New album ASPHYX - Necroceros (2021)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 1. března 2021

Recenze/review - DIPYGUS - Bushmeat (2021)


DIPYGUS - Bushmeat
CD 2021, Memento Mori

for english please scroll down

Prozradila ho až zkažená krev, která se objevila ve stoce pod naším domem. Za dveřmi jeho bytu se muselo stát spousta ohavných činů. Takový milý pán, usměvavý a vždy vtipný. Ale za příjemným vzhledem se ukrývala zrůda. Vyšinutá, šílená šelma, která vraždila na potkání. Lednice plná masa, rudé skvrny v koupelně. Mluvil tiše a dlouho nechtěl prozradit, kde všechny pohřbil. Nakonec nás vzal kousek za město, do lesa, kde si jinak hrály děti. Mělké hroby vydaly svědectví a nikdo z nás už nebyl takový jako dřív.

Když mysl člověka zahalí temnota, dějí se různé zlé věci. Když poslouchám novou desku amerických death metalistů DIGYPUS, mám pocit, jako bych se zrovna díval na podobný horor. Vše je zahalené krvavou mlhou. Chladné, ostré riffy, magické melodie, kapela působí jako našeptávači zla. Nahrubo nasekaná tma, špinavá stoka, ve které se převalují zbytky lidských těl. Tohle je hodně ohavný smrtící kov. 



Podobně shnilý a mokvající death metal staré školy mám ve velké oblibě. U "Bushmeat" si připadám jako při návštěvě hřbitova, kde jsou na jednotlivých náhrobcích jména jako AUTOPSY, UNDERGANG, VASTUM. DIPYGUS čerpají ze stejných vzorů. Pocházejí z nejhlubšího undergroundu. Nepřinášejí sice nic nového do záhrobí, ale přesvědčilo mě jejich odhodlání, opravdovost. Songy jsou totiž neskutečně uvěřitelné, mají potřebnou morbidní atmosféru. Cítím z nich pach smrti, nasládlý a shnilý. Nevím, jestli jste někdy byli u exhumace starého hrobu, ale nebývá to hezký pohled. S "Bushmeat" se to hodně podobné. Posluchač je stažen do černé hlubiny smradlavého močálu. Každý další krok, každý další poslech, vás stahuje víc a víc do temnoty. Možná jenom nevíte, co se děje za dveřmi vašeho souseda. Proč se jeho návštěvy nikdy nevrací zpět? Vysvětlení najdete pod jeho maskou, někde uvnitř. S DIPYGUS nahlédnete za dveře pocákané krví. Poslouchejte bedlivě, mějte uši nastražené. Za rohem možná stojí i váš vrah. Mokvající, prašivý death metal staré školy, který vás pohřbí zaživa! Absolutní smradlavý, hnilobný masakr! Nemrtví mi zajisté potvrdí. Inferno!


Asphyx says:

He was betrayed by the rotten blood that appeared in the sewer under our house. There must have been a lot of heinous acts behind the door of his apartment. Such a nice gentleman, smiling and always funny. But behind the pleasant appearance, there was a monster. Mad beast that killed a rat. Fridge full of meat, red stains in the bathroom. He spoke softly and for a long time he did not want to reveal where he buried them all. Eventually he took us just outside the city, to the forest, where the children were otherwise playing. The shallow graves testified, and none of us were as they used to be.

When a person's mind is obscured by darkness, various bad things happen. When I listen to the new album of American death metallers DIGYPUS, I feel like I'm watching a similar horror movie. Everything is shrouded in bloody mist. Cool, sharp riffs, magical melodies, the band acts as whisperers of evil. Roughly chopped darkness, a dirty sewer in which the remains of human bodies roll. This is a very abominable death metal.

 

Similarly, I like the rotten and soaking death metal of the old school. At "Bushmeat" I feel like visiting a cemetery, where there are names like AUTOPSY, UNDERGANG, VASTUM on individual tombstones. DIPYGUS draw from the same patterns. They come from the deepest underground. They do not bring anything new to the grave, but I was convinced by their determination, their authenticity. The songs are incredibly believable, they have the necessary morbid atmosphere. I smell death, sweet and rotten. I don't know if you've ever been to the exhumation of an old grave, but it's not a pretty sight. It's very similar with "Bushmeat". The listener is drawn into the black depths of a stinky swamp. Every next step, every other listening, draws you more and more into the darkness. Maybe you just don't know what's going on behind your neighbour's door. Why do his visitors never return? You can find the explanation under his mask, somewhere inside. With DIPYGUS, you peek behind a blood-splashed door. Listen carefully, keep your ears ready. Your killer may be around the corner. Wet, dusty old-school death metal that will bury you alive! An absolute stinking, rotting massacre! The undead will surely agree. Inferno!



Tracklist:
01. Ape Sounds
02. St. Augustine, FL 1896
03. The Khumjung Scalp
04. Osteodontokeratic Savagery
05. Plasmoidal Mass (Slime Mold)
06. BushMeat
07. Long-Pig Feast
08. Myiasis In Human Mouth
09. Ape Sounds II



Recenze/review - CELESTIAL SANCTUARY - Soul Diminished (2021)


CELESTIAL SANCTUARY - Soul Diminished
CD 2021, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Už když jsem otevřel první rakev, přišlo mi něco divné. Většinou se ozývá katakombami tichý jedovatý šepot nemrtvých, ale tentokrát nic. Absolutní prázdnota. Sundám víko a pochopím. Nebožtík je v pozici, ve které musel hodně trpět. Chvíli přemýšlím a potom mi to dojde. Byl pohřben zaživa. Svědčí o tom škrábance na vnitřní straně rakve, ruce, rozsekané a poničené. Také tvář, ve které se zračí neskutečná bolest. Je mnoho způsobů smrti, koneckonců, o té je death metal, ale tenhle patří k nejhroznějším.

CELESTIAL SANCTUARY jsou kapelou, která mě ihned přesvědčila na svoji stranu. Prašivý, plesnivý death metal. Jakoby někdo ťukal zvenku na moji rakev. Slyším tichý pomstychtivý smích. Začíná boj o vzduch, panika a také riffy, které pronikají i přes pevné dubové dřevo. Najednou jsem jen kusem masa, odsouzeným na porážku. Takhle se má hrát death metal!

 

"Soul Diminished" je jako kdybych vstoupil do obrovské staré márnice, kde jsou na zdech napsána jména slavných death metalových kapel z devadesátých let (BOLT THROWER, MORGOTH, MASSACRE, JUNGLE ROT a mnoho dalších). Hutný zvuk mě smete do podzemí. Riffy bolí, pálí a žhnou, vokál je správně neurvalý. Nemám s deskou absolutně žádný problém. Naopak, skvěle se poslouchá, má v sobě drive a sílu, pradávnou jiskru, tlak a energii. CELESTIAL SANCTUARY jsou řádnými členy nové vlny britského death metalu a také velkým příslibem do budoucna. Valí se jako lavina, jsou rozjetým buldozerem, který zahrabává staré hromadné hroby. Spousta exhumací v poslední době svědčí o tom, že pohřby zaživa nebyly žádnou výjimkou. U "Soul Diminished" budete v rukou prosévat popel z vlastního nebohého těla. Myslíte, že to není možné? Tak to jste ještě nikdy neslyšeli pravý, nefalšovaný a ryzí death metal. Užívám si morbidní atmosféru, nasávám nasládlý pach smrti. Těla se postupně rozkládají, mrtvolný klid je narušen hudbou. Jsem nadmíru spokojený. Old school British death metal! Rakve jsou otevřeny, peklo čeká!


sumarizace:

CELESTIAL SANCTUARY jsou death metalová skupina z Velké Británie, která uctívá hudbu takových veličin jako jsou BOLT THROWER, MORGOTH, MASSACRE, JUNGLE ROT. Jejich dlouhohrající prvotina "Soul Diminished" je hodně krvavou vstupenkou do záhrobí. Nutno říci, že hodně vydařenou.

Na CELESTIAL SANCTUARY se mi nejvíc asi líbí odhodlání, schopnost složit zapamatovatelnou skladbu, která vás rozloží jako mrtvolu ze starých časů. Britové hrají dle dávných postupů, ale činí tak zkušeně a dodávají do skladeb svoji vlastní invenci. Mají jasnou vizi - zničit vás, postupně, jako choroba. Připomínají posly z devadesátých let, kteří přišli exhumováni znovu na tento svět, aby šířili slávu jediného pravého death metalu. Album pravděpodobně neosloví dnešní zmlsané strávníky a obdivovatele technických ekvilibristik, ale spíše fanoušky, kteří pamatují ještě klasické hanobení hrobů. S "Soul Diminished" jsem uléhal rád a často do své dřevěné rakve. Užíval jsem si studené melodie, prašivý zvuk i sílu záhrobí. Stali se mými věrnými průvodci v zemi stínů. Plesnivý death metal, který řeže jako rezavý nůž!

Asphyx says:

CELESTIAL SANCTUARY is a death metal band from United Kingdom which worship music of the famous bands like BOLT THROWER, MORGOTH, MASSACRE, JUNGLE ROT. Their long-played first album "Soul Diminished" is a very bloody ticket to the beyond world. And I have to say that this ticket is very good.

What I like the most about CELESTIAL SANCTUARY is their determination, the ability to compose a memorable song that will break you up like a corpse from the ancient times. Those British´s play music according to old practices but they do it very good and their songs have their own invention. They have a clear vision – to destroy you, gradually, like a disease. They feel like messengers from the 90s who came exhumed again to this world to spread the fame of the one and only real death metal. This album will probably not appeal to today´s spoiled consumers and admirers of technical equalizers but rather fans who remember the classic defamation of graves. I really like to go to sleep with "Soul Diminished" into my wooden coffin. I enjoyed the cold melodies, ashy sound and also the power of the world beyond. They became my faithful guides in the world of shadows. A mouldy death metal which cuts like a rusty knife!


tracklist:
1. Rid the Gormless
2. Soul Diminished
3. Relentless Savagery
4. Wretched Habits
5. Suffer Your Sentience
6. Mass Extinction
7. Yearn for the Rot
8. Endless Chasm
9. Formless Entity

Celestial Sanctuary is:
Tomas
Jim
James
Matt


neděle 28. února 2021

Recenze/review - ALTERED DEAD - Returned To Life (2021)


ALTERED DEAD - Returned To Life
CD 2021, Memento Mori 

for english please scroll down

Varovali mě dopředu, přesto se mi zvedl žaludek. Vstoupil jsem do temné místnosti a nejdříve si myslel, že se jedná jenom o poházené věci. Jenže tomu tak nebylo. Kusy masa, tělo rozsekané a krev všude. Hlava vystavená a naaranžovaná na stole. Bez očí, bez svědomí. Kdo tohle mohl udělat? Sochař smrti, který se nám snažil celou dobu něco říct. Setkání s bestií. Lovcem, který zabíjí a mučí bez slitování. Vzduchem se vznáší hniloba a nasládlý pach. Sevře se mi znovu žaludek a běžím ven.

V podobných chvílích si musím vyčistit hlavu. Možná jsem neměl tuhle knihu číst, zločiny jsou v ní popsány až příliš uvěřitelně. Pravý a uvěřitelný je i death metal v podání kanadských ALTERED DEAD. Starý, prašivý a mokvající smrtící kov, který nejvíc připomíná pitvu nějakého zabitého nebožáka. Uvěřitelná, temná a chladná hudba, druhé album kapely, která moc dobře ví, co je to hnusná smrt.


Jedná se o hutný, mokvající, plesnivý death metal staré školy. S ozvěnami třeba takových AUTOPSY, DEMILICH, BONESAW, ale i kousky švédské školy (GRAVE). Kapele se povedlo vytvořit pěkně ošklivou desku. Člověk má při poslechu opravdu pocit, že se ocitl několik metrů v podzemí, kde věznili nebohou oběť. Po stěnách stéká hnis, ALTERED DEAD jsou jako zanícená rána, do masa zarostlá pouta, rezavý řetěz, kterým vás někdo připoutá ke zdi. "Returned To Life" je albem, na kterém se cituje ze starodávných učebnic. Je také nahrávkou, která má absolutně temnou a podmanivou atmosféru. Chorobami nasáklý vokál, riffy ostré jako skalpel, nekompromisní bicí, tohle všechno si neskutečně užívám. Skladby byly naspány s přihlédnutím k tomu, komu jsou určeny. Starým patologům, hrobníkům, ohledávačům mrtvol. Mumifikace probíhá v několika krocích. ALTERED DEAD vám nejdřív vymáchají obličej v kaluži plné krve, pak vás rozsekají na malé kousky a na závěr navěky proklejí. Pokud máte rádi dlouho neléčené řezné rány, mrtvolný pohled a užíváte si s chutí nálady exhumovaných hrobů, tak neváhejte ani chvilku. Tohle je totiž smrtící kov v podobě, v jaké se kdysi hrával. Death metalová ozvěna z piteven! 


Asphyx says:

They warned me ahead, yet my stomach heaved. I entered a dark room and at first thought I just see scattered things. But that was not the case. Pieces of meat, chopped body and blood everywhere. Head exposed and arranged on the table. No eyes, no conscience. Who could have done this? A death sculptor who has been trying to tell us something for a long time. Encounter with the beast. A hunter who kills and tortures without mercy. Rot and sweet smell float in the air. My stomach tightens again and I run outside.

At such times, I have to clear my head. Maybe I shouldn't have read this book, the crimes in it are described too believable. Death metal performed by Canadian ALTERED DEAD is also real and believable. An old, dusty, and soaking death metal that most closely resembles the autopsy of a slain dead man. Incredible, dark and cold music, the second album of a band that knows very well what a nasty death is.


It is dense, wet, mouldy old school death metal. Echoes of bands such as AUTOPSY, DEMILICH, BONESAW, but also pieces of the Swedish school (GRAVE). The band managed to create a pretty ugly record. When listening, one really feels that one has found oneself a few meters underground, where a poor victim has been imprisoned. Pus flows down the walls, ALTERED DEAD are like an inflamed blow, handcuffs overgrown with flesh, a rusty chain with which someone will tie you to the wall. "Returned To Life" is an album quoted from ancient textbooks. It is also a recording that has an absolutely dark and captivating atmosphere. Disease-soaked vocals, riffs as sharp as a scalpel, uncompromising drums, I really enjoy all of this. The songs are written in way for whom they are intended – to old pathologists, gravediggers, corpses. Mummification takes place in several steps. ALTERED DEAD will first rinse your face in a pool full of blood, then cut you into small pieces and finally curse them forever. If you like long-untreated wounds, a dead look and you enjoy the mood of exhumed graves, do not hesitate for a moment. This is death metal in deadly form. Death metal echo from autopsies!


Tracklist:
01. Mental Suicide
02. Returned To Life
03. Final Pathogen
04. Prosodemic Realms
05. Empostomb
06. Thrawing In Agony
07. Ensanguine Path
08. Rotting Outwards
09. ...Of The Oppressed
10. Into The Crypts Of Rays (Celtic Frost Cover)

band:
Julian - Drums, Vocals
Mic - Guitar, Bass, Vocals

https://fuckingkillrecords.bandcamp.com/album/altered-dead-returned-to-life

Recenze/review - SERPENTS - The Brimstone Clergy (2020)


SERPENTS - The Brimstone Clergy
EP 2020, War Anthem Records

for english please scroll down

Cítím v kostech, že nadešel čas. Musíme jít a obětovat temným silám. Zvířata ale již našemu pánovi nestačí. Touží po jiné krvi, čerstvé. Vždycky jsem si myslel, že se tak stává jenom ve starých spisech a v hlavách pomatených, ale krev není voda, tu nelze vyměnit. Kříže jsou obráceny, ohně zase jednou hoří jasným plamenem. Kněz je už dávno náš. Jedovatě se usmívá. Pane náš, jenž si...v pekle. Modlíme se k temným silám, rouháme se. Dávno neuctíváme padlé modly. Svět je zlý a je to čím dál tím horší. Stačí se rozhlédnout kolem sebe.

Poctivý black metal u mě byl vždy o chladu, čistém zlu a nenávisti. Švédští SERPENTS jsou věrni tradicím jejich země. Hrají melodicky, studeně, prašivě. Kdo nevěří, tak ať si jde vykopat vlastní hrob. Ne, není to nic nového v podzemí, ale loňská deska se od začátku velmi dobře poslouchá. Není pro hledače a objevitele různých nových směrů, ale spíše pro tradicionalisty. 


SERPENTS vám pustí žilou ve stylu MARDUK, SETHERIAL, DAWN, VALKYRJA, DISSECTION. Kaskádovité riffy, valící se lavina, podchlazení, zničení, vyvržení, takoví budete při poslechu "The Brimstone Clergy". Přiznám se bez mučení, že podobný black metal můžu vždy a všude. Má totiž atmosféru, tlak a temnou energii. Pochází ze starých pohřebišť, z opuštěných prokletých kostelů. Má v sobě klasickou švédskou jiskru. Jakoby se přede mnou probudili staří nemrtví z devadesátých let, vylezli z rakví, zachřestili kostmi a zúčastnili se s námi pradávného obřadu. Svíce hoří v pentagramu, oběť je dávno připravena. Bělostná kůže, rouhání, kostelem zazní první riff. Dnes zemřeš. Usmívá se. Přechod na druhou stranu nebývá zase tak těžký, jak se někdy říká. Zůstane jen prozření, vášeň v očích a smrt. Mám rád, když cítím z hudby odhodlání, pravost a ryzost a toho se mi u SERPENTS dostává nad míru. V black metalu si hodně vybírám, nerad se pouštím do míst, kde se necítím dobře, ale tentokrát jsem opravdu spokojen. A vůbec mi nevadí, že jsem tohle už slyšel snad tisíckrát. Krev totiž opravdu voda, tu jen tak nevyměníte. Black metal ukovaný z kvalitní švédské oceli!


sumarizace:

SERPENTS dokázali v přesném poměru smíchat temnotu se studenými zážitky z onoho světa. Mám rád klasický black metal ve stylu MARDUK, SETHERIAL, DAWN, VALKYRJA, DISSECTION a možná proto mě oslovilo album "The Brimstone Clergy" i tentokrát. Nenašel jsem vlastně na desce žádné slabé místo - nic nebylo ponecháno náhodě. Zvuk je náležitě studený a špinavý, vokál drtivý a obal vynikající. Říká se, že Satan na sebe dovede vzít mnoho podob a tahle se mi moc líbí. Určitě znáte ten pocit, když vás nějaké album zasáhne, že se od něj nemůžete odtrhnout. Tak přesně to se mi stalo s novinkou. Cítím ve vzduchu krev, nasávám shnilou atmosféru celého díla a užívám si pravý nefalšovaný black metal. Víc nechci a ani nepotřebuji. Velmi dobrá deska!


Asphyx says:

SERPENTS managed to mix darkness with cold experiences from the beyond world in the right amount. I like classic black metal in the style of MARDUK, SETHERIAL, DAWN, VALKYRJA, DISSECTION and maybe this is why this album "The Brimstone Clergy" spoke to me once again. I have not find any weak place on this album – nothing was left to chance. The sound is nicely cold, dirty, the vocal is crushing and the cover is excellent. People say that Satan can have many forms and I like this one. I am sure you know the feeling when an album hits you and you cannot stop listening to it. This is what happened to me with this album. I can feel the blood in the air, I enjoy the rotting atmosphere of the whole album and I also enjoy the real black metal. I do not need anything else and I do not want anything else. Very good album!


TRACKLIST
1. Worship the Reprobate (4:24)
2. End the Slavery of Being (4:10)
3. Bring the Apocalypse (4:01)
4. Shattered Paradise (4:03)
5. Interlude in B minor (1:24)
6. Requiem (3:42)

https://serpents1.bandcamp.com/releases

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý osmdesátý osmý - Zalomeni v lomu


Příběh dvoustý osmdesátý osmý - Zalomeni v lomu

"Copak to k nám jde za fešáka? Pamatuješ, jakej to byl poďobanej ošklivej kluk? Vyrostl nám do krásy, co?": dělají si ze mě srandu. Sedí na klepadlech, lízají ten prokletej přeslazenej vitacit a těší se stejně jako já. Jana a Prcalinka. Mí strážní andělé. Políbíme se a já jim kouknu do výstřihu. Mají na sobě plavky. Pojedeme se koupat. Býval to takový náš zvyk. Už od dob, co jsme jezdívali na kolech s Kačenkou, Mirkou, Prcalíkem a Kytkou. Teď je to taková naše vzpomínka. Máme na zádech bágly a nejdřív chvilku přemýšlíme a vzpomínáme. Byli jsme tenkrát ještě děti, když jsme vyrazili na lom zvaný Švarďák poprvé. My kluci jsme byli děsně nadržení a holky se chichotali jako prdlý. Oťukávali jsme se a ještě jsme nevěděli, co všechno spolu zažijeme.

Poprvé jsme u lomu přenocovali, když jsme s Kačenkou podlehli kouzlu Saxon. Stalo se dobrým zvykem je u naší letní pařby poslouchat. Mám s sebou všechna alba i tentokrát. Pro Vencu i Ramones. Lahváče, rum, vodku. Na místě jsme první. Ještě tu polehávají rodinky s ukřičenými nadšenými dětmi. Chvilku se zasním. Možná, že kdyby vše dopadlo jinak, tak se zrovna teď balím a jdu domů obstarat rodinu. Ale osud mě zavál jinam. "Hej Smrťáku, pomoz nám": mávají na mě dívky a tak jdu. Jen si říkám, že jsem se stejně stínu Kačenky asi nezbavil. Člověk si říká tisíckrát, že už je dobře, že je mu blbý vůči novým známostem pořád vzpomínat, ale mozek to někdy zkrátka nedovolí. Zažili jsme tu tolik krásných věcí.

Piknik připraven. Jana i Prcalinka si lehnou na záda a kecáme. Jsou pro mě jako ségry. Je to zvláštní. Mám u sebe dvě krásný samice, fakt kosti a nevyjíždím po nich. Protože tím bych všechno pokazil. Je ale fakt, že když si sundají podprsenky (to tenkrát byla taková krásná začínající móda), tak jsem jako na trní. Mladá hebká těla. Už jsou hezky opálené, od slunce, kalhotky zaříznuté, vy víte kde a prej namaž nám záda. Občas prostě zajedu z boku na prsa. Musím, nedá mi to. Smějou se tomu a pak mě vyženou do vody. Abych se zchladil. Skočím šipku a potápím se v temných vodách Śvarďáku. Znáte to, v každém lomu jsou potopený lokomotivy, auta, zbraně, Ukrajinci a Poláci. Nějací cucáci skáčou ze skály. Jeden machruje před druhým. Taky jsem kdysi skočil. Kytka taky. A málem se utopil. To jsem mu ještě dokázal zachránit život. Podruhé už ne. Nebylo na nás té smrti moc? Proč zrovna my, ptal jsem se často?

Mávají na mě a nejsou samy. Přijela i Markétka. Moje nové děvče. Hej čarodějnice, pojďte do vody! Jsme jak malí. Cákáme, děláme žbluňk. Tatíci z dek koukají s otevřenou hubou. Dámy si samo nevzaly horní díly plavek, tak trošku provokují mršky. Jana zaujme na první pohled. Má krásná obrovská ňadra. Od přírody krasavice. Prcalinka je spíš záhadná, s drobnějšími, ale s krásným tvarem. Umí se podívat, že byste jí přinesli modré z nebe. Přesto jsou pořád samy. Prcalinka se mi zdá pořád truchlí po Prcalíkovi, pořád je v ní těch spousta bolestivých měsíců, co umíral na rakovinu. Markétka má něco mezi tím. Ani velká, ani malá, připadám si jako děsnej specialista na prsa a vlastně i zadky. Házím holky do vody. Vypadá to, že bude hezký večer. Je teplo, léto, jsme mladí a chválíme ještě bláznoství.

Postupně, i když neradi, odejdou poslední rodinky. Najednou se nad skálou objeví kočárek a někdo na nás mává. No ty vole, bože můj. Vyběhnu z vody. Mirka s pohrobkem. Mokrý ji olíbám a hned jdu s malým do vody. Kde ses tady vzala? Potkala jsem Sabatha, odveze mě pak domů. Stýská se mi po vás. A hned, co to mám za nové děvče. Představím Markétu a padnou si ihned do oka, stejná krevní skupina. Bylo pro mě hrozně důležité, aby mi ji Mirka "schválila". Ona už byla dál. Matka, co na to byla sama. Hrozný pomyšlení. Hele, snažili jsme se jí pomoc, jak to šlo, ale taky je fakt, že už byla trošku mimo. Znáte to. Děti člověka změní, naučí ho odpovědnosti. Zklidní. Alespoň většinou. Povídej, povídej. Sedíme na dece a s pohrobkem si hraje Markéta. Byla by z ní dobrá máma, to poznáte, jak se k němu má, jak se usmívá, jak si užívá tu nepředstíranou upřímnou dětskou radost.

Nějaký pivko proběhne, ale návštěva musí domů. Sabath zaparkuje nahoře na parkovišti a zatroubí. Jdeme mu naproti. Přivezl nám nějaký proviant. Hej vole, dáš si s náma? Omluví se a smutně řekne, že ne. Že mu je fakt blbě. Srdce. Odfrčí pryč a my jdeme zase na deku. Ihned nabízím opět mazáni zad, ale je mi sděleno, že už to tolik napraží, tak si mám nechat zajít chuť. Dám si pivko a pak se neskutečně dlouho znovu ve vodě líbám s Markétou. Pod vodou se dějí věci. Mám ji fakt rád, zase zamilovanej, zamilovanej, hej, hej, hej. Miluju její vlhký rty i klín. Líbí se mi, jak ke mě vzhlíží, jak mi kouká do očí a má v nich jiskřičky. Je poddajná, heboučká. Chci ji někde za vrbou, ale ještě je moc vidět. A taky někdo huláká ze skály. Co to tam zase šukáte, pojďte chlastat. Venca, Tomáš a Buddha.

Jsme teda všichni. Parta metalistů. Sídlištní krysy, ti co se hledali, až se našli. Napůl v pubertě, trošku už dospělí, ale s životy, co každý vydá na knihu. Nemuseli jsme často ani nic říkat, stačilo kývnout, naznačit a věděli jsme svý. Byli jsme propojeni tak nějak i mimosmyslově. Jasně, že za spoustu mohla hudba, která tenkrát ještě hlavně spojovala a nerozdělovala. Navíc spousta zážitků a vzpomínek. Nějaké ze mě musí ven. Loknu si rumu a poprosím o pozornost. Nemůžu jinak, na Švarďáku je to večer kouzelné. Mluvím a Jana s Prclinkou mě doplňují. Když skončím, tak vidím, jak holky pláčou. Kluci mají na krajíčku a odvracejí tváře, dokonce i teploušci, kteří jinak řvou jak starý plačky se drží. Každý jsme upletený ze zkušeností, ze vzpomínek. Nám dala základ ulice, metal a parta. Na rodinu samozřejmě nezapomínám, ale ta není momentálně na pořadu dne.

Všechny svý holky, co jsem s nima chodil, jsem fakt miloval. Mohl jsem asi zasunout víckrát, ale bez lásky není dobrej šuk, jak říkával Prcalík. Hergot kluci, vy mi někdy tak chybíte. ty vaše hlášky, vtípky, ani jsem tenkrát nevěděl, co ve vás mám. Kačenka mě naučila, jaký dokáží být ženský skvělý. Díky ní jsem nezahořkl, jako se to mnohým stává. Měl jsem štěstí na lidi a možná proto se dívám na svět spíš pozitivně. Chmury sice občas přijdou, ale pořád je dokážu rozehnat. Je to i díky vám. Ale dost bylo smutku, jdeme pařit. Osolíme kazeťák a Ramones nás nakopnou do veselé nálady. Venca, ten jenž je teď mým nejlepším kamarádem, paří na písku u břehu. Občas uklouzne. Ne, on moc nepil, bál se, že by zase pak spadnul do drog, ale miloval hudbu. Tak jo, proč vlastně ne, jdeme tančit.

Křepčíme, občas někoho hodíme do vody. Samo, že nejvíc holky, protože pak mají mokrá trička, což se nám hrozně líbí. Teda mě a Vencovi. Kurva kámo, už by sis měl taky někoho najít. Takovej fešák. Ale on se jen pokaždé smutně koukne a nic neříká. Je na tom stejně jako Jana a Prcalinka. Přitom zrovna tihle by neměli být sami, měli se množit, mít rodiny, budovat, vychovávat, žít. Ale oni jsou jakoby prokletí, nevěří lidem. Třeba Jana si vyšla snad už s padesátkou chlapů, co já jenom vím a nic. Asi je moc chytrá nebo vybíravá. Ale neřeším, tohle už je každýho boj. Opečeme si raději špekáčky, který chutnají jako mana nebeská. Obyčejný, od řezníka. S chlebem a hořčicí. Odlesk ohně v očích, kouř, co voní ve vlasech. Nechci, aby to někdy skončilo. Jsem rád, že mezi námi není nikdo, kdo by podobné okamžiky kazil. Máme fantazii a touhy. To nás pohání kupředu.

Já třeba teď hrozně toužím po Markétě. Na chvilku se ztratíme. Položím ji do trávy. Cvrčci cvrkají, sem tam zařičí nějaký pták. Ztratím se v ní a ona ve mě. Kousek za vrbou, u rákosí, kde se plavky nenosí. Kňourá mi do ucha, šeptá ještě a já jsem nejšťastnější chlap na světě. S Markétkou je milování hrozně něžný, jemný, snový. Objímáme se i ve vodě, když je po všem. Vrátíme se k partě, kde se všichni řehtají. Asi koukáme divně, zamilovaně, protože ihned na nás hlásí. Jana mě poplácá po rameni, tak co samečku, dobrý? Kecáme pak o hudbě, je hrozně super, že mezi sebou nemáme prudiče, že jsme si mezi sebe nikdy nepustili někoho divnýho. Prostě se všichni chovají normálně, co na srdci, to na jazyku. A vše se odehrává s nadhledem a laskavostí.

Ztratí se nám Tomáš s Buddhou a když se vrátí, mají na ně úplně stejný kecy jako na nás. Kluci jsou červený, ale spokojení. Budiž vám přáno. Rozpovídají se, pořád nám děkujou, že můžou být s námi. Jako klidně, jen nám nesmíte zmermomocnit Vencu a Smrťáka, smějou se holky. Další lahev rumu, taky vodka. Záříme, svítíme, do noci, do snů. Jasně, že uděláme to, co jsme dělávali kdysi ještě jako skoro děti. Svlékneme se do naha. Jak nějaký bláznivý nudisti a s lahváči v rukou se koupeme. Prdelky a oáskové, tak říká Jana. Hele, je v tom spousta erotiky, ale nic sprostýho, jestli mi rozumíte. Nešlo o ty zadky, ale krásnej zvyk, rituál, byli jsme jak nějací divoši. Z deky slyším Saxon. Skáču šipku, blbneme zase jako malý děti.

Utahaní se vrátíme zpátky, oblékneme a chvilku je ticho. Vzpomínky, jo, těch je tady tolik, že by se daly pytlovat a prodávat. Zalomeni v lomu jsme takhle byli naposledy. Na podzim jsem nastupoval do Plzně a jak známo, sejde z očí, sejde z mysli. To jsem ale ještě nevěděl. Opeču si chleba, protože je to dobrota. Dám kousek Markétě a oba máme černý huby od spálených okrajů. Když ji pak líbám, tak chutná divočinou. Další lahváče, už je po půlnoci. Markéta na chvilku usne. Je toho na ni moc a není tolik zvyklá. Jdu k vodě a potkám tam Prcalinku a Janu. Tak jak je holky? Dají mi obě pusu a mluví o tom, že nechtějí, aby to někdy skončilo. Jak je jim fajn. Mluví z nich alkohol a pravda ohlodaná na kost. To je starý pravidlo, člověka poznáte, když s ním něco zažijete a my se už spolu ocitly v tolika dobrých i zlých situacích, že je mám moc rád. Ony mě taky. Byli jsme spojeni jako sourozenci.

"Občas se mi o něm pořád zdá, zrovna jsme tady, u lomu. Má ty svoje blbý milý řeči. Ale už nemá žádný vlasy a kouká smutně...": vypráví Prcalinka. Musí to z ní ven. Z každého z nás. Držíme se za ruce, spojeni zvláštním poutem. "Někdy se i milujeme, on byl sice navenek hroznej tvrďák a sprosťák, ale hrozně jemnej kluk": pokračuje. Pláče a utírá si slzy do vytahanýho trika. Mě se taky někdy hrozně stýská, přidá se Jana a najednou máme pocit, skupinovou představu, že tu jsou zase s námi. Mladí a usměvaví. Kačenka s kaštánkovýma očima a nejkrásnější prdelkou na světě, Kytka, kterej byl hrozně chytrej a uměl věci, který já se nikdy nenaučím. Zrovna něco rozebíráme a přijde Prcalík a pošle nás všechny do prdele, cože tu kvákáme. Brečím taky a vůbec se za to nestydím. Občas to přijde. Umyjeme si obličeje a vrátíme na deku. Tam zrovna Tomáš, Buddha a probuzená Markéta rozebírají anální sex.

Vy volové, kde jste? Vyjde ze stínu Venca. Musel jsem jít pryč. Jako jsem tolerantní, ale šukání prdelí není fakt nic pro mě. Musíme se tomu smát, protože fakt vypadá, jakoby něco podobného před chvilkou zažil. Omyl pánové a dámy, byl jsem jenom srát. Podobný momenty se mi hluboko zaryjí do paměti. Sednu si vedle Markétky, Tomáš vyndá kytaru a začne hrát. On je fakt moc šikovnej, má příjemnej hlas a my se dočkáme samých rockových klasik. Občas se připojíme neumělou angličtinou a nejvíc řveme, když hraje Visáče. Když potom čůráme ze skály dolů spolu s Vencou, poprvé mi řekne něco málo o tom, jak byl závislý na drogách. A taky o tom, jak je rád, že se z toho dostal a jak je mu s náma fajn.

Když se vrátíme, tak zrovna holky říkají Tomášovi, že je škoda, že je teplej, protože na kytaru a zpěv by utáhl kde jakou paní. On se jen usmívá a ví své. Nebyli jsme ničím vlastně zajímaví, ani zvláštní. Moc obyčejní, metal poslouchala spousta lidí, ale myslím, že naše parta byla skvělá v tom, že v ní byli všichni dobráci od kosti. Žádný shazování, boje o pozice. Já byl ze srandy velkej nadsamec Smrťák, Venca hrozně milej kluk a buzničky, ty by se pro každýho rozkrájely. Holky jsou samostatná kapitola, ale mohu s klidem říci, že nebýt jich, díval bych se na ženský pokolení asi úplně jinak. Ony mohou za to, že jsem si "vybral" hodnou ženu, že jsem spokojený. Utvářely totiž můj život a hodně mě ovlivnily. 

Usneme ještě za měsíce, ale jen chvilku, protože na nás padne rosa a je ukrutná zima. Čistíme si zuby rumem a já musím do vody. Je najednou studená nebo se mi to jen zdá. Ale nakonec jdou všichni se mnou. Ztuhnou nám bradavky a je to hodně vidět. Máme na to samozřejmě spoustu hlášek, postupně se probouzíme a na dece se zachumláme. Přijedou první rybáři. Hej vocasové, co nějakej gáblík v hospodě Pod Kaštanem, to býval taky náš zvyk, ne? Probudíme výčepáka, on nás pošle do prdele, ale když uvidí holky tak roztaje, dokonce vstane i jeho paní a udělá nám královské smažáky. Byli jsme naposledy zalomeni v lomu a nechtěli jsme vůbec domů. Dostanu pusu od Markéty a jsem tak nadšenej, že všem objednám rumy. Pane vrchní, nebude vám vadit, když si tady na terásce pustíme nějakou hudbu...

Talking 'bout my wheels of steel
Wheels of steel
Wheels of steel
My my wheels of steel

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 27. února 2021

Recenze/review - DEVOTION - The Harrowing (2021)


DEVOTION - The Harrowing
CD 2021, Memento Mori

for english please scroll down

Všichni si mysleli, že nejsem normální. Jenže já opravdu slyšel divný šramot u nás v domě. Vídal jsem temné postavy stojící v chodbě. Někdy jsem sledoval rozpínající se skvrny krve na zdi. Chtěli mě zavřít do domu šílenství, svázat mě a prohlásit za blázna. Démoni je předběhli. Podřízli mi hrdlo, stal jsem se zlým stínem, svědectvím našeho domu. Bolest a strach, ozvěny ze záhrobí. Všechno jsem tušil dopředu.

Španělští maniaci DEVOTION letos přicházejí se svojí druhou dlouhohrající deskou, která má úplně stejnou atmosféru, jako místa, kde se stalo něco hrozného. Album je hned od začátku jako kus mokvajícího shnilého masa, který vám někdo hodí do rukou. Smrdí černou tmou.


DEVOTION jsou zástupci toho nejhlubšího death metalového podsvětí. Mají hutný, řezající zvuk, dunivé bicí, vokál bestie. Hrají neurvale, neučesaně, špinavě. Inspirují se u takových kapel jako BOLT THROWER, INCANTATION, ACHERON, PESTILENCE, ASPHYX. V určitých momentech jsou načichlí strašidelným doomem, který zdůrazňuje pochmurnou náladu celé nahrávky. Jestli máte někdy pocit, že slyšíte v noci divné hlasy, skřeky a nářek, potom je deska určena i pro vás. Není totiž jenom obyčejným albem v řadě, ale dílem, které má v sobě chvění, jiskru, černé vibrace. Připomíná spíše okultní obřad, vymítání ďábla. Praskají u něj kosti v těle, mozek se vaří ve vlastní šťávě. Rituál smrti, syrový a uvěřitelný. Jako když exhumujete svůj vlastní hrob a zjistíte, že místo mrtvoly je v rakvi zrůda. Líbí se mi způsob, jakým je death metal v podání DEVOTION napsaný a složený, užívám si šedo černé nálady. "The Harrowing" je ryzí, uvěřitelnou deskou, která smrdí sírou. Potkáte na ní jen děsivou smrt, budete prokleti a zakopáni za hřbitovní zdí. Špinavý, krvavý, mokvající, shnilý death metal staré školy, u kterého zemřete v nekonečných křečích! Inferno!


Asphyx says:

Everyone thought I wasn't normal. But I really heard a weird rumble in our house. I saw dark figures standing in the hallway. Sometimes I watched the expanding stains of blood on the wall. They wanted to lock me up in a house of madness, tie me up and declare me a fool. The demons overtook them. They cut my throat, I became an evil shadow, a testimony of our house. Pain and fear, echoes from the grave. I guessed everything in advance.

This year, the Spanish maniacs DEVOTION come up with their second full-length album, which has exactly the same atmosphere as the places where something terrible happened. From the very beginning, the album is like a piece of soaking rotten meat that someone put to your hands. It stinks of black darkness.


DEVOTION are representatives of the deepest death metal underworld. They have a dense, rumble sound, booming drums, beast vocals. They play rudely, uncombed, dirty. They are inspired by such bands as BOLT THROWER, INCANTATION, ACHERON, PESTILENCE, ASPHYX. At certain moments, they are sniffed by the spooky doom, which emphasizes the gloomy mood of the entire recording. If you ever feel that you hear strange voices, screams and moans at night, then the record is for you too. It is not just an ordinary album in a row, but a work that has a vibe, a spark, a black vibration. It is more like an occult ceremony, the exorcism of the devil. The bones in his body crack, his brain boils in its own juice. Death ritual, raw and believable. Like exhuming your own grave and finding out that there is a monster in a coffin instead of a corpse. I like the way DEVOTION's death metal is written and composed, I enjoy the gray-black mood. "The Harrowing" is a pure, believable album that stinks of sulphur. You will meet a terrible death on it, you will be cursed and buried behind the cemetery wall. Dirty, bloody, wet, rotten old-school death metal that will make you die in endless convulsions! Hell!


Tracklist:
01. The Harrowing
02. God Forlorn
03. Megiddo's
04. Brethren In Gloom
05. Valley Of Death
06. Birth Of Horror
07. Mangled Angels
08. Feast Of Esdras
09. The Mournful Beam
10. Depravity
11. Demon Sleep
12. Virtue Besmirched
13. Penumbra




band:
David García....Drums
Vicent Riera......Voice
Txito..................Bass
Jesús Francés..Guitar
Nosfer...............Guitar


Interview - NUCLEAR - Our music and energy comes from our experiences and our way of life in South America.



Interview with thrash metal band from Chile - NUCLEAR.

Answered Francisco, Seba, Matías, Punto, Roberto and Gisela Brünker Perez, thank you!

Translated and questions prepared Duzl, thank you!


Hi guys, after five years you are releasing your fifth full-length album "Murder of Crows" at Black Lodge Records, I will ask right away - what happened that you leaved Candlelight Records? When we did an interview in 2017, I remember you praised your collaboration with Candlelight, and as far as I know, you had a three-record contract, so where did it go wrong?

Francisco (Guitars): We had never and will never badmouth anyone. I will just say it didn't work. After the release of "Formula For Anarchy" (2015) everything seemed great but shortly after, Candlelight got acquired by Spinefarm/Universal Music and things went to the drain. The relationship and chemistry were good at the beginning but soon after the communication went from poor to none. Out of nowhere we found ourselves dealing with a wall and nothing was happening. Right after that interview you mentioned, we paid Candlelight a visit in London and told them what was happening. We were told everything was set to remain the same but the truth was they did not comply.


The new album is much more mature and sophisticated, not only in terms of sound, but also production. It seems to me that with „Murder of Crows“ you are crossing the usual boundaries of thrash metal, it is not just the straightforward thrash like on previous albums, why you decide for this „step out“?

Francisco (Guitars): It was just the way it went out I guess. We weren't looking for new sounds or trying to change ourselves. The band was under a little bit of stress and these new ideas came more violently, I guess. We have never felt comfortable by being labelled a "Thrash Metal" band, we play extreme music and if that means going further to death or grindcore, we feel it is ok. I don't see the point on putting a label on music. Now, if you go way back, it is possible that the band has changed but always pointing in the right direction, I guess.


Where did you record the album, who produced it, took care of the mix and mastering, and mainly tell me - who drew the cover and what exactly does the „character“ symbolize? I've been thinking for a long time about the hidden meaning of why this character is completely naked, can you explain that to me, please?

Francisco (Guitars): The album was recorded, mixed and mastered at AudioCustom Studios in Santiago, Chile. Produced by Sebastian and I, recorded and mixed by Seba and mastered by Cristian Olivares. About the artwork, it is something we wanted for a long time... someone to draw something out of just music and basic ideas, we did not put any influences in it. Gisela Brunker Pérez, a German-Chilean artist did all the work. Further details on the artwork should be addressed directly to her.

Well so let’s ask her! Gisele, please tell me something about the cover artwork...

Gisela Brünker Perez (Artist): The idea for the cover came to me while searching for symbols for human cruelty, abuse of power. I connected old war images, Hieronymus Bosch creatures and Goyas nightmares with the ideas of the band and was pretty quickly sure that this is the right direction - namely into madness and the deepest darkness. The picture is composed of the drawn demon and a picture collage, which is digitally processed and printed on foil and treated again. The demon sits as an all-dominating creature on a ruined pavilion (remains of the human world) and spits a dead crow on the "cross staff" (crucifixion) into the corpse mountain. Only one figure sits - the only survivor in a world in which nothing is anymore...


Five years is a long time, have you been composing songs continuously, or is it a question of the last months? Tell me about how the album came about. How much material did you actually use from what you have accumulated during the entire writing process?

Seba (Guitars): Murder Of Crows is an album that was written mostly with new ideas. I don't know exactly how much previous accumulated material is in it, as we don't like to write songs as puzzles, we prefer to work music and lyrics together to each new song. For five years we had tours and a lot of activity in Chile and Europe, and that allowed us to develop a lot of new ideas to compose new material, more mature and sophisticated. When we decided to write the new album we focused on writing each song and I think that was for one year.

Do you return the unused material back to the "table" and you use it later, or do you start each record absolutely from the beginning with „clear tabs“?

Seba (Guitars): Mainly with "clear tabs".


Thrash metal has always been mainly about raw energy, but there are not many bands that have it in them. NUCLEAR is one of the few for me, where definitely is not lack of energy, both from recordings and especially concerts. Where does that energy constantly come from? After all, you are no longer a twenty-year-old boys;).

Seba (Guitars): Our music comes from our experiences and our way of life here in South America and I think that energy comes from there. We have a lot of conviction in what we play and sing and that must be done with energy. We love what we do, we love extreme metal music and we think that it must have that "special energy". It is something natural to us, it is not something planned or a script guideline. That is our spirit and I hope it will be that way forever.

How are you and your label going about promoting your new album in „Covid pandemic“ times with a restrictions? Have you considered some e-gigs as some bands done? Is performing without fans an option for future, what do you think?

Matías (Vocals): To be honest, we don't like so much the e-gigs format. We're a live gigs band. We love to play in front of real audiences but we understand these days it is impossible o very hard to put live music on stage again, at least in the way we knew it. We have discussed the possibility of organize some online performances, but it isn't a thing prioritaire for us right now. We don't discard it, but let's see how things are going in the next few months.


Well, for sure you are missing life on the road, aren’t you? How are you all filling your time at present?

Matías (Vocals): We miss a lot the road, but I think this hiatus was necessary. Mostly related with health and security for Us and the metal fans who regularly attended gigs or supported tours. In the pandemic blast we spent time mostly at home. During the hard days of pandemic here in Chile, with total lockdown, curfew and other stuff, we managed to finish the recording sessions for "Murder Of Crows" and organized the first rehearsals after months of no seeing each other. Out last live gig was in march 2020, one week later everything went into a downward spiral. But we never stopped, we work a lot alongside the label to release the album past November, releasing videos and recording stuff at the studio during the last months. Some of us participated in "pandemic videos" playing some cover songs and stuff like that. We never stopped as you guys can see, so this activities helped us a lot even in the tough times. Aditionally, we're starting to write new music and planning some things for 2021, stay on alert!

Records used to be bought and then listened, nowadays it's the opposite - records are first listened and after people decide to buy it or not, do you think it's right?

Matías (Vocals): Personally, i prefer to buy records. But there are a lot of people who like to give a listen first to some new release before buy it. For me it's OK, the existence of platforms such as Spotify or Band-camp doesn't will replace the great feeling of have a new record on your hands or searching some record store to buy new music or old pressings.


Next year with the band you will celebrate „majority", can you tell me which year was the best for you, which you like to remember and why?

Punto (Drums): Each year is different, but enriching in experiences for the band, even now that we are living a new stage. Since we released our first album until now with Murder of Crows, they have been with good and experienced years. Each album has something in particular that makes it different from one to the other, but I couldn't say which year was the best, but rather that since we formed the band, there have been great moments and experiences. But I could tell you that this 2020 was a very good year for the band, since we were able to do and end a tour of Europe with great artists and musicians like Abbath, 1349 and Vltimas. Added to this, being able to sign with a new label like BlackLodge-SoundPollution ; having finished producing a new material in these pandemic times worldwide; launch a video clip and everything that has taken when a new album is released. Let's hope how this comes and to promote our new album.


And conversely? A period you would rather forget or skip completely?

Punto (Drums): The truth is that I didn´t like our last phase that we had with the previous record label, who when bought by a larger company, we lost communication and we preferred to step aside and continue on our way.

Obligatory question, what are your plans for the future? Can we look forward to you In Europe, we all know that now the situation is quite unsure, but are you planning a European tour, can you reveal some details already?

Punto (Drums): We are working with our booking and manager to promote our new album. There are tentative dates for a tour, but we must be attentive to the situation we are experiencing. Let's see what happens during this first stage of 2021. We would love to be able to play in Europe again, so let's see.


And before we wrap this interview ... last time I got a tip (from Matias) for a great band BATTLEGRAVE, so which band you will recommend me this time, what are you listening to?

Roberto (Bass): Lately I am listening to a lot of old death metal classics such as Morbid Angel or Entombed. In that sense, the last releases from Asphyx and Memoriam are both fucking brilliant. In a more underground unearthing I can recommend some Chilean acts like Slaughtbbath and Soulrot are brutal! Highly recommended!

Thank you so much for the interview, I appreciate it! I wish you a lot of success with the new album, great sales and reviews and hopefully see you next year! The last words are your guys…

Matías (Vocals): Thanks a lot to you Dáša and the Deadly Storm crew! It's been great to reply to your questions and we hope to see all of you as soon as we can. The support to "Murder Of Crows" has been huge and we want to show to you guys on stage how this beast sounds live, we're working in something for late this year... fingers crossed! Cheers fellas and stay safe and healthy! Fuck Covid!

Recenze/review - NUCLEAR - Murder of Crows (2020):




------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

Rozhovor - NUCLEAR - Naše hudba a energie vychází z našich zkušeností a způsobu života v Jižní Americe



Rozhovor s thrash metalovou skupinou z Chile - NUCLEAR.

Odpovídali Francisco, Seba, Matías, Punto, Roberto a Gisela Brünker Perez, děkujeme!

Přeložila a otázky připravila Duzl, děkujeme!

Zdravím pánové!

Po pěti letech vydáváte vaši pátou dlouhohrající desku „Murder of Crows“ u Black Lodge records, zeptám se rovnou, co se stalo, že jste odešli od Candlelight records? Když jsme spolu dělali rozhovor v roce 2017, spolupráci s Candlelight jste si náramně pochvalovali a pokud vím, měli jste smlouvu na tři desky, kde se to teda zvrhlo?

Francisco (kytara): Nikdy jsme nikoho nepomlouvali a ani nebudeme. Řeknu jen, že to prostě nefungovalo. Po vydání „Formula For Anarchy“ (2015) se všechno zdálo skvělé, ale krátce potom, co Candlelight získala společnost Spinefarm / Universal Music, šlo všechno do hajzlu. Vztahy a chemie byly na začátku dobré, ale brzy na to se komunikace změnila z minimální na žádnou. Z ničeho nic jsme naráželi na zeď a nic se nedělo. Krátce po rozhovoru, který jsi zmínila, jsme navštívili Candlelight v Londýně a řekli jsme jim, co se děje. Bylo nám řečeno, že všechno mělo zůstat stejné, ale pravdou bylo, že to nedodrželi.


Nové album je mnohem vyzrálejší a sofistikovanější, nejen co se zvuku týče, ale i produkce. Přijde mi, že novou nahrávkou překračujete i běžné hranice thrash metalu, už to není jen ten přímočarý thrash, jako na předchozích albech, co vás k tomu přimělo?

Francisco (kytara): Prostě to tak vyšlo. Nehledali jsme nový zvuk, ani se nepokoušeli změnit sami sebe. Kapela byla trochu ve stresu, takže tyto nové nápady si myslím vznikly poněkud násilněji. Nikdy jsme se necítili v pohodě s tím, že jsme označováni jako „thrash metalová“ kapela, hrajeme extrémní hudbu a pokud to znamená přiblížit se víc deathu nebo grindcoru, jsme s tím v pohodě. Nevidím smysl ve škatulkování hudby. Nyní, pokud se podíváme zpět, je možné, že se kapela změnila, ale myslím, že vždy směřuje správným směrem.


Kde jste album nahrávali, kdo jej produkoval, postaral se o mix a mastering a hlavně mi prozraď, kdo nakreslil obal, co přesně symbolizuje ona postava? Dlouho jsem přemýšlela nad skrytým významem toho, proč je úplně nahá, můžete mi to objasnit?

Francisco (kytara): Album bylo nahráno, mixováno a masterováno v AudioCustom Studiu v Santiagu de Chile. Produkoval jej Seba a já, nahrával a mixoval Seba a o mastering se postaral Cristian Olivares. Pokud jde o obal, je to něco, co jsme dlouho chtěli, .. někoho, kdo by nakreslil něco pouze na základě hudby a prvotních myšlenek, nijak jsme do toho nezasahovali. Gisela Brunker Pérez, německo-chilská umělkyně se o to postarala. Další podrobnosti o kresbě by tedy měly být adresovány přímo jí.

Fajn, tak se jí pojďme zeptat, Gisele pověz mi prosím něco o tom, jak obal vznikal...

Gisela Brünker Perez (umělkyně): Nápad na obal se dostavil při hledání symbolů lidské krutosti, zneužití moci. Propojila jsem staré válečné obrazy, Hieronymus Boschovi kreatury, Goyovy noční můry s nápady kapely a byla jsem si témě hned jistá, že je to správný směr - směr do šílenství a nejhlubší temnoty. Obraz se skládá z nakresleného démona a obrazové koláže, která je digitálně zpracována, vytištěna na fólii a znovu ošetřena. Démon sedí jako všemocné stvoření na zničené budově (pozůstatky lidského světa) a plive mrtvou vránu na krucifix do hromady mrtvol. Jen jedna postava sedí - jediný přeživší na celém světě, ve kterém už nic není...


Pět let je přece jen dlouhá doba, skládali jste skladby průběžně, nebo je to otázka posledních měsíců? Povězte mi něco o tom, jak album vznikalo. Kolik materiálu jste reálně využili z toho, co jste za celou dobu procesu psaní desky nashromáždili?

Seba (kytara): “Murder Of Crows” je album, které vzniklo převážně z nových nápadů. Nevím přesně, kolik předchozího nahromaděného materiálu je v něm, protože neradi skládáme skladby jako puzzle, raději pracujeme s hudbou a texty ke každé nové skladbě dohromady. Po dobu pěti let jsme měli několik turné a spoustu aktivit v Chile a Evropě, což nám umožnilo vytvořit spoustu nových nápadů pro napsání nového materiálu, zralejšího a sofistikovanějšího. Když jsme se rozhodli složit nové album, zaměřili jsme se na psaní každé skladby a myslím, že to trvalo jeden rok.

Jde nevyužitý materiál zpátky do „šuplíku“ a využijete jej později nebo začínáte každou desku s čistými tabulaturami?

Seba (Kytara): Převážně s čistými tabulaturami.


Thrash metal byl vždy hlavně o surové energii, avšak není mnoho kapel, které ji v sobě mají. NUCLEAR jsou pro mě jedni z mála, u kterých mi energie rozhodně nechybí, jak z nahrávek, tak na koncertech. Kde se ve vás ta energie neustále bere? Přece jen už nejste dvacetiletí kluci ;).

Seba (kytara): Naše hudba vychází z našich zkušeností a způsobu života tady v Jižní Americe a myslím, že odtud pochází i ona energie. Jsme přesvědčeni a věříme tomu, co hrajeme a zpíváme, a to je potřeba dělat s energií. Milujeme to, co děláme, milujeme extrémní metalovou hudbu a myslíme si, že to musí mít „speciální energii“. Je to pro nás něco přirozeného, není to nic plánovaného ani nic, co by se drželo nějakých směrnic. Je to náš duch a doufám, že to tak bude už navždy.

Jak vy a vaše vydavatelství plánujete propagovat novou desku v současné pandemické době s restrikcemi? Zvažovali jste nějaký streaming koncertů, jako to dělají některé kapely? Je hraní bez fanoušků řešením do budoucna, co si o tom myslíš?

Matías (zpěv): Abych byl upřímný, moc se nám nelíbí formát “streamování” koncertů. Jsme živá koncertní kapela. Rádi hrajeme před skutečným publikem, ale chápeme, že v dnešní době je to nemožné nebo velmi obtížné dostat živou hudbu na pódium, alespoň tak, jak jsme to znali. Diskutovali jsme o možnosti uspořádat nějaké online show, ale teď to pro nás není prioritou. Nezahazujeme tuto myšlenku, ale uvidíme, jak se bude vyvíjet situace v několika následujících měsících.


Určitě vám chybí život na cestách, nemám pravdu? Jak tedy v současné době trávíte svůj volný čas?

Matías (zpěv): Život na cestách nám chybí hodně, ale myslím, že tato pauza byla nutná. Hlavně v souvislosti se zdravím a bezpečím pro nás a metalové fanoušky, kteří se pravidelně účastnili koncertů nebo nás podpořili na turné. Když epidemie vypukla tady v Chile, trávili jsme čas většinou doma, následně během náročných dnů pandemie zde v Chile v totálním lockdownu, zákazem vycházení a dalšími restrikcemi, se nám podařilo dokončit nahrávání „Murder Of Crows“ a uspořádali jsme první zkoušky po měsících, kdy jsme se neviděli. Poslední živé vystoupení bylo v březnu 2020, o týden později se vše dostalo do sestupné spirály. Ale nikdy jsme se nezastavili, hodně jsme spolupracovali s labelem, abychom album vydali v listopadu, vydávali jsme videa a nahrávali věci ve studiu během posledních měsíců. Někteří z nás se účastnili „pandemických videí“, kde hráli nějaké covery skladeb a podobné věci. Jak můžete vidět, nikdy jsme se nezastavili, tyto aktivity nám velmi pomohly i v těžkých dobách. Kromě toho začínáme psát novou hudbu a plánujeme nějaké věci do roku 2021, takže zůstaňte v pohotovosti!

Kdysi se desky kupovaly a až pak se poslouchaly, v dnešní době je to naopak, desky se nejdříve poslouchají a pak až kupují. Myslíš si, že je to tak správně, jak to máš ty?

Matías (zpěv): Osobně dávám přednost nákupu desek. Existuje ale spousta lidí, kteří si nejprve rádi poslechnou nějaké nové nahrávky, než si je koupí. Za mě je to v pořádku, existence platforem, jako je Spotify nebo Bandcamp, nenahradí skvělý pocit z toho, když držíš novou nahrávku v ruce nebo když hledáš nové či staré vydání desek, které by jsi si koupil v obchodě s nahrávkami.


Příští rok s kapelou oslavíte pomyslnou „plnoletost“ dokážete říct, který rok pro vás byl ten nejlepší, na který rádi vzpomínáte a proč?

Punto (bicí): Každý rok je jiný, ale pro kapelu obohacující o zážitky, dokonce i nyní, kdy žijeme v “nové době”. Od té doby, co jsme vydali naše první album až do “Murder of Crows”, to byly dobré roky. Každé album má něco konkrétního, čím se liší od druhého, ale nemůžu říct, který rok byl nejlepší, ale spíše to, že od doby, kdy jsme založili kapelu, jsme zažili skvělé okamžiky a zážitky. Ale mohl bych ti říct, že tento rok 2020 byl pro kapelu velmi dobrým rokem, protože jsme stihli uskutečnit turné po Evropě se skvělými umělci a hudebníky jako ABBATH, 1349 a VLTIMAS. Navíc k tomu jsme se ještě upsali novému labelu, kterým je Black Lodge-Sound Pollutio, dokončili jsme materiál v této celosvětové pandemické době, vydali videoklip a vše okolo, když vyšlo nové album. Doufejme, že to dopadne a budeme moci propagovat naše nové album.

A naopak? Období, na které by jste nejradši zapomněli nebo jej úplně přeskočili?

Punto (bicí): Pravdou je, že se mi nelíbila naše poslední fáze, kterou jsme měli s předchozím labelem, který když koupila větší společnost, přestali s námi komunikovat, tak jsme raději ustoupili stranou a pokračovali svou vlastní cestou.


Obligátní otázka, jaké jsou vaše plány do budoucna? Můžeme se na vás těšit V Evropě, všichni víme, že je teď situace všelijaká, ale jednáte o nějakém evropském turné, můžete už teď prozradit nějaké detaily?

Punto (bicí): Spolupracujeme s naším agentem a manažerem na propagaci našeho nového alba. Máme nějaké předběžné termíny turné, ale musíme brát ohled na situaci, ve která se nacházíme. Uvidíme, co se stane během této první fáze roku 2021. Byli bychom rádi, kdybychom si mohli v Evropě znovu hrát, tak uvidíme.


Posledně jsem (od Matiase) dostala tip na skvělou kapelu BATTLEGRAVE, takže co mi doporučíte tentokrát, co zrovna posloucháte?

Roberto (basa): V poslední době poslouchám spoustu starých death metalových klasik jako Morbid Angel nebo Entombed. V kontextu toho jsou poslední nahrávky od ASPHYX a MEMORIAM kurevsky brilantní. Co se týče undergroundu, můžu doporučit nějaké chilské počiny jako třeba SLAUGHTBBATH a SOULROT, jsou brutální! Rozhodně doporučuji!

Díky moc za rozhovor, vážím si toho! Přeju hodně úspěchů s novou deskou, skvělé prodeje a recenze no a snad na viděnou v příštím roce! Poslední slova jsou vaše pánové....

Matías (zpěv): Díky ti moc Dášo a zároveň i celému Deadly Storm zine! Bylo skvělé odpovídat na tvé otázky a doufáme, že se všichni uvidíme, jakmile to bude možné. Podpora „Murder Of Crows“ byla obrovská a my vám chceme ukázat na pódiu, jak tato šelma zní na živo, pracujeme na něčem ke konci tohoto roku ... tak držte palce! Na zdraví všem a zůstaňte v bezpečí a zdrávi! “FUCK COVID”!

Recenze/review - NUCLEAR - Murder of Crows (2020):




------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

TWITTER