DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 15. listopadu 2026

Recenze/review - SINISTER - Lucid Nightmares (2026)


SINISTER - Lucid Nightmares
CD 2026, Massacre Records

for english please scroll down

Měla to být původně obyčejná cesta do práce. Jako každý den, stále dokola, takový ten běžný stereotyp. Jenže se změnila v noční můru. V jedné zatáčce jsem potkal náklaďák plný shnilých kostí a smetl mě z povrchu zemského. Roztrhán na kusy jsem umíral polámaný a zničený. Vypadal jsem jako nějaká morbidní loutka. Prasklá lebka, vyhřezlá střeva. Náklaďák měl na boku nápis SINISTER. A směřoval rovnou do pekla. Na začátek bych rád zmínil jednu věc. Jsem věrný fanoušek kapely již od první demonahrávky. A jako takový jsem si prošel s touhle holandskou legendou celou jejich historii.

Nespočet zabijáckých koncertů, nová alba, která mě pokaždé přikovala na zeď. To letošní je pokračováním dlouhé cesty. Opět se jedná o neotesaný, hrubý, brutální death metal, který vás vyvrhne zaživa. Aad snad na každé nahrávce mění sestavu muzikantů. Tentokrát vše ještě všechno poznamenala jeho nemoc (doufám, že je již vše v pořádku a sejdeme se někde na koncertě), přesto je směr stále jasně nastaven. Rovnou do pekla, do prokletých katakomb, do temnoty. 

Když jsem slyšel nové album "Lucid Nightmares" poprvé, tak jsem si vzpomněl na jeden starý černobílý dokument z psychiatrické léčebny. Pacienti v něm podstupovali léčbu elektrošoky, byla jim trepanována lebka, lobotomie byla běžnou záležitostí. Atmosféra nové nahrávky je velmi podobná. Ostré riffy, u kterých odpadává maso od kostí. Melodie nahrané někde v hlubokém podzemí, v prokletých kostelech, na pohřebištích, na kterých jsou pohřbeni jedinci, kteří jsou definicí zla. Vše tu sedí jako vždy na svých místech, zvuk je masivní, surový, zabijácký. A všemu vévodí typický Aadův vokál, který připomíná raněnou bestii. SINISTER jdou i letos na samou podstatu death metalu, s ničím se moc nepářou, útočí napřímo, do černého, na solar plexus. Zároveň, a to se mi na nich vždycky hrozně líbilo, a je to dle mě jejich jasným poznávacím znamením, nezapomínají na chlad a krvavou temnotu. Satan zase jednou sedí na svém trůnu a usmívá se. Není divu, hraje se tu hlavně pro něj i pro všechny padlé kněze. Holanďané vybrušují svůj styl k dokonalosti. Mají zkušenosti, které se samozřejmě do jejich novinky promítly, ale stále si zachovávají i takovou tu zvířecí živočišnost, opravdovost, ryzost a naprostou autenticitu. Letos je opět pro mě velmi příjemné být i nadále věrným fanouškem. Kapela je stále ve skvělé formě a zabíjí na potkání. Budete přikováni na zeď, mučeni tím nejkvalitnějším kovem smrti. Vojáci zla znovu povstali, aby zvěstovali o lidské slabosti. Novinka je opravdu zničující srážkou s náklaďákem plným kostí. Smete vás z povrch zemského, jako tohle album. Amen! Na kost ohlodaný, surový a neotesaný death metal té nejvyšší kvality! Potkáte své vlastní démony! Album, které vás roztrhá na kusy a spálí na popel! 



Asphyx says:

It was supposed to be just an ordinary trip to work. Like every day, over and over again that same old routine. But it turned into a nightmare. On a curve, I ran into a truck full of rotten bones, and it wiped me off the face of the earth. Torn to pieces, I lay dying, broken and devastated. I looked like some kind of morbid puppet. A cracked skull, intestines spilling out. The truck had  SINISTER written on its side. And it was headed straight for hell. First off, I’d like to mention one thing. I’ve been a loyal fan of the band since their very first demo. And as such, I’ve followed this Dutch legend throughout their entire history.

Countless killer concerts, new albums that always left me pinned to the wall. This year’s release is a continuation of that long journey. Once again, it’s raw, rough, brutal death metal that’ll rip you apart while you’re still alive. Aad seems to change the lineup on almost every recording. This time, everything was further marked by his illness (I hope everything is okay now and we’ll meet up at a concert somewhere), yet the direction remains clearly set. Straight to hell, to the cursed catacombs, into the darkness.


When I heard the new album “Lucid Nightmares” for the first time, it reminded me of an old black-and-white documentary set in a psychiatric hospital. In it, patients underwent electroshock therapy, had their skulls trepanated, and lobotomies were commonplace. The atmosphere of the new album is very similar. Sharp riffs that make the flesh fall from the bones. Melodies recorded somewhere deep underground, in cursed churches, in cemeteries where individuals who are the very definition of evil are buried. Everything is in its place as always; the sound is massive, raw, and lethal. And it’s all dominated by Aad’s signature vocals, which sound like a wounded beast. SINISTER once again get to the very essence of death metal this year; they don’t mess around, attacking head on, right on target, straight to the solar plexus. At the same time and this is something I’ve always loved about them, and in my opinion, it’s their clear hallmark they don’t forget the cold and the bloody darkness. Satan is once again sitting on his throne, smiling. No wonder they’re playing here mainly for him and for all the fallen priests. The Dutch are honing their style to perfection. They have experiences that have naturally found their way into their new album, but they still retain that raw, animalistic energy, sincerity, purity, and absolute authenticity. This year, it’s once again a real pleasure for me to remain a loyal fan. The band is still in great form and kills it wherever they go. You’ll be pinned to the wall, tortured by the finest death metal. The soldiers of evil have risen once more to proclaim human weakness. This new album is truly a devastating collision with a truck full of bones. It’ll sweep you off the face of the earth, just like this album. Amen! Raw, unpolished death metal of the highest quality, stripped down to the bone! You’ll face your own demons! An album that will tear you to pieces and burn you to ashes!




Tracklist
01. Outburst Of Violence 
02. Malignant Disaster 
03. Bathing In Acid 
04. Defenestration 
05. Purity Of Demonization 
06. The Strangulation 
07. Remains Of The Femur 
08. Cro Magnon Liberatus 
09. Deranged By Desecration 
10. The Crawling Hunger

Line-up:
Aad Kloosterwaard - Vocals
Aleša Šare - Bass
Stefano Rumich - Drums 
Francesco Ponga - Guitars


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý devadesátý šestý - Kar


Příběh pětistý devadesátý šestý - Kar

Ten kluk fakt nemá štěstí. Vyrůstal bez rodičů, jen s babičkou. Celý život žil v tom, že mu zemřeli, ale oni byli zavření v blázinci a počali ho vlastně nezákonně. Poznal jsem ho kdysi dávno, v jedné hospodě v Boleslavi. I když byl punkáčem, tak do naší druhé party metalistů zapadl tak nějak automaticky. Propadl drogám, o kterých nikdo tenkrát skoro nic nevěděl. Byl neskutečně silný a možná trošku tvrdohlavý, ale také nekonečně hodný a pohodový. Přesto měl v sobě, stejně jako já, takový zvláštní smutek. Doom metalisté určitě vědí, o čem píšu. Převážně se smál, ale někdy jste zahlédli v jeho očích tmu. Nekonečnou tmu. A bolest, kterou si posbíral za ty dlouhé roky v léčebně. Zaklepal před pár minutami na chalupě na dveře a probudil mě. Něco se děje, napadlo mě jako první, protože on nikdy takhle brzy nechodil. Dali jsme si ranní pivo, sedíme na lavičce a celou dobu se tváří, že mi chce něco říct. Zatím se k tomu ale nemá. Nechám ho, některé věci mají svůj čas. Nemá cenu tlačit na pilu.

Jestli si dáme ještě jedno, tak prožiju celý den jako alkoholik, dělám si srandu, když lezu dolů do sklepa pro dalšího lahváče. Když se vrátím, tak nám moje milá přinese chleby namazané sádlem. Snídaně králů, směje se, ale když Vencu uvidí, tak ji její krásný úsměv zamrzne na tváři. Něco se děje? Já nevím, svěří se a mě mrzí, že to řekl jí a ne mě. My jsme přeci kamarádi. V závěru je to jedno, ale tak nějak jsem si Vencu trošku přivlastňoval. Možná to bylo našimi společnými zážitky a také tím, že jsem ho vytáhl nespočetněkrát z průšvihů. Když někomu zachráníte život, přebíráte za něj zodpovědnost, četl jsem to kdysi v indiánkách a myslím si do dodnes. Umřela mi tetička, sestra babičky. Viděl jsem ji sice jen několikrát v životě, ale měl jsem ji rád. Ona na mě hodně trpěla. Sama děti neměla a jsem jediný dědic. Pokud tedy bude co dědit, byla celý život úřednicí na poště. Zajímavý život, ale to vám budu vyprávět. Jakube, pojedeš prosím se mnou? Musím zařídit věci kolem pohřbu a nevím jak a co mám dělat.

Bylo toho na něj moc a bylo to na něm vidět. Tetička dostala na ulici infarkt a leží v Tanvaldu v nemocnici. Ona byla z Tanvaldu? Jasně, za války měla milence Němce, původem ale z Čech, tak si potom prožila své. Lidi ji to dali sežrat. Nikdy se z toho nevzpamatovala. Nemohla dělat normální práci, tak makala v textilce, uklízela, až nakonec skončila na poště. Zase tolik toho o ní nevím. Vzal jsem si starý batoh, který pamatoval snad dobu pašování přes hranice do Polska. Zabalil jsem nějaké lahváče, ty vždycky přijdou k duhu, půlku chleba, krabici se špekem, sýrem a sádlo. Objal jsem svoji milou a zmizeli jsme v lese. Půjdeme přes kopce, je to kratší. A šlo se. Poslouchal jsem Vencu, jeho vyprávění a těch pár vzpomínek, které na tetu měl. Dlužím jí to. Babička ji měla moc ráda. Ony měly moc hezký dětství víš, kdysi to bylo v pohraničí na pohodu. Lidi spolu normálně vycházeli. Pak přišel ten debil s knírkem a všechno zničil. Vzduch byl podivně těžký, komáři létali už takhle brzy ráno a když jsme šli kolem rašelinišť, tak to bylo k nevydržení. Nahoře jsme si chvilku sedli a dali si jídlo. Venco, neboj, to zvládneme. Uděláš, co je potřeba a pak se vrátíme.

Jenže když jsme přišli do nemocnice, kde dole ve sklepě tetička ležela, úřednický šiml zase jednou pořádně zařehtal. Venca chtěl tetičku viděl a to byl problém. Nebyl přímý příbuzný a pán v kanceláři, kam nás všichni posílali, nebyl nejpříjemnější. Nakonec ale zasáhla nějaká paní nebo spíš slečna, které se nás zželelo. Víceméně tajně nás odvedla dolů na pitevnu. Támhle vlevo, mávl rukou zřízenec, který vypadal jak z hororu a my šli. Odkryl ji a já se skoro lekl. Byla Vencově babičce neskutečně podobná. Na okolních stolech ležela další těla a já jsem si zase jednou uvědomil pomíjivost života. Bylo mi smutno za mého kamaráda. Držel jsem ho, aby neupadl. Pak už jsme museli jít. Podepsali jsme nějaké papíry a když jsme si před nemocnicí zapálili cigáro, tak jsme mlčeli. Netuším, kde se objevili, ale najednou u nás stáli dva pánové v letech a ptali se nás na tetičku. Teď jsme u ní byli, její sestra mě vychovávala, jsem jediný pozůstalý. Představí se jako političtí vězni a věřící. Sehnali peníze, tetička byla totiž za komunistů velmi činná v boji proti tehdejšímu režimu. Poslouchali jsme a vůbec nám nedocházelo, co nám vyprávějí. Chtěli jsme vás poprosit, zda bychom nemohli udělat pohřeb v kostele. Všechno zaplatíme.

Asi by si to tetička přála, přemýšlel Venca nahlas a podle mě se mu i dost ulevilo, protože nemusel nic moc dalšího zařizovat. Pozvali nás do hospody, zaplatili nám jídlo a vyprávěli nám o té malé velké ženě věci, které nikdo z nás ani netušil. Byla vlastně hrdinka, která nikdy nesklonila hlavu. Neskutečně vzdělaná. Prý měla i nějakého dalšího pána, ale nemohla mít dětí, v kriminále ji podlomili zdraví. Ty komouši byli fakt svině, pronesu do ticha, když se pán proti mě nadechuje a on jen přikývne. Něco málo o tom víme, dodá ještě a ukáže mi jizvu na prsou. Mučili mě. Pohřeb zařídili za dva dny. Můžeme se vrátit na chalupu, počkáme. Ještě jim dám telefon dolů do hospody, kdyby něco potřebovali. Rozloučíme se, poděkujeme a jdeme zpátky. Je to hodně do kopce, domů se vrátíme skoro až za tmy a pak dlouho sedíme před chalupou a povídáme si. Kolik jenom takových příběhů jsem už slyšel? V čem jsme to vlastně žili? Nejde mi to na rozum, ale bohužel tomu tak bylo. Je mi tak nějak smutno za lidi, když jdu spát. 

Nikdo nám nezavolá a my trávíme čas převážně s knihami a nekonečným sekáním dřeva. Venca chce pomoc, když už je tu na bytě a na stravu, jak vtipně dodává. Je nám ale fajn. Blondýnka nakonec odjede kvůli rodičům do Tábora a my osiříme. Poslední den před pohřbem se trošku opijeme, přeci jen máme trošku nervy. Vytáhnu na půdě staré obleky po dědovi, vyženu moly a je to sice trošku trapné, ale kvůli tomu fakt do Boleslavi nepojedu. Mě je sako malé, Vencovi velké, ale trošku to vyspravíme. Ani jsem netušil, že umíš šít, ty vole? Směju se svému kamarádovi. Hned mě to ale přejde. Léčebna, terapie. Pak už o tom nemluvíme. Tentokrát jdeme po silnici, v lese bychom se asi ušpinili. Trvá to sice déle, ale zase nás sveze nějaká paní, která čirou náhodou jede také na pohřeb. My jsme spolu seděli. Byla to úžasná žena. Čistá, dodá ještě a my pochopíme, že dnes budeme hodně co do činění s vírou a křesťanstvím. 

Přivítá nás pan farář. Zavede nás do kostela. Tetička leží v rakvi. Odkrytá. Jakoby jen na chvilku usnula. Dokonce mám pocit, že se usmívá. Venca pláče, všechno to musí ven, je všeho plný. Chápu jej. Škoda, že tu není Petra, ale ona leží doma nemocná. Musí na sebe dávat pozor. Útěcha je tak na mě. Jako malý jsem kdysi dávno zažil podobný pohřeb s mojí prababičkou a dodnes si jej velice přesně pamatuji. Přicházejí první hosté. Jsme překvapeni, odkud všichni přijeli. Morava, Jižní Čechy, Praha, samí starší lidé. Vyjadřují pokorně soustrast a všichni do jednoho mluví o tetičce velice hezky. Padají velká slova. Komu všemu pomohla, co udělala za dobré skutky. Vypadá to, že rozhodně nežila nadarmo. Přemýšlím o tom, co po nás vlastně nakonec zůstane? Děti, to ano, ty jsou naším obrazem, ale jinak jen vzpomínky. Je na nás, jestli se lidé budou při nich usmívat nebo mračit. Jak jste na tom vy? Chtěl bych si sednout bokem, otevřít svůj blok a všechno si zapsat. Je to smutné, ale zároveň hrozně krásné. Jsem tu hostem, co je mimo, ale jsem také dojatý. Mám co dělat, abych nebrečel.

Vždycky mě dojímala kostelní hudba. Jsem překvapený i ze slov pana faráře. Jsem metalista tělem a duší, ale pokud by křesťanství vypadalo takhle, tak s ním nemám absolutně žádný problém. Někteří lidé, kteří přistoupí k rakvi, poklekají. Vyjadřují tímto způsobem, jak si tetičky vážili. Nic není patetické, ani falešné. Oni se vlastně všichni sešli, domluvili se, aby se s ní rozloučili. Jediným rodinným příslušníkem je zde Venca, jinak neměla nikoho. Potom se rozhostí na několik minut ticho. Nikdo nemluví, nešeptá, ani nepláče. Nejdřív nevím, co se děje, ale pak mi dojde, že všichni vzdávají své spolubojovnici hold. Působí to na mě mocně, až majestátně. Znovu začne hrát hudba a průvod se pomalu vydá na nedaleký hřbitov. rakev nesou šediví pánové, jdou pomalu, kývají se do rytmu hudby. Spustí tetičku do země, kněz pronese ještě několik slov a když jdu hodit na rakev hrst hlíny, tak se podívám dolů. Co po nás nakonec zbyde? Potom musím k Vencovi, který se málem sesune k zemi. Nějak na něj všechno dolehlo. Neboj kamaráde, jsem tady. 

Poděkujeme všem a chceme se rozloučit. A co Kar, nepůjdete? Udělali jsme dobře, že jsme se nechali přemluvit. Starý hostinec, dobré jídlo, ale hlavně lidé, kteří řeknou Vencovi o tetičce vše, co vědí. Bylo to krásné a smutné. Ona byla hlavně hrozně veselá, pořád vtipkovala. Oni ji třeba přinesli na nosítkách z výslechu a když přelezla na palandu, tak si dělala srandu, že jsou ti STB o dost měkčí než gestapáci. Přitom to mnohdy bylo spíše naopak. Ani jsem netušil, co se zde v Jizerkách všechno odehrávalo. Promítali se fotky z různých setkání, vždycky se někdo zvedl a měl chvilku proslov, který vždy vyzníval pozitivně. Já vím, o mrtvých jen dobře, ale tady to bylo něco jiného. Dokázal bych být také tak silný, jako tahle malá velká žena? Zůstal bych rovný? Uměl bych bojovat za pravdu? Nebo bych stáhl pohodlně ocas? Netuším a jsem moc rád, že jsem nemusel podobné situace nikdy řešit. I díky vám, tetičko. Moc za to děkuji, chce se mi říct nahlas a vlastně to nakonec řeknu, protože jedna moc milá dáma, která sedí vedle mě, mi odpoví. Uměl, mladíku, vy určitě. A já jsem na sebe najednou hrozně hrdý, i když jsem nic neudělal.

Zpívá se. Dlouho do noci. Nechce se nám na chalupu, popíjíme, připadá nám, že jsme se všemi těmi starými lidmi na jedné vlně. To bych nebyl já, abych nerozpoutal se dvěma staříky nekonečnou diskuzi o víře. Jsme zapálení každý do své víry, svých názorů, ale prosazujeme se slušně, i když vášnivě. Je to povznášející. Chvílemi si přijdu jako houba, nasávám informace. Nechci aby to skončilo, ale na všechny už padá únava. Servírka nám řekne, že můžeme přespat v kumbále. Uděláme to a usneme snad během několika vteřin. Byl to náročný den. Druhý den mě probudí světlo. Jsem rozlámaný. Staří pánové a dámy odjeli. Není tu ani Venca. Vylezu před hostinec a vidím ho na louce. Trhá kytici. Pamatuji si, že měla hrozně ráda obyčejné kvítí. Musím to udělat. Pomůžu mu. Jdeme potichu, beze slov. Pak položíme kytku na hrob, chvilku mlčíme v rozjímání. Na chalupu se vracíme přes kopce. Mě praskne bota a Vencovi sako. Teď už je to jedno. Nedávno jsem na hrobě byl. Pořád tam je. A byly na něm luční květiny. Nechápu, kdo je tam položil. Venca už tu není nějaký ten rok a já tam dlouho nebyl. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 14. listopadu 2026

Interview - SÉPULCRE - An occult, infinitely dark, and cold death metal ritual that summons terrifying forces from beyond the grave!


Interview with death metal band from France - SÉPULCRE.

Answered KD (guitars, vocals), thank you!

Recenze/review - SÉPULCRE - Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations (2026):
https://www.deadlystormzine.com/2026/10/recenzereview-sepulcre-cryptic-temple.html

Ave SÉPULCRE! I’m listening to your new album, “Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations,” right now, and I’m thinking this is exactly what the music will sound like when the world ends. I think you’ve created a true masterpiece. How do you feel about the new album? Have you gotten any feedback from fans yet? Have you played the new songs live yet? How are they going over? And in what direction did you want to move forward from your last EP?

KD: Thanks for your words. We’re really proud of this album and we’re glad we can finally unleash it upon our material plane after all the work we’ve put in it. The album is only out since since two days so it’s a bit too early to tell, but still we received many positive feedbacks, and people seems to understand what we want to convey, which is great.

We’ve played a few songs live already and it worked pretty well I think, the audience seemed receptive.

With this album we wanted to develop even more the atmosphere and otherworldly aura this genre can offer, and I think we succeed.


How do new songs for SÉPULCRE actually come about? Are you a traditional band that locks itself in the rehearsal room to write, or do you use the internet so popular these days to send ideas back and forth via email? I’m interested in the creative process itself.

KD: I usually write the songs and demo everything at home and send it to the others.
Then we work on it and rearrange it if necessary in the rehearsal room.

The lyrics are a whole other story with SÉPULCRE. What are they about on the new album, and where did you draw inspiration for them? On “Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations,” they fit the music perfectly. Which came first, the music or the lyrics?

KD: The lyrics all depicts visions materializing in other planes outside the material world, which you can access by building a temple within yourself.

The music comes first, then the inspiration for the lyrics comes.

I have to admit that the cover for “Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations” is outstanding it fits the music perfectly! It’s literally terrifying. How did you choose the cover, and why did you go with a design by drummer Jon Whiplash? Where did he get his inspiration?

KD: Jon is drawing our artwork since the demo, so it was obvious he would take care of the album cover.

The little difference this time is that we wanted a painting and Jon never painted before, but he took it as a challenge and nailed it.

I explained to him the vision I had roughly, showed him the lyrics and let him work his magic from there.


The sound of the entire recording is fantastic. It’s dark, cold, and sharp all at once. Which studio did you record the album at? Did you, as a band, have a say in the final sound and mastering?

Thank you, we’re really happy with the result.

We recorded the instruments at Heldscalla studio in France with Raphael Henry, who produced our previous EP, but this time we did the vocals and mix/mastering with another producer, Jérémie Bézier, at Blackout studio in Belgium.

Of course, it’s the band who decides of the final sound of the album, not the other way around, otherwise it’s a sign you’re working with the wrong guy.

The new album was released by the Irish label Invictus Productions. Why did you choose this particular label, and how satisfied are you with their work?

KD: We’re working with Invictus since the beginning and we’re not planning on any change.
When came the time to look for a label after the recording of our first demo? Invictus was in the top 3 of labels we wanted to work with.

It’s one of the best UG Metal label, with some of the most unique and interesting bands in nowadays scene, so we’re honored and proud to be part of its amazing roster. Invictus is just the perfect label for us.


The band’s history dates back to 2012 (as DEMONIC OATH). How did the idea to play death metal even come about? Who were your role models? Please take a moment to reminisce for us! What’s it like to play death metal in France?

KD: Death Metal is my favourite genre of Metal so I always wanted to have my own band, but as I was living in an area where finding good like minded musicians was not an easy task and that I had my selfish vision of how it should sound, I decided to everything by myself.

In the beginning I wanted to create something in the vein of Incantation, Demigod, Immolation Convulse…also some more recent bands such as Necros Christos, Grave Miasma, Dead congregation…All these new exciting “new” bands I was just discovering at the time.

You can still hear these influences in Sépulcre I guess, but it evolved in something a bit more personal, we developed our own style, as any band should do.

It’s really obvious how much your band enjoys your music. Do you have any goals you’d like to achieve? For some, it’s a famous record label; others might want to play at a big festival.

KD: I just want to release good records which will hopefully stand the test of time and leave at least a tiny mark in the Death Metal world ahah.

Otherwise and play some good shows with bands I like and respect. That’s it.

Kevin, unlike other death metal vocalists, you’re actually quite easy to understand when you sing. Death metal vocals must generally be a terrible strain on the vocal cords. Do you take any special care of them? Do you warm up your voice before a concert, for example?

KD: I don’t warm up at all, I don’t know any particular techniques, but with “experience” I manage to naturally control my voice a bit better I guess.


What’s it actually like to play death metal in France? Do people come to your shows? Do they support you and buy your CDs? When you organize an event, for example, how many people show up?

KD: We usually have a good response when we play in France, there’s still a strong core of Death Metal fans and a few serious promoters who hadn’t surrender yet.

Death metal is a demanding hobby and an even tougher lifestyle. What does it mean to you? What do you enjoy most about it, and how do you view it? How did you actually get into it?

KD: Metal is everything to me and it’s definitely not a hobby as it defines my lifestyle.
Death Metal in particular is a gateway to something otherworldly, I still feel the magickal aura of the genre, as intact as when I discovered Morbid Angel when I was a teenager.

I ask this question intentionally to all bands so they can get a little promotion for the future. Please tell us, what does SÉPULCRE have planned in the near future? What can we look forward to? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place for it…

KD: We have a few gigs planned to promote our album, most important so far will be our release party, on the 23rd of January in Rennes, with our brothers of Bones, Profanation, and dorminn (who is the one behind our ambient intro/interlude in the album). For this one time only, we’ll play our album in full, it will definitely be a night for the books.

We also have some other exciting plans in the making, which will be released in due time!

Thank you very much for the interview, and I wish SÉPULCRE lots of album sales and nothing but sold-out shows. May you also find success in your personal lives. I’ll be looking forward to the next death metal apocalypse!

KD: Thanks for the interview and keep supporting Dark Metal Of Death.

“One does not become enlightened by imagining figures of light, but by making the darkness conscious”

Think about it.



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - SÉPULCRE - Okultní, nekonečně temný a chladný death metalový rituál, při kterém jsou vyvolávány děsivé síly ze záhrobí!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Francie - SÉPULCRE.

Odpovídal KD (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - SÉPULCRE - Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations (2026):

Ave SÉPULCRE! Právě poslouchám vaši novinku „Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations“ a říkám si, že takhle nějak bude znít hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje pocity z novinky? Máš už nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak fungují? A kam jste se chtěli posunout od minulého EP?

KD: Díky za vaše slova. Na toto album jsme opravdu hrdí a jsme rádi, že ho po vší té práci, kterou jsme do něj vložili, můžeme konečně vypustit do našeho hmotného světa. Album vyšlo teprve před dvěma dny, takže je ještě trochu brzy na hodnocení, ale přesto jsme zaznamenali mnoho pozitivních ohlasů. Zdá se, že lidé chápou, co chceme sdělit, což je skvělé.

Pár skladeb už jsme zahráli naživo a myslím, že to fungovalo docela dobře; publikum působilo vnímavě.

S tímto albem jsme chtěli ještě více rozvinout atmosféru a onen nadpozemský nádech, který tento žánr nabízí, a myslím, že se nám to podařilo.


Jak vlastně vznikají nové skladby pro SÉPULCRE? Jste tradiční kapelou, která se zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.

KD: Obvykle skládám písně, doma k nim připravím dema a pošlu je ostatním.
Poté na nich pracujeme ve zkušebně a v případě potřeby je upravujeme.

Co se týče textů, u SÉPULCRE je to úplně jiná kapitola. O čem pojednávají na novém albu a kde jste pro ně čerpali inspiraci? Na desce „Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations“ dokonale ladí s hudbou. Co vzniklo dřív – hudba, nebo texty?

KD: Všechny texty popisují vize, které se zhmotňují v jiných rovinách mimo hmotný svět; do nich lze vstoupit tím, že si člověk vybuduje chrám uvnitř sebe sama.

Nejdřív vzniká hudba, a teprve poté přichází inspirace pro texty.

Musím se přiznat, že cover pro „Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations“ je vynikající – sedne perfektně k hudbě! Jde z něj doslova strach. Jak jste obal vybírali a proč jste zvolili motiv od bubeníka Jona Whiplashe? Kde se inspiroval?

KD: Jon nám kreslí vizuály už od dob dema, takže bylo jasné, že bude mít na starosti i obal alba.

Tentokrát je v tom drobný rozdíl – chtěli jsme malbu, a přestože Jon nikdy předtím nemaloval, pojal to jako výzvu a zvládl to na jedničku.

Zhruba jsem mu nastínil svou vizi, ukázal texty a nechal ho, ať kouzla vytvoří on sám.


Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

Děkujeme, s výsledkem jsme opravdu spokojení.

Nástroje jsme nahráli ve studiu Heldscalla ve Francii s Raphaelem Henrym, který produkoval už naše předchozí EP, ale zpěvy a mix i mastering jsme tentokrát řešili s jiným producentem, Jérémiem Bézierem, ve studiu Blackout v Belgii.

O výsledném zvuku alba samozřejmě rozhoduje kapela, nikoliv naopak – v opačném případě je to známka toho, že spolupracujete se špatným člověkem.

Nové album vyšlo u irských Invictus Productions. Proč jste si vybrali právě tento label a jak jste s jeho prací spokojeni?

KD: S Invictus spolupracujeme už od začátku a žádné změny neplánujeme.
Když po nahrání našeho prvního dema přišel čas poohlédnout se po vydavatelství, Invictus figurovalo v naší užší trojici labelů, se kterými jsme chtěli spolupracovat.

Je to jedno z nejlepších vydavatelství v rámci undergroundového metalu, které zastupuje jedny z nejoriginálnějších a nejzajímavějších kapel na současné scéně. Je nám proto ctí a jsme hrdí na to, že můžeme být součástí jejich skvělé soupisky. Invictus je pro nás zkrátka tím pravým vydavatelstvím.


Historie kapely se datuje do roku 2012 (jako DEMONIC OATH). Jak vůbec vznikl nápad, hrát death metal? Kdo byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím! Jaké to je hrát v death metal ve Francii?

KD: Death metal je můj nejoblíbenější metalový žánr, takže jsem vždycky chtěl mít vlastní kapelu. Jelikož jsem ale žil v oblasti, kde nebylo snadné najít kvalitní hudebníky se stejným vkusem, a navíc jsem měl svou vlastní, poněkud sobeckou představu o tom, jak by to mělo znít, rozhodl jsem se všechno udělat sám.

Zpočátku jsem chtěl vytvořit něco v duchu kapel jako Incantation, Demigod, Immolation či Convulse… a také vlivy novějších uskupení, jako jsou Necros Christos, Grave Miasma nebo Dead Congregation… V té době jsem zrovna objevoval všechny tyhle vzrušující „nové“ kapely.

Myslím, že tyhle vlivy jsou v tvorbě Sépulcre stále slyšet, ale hudba se vyvinula v něco osobnějšího – našli jsme si vlastní styl, což by ostatně měla udělat každá kapela.

Je opravdu znát, jak moc vás hraní vaší hudby baví. Máte nějaké cíle, kterých byste chtěli dosáhnout? Pro někoho je to třeba smlouva u slavného vydavatelství, jiní zase touží zahrát si na velkém festivalu.

KD: Prostě chci vydávat kvalitní nahrávky, které snad obstojí ve zkoušce času a zanechají ve světě death metalu alespoň malou stopu, haha.

A kromě toho bych rád odehrál pár dobrých koncertů s kapelami, které mám rád a kterých si vážím. To je všechno.


Kevine, na rozdíl od jiných death metalových zpěváků je ti při zpívání poměrně hezky rozumět. Death metalový zpěv všeobecně musí být hrozný nápor na hlasivky. Udržuješ je nějak, pečuješ o ně? Rozezpíváš se třeba před koncertem?

KD: Vůbec se nerozezpívávám, neznám žádné konkrétní techniky, ale díky „zkušenostem“ se mi asi daří svůj hlas přirozeně o něco lépe ovládat.

Jaké to vlastně je, hrát death metal ve Francii? Chodí u vás lidi na koncerty? Podporují vás, kupují CD? Když třeba uspořádáte nějakou akci, kolik přijde lidí?

KD: Když hrajeme ve Francii, obvykle se setkáváme s dobrou odezvou; stále tam existuje silné jádro fanoušků death metalu a několik zapálených promotérů, kteří to ještě nevzdali.

Death metal je náročný koníček a ještě těžší životní styl. Co znamená pro tebe? Co tě na něm nejvíc baví a jak jej vnímáš? Jak si se k němu vlastně dostal?

KD: Metal je pro mě vším a rozhodně to není jen koníček – definuje totiž můj životní styl.
Zejména death metal představuje bránu do něčeho nadpozemského; stále vnímám magickou auru tohoto žánru, stejně silnou a nedotčenou, jako když jsem byl teenager a objevil kapelu Morbid Angel.

Tuhle otázku dávám záměrně všem kapelám, aby si udělali trošku propagaci do budoucna. Prozraď nám prosím, co chystají SÉPULCRE v nejbližší době? Na co se můžeme těšit? Okud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely nebo promotéry, tak zde je prostor…

KD: Na podporu našeho alba máme v plánu několik koncertů. Tím zatím nejdůležitějším bude křest desky, který proběhne 23. ledna v Rennes. Vystoupíme na něm společně s našimi spřízněnými kapelami Bones a Profanation a také s projektem dorminn (který stojí za ambientním úvodem a mezihrou na našem albu). Právě při této příležitosti zahrajeme celé album od začátku do konce – bude to zkrátka nezapomenutelný večer!

Kromě toho chystáme i další zajímavé věci, o kterých dáme vědět v pravý čas!

Děkuji moc za rozhovor a přeji SÉPULCRE spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané sály. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death metalovou apokalypsu!

KD: Díky za rozhovor a nepřestávejte podporovat Dark Metal Of Death.

„Člověk nedosáhne osvícení tím, že si bude představovat světelné postavy, nýbrž tím, že si uvědomí temnotu.“

Zamyslete se nad tím.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 13. listopadu 2026

Recenze/review - CEREBRAL CURSE - Abominant Incarnations of Sepulchral Depths (2026)


CEREBRAL CURSE - Abominant Incarnations of Sepulchral Depths
CD 2026, Rotted Life / Night Terrors

for english please scroll down

Původně to měla být jenom napínavá návštěva staré opuštěné psychiatrické léčebny. Měla si připravený přesný plán, skvělé vybavení. Jenže pak si vstoupila dovnitř a padl na tebe děsivý stín pochybností. V kostech se ti usadil strach. Do zdí je zde otištěna bolest tisíců prokletých. Slyšíš výkřiky ve špinavých chodbách. Sestupuješ dolů, do podzemí, nasáváš pach hniloby a strachu. Opuštěná lůžka, nástroje připomínající mučírnu. Lebky, vyskládané v úhledných hromadách. Peklo se ukrývá v každém z nás, tak zní nápis před operačním sálem. Vstupuješ dovnitř a ztrácíš se v nekonečné tmě a zlu. 

CEREBRAL CURSE jsou doom death metalová kapela ze Španělska. Má na svém kontě demonahrávku Promo 25 a potom také letošní mokvající, surové album, které když si poslechnete, tak se také ocitnete na místech, kde se stalo něco zlého, násilného, kde umírali nevinní a byli mučeni ti, kteří nevěřili v jediného Boha. Šílenství, smrt, rozklad osobnosti, mají mnoho podob a tu kterou nám přinášejí tito tmáři, tak je špinavá, krutá, zahnívající. Jako zvrácené lidské myšlenky. 


Za starým domem, kde se kdysi lidé léčili elektrickými šoky, lobotomií i řezáním do živého masa, je malý hřbitov. Jsou na něm pochováni prokletí. Pokud poslouchám letošní nahrávku, tak mám pocit, že jsou tyhle staré hroby exhumovány, vytaženy na povrch. Také vidíte děs v očích, který zůstal v očích pohřbených ještě dlouho po jejich smrti? Nedivím se, hraje se zde poctivě, opravdově, uvěřitelně a hlavně autenticky. Album "Abominant Incarnations of Sepulchral Depths" má povedený, shnilý a morbidní zvuk. Povedl se i motiv na obalu, na který když se dívám, tak se ve mě pokaždé usadí takový zvláštní neklid. Podobné pocity mám i z nové nahrávky. Je v ní něco zvláštního, záhrobního, děsivého. CEREBRAL CURSE splnili všechny důležité prvky a náležitosti k tomu, abych se k jejich hudbě rád a často vracel. U nás v Čechách už dávno nastal podzim. Každé ráno chodím do práce kolem jednoho starého hřbitova. Ohlížím se za sebe a dost často mi připadá, že se mezi hroby potácejí přízraky. Skladby, ve kterých jsou silné, drásající motivy, vás obejme krvavou mlhou, zamotá vás do pevných mrazivých pavučin. Pokud jste staří psi jako já a dostali jste se k tomuto mrtvolnému stylu někdy v jeho počátcích, budete určitě nadšeni. Hraje se zde totiž od srdce, melodie jsou ohlodané na kost a dostanou se vám postupně do hlavy, pod kůži i do podvědomí. Kývám se do rytmu, kopu si svůj vlastní hrob. Možná jsem v minulém životě v podobném domě šílenství pobýval, cítím se na tomto hřbitově totiž jako doma. Do zdí je zde otištěna bolest tisíců prokletých. Slyším výkřiky ve špinavých chodbách. Sestupuji dolů, do podzemí, nasávám pach hniloby a strachu. Opuštěná lůžka, nástroje připomínající mučírnu. Lebky, vyskládané v úhledných hromadách. Peklo se ukrývá v každém z nás, tak zní nápis před operačním sálem. Vstupuji dovnitř a ztrácím se v nekonečné tmě a zlu. Morbidní, syrové, plesnivé doom death metalové album, u kterého se rozpadnete v prach! V temnotě na vás čeká zlo horší než smrt!


Asphyx says:

Originally, it was supposed to be just a thrilling visit to an old, abandoned psychiatric hospital. You had a detailed plan ready and great gear. But then you stepped inside, and a terrifying shadow of doubt fell over you. Fear settled deep in your bones. The pain of thousands of the damned is imprinted on these walls. You hear screams echoing through the filthy hallways. You descend into the underground, breathing in the stench of decay and fear. Abandoned beds, instruments reminiscent of a torture chamber. Skulls, stacked in neat piles. “Hell lurks within each of us” so reads the inscription outside the operating room. You step inside and lose yourself in endless darkness and evil.

CEREBRAL CURSE is a doom death metal band from Spain. They have released the demo Promo 25, followed by this year’s raw, seeping album and when you listen to it, you’ll find yourself in places where something evil and violent happened, where the innocent died and those who did not believe in the one God were tortured. Madness, death, and the breakdown of the personality take many forms, and the one these dark forces bring us is dirty, cruel, and rotting just like perverted human thoughts.


Behind the old house, where people were once treated with electric shocks, lobotomies, and cuts into living flesh, there is a small cemetery. The damned are buried there. When I listen to this year’s recording, I get the feeling that these old graves have been exhumed, brought to the surface. Can you also see the terror in their eyes the terror that remained in the eyes of the buried long after their deaths? I’m not surprised; the music here is played with honesty, sincerity, believability, and, above all, authenticity. The album "Abominant Incarnations of Sepulchral Depths" has a great, rotten, and morbid sound. The cover art is also well done; whenever I look at it, a strange unease settles within me. I get similar feelings from the new recording as well. There’s something strange, otherworldly, and terrifying about it. CEREBRAL CURSE has delivered all the essential elements and qualities that make me want to return to their music often and with pleasure. Here in the Czech Republic, autumn arrived long ago. Every morning on my way to work, I walk past an old cemetery. I look back, and quite often it seems to me that ghosts are staggering among the graves. The tracks, with their powerful, harrowing motifs, will envelop you in a blood-red fog and entangle you in tight, icy webs. If you’re old-timers like me and got into this macabre style back in its early days, you’ll definitely be thrilled. The music here comes straight from the heart; the melodies are stripped down to the bone and gradually seep into your head, under your skin, and into your subconscious. I sway to the rhythm, digging my own grave. Perhaps I lived in a similar house of madness in a past life, because I feel right at home in this cemetery. The pain of thousands of the damned is imprinted on these walls. I hear screams in the filthy hallways. I descend into the underground, inhaling the stench of decay and fear. Abandoned beds, instruments reminiscent of a torture chamber. Skulls, stacked in neat piles. “Hell lurks within each of us” so reads the inscription outside the operating room. I step inside and lose myself in endless darkness and evil. A morbid, raw, moldy doom death metal album that will reduce you to dust! In the darkness, an evil worse than death awaits you!


Tracklist:
1. Abominant Incarnations of Sepulchral Depths – 11:08
2. Mangled Cranial Liquefaction – 11:06
3. Degradation Towards Corporeal Dissolution – 17:34

band:
Alex Vázquez - Bass
Ernesto Plazas - Guitars & Vocals
Marc Cuesta - Guitars
Pol Pujals - Drums


MORE INFO:
cerebralcurse.bandcamp.com
rottedlife.com
facebook.com/rottedlife
rottedlife.bandcamp.com
night-terrors-records.net 

KNIŽNÍ TIPY - Dům ticha - Donato Carrisi (2026)


Dům ticha - Donato Carrisi
2026, Vendeta

Jsou knižní série, po kterých ve mě zůstává hluboká bolestivá stopa. Pietro Gerber, dětský psycholog a hypnotizér, ji ve mě zanechal již předchozími díly a tak jsem byl zvědavý, jak bude jeho příběh pokračovat. Donato Carrisi dokáže vybudovat velmi napínavou, stísněnou a bolestivou atmosféru. Je podzim, sychravo a jedu zase na chalupu do Jizerek hrabat listí. Kniha v mých rukou je ještě skoro teplá. Vyšla včera, měl jsem ji předobjednanou a Knihy Dobrovský je pochlapili a dodali ji dnes velmi brzy ráno. Stihl jsem ještě dojít s krosnou na zádech do Zásilkovny, abych si potom v práci udělal svoje soukromé rozbalování. Nebylo to ale ono. Bývám v těchto chvílích rád sám, jenže zrovna dorazili do kanceláře kolegové, pro které je čtení vyloženě trapnou záležitostí. Prohodí pár nejapných vtípků o knihomolech, ale mě je to tak nějak jedno. Těším se na 11 hodinu. Mám naděláno, vyrazím jako střela a už na nádraží si venku, v zimě, otevřu první stránku. Jsem jak závislý, který potřebuje svoji další dávku.

Někde u Berouna se přistihnu, že vůbec nevnímám dvě nevychované řvoucí děti, že mi je jedno hádka průvodčí s nevrlým důchodcem, který řve na mladou dívku, že mu je u prdele ty kurvo, že máš místenku. Jsi mladá, tak budeš stát. Ani nevím, jak spor dopadne, zlo dědek by zasloužil pár facek, ale mě se pomalu dostává do podvědomí dáma v černém, která nikdy nemluví. Panebože, to je zase tak napínavě napsáno, tak uvěřitelně, autenticky. Jsem doslova vtažen do příběhu, že mě průvodčí musí z vlaku v Praze vyhodit. Zmateně, opět vytržený do obyčejného reálného světa, se sbalím a sednu si na metro. Všimli jste si, že v něm pokaždé jezdí divní lidé? Mě to tak aspoň připadá. Na Černém Mostě je jedna opuštěná lavička, kterou se mi povede ukořistit. Klepu sice kosu, ale čtu si dál. Mám štěstí, v autobuse vedle mě nikdo nesedí. Máma mě vyzvedne v Jablonci a odveze na chalupu. Působím asi ještě trošku mimo, ale pomalu se přehazuji do normálu.

Prší a pořád prší a je mlha a listí je těžké. Dříví sekám také promočený. Od rána od osmi, skoro celý den. Zazimování chalupy je poměrně náročný proces, proto jsem také přijel, abych stařence pomohl. Kecáme při práci, s mámou se dá bavit skoro o všem, pořád ji to pálí, ale podobných knih se bojí. Měla bych potom noční můry. Jakoby je na mě přivolala. Spíme dole v jednom pokoji, abychom nemuseli tolik topit. Neustále se budím, chvílemi mám pocit, že dáma v černém, co nemluví, stojí ve stínu stromů, venku v dešti. Jdu na záchod, pak si raději opláchnu obličej ledovou vodou, co by probudila mrtvého, jak se tu říká. Moc to ale nepomůže. Spánek mám neklidný až do rána. Nějak se mi knížka fakt dostala do hlavy. Jsem zvědavý, kam se bude příběh ubírat dál. Moc jsem nevnímal ani klasickou procházku po hřebenech. Je vůbec možné, abych nějaký příběh opravdu tak prožíval? Očividně ano. 

Asi dvacet ševelících důchodců se nahrne do ranního autobusu na Prahu. Velebím vynálezce sluchátek s odhlučněním. Mám náladu na doom metal, vyjíždíme z Jablonce a já se s knihou kývám do rytmu. Sedím zase sám, mám já to ale tento víkend štěstí. Na hlavním nádraží čekám na vlak, co jede odněkud z Ostravy. Nabírá lidi do lázní. Třesu se raději na venkovních lavičkách, působím divně mezi všemi těmi notebooky, tablety a blikajícími telefony. Jsem jen já a kniha, příběh o smutku a bolesti, o temnotě. Cesta uteče jako voda a doma na mě padne únava. Usnu v ložnici s brýlemi na nose a s knihou v ruce. Jestli on už na mě nebývá ten věk občas znát? Jsem neklidný, možná i nevrlý, protože v pondělí nic nestihnu. V úterý ale přijdu z bazénu dřív a knížku dorazím. Sedím pak v křesle, dívám se z okna na podzimní přírodu a říkám si, jak to byl silný příběh. Nebudu nic zastírat, tahle kniha mě fakt dostala. 

Dům ticha je o přízracích. O smutné ženě v tmavém, která nikdy nemluví. O malém Matiasovi. Donato Carrisi zná lidi, ale hlavně dětskou mysl. Vystavěl příběh, který si budu ještě dlouho pamatovat. V téhle sérii je něco neklidného. Všichni máme v sobě zakódováno, že dětem se neubližuje, že jsou nevinné, ryzí, že je máme chránit. Jenže bohužel existují lidé, kteří tato pravidla nerespektují. U muziky bych napsal, že mě nějaká deska totálně rozsekala. A víte co, já to napíšu i tady. Dům ticha je knihou, která mě roztrhala na kusy. Je to temný thriller, který vás rozdrásá zevnitř a do krve. Mě se to alespoň stalo. Děkuji za pozornost. Přeji vám, abyste ve svém životě potkali co nejméně přízraků. Mějte se co nejlépe. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jmenuju se Pietro Gerber, ale tady ve Florencii, kde od narození žiju, mě všichni znají jako uspávače dětí. Jsem hypnotizér, stejně jako jím byl můj otec, a hypnózou pomáhám dětem zpracovat traumata a překonat obavy a fóbie. Možná se to nezdá, ale moje profese je nebezpečná. Dětská mysl je totiž labyrint, v němž je snadné se ztratit a už nikdy se nedostat ven. Možná že právě tohle se stalo Matiasovi. Je mu devět let a už nějakou dobu se mu zdá stále stejný sen. Trvá to už příliš dlouho. Matias se bojí usnout, protože ho ve snu navštěvuje někdo, kdo by neměl existovat. Smutná žena v tmavých šatech, která nikdy nemluví. Mlčenlivá paní obývá jeho sny jako přízrak, jako znepokojivá přítomnost, která zasahuje i do skutečnosti. Měl by to být jenom sen, ale proč tedy…

Proč tedy cítím, že je ta mlčenlivá paní skutečná? Proč v tichu slyším bzukot obrovského hmyzího roje? Proč mám dojem, že dokonce i můj byt, prázdný a opuštěný, se hemží přízraky?

A co když příběh mlčenlivé paní teprve čeká, až ho někdo napíše… stejně jako ten můj?

Jmenuju se Pietro Gerber, jsem uspávač dětí a zničehonic se bojím usnout. A ještě více se bojím zůstat vzhůru.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 12. listopadu 2026

Recenze/review - CUTTERRED FLESH - The Shapes of Hidden Malice (2026)


CUTTERRED FLESH - The Shapes of Hidden Malice
CD 2026, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Jako bych to ani nebyl já. Začal jsem dělat věci, které jsem dříve nesnášel. Mučil jsem, zabíjel, znásilňoval. Měl jsem pocit, že se mi někdo dostal do hlavy, že mě ovládá nějaká temná a zlá síla. Bavilo mě se dívat do očí svých obětí. Dělal jsem si svoji vlastní sbírku nechutných artefaktů. Hrozné bylo zjištění, že nejsem sám. Je nás hodně. Napříč světem, napříč staletími. Démoni v lidské podobě. Predátoři. Posedlí. Čeští CUTTERRED FLESH o nás hrají a zpívají. Stačilo mi několik společných setkání a vím, že nás znají. Podepíšu vám to klidně vlastní krví. Jsem jeden z nich. 

Určitě znáte ty děsivé hororové příběhy, mnohdy postavené na ještě krutější a syrovějí realitě. Tahle smečka moc dobře ví, co a jak dělá. Každým dalším albem se zlepšuje, vybrušuje svůj styl k dokonalosti. Jako sérioví vrazi svoji morbidní práci. Brutální death metal v jeho surové, divoké podobě, lehké odkazy na deathcore, ale hlavně nekonečná temnota a tlak. Tohle přesně dělá i z novinky nahrávku, která by neměla chybět ve sbírce žádného poctivého maniaka a fanouška stylu. Poslouchat tuhle desku jako potkávat každý den toho milého chlápka ze sousedství, o kterém jste právě zjistili, že má v garáži sudy plné mrtvých, nasekaným těl. Atmosféra je velmi podobná. 


Pánové vytáhli na povrch ty nejzvrácenější lidské myšlenky, opatřili je masivním, syrovým a absolutně zabijáckým zvukem. Motiv na obalu jen potvrzuje má další slova a už teď je mi jasné, že jej chci mít na tričku. Nejdůležitější je ale nakonec vždy hudba samotná a mohu jen potvrdit, že tahle smečka má stále svůj vlastní rukopis, styl, poznáte je podle několika prvních tónů. Ostré melodie, u kterých odpadává maso od kostí, guturální řev bestie, motivy připomínající návštěvu míst, na kterých se stalo něco hrozného, násilného. Kývám se spokojeně do rytmu, užívám si jednotlivé krvavé nálady. V téhle galerii smrti se mi moc líbí, usmívám se jako starý patolog. Máte rádi kapely jako SUFFOCATION, DEPRAVITY, GODLESS THRUTH, ABORTED, BENIGHTED, ABORTED? Potom jste zde správně. Budete vyvrženi zaživa, zažijete lobotomii i trepanaci lebky. "The Shapes of Hidden Malice" je přesně tím druhem krvavě podmanivého alba, které se vám dostane postupně do hlavy i do podvědomí, zadře se vám pod kůži a začne ve vás hnisat, drásat a bolet. Co takhle návštěva pitevny, opuštěných jatek nebo psychiatrické léčebny, kde byli kdysi podobní těm, které zmiňuji v úvodu dnešního článku, zavřeni a zkoumáni? Peklo má mnoho podob a většina se ukrývá v našich pokřivených myslích. CUTTERRED FLESH patří přesně mezi tu odrůdu kapel, které mají dar předávat zvrácené myšlenky, upozorňovat na zlo a dělat to s elegancí starých mistrů v oboru. Konečně se setmělo. Musím pozdravit sousedy, usmát se na ně a popovídat si. Potom mě na chvilku omluvte, mám ve sklepě nějakou práci. Těším se. Pustím si k ní tohle album. Je totiž skvělé po všech stránkách. Brutální death metalová nahrávka, u které vyplavou na povrch ty nejzvrácenější temné lidské myšlenky! Krvavé ozvěny, děsivé vize, morbidní gore zážitky! 

Asphyx says:

It was as if I wasn’t even myself. I started doing things I used to hate. I tortured, killed, and raped. I felt as if someone had gotten inside my head, as if some dark and evil force were controlling me. I enjoyed looking into the eyes of my victims. I built my own collection of disgusting artifacts. The worst part was realizing that I’m not alone. There are many of us. Across the world, across the centuries. Demons in human form. Predators. The possessed. The Czech band CUTTERRED FLESH plays and sings about us. It only took a few meetings for me to know that they know us. I’ll gladly sign this with my own blood. I am one of them.

You’re surely familiar with those terrifying horror stories, often based on an even crueller and rawer reality. This pack knows exactly what they’re doing. With every new album, they improve, honing their style to perfection just like serial killers perfecting their morbid craft. Brutal death metal in its raw, wild form, with subtle hints of deathcore, but above all, endless darkness and intensity. This is exactly what makes this new release a must-have for any true maniac and fan of the genre. Listening to this album is like running into that nice guy from the neighborhood every day the one you just found out has barrels full of dead, chopped-up bodies in his garage. The atmosphere is very similar.


These guys have brought the most twisted human thoughts to the surface and paired them with a massive, raw, and absolutely killer sound. The cover art only confirms what I’m about to say, and I already know I want it on a T-shirt. But in the end, the music itself is always what matters most, and I can only confirm that this pack still has its own signature sound and style you’ll recognize them from the very first few notes. Sharp melodies that make the flesh fall from your bones, the guttural roar of a beast, motifs reminiscent of visiting places where something terrible and violent has happened. I’m nodding contentedly to the beat, savoring each bloody mood. I really love this gallery of death; I’m smiling like an old pathologist. Do you like bands like SUFFOCATION, DEPRAVITY, GODLESS TRUTH, ABORTED, BENIGHTED, ABORTED? Then you’ve come to the right place. You’ll be torn apart alive; you’ll experience a lobotomy and a trepanation of the skull. “The Shapes of Hidden Malice” is exactly the kind of bloodily captivating album that will gradually seep into your mind and subconscious, burrow under your skin, and begin to fester, tear at you, and cause you pain. How about a visit to a morgue, an abandoned slaughterhouse, or a psychiatric hospital where people once similar to those I mentioned in the introduction to today’s article were locked up and examined? Hell takes many forms, and most of them lurk within our twisted minds. CUTTERRED FLESH is exactly the kind of band that has a gift for conveying perverse ideas, drawing attention to evil, and doing so with the elegance of the old masters of the genre. It’s finally gotten dark. I have to say hello to my neighbors, smile at them, and chat a bit. Then excuse me for a moment I have some work to do in the basement. I’m looking forward to it. I’ll put this album on while I work. It’s simply fantastic in every way. A brutal death metal record that brings the most twisted, dark human thoughts to the surface! Bloody echoes, terrifying visions, morbid gore experiences!



about CUTTERRED FLESH on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - CUTTERRED FLESH - Love At First Bite (2024)




Track listing:
1. The Mad Farmstead
2. Le Horla
3. The King in Yellow
4. The Willows
5. Mimi-Nashi-Hōichi
6. The Feather Pillow
7. The Letter U
8. The Painted Skin
9. The Colour Out of Space
10. Berenice

Lineup:
Jiří Krš: Vocals
Vitalij Novak: Guitars
Martin Meyer: Guitars
Ondřej Klaban: Bass
Jakub Bayer: Drums

Guest Musician: Hana Hajdová (Silent Stream of Godless Elegy) guest vocals on "The Feather Pillow"

All lyrics by Jiří Krš

Artwork by Eliran Kantor


Recenze/review - DYSGNOSTIC - End Whispers (2026)


DYSGNOSTIC - End Whispers
CD 2026, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Dříve jsem míval sny málokdy. Většinou jsem nechápal lidi, co se budí uprostřed noci a křičí do tmy. Teď už vím, o čem je řeč. Možná se také stávám prokletým. Stávám ve stínu, sleduji svět kolem sebe a když se setmí, tak potkávám přízraky i své vlastní démony. Přemýšlel jsem, jak se to stalo. Důvod je jasný, začal jsem poslouchat nové album dánských disonantních tmářů DYSGNOSTIC. Před lety jsem napsal recenzi o jejich předchozím albu a byl jsem dokonce i na koncertě (odkazy naleznete dole pod dnešním článkem). 

Mám v hlavě stále usazené vzpomínky, které vyplavaly na povrch jako utopenec. Na letošní novinku jsem se těšil a když si to vezmu kolem a kolem, tak byl postup víceméně stejný jako minule. Prví setkání byla trošku rozpačitá. Přesto je v nahrávce něco neklidného, zvláštního, naléhavého, přitažlivého, co mě nutilo se vracet. Dobře jsem udělal. Novinka se mi dostala do hlavy postupně, pomalu, začala mi kolovat v žilách. A stále tam je, což je důkazem, že při každém setkání objevují nové momenty i nuance. 


Dánové, jak asi všichni víte, hrají technický death metal velmi vysoké kvality. Pokud máte rádi kapely jako ULCERATE, DEATHSPELL OMEGA, SUNLESS, GORGUTS, AD NAUSEUM, REPLICANT, budete určitě spokojeni. I letos nám pánové umíchali koktejl plný progresivních momentů, již zmiňované disonance, temnoty, chladu, bolesti a utrpení. Celým albem se jako jedovatý břečťan prolíná zvláštní neklid, atmosféra. Nahrávka je naléhavá, někdy přemýšlivá, drásavá a zadře se vám pod kůži. Pokud bychom si měli pohovořit o zvuku, tak ten je masivní, dobře čitelný a ošetřený přesně tak, jak si to hraný styl žádá. Osobně se mi líbí i motiv na obalu, který se na nějaký čas stal i mojí noční můrou. DYSGNOSTIC sice hrají komplikovaně a zpočátku i nepřístupně, ale když jim dáte čas, objevíte spoustu temných zákoutí a pasáží, které se vám postupně dostanou do hlavy i do podvědomí. V závěru, po několika společných týdnech, mohu konstatovat, že se novinka nebývale povedla. Má v sobě totiž úplně všechno co mám rád. Drive, sílu, takovou tu pradávnou energii, ale i mnoho chvil, které mě pokaždé donutí k přemýšlení. Kapela tak působí jako poslové z onoho světa, kteří nám přišli zvěstovat o zlu, bolesti, utrpení a nekonečné temnotě. "End Whispers" jsem si rval do hlavy pod tlakem nejvíce v noci, když byl všude klid. Nemohl jsem díky tomu spát a míval jsem děsivé noční můry. Myslím si, vím to, slyším i cítím, že je vše v nejlepším pořádku. Dánové volně navázali na věci minulé a dále rozvinuly svoje nápady. A udělali to s elegancí mistrů v oboru. Uhrančivý, drásající, disonantní technický death metal, který se vám dostane do podvědomí! Album, které je po okraj narvané temnotou a bolestí!

Asphyx says:

I used to rarely have dreams. I mostly didn’t understand people who’d wake up in the middle of the night and scream into the darkness. Now I know what they’re talking about. Maybe I’m becoming cursed, too. I stand in the shadows, watching the world around me, and when darkness falls, I encounter ghosts and my own demons. I’ve been wondering how this happened. The reason is clear: I started listening to the new album by the Danish dissonant dark metal band DYSGNOSTIC. Years ago, I wrote a review of their previous album and even went to one of their concerts (you’ll find the links below today’s article).

Memories are still lodged in my mind, surfacing like a drowned man. I was looking forward to this year’s new release, and all things considered, the process was more or less the same as last time. My first encounter with it was a bit awkward. Yet there’s something unsettling, strange, urgent, and alluring about the recording that kept drawing me back. I’m glad I did. The new album seeped into my head gradually, slowly, and began to flow through my veins. And it’s still there, which proves that with every listen, I discover new moments and nuances.


As you probably all know, the Danes play technical death metal of the highest quality. If you like bands like ULCERATE, DEATHSPELL OMEGA, SUNLESS, GORGUTS, AD NAUSEUM, or REPLICANT, you’re sure to be satisfied. This year, too, these guys have concocted a cocktail full of progressive moments, the aforementioned dissonance, darkness, cold, pain, and suffering. A peculiar restlessness and atmosphere permeate the entire album like poisonous ivy. The recording is urgent, at times contemplative, harrowing, and it gets under your skin. As for the sound, it’s massive, clear, and processed exactly as this style of music demands. Personally, I also like the cover art, which even became my nightmare for a while. DYSGNOSTIC’s music may seem complex and even inaccessible at first, but if you give it time, you’ll discover plenty of dark corners and passages that will gradually seep into your mind and subconscious. In conclusion, after spending several weeks with this album, I can say that this new release is exceptionally well done. It has absolutely everything I love. Drive, power, that primal energy but also many moments that always make me think. The band comes across as messengers from that other world, sent to warn us of evil, pain, suffering, and endless darkness. I had “End Whispers” blaring in my head most intensely at night, when everything was quiet. Because of that, I couldn’t sleep and used to have terrifying nightmares. I think no, I know, I hear and feel that everything is just fine. The Danes have seamlessly built upon their past work and further developed their ideas. And they’ve done so with the elegance of masters of the craft. Mesmerizing, harrowing, dissonant technical death metal that seeps into your subconscious! An album brimming to the brim with darkness and pain!


about DYSGNOSTIC on DEADLY STORM ZINE:


Report, photos, video - TRANSCENDING OBSCURITY FEST - Prague, club Futurum - 5. 5. - 6. 5. 2023


Tracklist:
01. The Last Refrain 
02. Into Salvation's Night 
03. The Black Sun 
04. End Whispers 
05. Ignis Fatuus 
06. Feast Of Emptiness 
07. The Shattered Timekeeper 
08. Orphaned And Abandoned 
09. Glimpses Of A Lost Horizon

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine