DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 21. května 2024

Recenze/review - CUTTERRED FLESH - Love At First Bite (2024)


CUTTERRED FLESH - Love At First Bite
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Pamatuješ si na tu studenou tmu? Když si byl zavřený dole ve sklepě. Když tě mučili, když tě mlátili? Vlastní rodiče. Tvoje modřiny, ani zlomená žebra nikoho nezajímaly. Zažil si jenom bolest, strach a nenávist. Nikdy ses nikomu nepodíval do očí. Až dodnes. Nastal čas se pomstít. Vždycky se ti líbila. Její chůze, její ladné křivky. Jak se smála, jak nakláněla hlavu. Teď už je jenom tvoje. Svázaná a ponížená. Můžeš jí udělat všechno to, co kdysi dělali tobě. Nic jiného totiž neznáš. Po její bílé kůži teče první pramínek krve.

Poslouchat novou desku českých brutálních death metalistů CUTTERED FLESH, je jako sledovat krutý příběh o nějakém monstru. Z riffů odkapává krev a když přidáte hlasitost, tak se ocitnete ve starém, zdánlivě opuštěném sklepě. Do stěn jsou otištěny bolestivé výkřiky obětí. Myslím si, že si nejen každý fanoušek stylu přijde na své. Tohle album vám vyrve všechny vnitřnosti z těla.


Podepisuji vám vlastní krví, že kapela je ve skvělé formě. Zvuk, obal (Par Olofsson), vše sedí perfektně na svých místech. V kapele působí samí zkušení muzikanti, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Novinka je pestřejší než předchozí alba. Osobně musím říci, že se mi tenhle vývoj moc líbí. Nejsou to jen nekompromisní údery přímo na solar plexus, ale i temné atmosférické pasáže, které dodávají hudbě na nové nahrávce na ještě větší uvěřitelnosti. Songy jsou výbušné, mají v sobě nakumulované velké množství temné energie. Je to takový ten poctivý masakr, který máme my, fanoušci tolik rádi. Přidáváno je ale ještě něco navíc. Těžko definovatelné pnutí, chvění, kus talentu a schopnost zaujmout. CUTTERRED FLESH vás zkrátka a jednoduše vezmou, svážou a pověsí na háky. Marně budete volat o pomoc. Do žil se vám pomalu vkrade chlad smíchaný se strachem. Máte rádi kapely jako SUFFOCATION, DEPRAVITY, GODLESS THRUTH, ABORTED, BENIGHTED, ABORTED? Tak potom zbystřete svoji pozornost. Hraje se tu i pro vás. Zlo a temnota se ukrývají hluboko v každém v nás. Pánové tohle všechno vzali a vytáhli to na povrch. Je na každém z vás, jak si s tím poradíte. Za sebe mohu napsat jediné. Nové album "Love At First Bite" je dokonalou esencí toho, co mám na tomhle stylu rád. Kapela má navíc svůj vlastní rukopis, ocejchuje si vás. Já vím, pro někoho bude jejich muzika příliš extrémní a nechutná, ale je nutné na rovinu říci, že někdy bývá realita ještě krutější a hnusnější. Stačí nemít zavřené oči. Pamatuješ si na tu studenou tmu? Když si byl zavřený dole ve sklepě. Když tě mučili, když tě mlátili? Vlastní rodiče. Tvoje modřiny, ani zlomená žebra nikoho nezajímaly. Zažil si jenom bolest, strach a nenávist. Nikdy ses nikomu nepodíval do očí. Až dodnes. Masivní, temný a devastující brutální death metal, který vám odtrhá veškeré maso od kostí! Z tohoto alba odkapává zkažená krev!


Asphyx says:

Remember the cold darkness? When you were locked down in the basement. When you were tortured, when you were beaten? Your own parents. No one cared about your bruises or your broken ribs. All you experienced was pain, fear and hate. You never looked anyone in the eye. Until today. It's time for revenge. You always liked her. Her walk, her graceful curves. The way she laughed, the way she tilted her head. Now she's all yours. Bound and humiliated. You can do to her everything they once did to you. Because that's all you know. The first trickle of blood runs down her white skin.

Listening to the new album of Czech brutal death metallers CUTTERED FLESH is like watching a cruel story about a monster. Blood drips from the riffs and when you turn up the volume you find yourself in an old, seemingly abandoned basement. The painful screams of the victims are imprinted on the walls. I think that not only every fan of the style will find it to their liking. This album will rip your guts out.


I sign with my own blood that the band is in great shape. The sound, the cover (Par Olofsson), everything fits perfectly in place. The band is full of experienced musicians who know very well what and how they want to play. The new album is more varied than previous albums. Personally, I have to say that I really like this development. It's not only the uncompromising strikes directly on the solar plexus, but also the dark atmospheric passages that make the music on the new record even more believable. The songs are explosive, with a lot of dark energy accumulated in them. It's the kind of honest to goodness carnage that we fans love so much. But there's something extra added. A hard to define tension, a tingle, a piece of talent and the ability to captivate. CUTTERRED FLESH will simply and simply take you, tie you up and hang you from the hooks. You will cry out for help in vain. A coldness mixed with fear will slowly creep into your veins. Do you like bands like SUFFOCATION, DEPRAVITY, GODLESS THRUTH, ABORTED, BENIGHTED? Then focus your attention. There's music for you too. Evil and darkness lurks deep within each and every one of us. The gentlemen have taken all of this and brought it to the surface. It's up to each of you to deal with it. For myself, I can only write one thing. The new album "Love At First Bite" is the perfect essence of what I love about this style. Moreover, the band has its own handwriting, it brands you. I know, for some people their music will be too extreme and disgusting, but it must be said that sometimes reality is even more cruel and ugly. Just keep your eyes closed. Remember the cold darkness? When you were locked down in the basement. When you were tortured, when you were beaten? Your own parents. No one cared about your bruises or your broken ribs. All you experienced was pain, fear and hate. You never looked anyone in the eye. Until today. Massive, dark and devastating brutal death metal that will rip all the flesh from your bones! The blood drips from this album!





Line up -
Jiri Krs - Vocals
Vitali Novak - Guitar
David Krombholz - Guitar
Ondrej Klaban - Bass
Jakub Bayer - Drums

Artwork by Par Olofsson

Track Listing -
1. Xenomorphic Annihilation: Earth Ravaged
2. Human Protein Concentrate
3. Repeated Intersexual Misunderstanding
4. Code of Zuurith
5. The Symptoms of Parasite
6. Descent Into Torment Of Abyssal Whispers
7. Sarkam's Wrath Unleashed
8. Amanda
9. The Last Supper
10. Spawn of Vathus


Recenze/review - IMPERIALIST - Quantum (2023)


IMPERIALIST - Quantum
EP 2023, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Myslím si, že jsme to všichni tak nějak podvědomě tušili. Jednou to muselo přijít. Psávali o tom staří autoři sci-fi a ukázalo se, že měli se vším pravdu. Lidský rod se začal postupně ničit, vyhlazovat mezi sebou. Nekonečné války, příčina se vždycky najde. Obnovené veřejné popravy, přímé přenosy z utrpení. Už se na to nemohli dívat. Naši stvořitelé. dali nám všechno. Život, boha, bolest. Nevážili jsme si toho. Loni se vrátili a když zahájili útok, zavládla panika a chaos. A éterem znělo nové EP black metalistů IMPERIALIST z Kalifornie. 

Zrovna jsem dočetl jednu knihu plnou dystopie a přiznám se, že jsem u ní "Quantum" poslouchal stále dokola. Nejdříve jako kulisu a po nějaké době se mi skladby dostaly postupně pod kůži. Vnímal jsem a cítil, že je deska plná černé energie. 


Je to smršť, je to vichřice. Lehce inspirování třeba takovými MARDUK nebo EMPEROR, útočí IMPERIALIST s velkou silou. Jsou nekompromisní, syroví a zůstává po nich spálená země. Většinou sice píši a podporuji trošku jiné extrémní metalové styly, ale tahle smečka si mě získala nejen svým přístupem. Líbí se mi zvuk, skvělý je i obal (Misanthropic Art). Fanoušek dostane poctivou porci dobře odvedené práce. Ale to by v dnešní době bylo málo. Američané mají navíc talent na to, napsat dobré skladby, které žhnou a pálí. Opravdu mám pocit, že letím ve vesmírné lodi a dole pode mnou utíkají stovky lidí v posledních záchvatu sebereflexe. Napadá mě spousta přirovnání, během poslechu pracuje moje fantazie na sto procent. Kapela mě rozhodně nenechala v klidu. A to je pro mě jasný důkaz, že se jim EP "Quantum" povedlo. Základem je sice klasický, tradiční black metal, ale zazní i thrashové pasáže a spousta zajímavých, neotřelých momentů. Zkrátka a dobře, nahrávka se mi opravdu velmi dobře poslouchala. Čerpal jsem temnou energii z vesmíru a kýval se spokojeně do rytmu. Síla se zde potkává s divokostí. Zkusili jste se někdy dlouho dívat do tmy? Přestavovali jste si démony? Tak ti samozřejmě existují. Nejsou to jen naše představy, ale tajemné bytosti z dalekých galaxií, které se vrátily, aby zde udělaly pořádek. Je vám doufám jasné, co u toho budou poslouchat za hudbu. Black metalová temnota z jiných světů! Smrtící invaze, u které budete zničeni! 


Asphyx says:

I think we all kind of subconsciously suspected it. It was bound to happen at some point. The old science fiction writers used to write about it, and it turns out they were right about everything. The human race began to gradually destroy itself, to exterminate each other. Endless wars, there's always a cause. Renewed public executions, live broadcasts of the suffering. They couldn't watch it anymore. Our creators. They gave us everything. Life, God, pain. We didn't appreciate it. Last year they came back and when they launched their attack, there was panic and chaos. And the new EP from California black metallers IMPERIALIST.

I just finished reading a book full of dystopia, and I confess I listened to "Quantum" over and over again. First as a backdrop and after a while the songs gradually got under my skin. I could sense and feel that the record was full of black energy.


It's a whirlwind, it's a storm. Slightly inspired by the likes of MARDUK or EMPEROR, the IMPERIALIST attacks with great force. They're uncompromising, raw, and leave scorched earth in their wake. I usually write and support slightly different extreme metal styles, but this pack has won me over not only with their approach. I like the sound, the cover art (Misanthropic Art) is great too. The fan gets a fair portion of a job well done. But that wouldn't be enough these days. Plus, Americans have a knack for writing good songs that burn and burn. I really do feel like I'm flying in a spaceship, with hundreds of people below me in a last fit of self-reflection. I can think of a lot of comparisons, my imagination is working one hundred percent while I'm listening. The band certainly didn't leave me in peace. And this is a clear proof for me that their EP "Quantum" was a success. The basis is classic, traditional black metal, but there are also thrash passages and a lot of interesting, fresh moments. All in all, the record was a really good listen for me. I was drawing dark energy from the universe and swaying contentedly to the beat. Power meets ferocity here. Have you ever tried looking into the dark for a long time? Have you imagined demons? Well, of course they exist. They are not just our imaginations, but mysterious beings from galaxies far away who have returned to make order. I hope you know what kind of music they'll be listening to. Black metal darkness from other worlds! A deadly invasion that will destroy you!



Track listing -
1. Gateway
2. Echoed Demise
3. Quantum Annexation
4. Call of Vulcain
5. Quiescent Terror

Line up -
Sergio Soto - Guitars/Vocals
Rodney Quinones - Drums
Bryant Quinones - Guitars
Joshua Alvarez - Bass

Artwork by Misanthropic Art

pondělí 20. května 2024

Report, photos, video - CENTINEX, KORPSESOTURI - club Modrá Vopice, Prague - 19. 5. 2024

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:



Když slovutný Stephen King vydal poprvé v roce 1998 svoji knihu Pytel kostí, byli švédští CENTINEX již osm let na scéně. Měl jsem doma jejich tři desky, ale všechno jen na kazetách, které již neoplývaly valnou kvalitou. Dnes je tenhle nosič možná dobrým sběratelským artiklem, ale po delší době se moc poslouchat nedá. Držel jsem v ruce brožovaný výtisk, koupený v jednom plzeňském knihkupectví. V Music Records bylo poměrně dost lidí a musel jsem čekat. Až na mě přijde řada a budu si moc poslechnout tehdejší novinku "Reborn Through Flames". Měl jsem peníze z brigády a tak jsem si říkal... Odpustím si nějaké to pivo a přihodil jsem do igelitky i všechna předchozí alba na CD.

Nechme ale nostalgii stranou. Kapela přerušila svoji činnost, aby se v roce 2014 vrátila. Tedy, dalo by se také napsat, že se vrátil Martin Schulman, jediný původní člen. Ten se obklopil kolegy, kteří mají všichni zkušenosti z dalších švédských legendárních smeček. A výsledek? Několik skvělých nahrávek a nedělní koncert v Praze, na který jsem se hrozně těšil. Minulý týden jsme měli takové setkání s kamarády po letech. Všichni mi říkali, ty jsi blázen, že se ještě táhneš přes celou republiku, abys viděl kapelu, co máš rád. Nevěděl jsem, co jim na to mám odpovědět. Asi to mám v krvi nebo se postupně stávám jen pytlem plným kostí. Nevím, jistý jsem si jen s tím, že jsem měl v žebradle koupenou vstupenku, v telefonu jízdenky a na tváři úsměv těch, kteří vědí své. Jsi stejně prokletej jako já, řekl mi nedávno jeden starej pes odněkud z Chile. Lépe bych to nenapsal.


Tak trošku jsem předpokládal, že na tyhle dvě skvělé kapely moc death metalových hipsterů nepřijde. Bylo to spíše setkání veteránů, jak už tomu u podobných akcí bývá. Máme rádi své jisté. Chyběla mi sice hospoda s rozplavbou, ale jako manžel a otec nejsem samozřejmě pánem svého času. Zatáhněme tedy raději břicha, přežijme dlouhou cestu, narovnejme záda, představme si, že nám je o třicet méně a pojďme zase jednou trošku zazlobit. Je neděle poledne a sedím ve svém křesle. Mě se nikam nechce, říkám a obracím stránky v jedné napínavé knize. Ještě, že jsem si vše objednal dopředu. Jedu....a kolem mě se míhá zelená krajina.

V Modrý Vopici to mám rád. A hlavně, mám se odtud jak dostat zpátky domů. Zdravím známé, prohodíme pár slov. Jasně, už to není jako kdysi, za starých časů, to by nás byl o hodně větší počet, většina by byla totálně opilých a víc by se řádilo. Ale stejně, mám to pořád rád. Tu atmosféru, úsměvy, pohodu. Někdo chodí na ryby, někdo si hlídá kalorie, někdo miluje sado maso, já mám rád death metal. A tak se pro mě stal nedělní večer takovým malým svátkem. Pojďme na kapely. 


KORPSESOTURI - s touhle finskou smečkou jsem se již několikrát setkal. Znáte to, jsem starý pes, který proleze kde jakou plesnivou hrobku. V jedné jsem nalezl rozpadlou rakev a v ní hromadu rozložených tkání. Ano, pánové hrají postaru, uvěřitelně, syrově, přesně takovým způsobem, jako tepe krev i v mém srdci. Naživo byli skvělí, odhodlaní nás totálně zničit, což se jim také povedlo. Už jste někdy měli chuť se rozeběhnout hlavou proti zdi? Tak hudba těchto tmářů byla stejně divoká, šílená, zničující. Tohle byl zkrátka poctivý death metal z časů, kdy jste ještě mohli kapelám jejich morbidní práci věřit. Nezbývá, než poděkovat a říci - bylo to super! Potvrzuji to já, i všichni démoni, kteří se při tomhle koncertě objevili mezi námi. Odcházel jsem roztrhaný na kusy a s hlavou prolitou kyselinou! Cítil jsem ve vzduchu krev!






I have met this Finnish pack several times. You know, I'm an old dog who can crawl through any moldy tomb. In one, I found a broken coffin and a pile of decomposed tissue. Yes, the gentlemen play old-fashioned, believable, raw, in the same way my heart beats. They were great live, determined to destroy us, which they did. Have you ever felt like running headlong into a wall? Well, the music of these darkies was just as wild, crazy, devastating. This was simply honest death metal from a time when you could still trust bands to do their morbid work. Nothing to do but to thank them and say - it was great! I confirm it, and so do all the demons who appeared among us during this concert. I left torn to pieces and with my head drenched in acid! I smelled blood in the air!

CENTINEX - kapelu jsem neviděl už pěkně dlouho a tak jsem byl napnutý, jak na mě bude působit. Pánové vylezli na pódium, můj oblíbený zpěvák Henrik Andersson vzal do rukou mikrofon a začalo pravé, nefalšované peklo. Možná jste viděli jeden ze starých klasických hororů, ve kterém maniak řádí s motorovou pilou. Vystoupení CENTINEX bylo velmi podobné. Vzduchem létaly kusy smradlavého masa, lebky pukaly tlakem a kapela odvedla výkon, za který by se nemuseli stydět ani jezdci apokalypsy. Byla v tom tma, chlad, byl v tom tlak, sekání ostrými riffy, drcení bicími i starodávné choroby všude mezi námi. Katakomby byly otevřeny a vydaly pradávná svědectví o jediném pravém death metalu ze Švédska. Do žil mi proudilo velké množství energie. Tolik síly, tolik divokých momentů i mrazivých melodií. Tohle byla dokonalá esence toho, co mám na severském smrtícím kovu tolik rád! Kapela do nás zasekla svůj dráp a pohřbila nás zaživa! 

 





I hadn't seen the band for quite a while and I was excited to see how it would affect me. The gentlemen took the stage, my favorite singer Henrik Andersson took the microphone and all hell broke loose. You may have seen one of the old classic horror movies where a maniac goes on a chainsaw rampage. CENTINEX's performance was very similar. Pieces of stinking flesh flew through the air, skulls cracked from the pressure and the band gave a performance that even the Horsemen of the Apocalypse would not be ashamed of. There was darkness, there was cold, there was pressure, there was chopping sharp riffs, crushing drums and ancient diseases everywhere. The catacombs were opened and gave ancient testimonies of the only true death metal from Sweden. A great amount of energy flowed through my veins. So much power, so many wild moments and chilling melodies. This was the perfect essence of what I love so much about Nordic death metal! The band stuck its claw into us and buried us alive! 

Organizace v pořádku, zvuk také. Přišlo něco kolem šedesáti skalních fanoušků, kteří vytvořili oběma kapelám atmosféru, na kterou budou myslím dlouho vzpomínat. Bylo to epesní.

Nezbývá, než si nahlas vydechnout. A také poděkovat organizátorům. Nejen za to, že koncert vůbec byl a že sem podobná jména ještě vozí, ale také kvůli tomu, že se končí tak akorát, abych to stihnul domů do Plzně. Poslední pivo do sebe hodím rychle, potom se mi chce čůrat a musím venku zalézt do pangejtu. Momentálně nejsem pytel plný kostí, ale spíš žok piva. Inu, srdci neporučíš. Jinak to neumím, nebavilo by mě to. Následuje tramvaj, polospánek ve vlaku a přemáhání víček, aby byla otevřená, v nočním buse v Plzni. Jsem doma, pokaždé se mi rozlije na tváři úsměv. Přežil jsem to, je to můj soukromý maraton, který jsem zvládl. Závidím tiše Pražákům, že už nějakou dobu spí. Musím si zítra pustit Centinex a asi si přečtu i Pytel kostí od Kinga. Tak to byl můj pohled na nedělní koncert. Myslím si, že se vše povedlo jak mělo, já si odškrtl další kapelu, co jsem chtěl ještě vidět a nezbývá než se zase rozloučit a poděkovat vám, že jste dočetli až sem, že ještě pořád vůbec čtete. Mějte se co nejlépe a metal s vámi, přátelé morbidních melodií!


about bands on DEADLY STORM ZINE:

KORPSESOTURI:


CENTINEX:



Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

Recenze/review - ROTTEN TOMB - The Relief of Death (2024)


ROTTEN TOMB - The Relief of Death
CD 2024, Death Division Rituals

for english please scroll down

Jako loutka bez duše. Jako tělo, které někdo umístil tak, aby nahánělo strach. Pokaždé zvolil jiný způsob smrti. Byla to záhada, která trvala několik let. Potom vše zapadlo na svá místa. V hrobech, na kterých jsme mrtvoly vždy nalezli, leželi oběti násilných činů. Někdo vzal zase jednou spravedlnost do svých rukou. Byl jako černé svědomí, jako mstitel ze záhrobí. Neviditelný, bez slitování. Působil na mě velmi podobně, jako hudba ROTTEN TOMB z Chile.

S touhle smečkou jsme se spolu setkali již u jejich předchozího alba "Visions of a Dismal Fate" z roku 2022. Odkaz na recenzi i rozhovor naleznete dole pod článkem. Pánové i letos pokračují ve své morbidní práci. Přinášejí nám novinku, která musela být nahrána na stejných hřbitovech, jakou jsou ty z úvodu dnešního článku. 


Nové album "The Relief of Death" je opět po okraj narvané špínou, hnisem a hlavně prvotřídním starým death metalem. Fanoušci žánru si přijdou rozhodně na své. Osobně se mi opět líbí všechny ty kruté, morbidní a divoké nálady, které se povedlo kapele na desku doslova narvat. Tohle je hudba pro všechny tmáře, pro všechny prokleté. Pokud máte rádi smečky jako INCANTATION, BRUTALITY, GOREMENT, GRAVE, zkaženou krev, ale i mráz, který lze nalézt na náhrobcích se jmény jako WINTER nebo PARADISE LOST, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci jedu, který když pozřete, tak zemřete v krutých křečích. Jasně, vše tu už bylo a podobných kapel chodí po světě velké množství. Jenže jenom některé mě baví a dokáží mě znovu přikovat k reproduktorům. Chilským válečníkům se to opět povedlo na výbornou. Zvuk, obal, celkové provedení, vše je podřízeno jedinému - pohřbít vás zaživa, rozemlít vás na prach. Doporučím vám jednu věc. Až se setmí a nad hřbitovem bude mlha, přidejte hlasitost a vydejte se na cestu. Potkáte stejné démony, stejná těla, jako já, když jsem se stále a často rád k téhle nahrávce vracel. Pokud si zakládáte na tom, abyste měli ve své sbírce všechna mrtvolná alba, která letos stojí za to, nemělo by "The Relief of Death" rozhodně chybět. To vám podepíšu vlastní krví. Mám při poslechu pocit, že povstali všichni démoni, aby se přišli pomstít. A útočí za zvuků téhle desky. Jako loutka bez duše. Jako tělo, které někdo umístil tak, aby nahánělo strach. Pokaždé zvolil jiný způsob smrti. Byla to záhada, která trvala několik let. Potom vše zapadlo na svá místa. Starodávný, temný, tajemný death metalový rituál, u kterého se rozpadnete v prach!


Asphyx says:

Like a puppet without a soul. Like a body that's been placed in such a way as to frighten. Each time he chose a different way to die. It was a mystery that lasted for years. Then everything fell into place. In the graves where we always found the corpses lay the victims of violent acts. Once again, someone took justice into their own hands. He was like a black conscience, an avenger from beyond the grave. Invisible, without mercy. He had a very similar effect on me, like the music of ROTTEN TOMB from Chile.

We met this pack together already on their previous album "Visions of a Dismal Fate" from 2022. The link to the review and interview can be found below the article. The gentlemen continue their morbid work this year. They bring us a new release that must have been recorded in the same graveyards as the ones featured in the opening of today's article.


The new album "The Relief of Death" is once again packed to the brim with filth, pus and most importantly first class old death metal. Fans of the genre will definitely enjoy it. Personally, I again like all the cruel, morbid and wild moods that the band managed to literally cram onto the record. This is music for all the darkies, for all the damned. If you like packs like INCANTATION, BRUTALITY, GOREMENT, GRAVE, corrupted blood, but also the gloom that can be found on tombstones with names like WINTER or PARADISE LOST, don't hesitate a moment. You'll get a fair portion of poison, which if you devour, you'll die in violent convulsions. Sure, it's all been here before and there are plenty of similar bands walking around the world. But only some of them entertain me and manage to get me glued to the speakers again. The Chilean warriors have done it again. The sound, the cover, the overall performance, everything is subordinated to one thing - to bury you alive, to grind you to dust. I will recommend one thing. When it gets dark and the fog is over the cemetery, turn up the volume and get on your way. You'll meet the same demons, the same bodies, as I did when I loved to come back to this record again and again. If you pride yourself on having all the dead-worthy albums in your collection this year, "The Relief of Death" should definitely not be missed. I'll sign that with my own blood. Listening to it makes me feel like all the demons have risen to come for revenge. And they're attacking to the sound of this record. Like a puppet without a soul. Like a body that's been placed in such a way as to strike fear. Each time they chose a different way to die. It was a mystery that lasted for years. Then everything fell into place. An ancient, dark, mysterious death metal ritual that will make you crumble into dust!



about ROTTEN TOMB on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Dissonant Death Ritual 
02. Oblivion 
03. Psychopathic World 
04. In The Last Hours 
05. Rumble For The Cult Of Death 
06. Funeral Urns 
07. Let The Death Takes Us 
08. Illusions Of A False World 
09. Mental Persecution


Recenze/review - INHUMAN - Prerogative of the Unborn (2024)


INHUMAN - Prerogative of the Unborn
CD 2024, GrimmDistribution

for english please scroll down

Nejdříve nastala tma. Absolutní tma. Lidé zalezli do děr a děsili se každého zvuku. Potom to přišlo. Ulicemi se začaly toulat příšery, které každého na potkání roztrhaly na malé kousky. Po stěnách tekla krev. Děs a hrůza. Neznaly žádné slitování. Byly nekompromisní. Všichni jsme si mysleli, jak jsme chytří, jak opět přežijeme. Jenže opak je pravdou. Náš rod je dávno odsouzený k zániku. Neobstáli jsme. Jsme příliš zlí. Vědí to tajemné bytosti z vesmíru, ví to i brutální death metalová kapela z Kostariky.

O INHUMAN jsme již na našich stránkách několikrát psal. Máme i rozhovor. Všechny články jsou odkazovány pod dnešní recenzí. Pánové letos pokračují ve své morbidní práci. Ostré riffy se vám opět zadřou hluboko pod kůži a budete se cítit jako oběti z dnešního úvodu. Temnota se zde potkává se strojovou přesností. Apokalypsa začala!


Vždycky se mi líbil rukopis kapely, způsob, jakým přistupují k muzice jako k takové. Pečlivě vystavěné pasáže jsou obaleny v temné a antihumánní atmosféře. Vše působí velmi chladně, odtažitě. Zároveň, a to se mi líbí asi nejvíc, jednotlivé skladby uvnitř žhnou a pálí. Technický death metal je velmi těžká disciplína. Mám raději, když z nahrávky cítím určitou živočišnost, když vím, že hudbu skládali lidé a ne stroje. Nelíbí se mi plastová produkce. INHUMAN tohle všechno vědí a opět se mi trefili přesně do vkusu. Postupně se vyvíjejí, jsou čím dál tím víc ostřejší a divočejší. Povedl se  zvuk i obal (Phlegeton). Vše je jak se patří syrové, drsné, maniakální. Nezapomíná se ani na melodie. Dnes ráno cestou do práce jsem viděl bouračku. Lidé uvnitř naříkali a hasiči je museli vystříhat ven. Poslouchal jsem u toho "Prerogative of the Unborn" a představoval si, jaké to jednou bude, až nás přiletí zničit bytosti z vesmíru. Pršelo a po zemi stékala krev. Jste fanoušci třeba takových SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, DEICIDE, NAPALM DEATH, DYING FETUS, MALEVOLENT CREATION, VITAL REMIANS? Potom jste zde správně. Tohle je totální invaze, po které zůstává jenom spálená země. K dokonalosti vybroušený, stylový drahokam, který se bude líbit každému, kdo má tuhle odrůdu smrtícího kovu rád. S čistým svědomím se přidávám na stranu těch, kteří budou i v budoucnu tohle album uctívat. Je totiž vynikající po všech stránkách. Jedná se o absolutní masakr, o hudbu, která vás spálí na popel. Nejdříve nastala tma. Absolutní tma. Lidé zalezli do děr a děsili se každého zvuku. Potom to přišlo. Ulicemi se začaly toulat příšery, které každého na potkání roztrhaly na malé kousky. Po stěnách tekla krev. Děs a hrůza. Temný, surový, zničující technický death metal! K dokonalosti seřízený stroj na zabíjení!


Asphyx says:

First it was dark. Absolute darkness. People crawled into holes and were terrified of every sound. Then it came. Monsters began to roam the streets, tearing everyone they met to pieces. Blood ran down the walls. Terror and horror. They knew no mercy. They were uncompromising. We all thought how clever we were, how we'd survive again. But the opposite was true. Our clan is long since doomed. We have not survived. We're too evil. Mysterious beings from outer space know it, and so does a brutal death metal band from Costa Rica.

We have written about INHUMAN several times on our website. We also have an interview. All articles are linked below today's review. The gentlemen continue their morbid work this year. The sharp riffs will once again dig deep under your skin and make you feel like the victims from today's introduction. Darkness meets machine-like precision here. The apocalypse has begun!


I've always liked the band's handwriting, the way they approach music as such. Carefully constructed passages are wrapped in a dark and anti-human atmosphere. Everything feels very cold, distant. At the same time, and this is probably what I like the most, the individual tracks burn and glow inside. Technical death metal is a very difficult discipline. I prefer when I feel a certain animality from a record, when I know that the music was composed by humans and not machines. I don't like plastic production. INHUMAN know all this and once again they hit exactly my taste. They are gradually evolving, getting sharper and wilder. The sound and the cover art (Phlegeton) are great. Everything is raw, rough, manic. Not forgetting the melodies. I saw a car crash on my way to work this morning. People inside were wailing and the firemen had to cut them out. I listened to "Prerogative of the Unborn" and imagined what it would be like one day when beings from outer space came to destroy us. It was raining and blood was running on the ground. Are you fans of SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, DEICIDE, NAPALM DEATH, DYING FETUS, MALEVOLENT CREATION, VITAL REMIANS? Then you have come to the right place. This is a total invasion that leaves nothing but scorched earth. A polished to perfection, stylish gem that will appeal to anyone who likes this variety of deadly metal. In good conscience, I side with those who will continue to worship this album in the future. For it is excellent in every respect. This is absolute carnage, music that will burn you to ashes. First there was darkness. Absolute darkness. People crawled into holes and were terrified of every sound. Then it came. Monsters began to roam the streets, tearing everyone they met to pieces. Blood ran down the walls. Terror and horror. Dark, brutal, devastating technical death metal! A killing machine tuned to perfection!



about INHUMAN on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Columbarium 
02. Prerogative Of The Unborn 
03. In The Name Of The Father 
04. Poetry Of A Decaying Soul 
05. Dreadful Existence 
06. Worthless Skin 
07. Deathless Crave 
08. I'm Staying Inside You



neděle 19. května 2024

Recenze/review - GÖDEN - Vale of the Fallen (2024)


GÖDEN - Vale of the Fallen
CD 2024, Svart Records

for english please scroll down

Někdy se staneš můrou poletující kolem světla. Padáš k zemi se spálenými křídly. Brodíš se po kolena v bažině svých vlastních myšlenek. Budíš se z děsivých snů. Země je spálená a zbyli tu jen démoni. Někdy je těžké zůstat stát na nohou, někdy je obtížné zůstat rovný. Zrozeni v pláči čekáme na smrt. Nakonec zůstaneme sami. Se svými činy i myšlenkami, se svým svědomím. A kolem nás všechno utíká s obrovskou rychlostí. Koloběh, který nelze zastavit.

A potom je tu hudba, při které vše funguje podle zcela jiných zákonů. Když poslouchám nahrávky, jako je ta letošní od pohrobků GÖDEN, pro mě kdysi velmi zásadních WINTER, jsem najednou velmi silný, jsem jako nádoba, která si uvědomuje, že jsou konečně všechny části na svých místech. Druhé dlouhohrající album "Vale of the Fallen" se pro mě stalo opět osobním, niterným zážitkem. Za okny padal černý déšť a svět pomalu umíral. Seděl jsem ve svém křesle a četl si. Existoval jsem jenom já a hudba. A můra, která spadla spálená na zem. 


Stephen Flam má natolik osobitý styl, rukopis a talent, že si jeho práci s nikým nespletete. Jedná se o druhé album, volné pokračování WINTER. Je pro mě velmi zajímavé, nechat se unášet na zpěněných vlnách melodií. Jsme pravděpodobně s tímto skladatelem naladěni stejným způsobem (dole pod článkem je odkazován i náš společný rozhovor). Základem nových skladeb je opět doom a death metal, který je syrový a masivní. Jsou tu ale i různé mezihry, ruchy, epické vsuvky, které mě také dokáží rozdrásat do krve. Strašidelný, naléhavý a mocný vokál Vas Kallas, až hororové klávesy Tonyho Pinnisiho, drtivé bubnování Jasona Frantze a v neposlední řadě jedovaté housle Margaret Murphy. Tohle všechno zabalené v pavučinách, které nejde roztrhnout. Jsou pevné, kompaktní. Jako celek vás ihned strhnou, zničí a polijí ledovou vodou. Chtěl bych být básníkem temnoty, abych dokázal slovy novou desku lépe popsat, abych dovedl do slov promítnout všechnu tu energii, tlak, smutek, majestátní bolest, všechny ty myšlenky, které létají kolem. "Vale of the Fallen" je nejen povinností pro všechny věrné fanoušky, ale i pro všechny, kteří mají rádi hudbu jako takovou. V kapele se sešli muzikanti, mezi kterými funguje chemie. Nevím, jestli jsou pod přísnou taktovkou šéfa celého souboru, ale podepíšu vám vlastní krví, že všichni dohromady letos vytvořili desku, ke které se budu rád a stále vracet. Možná kolem nás planeta pomalu umírá, možná ničíme sami sebe, ale já vím, že všechno tohle přežiju. Nové album má v sobě totiž něco, co mi dává naději, sílu, dokáže mi vrátit tep mého srdce do klidného normálu. Nad podobnými nahrávkami se mi chce filozofovat, přemýšlet, diskutovat s ostatními. A zároveň se zavřít do pokoje a být sám. Shořet jako můra, která se dotkne plamenů. Chladný, temný doom death metalový opus, který se vám dostane do podvědomí! Pochmurná symfonie! Budete kráčet po spálené zemi! 


Asphyx says:

Sometimes you become a moth flying around the light. You fall to the ground with burnt wings. You wade knee-deep in the swamp of your own thoughts. You wake up from terrifying dreams. The earth is scorched and only demons remain. Sometimes it's hard to stay on your feet, sometimes it's hard to stay upright. Born in tears, we wait for death. In the end, we are left alone. With our actions and thoughts, with our conscience. And everything around us is running away at a tremendous speed. A cycle that cannot be stopped.

And then there's music, where everything works according to completely different laws. When I listen to records like this year's from the late GÖDEN, once very fundamental for me WINTER, I am suddenly very strong, like a vessel that realizes that all the parts are finally in place. The second full-length album "Vale of the Fallen" has again become a personal, visceral experience for me. Black rain was falling outside the windows and the world was slowly dying. I sat in my armchair and read. There was only me and the music. And a moth that fell burnt to the ground.


Stephen Flam has such a distinctive style, handwriting and talent that his work is unmistakable. This is the second album, a loose continuation of WINTER. I find it very interesting to let myself drift on the foamy waves of melodies. We are probably in tune with this composer in the same way (our interview together is linked below the article). The basis of the new tracks is again doom and death metal, which is raw and massive. But there are also various interludes, movements, epic insertions that can also tear my blood. The haunting, urgent and powerful vocals of Vas Kallas, the almost horror-like keyboards of Tony Pinnisi, the crushing drumming of Jason Frantz and last but not least the venomous violin of Margaret Murphy. All this wrapped in a web that cannot be broken. They're tight, compact. As a whole, they'll immediately tear you down, destroy you and pour ice water over you. I wish I was a poet of darkness, that I could describe the new record better with words, that I could put into words all the energy, the pressure, the sadness, the majestic pain, all the thoughts that fly around. "Vale of the Fallen" is not only a must for all loyal fans, but also for all those who love music in general. The band has brought together musicians with a chemistry that works. I don't know if they're under the strict baton of a full band leader, but I'll sign you with my own blood that they all came together this year to create a record that I'll gladly keep coming back to. The planet may be slowly dying around us, we may be destroying ourselves, but I know I will survive all of this. Because the new album has something in it that gives me hope, strength, can bring my heartbeat back to a calm normalcy. Records like this make me want to philosophize, think, discuss with others. And at the same time to close myself in a room and be alone. To burn like a moth that touches the flames. A cold, dark doom death metal opus that gets into your subconscious! A gloomy symphony! You will walk on scorched earth!







tracklist:
1. The Divine
2. In the Vale of the Fallen
3. Urania
4. Black Vortex
5. Rings of Saturn
6. Death Magus
7. Zero
8. Manifestation IX
9. Requiem
10. Majestic Symphony



Recenze/review - PUTRIFIED - Death Darkness Decay (2024)


PUTRIFIED - Death Darkness Decay
CD 2024, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Krev ukrytá ve stínu. Další mrtvé, zohavené tělo. Pomalu se stmívá a měli bychom dokončit svoji morbidní práci. Závěr zněl jasně. Setkání s bestií, ozvěny z onoho světa, záhadná smrt, plná otázek, na které vám nikdo neodpoví. Znám ale kapelu, která se v těchto oblastech pohybuje. Švédští PUTRIFIED. Death metaloví maniaci, kteří svojí hudbou dokáží znázornit stejnou temnou atmosféru. 

Je to smrtící koktejl, se skvělým živočišným a masivním zvukem (Dan Lowndes - mixing, mastering), se spoustou zajímavých momentů. Jako bych se procházel v nějaké ohavné galerii. Na obrazy byla použita zkažená krev. Jedná se o první dlouhohrající album kapely a já tak nějak podvědomě vím, že jsem zde správně. V tomhle hrobě totiž nacházím vše, co mám na tomhle stylu rád. 


Pokaždé, když navštívím podobné katakomby, tak přemýšlím, jak musí dlouho trvat, než jsou kostry pokryté plísní a pavučinami. Jak dlouho trvá, než kapela nahraje podobnou desku? O předchozím EP "The Flesh. The Scythe. The Tomb." jsem psal a líbilo se mi. Uběhlo osm krutých let. PUTRIFIED se museli na nějaký čas zavřít hluboko pod zem, aby nahráli takto shnilé skladby. Mám pocit, že mezi prsty prosévám prach. Vše je chladné, temné, zastřené do krvavé mlhy. Mraky jsou zase nízko a pokud máte rádi kapely jako NECROS CHRISTOS, DEAD CONGREGATION a podobné maniaky, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete prvotřídní materiál, který musí udělat dobře na zkažené duši všem prokletým. Líbí se mi nejen nekompromisní přístup kapely, ale i jejich schopnost napsat skladby, které postupně gradují, jsou mrazivé i žhavé zároveň. Abyste dokázali letošní album "Death Darkness Decay" opravdu vnímat tak, jak bylo zamýšleno, tak vám doporučuji úplnou tmu. Nejlépe nějaký starý sklep. Teprve potom vyniknou všechny nuance na povrch. PUTRIFIED se povedlo mě opět pohřbít zaživa, znovu mě vzít na místa, na kterých se stalo něco zlého a ošklivého. Z riffů je cítit vztek i zvláštní, nebál bych se napsat melancholická, nálada (tolik známá třeba u finských kapel). Nesmím zapomenout i na stylový a velmi povedený obal od mistra Bliala Cabala. Dostal jsem vše, co jsem si přál - totální špínu, smíchanou z plesnivinou i nadšením pro reálnou, hnusnou smrt. Doporučuji všem tmářům! Krev ukrytá ve stínu. Další mrtvé, zohavené tělo. Morbidní, temnotou a chladem nasáklý death metal!


Asphyx says:

Blood hidden in the shadows. Another dead, mutilated body. It's slowly getting dark and we should finish our morbid work. The conclusion was clear. An encounter with a beast, echoes from the other world, a mysterious death, full of questions no one can answer. But I know a band that's in these areas. Sweden's PUTRIFIED. Death metal maniacs who can portray the same dark atmosphere with their music. 

It's a deadly cocktail, with a great animalistic and massive sound (Dan Lowndes - mixing, mastering), with a lot of interesting moments. It's like walking through some hideous gallery. Corrupted blood was used for the paintings. This is the band's first full-length album, and I kind of subconsciously know I'm in the right place here. Because in this grave I find everything I love about this style. 


Every time I visit catacombs like this, I wonder how long it must take for the skeletons to be covered in mould and cobwebs. How long does it take a band to make a record like this? About the previous EP "The Flesh. The Scythe. The Tomb." I've written about and liked it. It's been eight brutal years. PUTRIFIED had to go deep underground for a while to record songs this rotten. I feel like I'm sifting dust between my fingers. Everything is cold, dark, obscured in a bloody mist. The clouds are low again and if you like bands like NECROS CHRISTOS, DEAD CONGREGATION and similar maniacs, don't hesitate a moment. You'll get top notch material that must do good to the corrupted souls of all the damned. I like not only the band's uncompromising approach, but also their ability to write songs that gradually build up, are chilling and hot at the same time. In order to truly experience this year's "Death Darkness Decay" album as it was intended, I recommend total darkness. Preferably an old basement. Only then will all the nuances come to the surface. PUTRIFIED has managed to bury me alive again, to take me to places where something bad and ugly happened again. There is anger and a strange, I wouldn't be afraid to write melancholic, mood (so familiar in Finnish bands for example) from the riffs. I mustn't forget the stylish and very hilarious cover artwork by the master Bial Cabal. I got everything I wanted - total filth, mixed with mould and enthusiasm for real, ugly death. I recommend it to all darkies! Blood hidden in the shadows. Another dead, mutilated body. Morbid, dark and cold death metal!


Recenze/review - PUTRIFIED - The Flesh. The Scythe. The Tomb (2016):

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý padesátý sedmý - Metalová princezna


Příběh čtyř stý padesátý sedmý - Metalová princezna

"Ty na mě nežárlíš?": zeptal jsem se a když mi řekla, že ne, tak mi to bylo trošku líto. Blondýnka je sebejistá, sebevědomá ženská. Žádná příliš křehká květinka. Holka do nepohody. Přesto, kdybych byl na jejím místě, mohl bych se zbláznit. Měl jsem jít za chvilku do hospody a potom do divadla se svojí novou spolužačkou. Pocházela odněkud z Olomouce, loni chodila na ČVUT a letos přestoupila k nám do školy. Na první pohled byla jak zjevení. Vypadala jako nějaká modelka, herečka. Ještě z dob, kdy slavný ženský vypadaly přirozeně a byly zaoblený na těch správných místech. Sen každého kluka. A moc dobře to o sobě věděla. Využívala toho, byla zvyklá na pozornost. A světe div se, poslouchala metal. Já si o přestávkách četl vždycky někde v rohu nebo jsem trávil volno v kuřárně. Našla si mě sama, prý podle metalovýho trika. Měla na levém prsu malý nápis Cannibal Corpse. Usmála se, poprosila o cigáro a dala se do řeči. Koketka. Od pohledu. Ale jsem obyčejnej chlap, slabej a zranitelnej, když vidím krásnou ženskou.

Nikdy jsem nepochopil, proč mi lidé říkají intimní věci, proč se mi otevírají. Většinou jen tak vtipkuji, snažím se být příjemný. Rozhodně si nemyslím, že bych uměl naslouchat. V rodině ano, ale mimo? Měl bys dělat psychiatra, řekla mi kdysi Blanka. Nojo, ale mě by lidi srali, odvětil jsem. Nechci se brodit temnejma myšlenkama. Rusovláska z Olomouce se jmenovala Martina. Mluvila už asi patnáct minut a pak se mě zeptala, jestli nezajdeme do hospody. Byl jsem rád, že jsem po dlouhé době potkal někoho, kdo poslouchá  metal a taky mě bavilo se na ní dívat. Pohazovala lehce hlavou a od začátku bylo jasné, že tahle dívka projde studiem hladce a lehce. Když totiž šla po chodbě, všichni se zastavovali, ohlíželi se za ní. Kroutila zadkem, brala to jako samozřejmost. A ihned mi U Darebáka řekla, že si pečlivě vybírá, s kým se vyspí a že jí na nějakým tom sexu nesejde. Hergot, musel jsem si otřít čelo kapesníkem a chlapi v pajzlu nedokázali zavřít pusu. Někteří bez keců slintali. Byla rajcovní, přesto když mluvila, bylo na ní něco zvláštního.

Ono to tak někdy bývá. Dala si pár piv a chtěla zajít ještě někam. Odvedl jsem jí přes pole na kolej. Několikrát mi upadla a bylo by to tak jednoduché. Měla řeči, ale já byl naštvaný. A asi i naivní. Chtěl jsem kecat o metalu. Ona totiž, tahle metalová princezna měla opravdu přehled. Víceméně ji odnesu do pokoje, kde na ní čeká kolegyně právnička. Také Olomouc a taky moc hezká holka. Čím vás tam krměj na tý Moravě, že jste takový hezký, zeptám se. Usměje se jako královna a nabídne mi, jestli se nechci něčeho napít. Omluvím se a jdu za blondýnkou. Takhle to chodí několik dní. Pak se mě Martina zeptá, jestli s ní nepůjdu do divadla. A tak stojím před jejich pokojem a připadám si hrozně divně. Proč nemá taková hezká holka nikoho jinýho, než mě? Otevřou mi a mají na sobě jen kalhotky a podprsenky. Nakrucují se a mě je to celý nějaký divný. Hele, já se stydím za vás, říkám jí a když už má na sobě konečně šaty, tak dostanu na rozloučenou pusu. Spolubydlící nám popřeje hezký večer a směje se jak blázen. Tylovo Divadlo, kousek od Synagogy, je moc hezký. Už jsem zde několikrát byl a líbí se mi i hra. Sice romantika jako blázen, ale není to vůbec špatný. Co budeme dělat teď? Zeptá se mě a já odpovím, že musím za blondýnkou. Samozřejmě mě přemluví a jdeme do nějakýho malýho podniku, kde jsou malý stolečky a všichni se tváří děsně vážně. Dá si víno a spustí.

První dvě hodiny jsou super. Kecáme o kapelách a já na chvilku zapomenu, že sedím u stolu s nádhernou holkou. Řeším jen muziku. Nic jinýho mě nezajímá. Směje se mým hudebním vtipům a já se chvilku dokonce rouhám. Tomu by se blondýnka nezasmála. Další víno a pak to všechno vyleze ven. Ne, já to nechci slyšet, ale musím. Je mi blbý odejít. Má svůj sen. Jako každá holka. O baráku a manželovi. Jenže za ní kdysi chodil otčím do ložnice a ubližoval jí. Utekla k babičce a nikdo nic nikdy neřešil. Vyrostla v krásnou ženu a nikdy nenalezla klid. Snila si svý dívčí příběhy o bílých palácích a princech a s klidem u toho nafotila porno. Chodila za peníze, ne žádná špinavá rádodajka, ale vždy měla nějakýho sponzora, staršího pána. Hele, je mi to líto, ale proč mi to všechno vyprávíš. Už nemůžu dál. Odpověděla. Seděl jsem a asi koukal jako puk. Holka, co působí jako princezna, který stačí lusknout prstem a každý jí leží u nohou, je uvnitř křehká jako sklo. Měla v sobě bolest, trápila se, když byla sama, tak brečela. Bylo mi dvacet a mohl jsem ji utěšit nejjednodušším způsobem. Jenže já už přísahal, já už měl svoji blondýnku. 

My se prodáváme se spolubydlící. Cože? No, občas za náma chodí kluci. Nebo pánové. Byl jsem v šoku. Mluvila o tom, jako kdyby se nechumelilo. Hele a to ti nevadí, že je ani neznáš? Sex je intimní věc, jinak je to jen bohapustý šukání. Odpoví mi, že si myslela, že jsem otevřenější. Zase jsem chvilku mlčel a z ní vylezlo, že si vůbec neváží sama sebe, svého těla. Metalová princezna, zralá na psychiatra. Měla by ses jít léčit. Na tom přeci není nic špatnýho. Jenže se psal rok 1997 a každý se hned bál, že by byl označený za blázna. A protože jsem byl ještě mladej, nabídl jsem se jí, že si půjdeme někam zapařit. Usmála se a otřela si slzy. Hrozně mi děkovala a prý jestli chci, že mají zítra volno. Ty to nechápeš? Musíš být silná. Bojovnice. Tenhle svět je někdy hnusnej, ale musíš se vždycky zvednout. Podívej se na sebe. Jsi nádherná holka, co si může vybírat. Tak to udělej. Vyser se na to, dělat děvku, nic jinýho to není. Važ si sebe sama. Jdi raději zametat do továrny, ale buď rovná. Možná ti to neřekli doma, možná za to nemůžeš, ale jinak dopadneš hodně blbě. Krásná nebudeš napořád. Poslouchala pozorně, ale nic neříkala.

Šli jsme tedy do jednoho podniku. Pili jsme jako správní metaláci pivo a rum. Nějakej drahej, ale ona měla peníze. Špinavý prachy. Byl jsem celý večer trošku v šoku, díval jsem se na ní úplně jinak, než dřív. Když jsem šel na záchod, pořád za ní někdo chodil. Zval jí k tanci, nosil jí panáky. Nikoho nechtěla. Nechala si pustit starý metalový fláky a tančila na ně. Sama, uprostřed parketu, už bylo po půlnoci. Byla jak divoženka a měla v sobě rytmus. Já si představoval věci, za který bych musel odříkat spoustu otčenášů. Ale byly to jen představy. Uff. Svíjela se, naznačovala. Pohazovala hlavou. Ovíjela kolem tváře vlasy, dělala šelmu, kočku, která to děsně chce. Odpočívala u mě na gauči a pak mě vytáhla na ploužáky. Modlil jsem se, jako já se fakt modlil, abych to vydržel. Ale dal jsem to. Byl jsem přeci jen pořád trošku naštvanej, že na mě blondýnka nežárlí. Být to před několika lety, už bych se dávno válel v peřinách a určitě bych se rád seznámil víc i se spolubydlící. Bože, říkal jsem do stropu, když se zaklonila. Co to děláš? Okřiknu ji, když vylezeme do studené Plzně. Jdeme ulicí a ona někde na Chodským usedne na lavičku. Nabídne se mi. Uff. Pormiň, dívám se jinam. Zklamu ji, je naštvaná, řve na mě, ale já opravdu nemůžu.

Tak si to kurva přečti, do prdele, podívej se. Už jsem ti stejně řekla všechno. A vytáhne z kabelky takovou malou knížečku. Nejdřív mi vůbec nedojde, co to je. Otevřu první stránku a tam je napsáno. Milý deníčku, je mi jedenáct let a bratranec mi přinesl kazetu. Málem se mi zatmí před očima. Hele, to je jako u mě! Pokračuju. První lásky, normální holka, problémy, které já neznám, protože ženským nerozumím. Je tu ale jeden rozdíl. Jako černá nit, jako nějaký jed se vine celým jejím životem otčím. Občas musím odvrátit oči. Někdy svírám pěsti a nenávidím ho. Jak mohl někdo někomu tak křehkému ublížit? Jak tohle vůbec může někdo udělat? Po několika stránkách se objeví její spolubydlící. Jejich zážitky patří k tomu nejveselejšímu, co v deníku je. Proč se odhaluješ zrovna mě? Já přeci nejsem někdo, kdo by ti mohl pomoc. Nezažil jsem to. Umím jenom poslouchat, kecat nesmysly, sem tam říct něco, co si pamatuju, že to někdo napsal. Protože si byl ve škole jedinej, kdo po mě nevyjel. Odfrknu si, to jako myslíš, že bych byl vždycky jenom hodnej kamarád? Tak to zase pozor, plácnu ji po zadku. Konečně se usměje. 

Chodíme Plzní až do rána. Máme v nohách hroznou spoustu kilometrů. Teď mluvím já. O svém životě, o tom, že to prostě člověk nemá někdy lehký. Že na něj padne splín, beznaděj, že mu připadá, že je kolem jenom tma. Jenže tak to zkrátka je. Hele, my máme pořád oproti ostatním tu velkou výhodu, že máme muziku. Metal je náš lék. Když je ti blbě, pustíš si něco veselýho, když si naštvanej, tak máš taky spoustu možností. A jak bývá mým dobrým zvykem, mluvím o blondýně. Jak jsem o ní bojoval, jak ležíme v posteli a posloucháme Paradise Lost. Jak chodíme na brigády a jsme chudý, ale tak hrdí, že máme jeden druhého, že ji budu vždycky chránit. Hele, najdi si u vás v Olomouci normálního kluka, vybodni se na hezounky, ti se zaobírají jen sami sebou. Jdi do nějakýho obyčejnýho, kterej tě bude mít rád takovou jaká si. Jednoduchý, co? Teď už se směje. Snažím se, opravdu se snažím, ale připadá mi, že má v sobě něco smutnýho, něco ztracenýho. Taková kráska, anděl, chcete-li. Navíc poslouchá metal. Ideál, řekl bych. Rozumíme si, mluví mi z duše. 

Uplyne několik dní. Hrozně chci, aby se mě na Martinu blondýnka zeptala. Ale ona naschvál nic. Tak musím sám. Probíráme to celou noc. Nakonec se shodneme, že musí chtít sama. Nikdo jinej to za ní neudělá. Bohužel, několik následujících měsíců mluví spíše proti mě. Martinu bylo možné spatřit různě po městě, převážně se staršími pány. Studovala a měla samé dobré známky. I staří profesoři sekerníci, před její krásou roztáli. Pejřili se a vtipkovali. Uměla v tom chodit.  Někdy si říkám, jestli jsem tenkrát nemohl udělat víc. Nakonec zůstala v Plzni. Dnes třikrát rozvedená, ztrhaná, vyžilá a když jsem jí nedávno viděl, tak se ke mě hrozně hlásila. Pozvala mě na pivo a povídali jsme si. Už z ní není metalová princezna a má stále hrozně divoký život. Někdy si říkám, jak je osud někdy pěkná kurva. Každý máme jinou startovací pozici. Někdo se narodí do parádní rodiny a skončí stejně blbě. Někdo to má těžký a vybojuje si svůj kousek posranýho štěstí. Asi hodně záleží, co od života chcete. Seděli jsme, popíjeli a zeptala se mě, jestli ještě chodím na metal. Odpověděl jsem, že jistě. Já bez toho nemůžu být. Když odcházela, tak se hrozně smutně usmívala. Bylo na ní vidět, že se kdysi ztratila a už nikdy nenašla. Velká škoda, protože takhle chytrou a krásnou ženskou jen tak nepotkáte. Přijdu domů, všechno říkám ženě a ona mě pohladí po tváři. Pořád nežárlí, ale je na ní vidět, že jí to není jedno. A když se usměje, tak má v očích veselé jiskry a malé vrásky od smíchu, které tolik miluju. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER