DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 9. března 2026

Recenze/review - TEMPLE OF VOID - The Crawl (2026)


TEMPLE OF VOID - The Crawl
CD 2026, Relapse Records

for english please scroll down

Někdy mám pocit, jakoby existoval ještě jeden svět. Děsivější, hororovější, temnější, než je ten náš. V některých mrazivých snech se do něj vydávám. Potkávám duše svých zemřelých předků, kamarádů, dívám se na naše životy i smrt z jiné, pochmurnější perspektivy. Sedávám u stolu se svými démony a rozmlouváme o hudbě. Nové album amerických tmářů TEMPLE VOID se stalo naší součástí i kulisou na dlouhou dobu. Dokud jsme všichni nezemřeli a neshořeli na popel.

Tahle smečka byla vždy definována jako doom death metalová. Viděl jsem ji na skvělém pražském koncertě, dělal jsem s kapelou dva rozhovory (vše je odkazováno dole pod článkem) a vždy mě na jejich tvorbě fascinoval nejen nepopiratelný talent, ale i schopnost kombinovat klasické postupy s těmi novými. Novinka "The Crawl" je toho jasným důkazem. 


TEMPLE VOID na to šli vždy trošku jinak než ostatní, stále mají svůj originální rukopis, výraz a zůstává po nich hluboká krvavá stopa. Vše tu sedí perfektně na svých místech. Zvuk je náležitě chladný, podmanivý, ostrý i divoký zároveň. Podepsáni jsou pod ním Kurt Ballou (recording, mixing) a Brad Boatright (mastering). Oba pánové odvedli vynikající práci. Stejně jako Travis Smith, který motivem na obalu zhmotnil i moje noční můry. Nezapomínejme ani na obsah textů, které rozhodně stojí za přečtení. Hlubší rozbor vám nenabídnu, na každého působí jinak, ale třeba skladba "The Thin Stranger", volně inspirovaná sci-fi povídkou Harlana Ellisona, se mi zaryla hluboko do paměti. Hudebně pánové pořád ctí své doom death metalové základy a volně se inspirovali u kapel typu PARADISE LOST, SHADE OF DISPAIR, MY DYING BRIDE, HOODED MENACE, SOLOTHUS, COFFINS, ANATOMIA, WINTER, ASPHYX, BOLT THROWER. Nicméně, kapela se dále posouvá a bádá i v jiných oblastech jako je klasický heavy metal, rock, psychedelie, disonance. Album je tak velmi pestré, košaté a zároveň neztratilo na syrovosti, temnotě a naléhavosti. "The Crawl" mi nejvíce připomíná jeden můj děsivý sen, ve kterém se toulám nekonečnými chodbami podsvětí, až nakonec dojdu do cíle. Do špinavé kobky, ve které leží mrtvola ve značném stádiu rozkladu. Má moji tvář. Víte, vždycky jsem měl rád hudbu, která ve mě dokáže probudit pestrou paletu emocí, dostat se mi do hlavy i do podvědomí. To tahle smečka opět dokázala. Někdy mám pocit, jakoby existoval ještě jeden svět. Děsivější, hororovější, temnější, než je ten náš. V některých mrazivých snech se do něj vydávám. Potkávám duše svých zemřelých předků, kamarádů, dívám se na naše životy i smrt z jiné, pochmurnější perspektivy. Sedávám u stolu se svými démony a rozmlouváme o hudbě. Tahle nahrávka je nám opět skvělým soundtrackem. Temné a chladné, naléhavé a uhrančivé, záhadné a magické nejen doom death metalové album, které se mi dostalo hluboko do podvědomí! 


Asphyx says:

Sometimes I feel as if there is another world. More frightening, more horrific, darker than ours. In some chilling dreams, I venture into it. I meet the souls of my deceased ancestors and friends, and I look at our lives and deaths from a different, gloomier perspective. I sit at a table with my demons and we talk about music. The new album by American dark metal band TEMPLE VOID has become a part of us and our backdrop for a long time. Until we all die and burn to ashes.

This band has always been defined as doom death metal. I saw them at a great concert in Prague, did two interviews with the band (all links are below the article), and I have always been fascinated by their work, not only because of their undeniable talent, but also their ability to combine classic techniques with new ones. Their new album, "The Crawl", is clear proof of this. 


TEMPLE VOID have always done things a little differently than others, still maintaining their original style and expression, leaving behind a deep, bloody trail. Everything here fits perfectly into place. The sound is appropriately cold, captivating, sharp, and wild at the same time. Kurt Ballou (recording, mixing) and Brad Boatright (mastering) are responsible for it. Both gentlemen did an excellent job. As did Travis Smith, who brought my nightmares to life with the cover art. Let's not forget the lyrics, which are definitely worth reading. I won't offer a deeper analysis, as everyone reacts differently, but the song "The Thin Stranger", loosely inspired by Harlan Ellison's sci-fi short story, has stuck in my memory. Musically, the gentlemen still honor their doom death metal roots and were loosely inspired by bands such as PARADISE LOST, SHADE OF DISPAIR, MY DYING BRIDE, HOODED MENACE, SOLOTHUS, COFFINS, ANATOMIA, WINTER, ASPHYX, and BOLT THROWER. However, the band continues to move forward and explore other areas such as classic heavy metal, rock, psychedelia, and dissonance. The album is very diverse and rich, yet it hasn't lost any of its rawness, darkness, and urgency. "The Crawl" reminds me most of a terrifying dream I had, in which I wander through endless corridors of the underworld until I finally reach my destination. A dirty dungeon in which lies a corpse in an advanced state of decomposition. It has my face. You know, I've always liked music that can awaken a colorful palette of emotions in me, get into my head and my subconscious. This band has done it again. Sometimes I feel like there is another world. More terrifying, more horrific, darker than ours. In some chilling dreams, I venture into it. I meet the souls of my deceased ancestors and friends, and I look at our lives and deaths from a different, more gloomy perspective. I sit at the table with my demons and we talk about music. This recording is once again a great soundtrack for us. Dark and cold, urgent and mesmerizing, mysterious and magical, not just a doom death metal album, but one that has penetrated deep into my subconscious!





Tracklist:
1. Poison Icon 
2. Godless Cynic 
3. The Crawl 
4. A Dead Issue 
5. Thy Mountain Eternal 
6. Soulburn 
7. The Twin Stranger 

band:
Jason Pearce - Drums
Alex Awn - Guitars
Mike Erdody - Vocals, Guitars
Justin Malek - Bass

Recenze/review - CRYPTIC SHIFT - Overspace & Supertime (2026)


CRYPTIC SHIFT - Overspace & Supertime
CD 2026, Metal Blade Records

for english please scroll down

Blížíme se domů. Trvalo to několik světelných let, než jsme se vrátili. Všichni mezitím zestárli, dospěli, svět, který jsme znali, se změnil k nepoznání. Alespoň tak jsme si všechno představovali. Potkali jsme spoustu civilizací, některé byly o hodně vyspělejší než my, jiné zase kruté a primitivní. Modrá planeta ale nebyla již od prvního pohledu tak krásná a monumentální, jako dřív, jako jsme si ji pamatovali. Přístroje hlásily vysokou míru radiace. Nasadili jsme skafandry a sestoupili na spálenou zemi. Mrtvá planeta? Jak se to stalo?

Jsme na tom technologicky nejlépe v historii, ale co se týká našich myšlenek, tak se často pohybujeme a jednáme stále jako naši neandrtálští předci. Pokud tedy věříte v Darwinovu teorii. Je pro mě zase velmi příjemné se proletět vesmírem za zvuků nového alba britských progresivců CRYPTIC SHIFT. Vzpomínám při poslechu na staré sci-fi autory, které jsem kdysi čítával a jejichž vize se v mnohém až děsivě splnily. Pokud máte rádi technický death metal, komplikovaný thrash metal, jazzové prvky i psychedelické chvilky odpočinku, neváhejte ani chvilku. Hraje se zde pro vás i pro všechny vetřelce z vesmíru. 

S nahrávkami téhle kapely to mám nastavené tak, že je nutné jim dát potřebný čas. Každé nové album (a novinka není výjimkou) musí uzrát. Poslouchal jsem nové album v různých denních dobách, v odlišných náladách, ale nejvíce vynikla pozdě v noci, když obloha zářila hvězdami a nebe bylo plné krvavých cákanců. "Overspace & Supertime" si lze představit jako velmi pestrou paletu různých melodií, zvuků, nálad a momentů. Musíte na sebe nechat album jen tak působit, mít na něj čas a hlavně klid. Skladby jsou zde velmi dlouhé, těkající, neklidné, různorodé. Každá si žije vlastním životem, je jako organismus, který k nám přivezli vesmírní kovbojové. Inspirace třeba takovými VOIVOD, ATHEIST, CYNIC, NOCTURNUS, SADUS, MARTYR, je samozřejmě patrná na každém kroku, přesto lze považovat tuhle smečku za originální. Kapela má opravdu vlastní postupy, motivy, pasáže. Atmosféra je temná a chladná jako bude jednou naše planeta, až ji úplně zničíme. Nic se neděje, jsme jen jedním druhem a zrnkem ve věčnosti. Příroda si nakonec poradí, tomu věřte. Než se tak ale stane, budu podobné desky poslouchat vždy rád a s chutí. CRYPTIC SHIFT se vydali těžkou cestou, která je opravdu velmi náročná a komplikovaná. Nutno ale rovnou dodat, že si stále zachovávají takový ten zdravý drive, nadšení, uvěřitelnost a živočišnost. Album se tak, když překonáte počáteční náročnost, velmi dobře poslouchá a garantuji vám, že na něm najdete spoustu nového i po velmi dlouho době. Platí zde více než kde jinde - lepší je zapnout play a nechat se unášet hvězdokupou, než psát nějaká slova, která nikdy nedokáží přesně vyjádřit jednotlivé nuance. Sci-fi technický death thrash metal, u kterého na vás dýchne temnota a chlad vesmíru! Průlet hvězdokupou!

 

Asphyx says:

We are approaching home. It took several light years to return. Everyone had grown older and more mature in the meantime, and the world we knew had changed beyond recognition. At least, that's how we imagined it would be. We encountered many civilizations, some much more advanced than ours, others cruel and primitive. But at first glance, the blue planet was no longer as beautiful and monumental as we remembered it. The instruments reported high levels of radiation. We put on our spacesuits and descended onto the scorched earth. A dead planet? How did this happen?

We are at our technological peak in history, but when it comes to our thoughts, we often still move and act like our Neanderthal ancestors. That is, if you believe in Darwin's theory. It is very pleasant for me to fly through space to the sounds of the new album by British progressives CRYPTIC SHIFT. As I listen, I am reminded of the old science fiction authors I used to read, whose visions have come true in many ways, some of them frightening. If you like technical death metal, complex thrash metal, jazz elements, and psychedelic moments of rest, don't hesitate for a second. This music is for you and for all the aliens from outer space.


With this band's recordings, I find that you have to give them time. Every new album (and this one is no exception) needs to mature. I listened to the new album at different times of day, in different moods, but it stood out most late at night, when the sky was lit up with stars and full of bloody splashes. "Overspace & Supertime" can be imagined as a very colorful palette of different melodies, sounds, moods, and moments. You have to let the album sink in, have time for it, and above all, be calm. The songs here are very long, fleeting, restless, and diverse. Each one lives its own life, like an organism brought to us by space cowboys. Inspiration from bands such as VOIVOD, ATHEIST, CYNIC, NOCTURNUS, SADUS, and MARTYR is evident at every turn, yet this pack can still be considered original. The band truly has its own techniques, motifs, and passages. The atmosphere is dark and cold, just as our planet will be once we have completely destroyed it. Nothing is happening, we are just one species and a speck in eternity. Nature will eventually take care of itself, believe that. But until that happens, I will always enjoy listening to albums like this. CRYPTIC SHIFT has embarked on a difficult journey that is truly very demanding and complicated. However, it must be said that they still retain that healthy drive, enthusiasm, credibility, and animalistic energy. Once you get past the initial difficulty, the album is very enjoyable to listen to, and I guarantee that you will find a lot of new things on it even after a very long time. More than anywhere else, it is better to press play and let yourself be carried away by the star cluster than to write words that can never accurately express the individual nuances. Sci-fi technical death thrash metal that breathes the darkness and coldness of space! A flight through a star cluster!


Recenze/review - CRYPTIC SHIFT - Visitations from Enceladus (2020):


Tracklist:
1. Cryogenically Frozen
2. Stratocumulus Evergaol
3. Hyperspace Topography 
4. Hexagonal Eyes (Diverity Trepaphymphasyzm)
5. Overspace & Supertime 

band:
Xander Bradley - Guitars & Vocals
Joss Farrington - Guitars
John Riley - Fretless Bass
Ryan Sheperson - Drums

Mike Browning - Theremin

https://cryptic-shift.bandcamp.com/album/overspace-supertime-2

https://www.facebook.com/crypticshift

https://instagram.com/crypticshift.ufo

https://open.spotify.com/artist/49Q7rQ1e651IkT2AHKYgnx

http://www.youtube.com/user/CrypticShiftOfficial

https://twitter.com/CrypticShiftUK

https://www.metalblade.com/us/

https://x.com/MetalBlade

https://x.com/metalbladeurope

neděle 8. března 2026

Recenze/review - MORRATH - Obscure Abominations (2026)


MORRATH - Obscure Abominations
EP 2026, Necroscope Blasphemia

for english please scroll down

Probudil jsem se unavený. V noci jsem zase bojoval se svými nočními můrami. Ve snech mě navštěvovali zlí lidé s rozšklebenými tvářemi a s ostrými noži v rukou. Vylezl jsem před dům a celý svět hořel. Na hromadách ležely v ulicích zohavené mrtvoly. Nejdřív jsem si myslel, že můj děsivý sen pokračuje, ale jen do té doby, než dopadla kousek ode mě další bomba. Apokalypsa, kterou jsem podvědomě předpovídal již několik let, právě začala. Člověk se stal člověku vlkem a přežili jen ti nejsilnější.

Z nového EP polských maniaků MORRATH opravdu cítím temnotu apokalyptických vizí. Jako bych během poslechu kráčel po umírající planetě, kterou zasáhla dystopie. Krutá, hnusná, ošklivá, jako dokáže být jenom lidský rod. Pánové jsou zpět a jsou temnější, krutější a naléhavější než kdy dřív. Psal jsem již o předchozím dlouhohrajícím albu "Centuries of Blindness" (odkaz na recenzi najdete dole pod dnešním článkem) a musím rovnou dodat, že Poláci letos přicházejí z hudbou, která ve vás zanechá hlubokou krvavou stopu. 


"Obscure Abominations" na mě působí jako velmi propracované, skvěle napsané a složené album. Skladby v sobě mají potřebný drive, takovou tu pradávnou temnou sílu a nakumulovaný vztek. Obsahují v sobě všechny potřebné death metalové ingredience, aby byl výsledný koktejl velmi jedovatý, ostrý a zároveň se dobře poslouchal. Na EP spolupracovalo několik hostů a všichni odvedli skvělou práci. Novinka se mi ihned zadřela pod kůži i do podvědomí a při každém dalším společném morbidním setkání jsem si pro sebe objevoval nové zajímavé momenty, pasáže. Mrazilo mě v kostech a měl jsem pokaždé sto chutí vzít do rukou kladivo a zbourat nejbližší zeď. Některé momenty se na mě valí jako lavina z kostí, krve a kamení, jiné ve mě zanechávají masivní a divoký dojem. Za velmi povedený považuji zvuk, který je surový, ostrý a zároveň velmi dobře čitelný (Michał Grabowski). Netřeba diskutovat ani o obalu, po pod kterým je podepsán mistr Mieszko Jankowski. Morbidní motiv krásně doplňuje, vystihuje a znázorňuje hudbu samotnou. Na MORRATH se mi vždycky nejvíc líbilo, jak pracují s náladami, že jsou opravdoví, ryzí, nespoutaní a autentičtí. Letos to svým novým EP opět potvrzují a už teď moc dobře vím, že se k novince budu rád a často vracet. Už jsem si ji zařadil do své soukromé diskografie. Pokud máte rádi kapely typu PESTILENCE, DEICIDE, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, OBSCENITY, MONSTROSITY a další smečky, které umí říznout do živého, tak neváhejte ani chvilku, hraje se zde i pro vás. Poláci samozřejmě přidávají velkou porci svých nápadů a invence. Když se večer dívám na zprávy nebo čtu děsivé vize na internetu, tak mám mnohdy pocit, že svět kolem nás již dávno hoří. Než ale bude spálen úplně, budu poslouchat nahrávky, jako je tato. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Temné, kruté, dystopické death metalové vize! Svět při poslechu hoří v plamenech!


Asphyx says:

I woke up tired. I had been fighting my nightmares again during the night. In my dreams, evil people with grinning faces and sharp knives in their hands visited me. I climbed out of the house and the whole world was on fire. Mutilated corpses lay in piles in the streets. At first, I thought my terrifying dream was continuing, but only until another bomb landed a short distance away from me. The apocalypse, which I had been subconsciously predicting for several years, had just begun. Man had become a wolf to man, and only the strongest survived.

I can really feel the darkness of apocalyptic visions in the new EP by Polish maniacs MORRATH. It's as if, while listening, I am walking on a dying planet struck by dystopia. Cruel, nasty, ugly, as only the human race can be. The gentlemen are back, and they are darker, crueler, and more urgent than ever before. I have already written about their previous full-length album, Centuries of Blindness (you can find a link to the review below today's article), and I must add that this year, the Poles are coming with music that will leave a deep, bloody mark on you.


"Obscure Abominations" strikes me as a very sophisticated, well-written and composed album. The songs have the necessary drive, that ancient dark power and accumulated anger. They contain all the necessary death metal ingredients to make the resulting cocktail very poisonous, sharp and at the same time easy to listen to. Several guests collaborated on the EP, and they all did a great job. The new release immediately got under my skin and into my subconscious, and with each subsequent morbid encounter, I discovered new interesting moments and passages for myself. It sent chills down my spine, and each time I felt like picking up a hammer and tearing down the nearest wall. Some moments come at me like an avalanche of bones, blood, and stones, while others leave a massive and wild impression on me. I consider the sound to be very well done, raw, sharp, and at the same time very clear (Michał Grabowski). There is no need to discuss the cover, which was designed by the master Mieszko Jankowski. The morbid motif beautifully complements, captures, and illustrates the music itself. What I have always liked most about MORRATH is how they work with moods, how they are genuine, pure, unrestrained, and authentic. This year, they confirm this once again with their new EP, and I already know that I will enjoy returning to this new release often. I've already added it to my private discography. If you like bands such as PESTILENCE, DEICIDE, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, OBSCENITY, MONSTROSITY, and other groups that know how to cut to the quick, don't hesitate for a moment—this is for you too. Of course, the Poles add a large dose of their own ideas and inventiveness. When I watch the news in the evening or read terrifying visions on the internet, I often feel that the world around us has been burning for a long time. But before it burns completely, I will listen to recordings like this one. I will gladly sign that with my own blood. Dark, cruel, dystopian death metal visions! The world burns in flames while listening!



Recenze/review - MORRATH - Centuries of Blindness (2023):


Tracklist:
1. Gospel of Heretics (ft. Eryk Jakubczyk of Frightful)
2. Human Eradication (ft. Szymon Plewa of Night Lord)
3. Where The Obscure Dwells (ft. Damian Duda of Vishurddha)
4. Blasphemy Reigns (ft. Krzysiek Śniadecki of Godslut)

05. Where Salvation Meets The Rot (live, CD bonus track)
06. Crimson Demons (live, CD bonus track)
07. New God Exalted (live, CD bonus track)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý šedesátý - Metalové jádro


Příběh pětistý šedesátý - Metalové jádro

Když jdu kolem Kamenného rybníku, tak se mi ještě motá hlava. Včera jsem to nějak přepískl a dnes musím trpět. Jenže znáte to. Potkáte známého, zajdete do Music Records, koupíte si nějaké raritky a pak sedíte na náměstí v hospodě a klábosíte. Jedno pivo střídá druhé. Moje milá na mě čekala na koleji. Včera mi ukazovala nové spodní prádlo. Myslel jsem na něj ještě ve chvíli, kdy jsem odcházel na záchod. Jenže pak mě pohltila alkoholová mlha a šel jsem do toho po hlavě. Spal jsem někde na Locháči, kde měl kamarád pronajatý byt. On a dvě holky. Ty také k večeru přišly a chtěly tančit. Byl to vydařený večer. Jen se teď stydím a bliju u cesty. No fuj, ozve se za mnou. Nějaký chlápek na kole. Taky jede do škodovky v Bolevci. To musíte přes les, po pěšině. Já vím, jezdí tam i autobusy, jenže já potřeboval vzduch. Musel jsem být bílý jako stěna, protože když jsem se konečně ohlásil na vrátnici, tak mi paní řekla, že vypadám děsně. Pravdou je, že jsem měl ještě hladinku.

Mám další ze svých praxí. Tentokrát v jaderném strojírenství. Provádí mě nějaký mladý kluk. Tedy, on už má pleš, měří asi 150 cm a má tak velkou hlavu, že vypadá jako hydrocefalus. Zavede mě k parťákovi, který je zrovna na úzkých schůdkách. To je můj brácha, představí nás a já mám co dělat, abych se nesmál ještě víc, jeho hlava je ještě větší. Už jsme tu jednou byli na exkurzi a pak kolovaly po škole drby, že jsou tu všichni ozáření. No, vypadají tak, ale pravda to není. Tohle je úplně jinej svět. Odtrženej od běžného života. Vyrábí se tu podle starých ruských výkresů, vše je ošuntělé, šedivé, hnědozelené. Socialismus tady ještě neskončil. Navíc tu moc lidí neví, co má dělat. Není se koho zeptat, po rozpadu Sovětského svazu se na východě spousta dokumentace rozkradla, ztratila. Jestli u nás byly devadesátky divoké, tak tam to muselo být něco šíleného, vypráví mi šéf konstrukce, hladí si u toho pleš, posunuje na zpocené tváři brýle. Já klepu kosu a modlím se, aby mi nedali něco těžkého.

Ale jsou tu hodní. Nechají mě si číst nějaké normy, prohlížet sestavy výkresů a tak můžu lehce pospávat. Jde se žrát! Ozve se mi nad hlavou. Leknu se a nade mnou stojí chlápek, co má metalové triko. Judas Priest. Dostane mě na starosti a tak u sekačky v kantýně vyslechnu jeho příběh. Žije sám, někde kousek od Plzně, na vsi, v baráku po mámě a sbírá vinyly a CD. Je to divnej pavouk, ale má přehled. U jídla mlaská, srká, pořád se drbe na koulích, ale jinak je to docela řízek. Mě by tohle označení nenapadlo, ale říká to o něm kantýnská. Hodila by se k němu. Má sice velkou nadváhu, ale na sobě také metalové tričko pod zástěrou. Arakain. Vypadá to tu na docela dobrou rockovou základnu. Možná nebude ta praxe tak šílená, jak obvykle ve škodovce bývá. Jsou tu sice starý struktury, ale i lidi, se kterými se dá bavit. Dojíme, dáme si pivo osmičku a pak sedíme v kanclu. Kouří se tu, nohy natažený. Báníme a vyprávíme si o koncertech. Pak přijde sekretaářka, prý ji mám podepsat nějaký papíry. Paní kolem 40, ale neskutečná kost, tak pookřejeme. Už mi ani není blbě. Jsem srovnanej. Potom mě zavolají k telefonu a mě dojde, že jsem fakt debil. Vůbec jsem se své holce neozval.

Měla o mě strach, skoro mi plakala do telefonu. Chvílemi křičela tak, že to bylo slyšet i okolo. Snažím se jí uchlácholit, ale moc to nejde. Čekala jsem na pokoji, připravená, udělala jsem i dobrý jídlo. Achjo, stydím se. Véna, jak se můj průvodce praxí jmenuje, se mě zeptá, jak je, jestli se něco nestalo. Vypadám asi rozrušeně. Ale, jsem blbec, odvyprávím mu, co jsem provedl. On vyfoukne kouř ze Startky a vševědoucně pronese, nojo ženský. Pak z něj vyleze, že je radši panic. Nějak nevím, co na to říct, ale představím si ty zástupy holek a slečen, jak kolem tohohle exota krouží. Pleš by asi nevadila, ale zbytky umaštěných vlasů, nemnoho zubů, starý hnědý svetr a pohled uštvané zvěře asi ano. Ale aspoň není zlý. Nevypadá. Můj radar je sice stále v pohotovosti, ale troufám si tvrdit, že s ním bude asi docela legrace. Mám tu být tři týdny. Nějak to musím přežít. Nezajdeme na pivo? Ptá se mě, když je konečně padla. Moc jsme toho neudělali. Tedy, já jako student jsem asi ani nemusel, ale on na práci snad ani nesáhl. Seru na to. Rozloučíme se a já se vydám zase pěšky přes les. On vleze do starého žigulíka a vydá se také domů.

Na koleji mě čeká nekonečné omlouvání. Nedivím se. Měl bych dospět, měla o mě strach. Dost mě to vyškolí. Už nejsem sám. Jsme dva a měl bych s tím počítat. Zodpovědnost, konečně dospěj. Má samozřejmě úplnou pravdu. Kaju se a pak prohodím nějaký vtip, který prolomí ledy. Hele, že jsem tak smělý, co to nové prádlo. Prosím. Nezasloužíš si to. Prosím. zaleze do koupelny a když se vrátí, připadám si jako v nádherném snu. Bože, pronesu a pak se s ní ztratím v peřinách. Usnu snad hned potom. Připadám si slabý, citlivý a usmívám se jako měsíček. Moje milá taky. Připadá mi, že spím snad jen pět minut. Zase ten hnusnej budík, zima, vlezlý chlad, mlha u rybníků, les a jeho temnota. Dneska nebliješ, směje se mi dělník na kole. Něco na něj křiknu, smějeme se. Dorazím do práce, Venca nohy nahoře, kouří a před sebou výkres. Potřeboval bych, abys tohle namaloval. Je na něm tyč, co tahá nějaký motorky přímo z jádra, tak mi to aspoň vysvětluje. Sednu si k prknu, připravím tužku a pera. Pauzák a začnu. Když jsem v nejlepším, projde kolem nějaká slečna, dupe jako zebra a drkne mi do stolu. Můžu začít znovu. 

Výkres dělám třikrát. Ale nakonec se povede. Ser na to, dáme pivo a cígo, vezme mě Venca do kantýny. Sedí tu nějaké dámy v pláštích. On ihned k nim, je to miláček, švitoří, vtipkuje, má dvojsmyslné vtípky. Působí jako nějaký velký klátič, což mi nějak nesedí s tím, že je panic. Nebo mi kecal? Paní se smějou, chichotají, natřásají a plácají ho do ramen. Když odejde na záchod, tak o něm básní. Nechápu to, kdyby vypadl aspoň trošku k světu, ale takhle? Zaklapnou za ním dveře a ony se vrhnou na mě. Je to spíš výslech než rozhovor. Tady se snad nedělá nic jiného, než že se tu pije, kouří a šuká. Mám přijít do skladu. Slíbím to, ale jen přes mou mrtvolu. Venca se vrátí a po chvilce se rozejdeme do svých kanceláří. Dnes už pro tebe nic nemám, řekne mi a zbytek pracovní doby strávíme pokecem o metalu. Musím mu slíbit, že v pátek s ním půjdu na zábavu. Nechce se mi, vůbec ne, ale protože s ním budu ještě nějaký čas, tak nakonec kývnu. Achjo.

Uteče pár dní a on o ničem jiném nemluví. Moc nic neděláme, ale o starých kapelách má přehled. Pomalu si připravuji půdu u blondýnky. Měli jsme spolu jet do Tábora, ale vymluvím se na Vencu. Jinak je to pořád dokola, les, mlha, kantýna, sem tam nějaký výkres. Nastane den D. Můj parťák je celý den neklidný. Jde se do kulturáku v Kozolupech. Nejdřív do hospody, kde u stolu sedí pět takových jako Venca. Starý metly, který se zakonzervovali v čase. Pleše, břicha, stejný řeči, ale nejsou zlí. Kecá se s nimi docela dobře, i když neznají ani jednu z novější kapel. Ustrnuli, což já osobně nechápu, ale takových fanoušků je většina. Sranda je, že oni jsou stále na lovu. Balí tu ženský. Přijde mi to děsně vtipný, protože všichni už mají trošku věk, jsem oproti nim mladej a připadám si, jako bych toho prožil o hodně víc, než oni. Chodím pro pivo a sem tam potkám nějakou pěknou dívku. Normálně se s ní bavím, kecám, lehce flirtuji, nic vážného, ale když se vrátím ke stolu, tak oni mají kecy jak mi s klukama na základce. Uff.

Ale není to v závěru špatný večer. Tedy až na to, že se mi parťák děsně ožere, já ho musím nést ještě s jedním klukem domů a nakonec přespat na špinavém gauči. Ráno dostanu vyprošťováka, vyslechnu, který všechny ženský by klátil, abych pak šel raději podél Mže pěšky do Plzně. Na koleji si lehnu a spím celý den i noc. Připadám si, jako bych fakt už někde pracoval, jako bych se dostal do takového toho děsivého stereotypu běžných dní. Vše je šedivé jako v dobách, kdy jsem se jako malý capart toulal po sídlišti. Ten socialistický marast tu koukám bude asi ještě hodně dlouho. Když přijede moje milá, tak si dlouho do noci povídáme. Jsem moc rád, že jí mám. Dodává mi sílu, abych v tomhle divném světě přežil, aby se ze mě nestal stejný jezevec jako z Vency. V pondělí, když se zase potkáme na Bolevci v kanclu, ukáže mi pěst, jako že jsme kámoši a pronese - Metalový jádro! Usměju se a udělám to samé. Čeká nás další dlouhý týden. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 7. března 2026

Interview - DEFACED - Sophisticated, perfectly polished death metal that will leave a deep bloody mark on you!


Interview with death metal band from Switzerland - DEFACED.

Answered Thomas Gertsch (vocals), thank you!

Recenze/review - DEFACED - Icon (2026):

Ave DEFACED! Greetings to beautiful Switzerland. Just recently, I was making a map of metal Europe at home over the weekend, and next to your country I wrote down CORONER, HELLHAMMER, CELTIC FROST, MESSIAH, and then I thought about someone "younger." You and REQUIEM were the first to come to mind! Your new album "Icon" is excellent, isn't it? How did the album come about and what direction did you want to take? Why did it take you more than ten years to release a new album?

Hi Jakub! Glad to hear you like our newest release! We wanted to progress from our previous album „Forgin The Sanctuary“ but stick to our roots. Meaning it still was supposed to be a death metal album, but we wanted to add more atmosphere overall. So some songs are just all-in shredding with lots of blast beats while other songs carry more black metal elements and a darker tone. We went through some line up changes and in order to become aligned as a group, that naturally takes time. Besides, we wrote this album as a unit and we spent a lot of time working on details. On top of that we had a lot more material which in the end we weren’t super satisfied with, so there were a few songs written that we then threw out. But also we just had some down time here and there a few years ago. I think we probably needed that back then. We all have our personal lives and jobs to commit to, so all these points combined don’t really help to get a new album written within a short period of time.


The new album is packed to the brim with real, aggressive old-school death metal. Yet it is fresh and interesting. You have your own clear and distinct style, you rely heavily on atmosphere, and you're not afraid of grindcore and black metal elements. Who is the main songwriter and how do you create new songs? The album really cuts to the bone! How did you manage that?

As you would expect, the main drivers are of course our guitarists (Marco and Matze), but everyone gets to bring in his ideas. I believe the result emerged organically from that. Not the most efficient, but it got us here and we kept working on those details until everyone was happy with the songs.

With "old" bands, I always really like how they play with sound. This is especially true for death metal. Individual instruments must stand out, and at the same time, I literally hate the "modern" artificial plastic sound. "Icon" sounds raw, old school, dark, cold. Who is responsible for the mastering and mixing? Where did you record?

Everything was recorded, mixed and mastered at HardBeat Studios. Simon and Roman are former band members who were therefore also involved in the songwriting process and thus new our sound better than anyone else. Their studio is also our „old“ rehearsal room and we didn’t want to pressure us into any deadlines, so our choice to record with our friends was the kind of the obvious one. They did a amazing job in our opinion and we are very happy with the result.


They say that good packaging sells, and the packaging for Icon is great. It was designed by Pär Olofsson. I can't help but feel that it was inspired by old sci-fi books. What exactly is it supposed to express, and how does it relate to the music?

Yes, Pär Olofsson is awesome! The lyrics are a inspired by a mix of Orwell’s famous „1984“ and Huxley’s „Brave new world“. Over time, it created some sort of an own world, in which the people is a product and every individual is shaped into what the „Icon“ needs it to be. We specifically didn’t want the Icon to be a person or anything definite, which is why we wanted to have this modern city in the background. And the mass produced people are striving to go there, into that ominous society, to be part of something they crave while being brainwashed or almost programmed from the very beginning. All the while, since this society can’t think for themselves anymore, they forget what can be of actual value. That’s what the left part of the artwork symbolizes, the untouched beautiful nature which gets forgotten. We wanted the artwork to be a gatefold, so you if you’re holding a digipak, you can only see it on back side. Or of course when you look at the full artwork 😊

Lyrics are a very underrated discipline in many death metal bands. It's also very difficult to write lyrics to music, at least in my opinion. They have to fit the phrasing, be understandable, and express some emotion. Who wrote the lyrics for Icon, and where did they get their inspiration?

Most of the lyrics are from myself, but Matze also came up with some ideas. „Betrayer“, the last track on the record is written mostly by him for example. It’s sometimes hard to tell if the lyrics come across the way they’re intended. It’s clear to me as the writer what I mean by something but could be interpreted in a different matter, something I perhaps hadn’t thought about. On the other hand it’s nice to see that people actually invest time to go through the lyrics. And yes, they are provocative here and there, but that was kind our intention, since we decided to write the songs from a „leader’s“ perspective. Over all however, I wouldn’t want it to be seen as anything political. We’re not a political band and we don’t intend to be one.


I'm going through your discography and I've found that you can be relied upon. You've never released a truly weak album. Each album is a little different, but at the same time you stick to your direction and people recognize you after just a few notes. In today's world of overproduction, that's a great gift and skill. But what are DEFACED like as people? I believe that the chemistry between musicians can be felt in their music. Do you go out for beers together, do you meet outside of concerts? From the photos, you seem like a bunch of nice guys I'd like to invite for a drink :).

Well thank you! The development of the band grew naturally whith new members, us all becoming older and more experienced. We are good bunch of friends who share this hobby with passion and found ourselves to work really well as an unit. I see some of the guys outside the band of course, specially Marco, we live in the same area, go skiing in our free time and also organize local BDM/Slam shows together. But when we’re on the road or in our rehearsel room as a band, we of course take our time to have a beer and just chat about pretty much anything. We all have a good time when we see each other. So yeah, I guess you could say we’re a chilled bunch of guys who enjoy a cold beer when it’s not about making music.

What about DEFACED and concerts? Do you enjoy playing and do you play often? I would love to see you somewhere in a club! Maybe you and MESSIAH, that would be a dream come true!

Of course, we very much enjoy playing live shows! We’ll be going take part of India’s Godless tour in June for example, something I’m very excited about, since we haven’t managed to something like that in the past yet. Also, we’re going to play at IL Fest in CZ in September. I’m looking forward to that one! It’s an underground fest, so no Messiah unfortunately but there are other great bands on that line up. Plus, I love Czech beer and from visiting other Czech Festivals such as Brutal Assault for example, I think the metal scene there is great!


Switzerland has a very good reputation here in the Czech Republic. But we usually just pass through your country when we are going somewhere to the sea or the mountains. What is the death metal scene like in Switzerland, with concerts and fans? What is the Swiss underground like?

Well, the mountains are in the middle of our country and call those our home 😉 We have a rather small, but solid and loyal death metal scene here and we are fortunate to get many tours and shows to choose from, since we’re in the middle of Europe. You rarely go to a show where you don’t know anyone, it’s a very familiar scene you could say. Great friendships have evolved from it and it’s always great to see the people at festivals or club shows. I’d say people very relaxed and easy to talk to, so it’s always a good time.

Which bands influenced DEFACED when you were starting out? Did you have any idols that you worshipped? Please reminisce for us about the band's beginnings and take us through your history.

That’s a bit of a though one actually, we all have our favorites, but they tend be to be quite different from what we play ourselves. We didn’t aim to sound like other specific bands and just play what seems right to us. We barely ever talk about other or better known bands during the song writing process and I actually like it that way. I think if you try to implement elements of already existing songs or bands, that may restrict ones creativity or you perhaps limit yourself in what you actually want to do. Of course we weren’t trying to re-invent the wheel and you’ll always pick up stuff you found cool at some point. I guess everyone is a bit different and for me as the vocalist I can admire all those awesome singers from other bands, whether their underground or in major bands. And of course many different musicians will inspire you over time and may have had some sort of influence on our own songwriting, but it was never about copying anything or trying to do the same. So it’s hard to say which bands, songs, musicians or even genres had more or less influence on our sound as it is today.

 

When you say death metal, everyone imagines something a little different. What does it mean to you? How do you perceive this music as an author and what do you want to express with it? Is it anger, darkness, coldness? Other emotions?

For me, death metal is actually a very positive thing. Even if none death metal people wouldn’t understand, would they? ;-) But the sound and the energy always put me in a good mood and so naturally it’s something I enjoy. Whenever I’m a bit down for whatever reason, I mostly don’t feel like working on music, or even listen to it. It then doesn’t fit for me. But whenever I hear those distorded guitars, blast beats and nasty vocals, specially live, it puts me in a „fuck yeah“ attitude. Everyone is different of course, but for me, that’s how i could describe it.

What does DEFACED have planned for the coming months? Will we see you on a longer tour sometime? If you have anything you'd like to say to your fans, labels, or promoters, now's your chance...

We have some shows comping up, yes. Specially the mentioned tour with Godless toward the end of June and the show at IL Fest (https://www.facebook.com/ilfestofficial/) are the currently set dates. We hope to be able to play more cool stuff and finally take our new album to the stage, so time will tell.

And of course, massive shout out to all our fans, turning up too our shows – new or old, Simon & Romano for patiently recording, mixing, mastering the record, for being great mates. Kusi, our former drummer who stuck with us for so long, Massacre Records for taking us under their wings, all the magazines, webzines for investing time and showing interest in us and our new album! Thank you all very much. We are excited for what the future may hold and we hope to see you all at one of our shows and share a beer with you!

Thank you very much for the interview, I really appreciate your time. I'm going to do one thing now. I'm going to play "Icon" really loud! It's a really great album that has really gotten under my skin. Thank you very much for that too. I wish it great sales. All the best in your personal life too!

Thank you very much, Jakub! It was a pleasure and I whis you all the best as well!

Cheers

Tom

Recenze/review - DEFACED - Icon (2026):

Rozhovor - DEFACED - Propracovaný, k dokonalosti vybroušený death metal, který ve vás zanechá hlubokou krvavou stopu!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Švýcarska - DEFACED.

Odpovídal Thomas Gertsch (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - DEFACED - Icon (2026):

Ave DEFACED! Zdravím do krásného Švýcarska. Zrovna nedávno jsem si dělal doma o víkendu takovou mapu metalové Evropy a u vaší země jsem si poznamenal - CORONER, HELLHAMMER, CELTIC FROST, MESSIAH a pak jsem přemýšlel o někom „mladším“. Napadli jste mě spolu s REQUIEM jako první! Vaše novinka „Icon“ je totiž vynikající? Jak album vznikalo a jakým směrem jste se chtěli posunout? Proč vám trvalo vydat nové album více než deset let?

Ahoj Jakube! Jsem rád, že se ti naše nejnovější album líbí! Chtěli jsme navázat na naše předchozí album „Forgin The Sanctuary“, ale zároveň se držet našich kořenů. To znamená, že to stále mělo být death metalové album, ale chtěli jsme celkově dodat více atmosféry. Takže některé písně jsou prostě drtící s množstvím blast beatů, zatímco jiné nesou více black metalových prvků a temnější tón. Prošli jsme několika změnami v sestavě a abychom se jako skupina sjednotili, to samozřejmě vyžaduje čas. Navíc jsme tohle album psali dohromady a strávili jsme spoustu času prací na detailech. Navíc jsme měli mnohem víc materiálu, se kterým jsme nakonec nebyli moc spokojení, takže bylo napsáno pár písní, které jsme pak zahodili. Ale také jsme si před pár lety udělali tu a tam nějaký volný čas. Myslím, že jsme to tehdy asi potřebovali. Všichni máme svůj osobní život a práci, kterým se musíme věnovat, takže všechny tyto body dohromady moc nepomáhají k napsání nového alba v krátkém čase.


Nová deska je po okraj narvaná opravdovým, agresivním death metalem starého stylu. Přesto je svěží a zajímavá. Máte svůj jasný a zřetelný rukopis, sázíte hodně na atmosféru, nebojíte se i grindových, black metalových prvků. Kdo je hlavním autorem hudby a jak nové songy tvoříte? Album neskutečně řeže do živého! Jak se vám to povedlo?

Jak se dalo očekávat, hlavními hybateli jsou samozřejmě naši kytaristé (Marco a Matze), ale každý může přinést své nápady. Myslím, že výsledek z toho vzešel organicky. Nebyl nejefektivnější, ale dostal nás až sem a my jsme na těchto detailech pracovali, dokud nebyli všichni s písněmi spokojeni.

U „starých“ kapel se mi vždycky hrozně líbí, jak si hrají se zvukem. U death metalu to platí obzvlášť. Musí vyniknout jednotlivé nástroje, zároveň doslova nesnáším „moderní“ umělý plastový zvuk. „Icon“ zní surově, old schoolově, temně, chladně. Kdo je podepsán pod masteringem a mixem? Kde jste nahrávali?

Všechno bylo nahráno, smícháno a masterováno v HardBeat Studios. Simon a Roman jsou bývalí členové kapely, kteří se proto také podíleli na procesu psaní písní, a proto znají náš zvuk lépe než kdokoli jiný. Jejich studio je zároveň naší „starou“ zkušebnou a nechtěli jsme se tlačit do žádných termínů, takže naše rozhodnutí nahrávat s přáteli bylo celkem jasné. Podle nás odvedli úžasnou práci a s výsledkem jsme velmi spokojeni.


Říká se, že dobrý obal prodává a ten na „Icon“ je skvělý. Podepsán je pod ním Pär Olofsson. Nemůžu si pomoc, ale připadá mi, že je inspirovaný starými sci-fi knihami? Co má přesně vyjadřovat a jak souvisí s hudbou?

Ano, Pär Olofsson je úžasný! Text je inspirován směsicí slavného Orwellova románu „1984“ a Huxleyho „Statečného nového světa“. Postupem času se vytvořil jakýsi vlastní svět, ve kterém je člověk produktem a každý jedinec je formován do podoby, jakou „Ikona“ potřebuje. Konkrétně jsme nechtěli, aby Ikona byla člověk nebo něco určitého, a proto jsme chtěli mít v pozadí toto moderní město. A masově produkovaní lidé se snaží dostat tam, do té zlověstné společnosti, být součástí něčeho, po čem touží, zatímco jsou od samého začátku vymývány mozky nebo rovnou programovány. Celou dobu, protože tato společnost už nemůže myslet samostatně, zapomínají, co může mít skutečnou hodnotu. To symbolizuje levá část uměleckého díla, nedotčenou krásnou přírodu, na kterou se zapomíná. Chtěli jsme, aby umělecké dílo bylo rozkládací, takže pokud držíte digipak, vidíte ho pouze na zadní straně. Nebo samozřejmě, když se díváte na celé umělecké dílo. 😊

Texty jsou u mnohých death metalových kapel velmi podceňovanou disciplínou. Ono je taky velmi těžké napsat text na muziku, alespoň já si to myslím. Musí sednout do frázování, zároveň být srozumitelný a vyjadřovat nějaké emoce. Kdo je autorem textů pro „Icon“ a kde pro ně bral inspiraci?

Většina textů je mých, ale Matze také přišel s několika nápady. Například „Betrayer“, poslední skladba na desce, je napsána převážně jím. Někdy je těžké říct, jestli texty vyznívají tak, jak byly zamýšleny. Jako autorovi je mi jasné, co tím myslím, ale dalo by se to interpretovat jinak, na něco, o čem jsem možná nepřemýšlel. Na druhou stranu je hezké vidět, že lidé skutečně investují čas do pročítání textů. A ano, místy jsou provokativní, ale to byl náš laskavý záměr, protože jsme se rozhodli psát písně z pohledu „vůdce“. Celkově bych ale nechtěl, aby to bylo vnímáno jako něco politického. Nejsme politická kapela a ani se jí nehodláme stát.


Projíždím si vaši diskografii a zjistil jsem, že je na vás spolehnutí. Nikdy jste nevydali vyloženě slabou desku. Každé album je něčím trošku odlišné, ale zároveň si držíte svůj směr a člověk vás pozná po několika tónech. To je v dnešní době nadprodukce velký dar a schopnost. Jací jsou ale DEFACED jako lidé? Já zastávám názor, že z muziky je cítit chemie mezi muzikanty. Chodíte spolu na pivo, setkáváte se i mimo koncerty? Podle fotek působíte jako parta sympatických chlápků, které bych rád pozval na panáka:).

No, děkuji! Kapela se přirozeně rozvíjela s novými členy, všichni jsme stárli a nabývali zkušeností. Jsme dobrá parta přátel, kteří sdílejí tento koníček s vášní a zjistili jsme, že jako jednotka fungujeme opravdu dobře. Vídám se samozřejmě s některými kluky mimo kapelu, obzvlášť s Marcem, bydlíme ve stejné oblasti, ve volném čase jezdíme lyžovat a také společně pořádáme místní BDM/Slam show. Ale když jsme na cestách nebo ve zkušebně jako kapela, samozřejmě si uděláme čas na pivo a jen tak si popovídáme o všem možném. Všichni se dobře bavíme, když se vidíme. Takže jo, dalo by se říct, že jsme pohodová parta kluků, kteří si rádi dají vychlazené pivo, když zrovna nedělají hudbu.

Co DEFACED a koncerty? Hrajete rádi a často? Hrozně rád bych vás viděl někde v klubu! Třeba vy a MESSIAH, to by byl splněný sen!

Samozřejmě si hraní živých koncertů moc užíváme! Například v červnu se zúčastníme indického turné Godless, na což se moc těším, protože se nám v minulosti něco takového ještě nepodařilo. Taky budeme v září hrát na IL Festu v České republice. Na ten se moc těším! Je to undergroundový festival, takže bohužel žádný Messiah, ale jsou na něm i další skvělé kapely. Navíc miluji české pivo a z návštěv jiných českých festivalů, jako je například Brutal Assault, si myslím, že metalová scéna je u vás skvělá!


U nás v Čechách má Švýcarsko velmi dobrý zvuk. Většinou ale přes vaši zemi jenom projíždíme, když jedeme někam k moři nebo na hory. Jaké je to u vás s death metalem, s koncerty, fanoušky? Jaký je švýcarský underground?

No, hory jsou uprostřed naší země a říkáme jim náš domov. 😉 Máme tu poměrně malou, ale solidní a loajální death metalovou scénu a máme štěstí, že si můžeme vybrat z mnoha turné a koncertů, protože jsme uprostřed Evropy. Jen zřídka jdete na koncert, kde nikoho neznáte, dalo by se říct, že je to velmi známá scéna. Vznikla z ní skvělá přátelství a je vždycky skvělé vidět ty lidi na festivalech nebo klubových koncertech. Řekl bych, že jsou to velmi uvolnění lidé a je s nimi snadné se bavit, takže je to vždycky dobrá zábava.

Které kapely ovlivnily DEFACED, když jste začínali? Měli jste nějaké vzory, které jste uctívali? Zavzpomínej pro nás, prosím, jaké byly začátky kapely a proveď nás vaší historií.

To je vlastně trochu ošemetné, všichni máme své oblíbené, ale ty bývají dost odlišné od toho, co hrajeme sami. Naším cílem nebylo znít jako jiné konkrétní kapely a hrát jen to, co nám přijde správné. Během procesu psaní písní se o jiných nebo známějších kapelách téměř nebavíme a mně se to tak vlastně líbí. Myslím, že když se snažíte implementovat prvky již existujících písní nebo kapel, může to omezit vaši kreativitu nebo se možná omezíte v tom, co vlastně chcete dělat. Samozřejmě jsme se nesnažili znovu vynalézat kolo a vždycky si vezmete věci, které vám v určitém okamžiku přišly skvělé. Myslím, že každý je trochu jiný a já jako zpěvák můžu obdivovat všechny ty úžasné zpěváky z jiných kapel, ať už z undergroundu nebo z velkých kapel. A samozřejmě vás v průběhu času inspiruje mnoho různých hudebníků a možná měli nějaký vliv na naše vlastní psaní písní, ale nikdy nešlo o kopírování něčeho nebo snahu dělat totéž. Takže je těžké říct, které kapely, písně, hudebníci nebo dokonce žánry měly větší či menší vliv na náš zvuk, jaký je dnes.

 

Když se řekne death metal, tak si každý představí trošku něco jiného. Co znamená pro tebe? Jak tuhle hudbu vnímáš ty, jako autor a co s ní chceš vyjádřit? Je to vztek, temnota, chlad? Jiné emoce?

Pro mě je death metal vlastně hodně pozitivní věc. I kdybych žádnému death metalovému žánru nerozuměl, že? ;-) Ale ten zvuk a energie mě vždycky naladí do dobré nálady, takže je to přirozeně něco, co si užívám. Kdykoli jsem z nějakého důvodu trochu skleslý, většinou se mi nechce na hudbě pracovat, ani ji poslouchat. Pak mi to nesedí. Ale kdykoli slyším ty zkreslené kytary, blast beaty a hnusný zpěv, obzvlášť naživo, tak mě to dostane do nálady „sakra jo“. Každý je samozřejmě jiný, ale u mě by se to dalo popsat takto.

Co chystají DEFACED v nejbližších měsících? Uvidíme vás někdy na nějakém delším turné? Pokud máš něco na srdci, co bys chtěl vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

Ano, máme před sebou pár koncertů. Zejména zmíněné turné s Godless koncem června a koncert na IL Festu (https://www.facebook.com/ilfestofficial/) jsou aktuálně stanovené termíny. Doufáme, že budeme moci zahrát další skvělé věci a konečně přehrát naše nové album na pódiu, takže čas ukáže.

A samozřejmě obrovské díky všem našim fanouškům, kteří se účastní našich koncertů – nových i starých, Simonu a Romanovi za trpělivé nahrávání, mixování a mastering desky a za to, že jsou skvělí kamarádi. Kusimu, našemu bývalému bubeníkovi, který s námi vydržel tak dlouho, Massacre Records za to, že nás vzali pod svá křídla, všem časopisům a webzinům za to, že investovali čas a projevili zájem o nás a naše nové album! Moc vám všem děkujeme. Těšíme se na to, co přinese budoucnost, a doufáme, že se s vámi všemi uvidíme na jednom z našich koncertů a dáme si s vámi pivo!

Děkuji moc za rozhovor, opravdu si vážím tvého času. Udělám teď jednu věc. Pustím si „Icon“ pořádně nahlas! Je to totiž opravdu skvělé album, které se mi pěkně zadřelo pod kůži. Díky moc i za něj. Přeji mu skvělé prodeje. Ať se vám daří i v soukromí!

Moc děkuji, Jakube! Bylo mi potěšením a přeji ti také vše nejlepší!
Na zdraví
Tom

Recenze/review - DEFACED - Icon (2026):

pátek 6. března 2026

Recenze/review - STRUP - Abyssurge (2026)


STRUP - Abyssurge
CD 2026, Rotted Life Records, Gurgling Gore

for english please scroll down

Pro většinu z nás jsou válka a utrpení, které jí provází, jenom vzdálenými záběry kamer. Přiznám se, že mě ukrajinsko-ruský konflikt opravdu zasáhl a snažím se, co mi síly dovolí, pomáhat, kde to jen jde. Je mi tak nějak jedno špinavá politika, ale bolí mě se dívat v roce 2026 na kusy roztrhaných těl. Navíc, u nás v Čechách máme s agresory dlouhou zkušenost a děsím se dne, kdy vyhraje hloupost nad zdravým rozumem. Víte, když jsem poprvé slyšel debutové album ukrajinských death grinderů STRUP, tak jsem toho příliš nečekal.

Již dlouhé roky si vyhrazuji právo nepsat o všech smečkách, jenže tady mě doslova přikovala na zeď autenticita celé nahrávky. Jakoby kapela vytáhla veškeré lidské zlo, hnus a špínu, kterou v jejich zemi zažívají, na povrch, smíchala ji se zkaženou krví a podávala ji na víku od rakve. Pánové jsou ryzí, opravdoví, uvěřitelní a řežou přímo do živého. Navíc je album velmi dobře složeno a napsáno. 


STRUP jsou tradiční ve svých postupech, v textech se také zaobírají hnusem dnešního světa. Co ale přinášejí navíc? Osobně novinku vnímám jako velmi temnou a chladnou. Surový, smradlavý death metal z těch nejhlubších katakomb je zde kombinován s ostrým a divokým grindcore. Výsledný koktejl je velmi jedovatý a zemřete po něm v šílených křečích. Každá skladba má svoji vlastní strukturu, řeže ostře a do hloubky. Kývám se spokojeně do rytmu a pořád mám před očima masové hroby. Čeho všeho je člověk jako druh schopen? "Abyssurge" bych přirovnal k děsivému hororu, který býval kdysi obyčejnou noční můrou, ale teď se stal ještě horší krutou realitou. Pokud bych potom měl tvorbu téhle smečky k někomu přirovnat, volil bych jména jako NASUM, CAUSTIC WOUND, XYSMA, BLOOD, ROTTEN SOUND a dalším, kteří ve své tvorbě kombinují divokost a naprostou tmu. Jako vždy musím zmínit naprosté základy, jako je zvuk a motiv na obalu. Jsou to formality, ale bez těch se nedostanou kapely do mého užšího výběru a nenapíšu o nich. Ukrajinci i v této oblasti bodují na výbornou. Zvuk je ostrý, nekompromisní, přesto dobře čitelný a dodává nahrávce na ještě větší intenzitě. Malba na obalu je jakousi nechutnou koláží, která velice umně a přesně doplňuje celkovou náladu desky. Zkrátka a dobře, novinka je sice debutem a dalo by se jí ledacos odpustit, jenže já nemusím. Za hudbu, se kterou pánové přicházejí, by se nemusely stydět o hodně větší a slavnější kapely. Z mé strany berte tuhle recenzi jako velké doporučení. Novinka se totiž velmi dobře poslouchá. Praskají u ní kosti a tuhne krev v žilách. Surové, temné a autentické death grindcoreové album, které řeže přímo do živého! Definice lidského zla a hnusu!


Asphyx says:

For most of us, war and the suffering that accompanies it are just distant camera shots. I admit that the Ukrainian-Russian conflict has really affected me, and I am trying to help wherever I can. I don't really care about dirty politics, but it hurts me to see torn bodies in 2026. Moreover, we in the Czech Republic have long experience with aggressors, and I dread the day when stupidity will prevail over common sense. You know, when I first heard the debut album of Ukrainian death grinders STRUP, I didn't expect much.

For many years, I have reserved the right not to write about every band, but here I was literally nailed to the wall by the authenticity of the entire recording. It's as if the band brought all the human evil, filth, and dirt they experience in their country to the surface, mixed it with rotten blood, and served it on a coffin lid. These guys are genuine, real, believable, and they cut straight to the heart. What's more, the album is very well composed and written.


STRUP are traditional in their approach, and their lyrics also deal with the ugliness of today's world. But what else do they bring to the table? Personally, I find the new album very dark and cold. Raw, stinking death metal from the deepest catacombs is combined here with sharp and wild grindcore. The resulting cocktail is very poisonous and will kill you in crazy convulsions. Each song has its own structure, cutting sharply and deeply. I nod contentedly to the rhythm and still see mass graves before my eyes. What is the human race capable of? I would compare "Abyssurge" to a terrifying horror movie that used to be just a nightmare, but has now become an even worse cruel reality. If I had to compare this band's work to anyone, I would choose names like NASUM, CAUSTIC WOUND, XYSMA, BLOOD, ROTTEN SOUND, and others who combine ferocity and utter darkness in their work. As always, I have to mention the absolute basics, such as the sound and the cover art. These are formalities, but without them, bands don't make it onto my shortlist and I don't write about them. The Ukrainians score top marks in this area as well. The sound is sharp, uncompromising, yet clear, adding even more intensity to the recording. The painting on the cover is a kind of distasteful collage that very artfully and accurately complements the overall mood of the album. In short, the new album is a debut and could be forgiven for many things, but I don't have to. The music these gentlemen come up with is something that much bigger and more famous bands would not have to be ashamed of. Take this review as a big recommendation from me. The new album is very enjoyable to listen to. It breaks bones and makes your blood run cold. A raw, dark, and authentic death grindcore album that cuts right to the bone! The definition of human evil and filth!


Tracklist:
01. Absorbing Vaccum 
02. Pseudorot 
03. Exgrave 
04. Soot 
05. Disexist 
06. Plague Aura 
07. Putrid Atom 
08. Fractal Decay 
09. Abyssurge

CASSETTE:
www.gurglinggore.com

CD/LP:

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine