books warn about the impending doom and the nightmares that humanity has collectively seen is just an echo of the true horror that awaits humanity. Tormentor Tyrant is Death. Tormentor Tyrant is Death Metal.

Finally, a classic but important question. What are TORMENTOR TYRANT's plans in the coming months? Where can we see you in concert?

M: Rehearse, write new riffs, craft new songs, and prepare for our upcoming gigs. Dates and events to be revealed later.

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album a lot of success and may the ranks of your fans expand as much as possible. I'll look forward to seeing you live somewhere and may you thrive both musically and on a personal level. I'm off to get "Excessive Escalation of Cruelty" in my head again!

M: Thank you for the support and for doing this interview Jakub! Cheers!

Recenze/review - TORMENTOR TYRANT - Excessive Escalation of Cruelty (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - TORMENTOR TYRANT - Totální devastace staré, prašivé death metalové márnice!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Finska - TORMENTOR TYRANT.

Odpovídali M.Malignant (basa, zpěv) a S.Envenom (zpěv, kytara), děkujeme!

Recenze/review - TORMENTOR TYRANT - Excessive Escalation of Cruelty (2025):

Ave TORMENTOR TYRANT! Zdravím do finského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaším prvním EP? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

M: Zdravím Jakube! Omlouvám se, že mi trvalo tak dlouho odpovědět na rozhovor, ale rovnou k věci! První EP (nebo naše demo, jak mu rádi říkáme) obsahovalo zbytky riffů, které jsme vlastně napsali už před lety, ale nenašly uplatnění v žádné z našich dalších kapel. Sakra - v písni „All-Seeing Eye“ jsou vlastně dva riffy, které jsem napsal, když mi bylo šestnáct, a ta píseň potřebovala takovou tu naivní mladickou nespoutanost, takže tyhle riffy byly za tím účelem exhumovány. Demo bylo také spíše experimentem, kam se kapela bude ubírat, a zjišťováním našeho stylu. Takříkajíc první krůčky do existence.

Nové album je ale úplně nový materiál, napsaný právě pro tento účel. Pořadí písní je také téměř stejné, v jakém byly napsány, s výjimkou „Tartarean Iron Grip“ (skladba č. 4 na albu), která, jak si vzpomínám, byla první novou písní, kterou jsme pro toto album napsali. Můžete také trochu slyšet vývoj zvuku a identity kapely, jak postupuje od začátku do konce alba.

Zvukově se nahrávky také poněkud liší. Demo bylo nahráno živě (kromě vokálů a toho jednoho kytarového sóla) a zní ostřeji a chladněji. Plnohodnotné album bylo nahráno nástroj po nástroji a zní mnohem tučněji, opravdu těžce a agresivněji. Oba produkční styly mají své výhody. Snad bude příští deska něco uprostřed těchto přístupů. To se teprve uvidí!


„Excessive Escalation of Cruelty“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál TORMENTOR TYRANT?

M: Všechno v TT se skládá a aranžuje tváří v tvář ve zkušebně. Žádná podomácku naprogramovaná bicí dema nebo nějaké nudlovité kytarové PRO soubory se nepřijímají. Každý člen má povinnost přinést RIFFy do zkušebny, kde jsou podrobeny prověrce, při níž jsou přijaty nebo upraveny jen ty dobré a nejvhodnější riffy a slabé riffy jsou bičovány a potupně zesměšňovány. Někdy je to docela brutální. Přeživší riffy jsou pak společně s celou skupinou uspořádány do vhodných vzorců, ze kterých se vytvoří píseň.

Kdo je podepsán pod nahráváním a masteringem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám spolupracovalo? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

M: Nahrávání a míchání jsem provedl já, finální mastering byl ponechán na externích silách. Vydavatelství mi doporučilo Carla „The Hand of Doom“ Altobelliho. Nahrávání je něco, co mě vždycky zajímalo, a s každým dalším rokem se snažím vyvíjet své vybavení a dovednosti. Moje metody nejsou v žádném případě dokonalé a většinou znějí dost syrově - ale pro hudbu, kterou děláme, to funguje.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u labelu Everlasting Spew Records a je opatřeno démonickým obalem. Autorem je Roni Ärling. Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

M: Jsem „stará škola“ v tom smyslu, že pouze fyzické vydání je skutečné album a digitální verze je bonusová - něco, k čemu máš případně okamžitý přístup na cestách, něco jako „fast food“. Takže pokud se mi hudba opravdu líbí, musím ji vlastnit na fyzickém nosiči. Ale jsem produktem své doby a sbírám hudbu od 90. let v různých formátech. Jistě, dnes už nekupuji tolik jako dřív. Začíná mi také docházet místo, kde bych mohl skladovat další cédéčka nebo vinyly!

Ale v souvislosti s tím si myslím, že vizuální prezentace alba je naprosto důležitá. Proto jsme chtěli mít na našem albu reprezentativnější a lépe vykreslený obal než na našem EP. Obal EP jsem hrubě nakreslil já, ale tentokrát jsme chtěli někoho s většími schopnostmi a já si okamžitě vzpomněl na Roniho Ärlinga, který je tatér, ale také kolega hudebník z několika kapel jako Lie in Ruins nebo Perdition Winds. Obrázek je peklem pokřivených tváří trýzně a velmi a záměrně kreslí narážky na výtvarné zpracování „Altars of Madness“ a něco, co by se snad dalo najít v počítačové hře Doom 1 z počátku 90. let. Také vám okamžitě prozradí, o čem hudba je, a neponechává žádný prostor pro nějaké záludnosti.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Finska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

M: Opravdu nevím, co je příčinou. Ve Finsku vždy existoval silný metalový underground a hudba a hra na nástroje byly vždy podporovány pro děti tím, že jim místní mládežnická centra poskytovala zkušebny. Proč právě death metal? Možná jen rezonuje se zdejšími lidmi. Nejsem si jistý, jak je to v dnešní době, ale za mého mládí tu vždycky panovala i určitá soutěživost mezi kapelami - což tak trochu udržovalo věci na uzdě a každá kapela se snažila být lepší než ta druhá. To věci posiluje a udržuje ostrost. Možná i to přispívá ke kvalitě kapel.

Zdá se, že scéna a fanoušci jsou v docela dobrém stavu, do kterého se vlila spousta nové mladé krve, což je skvělé. Udržuje to věci naživu. Nevím ale o tom, že by bylo tolik finských labelů. Pár menších mě napadá, ale to je asi tak všechno.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit TORMENTOR TYRANT, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

M: Žádný velký příběh neexistuje - hvězdy se prostě sešly tak, že jsme založili kapelu. Všichni tři (S. Envenom - kytara / zpěv, J. Carnage - bicí a já M. Malignant - basa / zpěv) jsme se potkali při společných koncertech s našimi dalšími kapelami Solothus a Corpsessed. Dali jsme se do řeči a objevili společnou lásku k Deicide. To vedlo k tomu, že jsme ve zkušebně začali hrát nějaké covery, ale po nějaké době jsme se rozhodli, že by bylo mnohem zajímavější skládat raději vlastní materiál. V tu chvíli jsem přešel z kytary na basu a naším záměrem bylo, aby kapela fungovala jako power-trio - čím méně lidí, tím méně problémů.

Jsme silně ovlivněni různými styly metalu - americkými věcmi typu Morrisound, jako jsou ranní Deicide, Morbid Angel, Nocturnus, nebo ponurejším death metalem jako Incantation, Immolation, Autopsy nebo finským death metalem z počátku 90. let, některými švédskými kapelami, brazilské věci typu Cogumelo Records nebo kapely jako Mortem z Peru, další black metal druhé vlny 90. let, britský death metal jako raní Carcass, Paradise Lost, nebo zase klasické věci jako Slayer nebo Sepultura, Celtic Frost / Hellhammer, Morbid Saint, Sodom, Destruction, Dark Angel a nekonečný seznam dalších věcí.

Kam chceme tuhle kapelu posunout? Cokoliv se nám bude zdát vhodné a jaké příležitosti se nám naskytnou. Nemáme žádný velký plán na dominanci, prostě děláme to, co je pro nás přirozené, bez nějakých velkých tlaků nebo očekávání od kohokoliv. Jde o to, abyste tvořili něco, co vás samotné baví. Turné? Proč ne, pokud nám zkříží cestu dobrá příležitost, ale aktivně se o ni nesnažíme, a nakonec - hudba nikdy nebude naším denním zaměstnáním, ale důležitým koníčkem a výronem kreativity, kterého se nikdy nevzdáme, ale také na něm nikdy nebudeme finančně závislí. To nám také umožňuje dělat si s hudbou v podstatě, co chceme, a nejít nějakou cestou, která by byla výdělečná.


Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

M: Děláme určité formy propagace tím, že posíláme CD k recenzím, děláme rozhovory a samozřejmě hlavní práci v tomto směru dělá vydavatelství. A jak už jsem řekl v předchozí odpovědi, stále sbírám fyzická CD - zejména od kapel, které podporuji nebo jsou našimi přáteli.

Přiznávám, že na koncerty chodím mnohem méně než řekněme před dvaceti lety, a pařby jsou dnes také mnohem vzácnější - ale nikdy nejsou úplně mimo mísu, a pokud se naskytne vhodná příležitost, určitě si s dobrými přáteli užiju pár piv navíc na skvělém undergroundovém metalovém koncertě.

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako TORMENTOR TYRANT ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

S: Utrpení má mnoho podob, digitální, analogové, elektrické, tupé. Tormentor Tyrant je všechny využívá, aby oslovil širší svět. Stahujte a streamujte vše, co můžete, než přijde věk temnoty. Jedovaté internetové sliny jen podněcují plameny za očima nesmrtelného a nestárnoucího Tyranta. Ty, čtenáři tohoto textu: o existenci budoucího zotročitele lidstva už nejsi informován. Budeš potrestán za každý čin, který jsi neučinil, abys urychlil říši krutosti. Zapamatujte si tato slova.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

S: Death metal je jen jednou z forem Pravého Pána utrpení: Tormentor Tyrant má mnoho podob. Předchází samotný čas, existuje v tomto hmotném vesmíru a zároveň nikde. Jeho projevy se odrážejí v dějinách, svaté knihy varují před blížící se zkázou a noční můry, které lidstvo kolektivně zažilo, jsou jen ozvěnou skutečné hrůzy, která lidstvo čeká. Mučitel Tyran je Smrt. Tormentor Tyrant je death metal.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají TORMENTOR TYRANT v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě?

M: Zkoušíme, píšeme nové riffy, tvoříme nové písně a připravujeme se na nadcházející koncerty. Termíny a akce budou zveřejněny později.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Excessive Escalation of Cruelty“ zase narvat do hlavy!

M: Děkuji za podporu a za rozhovor, Jakube! Na zdraví!

Recenze/review - TORMENTOR TYRANT - Excessive Escalation of Cruelty (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 20. dubna 2025

Recenze/review - MORBIFIC - Bloom of the Abnormal Flesh (2025)


MORBIFIC - Bloom of the Abnormal Flesh
CD 2025, Memento Mori / Me Saco Un Ojo/ Headsplit Records

for english please scroll down

Když jsem nedávno odcházel z koncertu téhle smečky, tak jsem si připadal jako při velmi vydařené exhumaci. Byla tma a šel jsem dlouho lesem. Kolem hřbitova. Jednalo se o opravdu hororový zážitek. Měl jsem ve sluchátkách nové letošní album a chvílemi jsem měl pocit, že mi vytéká z uší hnis, krev a špína. Ostatně, tahle smečka se již nějaký čas pohybuje v záhrobí. A dělá to velmi elegantně a přesvědčivě. Pokud tedy rádi asistujete při pitvách a nevadí vám smrad rozkládajícího masa, pak jste zde správně.

MORBIFIC jsme se samozřejmě u nás na stránkách již několikrát věnovali. Důkazem budiž odkazy na recenze i report, které naleznete dole pod článkem. Nové album je opět potvrzením toho, že tihle patologové rozumí svojí morbidní práci. Ponořme tedy spolu zase jednou ruce po lokty do vnitřností, odřízněme lebku a pohrajme si s mozkem. Tohle je starodávný, surový death metal ve své zahnívající podobě. 


Pitva byla zahájena s nadšením a odhodláním. A to prosím pěkně stejným způsobem, jako to uměly a umí kapely typu AUTOPSY, CARCASS, IMPETIGO, MORTICIAN, GRAVE, PURTENANCE, DEMIGOD, FUNEBRE, ABHORRENCE, FESTERDAY, PESTIGORE, UNDERGANG. Tedy, nic pro slabé povahy. Tady se opravdu tahají vnitřnosti z břicha, provádí se trepanace lebky, vivisekce a další věci, které můžete dělat s nebohým lidským tělem. Melodie jsou nasáklé krví, vokál zase chorobami. Výsledkem je koktejl, který ocení každý, kdo začínal s death metalem v devadesátých letech minulého století. Není to ale jenom obyčejné retro, jak tomu dnes někdy bývá. Naopak, Finové přidávají do skladeb své vlastní, velmi přesvědčivé ingredience. Poslech tím pádem připomíná buď hororový děj nějakého starého, klasického filmu nebo návštěvu nemocniční patologie. MORBIFIC pevně věří tomu, co chtějí hrát a dělají to dobře. Dali si pozor na zvuk, který je masivní, plesnivý a zadře se vám pod kůži. Je to samozřejmě hudba z toho nejhlubšího podzemí, z katakomb, ve kterých leží zohavená těla prokletých. Abych své pocity nějak shrnul - jedná se o poctivě zahraný smrtící kov, ukovaný z té nejkvalitnější oceli. V téhle desce je něco navíc, něco, co mokvá, co vás spoutá řetězy a přikove na zeď. Možná a nebo právě proto, už teď vím, že se k "Bloom of the Abnormal Flesh" budu rád a často vracet. Najdete zde totiž vše potřebné pro reálnou, hnisavou, smradlavou pitvu. Mám opět pocit, že mi z uší vytéká krev, hnis a špína. Mokvající, zahnívající death metalová mršina! U téhle nahrávky shnijete zaživa a rozpadnete se v prach!

Asphyx says:

When I left a concert of this pack recently, I felt like I was at a very successful exhumation. It was dark, and I'd been walking for a long time through the woods. Around the cemetery. It was a truly horrific experience. I had this year's new album in my headphones and at times I felt like pus, blood and dirt was coming out of my ears. After all, this pack has been around for some time now. And they do it very elegantly and convincingly. So if you like to assist in autopsies and don't mind the smell of decomposing flesh, you've come to the right place.

Of course, we have already covered MORBIFIC several times on our website. The proof is in the links to the review and report, which you can find below the article. The new album is once again confirmation that these pathologists understand their morbid work. So let's once again plunge our hands elbow-deep into the entrails, cut off the skull and play with the brain. This is ancient, raw death metal in its decaying form.


The autopsy was started with enthusiasm and determination. And please, do it in the same way as bands like AUTOPSY, CARCASS, IMPETIGO, MORTICIAN, GRAVE, PURTENANCE, DEMIGOD, FUNEBRE, ABHORRENCE, FESTERDAY, PESTIGORE, UNDERGANG. Well, nothing for the weak of character. This is where you really pull the guts out of the belly, perform skull trepanation, vivisection, and all the other things you can do to a poor human body. The melodies are soaked with blood, the vocals with disease. The result is a cocktail that anyone who started out with death metal in the 1990s will appreciate. But it's not just plain retro, as it sometimes is nowadays. On the contrary, the Finns add their own, very convincing ingredients to the songs. As a result, listening to them reminds one either of a horror plot of an old, classic film or a visit to a hospital pathology. MORBIFIC firmly believe in what they want to play and they do it well. They have taken care of the sound, which is massive, mouldy and gets under your skin. It is, of course, music from the deepest underground, from the catacombs where the mutilated bodies of the damned lie. To sum up my feelings - this is honestly played death metal, forged from the finest steel. There's something extra in this record, something that gets you wet, that chains you up and pins you to the wall. Maybe, or maybe because of that, I already know I'll be revisiting "Bloom of the Abnormal Flesh" happily and often. For here you will find everything you need for a real, festering, stinking dissection. Once again, I feel like blood, pus and dirt is coming out of my ears. Wetting, rotting death metal carrion! You will rot alive and crumble to dust with this record!



about MORBIFIC on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
1. Smut Club (For The Chosen Scum)
2. Panspermic Blight
3. Menagerie Of Grotesque Trophies
4. Promethean Mutilation
5. Womb Of Deathless Deterioration (Trapped In The Essence Of Putrescence)
6. Stifling Stagnant Reek
7. Crusading Necrotization
8. Hydraulic Slaughter
9. From Inanimate Dormancy
10. Bloom Of The Abnormal Flesh (A Travesty Of Human Anatomy)
11. Slithering Decay



Recenze/review - NASTY SURGEONS - Gangrenous Symphonies (2025)


NASTY SURGEONS - Gangrenous Symphonies
CD 2025, Base Record Production

for english please scroll down

Každý, kdo někdy pitval mrtvá i živá těla, moc dobře ví, že je velmi důležité,  jakou si k naší těžké práci pouštíte muziku. Někdo uznává jenom symfonie starých klasických mistrů, jiný se nechává unášet klidnými, rozvážnými melodiemi. My, staří fanoušci prašivého death metalu a grindcore ušpiněného zkaženou krví, máme zcela jasno. Pokaždé, když vyjde nějaká nová deska od španělských patologů NASTY SURGEONS, začnu být neklidný. Dokud si ji nepustím pořádně nahlas, dokud se mi nedostane do krve i do podvědomí.

Pánové i letos pokračují ve své morbidní jízdě. Zarývají riffy do kůže, vrtají nám bicími do hlavy a drásají nám uši do krve. Opět se jedná o divoký, surový a krutý zážitek. Viděli jste někdy spokojený výraz patologa, když se mu povedlo objevit příčinu smrti? Tak přesně takhle vypadám pokaždé já, když si poslechnu "Gangrenous Symphonies".


Mám zkrátka pro tuhle smečku slabost, líbí se mi, jak přistupují k hudbě, jak dokáží napsat dobrý motiv, jak si stále zachovávají živočišnost, uvěřitelnost, opravdovost. Je samozřejmě jasné, že se jedná o záležitost se stejnými geny, jako mají třeba EXHUMED, CARCASS, NECRONY, THE COUNTY MEDICAL EXAMINERS, GENERAL SURGERY. Koneckonců, vždycky máte na výběr. Patologie nebo jatka? Stačí zapnout play a z reproduktorů se na vás vyhrne poctivá porce zkaženého masa. Naporcovaného s přesností mistrů v oboru, s nadšením a odhodláním zabíjet hudbou. Navíc, čím jsem starší, tím častěji mě štve podivný svět kolem nás. Všechna ta lež, přetvářka, všechno to násilí, války, šklebící se politici, sociální sítě plné jedu, bolest a utrpení. Mnozí mí kolegové berou drahé léky nebo navštěvují lékaře. Já mám muziku, kterou si pouštím nahlas. Jsou zkrátka nahrávky (a "Gangrenous Symphonies" mezi ně patří), které mi dokáží vyčistit hlavu, propláchnout ji kyselinou, abych mohl druhý den vstát s úsměvem na tváři. Španělé netvoří nic nového, ani převratného, neobjevují znovu kolo, ale jejich nová nahrávka není jenom obyčejným, i když dobře zvládnutým řemeslem. Naopak, oceňuji náladu, atmosféru, tolik známou ze starých patologických sálů. O zvuku, obalu a dalším formálních záležitostech netřeba diskutovat, vše je v nejlepším pořádku. Vítejte tedy v obskurním divadle morbidních podivností. Sedněte si a nechte se unášet krvavou řekou děsivé fantazie. Gore hororový, death grincoreový krvavý zážitek té nejvyšší kvality! Masakr na pitevním sále!


Asphyx says:

Anyone who has ever dissected dead or living bodies knows very well that it is very important what music you play to accompany our hard work. Some people appreciate only the symphonies of the old classical masters, others are carried away by the calm, serene melodies. We, the old fans of grimy death metal and grindcore stained with tainted blood, are quite clear. Every time a new record comes out from Spanish pathologists NASTY SURGEONS, I get restless. Until I play it properly loud, until it gets into my blood and subconscious.

The gentlemen continue their morbid ride this year. They're digging riffs into our skin, drilling drums into our heads and tearing our ears to blood. Once again, it's a wild, raw and brutal experience. Have you ever seen the satisfied look on the pathologist's face when he's discovered the cause of death? That's exactly how I look every time I listen to "Gangrenous Symphonies".


I just have a soft spot for this bunch, I like how they approach music, how they can write a good theme, how they still keep it animalistic, believable, real. Of course, it's clear that this is a thing with the same genes as EXHUMED, CARCASS, NECRONY, THE COUNTY MEDICAL EXAMINERS, GENERAL SURGERY. After all, you always have a choice. Pathology or slaughterhouse? Just put it on play and a fair portion of rotten meat will be spewed out of the speakers. Sliced with the precision of masters in the field, with the passion and determination to kill with music. Plus, the older I get, the more often I get annoyed by the strange world around us. All the lies, the hypocrisy, all the violence, the wars, the smirking politicians, the social networks full of venom, pain and suffering. Many of my colleagues take expensive drugs or see doctors. I have music that I play loud. There are simply some records (and "Gangrenous Symphonies" is one of them) that can clear my head, flush it with acid so I can get up the next day with a smile on my face. The Spaniards aren't creating anything new or groundbreaking, they're not reinventing the wheel, but their new record is not just ordinary, albeit well-crafted. On the contrary, I appreciate the mood, the atmosphere, so familiar from the old pathological halls. There is no need to discuss the sound, the cover and other formal matters, everything is in the best order. So welcome to the obscure theatre of morbid oddities. Sit back and be swept away by a bloody river of horrific fantasy. A gore horror, death grincore gore experience of the highest quality! Massacre in the autopsy room!



about NASTY SURGEONS on DEADLY STORM ZINE:









tracklist:
01. Gangrenous Cholecystitis
02. Cavernous Sinus Thrombosis
03. Diabetic Embryopathy Symtom
04. Clostridium Difficile
05. Sepsis
06. Vagina Dentata
07. The Ultimate Thrill
08. Carotid Artery Disease
09. Another Disgusting Corpse
10. Into The Crypt Of The Ghouls

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý devadesátý pátý - Jedovatý smích


Příběh čtyř stý devadesátý patnáctý - Jedovatý smích

Bystrý čtenář mých příběhů moc dobře ví, že jsem mezi studenty na strojní fakultě moc nezapadl. Pravdou ale je, že jsem si to vynahrazoval na koleji. Měl jsem spoustu kamarádů mezi budoucíma ajťákama, na elektro fakultě a samozřejmě na peďáku. Byly to jednak spolužačky mé milé, ale také ostatní holky, které se k nám různě přifařily na akcích, po hospodách a v klubech. Pravdou ale je, že do školy jsem moc rád nechodil, sedával jsem sám a myslel na něco úplně jiného, než na školu. Nevím proč, ale strojaři mi přišli divní. Takoví nevyzrálí a hlavně, vůbec je nezajímalo to, co mě. Já byl zažraný do knížek, do muziky, ale chodil jsem třeba i do divadla. Tenkrát jsem v Plzni prožíval skvělé časy. Spousta koncertů, různých akcí, nekonečných chlastaček. Hodně lidí odešlo, většinou ti, kteří mi sedli. Zůstali tu jenom zmrdi, říkával jeden kluk od počítačů, když jsme kouřívali dole na baru na koleji a sledovali, jak se baví naši spolužáci.

Mě prostě přišlo, že se přetvařují, že si jdou tvrdě za svým. Ostré lokty, holky jenom použít a odhodit, k tomu fascinace majetkem a mocí. Ne, jsem vychovaný jinak, pocházím z jiného prostředí. Já neměl rodiče bohaté, ani jsem nepocházel z právnických, doktorských rodin. Chodil jsem na brigádu, to nedělal skoro nikdo, počítal jsem každou korunu, sportoval jsem už raději sám, protože i u sportu jsem je nemohl vystát. Párkrát jsem zkusil volejbal, který mě pořád bavil, ale nebyla to zábava. Všichni to děsně žrali, prožívali, nebyla v tom nijaká radost. Momentálně jsem byl ve stavu, že jim, mým kolegům ve studiu, začalo docházet, že je nemusím. Vycítili to, když jsem jim neodpovídal na blbé řeči. Byl jsem pro ně umolousaný metalista, mastný vlas, vágus. Zrovna letěly typy s výbrusy, patkami, s trikem s límečkem, v košilkách. Krásní, mladí, perspektivní. Hrozně prožívali sami sebe. Ego vedle ega. Některý vyčůranější děvčata jim to žrala. Je to o nátuře a o přístupu k životu. Byl jsem zkrátka jinej. Nevadilo mi to, školou jsem prolézal a měl jsem svůj svět. Ostatně jako vždycky.

Jeden takovej zmrdík, co jezdil v trojkovém bavoráku a děsně s tím machroval, ke mě po jednom cvičení o materiálech přišel a hodil přede mě pozvánky. Slavím narozky a chci abys přišel. Měl s sebou dva nohsledy. Vlastně celé studium. Přikyvovali, blbě se smáli a tak jsem jen tak přikývl, poděkoval opatrně a nic neslíbil. Pár dívek, které s námi ještě studovaly, dalo hlavy dohromady a začaly ihned řešit, co si vezmou na sebe, co se tam bude hrát za muziku a jaký mu vyberou dárek. Druhý den přišly, vybaveny prachama od rodičů, kterým jsem nemohl konkurovat. Dal jsem asi nejmíň a pak dva dny pořádně nejedl. Koukaly na mě skrz prsty a zaslechl jsem i nějaká ty slova o chudácích. A potom smích, chichotání, posměšky. Sedl jsem si raději dozadu a otevřel si nějaké brožované sci-fi.

Mám to takhle celý život. Neumím se s lidma, který jsou mi nesympatičtí bavit. Považuji to za ztracený čas. Vždyť si to vezměte. Stačí, s kolika podivínama se musím bavit v práci. Přemýšlel jsem si o svém, chtěl jsem zmizet. Okusoval jsem tužku, chodil kouřit s discmanem na uších a modlil se, aby to už skončilo. Nebýt za mnou pořád strašák vojny, už dávno bych skončil. Makal bych někde, jedno kde, asi stejně v továrně a měl děti. Normální rodinný život. Víc jsem nechtěl. Hodně často jsme to s blondýnkou probírali. Měli jsme společné sny. Obyčejné, přesto krásné a plné světla. Přemýšlím si o svém, asistenta, který ke mě přijde a na něco se mě zeptá, nejdřív nevnímám. Jakoby byl někde daleko, v mlze. Oklepu se. Prosím? Ozve se zase smích. Víte, on je takovej pomalejší. Dodá jedna z dívek, o které by si nikdo normální neopřel kolo. Ne, že je ošklivá, tolik nevadí, horší je, že se chová jako kráva. Nejhorší svině bývají ti, kterým se kdysi smáli, měli z nich srandu, ponižovali je. Shodou okolností jsem viděl i její rodiče. Rodina zmrdů. Napadlo mě jako první. Odpovím na otázky a je mi tak nějak smutno. Mám navíc žízeň.

Moji spolužáci by k Darebákovi nikdy nešli. Byl to pro ně pajzl, špína a chodila tam spodina. Ona to tedy nebyla tak úplně pravda, ale oni se cítili jako něco víc. Pamatuji si, že ten den jsem se opil a navátý jsem se potom omlouval blondýnce, že už do školy nechci chodit. Na základce se mi to nikdy nestalo. Sice se mi smáli kvůli brýlím, ale dal  jsem jim do držky. To samé na zemědělce, kde to pár vidláků taky zkusilo. Měl jsem asi štěstí na lidi, i když jsem byl děsně hubenej a jinej. Intoušek, se zájmy, které zase tolik často kluci nemívají. Přesto jsem byl v pohodě, měl kamarády. I tu najednou, na vysoké škole, kde už by měli být trošku vzdělanější lidi, jsem narazil na blbce, kteří se mi jedovatě smáli. Co to posloucháš prosím tě za muziku? Proč máš na sobě pořád ty samý džíny? Co ty vlasy? Víte, co je nejhorší? Nijak jsem se nebránil. Myslel jsem si tiše něco o prdeli a počítal do sta, abych někomu nepřerazil čelist. Divný co, dřív jsem neměl problém se porvat. 

Když nastal den D, bylo mi od rána divně. Možná na mě něco lezlo. Ve škole jsem byl jak ve snu a do restaurace jsem odcházel utahaný jako pes. K prvnímu výstupu došlo, když jsem v hotelu na náměstí v Plzni řekl, že se převlíkat nebudu. Nechtěli mě nejdřív pustit dovnitř. Takovej pingl ze socialismu. Posměch. Poprvé jsem sevřel pěsti. Sedli jsme si ke stolu, snědli nějaké škeble a poslouchali, jaký byl oslavenec borec, když se narodil. Série úspěchů, jsem z dobrého chovu, nezapomínal neustále dodávat. Díval jsem se na něj, nic neříkal a přemýšlel jsem, kde se v něm bere tolik sebevědomí. Být takhle plešatý a malý ve dvaceti, asi bych byl spíše mírnější v superlativech o své osobě. Obsluhovala nás mladá holka, očividně na brigádě. Byl jsem jediný, kdo jí pokaždé poděkoval. Ostatní na ní koukali jako na někoho podřadného. Chtěl bych vás vidět na jatkách, v továrně, v kanálech, roznášet v půl pátý ráno poštu, vykládat vagóny. Dáte si ještě? Vytrhne mě z přemýšlení servírka. Usměje se na mě. Oba tak nějak víme své. 

Dojíme jídla, která jsem nikdy nejedl a přesouváme se, samozřejmě auty, do vily. Přivítají nás profesionální dědicové. Nikdo se mi nepodívá do očí, ale každý sjede moje oblečení od hlavy až k patě. Máma je našlechtěná, se spoustou drahých cingrlátek. Otec prťavý, ale s pohledem krysy. Jedovatá očka, mastná tvář. Ale oslava začne. Rád bych vás přivítal na svých narozeninách. I tebe, ukáže na mě a všichni se zasmějí. Proč jsem sem vlastně vlezl? Proč to dělám? Mohl jsem ležet v posteli s blondýnkou, snít o budoucnosti. Mohli jsme se milovat, číst si, procházet se po lese. Místo toho jsem někde, kam nepatřím a dávají mi to najevo. A tak piju pivo, odmítám panáky, jejichž názvy neznám a dělám si ze všeho srandu. Ono totiž, legrace zde moc není. Na to, že je to oslava mladých lidí, jsou všichni děsně upjatí. Připomínají mi figuríny v obchodech. Krásné, ale umělé. Sednu si bokem a všechno sleduji. Tak tohle jsou lidé, kteří jednou budou naši společnost vést. Úspěšní a chytří již od malička. Se stříbrnými lžičkami v ústech, s pozlacenými vulvami, které dají život dalším stejným klonům. Lepší společnost, ze které vzejdou politici, šéfové továren. Proč s nimi neumím mluvit? Proč se mi posmívají? 

Nechybí ani Michal David z nejnovější hi-fi věže. Pár děvčat jde na parket a křečovitě tančí. Kde je vášeň a radost? Vždyť jsou mladí? Mám toho dost. Skočím na parket, propíchnu pár balónků, naleju do sebe punč naběračkou. Naschvál se chovám jako ve filmu Vlasy, naschvál dělám bordel. Kazíš mi narozeniny! Nakloní se ke mě oslavenec a tak ho konečně pošlu do prdele. Jenže jsem sám. Všichni se shluknou kolem nás, dívám se na něj seshora a on mě vytlačuje ven. Měl bych mu dát do čumáku, hodit ho do bazénu. Místo toho jdu jako spráskaný pes uličkou hanby. Vágusi, smažko, debile, chudáku. Ten asi nemá holku co, toho by asi žádná nechtěla. Ohlédnu se nahoře na balkoně stojí pan fotr a samolibě sleduje, jak jeho syn vykázal lůzu ze své oslavy. Jdi si dělat ostudu a poslouchat ten svej špinavej metal jinak. 

A tak jdu, ale než se tak stane, tak jim pochčiju vchodové dveře. Je už tma a tak řvu v ulicích. Je ze mě zase ten mladej vzteklej pes, jako jsem býval, když mi bylo sedmnáct. Už se neptám proč, protože vím, že některý lidi jsou zlý ze svý podstaty, musí si pořád něco dokazovat, svoji moc, nadřazenost. Nikdo je nebude mít nikdy doopravdy rád, ani jejich vlastní děti. Zalezu do jednoho klubu, kde hraje nějaká kapela jazz. Je mi to jedno. Dám si obyčejnej rum, skočím na parket a tančím, dokud nepadnu vysílením. Jsou tu normální lidi, co se baví. Sedím u stolu s pár holkama, se kterýma je sranda, berou mě takovýho jaký jsem, usmívají se na mě a nesmějí se mi. Chci se děsně opít, udělat nějakou kravinu. Leju do sebe panáky, sprostý pití, tančím, střídám dívky, co jsou každá jiná. Je to legrace, všechno graduje, až najednou zůstanu sám, v koutku. Zvedne mě nějaký muzikant, prý se končí. Musím ven. Potácím se ulicemi, jdu po hlavní třídě. Pak odbočím, směr kolej. A když zalezu do jedný tichý, tmavý uličky, musím na záchod. Když vše dokončím. Ozve se jedovatý smích. Z několika hrdel. Hnusný, jedovatý smích. Blbej, špinavej metalista. Žádná holka ho nikdy nebude chtít. Nevím, jestli je to realita nebo jsem tak opilý. Každopádně, když se dopotácím do postele, probudím blondýnku. Nevadí ti, že poslouchám metal? Zeptám se jí a ona mě pohladí po tváři. Neměl bys tak chlastat. Dodá ještě a pak upadnu do divokých snů.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 19. dubna 2025

Recenze/review - HORRENDUM VERMIS - Temple ov Morbid Divinities (2025)


HORRENDUM VERMIS - Temple ov Morbid Divinities
CD 2025, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

V močálech za městem se našlo další tělo. Roztrhané na kusy. Procesy hnití byly zahájeny a mlha, která se vznášela všude kolem, měla barvu krve. Na tváři vyděšený výraz, jakoby se setkala s démony, se svým vlastním svědomím. Možná ale jenom konečně uviděla bájnou příšeru, o které se mluví v legendách. Nadpřirozené síly nebo sprostý vrah? Těžko posoudit, někdo mluví i o divokých šelmách. Pro mě je stejně nakonec nejdůležitější atmosféra, která je děsivá, podmanivá, jedovatá, ponurá.

Stejně jako čtvrté dlouhohrající album argentinských tmářů HORRENDUM VERMIS. Ti se ve svých textech volně inspirují světem H. P. Lovercrafta a černým okultismem. Jejich death metal je syrový, temný, chladný, strašidelný a tuhne u něj krev v žilách. Stačí jenom chvilku počkat, až se v močálech objeví další tělo. 


Určitě znáte takové to vlezlé, nepříjemné počasí, kdy několik dní nevidíte slunce. Stíny se dávno ztratily ve vzpomínkách a na vás padá těžký splín. Nezbývá, než otevřít staré, rezavé dveře do podzemí a vstoupit znovu dovnitř. Pokud máte rádi klasický, nahrubo nasekaný, smradlavý a prašivý death metal, potom jste zde správně. Pokaždé s chutí přijímám pozvánku na podobné morbidní a mokvající obřady. Zde se totiž hraje opravdově, reálně, upřímně, od srdce. Pánové si dali velký pozor na zvuk, který nejen, že je masivní a dobře čitelný, ale také se vám zadře pod kůži. Co se týká hudby samotné, tak se zde potkávají černé odstíny se zkaženou krví. To vše zabalené do pevných pavučin. Hlavní je ale celkový dojem, který je opravdu uhrančivý. Skladby mi tak připomínají spíše nějakou pradávnou mantru určenou pro vyvolávání temných sil, než je obyčejné album. Zkrátka a dobře, kapele se povedlo mě dostat na svoji stranu, převést mě do země nekonečných stínů, za řeku Styx. Volnou inspirací zde byly kapely typu MYSTIFIER, MUTILATOR, SARCÓFAGO. Jako bych znovu vstoupil do zdánlivě opuštěné jeskyně. Samozřejmě potom, co jsem přešel nekonečné močály nicoty a stal se obětí bestie ze starých legend. Líbí se mi způsob, jakým je hudba napsána, obdivuji celou morbidní ceremonii, kterou se povedlo kapele vytvořit. Doporučuji vám, abyste si sehnali kompletní diskografii HORRENDUM VERMIS, stojí rozhodně za to. Smrt je při poslechu hodně blízko! Lovercraftian death metal, po okraj narvaný tmou, chladem a nekonečnými stíny! 


Asphyx says:

Another body was found in the swamps outside of town. Ripped to pieces. The processes of decay had begun and the mist floating around was the colour of blood. A frightened look on her face, as if she had encountered demons, her own conscience. But maybe she had just finally seen the mythical monster spoken of in the legends. Supernatural powers or a foul-mouthed killer? It's hard to say. Some talk of wild beasts. For me, anyway, in the end, the most important thing is the atmosphere, which is terrifying, captivating, poisonous, gloomy.

Just like the fourth long-playing album of Argentinian darkies HORRENDUM VERMIS, who are freely inspired by the world of H.P. Lovercraft and black occultism in their lyrics. Their death metal is raw, dark, cold, haunting and makes the blood run cold. You just have to wait a little while for another body to appear in the swamps.

I'm sure you're familiar with that creepy, unpleasant weather where you don't see the sun for days. The shadows have long since faded into memory and a heavy full moon falls over you. There's nothing to do but open the old, rusty door to the underground and step inside again. If you like classic, roughly chopped, smelly and dusty death metal, then you've come to the right place. I always gladly accept an invitation to similar morbid and pissing rites. Because here it is played for real, real, honest, from the heart. The gentlemen have taken great care with the sound, which is not only massive and easy to hear, but also gets under your skin. As for the music itself, there are black shades meeting wicked blood. All wrapped up in tight webs. But the main thing is the overall impression, which is truly mesmerizing. The tracks thus remind me more of some ancient mantra meant to invoke dark forces than a regular album. In short, the band has succeeded in getting me on their side, transporting me to the land of endless shadows, beyond the river Styx. Bands like MYSTIFIER, MUTILATOR, SARCÓFAGO were a free inspiration here. It was as if I had re-entered a seemingly abandoned cave. Of course, after I crossed the endless swamps of nothingness and became a victim of the beast from the old legends. I like the way the music is written, I admire the whole morbid ceremony the band managed to create. I recommend you to get the complete discography of HORRENDUM VERMIS, it's definitely worth it. Death is very close when listening to it! Lovercraftian death metal, packed to the brim with darkness, coldness and endless shadows!



tracklist:
01. Erratic Manifestations Of Formless Creatures 
02. Omen Of Repugnants Gods 
03. Spiritual Trascendence To Eternal Chaos 
04. Cultes Des Ghoules 
05. Astral Levitation 
06. Sumerian Ceremony 
07. Cursed And Arcane Wisdom 
08. Aklo Sabaoth 
09. Pnakotic Abyssus 
10. Centuries In Oblivion

pátek 18. dubna 2025

Recenze/review - GROTESQUE BLISS - Grotesque Bliss (2025)


GROTESQUE BLISS - Grotesque Bliss
demo 2025, Iron Bonehead

for english please scroll down

Nalezl jsi staré prašivé kosti. Jsou v nich vyryty pradávné symboly bolesti. Sedíš zase jednou u starého hrobu a přemýšlíš, jaké to jednou bude, až zemřeš. Vzpomínáš na své kamarády, co tu už nejsou mezi námi a posloucháš hudbu, která má v sobě chlad. Do rukou se mi dostalo nové demo australských doom death metalistů GROTESQUE BLISS. Jedná se sice o smečku, která vznikla v roce 2022, ale také o skupinu, která je složena ze samých zkušených muzikantů.

Pokud vám říkají něco jména jako TEMPLE NIGHTSIDE, GRAVE UPHEAVAL, THE ETERNAL, CRYPTAL DARKNESS a další tmáři, potom vězte, že tihle muzikanti moc dobře vědí, o čem je opravdová tma. Nová demonahrávka od začátku do konce připomíná pradávný obřad, prováděný při pohřbech prokletých. Chlad se zde potkává s temnou a výsledkem je deska, která vás bude mrazit v kostech. 


Někdy mě mé kroky dovedou dolů k řece. Dívám se na vlny, ve kterých se občas převalují mršiny. Vylezly z nedaleké stoky, ústící z města rovnou do vody. Vše je smradlavé, mrazivé, jako těla utopenců. Je to vlastně jednoduché, píšu již jen o muzice, která se mi líbí, která ve mě zanechá nějaký otisk, emoce. A k "Grotesque Bliss" jsem se rád a často vracel. Obzvláště ve chvílích, kdy se venku setmělo a v ulicích se začala rozlézat mlha. Skladby jsou napsány velmi podmanivě, zajímavě, přesvědčivě. Ihned se mi zadřely pod kůži. Může za to i povedený zvuk. Líbí se mi ale i fotka na obalu, která mi připomíná i moje návštěvy místního hřbitova. Někdy, když je mrazivé počasí a zvuk se dobře nese vzduchem, slýchávám z márnice nářek. Šeptají slova bolesti, nikdy nenajdou klid. Atmosféra místa, času i nálady je stejná jako na téhle nahrávce. Kývám se pomalu do rytmu, jako starý hrobník, který již viděl a slyšel mnohé. Když se ho zeptáte na to, jestli existují nemrtví, tak ani nemusí odpovídat, stačí jeho pohled a také poslech této desky. Vychází na kazetě, vinylu, CD i digitálně. Pro mě osobně se jedná o záležitost, kterou mám opravdu rád ve své sbírce. GROTESQUE BLISS vzali to nejlepší z obou stylů a smíchali to v zajímavém a podmanivém poměru. Poslech mi tak připomíná spíše nějaký obřad, panychidu, než jen obyčejnou muziku. Naopak, je pro mě velmi příjemné zase jednou mezi prsty prosévat svůj vlastní prach. Toulat se mezi náhrobky, nasávat atmosféru rozkládajících se těl. Pokud to máte nastavené s hudbou stejně jako já a líbí se vám, když vás mrazí v zádech, potom neváhejte ani chvilku. Tohle demo stojí rozhodně za to. Mrazivý, hnilobný doom death metal, který se vám dostane až do morku kostí! Prach jsi a v prach se obrátíš!

Asphyx says:

You found some old scabby bones. They're carved with ancient symbols of pain. You sit once more by an old grave and wonder what it will be like when you die. You remember your friends who are no longer with us and listen to music that has a chill to it. I got my hands on a new demo by Australian doom death metallers GROTESQUE BLISS. Although this is a pack that was formed in 2022, it is also a band that is made up of all experienced musicians.

If the names like TEMPLE NIGHTSIDE, GRAVE UPHEAVAL, THE ETERNAL, CRYPTAL DARKNESS and other obscurantists mean anything to you, then know that these musicians know very well what true obscurity is all about. From start to finish, the new demo is reminiscent of an ancient ritual performed at the funerals of the damned. Cold meets dark here and the result is a record that will chill your bones.


Sometimes my footsteps lead me down to the river. I look out at the waves, where carcasses sometimes roll. They've come out of the nearby sewer, which runs from the city straight into the water. It's all smelly, freezing, like the bodies of drowned men. It's simple really, I only write about music I like, that leaves an imprint, an emotion. And I like to come back to "Grotesque Bliss" often. Especially when it got dark outside and the fog started to spread in the streets. The songs are written in a very captivating, interesting, convincing way. They immediately got under my skin. It's also thanks to the hilarious sound. But I also like the cover photo, which reminds me of my visits to the local cemetery. Sometimes, when the weather is frosty and the sound carries well through the air, I hear wailing from the morgue. They whisper words of pain, never finding peace. The atmosphere of the place, time and mood is the same as on this recording. I sway slowly to the rhythm, like an old undertaker who has seen and heard much. If you ask him if the undead exist, he doesn't even have to answer, just his look and also listening to this record. It is released on cassette, vinyl, CD and digital. For me personally, this is an issue that I really like in my collection. GROTESQUE BLISS have taken the best of both styles and mixed it in an interesting and captivating ratio. Listening to it reminds me more of a ceremony, a panache, than just plain music. On the contrary, I find it very pleasant to sift my own dust between my fingers once again. Wandering among the tombstones, absorbing the atmosphere of decomposing bodies. If you are as set on music as I am, and you like to get chills down your spine, then don't hesitate a moment. This demo is definitely worth it. Freezing, rotten doom death metal that will get to your bones! Dust you are and to dust you shall turn!



tracklist:
01 Grotesque Bliss
02 Bringeth Death to Life
03 Old Earth
04 God of the Godless
05 Sanguine Bebimus
06 Slipping Through the Cracks of Grief
07 I Am the Bloody Earth [My Dying Bride cover]



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine