DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 4. října 2026

Recenze/review - LEPER COLONY - Back To Primal Sludge (2026)


LEPER COLONY - Back To Primal Sludge
CD 2026, Testimony Records

for english please scroll down

Přehrabuji se ve starých kostech. Některé odkládám stranou, nechávám je na později, jiné rovnou drtím. Sedím tu již dlouhé roky, od konce osmdesátých let a moje práce je surová, náročná a smradlavá. Už dávno jsem nasákl hnilobou a viděl jsem tolik způsobů, jakým může člověk zemřít, že už mě jen tak něco nepřekvapí. Slyšel jsem staré kapely, které mi hrály k morbidním exhumacím, setkal jsem se s moderními způsoby smrti. Hlubokou stopu ve mě ale zanechaly dvě školy - floridská a stockholmská. 

A přesně takhle hrají i LEPER COLONY. Syrově, přesvědčivě, brutálně, ale i chladně a temně. Spojení několika zkušených osobností je zárukou kvality. Všichni asi víte, že pod touhle smečkou jsou podepsáni Rogga Johansson, Marc Grewe a Jon Rudin. Letos se vrátili opět plní síly. Na novince je to znát. Je brutálnější, než minulý počin, alespoň taková mi připadá. 


Jsem už také starý pes, který zvedá hlavu jen v případě, když ho nějaká hudba zaujme. Hudba musí řezat, musí mít záhrobní atmosféru, dobrý zvuk, ale i takovou tu pradávnou živočišnost, která se dle mého nedá naučit, musíte ji mít v sobě. LEPER COLONY tohle všechno splňují na sto procent a přidávají ještě něco navíc. Je to jízda od začátku do konce. Příliš kompromisů nebo možností se nadechnout, zde nenajdete. A je to tak dobře. Spokojeně se kývám do rytmu, usmívám se na své vlastní démony. Někdy, když zavítám do márnice pro další těla, která mám zpracovat, tak mám neodbytný pocit, že se mnou mrtví rozmlouvají. Úplně stejně se cítím i při poslechu této nahrávky. Je totiž opravdová, ryzí, zahraná od srdce, hezky po staru, s touhou ničit a zabíjet hudbou. Dostala se mi do žil, do podvědomí. Působí na mě neurvale, vztekle, autenticky. Možná tenhle styl nebude vyhovovat každému, ale to je v nejlepším pořádku. Osobně tuhle morbidní odrůdu morbidní smrti miluju a proto už teď moc dobře vím, že se budu k albu "Back To Primal Sludge" rád a často vracet. Smrt má, jak je všeobecně známo, mnoho podob a tu kterou nám letos přinášejí tihle bardi, je krutá, hnusná a ošklivá. Je pro mě opět čest drtit staré prašivé kosti během jejího poslechu. Kdysi dávno jedna kapela napsala, berte nebo nechte být. Myslím si, že zde to platí na sto procent. Představte si starou hrobku, o které víte, že v ní jsou pochovány ty nejděsivější vzpomínky. Nad vchodem může být klidně napsán název téhle kapely. Poslouchejte o samotě, v klidu, naprosté tmě a chladu. Teprve potom naplno vyniknou všechny její nuance. Určeno pro fanoušky DEATH, MORGOTH, MASSACRE, MERCYLESS, ASPHYX, PESTILENCE, MASSACRE, CANCER, SLAYER, MASTER, amen! Surový, nespoutaný, divoký a masakrující death metalový útok,  u kterého odpadává maso od kostí! 

Asphyx says:

I’m rummaging through old bones. I set some aside for later; others I crush right away. I’ve been sitting here for many years now, since the late ’80s, and my work is raw, demanding, and stinky. I’ve long since been steeped in decay, and I’ve seen so many ways a person can die that hardly anything surprises me anymore. I’ve listened to old bands that played for my morbid exhumations, and I’ve encountered modern methods of death. But two schools the Florida and Stockholm schools have left a deep mark on me.

And that’s exactly how LEPER COLONY plays raw, compelling, brutal, yet also cold and dark. The combination of several seasoned musicians is a guarantee of quality. You probably all know that Rogga Johansson, Marc Grewe, and Jon Rudin are the brains behind this band. This year, they’ve returned full of energy. You can tell from the new album. It’s more brutal than their last release at least that’s how it strikes me.


I’m an old hand myself now I only perk up when some music really grabs me. The music has to cut through, have an otherworldly atmosphere, and great sound, but it also needs that primal, animalistic energy that, in my opinion, can’t be learned you have to have it inside you. LEPER COLONY checks all these boxes one hundred percent and adds something extra. It’s a wild ride from start to finish. You won’t find too many compromises or chances to catch your breath here. And that’s just fine. I nod contentedly to the beat, smiling at my own demons. Sometimes, when I visit the morgue for more bodies to process, I have the nagging feeling that the dead are talking to me. I feel exactly the same way when listening to this recording. It’s genuine, pure, played from the heart, in the good old-fashioned way, with a desire to destroy and kill through music. It’s seeped into my veins, into my subconscious. It comes across as rough, furious, and authentic. Maybe this style won’t suit everyone, but that’s perfectly fine. Personally, I love this morbid variety of morbid death metal, and that’s why I already know for sure that I’ll be happy to return to the album “Back To Primal Sludge” time and time again. Death, as is well known, takes many forms, and the one these bards bring us this year is cruel, vile, and ugly. It is once again an honor for me to crush old, mangy bones while listening to it. A long time ago, a certain band wrote, “Take it or leave it.” I think that applies one hundred percent here. Imagine an old tomb where you know the most terrifying memories are buried. The name of this band could easily be written above the entrance. Listen alone, in peace, in complete darkness and cold. Only then will all its nuances truly come to the fore. Intended for fans of DEATH, MORGOTH, MASSACRE, MERCYLESS, ASPHYX, PESTILENCE, MASSACRE, CANCER, SLAYER, MASTER, amen! A raw, unbridled, wild, and devastating death metal assault that will strip the flesh from your bones!


about LEPER COLONY on DEADLY STORM ZINE:




TRACKLIST
1. Madness Is a Kingdom
2. These Blades
3. Dead Soul Consortium
4. Thrown to the Pigs
5. Back to Primal Sludge
6. Flesh Grater
7. Seelenjäger
8. Harness the Undead
9. Beneath the Fat and Gristle

LINE-UP
Marc Grewe – Vocals
Rogga Johansson – Guitars, Bass
Jon Rudin – Drums


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý devadesátý - Umrlčí kříže


Příběh pětistý devadesátý - Umrlčí kříže

Měl jsem dobrou náladu. Pořád jsem vtipkoval, přesto jsem měl divný pocit někde v sobě uvnitř, že něco není v pořádku. Jeli jsme s mojí holkou do Jizerek. Ona vařila na kamnech, topila dřívím, co jsem nasekal a já si zatím před chalupou četl. Od knihy mě sem tam odlákal nějaký pták, srnka, co se přišla na louku k sousedům napást. Oběěěd...ozve se z okna, já zaklapnu knihu a když vstoupím do kuchyně, tak svojí milou obejmu. Sáhnu si kam potřebuji a ona mě odstrčí. Nech toho, vystydne ti to. Usednu a i teď cítím vůni domácích brambor od sousedů a kusu uzeného od řezníka za Smržovky. Nadlábnu se tak, že mi málem praskne břicho. Musím si jít lehnout. Je takové to dusno, u kterého se potíte, i když jen sedíte. Usnu s hlavou blondýnky na rameni a zdá se mi o nějakých křížích. Je to jak děsivá předtucha. Leknu se, protože na mě sáhla nějaká postava v kápi a rozdrásala mi ruku do krve. Co je, co se děje, řeknu do ticha a probudím i jí.

Přemlouvám jí, aby se šla se mnou projít. Jenže se jí nechce. Má lenivou, je vedro a už jsme tam byli snad stokrát. Dám si do žebradla nůž, svačinu sestávající ze zbytku uzeného, něco málo chleba a zapískám na psa. Ten je nějaký zkroušený. Zvířata vycítí víc než lidé. Už jsem se o tom mnohokrát přesvědčil. Nechce se mu do kopce, na hřebeny. Nikde nikdo, což je divné, protože normálně zde potkáte spoustu turistů, cyklistů a rodinek s dětmi. Vylezu nahoru a zadýchaný se podívám do kraje. Tohle na horách miluju. Potím se, leje ze mě, mám to takhle odmala. Utřu se do trika a hvízdnu na psa, aby se neloudal. Je jasno, krásně vidět na Ještěd i na Sněžku. Cloním si oči a když se otočím, tak se leknu. U Umrlčích křížů někdo sedí. Démon, napadne mě jako první. Psovi řeknu, aby šel k noze a on zavrčí. Nelíbí se mu. Jdeme blíž a já si pro jistotu připravím nůž v žebradle. 

Dobrý den, pozdravím nesměle a když se na mě otočí, zamrazí mě i přes šílené vedro v zádech. Má bledou tvář nemrtvého, dlouhé vlasy a krví podlité oči. Když promluví, tak to zní jako syčení hada. Ano, opravdu mi připomíná hada, který sleduje svoji oběť. Prosím, zeptám se znovu, on si odchrchlá, odhrne ofinu z obličeje a já najednou spatřím starou máničku. Vypadá hrozně sešle, má vrásky, je mu snad sto let. Mlčím a čekám, co udělá. Jen mi pokyne rukou, abych si sedl. Pes stále vrčí a neustále jej sleduje. Všimne si toho a podívá se na něj. Zakňučí, jakoby právě šlápl na něco ostrého. Instinkt mi říká, že bych neměl, ale stejně si sednu. Jsme dost blízko sebe a on se mi dívá přímo do obličeje. Najednou mám pocit, že jej znám, že už jsme se viděli. To je on, ta postava ze snů, démon, co mě už nějakou dobu chodil strašit a děsit. Nebo ne? Zatím nevím. Pravdou ale je, že působí jinak, má charisma, je to osobnost. Podle pohybů, podle toho, jak mluví. Jako nějaký padlý aristokrat. Jako prokletý. 

Nahoru na kříž usedne krkavec. Naklání hlavu a já si hned vzpomenu na Alana Edgara Poea. Je to ten, co jsem ho viděl před několik dny u nás u chalupy na plotě? Zase tolik krkavců v Jizerkách není. Připadá mi, že se spolu s démonem, co sedí vedle mě pozdravili. Měl bych jít, říkám si pod vousy, i na psovi je vidět, že by nejraději zmizel, ale jsme jak přilepený. Nemůžu se hnout. Začne mi vyprávět. Skřehotá. O vraždách, co se zde staly, o tom, jak seděl ve vězení, protože ta jeho mu byla nevěrná. Ukáže mi tetování, abych mu věřil. Na to, jak je starý, tak poslouchá black metal. Vypráví o něm, jako by to byla jediná opravdová muzika. Nechápu, že mu není v tom plášti a černých kalhotách teplo, ale on je stejně z jiného světa. My to máme v rodině. Otec na tomhle místě zabil sekyrou čeledína. Já svoji ženu. Je v tom něco krásného. Mumlal, teď už mi přišlo, že je mimo, že blábolí. Špatné bylo, že se z ničeho nic někde vzaly mraky. Těžké, černé mraky. 

Musím jít, zašeptal jsem, ale on vytáhl obrovský nůž a položil ho mezi nás. Než ale půjdeš, tak si poslechneš, co ti řeknu. Máme to každý v sobě. Zlo a temnotu a záleží jen na nás, jestli je necháme vyplout na povrch. Možná si myslíš, že ty ne, že tobě se to stát nemůže, ale jsi zatím jen mladej smrad, co ví hovno o světě. Až zažiješ doopravdy něco zlýho, někdo tě poníží, tak se budeš chtít pomstít. Co bys dělal, kdyby někdo ubližoval tvým dětem? Tvojí rodině, mámě? Tak ze sebe nedělej svatýho. Do pekla nakonec půjdeme všichni. Já se omlouvám, ale fakt budu muset jít. Nikam nepůjdeš, jsem ti říkal. Tak drž hubu a poslouchej. Mluvil dál a jeho slova byla hnusná, ošklivá a děsivá. Jakoby byl celý nasáklý zkaženou krví, jakoby ho někdo proklel a on už nikdy nenajde klid. Působil jako přelud, jako někdo, kdo se každou chvíli rozplyne. Možná ho za mnou poslali z podsvětí. Chudák pes, teď ani nedutal a ležel mi schoulený u nohou. Bylo vidět, že se bojí. Já byl v šoku. Konsternovaný. Proč mi to všechno říkáte? 

Protože všechno brzy skončí a najdu konečně svůj klid. Poprvé v dálce zahřmělo. On si stoupl a jeho vlasy vlály ve zvedajícím se větru. Cítil jsem pach hniloby a nějak jsem netušil, jestli sním a nebo bdím. V jeho ruce se objevil nůž, leskl se tekla po něm jeho krev. Řízl se do tváře a pokračoval k hrdlu. Zarazil se, podíval se mi do očí a řekl, že mě vezme s sebou. Napřáhl se a já se nechal, vůbec jsem nereagoval. Bodl mě do stehna a já začal řvát. Byla to hrozná bolest, která ale nejednou pomalu ustupovala. Ležel jsem na lavičce a pes mě tahal za nohavici. Měl strach, kolem začínala zuřit bouřka a my byli u umrlčích křížů sami dva. Asi jsem usnul nebo omdlel z vedra a všechno se mi to zdálo. Ještě zmatený a totálně mimo, jsem se zvedl a běžel jsem. Nedaleko je kaple, taková ta malinká, s pannou Marií a malou květinou, co jí tam nechávají staré babky. Zalezu si dovnitř a zavřu za sebou malá dřevěná dvířka. Vezmu psa do náručí, sednu si do rohu a zase se jednou pomodlím.

Není to žádná naučená modlitba. Modlím se za své blízké, za nás dva, abychom přežili šílenou bouřku, ve které právě jsme. Bojím se. Mám fakt strach, protože kousek od nás uhodí blesk do vysokého statného smrku a rozčísne jen na půl. Na chvilku vyšlehnou pekelné plameny, ale vítr a voda je ihned uhasí. Takhle nějak vypadá vchod do pekla, šeptám psovi do ucha. Chudák se klepe, ostatně stejně jako já. Jsme schoulení do sebe a já ho utěšuji jako malé dítě. Kdyby to uhodilo i do kaple, čemuž bych dneska klidně věřil, tak spadne všechno na mě, ty pak je utečeš za blondýnkou a přivedeš ji, jo? Vypadá to, že mi rozumí. Ještě ani není půlnoc a mě přijde, že jsme zde snad věčnost. Měla to být lehká, relaxační procházka, dokonce jsem si představoval, že si budu někde chvilku číst. Pokecám se psem a nakonec je z toho poměrně děsivý zážitek.

Dodnes nevím, jestli to byl sen nebo nějaká představa. Jistý jsem si ale s tím, co jsem všechno viděl. Na mýtinu u Umrlčích křížů vylezly nějaké postavy. Přišly z lesa nebo ze záhrobí. Všechny měly na sobě černé pláště, které jim vlály ve větru. Kývaly se jako zombie z hororových filmů. Díval jsem se na ně skrz dřevěnou branku a připadl jsem si, jakoby mi někdo sevřel srdce v ledové, ostré dlani. Bolelo to. Opravdu fyzicky to bolelo. Nejhorší bylo, když se na mě začaly dívat, když se pomalu blížily ke mě. Sejmul jsem malý kříž ze zdi, ale ony se tomu jen smály. Hrůza a děs, které mě obejmuly, byly usazené někde uvnitř mých vnitřností. Staly se mojí součástí, podstatou. Hlavně, aby si nevzali psa, opakoval jsem stále dokola. Už byly tak blízko, že jsem cítil, vnímal všemi póry jejich přítomnost. Nějaká žena bez očí utrhla branku a zasekla do mě svůj dráp. Začali mě trhat na kusy. 

Když jsem umřel, tak jsem nic necítil. Konečně. Žádná bolest, žádný tunel se světlem na konci. Nic. Prázdnota. Naprostá tma, ale hlavně klid. Jakoby moje duše čekala, byla zakonzervována a jednou, možná jednou se vrátí ve zcela jiné podobě a zase zažije bolest, ale i lásku a teplé objetí. Tak takové to je. Začne mě něco pálit v obličeji. Pomalu se probouzím. Pes mi olizuje tvář a já zjišťuji, že jsem živý, že slunce zase svítí. Pomalu vylezu z kapličky. Jsem děsně rozlámaný, ale jinak v pořádku. Jen mám hroznou žízeň a hlad. Šouráme se pomalu na chalupu. Trvá nám to snad třikrát tak dlouho, než obvykle. Měla jsem fakt strach, přivítá nás blondýna. Dole pod chalupou jsou ve stráni také polámané stromy. Šílená bouřka, ženili se všichni čerti. Když to řekne, podíváme se se psem na sebe. Jako bychom si rozuměli. Víme o co jde. Své holce ale nic neřeknu, jen všechno shrnu, že jsem se schovali na noc do kapličky. 

Usnu jako když mě do vody hodí. Pes je se mnou v posteli. Konečně sucho a teplo, konečně jídlo a voda. Dám si i jedno pivo a spím spánkem spravedlivých, beze snů. Další den musíme sbalit. Čeká mě zase brigáda. Házím věci do batohu a je mi tak nějak dobře na duši. Vtipkuji, teď už mě nic netrápí, ani v podvědomí. Mám jasno v hlavě i srdce. Směju se. Čekáme dole u bývalého výboru na autobus. Posedávají tam místní babky. A to víte, že starej Votýpka se oběsil? Asi nemohl unést tu tíhu, že zabil svoji ženu. Ona to byla vůbec divná rodina. Fotr byl taky vrah. No, každému, co jeho jest. Maruš říkala, že doktor v ordinaci vyprávěl, že měl prý celej obličej pořezanej. Jako kdyby ho napadla nějaká šelma. Ale asi si to udělal nožem sám. Kdo taky jinej. Ale že to byla bouřka, co? Jako já pamatuju, že kdysi v 58 to bylo taky šílený. Mullerovejm to vzalo chalupu. A vy už jedete? Rozloučíme se, sedneme do autobusu a já se dívám do krajiny. Na klíně mi sedí pes a možná i on viděl na kopcích nahoře postavy v černém. Ale možná to byl jen přelud nebo výplod mé fantazie. Kdo ví? 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 3. října 2026

Recenze/review - MORBID STENCH - Doom Metástasis (2026)


MORBID STENCH - Doom Metástasis
CD 2026, Nuclear Winter Records, Putrid Cult

for english please scroll down

V čerstvě exhumovaných rakvích leží zbytky zetlelých těl. Tváře bez masa a kůže, jen s pavučinami, opředenými kolem jako staré vzpomínky. Tento hřbitov jsem objevil kdysi dávno, v roce 2019, když jsem se poprvé setkal s tvorbou kapely MORBID STENCH. Každé naše společné rouhání je zahalené v krvavé mlze. Vždy si připadám, jako bych se procházel po starém, prokletém pohřebišti. Pochmurné melodie mi způsobují mrazení v zádech a obejme mě nekonečný smutek, vycházející z toho nejtemnějšího podsvětí.

Je tomu tak, jsem již několik let fanoušek kapely. Napsal jsem jim několik recenzí a máme spolu i skvělý rozhovor (vše najdete odkazováno dole pod dnešním článkem). Byl jsem velmi zvědavý, kam se pánové letos posunuli. Stačilo mi jen několik poslechů a byl jsem znovu ztracen. Mezi démony, s přízraky v zádech, se samotnou Smrtí, která se stejně jako já kývala do rytmu a usmívala se. Tohle je album pro fanoušky doom death metalu, kteří poslouchají hudbu srdcem!


MORBID STENCH vás vezmou i k vašim krvavým kořenům. Do starých časů, kdy se na nějakou tu špínu a nenávist v hudbě nehledělo. Nové album je opět ohlodáno na kost, sází se na silné, syrové melodie, záhrobní vokál a divoké bicí. Povedl se zvuk, který je masivní, dobře čitelný a prašivý jako zpuchřelá těla prokletých. Motiv na obalu je stylový a dívám se něj pokaždé, když mě obejme temnota. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku a vy se tak můžete v klidu soustředit na hudbu samotnou. Ta je bažinatá, tepající a neklidná. Připomíná mi opravdu návštěvu ruin znesvěceného kostela, exhumaci starých hrobů, dávno opuštěné márnice i katakomby, ve kterých stále hnijí těla rouhavých mnichů. Tahle smečka umí napsat motivy, které se mi zadřou pod kůži, do podvědomí. Čerpá sice ze starých archívů, ale dělá to s citem, elegancí zkušených mistrů a nadhledem. Přidává do jednotlivých skladeb spoustu svých nápadů a invence a výsledkem je hudba, která spíše připomíná záhrobní rituál pro vyvolávání temných sil, než jen obyčejný zásek v řadě. Je něco neklidného, něco navíc, něco morbidně přitažlivého, co mě nutí k dalších společným seancím. Venku se setměla a já moc dobře vím, že nastal čas. Automaticky beru do rukou nářadí a jako fascinovaný a uhranutý tímto albem směřuji své kroky na hřbitov za městem. Mraky jsou zase jednou černé a dotýkají se země. Na stoletých stromech sedí krkavci, jako poslové z onoho světa. Kývám se do rytmu a kopu si svůj vlastní hrob. "Doom Metástasis" je definicí stylu, který mám k smrti rád. V čerstvě exhumovaných rakvích jsou zbytky zetlelých těl. Tváře bez masa a kůže, jen s pavučinami, opředenými kolem jako staré vzpomínky. Jsem tu opět správně. Mrazivé a drásavé doom death metalové ozvěny z podsvětí! Hnilobou a pavučinami opředené album, která se vás převede na druhou stranu, do země nekonečných stín! 

Asphyx says:

The freshly exhumed coffins contain the remains of decayed bodies. Faces stripped of flesh and skin, covered only in cobwebs, woven around them like old memories. I discovered this cemetery a long time ago, in 2019, when I first encountered the music of the band MORBID STENCH. Every blasphemy we share is shrouded in a bloody mist. I always feel as if I’m walking through an old, cursed graveyard. The gloomy melodies send chills down my spine, and I’m overcome by an endless sadness emanating from the darkest underworld.

It’s true I’ve been a fan of the band for several years now. I’ve written a few reviews of their work, and we’ve even done a great interview together (you’ll find links to all of this below today’s article). I was very curious to see where these guys had gone this year. It only took me a few listens, and I was lost once again among demons, with ghosts at my back, and Death herself, who, just like me, was swaying to the beat and smiling. This is an album for doom death metal fans who listen to music with their hearts!


MORBID STENCH will take you back to your bloody roots to the old days when no one batted an eye at a little filth and hatred in music. The new album is once again stripped down to the bone, relying on powerful, raw melodies, otherworldly vocals, and wild drums. The sound is spot-on massive, clear, and as filthy as the decaying bodies of the damned. The cover art is stylish, and I find myself looking at it every time darkness envelops me. Formally speaking, everything is in perfect order, so you can focus entirely on the music itself. It’s swampy, pulsating, and restless. It really reminds me of a visit to the ruins of a desecrated church, the exhumation of old graves, long-abandoned morgues, and catacombs where the bodies of blasphemous monks still rot. This band knows how to craft motifs that get under my skin and into my subconscious. While they draw from old archives, they do so with sensitivity, the elegance of seasoned masters, and a sense of perspective. They infuse each track with plenty of their own ideas and creativity, and the result is music that feels more like an otherworldly ritual for summoning dark forces than just another run of the mill track. There’s something unsettling, something extra, something morbidly alluring that compels me to have more sessions with it. It’s gotten dark outside, and I know full well that the time has come. I automatically pick up my tools and, fascinated and spellbound by this album, head for the cemetery outside town. Once again, the clouds are black and touch the ground. Ravens perch on century old trees, like messengers from the other world. I sway to the rhythm and dig my own grave. “Doom Metástasis” is the very definition of the style I love to death. In the freshly exhumed coffins lie the remains of decayed bodies. Faces stripped of flesh and skin, covered only in cobwebs, woven around them like old memories. I’m in the right place again. Chilling and harrowing doom death metal echoes from the underworld! An album shrouded in rot and cobwebs that will transport you to the other side, to the land of endless shadows!


about MORBID STENCH on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Necrotic from Within
02. The Morbid Waltz
03. Hyperbolic
04. Bizarre and Beyond
05. Narcissistic God
06. Crawling out of the Swamps

Line-up:
The Master Butcher - Esophagus
Morbid - Cosmic Chords of Doom
Purulent - Barrels Full of Putrid Waste


MORBID STENCH

Nuclear Winter Records

Putrid Cult

pátek 2. října 2026

Recenze/review - HKSPK - Heimkehr (2026)


HKSPK - Heimkehr
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Kolem nohou se mi plazí jedovatí hadi. Sedím v plesnivé kobce a píši své paměti. Pro mnohé jsem šílenec, vrah, násilník, pro jiné lovec, rebel a muž, který nikdy nesklonil hlavu. Čekám na popravu a nedávno za mnou přišel kněz. Plivl jsem mu do obličeje. Na Boha dávno nevěřím. Zato Satana potkávám na každém rohu. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Člověk se už dávno stal člověku vlkem. Vlna násilí bude pokračovat. Škoda, že to už nezažiju. Byl bych ve svém živlu. Zatím píšu dál a poslouchám u toho nové album německých tmářů HKSPK.

Je to moje úplně první setkání s tvorbou kapely a tak jsem poslouchal velmi pozorně. Rval jsem si novinku do hlavy v různých situacích. V autě, cestou do práce, když jsem kráčel temnou ulicí. Nakonec stejně ale jeho síla vynikla večer, když se setmělo a stíny v ulicích měly barvu krve. Tohle je neotesaný, hrubý death metal, ušpiněný chladným black metalem, ale i třeba punkem nebo doom metalem. Výsledný koktejl je jedovatý, jako hadi, kteří mě za několik minut uhranou a převedou na druhou stranu, do záhrobí. 


Novinka je přesně takovou tou intenzivní záležitostí, která mě, starému psovi dělá velmi dobře na jeho zkažené duši. Rád se se sluchátky na uších procházím po starých pohřebištích, mezi ruinami prokletých kostelů nebo jen tak, v temnotě. Potkávám postavy, které jsou dávno jenom zombie, pochodujícími a čekajícími na smrt. Jsem rád, že existují kapely jako HKSPK. Pro mě je tahle smečka jasnou definicí toho, co si představuji pod slovem underground. Pánové vzešli ze starých sklepení, z nekonečných chodeb ve Frankfurtu an der Oder, Brandenburgu. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive. Zvuk je ostrý, nespoutaný, řezající, masivní a perfektně čitelný. Motiv na obalu stylový a samozřejmě mě inspiroval i k úvodu dnešní recenze. "Heimkehr" je pro mě osobně velkým překvapením a také ujištěním, že v podzemí se stále dějí ďábelské věci a vznikají tam kapely, které se nebojí říznout do živého. Kývám se tak spokojeně do rytmu, užívám si ostré riffy, syrové melodie, zabijácké údery bicích i řev bestie. Novinka není ale jen útokem z hlubin. Nezapomíná se ani na atmosférické pasáže, které dodávají nahrávce na větší pestrosti. Mám rád smečky, které působí uvěřitelně, které hrají hudbu ohlodanou na kost, ze které cítím, slyším a vnímám naprostou oddanost stínům a hudbě samotné. V závěru je to vždy o srdci a tahle parta morbidních gentlemanů působí naprosto autenticky. Pokud budou mít koncert někde v mém okolí, budu stát v první řadě a podávat kapele pivo. Němci vás svojí hudbou naporcují na malé kusy zcela zbytečného masa. Za mě osobně se jedná o velmi povedenou záležitost. Kolem nohou se mi plazí jedovatí hadi. Sedím v plesnivé kobce a píši své paměti. Ne, já nejsem ten z úvodu dnešní recenze. Jsem ale nový fanoušek HKSPK. To vám klidně podepíšu vlastní krví! Black death metalové album, které vás roztrhá zevnitř! Intenzivní útok z toho nejhlubšího podzemí! Budete zahaleni do krvavé mlhy!

Asphyx says:

Poisonous snakes are slithering around my feet. I’m sitting in a moldy dungeon, writing my memoirs. To many, I’m a madman, a murderer, a rapist; to others, a hunter, a rebel, and a man who has never bowed his head. I’m awaiting execution, and recently a priest came to see me. I spat in his face. I stopped believing in God long ago. Satan, on the other hand, I encounter on every corner. All you have to do is look around. Man has long since become a wolf to man. The wave of violence will continue. It’s a shame I won’t live to see it. I’d be in my element. For now, I keep writing while listening to the new album by the German dark metal band HKSPK.

This is my very first encounter with the band’s work, so I listened very closely. I crammed the new album into my head in all sorts of situations in the car, on my way to work, while walking down a dark street. In the end, though, its power really shone through in the evening, when darkness fell and the shadows in the streets were the color of blood. This is raw, rough death metal, tainted with cold black metal, but also with elements of punk and doom metal. The resulting cocktail is poisonous, like snakes that will bewitch me in a matter of minutes and carry me to the other side into the afterlife.


This new release is exactly the kind of intense experience that does my corrupt soul a world of good, even for an old dog like me. I love wandering through old cemeteries with headphones on, among the ruins of cursed churches, or just out there in the darkness. I encounter figures who have long since become nothing more than zombies, marching about and waiting for death. I’m glad bands like HKSPK exist. For me, this pack is the clear definition of what I imagine when I hear the word underground. These guys emerged from ancient cellars, from the endless corridors of Frankfurt an der Oder, Brandenburg. The songs are very well written and possess the necessary drive. The sound is sharp, unbridled, cutting, massive, and perfectly clear. The cover art is stylish and, of course, inspired me to write the introduction to today’s review. “Heimkehr” is, for me personally, a huge surprise and also a reassurance that devilish things are still happening in the underground, where bands are emerging that aren’t afraid to cut to the quick. I’m nodding my head contentedly to the beat, enjoying the sharp riffs, raw melodies, killer drum hits, and the beast’s roar. But this new release isn’t just an assault from the depths. It doesn’t neglect the atmospheric passages either, which add even more variety to the recording. I love bands that come across as authentic, that play music stripped down to the bone music from which I can feel, hear, and sense a total devotion to the shadows and to the music itself. In the end, it’s always about the heart, and this bunch of morbid gentlemen comes across as completely authentic. If they play a show somewhere near me, I’ll be standing in the front row, handing the band a beer. With their music, these Germans will carve you up into tiny pieces of utterly useless meat. For me personally, this is a very well-done affair. Poisonous snakes are slithering around my feet. I’m sitting in a moldy dungeon, writing my memoirs. No, I’m not the one from the introduction to today’s review. But I am a new HKSPK fan. I’ll gladly sign that with my own blood! A black death metal album that will tear you apart from the inside! An intense assault from the deepest underground! You’ll be shrouded in a bloody fog!



tracklist:
01. Prelude 
02. Torture 
03. White Secretions II 
04. Sonnenjäger 
05. Kill The Weak 
06. Rot In Despair 
07. Rain In The Face 
08. Heimkehr

LINEUP
Jim: vocals and lead guitar
Leon: rhythm guitar
Arne: drums


KNIŽNÍ TIPY - Hrob Maggie Wallové - David Sodergren (2026)


Hrob Maggie Wallové - David Sodergren
2026, Fobos

Nedokážu to vysvětlit, ale mám pro Skotsko slabost. Nikdy jsem tam nebyl, ale četl jsem spoustu knih, viděl filmy a mnoho dokumentů. Pokaždé jsem cítil, vnímal jakousi syrovost, upřímnost. Příroda, lidé, historie, tohle všechno je mi tak nějak podvědomě sympatické. To se mi pak nesmíte divit, když si objednám novou knihu jen podle několika slov na zadní straně, která mě informovala o tom, jaký příběh je uvnitř. Následovalo klasické kolečko. Objednání, pár emailů a potom netrpělivé čekání před Zásilkovnou. Vstávám prosím pěkně ve 3:45 a noční kurýr teprve přiváží zásilky. Kouká na mě divně, jako bych byl přízrak a ne jen natěšený čtenář. Nesu si kartonovou krabici do tramvaje, taky do trolejbusu, abych ji nakonec rozbalil v práci. Dnes chci skončit dříve, musím na sever do Jizerek. Vlak mi jede po dvanácté.

Už na nádraží si pro sebe zaberu místo na lavičce a začnu si číst. Vypnu data na mobilu, uzavřu se do své bubliny. Proti mě si sedne kluk oblečený jako středověký bojovník. V kleci má fretku, která na mě divně kouká. Někde u Berouna musím na záchod a když se vrátím, tak na mém místě sedí nějaký tlustý pán. Hele, to je ale moje místo, mám místenku. Dojde ke konfliktu, který ale vyhraji. Mám sto chutí vytáhnout meč, co má můj spolucestující na zádech a vzít tlouštíka na plocho přes hlavu. Neudělám to, sednu si a najednou jsem v podivném městečku Auchenmullan. Pod nedalekou horou. V depresi a beznaději. Začne se přede mnou odehrávat příběh, který je neskutečně temný a podivný. Je v něm spoustu krve, mystiky, starých legend, které už lidé považují jen za báchorky. Jenže ono tomu tak není, to vám je doufám jasné. 

Tentokrát si čtu i v autobuse, nedá mi to. Nevnímám svět okolo, přijdu si mimo. Je to dobrý autor, řeknu si kousek před Jabloncem a málem nevystoupím. Mám radost, že jsem se zase jednou trefil do svého vkusu. Poslední rok je ve znamení objevování nových autorů. Vy je možná znáte, ale vzhledem k tomu, že normálně pracuji a jsem poměrně vytížen, tak se ke všemu dostávám pomaleji. Je to ale jedno, knihy mají být hlavně radost. Pro mě jsou. Pokecám s mámou, dáme si něco dobrého, ale když se jí začnou klížit oči, opustím ji. Spím nahoře, netopím tam. V místnosti je přesně dvanáct stupňů, ale je mi to jedno. Zabalím se do starých dek a spacáků a začtu se tak, že zapomínám chodit na záchod. Venku zhasne lampa, je půlnoc, dojde mi. Tak jo, ještě pár kapitol. Jenže usnu, unaven po celém týdnu. Je naprostá tma, když odkládám knihu a jdu si lehnout. Tentokrát se mi všechno dostane i do snů. Jsem ve Skotsku. 

Sobota je ve znamení výletu. Touláme se po horách, pokecáme, matka a syn, vždyť to znáte. Jak stárnu, tak si vážím každé chvíle, navíc je hrozně příjemné počasí a je i daleko vidět. Chvilku si sedneme na kámen, aby si stařenka oddychla a díváme se do kraje. Přemýšlím nad knihou a když pak jdeme zpátky na chalupu, tak se těším, až si zase po obědě zalezu. Tohle mezidobí mezi letními a podzimními pracemi je stejně nejlepší. To ví každý chalupář. Máma mi usne a tak se můžu zase vydat na další podivná místa ve Skotsku. David Sodergren píše zajímavě, poutavě, napínavě. Splňuje všechny mé požadavky a jsem zase jak struna, když se začtu. Určitě to znáte. Je to přeci jen mezi mnou a autorem. Probuzené emoce, touha číst dál a dál. Hltám kapitoly jako bych byl v úkolu. 

Další večer proběhne ve stejném stylu. Ráno jedu domů a knihu někde před Prahou dočtu. Zaklapnu ji tak nahlas, že se na mě pár lidí otočí. Omluvně se usměju a přijde mi, že v několika pohledech snad vidím i výraz pochopení. Metro, vlak, jsem totálně grogy. Dnes už si číst nebudu, bolí mě oči. Lehnu si, usnu a je vám asi jasné, o čem se mi zdá. Jasně že o Skotsku, o starých děsivých legendách, které byly krutou pravdou. Jdu v pondělí do práce a jsem knížky pořád plný. Nějak ani nevnímám pochmurné pondělí. Jsem ve svém světě. Závěr je vlastně hrozně jednoduchý. Knihu vám mohu jen a jen doporučit. Přeji vám dobré světlo a děkuji moc za pozornost. Ať vás provází síla! Ve Skotsku bylo moc fajn, i když jsem byl chvílemi napnutý jako tětiva. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Skotské městečko Auchenmullan se choulí zapomenuté ve stínu nedaleké hory, pod trvalým příkrovem deprese a beznaděje. V posledních letech je tady jako po vymření. Zůstalo tu jen posledních sedmačtyřicet obyvatel. Zmizeli lidé, zavřely se obchody, nezbylo tu nic zajímavého, snad jenom osamocený kříž vysoko nad městem, kde byla před víc než třemi sty lety pohřbena zdejší čarodějnice. Zarostlý neudržovaný hrob poblíž domku, kde Maggie kdysi přebývala, je opředen strašidelnými báchorkami, kterými starousedlíci odjakživa strašili malé děti. A tak není divu, že se jednoho dne vydává poslední zdejší omladina, patřičně posilněná alkoholem, k místu posledního spočinutí ženy, která kdysi vinou místních obyvatel zemřela krutou smrtí.

Brzy se však ukáže, že legendy tak docela nelhaly a některé hříchy nejsou ani po staletích zcela zapomenuté.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 1. října 2026

Recenze/review - MØRKGRIM - Sǫgur frá Norðfirði (2026)


MØRKGRIM - Sǫgur frá Norðfirði
CD 2026, Soulseller Records

for english please scroll down

Staré pohřebiště v lesích vydalo další ze svých děsivých svědectví. Síla a magie temných lesů, nekonečných plání i mrazivé tmy. Daleko na severu, odstřižen od současného podivného světa, oživil po dlouhých letech Hrafngrímnir svoji kapelu MØRKGRIM. Pokud jste hudebně vyrůstali na black metalu v devadesátých letech, určitě víte, o čem píšu. Vše je zde ohlodáno na kost, hudba je protkána zvláštní atmosférou, má v sobě potřebný drive i sílu a zároveň obsahuje spoustu folklórních motivů.

Pro podobnou hudbu je nutné se vnitřně naladit. Vnímat ji nejen ušima, ale také srdcem. Nechat ji na sebe působit, rozdrásat svoji duši do krve, pokleknout před mocnou přírodou a vrátit se po časové ose zpět, do časů,, kdy nebyl ještě svět zkažený chaosem. Doporučuji vám ranní svítání v lese za vaším městem nebo nepropustnou tmu na lesním hřbitově. Tam vynikne síla této nahrávky nejvíce. A pro podobné chvíle je i určena. 


Vypněte všechny sítě světa, zhasněte a zapněte play na svém přehrávači. Nechte na sebe nové album jen tak působit. Také cítíte jeho sílu, takový ten neklid, tlak, energii, posbíranou někde daleko na severu, v krásné a kruté přírodě? MØRKGRIM si hrají s melodiemi a atmosférou jako šelma se svojí kořistí. Jednou jsou syroví a řezající, jindy přemýšliví a tajemní. Není to nahrávka pro každého. Ocení ji hlavně staří black metalisté i všichni ti, kteří mají bohatou fantazii a bolest uvnitř svých zkažených duší. V tomto případě je jednoznačně lepší poslouchat, užívat si, než psát nějaká slova, která stejně nikdy nedokáži popsat to, co se na desce odehrává. Líbí se mi zvuk, který je průzračný jako hladina horského jezera, rád se dívám i na motiv na obalu. Sedávám dlouho hodiny se sluchátky na uších, sleduji les kolem sebe, ticho, potkávám mrtvoly s vyděšenými tvářemi u cesty, lekám se stínů, spávám pod starými skalami. Čtu si runy na kamenech a přemýšlím, jaké mám vlastně kořeny. Nechávám svoji přirozenost, pudy a emoce, aby vypluly na povrch jako utopenci. "Sǫgur frá Norðfirði" má velmi zvláštní atmosféru. Nerozumím ani slovu, ale přesto tak nějak podvědomě vím, o čem Hrafngrímnir hraje a zpívá. Ne, nechci, aby to skončilo. Znovu mačkám play a mraky jsou nízko. Možná brzy přijde bouře, vichřice a myslím si, že nálady budou úplně stejné, jako při poslechu tohoto alba. Je to hodně silný zážitek, niterný, osobní. A mě nezbývá, než vám jej doporučit. Staré pohřebiště v lesích vydalo další ze svých děsivých svědectví. Síla a magie temných lesů, nekonečných plání i mrazivé tmy. Daleko na severu, odstřižen od současného podivného světa, se toulám i já, starý démon temnoty. Magicky uhrančivé black metalové album, které vás vrátí k vašim vlastním krvavým kořenům! Syrový rituál severské smrti!

Asphyx says:

An ancient burial ground in the woods has revealed yet another of its terrifying testimonies. The power and magic of the dark forests, the endless plains, and the chilling darkness. Far to the north, cut off from today’s strange world, Hrafngrímnir has revived his band MØRKGRIM after many long years. If you grew up listening to black metal in the ’90s, you surely know what I’m talking about. Everything here is stripped down to the bone; the music is imbued with a peculiar atmosphere, possessing the necessary drive and power while also incorporating plenty of folk motifs.

To appreciate music like this, you have to tune in internally. You have to perceive it not only with your ears, but also with your heart. Let it work its magic on you, let it tear your soul to shreds, kneel before the mighty forces of nature, and travel back in time to an era when the world hadn’t yet been corrupted by chaos. I recommend experiencing it at dawn in the woods outside your city or in the impenetrable darkness of a forest cemetery. That’s where the power of this recording shines through the most. And that’s exactly what it’s meant for.


Turn off all the world’s networks, dim the lights, and hit play on your player. Just let the new album wash over you. Can you feel its power, too that restlessness, that pressure, that energy, gathered somewhere far to the north, in beautiful yet harsh nature? MØRKGRIM plays with melodies and atmosphere like a predator with its prey. At times they’re raw and cutting; at others, pensive and mysterious. This isn’t a record for everyone. It will be appreciated most by old-school black metal fans and all those who possess a vivid imagination and pain within their corrupted souls. In this case, it’s definitely better to just listen and enjoy it than to write words that will never be able to describe what’s happening on the album anyway. I like the sound, which is as clear as the surface of a mountain lake, and I also enjoy looking at the cover art. I sit for hours on end with headphones on, watching the forest around me, the silence; I encounter corpses with terrified faces by the roadside, I’m startled by shadows, and I sleep beneath ancient rocks. I read the runes on the stones and wonder what my roots truly are. I let my nature, instincts, and emotions rise to the surface like drowned souls. “Sǫgur frá Norðfirði” has a very special atmosphere. I don’t understand a single word, but somehow, subconsciously, I know what Hrafngrímnir is playing and singing about. No, I don’t want it to end. I press play again, and the clouds hang low. Perhaps a storm is coming soon a gale and I think the mood will be exactly the same as when listening to this album. It’s a very powerful experience, intimate and personal. And I can’t help but recommend it to you. The ancient burial ground in the woods has revealed yet another of its terrifying testimonies. The power and magic of dark forests, endless plains, and chilling darkness. Far to the north, cut off from today’s strange world, I, too, wander an ancient demon of darkness. A magically mesmerizing black metal album that will take you back to your own bloody roots! A raw ritual of Nordic death!



TRACKLIST
1. RAMNEN KVÆD
2. BLÓÐSVǪRR
3. MØRKT
4. NORDLJÓS
5. FREYJA KVAÐ
6. GARM
7. VARÐLOKKUR
8. OUTRO
9. I MØRKRETS DJUPA SKOG (Bonustrack)

LINE-UP
Hrafngrímnir: vocals, guitars, bass, keys and programming
Dominator: drums


http://www.soulsellerrecords.com
https://soulsellerrecords.bandcamp.com
https://www.facebook.com/SOULSELLERRECORDS
https://www.instagram.com/soulsellerrecords
https://www.morkgrim.com
https://www.instagram.com/morkgrimofficial 

středa 30. září 2026

Recenze/review - SORCERY - The Immaculate Sin (2026)


SORCERY - The Immaculate Sin
CD 2026, Xtreem Music

for english please scroll down

Kývám na pozdrav starým zetlelým mrtvolám. Usedám ke stolu se svými vlastními démony. V kostech se mi dávno usadil chlad, poslouchám nové album švédské legendy SORCERY a spokojeně se usmívám. Zde, mezi nemrtvými, hluboko v podzemí, mezi temnými stíny, je mi stejně nejlépe. Maso je znovu odtrháváno od kostí a činěno jest tak s poctivou elegancí starých mistrů v oboru. Vždycky se mi líbil rukopis kapely a letos to platí opět na sto procent. Kombinace ostrých nekompromisních riffů a mrazivých melodií pro mě byla vždy jasnou definicí severského metalu.

Kapela si šla vždy vlastní cestou. Jsem starý věrný fanoušek a jako takový jsem velmi spokojený. Tihle gentlemani postupem let vybrousili svůj styl k dokonalosti. I nový zásek řeže tou správnou stranou nože. Melodie se mi postupně dostávají do žil, pod kůži i hluboko do podvědomí. Smrt, Satan i všichni démoni znovu tančí na mém hrobě. Není divu, hraje se zde hlavně pro ně. 


Jakoby byly do skladeb otištěny nálady starých pohřebišť, temných katakomb i samotného záhrobí. Měl jsem tu čest psát recenze i na předešlá alba, mít s kapelou skvělý rozhovor (odkazy najdete dole po dnešním článkem) i vidět je před pár lety naživo. Tohle všechno ve mě zůstává a to se mi pak nesmíte divit, že je pro mě novinka jasnou definicí toho, co mám na death metalu rád. Surovost ale i melodiku, poctivý, masivní zvuk (William Blackmon (Isole, Scar Symmetry, Human Cull atd.)), stylový motiv na obalu, který vytvořil můj oblíbený malíř Juanjo Castellano. Tohle všechno dohromady, ale hlavně hudba samotná, mě pokaždé dokáže doslova přikovat k reproduktorům. Svět je možná kolem divný a směřuje do pekla, ale jsou jistoty, na které je spolehnutí. "The Immaculate Sin" je albem, které má v sobě poctivé, uvěřitelné a naprosto autentické severské DNA. Připomíná vichřici, která proletěla starou márnicí a zůstala po ní jenom spoušť. Švédi jsou ve skvělé formě a pokud jste měli rádi zásadní nahrávky od kapel jako DISMEMBER, GRAVE, NIHILIST, EDGE OF SANITY, CENTINEX, určitě mi má slova potvrdíte. Jsem starý pes, který hlídá vstup do podsvětí iž několik dekád. Zažil jsem staré časy, kdy tenhle styl teprve vznikal. A SORCERY pro mě vždy byly kapelou, která je pevná ve svých základech. Můj milý čtenáři, nové album je určeno jak pro nás, tak pro všechny, kteří ještě hudbu poslouchají srdcem. Je pro mě velmi příjemné, sestoupit každý den po setmění dolů do sklepa. Otevřít dveře na onen svět. Vstoupit dovnitř a nechat se pohltit stíny. Kývám na pozdrav starým zetlelým mrtvolám. Usedám ke stolu se svými vlastními démony. V kostech se mi dávno usadil chlad, podvědomě vím, že jsem zde správně. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Mrazivé a temné ozvěny z toho nejhlubšího švédského podzemí! Death metal, u kterého praskají prašivé kosti! 


Asphyx says:

I nod in greeting to the old, decaying corpses. I sit down at the table with my own demons. A chill has long since settled in my bones; I listen to the new album by the Swedish legend SORCERY and smile contentedly. Here, among the undead, deep underground, amid the dark shadows, I feel most at home. Flesh is once again being torn from the bones, and it is done with the honest elegance of the old masters of the craft. I’ve always loved the band’s signature sound, and this year that holds true once again, one hundred percent. The combination of sharp, uncompromising riffs and chilling melodies has always been, for me, the clear definition of Nordic metal.

The band has always gone its own way. I’m an old, loyal fan, and as such, I’m very satisfied. Over the years, these gentlemen have honed their style to perfection. Even their new release cuts with the right edge of the knife. The melodies are gradually seeping into my veins, under my skin, and deep into my subconscious. Death, Satan, and all the demons are dancing on my grave once again. No wonder they’re playing mainly for them here.


It’s as if the moods of ancient cemeteries, dark catacombs, and the afterlife itself were imprinted on the songs. I’ve had the honor of reviewing their previous albums, conducting a great interview with the band (you’ll find the links below today’s article), and seeing them live a few years ago. All of this stays with me, so you shouldn’t be surprised that, for me, this new release is the clear embodiment of what I love about death metal. Raw yet melodic, with a solid, massive sound (William Blackmon (Isole, Scar Symmetry, Human Cull, etc.)), and a stylish cover art created by my favorite artist, Juanjo Castellano. All of this combined but especially the music itself literally glues me to the speakers every time. The world may be a strange place and heading toward hell, but there are certainties you can count on. “The Immaculate Sin” is an album that embodies honest, believable, and utterly authentic Nordic DNA. It’s like a storm that swept through an old morgue, leaving nothing but devastation in its wake. The Swedes are in great form, and if you enjoyed seminal recordings by bands like DISMEMBER, GRAVE, NIHILIST, EDGE OF SANITY, and CENTINEX, you’ll surely agree with me. I’m an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for several decades now. I’ve lived through the old days when this style was just emerging. And to me, SORCERY has always been a band with a solid foundation. My dear reader, this new album is meant both for us and for everyone who still listens to music with their heart. It’s a real pleasure for me to go down to the basement every day after dark. To open the door to that other world. To step inside and let the shadows swallow me whole. I nod in greeting to the old, decaying corpses. I sit down at the table with my own demons. A chill has long since settled in my bones; subconsciously, I know I’m in the right place. I’ll gladly sign that with my own blood. Frosty and dark echoes from the deepest Swedish underground! Death metal that makes dusty bones crack!



about SORCERY on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
1. Shadowborn 
2. Set the World Ablaze
3. Stand as One or Fall Divided 
4. Terminate 
5. Paralyzed 
6. Slice It Up 
7. The Door to My Black Soul 
8. The Exorcist 
9. Flood 
10. Die in Retribution 

band:
Ola Malmström - Vocals
Paul Johansson - Guitar
Johan Vikholm - Guitar
Tommy Holmer - Drums
Mikael Carlsson - Bass




úterý 29. září 2026

Recenze/review - NIGHT HAG - Great Dismal Darkness (2026)


NIGHT HAG - Great Dismal Darkness
CD 2026, Rotted Life Records

for english please scroll down

Umíral si velmi dlouho. Nekonečná bolest. Sněť, která se v tobě rozlézala jako nějaká zlá popínavá rostlina. Bezesné noci, děsivé noční můry. Modlil ses, aby už byl konec. Mnohokrát si seděl se žiletkou v ruce a díval se do zrcadla na svůj ošklivý obraz. Tvář bez duše, stal si se nemrtvým, který čekal jen na poslední soud. Umřel si sám, v temném pokoji a když si přecházel na druhou stranu, tak ti k tomu hrála doom death metalová kapela NIGHT HAG z Virginie.

Je to teprve moje první setkání s touto smečkou a nové album mě zaujalo natolik, že jsem si prošel celou jejich diskografii. Jedná se přesně o odrůdu kruté smrti, kterou mám rád od přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. O mokvající melodie, u kterých shnijete zaživa. Kývám se zase jednou spokojeně do rytmu. Držím v ruce lopatu a za chvilku si vykopu svůj vlastní hrob. 


Nové album má masivní, chladný a nekonečně temný zvuk. Přikove vás na zeď a bude vás bolet takovým způsobem, že se za sebou budete chtít zavřít víko od rakve. Tohle je nahrávka, jejíž síla nejvíce vynikne ve starých katakombách, na prokletých pohřebištích, na opuštěných jatkách, všude tam, kde se stalo něco hnusného, mokvajícího. Melodie jsou zde ohlodány na kost a podávány na podnose spolu se shnilým masem. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány. Hoří zevnitř, i když jsou na povrchu pokryté mrazem a silnou vrstvou plísně a pavučin. Pokud máte rádi smečky jako AUTOPSY, ABSCESS, INCANTATION, DISMA a další tmáře, kteří dokáží být v hudbě nejen krutí a suroví, ale nezapomínají ani na podmanivě krvavou, mlhavou atmosféru, potom jste zde správně.  NIGHT HAG hrají opravdově, ryze, uvěřitelně a naprosto autenticky. Jsou to pro  mě naprosto zásadní věci, abych si kapelu pustil do svého přehrávače. A k "Great Dismal Darkness" se již teď rád a často vracím. Pokaždé, když mám chuť na nějakou hnilobu, na nahrubo nasekanou tmu a naprosté zlo, tak si rvu novinku pod tlakem do hlavy. Jedná se samozřejmě o ten nejhlubší underground, na nějakou tu špínu se zde nehledí. Smrt je při poslechu velmi blízko, stojí ve stínu a usmívá se. Má důvod, hraje se zde i pro ní. Nebude to dlouho trvat a přejdu také do země nekonečných stínů. Cítím to v kostech, nové album mi koluje v žilách, dostalo se mi pod kůži i do podvědomí. Platím převozníkovi a vstupuji na druhou stranu. Uléhám do své rakve a znovu zapínám play na svém přehrávači. Nechci, aby někdy tenhle krvavý obřad skončil. Klečím ve staré kobce a drásám si obličej do krve. Myslím si, že jsem zde správně. Takhle nějak by to mělo vypadat. Hnilobná doom death metalové album, které vás nakazí snětí! Exhumace prašivého hrobu ve značném stádiu rozkladu! 

Asphyx says:

You were dying for a very long time. Endless pain. A festering sore that spread through you like some evil climbing plant. Sleepless nights, terrifying nightmares. You prayed for it all to end. Many times you sat with a razor blade in your hand, staring at your ugly reflection in the mirror. A soulless face you became an undead being, waiting only for the Last Judgment. You died alone, in a dark room, and as you crossed over to the other side, the doom death metal band NIGHT HAG from Virginia played for you.

This is only my first encounter with this pack, and their new album intrigued me so much that I went through their entire discography. This is exactly the kind of brutal death metal I’ve loved since the turn of the 1980s and 1990s. It’s about oozing melodies that make you rot alive. Once again, I’m nodding contentedly to the beat. I’m holding a shovel in my hand, and in a moment I’ll dig my own grave.


The new album has a massive, cold, and infinitely dark sound. It’ll pin you against the wall and hurt you so badly that you’ll want to slam the coffin lid shut behind you. This is a recording whose power is best felt in ancient catacombs, cursed burial grounds, abandoned slaughterhouses anywhere where something vile and festering has taken place. The melodies here are stripped to the bone and served on a platter alongside rotten flesh. I love the way the songs are written. They burn from within, even though on the surface they’re covered in frost and a thick layer of mold and cobwebs. If you like bands like AUTOPSY, ABSCESS, INCANTATION, DISMA, and other dark forces who manage to be not only cruel and raw in their music but also don’t forget to create a captivatingly bloody, misty atmosphere, then you’ve come to the right place. NIGHT HAG play with sincerity, purity, believability, and absolute authenticity. For me, these are absolutely essential qualities for me to put a band on my player. And I already find myself happily and frequently returning to “Great Dismal Darkness”. Whenever I’m in the mood for some rot, for brutally chopped-up darkness, and utter evil, I force this new release into my head. This is, of course, the deepest underground no one here bats an eye at a little filth. Death feels very close while listening; it stands in the shadows and smiles. It has a reason they’re playing here for it, too. It won’t be long before I, too, cross over into the land of endless shadows. I can feel it in my bones; the new album is coursing through my veins, seeping under my skin and into my subconscious. I pay the ferryman and step over to the other side. I lie down in my coffin and press play on my player once more. I don’t want this bloody ritual to ever end. I kneel in an old dungeon and scratch my face until it bleeds. I think I’m in the right place. This is exactly how it’s supposed to be. A putrid doom death metal album that will infect you with decay! The exhumation of a mangy grave in an advanced state of decomposition!


Tracklist:
01. Drowned In Death 
02. Effluvia Tendrils 
03. It Came Back The Next Night 
04. Staring Into The Ancient Chasm 
05. Strange Whispers From Beneath The Cypress 
06. The Terrible Old Woman 
07. Excoriate (Disembowlement Cover)

pondělí 28. září 2026

Recenze/review - MIND AFFLICTION - No Future, No Light (2026)


MIND AFFLICTION - No Future, No Light
CD 2026, Via Nocturna

for english please scroll down

Příliš bolesti, příliš strachu. Rozdrásaný zevnitř utíkáš pryč. Daleko od hlučícího města, přechytralých lidí, od zla a nenávisti. Zrozen kdysi v temnotě, stojíš nad propastí a modlíš se k Bohu. Odpověď nikdy nepřijde. Ostatně jako vždycky. Roztáhneš ruce, padáš po zádech do hlubiny. Vnášíš se, létáš, jsi konečně svobodný. Roztříštíš se na tisíc kousků. Najdou tě až po několika letech, nikomu si stejně nechyběl. Kolik podobných příběhů ještě uslyším?

Je to moje první setkání s polskou black death metalovou kapelou MIND AFFLICTION a musím rovnou napsat, že se jedná o velmi povedený obřad. Pánové uctívají základní principy stylu, ale nebojí se i lehce experimentovat. Novinka je tak velmi pestrým, zajímavým albem, které vás roztrhá zevnitř. Stejně jako nebožáka z úvodu dnešní recenze. 


Některé momenty a pasáže jsou na albu skoro až nepříjemné. Je to samozřejmě účelem a působí tak jenom během několika prvních setkání. Není to zkrátka album na jeden poslech. Chce čas, klid, nejlépe temný a chladný sklep a teprve až potom vyniknou na povrch jednotlivé nuance. Poláci umí být suroví a nekompromisní, ale nezapomínají ani na chladnou a nekonečně temnou atmosféru. Celou nahrávkou se jako jedovatý břečťan vine jakýsi těžko definovatelný neklid. Připadal jsem si zavřený ve špinavé kobce, mučený a odsouzený ke smrti. Kolem mě tančí krysy na ostrých střepech nenávisti a čekají na svůj kus masa. Nebude to dlouho trvat. I hudba je zde ohlodaná na kost, divoká, nespoutaná a divoká zevnitř, na povrchu pokrytá mrazivými pavučinami. Všichni jsme vzešli z chaosu a také v něm jednou zemřeme. MIND AFFLICTION odříkávají svoji děsivou mantru, zvou vás na obřad plný násilí a zkažené krve. Jedná se o velmi uvěřitelnou, ryzí a opravdovou záležitost. "No Future, No Light" je albem, které se mi zadřelo pod kůži i do podvědomí až po nějakém čase. Je to tak dobře, mám alespoň jistotu, že tam zůstane delší dobu. Mě tak nezbývá nic jiného, než se nechat pohltit temnotou. Příliš bolesti, příliš strachu. Rozdrásaný zevnitř utíkám pryč. Daleko od hlučícího města, přechytralých lidí, od zla a nenávisti. Zrozen kdysi v temnotě, stojím nad propastí a modlím se k Bohu. Odpověď nikdy nepřijde. Ostatně jako vždycky. Roztáhnu ruce, padám po zádech do hlubiny. Roztříštěn a roztrhán na kusy poslouchám tohle album stále dál a opravdu si ho užívám. Za mě, starého psa, který hlídá vstup do podzemí již několik dekád, vám jej mohu jen doporučit. Hoří totiž zevnitř. Je neklidné, divoké a syrové. Black death metalová definice rozkladu lidské mysli, chaosu a utrpení! Temnota, chlad a děsivý neklid!

Asphyx says:

Too much pain, too much fear. Torn apart from within, you run away. Far from the noisy city, from the self-righteous people, from evil and hatred. Born long ago in the darkness, you stand above the abyss and pray to God. The answer never comes. Just like always. You spread your arms and fall on your back into the depths. You soar, you fly you’re finally free. You shatter into a thousand pieces. They won’t find you for several years; no one missed you anyway. How many more stories like this will I hear?

This is my first encounter with the Polish black death metal band MIND AFFLICTION, and I have to say right off the bat that it’s a very successful ritual. These guys honor the core principles of the genre, but they’re not afraid to experiment a little. The new album is a very diverse, interesting record that will tear you apart from the inside. Just like the poor soul from the beginning of today’s review.


Some moments and passages on the album are almost unpleasant. This is, of course, intentional, and they only come across that way during the first few listens. It’s simply not an album meant to be listened to just once. It takes time, peace and quiet preferably a dark, cold basement and only then do the individual nuances come to the surface. The Poles know how to be raw and uncompromising, but they don’t forget to create a cold and infinitely dark atmosphere either. A kind of hard to define unease winds its way through the entire recording like poisonous ivy. I felt as if I were locked in a filthy dungeon, tortured and condemned to death. Around me, rats dance on the sharp shards of hatred, waiting for their piece of flesh. It won’t be long now. Even the music here is gnawed down to the bone wild, untamed, and ferocious from within, covered on the surface with icy cobwebs. We all emerged from chaos, and we will all die in it one day. MIND AFFLICTION chant their terrifying mantra, inviting you to a ritual full of violence and tainted blood. This is a very believable, pure, and genuine affair. “No Future, No Light” is an album that didn’t really sink in and get under my skin and into my subconscious until some time had passed. That’s just as well; at least I can be sure it’ll stay there for a long time. So I have no choice but to let myself be swallowed up by the darkness. Too much pain, too much fear. Torn apart from within, I run away. Far from the noisy city, from the self-righteous, from evil and hatred. Born long ago in the darkness, I stand above the abyss and pray to God. The answer never comes. Just like always. I spread my arms and fall on my back into the depths. Shattered and torn to pieces, I keep listening to this album over and over, and I’m really enjoying it. As for me, an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for several decades now, I can only recommend it to you. It burns from within. It’s restless, wild, and raw. The black death metal definition of the decay of the human mind, chaos, and suffering! Darkness, cold, and terrifying restlessness!


Tracklist:
1. Festering Dreams 
2. Purified Maggots 
3. Eons Of Blindness 
4. Futureless 
5. Niebyt 
6. Awakening 
7. Reckoning 
8. Vishe III 
9. The Architect 

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine