Recenze/review - CENTENARY - Death…The Final Frontier (2021)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 24. října 2021

Recenze/review - AZOTHYST - Blood of Dead God (2021)


AZOTHYST - Blood of Dead God
EP 2021, Vault of Dried Bones

for english please scroll down

Znovu ležím v temné noci a nemůžu spát. Nad postelí se leskne lahev s krví. Výměna v mých žilách trvá vždy několik hodin. Říkají o mě, že jsem prokletý, zlý a ošklivý. Nikdo se mi nedokáže dlouho dívat do očí. Mluvím už jenom tiše a chodím ve stínu. Ukrývám se v temných koutech, nasávám chlad a beznaděj. Umírám a znovu se rodím. Jsem našeptávačem, výčitkou i svědomím. Život na druhé straně je těžký a náročný.

Existují ale kapely, které nám svojí hudbou náš ne-život usnadňují. Kanadské tmáře AZOTHYST jsem objevil více méně náhodou. Možná mi ale byli souzeni, kdo ví? Cesty Satanovy jsou nevyzpytatelné. Máme co do činění s hrubým, ošklivým a nechutným black death metalem. Je mojí povinností vás o něm informovat. To už nemrtví dělají.


Příliš informací o kapele zjistit nelze, dohledal jsem jenom, že byla založena v roce 2017 a její členové jsou řádnými členy kanadského undergroundu. Je znát, že pánové mají již něco za sebou. Jejich death metal protkaný pavučinami black metalu je uvěřitelný, nekompromisní, se spoustou morbidních melodií. AZOTHYST na to jdou podobně jako třeba takoví ANGELCORPSE, IMPIETY, MORBID ANGEL, IMPRECATION, DIABOLIC, ACHERON, VITAL REMAINS. Vlivů je samozřejmě více, ale přirovnání ke zmiňovaným kapelám mi přijde asi nejpřesnější. Je to ale podružné, každý určitě uslyší v tvorbě Kanaďanů něco trošku jiného. Není to v závěru vůbec důležité, hlavní je (a to znovu a znovu opakuji) celkový dojem a ten je velmi dobrý. Vše odsýpá jak má, zvuk je náležitě zastřený, old schoolový. Svět dokáže být někdy pěkně hnusné místo k žití a nemá cenu před tím zavírat oči. Kapela vás ani nenechá. Dvacet minut nihilismu, hnisu a špíny. Místo krve mám v žilách dávno prudký jed. Děs, ozvěny ze záhrobí, hrůzostrašné příběhy z onoho světa. Deska se stává po několikátém poslechu mantrou, nechutnou seancí. Ležíš na posteli a mění i tvoji krev. Vítej v zemi přízraků. Okultní death metalový rituál!


Asphyx says:

At first, I thought it was a thrilling game. I like mystery, I listen to the shadows with gusto. But they tied me to the sacrifice stake. In the middle of the night, in the woods above the city. It is said that there used to be an execution site here. They say long prayers and the candles are arranged in a pentagram. Someone cut a symbol of death in my back. The occult session, I suspect I'm going to die a long time ago. Heart cut directly from the body, eaten by all comers. Tomorrow morning, when they find my corpse, they will talk about perverted rituals.

Listening to the new album of Canadian death metalists AZOTHYST, I feel like I'm having a similar session. The album is shrouded in black cobwebs, it is cold and throbbing, like the body of a victim just leaving. To the realm of the dead.


AZOTHYST is like some old incantators, whisperers. The songs are soaked in poison, they have a magical atmosphere. The band managed to perfectly depict the moods of ancient rituals. Inspired by the creation of such ANGELCORPSE, IMPIETY, MORBID ANGEL, IMPRECATION, DIABOLIC, ACHERON, VITAL REMAINS, Canadian blasphemers will take you on a long trip underground. Dirty water mixed with blood flows down the walls. From the corridors come the cries of those who opposed written and unwritten laws. You will see mutilated bodies, enjoy a dusty sound, lots of well-presented motifs, you will be transported across the river Styx. Cursed and forever condemned, you will spend your time only in the dark after listening to "Blood of Dead God". Black clouds roll over the city, and the high priest raises his sacrificial knife and strikes it with a smile directly into the young girl's belly. Another body, another ritual, another death. Frightened eyes, AZOTHYST recorded an excellent occult death metalwork. Death is very close when listening. It's like walking through a black mist. An album with a captivatingly mysterious and magical occult mood!



Tracklist:
01. Rites Of Ascendancy
02. Fanes At The Engur
03. Bestial Blood Temple Of Ritual Predation
04. The Dead Reek Of The Abyss Beyond Light
05. Eradication Altar
06. Graveless Mass


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý dvacátý druhý - Vyznání života


Příběh tří stý dvacátý druhý - Vyznání života

Když je člověk mladej, tak chce někam patřit. Tenkrát si byl buď metalista, pankáč, gothic a nebo diskofil. Já uznával jen metaláky a punkery. Je jasný, jak člověk stárnul, dospíval, tak to zase tolik neřešil, ale faktem je, že pro mě stejně bylo nejlepší stát v první brázdě na koncertě a pařit jako o život. Chodil jsem sám. V Plzni do Šeříkovky, do Divadla pod Lampu a nebo do Céčka. Bývaly v západočeské metropoli dobré koncerty. Do místní komunity jsem nikdy tak nějak nepronikl, ale to bylo tím, že tady se hodně poslouchal black. To já zase tolik nemusel. A pak taky, byl jsem náplava, studentík, kluci, co už chodili makat do Škodovky na mě koukali skrz prsty. Problém byl ale i ve mě. Pořád jsem byl jakoby rozdělenej na dvě poloviny. V Plzni jsem se možná i trošku styděl. V Boleslavi zase zářil.

Někde jsem viděl plakát, že do Plzně zavítá Debustrol. Tam nesmím chybět. Je to ale divný, sedět v hospodě sám. Sice jsem se pokusil navázat kontakt, když jsem viděl nějaký metly vedle u stolu, ale koukaly na mě jak na magora, co se jako vtírám. Moc jsem to neznal. V našem kmeni to chodilo fakt jinak. Hodně jsem nad tím přemýšlel. Třeba v Music Records už jsem nějaký ty postavy, se kterýma se dalo bavit, potkal, ale jinak? Bída. Přitom jsem tak hrozně moc potřeboval někoho, kdo se se mnou pokecá o hudbě. Studenti a mé okolí tomu moc nedali. Já všechno žral hrozně do hloubky, studoval jsem přesné informace, každou novou desku opravdu prožíval. Lidi to ale takhle nemají nastavený. Sem tam se k nim dostane něco novýho, ale to už musí bejt. Většina poslouchá dokola celý život pár alb a zná je nazpaměť. Nic proti, ale já byl zvyklej s klukama v hospodě donekonečna řešit zvuk, songy, vizáž. 

Třeba jsem fakt hodně moc žral Panteru. Sice moc neodpovídala mému spíše konzervativnějšímu naturelu, ale byla to bomba. Jakoby mi někdo frézoval drážky do hlavy. A ten hlas! Bylo to naštvaný, byla v tom nakumulovaná nenávist a frustrace. Hele, já se cítil úplně stejně. Měl jsem na sobě zrovna jejich triko a pak mi to docvaklo. Spoustě metalistům vadilo. Proto se se mnou nechtěl nikdo bavit. Bylo to tak. Jenže znáte mě, mě to bylo u prdele. Jedu si svoje, jsem tolerantní jako málokdo, ale vyžaduji slušnost. Na debily nemám čas. To mě naučila moje boleslavská parta. Možná až nebezpečně jsem se fakt naučil bejt sám. Stáhnul jsem se do ulity, střádal si v  ní svoje problémy, které teď musely všechny ven. Měl jsem to tak vždycky. Samej úsměv, pohodička, ale i mě samozřejmě spousta věcí trápila. Teď třeba to, že nemám holku. Ty vole já, pro kterýho ještě nedávno nebyl problém každou ukecat. Objednám si ruma, přidám volume na discmanovi. Abych přehlušil hluk hospody. 

Ze žebradla jsem si vyndal i knížku. Taky brýle, protože pořádně nevidím a nosím je od dvou let. Sci-fi, které si nepamatuji, jsem odložil až ve chvíli, kdy se přede mnou objevily dvě dívky v tričkách Metallica. A jestli mám místo. Podle mě si ke mě sedly kvůli tomu, že jinak bylo narváno. Jo, někdy jsem si připadal jako prašivej. Daly si každá malý pivo a bavili se o klucích. Kdo dnes přijde, kdo ne, kdo je debil, kdo je magor, ale to nevadí, protože je děsně sexy. Takový klasický holčicí řeči. Ta menší, blondýnka, která se mi líbila méně, na mě ale pořád pokukovala. Tak jsem zkusil něco vtipnýho prohodit. Za hodinku jsme se tlemili, jak kdybychom se znali od dětství. Obestřel mě krásnej pocit, že i v Plzni metal funguje. Pro mě tahle hudba vždycky byla o pohodových lidech. Ne vždy to platí, ale většinou jo.

Pak přijdou ty jejich kamarádi a já jsem zase sám. Ale protože mám už hladinku, tak se cpu ve frontě před vchodem do Šeříkovky. Starej kulturák, metalový království. Jako když jsem začínal na koncerty chodit. Ihned běžím do fronty, protože jsem zkušenej. Pivo musí být, nikdy jsem nedokázal odstát akci jen tak, bez ničeho. Umím se bavit i bez chlastu, ale jak známo, emoce je potřeba násobit. Hrnu se kupředu, hned k zábradlí, zahlédnu plakát na nějaký ples. To si zase hasiči ožerou držky, všechno je v pořádku. Jenže na pódiu začne ladit kapela s divným zpěvákem, děsným ječákem. Mě by zajímalo, kdo dělá dramaturgii. Mají úspěch. Asi nějaký místní. Já si to jméno fakt nepamatuju, ale vím, že tam hrál někdo z Torr. Nejdřív jsem si myslel, že je to nějaká parodie, ale když jsem pak viděl svíjející se slečny a zdatně jim sekundující třicátníky, šel jsem radši na pivo. 

Vynechal jsem i druhou kapelu, která sice hrála thrash, ale bylo to takový přehrávání z učebnice Slayer. Takže jako Debustrol, ale ti k tomu mají svoje texty, sprostý a neurvalý. Mluvili mi z duše. Těžko se to dnes možná chápe, ale když je vám dvacet, tak podobně uvažujete. I přisel Kollins a poslal nás do prdele. Vyznání smrti, pro mě momentálně dneska vyznání života. Už jsem potřeboval pořádnej headbanging jako sůl. Jsem v první řadě, točím se v kruhu, objímám s lidma, které vůbec neznám. Posranej svět kolem, nám je to jedno. My vztekle rozhazujeme rukama, jsme jak blázni, co mají záchvat, tanec svatýho Víta. Zvuk mi proniká až někam do kostí. O tomhle je, byl a bude vždycky metal. O takový tý soudržnosti dole pod pódiem, kdy si zařvete z plných plic. Všechno a všichni, kdo vám ublížili, politika, peníze, moc, všechno je jedno. Existuje jen kytarový riff, bicí a křik zpěváka. Upadám do svého komatu, svlékám si triko, mávám s ním nad hlavou. Poléváme se z kelímkáčů a je nám děsně dobře. 

Je konec? Ne, ještě dva songy, je tu hodně lidí, dav si žádá přídavek. Plácnu si rukou s Kolinssem a jde se na to. Masakr! Musím si sednout do stínu, sám, zase sám, vše skončilo a kolem se trousí postavy. Objímají se a usmívají. Hej, tebe znám z kotle. Otočím se a tam je zase má známá blondýna. A jestli s nima někam zajdu. Obléknu si tričko a jako že jo. Tak se přemístíme někam k hlaváku, do nonstopáče, kde se prodávají cikánky a kousají si nehty gambleři na automatech. Parta je to nakonec na pohodu. Pánové nejsou vysírací. Jsou odněkud ze vsi za Plzní, směr na Klatovy. Vůbec nevím, kde to je, asi bych si měl koupit mapu. Dobrý je, že si můžu zase jednou s někým pokecat o muzice. Obzvlášť jeden maník je na tom hodně podobně jako já. Taky je pro něj metal zákon a žere všechno. Předháníme se v informacích...a to víš o tom, že...Je to super, jako fakt jo. Ještě že jsem vyrazil. 

Možná to bude znít divně, ale já se cejtil podobně, jako na začátku puberty. Chodil jsem zase do školy, která mi nic neříkala, nezapadl jsem mezi ostatní. Bylo to jak kvůli vizáži, tak i o tom, že mi připadali všichni divní. Možná to bylo naopak, ale tady, v baru, na koncertě jsem byl zase sám sebou. Ty krásný okamžiky, kdy jde všechno stranou, zůstává jen hlasitá hudba, mi už fakt chyběly. S blondýnkou jsme si slíbili mnohé, ale už jim jel vlak. A co já? Do Plasů už nic nejelo, tak jsem se zase do rána toulal ulicemi. Nějak nechápu, jak jsem tenkrát mohl všechno vydržet. Je to tak, na metalu jsem byl živej. Proto ho poslouchám dodnes. Každý máme občas nějaký to trápení a když pak pod pódiem potkáte lidi, kteří se usmívají, nemá to chybu. Ale to zrovna vám říkat nemusím. Zapálil jsem si cigáro a vydal se směrem ke škole. Potkávám davy dělníků. Asi trošku smrdím potem a dovedu si představit ty připomínky mladých navoněných spolužaček, ale je mi to jedno. Jsem metal. Víc mě momentálně nezajímá. Tohle je moje vyznání života!

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 23. října 2021

Interview - EXPUNGED - Death metal represents humanity in its primordial form.

Interview with death metal band from Canada - EXPUNGED.

Answered W.D. and J.S., thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - EXPUNGED - Into Never Shall (2021):

Ave EXPUNGED! Greetings to the Canadian underground. Let's go straight to the most important thing. You have released a new record “Into Never Shall “, which is literally packed with honest, dusty death metal. How did the album come about and how do you feel about it? What direction have EXPUNGED evolved to?

W.D: Hi and greetings Jakub! We just continued on with our writing and were working towards a full-length album this time and I feel it turned out fairly well. I personally don’t think there is any new direction or evolvement with Expunged, we are just doing what we want to do and have continued on further with this new release.

You released a new record in the strange times. No one could have known that Covid 19 would hit the world. Has the current situation affected releasing process in any way?

J.S: Honestly these days it takes so long to make a record, mostly due to delays at pressing plants that it's been a long time since we wrote and recorded these songs!

W.D: Yes, the last 2 years or so in general have been strange indeed. Like most problems in these “times”, things have been either been delayed in the manufacturing processes or generally take longer to receive in the mailing systems as we have all seen this happen worldwide.


What is the current situation regarding Covid 19 in Canada? Clubs are already open, can you have a tour, for example? Many summer festivals have been canceled in our country; foreign groups will hardly reach us.

J.S: There's some local gigs happening with many restrictions but that's about it. Personally, I don't see life coming back to normal any time soon so might as well start making armour out of hockey pads, wear motocross boots and shave myself a mohawk because we'll be battling it out for the last drop of gasoline on the wasteland in no time!

W.D: Some things are open here now for shows but it seems very localized or limited here for now and other things I believe are yet to be determined. We are not getting in bands from other provinces or from the USA or Europe yet. Who knows when all that will be or how we will all end up?

But let's talk about new record. I'm listening to it right now, and I have to write that this time it took me a while to get this record into my blood. I put the album into the player, I am listening to it in the car. I really like the sound. It is lively, organic, old school and at the same time clear. It seems different to me from your previous records. Where did you record and who is signed under the sound?

W.D: I think with this release we have a better overall mix and EQ than the previous EP. Besides being the first full-length from us, it’s a more solid recording. Like before, this was recorded ourselves DIY then was later sent to Topon at Apartment 2 Studio for further recording, mixing and mastering.


You'll probably agree with me that the cover sells. Your cover is really brutal this year. The author is Didier Normand. How did you get together with Didier and what exactly does the motive have to express in relation to music?

J.S: I had worked with Didier a few times with my other bands. He's like a machine! He works incredibly fast and is a top-quality fantasy artist. The modern-day Vallejo! I made a draft and sent it to him and a few weeks later he was done the painting. This is one of his best pieces in my opinion! It’s got dark cave, evil cultists, and ghosts all in one!

I put “Into Never Shall“ in my head again and again and I say to myself that I like the most this old school death metal feeling that's hard to describe. Looks like we're of the same blood. Who were and are actually your idols? Every musician started somehow, there are patterns that shaped his signature. What about you?

J.S: I don't have any idols or anything like that but I spend all my days listening to music so naturally I absorb all of it and it transpires into what I compose. In the end, all rock music ends up sounding similar haha!

W.D: No idols here either, just a respect for different musicians and bands primarily from the later 80’s to early 90’s death metal era that have influenced me like old Entombed, Carnage, Amorphis, Carcass, Autopsy, Massacre, Brutality and so on and so forth…none the less there are a lot of great bands in present time that I like and listen to as well.


What do you think about the current trends, widespread mainly among young bands, where they try to play as technically as possible, they often insert a saxophone, various keyboards into death metal and look for a way in a very complicated way? Do you enjoy such bands? For example, if I ever come to a concert and someone like this performs there, I'm confused. It seems like a rehearsal of a jazz school to me, but in the end, I don't remember anything at all. What about you and current trends in death metal?

J.S: I think there's always room for innovation in music but a lot of it can come off as pretentious in the end. You gotta ask your self, "Do my songs rock or am I just playing a bunch of fret masturbation nonsense?".

W.D: The majority of that does not do anything for me at all, especially in the more extreme forms of metal but hey feel free to do whatever you wish out there! My interests for death metal are in a more traditional sense of heavy, catchy with a more simplistic base that carries a lot of depth.


When we look back at the beginning ... What was the first impulse to found the band? And why the death metal? It's not the typical style which can would give you great "glory".

W.D: Basically, I had an ad up looking for band members at the time and J.S. had responded to it. This was in winter 2019. Already being a big fan of death metal myself and involved with other bands or past projects, I wanted to do something very much in the older traditional styles of death metal reflecting on the later 80’s to early 90’ era. J.S. was into doing this as well and so here we are! For me, death metal is Glory! Its my main musical preference and interests above all.

You come from Canada and you play extreme death metal. Our readers would certainly wonder how the death metal scene works in Canada. To tell you the truth, so lately I hear only the great bands from there. Does this mean that the scene there is so strong at the moment? What about concerts, how many people coming to them?

J.S: Locally, there's our pals Cruel Fate who have been around a few years prior to us. We relate to them musically cause we both play barebones filthy death metal. I'm a bit out of the loop when it concerns the rest. Maybe I'm just too self involved haha.

W.D: I think the death metal scene here works like it does in most places in the world. Before covid and all the shit with it in the last few years, there was tours, shows, etc. As far as Canadian content, I definitely think it has gotten bigger here with more bands forming and getting more known. I guess it depends on the styles of metal you are into or what you are interested in listening to or seeing live.


From your music is possible to feel that you are influenced by American death metal old school and as well by the old European bands. How do you feel about it as a fan? Do you prefer the original death metal of the 1990s or do you get inspiration as well from the new albums? If yes so, I am wondering which bands had the greatest impact on EXPUNGED.

J.S: I don’t listen to too much death metal but when it comes to the Swedish scene, take my fuckin' money! Something about the saw tooth wave forms gets me wet. The hardcore punk rhythms and catchy melodic breaks leaves me always wanting more. Like why is there so few Nirvana 2002 songs? Whyyyyy??

W.D: Yes, I think so and that’s totally cool. At this point and over the years, its fair to say that I like and listen to a lot of death metal bands from all over the world. I buy it, collect it and support it! This consists of older to newer bands as well. There is so much talent or variations within styles mixed together that is very well done. The 90’s was a great era for bands and releases as I lived through this time but I am not necessarily limited to just that either. Some bands that may have an impact with Expunged for example are Bolt Thrower, Carnage and Autopsy.


In the end I always ask a slightly philosophical question. How would you define death metal and what does it mean to you? I don't mean the playing technique now, but rather what it brings to you, how you perceive it in relation to the fans. Did you grow up on it?

J.S: I think music is the best way to express your emotion weather they be anger, frustration, love, hope, fear or hatred. Death metal represents humanity in its primordial form. It's raw and unhinged yet sometimes well calculated.

W.D: Death metal for me is the rawest form of the psyche that takes all darkness and damage done into a heavy whirlwind of rage in an audio assault presentation. It is an outlet, a way out, a welcome mat, a saviour of sanity and sometimes even a prevention of murder or jail time and it will be there when all else fails or is gone! No, for myself I did not actually get exposed more to death metal or other extreme forms of metal until my later teens, before that I was a skater punk into 80’s punk, hardcore & thrash.

Thank you so much for the interview. I appreciate it. Now let's talk music. I'm going to play “Into Never Shall“ really loud! I wish you good luck and all the best in your personal lives. Thank you!

W.D: Thank you for having us Jakub and a big thanks Deadly Storm Zine! Ha, ha! Crank it loud man! Thank you and all the best! Cheers!


Recenze/review - EXPUNGED - Into Never Shall (2021):



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - EXPUNGED - Death metal představuje lidstvo v jeho prvotní podobě.

Rozhovor s death metalovou skupinou z Kanady - EXPUNGED.

Odpovídali W.D. a J.S., děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - EXPUNGED - Into Never Shall (2021):

Ave EXPUNGED! Zdravím do kanadského undergroundu. Pojďme rovnou k tomu nejdůležitějšímu. Máte venku novou desku „Into Never Shall“, která je doslova narvaná poctivým, prašivým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se EXPUNGED posunuli?

W.D: Ahoj a zdravím Jakube! Jen jsme pokračovali ve skládání a tentokrát jsme pracovali na plnohodnotném albu a mám pocit, že to dopadlo docela dobře. Osobně si nemyslím, že by EXPUNGED nabrali nějaký nový směr nebo došlo k vývoji, děláme jen to, co dělat chceme a s touto novou nahrávkou jsme v tom jen pokračovali.

Vydali jste novou desku v nejméně vhodnou dobu. Nikdo nemohl vědět, že svět zasáhne Covid 19. Ovlivnila současná situace nějak uvedení alba na trh?

J.S: Upřímně řečeno, v dnešní době trvá vytvoření desky tak dlouho, většinou kvůli zpožděním v lisovnách, že už je to dost dlouhá doba, co jsme tyto skladby napsali a nahráli!

W.D: Ano, poslední zhruba dva roky byly obecně opravdu zvláštní. Klasický problém dnešní doby - věci se buď ve výrobních procesech zpozdily, nebo obecně jejich přijetí do distribuce trvá déle, protože jsme všichni viděli, co se po celém světě děje.


Jaká je vlastně současná situace ohledně Covid 19 v Kanadě? Jsou už otevřené kluby, můžete mít třeba turné? U nás byla zrušena spousta letních festivalů, zahraniční skupiny se k nám skoro nedostanou.

J.S: Probíhá několik lokálních koncertů s mnoha omezeními, ale to je tak všechno. Osobně nevidím, že by se život v nejbližší době vrátil do normálu, takže bych mohl začít vyrábět brnění z hokejových vycpávek, obout si motokrosové boty a oholit se jako mohawk, protože za chvíli budeme bojovat o poslední kapku benzínu v pustině!

W.D: Některé kluby jsou zde otevřené pro koncerty, ale zdá se, že jsou to prozatím velmi lokální akce a nebo omezené a další omezení se domnívám, budou teprve následovat. Zatím se nedostaneme na kapely z jiných provincií nebo z USA či Evropy. Kdo ví, kdy to všechno bude nebo jak všichni skončíme?

Pojďme ale k nové desce. Právě ji poslouchám a musím napsat, že tentokrát mi chvilku trvalo, než mi pronikla do krve. Narval jsem si album do přehrávače, poslouchám ji v autě. Hodně se mi líbí zvuk. Je živý, organický, old schoolový a zároveň dobře čitelný. Připadá mi odlišný od vašich předchozích nahrávek. Kde jste nahrávali a kdo je pod zvukem podepsán?

W.D: Myslím, že s touho nahrávkou máme lepší celkový mix a EQ než předchozí EP. Kromě toho, že je to naše první dlouhohrající deska, je to solidnější nahrávka. Stejně jako předtím jsme si to nahrávali sami, poté jsme to poslali Toponovi “Apartment 2 Studio” k následnému nahrávání, mixování a masteringu.


Asi se mnou budeš souhlasit, že obal prodává. Vy jej máte letos pořádně brutální. Autorem je Didier Normand. Jak jste se dali s Didierem dohromady a co přesně má motiv vyjadřovat ve vztahu k hudbě?

J.S: Několikrát jsem spolupracoval s Didierem i s mými ostatními kapelami. Je jako stroj! Pracuje neuvěřitelně rychle a je špičkovým fantasy umělcem. Moderní Vallejo! Udělal jsem předlohu, poslal jsem mu ji a o několik týdnů později byl obraz hotový. Toto je podle mě jeden z jeho nejlepších kousků! Má to temnou jeskyni, zlé okultisty a duchy v jednom!

Dávám si „Into Never Shall“ znovu a znovu do hlavy a říkám si, že nejvíc se mi na albu líbí asi takový ten těžko popsatelný old school death metalový feeling. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je vlastně vaším vzorem? Každý muzikant nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty vaše?

J.S: Nemám žádné idoly ani nic podobného, ale celé dny trávím poslechem hudby, takže to všechno přirozeně absorbuji a proměňuji v to, co skládám. Koneckonců všechna rocková hudba zní podobně haha!

WD: Taky nemám žádné idoly, jen respekt k různým hudebníkům a kapelám především z death metalové éry od konce 80. let do začátku 90. let, které mě ovlivnily jako staří Entombed, Carnage, Amorphis, Carcass, Autopsy, Massacre, Brutality a tak dále, ... přesto je v současné době spousta skvělých kapel, které mám rád a také je poslouchám.


Jak se díváš na současný trend, rozšířený převážně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejvíc technicky, často do death metalu vkládají třeba saxofon, různé klávesy a vůbec hledají cestu hodně komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Já třeba když někdy přijdu na koncert a někdo podobný tam vystupuje, tak jsem zmatený. Přijde mi to jako cvičení v jazzové škole, ale nakonec si vůbec nic nepamatuji. Co vy a současné trendy v death metalu?

J.S: Myslím, že v hudbě je vždy prostor pro inovace, ale hodně z toho může nakonec vypadat jako domýšlivost. Musíte se zeptat sami sebe: „Má moje skladba koule, nebo jen hraji spoustu bláznivých masturbačních nesmyslů?“.

W.D: Většinou to se mnou nic nedělá, zvláště v extrémnějších formách metalu, ale hej, klidně si tam dělejte, co chcete! Můj zájem o death metal je v tradičnějším duchu, mám rád hutný, chytlavý, s jednoduchými základy, ale který v sobě nese velkou hloubku.


Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

W.D: V zásadě jsem si podal inzerát, že hledám členy do kapely a J.S. odpověděl. To bylo v zimě 2019. Protože jsem sám byl velkým fanouškem death metalu a byl jsem zapojen i do jiných kapel nebo předchozích projektů, chtěl jsem udělat něco víc ve starším tradičním stylu death metalu odrážejících období 80. až počátku 90. let. J.S. se do toho také pustil a tak jsme tady! Pro mě je death metal “sláva”! Je to moje hlavní hudební preference a hlavní zájem.

Pocházíte z Kanady a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje v Kanadě death metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

J.S: Lokálně jsou tu naši kamarádi Cruel Fate, kteří tu byli už několik let před námi. Vztahujeme se k nim hudebně, protože také hrajeme špinavý death metal. Jsem trochu mimo, co se týče zbytku. Možná jsem příliš angažovaný, haha.

W.D: Myslím, že death metalová scéna zde funguje stejně, jako na většině míst na světě. Před covidem a všemi těmi sračkami v posledních několika letech byly turné, koncerty atd. Pokud jde o kanadský obsah, rozhodně si myslím, že se zde zvětšil, protože se formovalo více kapel a staly se známějšími. Myslím, že to závisí na tom, jaké styly metalu máte rádi, nebo co vás zajímá poslouchat nebo vidět naživo.


Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na EXPUNGED největší vliv.

J.S: Neposlouchám příliš mnoho death metalu, ale pokud jde o švédskou scénu, vezměte si  kurva moje peníze! Něco mě na zubech pily vzrušuje. Hardcore punkové rytmy a chytlavé melodické breaky ve mě vždy vyvolávají touhu chtít víc. Jako proč je tak málo skladeb Nirvany 2002? Proč?

W.D: Ano, myslím, že ano, a to je naprosto skvělé. V tuto chvíli a za ta léta je fér říci, že mám rád a poslouchám spoustu death metalových kapel z celého světa. Kupuji, sbírám a podporuji! A to jak starší, tak i novější kapely. Ve stylech se mísí tolik talentů nebo variací, které jsou velmi dobře zpracovány. 90. léta byla skvělá éra pro kapely a nahrávky, zažil jsem tuto dobu, ale neomezuju se jí. Některé kapely, které mohou mít vliv na Expunged, jsou například Bolt Thrower, Carnage a Autopsy.


Blížíme se k závěru a to vždycky dávám lehce filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím tím teď techniku hraní, ale spíše co ti přináší, bere, jak jej vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?

J.S: Myslím, že hudba je nejlepší způsob, jak vyjádřit emoce, ať už jde o vztek, frustraci, lásku, naději, strach nebo nenávist. Death metal představuje lidstvo v jeho prvotní podobě. Je to syrové a nepřehledné, ale někdy dobře vypočítané.

W.D: Death metal je pro mě ta nejsyrovější forma psychiky, která přetvoří temnotu a nicotu na hutný vír zuřivosti při poslechu. Je to východisko, úniková cesta, zachránce zdravého rozumu a někdy dokonce prevence vraždy nebo vězení a bude tady vždy, když všechno ostatní selže nebo zmizí! Dříve jsem vlastně nebyl vystaven death metalu nebo jiným extrémním formám metalu, až do svých pozdějších pubertálních let, předtím jsem byl skejťák ponořený do osmdesátkového punku, hardcore a thrashe.

Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Teď již nechme mluvit hudbu. Jdu si pustit „Into Never Shall“ a to pořádně nahlas! Přeji vám, ať se novince daří a ať je vše fajn i ve vašich osobních životech. Děkuji!

W.D. Díky za prostor Jakube a velké díky Deadly Storm Zinu! Haha, pusť si to nahlas! Díky moc a ať se daří! Měj se!

Recenze/review - EXPUNGED - Into Never Shall (2021):



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 22. října 2021

Recenze/review - SLIMELORD - Moss Contamination (2021)


SLIMELORD - Moss Contamination
EP 2021, Sewer Rot Records, Dry Cough Records, Seed of Doom Records

for english please scroll down

Stará kniha s ohmatanými rohy, prach, který musíte odfouknout a teprve až potom obrátit zažloutlé listy. Vůbec jsem nevěděl, o čem bude, ale přitahovala mě už dlouho. Uložena v dřevěných deskách lákala, jakoby šeptala, přečti si mě. Je po okraj naplněná krví, nenávisti a utrpením. Je výpovědí o lidských činech. O násilí páchaném po staletí. Hodně smutné čtení. Pokračování knihy mrtvých, pokračování death metalu a doomu. To jsou i britští SLIMELORD.

Kapela, která je složená ze členů progresivních thrasherů CRYPTIC SHIFT. Tentokrát v pomalejším, smutnějším a syrovějším rozpoložení. Neotřelý přístup k muzice je ale znát i zde z každého tónu. Chlad a beznaděj, to jsou dva pocity, které mám z nového EP "Moss Contamination" asi nejčastěji. Jakoby se mi znovu otevřela stará rána. Tepe, žhne, pálí a zároveň je studená jako tato nahrávka.


Když "Moss Contamination" poslouchám, tak mám opravdu pocit, že si čtu z nějaké starodávné knihy. Kolem zní ozvěny ze záhrobí, v některých momentech možná inspirovány třeba takovými DISEMBOWELMENT. Zvuk je studený, těžký, surový. Připadám si jako při návštěvě starých katakomb, ve kterých se právě začínají probouzet v chladu dlouho uložená těla. SLIMELORD se celou dobu pohybují na hraně mezi naším a oním světem. Prosévám v rukou prach, užívám si všechny odstíny černé. Cítím ve vzduchu zkaženou krev. Album je skvělé jak kompozičně, tak se i skvěle poslouchá. Společná setkání jsou pro mě seancí, rituálem, morbidním zážitkem. Nenechte se ale mýlit, nejedná se jen o "obyčejný" death doom metal. Členové kapely jsou skvělí muzikanti a povedlo se jim do songů propašovat i spoustu progresivních prvků. Pro mě osobně je navíc skvělé, že nic nepůsobí násilně, skladby zní uvěřitelně, samozřejmě, lehce, přirozeně. V pochmurných stavech, ve kterých se každý někdy ocitneme, je podobná hudba doslova povinností. Když si užívám samotu, tak potřebuji desky jako je "Moss Contamination". Jsou pro mě studenou odpovědí na spoustu otázek. Death doomová Kniha mrtvých byla znovu otevřena! 


Asphyx says:

An old book with felt corners, dust that you have to blow away before turning the yellowed leaves. I had no idea what it was about, but it had attracted me for a long time. Stored in wooden boards, she was tempted to whisper, read me. It is filled to the brim with blood, hatred and suffering. It is a statement about human actions. About violence committed for centuries. Very sad reading. Continuation of the book of the dead, continuation of death metal and doom. These are also the British SLIMELORD.

A band that is composed of members of the progressive thrasher CRYPTIC SHIFT. This time in a slower, sadder and rawer mood. But a new approach to music can be seen here from every tone. Cold and hopelessness are the two feelings I have most often from the new EP "Moss Contamination". It was as if my old wound had reopened. Tepe, glows, burns and at the same time is as cold as this recording.


When I listen to "Moss Contamination", I really feel like I'm reading from an ancient book. There are echoes from the grave around, in some moments perhaps inspired by such DISEMBOWELMENT. The sound is cold, heavy, raw. I feel like visiting old catacombs, in which long-stored bodies are just beginning to wake up. SLIMELORD are constantly on the edge between our world and the other. I sift the dust in my hands, I enjoy all the shades of black. I feel rotten blood in the air. The album is great both in terms of composition and great listening. For me, meetings together are a session, a ritual, a morbid experience. But make no mistake, it's not just "ordinary" death doom metal. The members of the band are great musicians and they managed to smuggle a lot of progressive elements into the songs. What's more, it's great for me personally that nothing is violent, the songs sound believable, of course, light, natural. In gloomy states, in which we all sometimes find ourselves, such music is literally a duty. When I enjoy solitude, I need records like "Moss Contamination". They are a cold answer to a lot of questions for me. Death Doom Book of the Dead has reopened!


Tracklist:
01. Noitanimatnoc Ssom Gnittor
02. Day Of The Triffids
03. Puddle Dweller
04. Epithelial Contaminant (Amphibious Dirge)
05. Loretta's Bane

band:
MUD - Fretless bass
LORD DISORDER - Vocals
MOSS - Guitars
ORC - Guitars
CROC - Drums



KNIŽNÍ TIPY - 2001: Vesmírná odysea - Arthur Charles Clarke (1968)


2001: Vesmírná odysea - Arthur Charles Clarke
2008 (1968), Laser-books (Laser)

Měli jsme kdysi v naší partě takové rčení, že když někdo umře, tak vlastně jen odešel na Srí Lanku. Lidé mimo nechápali, o čem mluvíme, ale nám bylo vše jasné. Na Srí Lance přeci strávil většinu života jeden z mých nejoblíbenějších autorů sci-fi  Arthur Charles Clarke. Jeho Vesmírnou odyseu jsem hltal nejdřív v ukázkách z časopisu Karavana. Jestli se nepletu, tak o něm bylo i několik článků ve 100+1. Nedivím se, nebyl jen pouhým spisovatelem, ale i velkým populizátorem vědy. Někdy si říkám, co bychom za podobné osobnosti dnes dali.

Poslední léta (tuším od 1988) byl upoután na vozík. Přesto neztrácel pro něj tolik typický optimismus. On ještě věřil v lidi, řekl mi kdysi kamarád a já po letech zjišťuji, že měl pravdu. Navíc, Vesmírná odysea je skvěle napsaná, neskutečně propracovaná kniha. Kdyby se mě někdo zeptal, jaké dílo bych mu doporučil, abych jej uvedl do žánru sci-fi, určitě by patřila do mého výběru. Jako malého mě fascinovaly lety do vesmíru. Jasně, že jsem chtěl být jako Remek. Možná i kvůli tomu jsme postavili s kamarády v kroužku několik raket. Považte, některé opravdu vzlétly.

A my si představovali, že jsme uvnitř a míříme ke hvězdám. Přistaneme nejdřív na Měsíci, na který jsem za dlouhých nocích koukal dalekohledem. Hledal jsem tam jako malé naivní dítě kosmonauty. Jestli třeba náhodou, z jiné planety. Vlastně až po letech, když jsem si přečetl tuhle knihu, tak se moje fantazie utřídily. On vlastně psal Arthur Charles Clarke tak trošku i o mých snech. Další velkou devízou knížky je její napínavost, čte se vyloženě sama. Dokonce i technické pasáže jsou podávány zajímavě a pochopí je každý, kdo má alespoň trošku všeobecný přehled. 

Kubrickovy filmy podle mistrových knih...no jak to říct, my tenkrát chodili spíš na westerny, a když nejdřív čtete a pak vidíte, tak to prostě není ono. Alespoň pro mě. Ale chápu jejich úspěch. Jen si říkám, že by stálo za to vše natočit znovu, s dnešními technologickými možnostmi. Musel by se toho ale chopit někdo, kdo autorovy vize chápe a rozumí jim. O Arthurovi Clarkovi se říká, že byl u zrodu satelitů (předpověděl telekomunikační techniku v Setkání s Rámou). Bylo toho ale víc - třeba klávesnice spojené s obrazovkami, chytré hodinky, emaily, vyhledávání (Google), předpověděl i služby jako Skype apod. To jen abyste věděli, s kým máme tu čest.

Podobně moudrých, sečtělých a chytrých lidí moc na světě není. Arthur Charles Clarke ještě ke všemu uměl skvěle psát. Jeho zápletky, ve Vesmírné odysee třeba vzpoura strojů (co na to robotizace a umělá inteligence?) jsou fascinující. Některé pasáže si pamatuji dodnes, když jsem knihu zase po letech četl, vyskakovalo mi vše znovu v paměti. Pro mě jsou skvělé knihy ty, u kterých je mi smutno, jsem napnutý, usmívám se. Vesmírná odysea je sci-fi opusem, který jsem teď, když už si myslím, že mám trošku něco za sebou, hltal úplně stejně jako puberťák. Některé věci se od té doby opravdu staly, jiné nastanou. Knížku si znovu neskutečně užívám a tohoto klasika žánru řadím po právu do své soukromé síně slávy. 

Na závěr jeden z mých oblíbených autorových citátů, o kterých si myslím, že dnes platí víc, než kdy jindy:

„Komunikační technologie jsou nezbytné, ale ne dostačující k tomu, aby spolu lidé vycházeli.“

Tesat do kamene, co říkáte? A teď už mě prosím nechte, odlétám. Čeká mě mise, Jupiter i Saturn. Práce je hodně a času málo. Přeji hezký den. Přece víte, že „Dostatečně pokročilou technologii nelze odlišit od magie.“

-------------------------------------------------------------------------------------------------
Na Měsíci je objeven záhadný objekt. Důsledky nálezu jsou natolik významné, že je kvůli němu vůbec poprvé vyslána lidská posádka hluboko do Sluneční soustavy. Ale než výprava dosáhne cíle, vyskytnou se potíže, narůstající do děsivých rozměrů…

Slavný román napsaný v době, kdy přistání na Měsíci bylo ještě pouhým snem, přetvořený do jednoho z nejvýznamnějších filmů všech dob, strhující, prorocký. 2001: Vesmírná odysea je příběhem o přetrvávající otázce místa člověka ve vesmíru.

Román vychází u příležitosti čtyřicátého výročí svého vzniku a na památku Arthura C. Clarka, nedávno zesnulého velmistra žánru.
----------------------------------------------------------------------------------------------------


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 21. října 2021

Recenze/review - SULPHUROUS - The Black Mouth Of Sepulchre (2021)


SULPHUROUS - The Black Mouth Of Sepulchre
CD 2021, Dark Descent Records / Me Saco Un Ojo Records / Desiccated Productions

for english please scroll down

Prší a právě sis vykopal vlastní hrob. Už nemůžeš dál, nejde to. Vše ti připadá černé, ošklivé a zlé. Pronásledují tě noční můry, démoni se zjevují ve snech. Odložíš lopatu a přemýšlíš, jestli přeci jen někde neexistuje alespoň kousek světla. Ne, tentokrát ne. Vrátíš se domů a hledáš hudbu, která tě přenese na onen svět. Dánští SULPHUROUS jsou jasnou volbou. Jejich novinka "The Black Mouth Of Sepulchre" má totiž podobnou atmosféru, jako hřbitov, na kterém si ještě před chvílí přemýšlel o životě a smrti.

S tvorbou kapely jsem se poprvé setkal v roce 2018, když vydali album "Dolorous Death Knell" (odkaz na recenzi dole pod článkem). Již tenkrát jsem měl pocit, že mě někdo pohřbívá zaživa. Letos pánové pokračují v započaté hrobnické práci. Dostanete hrubozrnný, surový a zahnívající death metal staré školy, který se ihned stal mým velmi oblíbeným pokrmem. Podávány jsou totiž jen ty nejvíc zapáchající kousky syrového masa. 


Zmínit musím parádní obal (Paola Girardiho) i morbidní zvuk (Lasse Ballade Studios, Copenhagen). Novinka ale není jen skvěle zvládnutým řemeslem. To by bylo málo. Hroby jsou otevírány ve stylu INCANTATION, DEAD CONGREGATION, DISMA, UNDERGANG, PHRENELITH, GRAVE MIASMA, LVCIFYRE. SULPHUROUS přidávají navíc část sebe samého, kus svých zvrácených myšlenek. Skladby mají magickou, rituální a pochmurnou atmosféru. Jakoby kapela nahrubo nakrájela tmu a spolu se zkaženou krví nám ji rvala do chřtánu. Těžké, mokvající doomové pasáže se střídají s těmi rychlými, devastujícími. Posluchač dostává velmi pestrou nahrávku, laděnou do krvavých odstínů černé. Líbí se mi vlastně vše. Práce bubeníka, zuřivý a nelidský vokál i riffy, které odsekávají maso od kostí. Prší a právě jsem si vykopal vlastní hrob. Už nemůžu dál, nejde to. Vše mi připadá černé, ošklivé a zlé. Pronásledují mě noční můry, démoni se zjevují ve snech. Jsem prokletý! Prokletý poslechem nové desky "The Black Mouth Of Sepulchre". Ta se na dlouhý čas stala mým průvodcem v podsvětí. Brána do pekla byla znovu otevřena. Stačí jen vstoupit a přidat hlasitost. Dáma s kosou chodí okolo a podupává si do rytmu. Bestie se probudila. A stáhne vás do hlubin. Death metalové ozvěny ze záhrobí! Vynikající zásek!


Asphyx says:

It's raining and you just dug your own grave. You can't go on, it's not working. Everything seems black, ugly and bad to you. You are haunted by nightmares, demons appear in dreams. You put down your shovel and wonder if there isn't at least a bit of light somewhere. No, not this time. You return home looking for music that will take you to the other world. The Danish SULPHUROUS is a clear choice. Their new album "The Black Mouth Of Sepulcher" has a similar atmosphere as the cemetery in which he had just thought about life and death.

I first encountered the creation of the band in 2018, when they released the album "Dolorous Death Knell" (link to the review below the article). Even then, I had the feeling that someone was burying me alive. This year, the gentlemen continue the work of tomb work. You get coarse-grained, raw and rotting old-school death metal, which immediately became my very favourite dish. Only the smelliest pieces of raw meat are served.


I must mention the great cover (Paolo Girardi) and the morbid sound (Lasse Ballade Studios, Copenhagen). But the new album is not just a well-managed craft. That would be not enough. The graves are opened in the style of INCANTATION, DEAD CONGREGATION, DISMA, UNDERGANG, PHRENELITH, GRAVE MIASMA, LVCIFYRE. In addition, SULPHUROUS adds a part of themselves, a piece of their perverted thoughts. The songs have a magical, ritual and gloomy atmosphere. It was as if the band had roughly cut the darkness and, together with the spoiled blood, was tearing it into our throats. Heavy, wetting doom passages alternate with fast, devastating ones. The listener receives a very varied recording, tuned to bloody shades of black. I actually like everything. The work of a drummer, furious and inhuman vocals and riffs that cut meat from bones. It's raining and I just dug my own grave. I can't go on, it's not working. Everything seems black, ugly and bad to me. I am haunted by nightmares, demons appear in dreams. I'm cursed! Cursed by listening to the new album "The Black Mouth Of Sepulchre". She became my guide in the underworld for a long time. The gates of hell were reopened. Just enter and add volume. The lady with the scythe walks around and stamps to the beat. The beast awoke. And it will take you to the depths. Death metal echoes from the graveyard! Excellent matter!


about SULPHUROUS on DEADLY STORM ZINE:


TRACKLIST
1. Emanated Trepidation
2. Dry Breath of the Tomb
3. Shadows Writhing like Black Wings
4. Eyes Glaring Black Fury
5. The Black Mouth of Sepulchre
6. Gazing Into the Patch of Darkness

LINE-UP
M.F. - Guitars / Vocals / Piano
M.C. - Bass
T. - Drums


středa 20. října 2021

Recenze/review - ORGANIC - Where Graves Abound (2021)


ORGANIC - Where Graves Abound
CD 2021, Testimony Records

for english please scroll down

Nadzvednu víko od rakve a jsem hrozně zvědavý, kdo je uvnitř. Mrtvola bez tváře, rozpadající se kosti. Odkaz dávných death metalových předků. Zmrzlá země, smrt, která si nevybírá. Už dávno vím, že současný svět není nic pro mě. Proto rád a často poslouchám podobné desky jako "Where Graves Abound". Italská odpověď na švédské ozvěny ze záhrobí. Velmi dobře zahraná, upřímná, syrová, jako moje nová přítelkyně, která dlouho ležela v zemi.

Přemýšlím o smrti a přidávám volume. Užívám si ledově mrazivý zvuk, mocný vokál, riffy ostré jako skalpel. Jedná se o hudbu, která koluje i v mých žilách. Možná už jsem starý pes, ale pořád poznám desky, které mi dokážou zlámat kosti. A ORGANIC to umí na výbornou. V těchto katakombách se cítím velmi dobře. 

 

Je vcelku jasné, že v dnešní době se toho v death metalu příliš nového vymyslet nedá. ORGANIC nejsou výjimkou, ale každý musí uznat, že nové album není jen obyčejným řemeslem. Má v sobě navíc pověstnou temnou jiskru, spoustu zajímavých momentů. Líbí se mi i obal, produkce. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Víka od rakví praskají, bělostné lebky se smějí do tmy. Podobný death metal se vždy hrával v hlubokém podzemí, ve starých kostnicích a pitevnách. Inspirováni DISMEMBER, ENTRAILS, INTERMENT, ENTOMBED, GRAVE nebo třeba skvělými kolegy z Apeninského poloostrova HELSLAVE, předkládají Italové skvělý materiál. Songy v sobě mají drive a sílu, pověstnou energii, nasbíranou v nekonečných chodbách podzemí. Nadzvednu víko od rakve a jsem hrozně zvědavý, kdo je uvnitř. Mrtvola bez tváře, rozpadající se kosti. Odkaz dávných death metalových předků. Zmrzlá země, smrt která si nevybírá. Už dávno vím, že současný svět není nic pro mě. Zavřu se raději do své cely a poslouchám podobné desky jako je "Where Graves Abound". Tady je ještě vše v pořádku. Syrové, opravdové, uvěřitelné. ORGANIC vás pohřbí zaživa, zakopou vás hluboko pod zem. Rozdrásáte si obličej do krve a budete se těšit na druhou stranu, na onen svět. Tam se totiž hraje hodně podobně. Mrazivé death metalové ozvěny ze záhrobí! Skvěle!


Asphyx says:

I lift the lid from the coffin and I'm very curious who's inside. A faceless corpse, crumbling bones. The legacy of ancient death metal ancestors. Frozen land, a death who doesn't choose. I have known for a long time that today's world is nothing to me. That's why I like and often listen to similar records like "Where Graves Abound". Italian response to Swedish echoes from the grave. Very well played, honest, raw, like my new girlfriend who lay in the underground for a long time.

I think about death and I add volume. I enjoy the icy sound, powerful vocals, riffs as sharp as a scalpel. It's music that circulates in my veins. I may be an old dog, but I still know the albums that can break my bones. And ORGANIC can do it very well. I feel very good in these catacombs.


It is quite clear that there is not much new in death metal nowadays. ORGANIC are no exception, but everyone must admit that the new album is not just an ordinary craft. In addition, it has the famous dark spark, a lot of interesting moments. I also like the cover, the production. There is nothing left anywhere, nothing is missing anywhere. The coffin lids crack, the white skulls laugh in the dark. Similar death metal has always been played in the deep underground, in old ossuaries and autopsies. Inspired by DISMEMBER, ENTRAILS, INTERMENT, ENTOMBED, GRAVE or great colleagues from the Apennine Peninsula HELSLAVE, the Italians present great material. The songs have drive and strength, legendary energy, collected in the endless corridors of the underground. I lift the lid from the coffin and I'm very curious who's inside. A faceless corpse, crumbling bones. The legacy of ancient death metal ancestors. Frozen land, death he chooses. I have known for a long time that today's world is nothing to me. I'd rather close myself to my cell and listen to records like "Where Graves Abound". Everything is still fine here. Raw, real, believable. ORGANIC will bury you alive, bury you deep into underground. You will scratch your face in blood and look forward to the other side, to the other world. Frosty death metal echoes from the graveyard! Great!


about ORGANIC on DEADLY STORM ZINE:

úterý 19. října 2021

Recenze/review - ABSORPTION - Enveloping Womb of Astringent Void (2021)


ABSORPTION - Enveloping Womb of Astringent Void
EP 2021, Talheim Records

for english please scroll down

Smutek bez důvodu, jen tak, přišel a zůstal tu s námi. Vše kolem bylo černé, lidé divní, počasí pochmurné. Na zamrzlé hladině leželo mrtvé zvíře. Zima v kostech, strach a zvláštní dojem nicoty. Vždy si bývala vidět, ale najednou je z tebe oběť, lovená zvěř. Běžíš temným lesem a ve sluchátkách ti hraje neklidné death metalové album od ruských ABSORPITON. Jdou na to postaru, s důrazem na atmosféru a melodie. Doporučila si mi je, když si přišla domů a měla neklidné sny plné nočních můr.

Kapela vznikla v roce 2017. Po jednom demu a splitku s ODOCKH vydává letos album "Enveloping Womb of Astringent Void", které mě zaujalo hlavně svoji náladou. Na pevných smrtících základech jsou vystavěny pestré ledové obrazce. Líbí se mi určitý neklid, melancholie, která ze skladeb odtéká jako jedovatý hnis. 


EP se odehrává spíše ve středních a pomalejších tempech, zazní i doom metal. Takových kapel je samozřejmě velká spousta, ale ABSORPTION přeci jen vynikají. Možná je to schopností napsat dobrou skladbu, mrazivým zvukem, ale hlavně zvláštním rozpoložením, ve kterém celé EP utíká kupředu. Opravdu se znovu a znovu dívám na zamrzlé jezero, přemýšlím o posledních věcech člověka. Při poslechu vnímám hudbu celým tělem. I tohle jsou pro mě známky toho, že bych měl o podobných skupinách psát. Myšlenky plynou a poletují kolem, jako první sníh. Mrtvá země, chladná duše, neboj se má milá, ani tahle cesta není poslední. Opakující se motivy se mi zadírají pomalu pod kůži. Je to album pro sobotní odpoledne, když vyrazíš ven a konečně opustíš civilizaci nebo navštívíš konečně hřbitov. Líbí se mi, jak Rusové pracují s melodiemi, s harmonií, se stavbou songů. Nepotřebuji berličky k tomu, abych hodnotil čísly, pořád si myslím, že muzika má být hlavně o emocích, o přenesené energii. Každý to máme jinak, ale ABSORPTION vám mohu s klidem doporučit. Krása umírající přírody má něco do sebe. Pánové o tom ledacos ví a jejich tvorbu tak plně vyjadřuje označení - Funeral death metal!


sumarizace:

Mám rád smrtící kov, který je načichlý doomem. Propracovaný, temný a zákeřný. Plazící se jako klubko malých háďat, které jednou vyroste nakrmeno vaší nenávistí a pozře vás. Dlouhé procházky po hřbitově během podzimních dnů. Smutek a vzpomínky, z těchto pocitů je utkán i můj poslech nové desky "Enveloping Womb of Astringent Void".

Oceňuji sirnatý a šílenstvím načichlý zvuk. Líbí se mi i obal, nadšený jsem z riffů, jak vystřižených ze starých death doomových učebnic. Morbidní zážitky s přechodem na onen svět ožívají, jsou najednou zcela hmatatelné. Pokud má být undergroundová hudba hlavně o emocích, o pocitech, o posledních věcech člověka, tak potom se podařilo ABSORPTION nahrát skvělou desku. Klečeli jste někdy u hrobu a mluvili se svými předky? Prosévali jste mezi prsty hlínu a přemýšleli, co jednou nastane, až přejdete na druhou stranu? O tomhle tohle album přesně celé je. O Smrti, smutku, zapomnění. Je vhodné k dlouhým pochůzkám noční krajinou, nejlépe v dešti a mlze. Přidávám volume a mám chuť se rozpadnout na tisíc kusů. Jsem rozbitý, zničený, jsem znovu v márnici a děsím se každého stínu. "Enveloping Womb of Astringent Void" je death doom metalovou seancí pro vyvolávání duší zemřelých! Hniloba, chlad a smrt, nic jiného zde nenajdete. Jen bolest. Funeral death metal!


Asphyx says:

I like the death metal which is smelled by doom. Sophisticated, dark and insidious. Crawling like a ball of little snakes that will grow up fed by your hate and will eat you. Long walks in the cemetery during autumn days. Sadness and memories, from these feelings I have while listening to the new album "Enveloping Womb of Astringent Void".

I appreciate the sulphurous and frenzied sound. I also like the cover, I'm excited about riffs, cut out from old death doom textbooks. Morbid experiences with the transition to the other world come to life, they are suddenly quite palpable. If underground music is mainly about emotions, feelings, about the last moments of people, then ABSORPTION managed to record a great record. Have you ever knelt by the grave and talked to your ancestors? Have you sifted soil between your fingers and wondered what would happen once you crossed over? This is exactly what this album is all about. About Death, Sadness, Oblivion. It is suitable for long walks through the night landscape, preferably in rain and fog. I'm adding volume and I want to fall into a thousand pieces. I am broken, destroyed, I am again in the morgue and I am scary of every shadow. "Enveloping Womb of Astringent Void" is a death doom metal session which evoking the souls of the dead! Rot, cold and death, nothing else. Just pain. Funeral death metal!


Tracklist:
01. Graven Screams In The Stones Engulfed By Darkness
02. Dismal Disappearance
03. Mental Secretion
04. Irreversible Cruelty
05. Miasmas Of Boiling Ashes

band:
Mortician - Guitars/Vocals/Bass
Necropatolog - Drums



TWITTER