DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 25. srpna 2026

Interview - ASPERATUS - Raw, morbid death metal that makes the flesh fall from the bones!


Interview with death metal band from Poland - ASPERATUS.

Answered Radek (guitars), Piotr (bass), Łukasz (vocals), thank you!

Recenze/review - ASPERATUS - Shrines of Human Waste (2026):

Ave ASPERATUS! Greetings from the Polish catacombs. First, let me pay you a compliment. I’ve been following your band since 2015, when you released your first EP, “Warped Reality,” and you’ve been among my favorites ever since. Here in the Czech Republic, however, you aren’t very well known we’re a small country with a small underground scene. How did you actually get together, and how did ASPERATUS come to be?

Radek: The story really began in 2011 when I came to Kraków in 2009 to study Mechanical Engineering at AGH (Cracow University of Science and Technology). I was already playing guitar, but I had never been in a band. I remember posting on a local Facebook page that I was looking to join or create a death metal band. After some time, Zbigniew Grabowski (drums) reached out to me. We started playing and quickly wrote the material for our first EP. Thanks to Zbigniew’s connections, we formed our first lineup, featuring Olga Proficz (bass), Łukasz Piwowarczyk (guitar), and Piotr Dzik (vocals) (Sothoth, Machines of Dystopia, Lacrima). After recording the EP and playing our first show, things hit a plateau; it was a challenging time as all the members had just finished their studies and "real life"—jobs, family, and responsibilities—set in.

In the meantime, Zbigniew decided to leave the band to focus on his professional career. This was a major setback, as finding a drummer in the death metal scene is like finding a unicorn—they are rare, and most are already juggling multiple bands. After a double challenge, we found a new drummer, Tomasz Drabik. We rehearsed for nearly a year, but Tomasz eventually had to resign due to personal issues, and the whole project stalled for nearly three years. Everyone became busy with their own lives, making it difficult to move forward.

The breakthrough came in 2018 when I reconnected with Bartosz Janczarski (drums). I had known Bartosz since we met at a Vesania show in Kraków in 2010. He had considered joining me early on, but it never came to fruition. We reconnected, had one rehearsal, and that was it—it clicked! We decided to move forward, though, to be honest, we weren't initially sure if we wanted to start something new or continue as Asperatus. Bartosz reached out to Piotr Tokarz (bass - Alienacja, Redemptor, Perihellium) to see if he was interested, and fortunately, he was.

Piotr was the one who convinced us to keep going as Asperatus. Generally speaking, Piotr is the voice of reason in the band. We quickly found Łukasz Ciepała (vocals), who introduced us to Jakub Owczarek (guitar). From that point, it took two years of constant practice, refining our technical approach, and writing new material until Sanctified State of Decay was created in 2020. I’ve always placed great emphasis on technical aspects, both in equipment and solutions for the band. It was a time of significant growth in our rehearsals; we learned so much about using technology to assist us, but also about ourselves.

Five years have passed since then, and we’ve played plenty of shows—it has been a great time for me and the team, though we’ve certainly had our share of tough days. Eventually, Jakub left the crew, and Rafał Żeńczak replaced him just before the recording of Shrines of Human Waste. Rafał is a fantastic person, a true professional, and he’s deeply into the technical side of things, including equipment and stage solutions. Most importantly, he is immensely talented on the guitar and as a bonus, he is also a bass player. And here we are.


This year you released your new album, “Shrines of Human Waste,” which is once again full of pure, authentic death metal. What were your feelings going into the studio? Did you have a plan, for example, for where and how you wanted to evolve from your last album? Personally, the new record strikes me as darker and, at the same time, colder. I have to admit that the atmosphere of the entire album has literally captivated me.

Piotr: Thank you so much for those words! Knowing that the dark, freezing atmosphere of Shrines of Human Waste captivated you is exactly what we hoped for when we were freezing our thoughts into these tracks.

Going into the studio for this debut full-length via Mad Lion Records, the feeling was a mix of pressure and absolute focus. We had the technical foundations from our previous EPs like Sanctified State of Decay, but a full album demands a cohesive universe. Our main plan wasn’t just to play faster or more technical death metal, but to make the music feel more suffocating, calculated, and conceptually grand.

Radek: Piotr is right; we knew that this album had to be produced to the highest standard we could achieve. We applied the lessons learned from our previous recordings to ensure a higher quality. I was deeply involved in the realization and production process, often checking and adjusting tracks until 2 a.m. because I wanted everything to be perfect. My vision was to resurrect the old-school sound mixing the gritty style of Dissenter (highly recommended!) with the technical riffing of the bands I grew up on, such as Cannibal Corpse, Suffocation, Vader, and Behemoth. I wanted the sound to feel natural, wild, and raw. To be honest, the material wasn't entirely new; the compositions were written over the past five years, but they had to reflect the tough yet dynamic times in my life. Consequently, the pressure to get the sound exactly right was immense.

Who’s responsible for the sound? Which studio did you record in, and who handled the mastering and mixing of the album? Overall, the sound is great it reminds me of albums from the late ’90s. Was that the goal?

Piotr: Yes, we wanted the music, despite it’s intensity, to sound lively and natural, yet selective at the same time. We were aiming for the sound character of 90’s American death metal bands. Paweł Grobler from TAKE47/mr.g_music (instagram)

was responsible for mixing and mastering, as well as recording all the instruments except the drums. We’ve known each other for ages, so we could work on the sound's character without any stress.


I’m also very particular about the visual aspect of CDs, and I’ve really grown to love your album art. Who designed the artwork for the new album “Shrines of Human Waste,” and what is it actually meant to convey? I really like the motif could you please tell us how it relates to the music and how they’re thematically connected?

Piotr: The graphic design was created by Michał "Xaay" Loranc a well-known Polish graphic designer and illustrator, as well as a close friend of ours. We already had a preliminary concept for the artwork which was created by our Vocalist Łukasz Ciepała, and Xaay turned it into a magnificent masterpiece that perfectly captures the musical content. The cover directly relates to the theme of broadly defined human existence in today's world.

Radek: Yes, Łukasz was a founder of the idea and also creator of the initial artwork basing on the lyrics and the general concept of the album. I think he managed that flawlessly and expressed the message of the present times in this idea.

Also Michał “Xaay” put a significant part of this message into the final artwork. He is a true professionalist in that matter. The work and cooperation with Michał was 100% a great experience.

What are the lyrics on the new album about? Who wrote them, and where did they draw inspiration from?

Łukasz: All of the lyrics, except for Fall, were written by me.

As for the inspiration, it's difficult to point to one specific source because the lyrics were written and revised over a long period of time. If I had to sum it up, they're mostly a reflection of observing the reality we live in, mixed with a deep sense of disillusionment toward many aspects of human behavior and sometimes even toward humanity's very existence.

Books and films also played an important role. They often sparked thoughts and reflections that eventually found their way into the lyrics, even if not in a direct or obvious way.


I’d be interested in the process behind how ASPERATUS creates a new song. Are you the classic type who locks yourselves in the rehearsal room and jams, or do you use modern technology to share ideas with each other? Do you even go out for a beer together?

Piotr: Despite many responsibilities in our private lives, we occasionally manage to go out for a beer together, but it tastes best when we share one after a successful gig…

Radek: When it comes to the music, I’ve been primarily responsible for it so far. I create songs outlines( drums, guitars) in the comfort of my home and then send the ideas to the rest of the guys. Everyone adds their feedback until we all agree it has potential. Then, we rehearse the material together live, making tweaks and changes until we are fully satisfied. We believe this way of working is the most effective for us and aslo keeps the same form and style of composition.

So yes… I am The supreme leader here haha!

I think the biggest reward for any band is the fans’ reaction. I prefer smaller clubs where the musicians and fans are close to each other. How often does ASPERATUS actually perform? Do you go on tour, for example? I searched online and didn’t find many live recordings of your performances. So what’s the deal with ASPERATUS’s concerts?

Piotr: We aren't a band that plays a huge number of shows or goes on regular tours. On average, we play anywhere from a few to a dozen gigs a year, but we only choose the offers that work for us. We've also played a few shows in your country, for instance at the Barrak Music Club in Ostrava, Zkusebna Art Club in Frydek-Mistek, and at the United In Brutality festival in Chribska. This December, we will be visiting the Czech Republic again. As of right now, we have 5 more gigs booked until the end of the year. The metal scene and audience in the Czech Republic are awesome!

Radek: I think the case of shows is quite complex.

There are not many live recordings because mostly people are quite surprised about the music we are giving life… probably haha. But there are few, even the full show from Kraków.

After the State of Decay EP we were playing a lot of small gigs but we were paying much attention not to be below the financial line. This does not mean we were charging a lot for our gigs but always trying to be in balance with the taken costs. We were quite careful about terms but we also did not aim high in case of numbers and the bands we were playing with. It was a time where we wanted to gain more self confidence and test multiple stage solutions. This period gave us quite a valuable lesson when it comes to where to play, to give the best of our skills and provide the best reception of music.

After that period and after recording of Shrines Oh Human Waste we decided to play more valuable shows in little bit better clubs, we are aiming for a good quality of the sound to provide the best of our performance.

The second thing is that we are highly busy people unfortunately… Piotr and I got families and small kids, I am running multiple other activities connected with automotive design, 3D printing, working in R&D automotive industry, Łukasz is running second successful band Mansvara and also trying to spin his professional career, Rafał got two other bands and professional career. So we decided to take the opportunities that could make a significant visibility because the time is short to play multiple small shows in small clubs.


You’re from Poland. I’ve been following your scene since the late ’80s, and I’ve been a big fan of your bands for a long time. From an outsider’s perspective, it looks like your underground scene is still very much alive. What’s it like in Poland when it comes to death metal and other extreme genres? What about the fans, clubs, and so on? What’s your scene like? I’d be interested in your perspective from the inside.

Piotr: It's a tough subject. The scene in Poland is very strong, and underground bands deliver a high standard. However, black metal is largely dominating right now. Unfortunately, concert turnout isn't always satisfying, and the audience consists mostly of the old guard. Putting on a show here isn't the easiest task either: club availability is heavily limited, and the costs are high. This also severely discourages up-and-coming bands.

I’ve always wondered what kind of music musicians actually listen to. Do you have any albums you like to come back to often? And what about any new releases from recent years? Has anything caught your attention enough to make you buy a CD?

Radek: In terms of genres, I listen to everything from movie soundtracks—especially atmospheric or ambient scores like Blade Runner to electronic music, drum and bass, and even Michael Jackson! And of course, there’s death metal, but that’s not all. I was heavily influenced by bands like Cannibal Corpse, Vader, Behemoth, and Morbid Angel during my teenage years. I’m always drawn to a mix of highly dynamic and atmospheric music.

Łukasz: I listen to music from a wide range of genres. Besides extreme metal, I enjoy electronic music, hip-hop, and plenty of other styles. I’m a big fan of Viagra Boys—not just because of their music, but also because I really like their overall concept as a band and the way they present themselves.

That said, I’m usually most drawn to music that sounds strange or unconventional at first listen. Bands like Oranssi Pazuzu are a great example of that. I love records that reveal something new every time you come back to them.

In general, I’m very open-minded when it comes to music. The only thing I really look for is authenticity. If I feel that an artist is creating something honest and genuine rather than following trends, I’m much more likely to connect with the album. That authenticity gives the music lasting value for me and makes exploring it a much more rewarding experience. Those are also the records I’m most likely to buy on CD or Vinyls

 

Death metal is my favorite music genre. What fascinates me most about it is the darkness that musty stench of old graves. Then there’s the power and intensity. When I listen to a good album, I’m literally charged with energy. What does it mean to you? How does it influence your life, your view of the world, and how you perceive it as a creator?

Łukasz: For me, death metal is a form of catharsis. It's a space where I can process emotions that are often difficult to express in everyday life. Everything surrounding it not just the music itself, but the entire scene, the people, the artwork, and the atmosphere feels like a separate world that I can immerse myself in.

As a creator, I don't see death metal as something that exists purely to be extreme or shocking. At its best, it's an honest emotional outlet. It gives me the freedom to explore darker themes, existential questions, and the more uncomfortable sides of the human experience without having to simplify or censor them.

It has definitely influenced the way I look at the world. Rather than making me more pessimistic, it has made me more reflective. It reminds me that beauty can exist alongside decay, that intensity can be meaningful, and that art doesn't always have to be comforting to be valuable. In many ways, death metal has become a language for expressing things that are difficult to put into words, and it's been an important part of my life for many years.

What does ASPERATUS have planned for the coming months? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

Radek: We are committed to delivering our best performances at our upcoming shows. We want to promote the album as extensively as possible, ideally in venues where our sound can be fully appreciated. If you’re a fan of high-quality death metal, come see us live—we promise not to disappoint!

Thank you so much for the interview! I wish not only the new album “Shrines of Human Waste” but also the entire ASPERATUS band a lot of success. I’m going to listen to the album again! It’s really great. I wish you all the best in your personal lives as well.

Thank you, that was a pleasure to introduce ourselves and we highly appreciate you reaching us!

Recenze/review - ASPERATUS - Shrines of Human Waste (2026):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - ASPERATUS - Surový, morbidní death metal, u kterého odpadává maso od kostí!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Polska - ASPERATUS.

Odpovídali Radek (kytara), Piotr (basa), Łukasz (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - ASPERATUS - Shrines of Human Waste (2026):

Ave ASPERATUS! Zdravím do polských katakomb. Nejdříve mi dovol, abych vám vysekl poklonu. Sleduji vaši kapelu již od roku 2015, kdy jste vydali své první EP „Warped Reality“ a patříte od té doby k mým oblíbencům. U nás v Čechách ale nejste příliš známí, jsme malá země s malou undergroundovou komunitou. Jak jste se vlastně dali dohromady a jak vznikli ASPERATUS?

Radek: Příběh vlastně začal v roce 2011, když jsem v roce 2009 přijel do Krakova studovat strojírenství na AGH (Krakovská univerzita vědy a techniky). Už jsem hrál na kytaru, ale nikdy jsem nebyl v kapele. Pamatuji si, jak jsem napsal na místní facebookové stránce, že se chci přidat nebo založit death metalovou kapelu. Po nějaké době se mi ozval Zbigniew Grabowski (bicí). Začali jsme hrát a rychle jsme napsali materiál pro naše první EP. Díky Zbigniewovým kontaktům jsme sestavili naši první sestavu, ve které byli Olga Proficz (basa), Łukasz Piwowarczyk (kytara) a Piotr Dzik (zpěv) (Sothoth, Machines of Dystopia, Lacrima). Po nahrání EP a odehrání našeho prvního koncertu se věci dostaly do stagnace; bylo to náročné období, protože všichni členové právě dokončili studium a začal „skutečný život“ – práce, rodina a povinnosti.

Mezitím se Zbigniew rozhodl kapelu opustit, aby se mohl soustředit na svou profesionální kariéru. To byl velký neúspěch, protože najít bubeníka na death metalové scéně je jako najít jednorožce – jsou vzácní a většina z nich už žongluje s více kapelami. Po dvojité výzvě jsme našli nového bubeníka, Tomasze Drabika. Zkoušeli jsme téměř rok, ale Tomasz nakonec musel kvůli osobním problémům rezignovat a celý projekt se na téměř tři roky zastavil. Každý byl zaneprázdněn svými vlastními životy, což ztěžovalo posun vpřed.

Průlom nastal v roce 2018, kdy jsem se znovu spojil s Bartoszem Janczarskim (bicí). Bartosze jsem znal od doby, kdy jsme se potkali na koncertě Vesania v Krakově v roce 2010. Už na začátku uvažoval o tom, že by se ke mně přidal, ale nikdy k tomu nedošlo. Znovu jsme se spojili, měli jednu zkoušku a to bylo vše – do sebe to zapadlo! Rozhodli jsme se jít dál, ale upřímně řečeno, zpočátku jsme si nebyli jisti, jestli chceme začít něco nového, nebo pokračovat jako Asperatus. Bartosz oslovil Piotra Tokarze (basa - Alienacja, Redemptor, Perihellium), aby zjistil, zda má zájem, a naštěstí měl.

Piotr byl ten, kdo nás přesvědčil, abychom pokračovali jako Asperatus. Obecně řečeno, Piotr je v kapele hlasem rozumu. Rychle jsme našli Łukasze Ciepalu (zpěv), který nás seznámil s Jakubem Owczarkem (kytara). Od té doby trvalo dva roky neustálého cvičení, zdokonalování našeho technického přístupu a psaní nového materiálu, než v roce 2020 vznikla Sanctified State of Decay. Vždy jsem kladl velký důraz na technické aspekty, a to jak v oblasti vybavení, tak i řešení pro kapelu. Byla to doba výrazného růstu na našich zkouškách; naučili jsme se tolik o používání technologií, které nám pomáhají, ale také o sobě.

Od té doby uplynulo pět let a odehráli jsme spoustu koncertů – bylo to skvělé období pro mě i tým, i když jsme si určitě prošli i těžkými dny. Nakonec Jakub opustil kapelu a těsně před nahráváním alba Shrines of Human Waste ho nahradil Rafał Żeńczak. Rafał je fantastický člověk, opravdový profesionál, který se hluboce zabývá technickou stránkou věci, včetně vybavení a pódiových řešení. A co je nejdůležitější, je nesmírně talentovaný na kytaru – a navíc je také baskytaristou. A tady to máme.


Letos máte venku novinku „Shrines of Human Waste“, která je opět plná ryzího pravého death metalu. S jakými pocity jste šli do studia? Měli jste třeba nějaký plán, kam a jak se chcete od minulé desky posunout? Osobně mi nová nahrávka přijde víc temnější a zároveň chladnější. Musím přiznat, že atmosféra celého alba si mě doslova podmanila.

Piotr: Moc děkuji za tato slova! Vědomí, že vás temná, mrazivá atmosféra Shrines of Human Waste uchvátila, je přesně to, v co jsme doufali, když jsme do těchto skladeb vkládali své myšlenky.

Když jsme šli do studia kvůli tomuto debutovému albu u Mad Lion Records, cítili jsme směs tlaku a absolutního soustředění. Měli jsme technické základy z našich předchozích EP, jako je Sanctified State of Decay, ale plnohodnotné album vyžaduje soudržný vesmír. Naším hlavním plánem nebylo jen hrát rychlejší nebo techničtější death metal, ale aby hudba působila dusivěji, promyšleněji a koncepčně velkolepěji.

Radek: Piotr má pravdu; věděli jsme, že toto album musí být produkováno na nejvyšší úrovni, které jsme mohli dosáhnout. Použili jsme poznatky z našich předchozích nahrávek, abychom zajistili vyšší kvalitu. Byl jsem hluboce zapojen do realizačního a produkčního procesu, často jsem kontroloval a upravoval skladby až do 2 hodin ráno, protože jsem chtěl, aby všechno bylo perfektní. Mojí vizí bylo vzkřísit oldschoolový zvuk smíchaný s drsným stylem Dissenter (vřele doporučuji!) s technickými riffy kapel, na kterých jsem vyrůstal, jako jsou Cannibal Corpse, Suffocation, Vader a Behemoth. Chtěl jsem, aby zvuk působil přirozeně, divoce a syrově. Abych byl upřímný, materiál nebyl úplně nový; skladby vznikaly v posledních pěti letech, ale odrážejí těžké, ale dynamické období mého života. Tlak na to, abych zvuk dosáhl naprosto dokonalého výsledku, byl proto obrovský.

Kdo je podepsán pod zvukem? V jakém studiu jste nahrávali a kdo měl na starosti mastering a mix alba? Celkově je zvuk skvělý, připomíná mi desky z konce devadesátých let, bylo to cílem?

Piotr: Ano, chtěli jsme, aby hudba, i přes svou intenzitu, zněla živě a přirozeně, ale zároveň selektivně. Usilovali jsme o zvukový charakter amerických death metalových kapel z 90. let. Paweł Grobler z TAKE47/mr.g_music (instagram) byl zodpovědný za mix a mastering a také za nahrávání všech nástrojů kromě bicích. Známe se už dlouho, takže jsme mohli na charakteru zvuku pracovat bez stresu.


Hodně si potrpím i na grafickou stránku CD a vaše obaly jsem si hodně oblíbil. Kdo je autorem na novince „Shrines of Human Waste“ a co má vlastně vyjadřovat? Motiv se mi opravdu hodně líbí, jen nám prosím prozraď, jak souvisí s hudbou, jak je tematicky navzájem propojený?

Piotr: Grafický design vytvořil Michał „Xaay“ Loranc, známý polský grafický designér a ilustrátor a také náš blízký přítel. Už jsme měli předběžný koncept pro grafický návrh, který vytvořil náš zpěvák Łukasz Ciepała, a Xaay ho proměnil ve velkolepé mistrovské dílo, které dokonale vystihuje hudební obsah. Obal se přímo vztahuje k tématu široce definované lidské existence v dnešním světě.

Radek: Ano, Łukasz byl zakladatelem myšlenky a také tvůrcem původního grafického návrhu založeného na textech písní a celkovém konceptu alba. Myslím, že to zvládl bezchybně a vyjádřil v této myšlence poselství současnosti.

Také Michał „Xaay“ vložil významnou část tohoto poselství do finálního grafického návrhu. V této věci je skutečný profesionál. Práce a spolupráce s Michałem byla stoprocentně skvělou zkušeností.

O čem jsou texty na novém albu? Kdo je jejich autorem a kde pro ně bral inspiraci?

Łukasz: Všechny texty, kromě Fall, jsem napsal já.

Co se týče inspirace, je těžké ukázat jeden konkrétní zdroj, protože texty písní byly psány a revidovány po dlouhou dobu. Pokud bych to měl shrnout, jsou většinou odrazem pozorování reality, ve které žijeme, smíchaného s hlubokým pocitem deziluze z mnoha aspektů lidského chování a někdy i ze samotné existence lidstva.

Důležitou roli sehrály také knihy a filmy. Často podněcovaly myšlenky a úvahy, které se nakonec promítly do textů písní, i když ne přímo nebo zjevně.


Zajímal by mě proces, jakým vzniká u ASPERATUS nová skladba. Jste klasici, co se zavřou do zkušebny a jamují nebo využíváte moderní technologie a posíláte si nápady mezi sebou? Chodíte spolu třeba i na pivo?

Piotr: I přes spoustu povinností v našem soukromém životě se nám občas podaří zajít si spolu na pivo, ale nejlíp to chutná, když si ho dáme po úspěšném koncertu…

Radek: Co se týče hudby, za tu jsem zatím zodpovědný primárně já. V pohodlí domova tvořím osnovy písní (bicí, kytary) a pak posílám nápady ostatním klukům. Každý přidává svou zpětnou vazbu, dokud se všichni neshodneme, že to má potenciál. Pak materiál společně naživo zkoušíme, děláme úpravy a změny, dokud nejsme plně spokojeni. Věříme, že tento způsob práce je pro nás nejefektivnější a zároveň zachovává stejnou formu a styl kompozice.

Takže ano… Jsem tady nejvyšším vůdcem haha!


Myslím, že pro každou kapelu je největší odměnou reakce fanoušků. Já mám nejraději menší kluby, ve kterých mají muzikanti i fans k sobě blízko. Jak často vlastně ASPERATUS vystupují? Jezdíte třeba turné? Pátral jsem na internetu a příliš živých záznamů z vašeho vystoupení jsem nenašel. Jak to mají tedy ASPERATUS s koncerty?

Piotr: Nejsme kapela, která hraje obrovské množství koncertů nebo pravidelně jezdí na turné. V průměru hrajeme několik až tucet koncertů ročně, ale vybíráme si jen ty nabídky, které nám vyhovují. Hráli jsme také několik koncertů ve vaší zemi, například v Barrak Music Clubu v Ostravě, Zkusebna Art Clubu ve Frýdku-Místku a na festivalu United In Brutality v Chřibské. Letos v prosinci opět navštívíme Českou republiku. Momentálně máme do konce roku  dalších 5 koncertů. Metalová scéna a publikum v České republice jsou úžasní!

Radek: Myslím, že případ koncertů je docela složitý.

Není mnoho živých nahrávek, protože většinou jsou lidé docela překvapeni hudbou, které dáváme život… asi haha. Ale je jich málo, dokonce i celý koncert z Krakova.

Po EP State of Decay jsme hráli hodně malých koncertů, ale dávali jsme si velký pozor, abychom se nedostali pod hranici financí. To neznamená, že jsme si za koncerty účtovali hodně, ale vždy jsme se snažili být v rovnováze s vynaloženými náklady. Byli jsme docela opatrní ohledně podmínek, ale také jsme si nekladli vysoké cíle, co se týče počtu vystupujících a kapel, se kterými jsme hráli. Byla to doba, kdy jsme chtěli získat větší sebevědomí a otestovat řešení pro více pódií. Toto období nám dalo docela cennou lekci, pokud jde o to, kde hrát, podat to nejlepší ze svých dovedností a zajistit co nejlepší příjem hudby.

Po tomto období a po nahrání alba Shrines Oh Human Waste jsme se rozhodli hrát hodnotnější koncerty v o něco lepších klubech. Snažíme se o dobrou kvalitu zvuku, abychom podali co nejlepší výkon.

Druhá věc je, že jsme bohužel velmi zaneprázdnění lidé... S Piotrem máme rodiny a malé děti, já se věnuji řadě dalších aktivit spojených s automobilovým designem, 3D tiskem, pracuji ve výzkumu a vývoji v automobilovém průmyslu, Łukasz vede druhou úspěšnou kapelu Mansvara a také se snaží rozjet svou profesionální kariéru, Rafał má další dvě kapely a profesionální kariéru. Rozhodli jsme se tedy využít příležitostí, které by mohly vést k výrazné viditelnosti, protože času na odehrání více menších koncertů v malých klubech je málo.

Vždycky jsem se zajímal, jakou hudbu hudebníci vlastně poslouchají. Máš nějaká alba, ke kterým se rád často vracíš? A co nějaké novinky z posledních let? Zaujalo tě něco natolik, že sis koupil CD?

Radek: Co se týče žánrů, poslouchám všechno od filmových soundtracků – zejména atmosférické nebo ambientní skladby jako Blade Runner, až po elektronickou hudbu, drum and bass a dokonce i Michaela Jacksona! A samozřejmě je tu death metal, ale to není všechno. Během dospívání mě silně ovlivnily kapely jako Cannibal Corpse, Vader, Behemoth a Morbid Angel. Vždycky mě přitahuje mix vysoce dynamické a atmosférické hudby.

Łukasz: Poslouchám hudbu z široké škály žánrů. Kromě extrémního metalu si užívám elektronickou hudbu, hip-hop a spoustu dalších stylů. Jsem velkým fanouškem Viagra Boys – nejen kvůli jejich hudbě, ale také proto, že se mi moc líbí jejich celkový koncept jako kapely a způsob, jakým se prezentují.

Nicméně mě obvykle nejvíce přitahuje hudba, která na první poslech zní zvláštně nebo nekonvenčně. Skvělým příkladem jsou kapely jako Oranssi Pazuzu. Miluji desky, které pokaždé, když se k nim vrátíte, odhalí něco nového.

Obecně jsem, pokud jde o hudbu, velmi otevřený. Jediné, co opravdu hledám, je autenticita. Pokud mám pocit, že umělec tvoří něco upřímného a opravdového, spíše než aby následoval trendy, je mnohem pravděpodobnější, že se s albem spojím. Tato autenticita dává hudbě trvalou hodnotu a její objevování je mnohem obohacujícím zážitkem. To jsou také desky, které si nejraději koupím na CD nebo vinylech.

 

Pocházíte z Polska. Vaši scénu sleduji od konce osmdesátých let a mám vaše kapely dlouhodobě moc rád. Tahle z pohledu zvenčí to vypadá, že to u vás v undergroundu stále hodně žije. Jaké to je na Polsku, co se týká death metalu a dalších extrémních stylů? Co fanoušci, kluby apod.? Jaká je vaše scéna? Zajímal by mě tvůj pohled zevnitř.

Piotr: Je to těžké téma. Scéna v Polsku je velmi silná a undergroundové kapely podávají vysoký standard. V současné době však dominuje black metal. Bohužel, účast na koncertech není vždy uspokojivá a publikum se skládá převážně ze staré gardy. Ani pořádat show není nejjednodušší úkol: dostupnost klubů je silně omezená a náklady vysoké. To také silně odrazuje začínající kapely.

Death metal je můj nejoblíbenější hudební styl. Fascinuje mě na něm hlavně temnota, takový ten prašivý odér ze starých hrobů. Pak také síla a tlak. Když si poslechnu dobrou desku, tak jsem doslova nabitý energií. Co znamená pro tebe? Jak ovlivňuje tvůj život, náhled na svět, jak jej vnímáš ty jako tvůrce?

Łukasz: Pro mě je death metal formou katarze. Je to prostor, kde mohu zpracovávat emoce, které je v každodenním životě často těžké vyjádřit. Všechno, co ho obklopuje, nejen samotná hudba, ale celá scéna, lidé, umělecká díla a atmosféra, se cítí jako samostatný svět, do kterého se mohu ponořit.

Jako tvůrce nevnímám death metal jako něco, co existuje čistě proto, aby bylo extrémní nebo šokující. V nejlepším případě je to upřímný emocionální ventil. Dává mi svobodu zkoumat temnější témata, existencionální otázky a nepříjemnější stránky lidské zkušenosti, aniž bych je musel zjednodušovat nebo cenzurovat.

Rozhodně ovlivnil můj pohled na svět. Spíše než aby mě učinil pesimističtějším, učinil mě reflexivnějším. Připomíná mi, že krása může existovat vedle rozkladu, že intenzita může mít smysl a že umění nemusí být vždy uklidňující, aby bylo cenné. V mnoha ohledech se death metal stal jazykem pro vyjádření věcí, které je těžké vyjádřit slovy, a je důležitou součástí mého života po mnoho let.

Co chystají ASPERATUS v nejbližších měsících? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Radek: Jsme odhodláni podat na našich nadcházejících koncertech co nejlepší výkony. Chceme album propagovat co nejširší škálu možností, ideálně na místech, kde si náš zvuk plně vychutnáte. Pokud jste fanouškem kvalitního death metalu, přijďte se na nás podívat naživo – slibujeme, že vás nezklameme!

Děkuji moc za rozhovor! Přeji nejen nové desce „Shrines of Human Waste“, ale i celým ASPERATUS hodně úspěchů. Jdu si album znovu pustit! Je totiž opravdu skvělé. Ať se vám daří i v osobních životech.

Děkujeme, bylo nám potěšením se představit a velmi si vážíme, že jste nás kontaktovali!

Recenze/review - ASPERATUS - Shrines of Human Waste (2026):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 24. srpna 2026

Report, photos, video - BACK TO THE SYMBOLIC 2026 - BENEDICTION, MOONDARK, INTERMENT, XENTRIX, SORORICIDE - Tři Dvory u Kolína - 21. - 22. 8. 2026

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/back-to-the-symbolic-2026

promoterhttps://www.symbolic.cz/

Sledujeme vás. Už dlouho, hodně dlouho. Neotáčejte se, stejně nás neuvidíte. Každý den nám dáváte dobrovolně všechna svá data, polohu, své sny, naděje, svoji bolest. Všechno shromažďujeme a vyhodnocujeme. Máme první výsledky. Zapomeňte na Darwina i na Pánaboha. Stvořili jsme vás my. Říkáte nám emzáci. Je to vlastně jedno. Každý den se honíte za nepodstatnými věcmi. Hromadíte majetek, dokazujete si, kdo je lepší, silnější. Kdo umí lépe bojovat. Přitom o tohle zde nejde. Vůbec. Jste hrozně naivní druh. Podstatu pochopili jen někteří. Můžete je potkat s dlouhými vlasy, s tričkami plnými lebek a krve, v otrhaných džínách. Divně tancují, tváří se šťastně, když na ně někdo řve. Když slyší hluk. 

Jenže o to tu jde celou dobu. O metal. O hudbu. Cítí ji jen ti vyvolení. Ostatní budou zničeni a eliminováni. Rozhodnuto o tom bylo nedávno. Proto ty války, proto otáčíme počasím. Aby přežili jen ti nejsilnější. Nejodolnější. Opravdoví, ryzí, autentičtí. Zbytek nás nezajímá. 




Takhle znělo poslední hlášení z lodi VOIVOD (ano, jmenuje se podle ní jedna skvělá kapela), těsně předtím, než jsem se zase jednou vrátil na zem, mezi vás, smrtelníky. Psát o muzice jsem začal skoro před dvaceti lety. Mrzelo mě, že se o extrémním metalu málo mluví, že jsou jeho fanoušci považováni za divné, za exoty. Již dlouhé roky jezdím na jeden malý festival kousek od Kolína. Těšívám se každý rok, protože se pro mě jedná vždy o jakýsi ostrov normálnosti. Tady je každému jedno, že jsem emzák, že tančím divně, že mám blbý kecy, že se směju nahlas. Můžu být sám sebou. Bylo na čase zase na pár dní vypnout všemocnou síť a tvářit se analogově. Už jsem skoro zapomněl, jak voní lidé. Potem, radostí a pivem. Až jednou Zemi celou zapálíte, pro vás budeme mít místo na naší lodi vždycky. Nezapomeňte na to, až budete držet palec na červeném tlačítku.

Čtvrtek 20. 8. -

Za celý můj život nebyla moje identita dosud odhalena. Jsem v běžném životě považován za zcela normálního. To je ten, co pořád chodí se sluchátky na uších, tlemí se a nosí trička s děsivými motivy. Jo, to jsem celej já. Starej emzák Asphyx. Model z roku 1974, tenkrát se ještě všechno vyrábělo poctivě. Ha! To určitě. Moje životnost je omezená. Ale konec filozofických úvah. V závěru jde vždycky o metal, o pivo a o kamarády. Bylo pro mě velkou ctí být pozván na čtvrteční taškařici, jakési rozplavby, které se konaly ve vesničce Senice. U Václava. Jedu z Plzně vlakem, poslouchám nové Grim Legion a sleduji to vaše hemžení, pinožení, které každý den podstupujete. Mladé dívky s opuchlými rty, kdysi tak hezké, pánové s knírky a plnovousy, které se k jejich věku vůbec nehodí.  Jsem ale tolerantní, hodně lidí je mrtvých, i když žijí, souhlasím s kolegou Bukowskim. Vystoupím v Poděbradech, jsem naložen, odvezen, napojen a spokojen. Krásné odpoledne s kamarády z Čech i Slovenska, s dobrým pivem a muzikou. Jsem v ráji? Ano, bylo to skvělé a moc děkuji. Byl jsem povznesen, restartován a hozen do továrního nastavení. 





Pátek 21. 8. -

Probudím se jako vždy dřív než ostatní. Můj software je tak nastaven. Vedeme děsně chytrý a vtipný řeči, který chápeme jen my, asi jako v každé opilecké společnosti. Píšu do domovské lodi, že jsem v pořádku. Je mi krásně na těle i na duši. Užívám si léto, společnost a těším se na muziku. Přesuneme se do Třech Dvorů u Kolína a vstupujeme do areálu. Následují zdravice. Než se dostanu k výčepu jsem několikrát olíbán, objímaný jako kdysi od své staré babičky. Rád vás vidím, jak je, co děláte, jak se máte. Ztrácím se ve víru piva, metalu a přátel. Někteří jsme trošku zestárli, máme své problémy, životy, které se vyvíjejí různými směry. Někdo si zažil peklo, někdo je momentálně šťastný. A všichni se nakonec sejdeme pod pódiem a necháme pod ním všechny své strachy, frustrace, vztek i bolest. Odcházíme očištěni. I letos dostávám mnohokrát rozhřešení, i tentokrát si kapely vybírám. 


MORBITORY - pach rozkládajících se mrtvol. Hniloba špína a smrt. Hnisavý death metal, v podání německých maniaků, které mám rád již dlouhé roky. Šel jsem na jistotu. Stoupl jsem si pod pódium a nechal si z těla vyrvat všechny vnitřnosti. Kýval jsem se do rytmu a na tváři jsem měl výraz spokojeného hrobníka. Skvělé vystoupení, totální masakr a pro mě osobně srdeční záležitost! The stench of decomposing corpses. Decay, filth, and death. Putrid death metal, performed by those German maniacs I’ve loved for many years. I played it safe. I stood right in front of the stage and let them rip all my insides out. I swayed to the beat with the satisfied expression of a gravedigger on my face. A great show, a total massacre, and for me personally, a labor of love!



SORORICIDE - možná to nevíte, ale ta příšera z obalu "The Entity" z roku 1991, téhle islandské skupiny, je také vetřelec z vesmíru. Tohle byl gurmánský zážitek pro všechny metalové archeology. Kapela u nás hrála poprvé a na rovinu musím říct, že jsem byl nadšen. Jako bych zase seděl mladý před přehrávačem, v něm muchlající se kazeta (ano, kopie, nahraná z CD od labelu Platonic). Smetlo mě to, zničilo, roztrhalo na malé kousky. You might not know this, but the monster on the cover of “The Entity” from 1991, by this Icelandic band, is also an alien from outer space. This was a real treat for all metal archaeologists. The band played here for the first time, and to be honest, I was thrilled. It was as if I were young again, sitting in front of my stereo with a cassette tape rattling inside (yes, a copy, recorded from a CD released by the Platonic label). It swept me away, destroyed me, tore me into tiny pieces.



INTERMENT - další srdcová kapela. Švédský death metal, který mám od mládí zakódován v mé DNA, hluboko v kostech. Pánové vylezli na pódium a stali se pro mě přesnou definicí toho, co mám na metalu pořád tak rád. Energie, tlak, pytel chřestících lebek. Notoricky známé skladby, spousta ostrých riffů. Byl jsem mimo. V jiné dimenzi, na onom světě. Zemřel jsem a znovu se narodil. A nakonec jsem shořel na popel. Kurva brácho, tohle bylo slyšet až u nás na vesmírné lodi! Vynikající, epesní, mrtvolně dokonalé! Another band close to my heart. Swedish death metal, which has been encoded in my DNA since my youth, deep in my bones. The guys took the stage and became, for me, the very definition of what I’ve always loved so much about metal. Energy, intensity, a pile of rattling skulls. Notoriously famous songs, tons of sharp riffs. I was out of it. In another dimension, in another world. I died and was reborn. And in the end, I burned to ashes. Damn, bro, you could hear this all the way out here on our spaceship! Excellent, epic, deathly perfect!




XENTRIX - tady se asi netrefím do vkusu fanoušků, ale mě se od téhle kapely líbí jen něco. Musím uznat, že naživo zabíjejí, ale není to nic, co by mě roztrhalo na kusy. Vystoupení mě bavilo, ale pravdou je, že občas moje myšlenky lítaly jinde. To ale nic nemění na tom, že pánové odvedli skvělou práci a každý pravověrný thrasher musel být nadšený. 



No to víte, že se nejde spát. Kecá se, rozebírá se svět, život. Jsme na tý louce vyprahlý a pak krutým deštěm zavlažený kousek do Kolína jako na Noemově arše. Návštěvníci, i já starý emzák Asphyx, rádi podléháme příjemné, ryzí radosti, vstřícnosti a opojeni ledasjakými nápoji tančíme své indiánské, šamanské tance. Cítím v kostech sílu, dokonce mě na chvilku přestane bolet i v únoru zlomená noha. Jsem ve svém živlu. Takový by měl být svět pořád, opilecky filozofuji a dívám se dívkám do výstřihů. Jojo, lidské samičky se nám povedly. Můžeme být pyšní. Další dění nebudu vysílat. Nechám si jej pro sebe. Prozradím jen, že když jdu ulehnout na matraci, ještě chvilku se dívám do tmy a usmívám se. Prchavé okamžiky štěstí, napsali by básníci. S tím usínám a hlavou se mi míhají zážitky celého dne. 

Sobota 22. 8. -

Kolik toho vlastně vydrží lidské tělo? Proč neumím být zdrženlivý. Proč jdu do všeho naplno? Proč, kurva proč, mě bolí hlava, tělo? Co jsem to všechno pil a co vyváděl? Ležím na matraci jako lemra a jsem asi mrtvý. Pokouším se hnout rukou. Nejde to. Jo, přeležel sem si ji. Zvedám se na nohy a vypadám jako bych se vrátil z války. Zombie, napadne mě, všude jsou samý zombie. Už to začalo! Zmuchlané obličeje, skřehotavé hlasy. První kafe, někdo kouří, jiný se prolévá pivem. Řetěz nesmí spadnout. Ano, to je ono. Dávám si jako vždy velmi dobrou snídani. První půllitr. Druhý, v těle se mi jak nějakému alkoholikovi rozlévá nová síla. Já vím, je to jen iluze a ještě příští středu mi to bude dávat tělo sežrat, ale tady jsem v lázních, tak co jako, vole? Navíc sedím u stolu se sukubama ze Slovenska. Musím pít, jinak by mě proklely a prováděly na mě tajemné rituály. Znám je. 

Usmíváme se na sebe a nevíme, jestli jsme nebyli včera moc dotěrní, nevtipní, opilí. Ne ne, v pohodě kámo, byla to sranda. Jako vždycky. Ctím Lemmyho a tak popíjíme, posedáváme, probíráme včerejší vystoupení, každý vnímáme věci trošku odlišně a já si najednou uvědomím, že jsem tady ještě na debila nenarazil, což je v lidské společnosti taková vzácnost, že si musím dát další pivo z radosti. On tu někde nějaký bude, ale zatím se neprojevil. Na základnu píšu jenom: "Žiju!". Potkávám nové lidi i staré kamarády. Tohle se mi na Symbolicu vždycky líbilo. Je jedno, z jakého si města nebo země, je jedno, co děláš v běžném životě. Pokud jsi naladěn jako my, sedni si a povídej. Dostávám se do své objímací nálady. A to dokonce tak, že některým prozradím, že nejsem z téhle planety.  Ještě, že už hrají nějaké ty kapely. Občas se zajdu podívat a o některých i něco málo napíšu. Tak jo, pojďme zase na to.

SHAARK - kapela stará jako thrash metal samotný. Některá alba mě baví, jiná tolik ne, ale pravdou je, že celkově považuji tuhle smečku za legendu. Svůj status potvrdili i letos. Užil jsem si to.


CRANIOTOMY - pitevní zpráva zněla jasně. Pacient byl zohaven brutálním death metalem té nejvyšší kvality. Slovenští patologové nám hodili do ksichtu kusy syrového masa, ušpinili nás zkaženou krví a předvedli koncert, u kterého pukaly lebky. Za mě velká spokojenost i velmi dobrý dramaturgický tah. 


INGROWING - pojďme si trošku zagrindovat. Hezky postaru, poctivě, od srdce. Viděl jsem nedávno krásný dokument o trepanaci lebek v temných psychiatrických léčebnách. Koncert byl velmi podobný. Plesnivý death metal se zde potkával s motorovými pilami, šílenství dostoupilo vrcholu. Stál jsem pod pódiem a nasával jsem všechnu tu energii a tlak a neskutečně jsem si vše užíval. Pánové, i po těch všech letech, klobouk dolů a poklona až k zemi!


MOONDARK - kapela složená ze švédské death metalové šlechty. A také smečka, která dokáže napsat skvělé skladby. Navíc ve velmi dobré formě. Najednou jsem byl na hřbitově a z hrobů vylézali nemrtví. Obejmul mě chlad, nekonečná temnota a toulal jsem se katakombami. Každý riff, melodie, se mi zadírali hluboko do podvědomí. Pokud bych měl napsat jedno jméno, které se mi letos líbilo nejvíc, byli by to právě MOONDARK. Splnil se mi sen je vidět naživo. Byl jsem mimo, totálně v rauši. Muzika mě totálně pohltila. Koncert, který ocenili všichni nemrtví i démoni! A band made up of the cream of the Swedish death metal crop. And also a group that can write great songs. Plus, they’re in top form. Suddenly I was in a cemetery, and the undead were crawling out of their graves. A chill and endless darkness enveloped me, and I wandered through the catacombs. Every riff and melody burrowed deep into my subconscious. If I had to name one band I liked the most this year, it would be MOONDARK. My dream of seeing them live came true. I was out of it, totally high. The music completely consumed me. A concert that even the undead and demons appreciated!

 



BENEDICTION - před koncertem bylo spousta spekulací, kdo vlastně bude za mikrofonem. Dam Ingram? Kam Lee? Slyšel jsem i jiná jména. Nakonec zpíval Oscar Rilo ze španělských Dark Embrace. A odvedl skvělou práci. Kapelu jsem samozřejmě viděl mnohokrát a jsem starý poctivý fanoušek. A jako takový musím říct, že to bylo i letos totálně masakrující. Britové sice hrají "jednoduše", ale o to víc jejich skladby řežou. Bylo to jako tlaková vlna, jako tsunami, jako přírodní živel. Absolutní definice death metalu, taková ta stará škola, kvůli které jezdíme všichni na Symbolic. Co dodat dalšího? Myslím si, že není nic potřeba. Bylo to zabijácké, ostatně jako vždycky. Before the concert, there was a lot of speculation about who would actually be behind the mic. Dam Ingram? Kam Lee? I even heard other names. In the end, it was Oscar Rilo from Spannish Dark Embrace who sang. And he did a great job. Of course, I’ve seen the band many times and I’m a longtime, die-hard fan. And as such, I have to say that this year’s show was absolutely mind-blowing. The Brits may play “simply,” but that just makes their songs cut even deeper. It was like a shockwave, like a tsunami, like a force of nature. The absolute definition of death metal that old-school stuff we all come to Symbolic for. What else is there to say? I don’t think anything else is needed. It was killer as always, really.




WEDDING/SVATBA - DÁŠA a DEJVY - Minulý rok jsem ležel při zásnubách chvilku opilý za stanem nebo stál někde s pivem, už ani sám nevím. Dával jsem si velký pozor, abych samotnou svatbu mých kamarádů nepropásl. Oba zúčastněné mám rád jako lidi a přeji jim do dalších společných let, které mají již ouředně potvrzené, jen vše dobré. Hodně trpělivosti, pokory a taky trošku toho štěstí. Ať se vám daří a slunce v duši! Jo a abyste věděli, byl jsem dojatý a vůbec se za to nestydím. Bylo mi velkou ctí odvézt pannu nevěstu k oltáři!

Těch vjemů a emocí je na mě moc. A tak chvilku chodím areálem, fixuji si do hlavy obrazy, blikotající světla, rozesmáté obličeje. Sednu si bokem do stínu a jen tak tiše zašeptám, aby mě nikdo neviděl, děkuji. Víte, zase tolik momentů, kdy bych byl tak nějak dětsky, nevinně a možná i bezbranně šťastný, není. Jsem nevyspalý, hrozně unavený, zničený. Opilý, ale usmívám se. Vrátím se mezi lidi a kalím do té doby, dokud napadnu za vlast. 

Neděle 23. 8. -

Proberme také formální věci:

K organizaci nemám připomínek, dostal jsem dokonce matračku a spacák s kytičkami, tak se mi spalo zase jak jezulátko, jako kdysi u babičky. Jídlo mi chutnalo, i když znáte mě, já zase tolik nejím. S pivem jsem neměl problém. Někdo říkal, že prý nebyl dobrý zvuk na BENEDICTION, ale mě nepřišel, asi jsem stál jinde. Návštěvnost mi přišla tradiční, něco mezi 400 až 500 lidmi, ale nemám fakt odhad. 

Hlášení na domovskou loď Voivod (jo pořád, je to ta kapela): 

"I letos jsem měl velká očekávání. Těšil jsem se a stejně bylo vše překonáno. Mají zde pohodové lidi, jsou milí, poslouchají skvělou muziku. Opět jsem si neskutečně užíval a to jak co se týká muziky, tak i samotných setkání".

Doporučení: "Až bude spuštěna destrukce, doporučuji tuhle oázu ponechat v neporušeném stavu, zakonzervovat a předat dalším generacím jako důkaz toho, že ne všichni lidé touží jen po majetku, po moci, že někde k sobě dokáží být pořád milí, usměvaví a lidští."

Jedeme směr Praha a pak Plzeň. Michal řídí a probíráme celou akci. Ano, on neví, že jsem z jiné planety. Klepou se mi ruce po nevyspání a alkoholu. Jsem ale hrozně spokojený. Letos budu psát jako vždy dva reporty. Jeden pro vás, pro moje čtenáře a druhý pro mé šéfy v jiné galaxii. Možná se mi podaří vám vyřídit odklad. Přeci jen, některých jedinců (obzvláště lidských samiček) by bylo škoda. Dorazím domů. Lehnu si a spím asi 14 hodin. Během spánku probíhají procesy obnovy energie a restartování do normálu. No ale, když nad tím přemýšlím, tak co je vlastně normální? Děkuji vám všem za pozornost, milá slova, za podporu. Moc si toho vážím. Tolik obejmutí jsem již dlouho nezažil. Mějte se co nejlépe a zase někdy někde. Nejlépe pod pódiem plným marshallů. Váš emzák Asphyx. 

Upozornění I., hlášení z lodi Voivod: "S mnoha kapelami, které na Symbolicu hráli, byl učiněn rozhovor. Když se přepnete v prohlížeči "na počítač", tak se vpravo objeví vyhledávací okénko. Napište do něj jméno své oblíbené kapely a uvidíte".

Upozornění II., hlášení z lodi Voivod: " Uvědomte si, že emzák Asphyx je již staršího data výroby a jeho slova bývají často ovlivněna osobními názory, zkušenostmi a jakýmsi lidstvím, kterým u vás na Zemi za ty roky nasákl. Berte to prosím v potaz."

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/back-to-the-symbolic-2026

about SYMBOLIC FESTIVAL on DEADLY STORM ZINE:











---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER