DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 13. listopadu 2026

Recenze/review - CEREBRAL CURSE - Abominant Incarnations of Sepulchral Depths (2026)


CEREBRAL CURSE - Abominant Incarnations of Sepulchral Depths
CD 2026, Rotted Life / Night Terrors

for english please scroll down

Původně to měla být jenom napínavá návštěva staré opuštěné psychiatrické léčebny. Měla si připravený přesný plán, skvělé vybavení. Jenže pak si vstoupila dovnitř a padl na tebe děsivý stín pochybností. V kostech se ti usadil strach. Do zdí je zde otištěna bolest tisíců prokletých. Slyšíš výkřiky ve špinavých chodbách. Sestupuješ dolů, do podzemí, nasáváš pach hniloby a strachu. Opuštěná lůžka, nástroje připomínající mučírnu. Lebky, vyskládané v úhledných hromadách. Peklo se ukrývá v každém z nás, tak zní nápis před operačním sálem. Vstupuješ dovnitř a ztrácíš se v nekonečné tmě a zlu. 

CEREBRAL CURSE jsou doom death metalová kapela ze Španělska. Má na svém kontě demonahrávku Promo 25 a potom také letošní mokvající, surové album, které když si poslechnete, tak se také ocitnete na místech, kde se stalo něco zlého, násilného, kde umírali nevinní a byli mučeni ti, kteří nevěřili v jediného Boha. Šílenství, smrt, rozklad osobnosti, mají mnoho podob a tu kterou nám přinášejí tito tmáři, tak je špinavá, krutá, zahnívající. Jako zvrácené lidské myšlenky. 


Za starým domem, kde se kdysi lidé léčili elektrickými šoky, lobotomií i řezáním do živého masa, je malý hřbitov. Jsou na něm pochováni prokletí. Pokud poslouchám letošní nahrávku, tak mám pocit, že jsou tyhle staré hroby exhumovány, vytaženy na povrch. Také vidíte děs v očích, který zůstal v očích pohřbených ještě dlouho po jejich smrti? Nedivím se, hraje se zde poctivě, opravdově, uvěřitelně a hlavně autenticky. Album "Abominant Incarnations of Sepulchral Depths" má povedený, shnilý a morbidní zvuk. Povedl se i motiv na obalu, na který když se dívám, tak se ve mě pokaždé usadí takový zvláštní neklid. Podobné pocity mám i z nové nahrávky. Je v ní něco zvláštního, záhrobního, děsivého. CEREBRAL CURSE splnili všechny důležité prvky a náležitosti k tomu, abych se k jejich hudbě rád a často vracel. U nás v Čechách už dávno nastal podzim. Každé ráno chodím do práce kolem jednoho starého hřbitova. Ohlížím se za sebe a dost často mi připadá, že se mezi hroby potácejí přízraky. Skladby, ve kterých jsou silné, drásající motivy, vás obejme krvavou mlhou, zamotá vás do pevných mrazivých pavučin. Pokud jste staří psi jako já a dostali jste se k tomuto mrtvolnému stylu někdy v jeho počátcích, budete určitě nadšeni. Hraje se zde totiž od srdce, melodie jsou ohlodané na kost a dostanou se vám postupně do hlavy, pod kůži i do podvědomí. Kývám se do rytmu, kopu si svůj vlastní hrob. Možná jsem v minulém životě v podobném domě šílenství pobýval, cítím se na tomto hřbitově totiž jako doma. Do zdí je zde otištěna bolest tisíců prokletých. Slyším výkřiky ve špinavých chodbách. Sestupuji dolů, do podzemí, nasávám pach hniloby a strachu. Opuštěná lůžka, nástroje připomínající mučírnu. Lebky, vyskládané v úhledných hromadách. Peklo se ukrývá v každém z nás, tak zní nápis před operačním sálem. Vstupuji dovnitř a ztrácím se v nekonečné tmě a zlu. Morbidní, syrové, plesnivé doom death metalové album, u kterého se rozpadnete v prach! V temnotě na vás čeká zlo horší než smrt!


Asphyx says:

Originally, it was supposed to be just a thrilling visit to an old, abandoned psychiatric hospital. You had a detailed plan ready and great gear. But then you stepped inside, and a terrifying shadow of doubt fell over you. Fear settled deep in your bones. The pain of thousands of the damned is imprinted on these walls. You hear screams echoing through the filthy hallways. You descend into the underground, breathing in the stench of decay and fear. Abandoned beds, instruments reminiscent of a torture chamber. Skulls, stacked in neat piles. “Hell lurks within each of us” so reads the inscription outside the operating room. You step inside and lose yourself in endless darkness and evil.

CEREBRAL CURSE is a doom death metal band from Spain. They have released the demo Promo 25, followed by this year’s raw, seeping album and when you listen to it, you’ll find yourself in places where something evil and violent happened, where the innocent died and those who did not believe in the one God were tortured. Madness, death, and the breakdown of the personality take many forms, and the one these dark forces bring us is dirty, cruel, and rotting just like perverted human thoughts.


Behind the old house, where people were once treated with electric shocks, lobotomies, and cuts into living flesh, there is a small cemetery. The damned are buried there. When I listen to this year’s recording, I get the feeling that these old graves have been exhumed, brought to the surface. Can you also see the terror in their eyes the terror that remained in the eyes of the buried long after their deaths? I’m not surprised; the music here is played with honesty, sincerity, believability, and, above all, authenticity. The album "Abominant Incarnations of Sepulchral Depths" has a great, rotten, and morbid sound. The cover art is also well done; whenever I look at it, a strange unease settles within me. I get similar feelings from the new recording as well. There’s something strange, otherworldly, and terrifying about it. CEREBRAL CURSE has delivered all the essential elements and qualities that make me want to return to their music often and with pleasure. Here in the Czech Republic, autumn arrived long ago. Every morning on my way to work, I walk past an old cemetery. I look back, and quite often it seems to me that ghosts are staggering among the graves. The tracks, with their powerful, harrowing motifs, will envelop you in a blood-red fog and entangle you in tight, icy webs. If you’re old-timers like me and got into this macabre style back in its early days, you’ll definitely be thrilled. The music here comes straight from the heart; the melodies are stripped down to the bone and gradually seep into your head, under your skin, and into your subconscious. I sway to the rhythm, digging my own grave. Perhaps I lived in a similar house of madness in a past life, because I feel right at home in this cemetery. The pain of thousands of the damned is imprinted on these walls. I hear screams in the filthy hallways. I descend into the underground, inhaling the stench of decay and fear. Abandoned beds, instruments reminiscent of a torture chamber. Skulls, stacked in neat piles. “Hell lurks within each of us” so reads the inscription outside the operating room. I step inside and lose myself in endless darkness and evil. A morbid, raw, moldy doom death metal album that will reduce you to dust! In the darkness, an evil worse than death awaits you!


Tracklist:
1. Abominant Incarnations of Sepulchral Depths – 11:08
2. Mangled Cranial Liquefaction – 11:06
3. Degradation Towards Corporeal Dissolution – 17:34

band:
Alex Vázquez - Bass
Ernesto Plazas - Guitars & Vocals
Marc Cuesta - Guitars
Pol Pujals - Drums


MORE INFO:
cerebralcurse.bandcamp.com
rottedlife.com
facebook.com/rottedlife
rottedlife.bandcamp.com
night-terrors-records.net 

KNIŽNÍ TIPY - Dům ticha - Donato Carrisi (2026)


Dům ticha - Donato Carrisi
2026, Vendeta

Jsou knižní série, po kterých ve mě zůstává hluboká bolestivá stopa. Pietro Gerber, dětský psycholog a hypnotizér, ji ve mě zanechal již předchozími díly a tak jsem byl zvědavý, jak bude jeho příběh pokračovat. Donato Carrisi dokáže vybudovat velmi napínavou, stísněnou a bolestivou atmosféru. Je podzim, sychravo a jedu zase na chalupu do Jizerek hrabat listí. Kniha v mých rukou je ještě skoro teplá. Vyšla včera, měl jsem ji předobjednanou a Knihy Dobrovský je pochlapili a dodali ji dnes velmi brzy ráno. Stihl jsem ještě dojít s krosnou na zádech do Zásilkovny, abych si potom v práci udělal svoje soukromé rozbalování. Nebylo to ale ono. Bývám v těchto chvílích rád sám, jenže zrovna dorazili do kanceláře kolegové, pro které je čtení vyloženě trapnou záležitostí. Prohodí pár nejapných vtípků o knihomolech, ale mě je to tak nějak jedno. Těším se na 11 hodinu. Mám naděláno, vyrazím jako střela a už na nádraží si venku, v zimě, otevřu první stránku. Jsem jak závislý, který potřebuje svoji další dávku.

Někde u Berouna se přistihnu, že vůbec nevnímám dvě nevychované řvoucí děti, že mi je jedno hádka průvodčí s nevrlým důchodcem, který řve na mladou dívku, že mu je u prdele ty kurvo, že máš místenku. Jsi mladá, tak budeš stát. Ani nevím, jak spor dopadne, zlo dědek by zasloužil pár facek, ale mě se pomalu dostává do podvědomí dáma v černém, která nikdy nemluví. Panebože, to je zase tak napínavě napsáno, tak uvěřitelně, autenticky. Jsem doslova vtažen do příběhu, že mě průvodčí musí z vlaku v Praze vyhodit. Zmateně, opět vytržený do obyčejného reálného světa, se sbalím a sednu si na metro. Všimli jste si, že v něm pokaždé jezdí divní lidé? Mě to tak aspoň připadá. Na Černém Mostě je jedna opuštěná lavička, kterou se mi povede ukořistit. Klepu sice kosu, ale čtu si dál. Mám štěstí, v autobuse vedle mě nikdo nesedí. Máma mě vyzvedne v Jablonci a odveze na chalupu. Působím asi ještě trošku mimo, ale pomalu se přehazuji do normálu.

Prší a pořád prší a je mlha a listí je těžké. Dříví sekám také promočený. Od rána od osmi, skoro celý den. Zazimování chalupy je poměrně náročný proces, proto jsem také přijel, abych stařence pomohl. Kecáme při práci, s mámou se dá bavit skoro o všem, pořád ji to pálí, ale podobných knih se bojí. Měla bych potom noční můry. Jakoby je na mě přivolala. Spíme dole v jednom pokoji, abychom nemuseli tolik topit. Neustále se budím, chvílemi mám pocit, že dáma v černém, co nemluví, stojí ve stínu stromů, venku v dešti. Jdu na záchod, pak si raději opláchnu obličej ledovou vodou, co by probudila mrtvého, jak se tu říká. Moc to ale nepomůže. Spánek mám neklidný až do rána. Nějak se mi knížka fakt dostala do hlavy. Jsem zvědavý, kam se bude příběh ubírat dál. Moc jsem nevnímal ani klasickou procházku po hřebenech. Je vůbec možné, abych nějaký příběh opravdu tak prožíval? Očividně ano. 

Asi dvacet ševelících důchodců se nahrne do ranního autobusu na Prahu. Velebím vynálezce sluchátek s odhlučněním. Mám náladu na doom metal, vyjíždíme z Jablonce a já se s knihou kývám do rytmu. Sedím zase sám, mám já to ale tento víkend štěstí. Na hlavním nádraží čekám na vlak, co jede odněkud z Ostravy. Nabírá lidi do lázní. Třesu se raději na venkovních lavičkách, působím divně mezi všemi těmi notebooky, tablety a blikajícími telefony. Jsem jen já a kniha, příběh o smutku a bolesti, o temnotě. Cesta uteče jako voda a doma na mě padne únava. Usnu v ložnici s brýlemi na nose a s knihou v ruce. Jestli on už na mě nebývá ten věk občas znát? Jsem neklidný, možná i nevrlý, protože v pondělí nic nestihnu. V úterý ale přijdu z bazénu dřív a knížku dorazím. Sedím pak v křesle, dívám se z okna na podzimní přírodu a říkám si, jak to byl silný příběh. Nebudu nic zastírat, tahle kniha mě fakt dostala. 

Dům ticha je o přízracích. O smutné ženě v tmavém, která nikdy nemluví. O malém Matiasovi. Donato Carrisi zná lidi, ale hlavně dětskou mysl. Vystavěl příběh, který si budu ještě dlouho pamatovat. V téhle sérii je něco neklidného. Všichni máme v sobě zakódováno, že dětem se neubližuje, že jsou nevinné, ryzí, že je máme chránit. Jenže bohužel existují lidé, kteří tato pravidla nerespektují. U muziky bych napsal, že mě nějaká deska totálně rozsekala. A víte co, já to napíšu i tady. Dům ticha je knihou, která mě roztrhala na kusy. Je to temný thriller, který vás rozdrásá zevnitř a do krve. Mě se to alespoň stalo. Děkuji za pozornost. Přeji vám, abyste ve svém životě potkali co nejméně přízraků. Mějte se co nejlépe. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jmenuju se Pietro Gerber, ale tady ve Florencii, kde od narození žiju, mě všichni znají jako uspávače dětí. Jsem hypnotizér, stejně jako jím byl můj otec, a hypnózou pomáhám dětem zpracovat traumata a překonat obavy a fóbie. Možná se to nezdá, ale moje profese je nebezpečná. Dětská mysl je totiž labyrint, v němž je snadné se ztratit a už nikdy se nedostat ven. Možná že právě tohle se stalo Matiasovi. Je mu devět let a už nějakou dobu se mu zdá stále stejný sen. Trvá to už příliš dlouho. Matias se bojí usnout, protože ho ve snu navštěvuje někdo, kdo by neměl existovat. Smutná žena v tmavých šatech, která nikdy nemluví. Mlčenlivá paní obývá jeho sny jako přízrak, jako znepokojivá přítomnost, která zasahuje i do skutečnosti. Měl by to být jenom sen, ale proč tedy…

Proč tedy cítím, že je ta mlčenlivá paní skutečná? Proč v tichu slyším bzukot obrovského hmyzího roje? Proč mám dojem, že dokonce i můj byt, prázdný a opuštěný, se hemží přízraky?

A co když příběh mlčenlivé paní teprve čeká, až ho někdo napíše… stejně jako ten můj?

Jmenuju se Pietro Gerber, jsem uspávač dětí a zničehonic se bojím usnout. A ještě více se bojím zůstat vzhůru.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 12. listopadu 2026

Recenze/review - CUTTERRED FLESH - The Shapes of Hidden Malice (2026)


CUTTERRED FLESH - The Shapes of Hidden Malice
CD 2026, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Jako bych to ani nebyl já. Začal jsem dělat věci, které jsem dříve nesnášel. Mučil jsem, zabíjel, znásilňoval. Měl jsem pocit, že se mi někdo dostal do hlavy, že mě ovládá nějaká temná a zlá síla. Bavilo mě se dívat do očí svých obětí. Dělal jsem si svoji vlastní sbírku nechutných artefaktů. Hrozné bylo zjištění, že nejsem sám. Je nás hodně. Napříč světem, napříč staletími. Démoni v lidské podobě. Predátoři. Posedlí. Čeští CUTTERRED FLESH o nás hrají a zpívají. Stačilo mi několik společných setkání a vím, že nás znají. Podepíšu vám to klidně vlastní krví. Jsem jeden z nich. 

Určitě znáte ty děsivé hororové příběhy, mnohdy postavené na ještě krutější a syrovějí realitě. Tahle smečka moc dobře ví, co a jak dělá. Každým dalším albem se zlepšuje, vybrušuje svůj styl k dokonalosti. Jako sérioví vrazi svoji morbidní práci. Brutální death metal v jeho surové, divoké podobě, lehké odkazy na deathcore, ale hlavně nekonečná temnota a tlak. Tohle přesně dělá i z novinky nahrávku, která by neměla chybět ve sbírce žádného poctivého maniaka a fanouška stylu. Poslouchat tuhle desku jako potkávat každý den toho milého chlápka ze sousedství, o kterém jste právě zjistili, že má v garáži sudy plné mrtvých, nasekaným těl. Atmosféra je velmi podobná. 


Pánové vytáhli na povrch ty nejzvrácenější lidské myšlenky, opatřili je masivním, syrovým a absolutně zabijáckým zvukem. Motiv na obalu jen potvrzuje má další slova a už teď je mi jasné, že jej chci mít na tričku. Nejdůležitější je ale nakonec vždy hudba samotná a mohu jen potvrdit, že tahle smečka má stále svůj vlastní rukopis, styl, poznáte je podle několika prvních tónů. Ostré melodie, u kterých odpadává maso od kostí, guturální řev bestie, motivy připomínající návštěvu míst, na kterých se stalo něco hrozného, násilného. Kývám se spokojeně do rytmu, užívám si jednotlivé krvavé nálady. V téhle galerii smrti se mi moc líbí, usmívám se jako starý patolog. Máte rádi kapely jako SUFFOCATION, DEPRAVITY, GODLESS THRUTH, ABORTED, BENIGHTED, ABORTED? Potom jste zde správně. Budete vyvrženi zaživa, zažijete lobotomii i trepanaci lebky. "The Shapes of Hidden Malice" je přesně tím druhem krvavě podmanivého alba, které se vám dostane postupně do hlavy i do podvědomí, zadře se vám pod kůži a začne ve vás hnisat, drásat a bolet. Co takhle návštěva pitevny, opuštěných jatek nebo psychiatrické léčebny, kde byli kdysi podobní těm, které zmiňuji v úvodu dnešního článku, zavřeni a zkoumáni? Peklo má mnoho podob a většina se ukrývá v našich pokřivených myslích. CUTTERRED FLESH patří přesně mezi tu odrůdu kapel, které mají dar předávat zvrácené myšlenky, upozorňovat na zlo a dělat to s elegancí starých mistrů v oboru. Konečně se setmělo. Musím pozdravit sousedy, usmát se na ně a popovídat si. Potom mě na chvilku omluvte, mám ve sklepě nějakou práci. Těším se. Pustím si k ní tohle album. Je totiž skvělé po všech stránkách. Brutální death metalová nahrávka, u které vyplavou na povrch ty nejzvrácenější temné lidské myšlenky! Krvavé ozvěny, děsivé vize, morbidní gore zážitky! 

Asphyx says:

It was as if I wasn’t even myself. I started doing things I used to hate. I tortured, killed, and raped. I felt as if someone had gotten inside my head, as if some dark and evil force were controlling me. I enjoyed looking into the eyes of my victims. I built my own collection of disgusting artifacts. The worst part was realizing that I’m not alone. There are many of us. Across the world, across the centuries. Demons in human form. Predators. The possessed. The Czech band CUTTERRED FLESH plays and sings about us. It only took a few meetings for me to know that they know us. I’ll gladly sign this with my own blood. I am one of them.

You’re surely familiar with those terrifying horror stories, often based on an even crueller and rawer reality. This pack knows exactly what they’re doing. With every new album, they improve, honing their style to perfection just like serial killers perfecting their morbid craft. Brutal death metal in its raw, wild form, with subtle hints of deathcore, but above all, endless darkness and intensity. This is exactly what makes this new release a must-have for any true maniac and fan of the genre. Listening to this album is like running into that nice guy from the neighborhood every day the one you just found out has barrels full of dead, chopped-up bodies in his garage. The atmosphere is very similar.


These guys have brought the most twisted human thoughts to the surface and paired them with a massive, raw, and absolutely killer sound. The cover art only confirms what I’m about to say, and I already know I want it on a T-shirt. But in the end, the music itself is always what matters most, and I can only confirm that this pack still has its own signature sound and style you’ll recognize them from the very first few notes. Sharp melodies that make the flesh fall from your bones, the guttural roar of a beast, motifs reminiscent of visiting places where something terrible and violent has happened. I’m nodding contentedly to the beat, savoring each bloody mood. I really love this gallery of death; I’m smiling like an old pathologist. Do you like bands like SUFFOCATION, DEPRAVITY, GODLESS TRUTH, ABORTED, BENIGHTED, ABORTED? Then you’ve come to the right place. You’ll be torn apart alive; you’ll experience a lobotomy and a trepanation of the skull. “The Shapes of Hidden Malice” is exactly the kind of bloodily captivating album that will gradually seep into your mind and subconscious, burrow under your skin, and begin to fester, tear at you, and cause you pain. How about a visit to a morgue, an abandoned slaughterhouse, or a psychiatric hospital where people once similar to those I mentioned in the introduction to today’s article were locked up and examined? Hell takes many forms, and most of them lurk within our twisted minds. CUTTERRED FLESH is exactly the kind of band that has a gift for conveying perverse ideas, drawing attention to evil, and doing so with the elegance of the old masters of the genre. It’s finally gotten dark. I have to say hello to my neighbors, smile at them, and chat a bit. Then excuse me for a moment I have some work to do in the basement. I’m looking forward to it. I’ll put this album on while I work. It’s simply fantastic in every way. A brutal death metal record that brings the most twisted, dark human thoughts to the surface! Bloody echoes, terrifying visions, morbid gore experiences!



about CUTTERRED FLESH on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - CUTTERRED FLESH - Love At First Bite (2024)




Track listing:
1. The Mad Farmstead
2. Le Horla
3. The King in Yellow
4. The Willows
5. Mimi-Nashi-Hōichi
6. The Feather Pillow
7. The Letter U
8. The Painted Skin
9. The Colour Out of Space
10. Berenice

Lineup:
Jiří Krš: Vocals
Vitalij Novak: Guitars
Martin Meyer: Guitars
Ondřej Klaban: Bass
Jakub Bayer: Drums

Guest Musician: Hana Hajdová (Silent Stream of Godless Elegy) guest vocals on "The Feather Pillow"

All lyrics by Jiří Krš

Artwork by Eliran Kantor


Recenze/review - DYSGNOSTIC - End Whispers (2026)


DYSGNOSTIC - End Whispers
CD 2026, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Dříve jsem míval sny málokdy. Většinou jsem nechápal lidi, co se budí uprostřed noci a křičí do tmy. Teď už vím, o čem je řeč. Možná se také stávám prokletým. Stávám ve stínu, sleduji svět kolem sebe a když se setmí, tak potkávám přízraky i své vlastní démony. Přemýšlel jsem, jak se to stalo. Důvod je jasný, začal jsem poslouchat nové album dánských disonantních tmářů DYSGNOSTIC. Před lety jsem napsal recenzi o jejich předchozím albu a byl jsem dokonce i na koncertě (odkazy naleznete dole pod dnešním článkem). 

Mám v hlavě stále usazené vzpomínky, které vyplavaly na povrch jako utopenec. Na letošní novinku jsem se těšil a když si to vezmu kolem a kolem, tak byl postup víceméně stejný jako minule. Prví setkání byla trošku rozpačitá. Přesto je v nahrávce něco neklidného, zvláštního, naléhavého, přitažlivého, co mě nutilo se vracet. Dobře jsem udělal. Novinka se mi dostala do hlavy postupně, pomalu, začala mi kolovat v žilách. A stále tam je, což je důkazem, že při každém setkání objevují nové momenty i nuance. 


Dánové, jak asi všichni víte, hrají technický death metal velmi vysoké kvality. Pokud máte rádi kapely jako ULCERATE, DEATHSPELL OMEGA, SUNLESS, GORGUTS, AD NAUSEUM, REPLICANT, budete určitě spokojeni. I letos nám pánové umíchali koktejl plný progresivních momentů, již zmiňované disonance, temnoty, chladu, bolesti a utrpení. Celým albem se jako jedovatý břečťan prolíná zvláštní neklid, atmosféra. Nahrávka je naléhavá, někdy přemýšlivá, drásavá a zadře se vám pod kůži. Pokud bychom si měli pohovořit o zvuku, tak ten je masivní, dobře čitelný a ošetřený přesně tak, jak si to hraný styl žádá. Osobně se mi líbí i motiv na obalu, který se na nějaký čas stal i mojí noční můrou. DYSGNOSTIC sice hrají komplikovaně a zpočátku i nepřístupně, ale když jim dáte čas, objevíte spoustu temných zákoutí a pasáží, které se vám postupně dostanou do hlavy i do podvědomí. V závěru, po několika společných týdnech, mohu konstatovat, že se novinka nebývale povedla. Má v sobě totiž úplně všechno co mám rád. Drive, sílu, takovou tu pradávnou energii, ale i mnoho chvil, které mě pokaždé donutí k přemýšlení. Kapela tak působí jako poslové z onoho světa, kteří nám přišli zvěstovat o zlu, bolesti, utrpení a nekonečné temnotě. "End Whispers" jsem si rval do hlavy pod tlakem nejvíce v noci, když byl všude klid. Nemohl jsem díky tomu spát a míval jsem děsivé noční můry. Myslím si, vím to, slyším i cítím, že je vše v nejlepším pořádku. Dánové volně navázali na věci minulé a dále rozvinuly svoje nápady. A udělali to s elegancí mistrů v oboru. Uhrančivý, drásající, disonantní technický death metal, který se vám dostane do podvědomí! Album, které je po okraj narvané temnotou a bolestí!

Asphyx says:

I used to rarely have dreams. I mostly didn’t understand people who’d wake up in the middle of the night and scream into the darkness. Now I know what they’re talking about. Maybe I’m becoming cursed, too. I stand in the shadows, watching the world around me, and when darkness falls, I encounter ghosts and my own demons. I’ve been wondering how this happened. The reason is clear: I started listening to the new album by the Danish dissonant dark metal band DYSGNOSTIC. Years ago, I wrote a review of their previous album and even went to one of their concerts (you’ll find the links below today’s article).

Memories are still lodged in my mind, surfacing like a drowned man. I was looking forward to this year’s new release, and all things considered, the process was more or less the same as last time. My first encounter with it was a bit awkward. Yet there’s something unsettling, strange, urgent, and alluring about the recording that kept drawing me back. I’m glad I did. The new album seeped into my head gradually, slowly, and began to flow through my veins. And it’s still there, which proves that with every listen, I discover new moments and nuances.


As you probably all know, the Danes play technical death metal of the highest quality. If you like bands like ULCERATE, DEATHSPELL OMEGA, SUNLESS, GORGUTS, AD NAUSEUM, or REPLICANT, you’re sure to be satisfied. This year, too, these guys have concocted a cocktail full of progressive moments, the aforementioned dissonance, darkness, cold, pain, and suffering. A peculiar restlessness and atmosphere permeate the entire album like poisonous ivy. The recording is urgent, at times contemplative, harrowing, and it gets under your skin. As for the sound, it’s massive, clear, and processed exactly as this style of music demands. Personally, I also like the cover art, which even became my nightmare for a while. DYSGNOSTIC’s music may seem complex and even inaccessible at first, but if you give it time, you’ll discover plenty of dark corners and passages that will gradually seep into your mind and subconscious. In conclusion, after spending several weeks with this album, I can say that this new release is exceptionally well done. It has absolutely everything I love. Drive, power, that primal energy but also many moments that always make me think. The band comes across as messengers from that other world, sent to warn us of evil, pain, suffering, and endless darkness. I had “End Whispers” blaring in my head most intensely at night, when everything was quiet. Because of that, I couldn’t sleep and used to have terrifying nightmares. I think no, I know, I hear and feel that everything is just fine. The Danes have seamlessly built upon their past work and further developed their ideas. And they’ve done so with the elegance of masters of the craft. Mesmerizing, harrowing, dissonant technical death metal that seeps into your subconscious! An album brimming to the brim with darkness and pain!


about DYSGNOSTIC on DEADLY STORM ZINE:


Report, photos, video - TRANSCENDING OBSCURITY FEST - Prague, club Futurum - 5. 5. - 6. 5. 2023


Tracklist:
01. The Last Refrain 
02. Into Salvation's Night 
03. The Black Sun 
04. End Whispers 
05. Ignis Fatuus 
06. Feast Of Emptiness 
07. The Shattered Timekeeper 
08. Orphaned And Abandoned 
09. Glimpses Of A Lost Horizon

středa 11. listopadu 2026

Recenze/review - NERVOCHAOS - Chaosmongers (2026)


NERVOCHAOS - Chaosmongers
CD 2026, Black Lion Records

for english please scroll down

Utíkám před podivným světem. Zavírám oči před vším tím zlem, násilím, bolestí a utrpením. Zavírám za sebou dveře, unikám všeobecnému chaosu. Konečně doma, hledám nějakou muziku, která mě zbaví přemíry zbytečných informací, která mi vyčistí mozek. Dělám to takto již před 35 let. A funguje to. Mám své ověřené kapely, které si dávkuji, potřebuji je jako nějakou hodně návykovou hudební drogu. Brazilské NERVOCHAOS mám zařazené mezi těmi, kteří mi pomáhají přežít.

Pánové hrají od roku 1996, tedy od doby, kdy jsem již nějakou dobu extrémní metal poslouchal. Jdou si stále svojí cestou, kombinují ostrý a divoký thrash metal s death metalovou syrovostí a krutostí. I letos vyzývají k boji a dělají to svým vlastním způsobem. Jihoamerická živočišnost a divokost se zde potkává s muzikantskými zkušenostmi. Výsledkem je album, které zabíjí na potkání. 


Nová nahrávka je o velkém metalovém srdci, o upřímnosti, o vzteku a nakumulované frustraci, která musela ven. Ostré riffy, syrový vokál, bicí, které vám vystřelí mozek z hlavy. Stylově uctívají pánové starou školu, pokud máte rádi kapely jako POSSESSED, MORBID ANGEL, SINISTER, VADER, MALEVOLENT CREATION, jste zde správně. Smrt je při poslechu velmi blízko, podává mi svoji kostnatou ruku a stejně jako tahle smečka do mě zasekává postupně svůj dráp. Novinka se mi dostala pod kůži, do podvědomí, do krve. Stala se mojí součástí. Kýval jsem se spokojeně do rytmu, užíval si podmanivě morbidní atmosféru. Jasně, tihle gentlemani nevymýšlejí nic nového, ani převratného, ale to zde ani není účelem. Sází se spíše na temnou energii, na tlak a sílu posbíranou na starých prokletých pohřebištích. NERVOCHAOS  jsou i letos ve stále dobré formě. S ničím se moc nepářou, útočí napřímo, rovnou na solar plexus. Pokud jste zažili několik jejich koncertů jako já, tak moc dobře víte, o čem píšu. Věřím jim každou notu, melodii, jsou autentičtí a opravdoví. Povedl se zvuk, líbí se mi i motiv na obalu. Může si starý pes jako já přát něco víc? Myslím si, že ne. Vše je zde v nejlepším pořádku. Právě jsem viděl večerní zprávy, vypadá to, že svět brzy shoří v plamenech. Než se tak ale stane, budu "Chaosmongers" poslouchat stále dál. Zavírám oči před vším tím zlem, násilím, bolestí a utrpením. Zavírám za sebou dveře, unikám všeobecnému chaosu. Konečně doma, hledám nějakou muziku, která mě zbaví přemíry zbytečných informací, která mi vyčistí mozek. Dělám takto již před 35 let. A funguje to. Thrash death metalový útok ze samotného pekla! Album, které vás zasáhne přímo na solar plexus!

Asphyx says:

I’m running away from this strange world. I close my eyes to all the evil, violence, pain, and suffering. I shut the door behind me, escaping the general chaos. Finally home, I look for some music that will rid me of the excess of useless information, that will clear my mind. I’ve been doing this for 35 years now. And it works. I have my tried and true bands that I dose out to myself; I need them like some highly addictive musical drug. The Brazilian band NERVOCHAOS is among those that help me survive.

These guys have been playing since 1996 that is, since I’d already been listening to extreme metal for some time. They continue to forge their own path, combining sharp and wild thrash metal with the rawness and brutality of death metal. This year, too, they’re calling for battle and they’re doing it their own way. South American vitality and wildness meet musical expertise here. The result is an album that kills on sight.


The new album is about a big metal heart, about sincerity, about rage, and about pent-up frustration that had to come out. Sharp riffs, raw vocals, and drums that’ll blow your mind. Stylistically, these guys pay homage to the old school if you like bands like POSSESSED, MORBID ANGEL, SINISTER, VADER, and MALEVOLENT CREATION, you’ve come to the right place. Death feels very close while listening; it extends its bony hand to me and, just like this pack, gradually sinks its claws into me. This new release has gotten under my skin, into my subconscious, into my blood. It has become a part of me. I nodded contentedly to the beat, enjoying the captivatingly morbid atmosphere. Sure, these gentlemen aren’t coming up with anything new or groundbreaking, but that’s not the point here. They rely more on dark energy, on the pressure and power gathered from ancient, cursed burial grounds. NERVOCHAOS are still in top form this year. They don’t mess around they go straight for the solar plexus. If you’ve been to a few of their concerts like I have, you know exactly what I’m talking about. I believe every note and melody they play; they’re authentic and genuine. The sound is great, and I like the cover art, too. Could an old timer like me ask for anything more? I don’t think so. Everything here is just right. I just watched the evening news it looks like the world is about to go up in flames. But before that happens, I’ll keep listening to “Chaosmongers”. I’m closing my eyes to all the evil, violence, pain, and suffering. I close the door behind me, escaping the general chaos. Finally home, I look for some music that will rid me of the excess of useless information, that will clear my mind. I’ve been doing this for 35 years now. And it works. A thrash death metal assault straight from hell! An album that hits you right in the solar plexus!



about NERVOCHAOS on DEADLY STORM ZINE:











Tracklist
01. I Am Darkness 
02. Chaosmongers 
03. Embrace Chaos 
04. Echoes Of The Damned 
05. The Devil's Man 
06. In Shadows They Dwell 
07. Dark Fables 
08. Lorde Dos Mortos 
09. Beyond The Cosmic Ocean 
10. In The Vast Void 
11. Liber 420 
12. Porcos Sanguinários (Ratos De Porão Cover)

band:
Edu Lane - Vocals, Drums
Guiller Cruz - Guitars



Recenze/review - BESOTTEN - Eye of the Monolithicrypt (2026)


BESOTTEN - Eye of the Monolithicrypt
CD 2026, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Nejdříve vás sledoval ze stínu. Nikdy nezapomenete na jeho žhavé, krvelačné oči. Báli jste se, ale zároveň vás na něm něco přitahovalo. Nevěděli jste, že je zosobněním čirého, hnusného zla. Pozvání na hezký večer se neodmítá, smutné je, že se změnil postupně v noční můru. Dostal se vám do hlavy, do podvědomí. Řezal vás ostrým nožem, pálil ohněm a u toho se usmíval. Když jste se probudili, mysleli jste si, že to byl jenom zlý sen. Jenže jizvy na vašem těle hovořily jinak.

Podobně se cítím, když poslouchám debutové album doom death metalových maniaků BESOTTEN z Portlandu. Je něco mocného, divokého, nespoutaného, šíleného, mokvajícího a nekonečně bolestivého v jejich hudbě. Něco, co mě nutí se neustále vracet a znovu si užívat noční můry, které se staly krutou realitou. 


Kapela vzešla z toho nejhlubšího undergroundu, má masivní, surový a plesnivý zvuk (Mixing, Mastering & Guitar/Vocal Engineering by Leon Del Muerte), stylový motiv na obalu (Album Artwork, LP Logo & Title Design by @lord_serus (Cancer Void), ale hlavně zní jako morbidní ozvěny z onoho světa. Kombinaci doom a death metalu mám velmi rád a pokud bychom se podívali na to, kým se tahle smečka volně inspirovala, museli bychom zmínit jména jako UNDERGANG, DISEMBOWELMENT, HOODED MENACE, ABYSSAL RIFT, WORM. Pánové potom přidávají do skladeb velkou spoustu svých nápadů a invence a výsledný koktejl je náležitě jedovatý a zemřete po něm v šílených křečích. Poslouchat "Eye of the Monolithicrypt" je jako se procházet krvavou mlhou v nekonečných močálech zapomnění. Kolem se vznáší pach hniloby a šílený vrah z úvodu dnešní recenze opět stojí ve stínu. Dostane se vám postupně do hlavy, zničí vás zevnitř, rozerve vás na kusy. Stejně jako tohle album, jako tahle naléhavá a velmi dobře napsaná hudba. Líbí se mi, že skladby v sobě mají potřebný drive, pradávnou sílu, touhu ničit, drásat. Kapela na mě působí velmi opravdově, ryze, odhodlaně, útočí napřímo, připomíná klubko jedovatých hadů, kteří se nejdřív kolem vás plazí, aby vás postupně uhranuli a nakonec uštknuli. Je to moje vůbec první setkání s BESOTTEN a na závěr mohu napsat jediné. K téhle nahrávce se budu rád a často vracet. Poslouchejte v tichu a naprosté tmě. Teprve potom vynikne její síla naplno. Prašivý, syrový a temný doom death metal, který vás strhne do hlubiny a dostane se vám do podvědomí. Krutý a děsivý hororový zážitek!

Asphyx says:

At first, he watched you from the shadows. You’ll never forget his fiery, bloodthirsty eyes. You were afraid, but at the same time, something about him drew you in. You didn’t know he was the embodiment of pure, vile evil. You can’t turn down an invitation to a nice evening the sad thing is that it gradually turned into a nightmare. He got into your head, into your subconscious. He cut you with a sharp knife, burned you with fire, and smiled as he did it. When you woke up, you thought it was just a bad dream. But the scars on your body told a different story.

I feel the same way when I listen to the debut album by the doom death metal maniacs BESOTTEN from Portland. There’s something powerful, wild, unbridled, insane, raw, and infinitely painful in their music. Something that compels me to keep coming back and relive the nightmares that have become a cruel reality.


The band emerged from the deepest underground; it has a massive, raw, and musty sound (Mixing, Mastering & Guitar/Vocal Engineering by Leon Del Muerte), stylish cover art (Album Artwork, LP Logo & Title Design by @lord_serus (Cancer Void)), but above all, it sounds like morbid echoes from the other world. I really love the combination of doom and death metal, and if we were to look at who this pack drew loose inspiration from, we’d have to mention names like UNDERGANG, DISEMBOWELMENT, HOODED MENACE, ABYSSAL RIFT, and WORM. The guys then add a whole lot of their own ideas and creativity to the songs, and the resulting cocktail is properly toxic you’ll die in mad convulsions after drinking it. Listening to “Eye of the Monolithicrypt” is like walking through a bloody fog in the endless swamps of oblivion. The stench of decay hangs in the air, and the mad killer from the introduction to today’s review stands once again in the shadows. He’ll gradually get inside your head, destroy you from within, and tear you to pieces. Just like this album, just like this urgent and very well-written music. I like that the songs have the necessary drive, an ancient power, a desire to destroy, to tear apart. The band comes across to me as very genuine, pure, and determined; they attack head-on, reminiscent of a nest of venomous snakes that first slither around you, gradually mesmerizing you, and finally striking. This is my very first encounter with BESOTTEN, and in conclusion, I can say only one thing: I’ll gladly return to this record time and time again. Listen in silence and complete darkness. Only then will its power be fully revealed. Grimy, raw, and dark doom death metal that drags you into the depths and seeps into your subconscious. A brutal and terrifying horror experience!



Tracklisting:
1. Mist of Decay
2. Bathed in Insufferable Light
3. Cruentation
4. Storming the Cerebral Citadel
5. Bloodcairn

Lineup:
Andy Osborn: Drums
Patrick Sinn-Movilla: Guitars & synths
Garth Purkett: Vocals & bass


úterý 10. listopadu 2026

Recenze/review - DIABOLISHER - Astral Presence of Evil (2026)


DIABOLISHER - Astral Presence of Evil
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Na stěnách visí těla prokletých. V různém stádiu rozkladu. Prosí mě, abych je zabil, ale nejde to, musí trpět za své hříchy. Každý z nás si peklo představuje trošku jinak, ale všichni se shodneme na tom, že v něm je těžko, depresivně, že v něm všichni trpí, že jim odpadává maso od kostí, že se vaří v kotlích s olejem. Rozdrásáni do krve, je to horší než smrt. Satan sedí na svém trůnu a usmívá se. Na počátku byl chaos a svět k němu zase postupně směřuje. Poslouchám debutové album finských black death metalistů DIABOLISHER a kývám souhlasně hlavou. Ano, tohle je přesně peklo, tak jak jej vnímám já.

Novinka je velmi intenzivní, špinavá, zahraná s touhou ničit a zabíjet hudbou. Pánové uctívají tradiční postupy a dělají to s elegancí starých mistrů v oboru. Jedná se samozřejmě o ten nejhlubší underground. Novinka má zabijácký, špinavý zvuk, smrdí sírou a motiv na obalu jenom potvrzuje, co se zde odehrává. Pravé, nefalšované a naprosto autentické inferno. 


"Astral Presence of Evil" je zběsilou, divokou a nespoutanou jízdou směrem do pekla. Líbí se mi tlak, takový ten heavy efekt, který v sobě jednotlivé skladby mají. Pokud se jako já rádi a často touláte ve starých katakombách, navštěvujete opuštěná jatka a márnice plné mrtvých těl, potom jste zde správně. Zajímavé je, že jsem se k albu dostal víceméně náhodou. Jen jsem si opatrně poslechl ukázky a potom si několik dní nerval do hlavy nic jiného. Líbí se mi neurvalost, taková ta pradávná živočišnost, která je v jednotlivých nápadech usazená jako zkažená krev. Dívali jste se někdy na to, jak někomu řezají dlouho zanícený vřed? Krev, která začala z rány vytékat, tak byla černá, zkažená a smrděla. Tak přesně taková je i tahle nahrávka. Potkal jsem jednou v jedné špinavé ulici na periferii našeho města smečku prašivých vzteklých psů. Z poslechu tohoto alba mám úplně stejné pocity. Tohle je deska, která hoří zevnitř. Finové se s ničím moc nepářou, jsou nekompromisní, ale nezapomínají ani na podmanivě chladnou atmosféru. Tohle je prostě kapela, kterou chcete vidět v místním klubu, dát si pivo, stát v první řadě a nechat se smést tlakovou vlnou. Nejedná se samozřejmě o nic nového, ani převratného, ale to zde není ani účelem. Na stěnách visí těla prokletých. V různém stádiu rozkladu. Prosí mě, abych je zabil, ale nejde to, musí trpět za své hříchy. Každý z nás si peklo představuje trošku jinak, ale všichni se shodneme na tom, že v něm je těžko, depresivně, že v něm všichni trpí, že jim odpadává maso od kostí, že se vaří v kotlích s olejem. Budete roztrháni na kusy! Blasfemický black death metal, který je zběsilým útokem z toho nejhlubšího podzemí! 


Asphyx says:

The bodies of the damned hang on the walls. In various stages of decomposition. They beg me to kill them, but I can’t they must suffer for their sins. Each of us imagines hell a little differently, but we all agree that it’s a harsh, depressing place, that everyone suffers there, that their flesh falls from their bones, that they’re boiled in cauldrons of oil. Torn to shreds, it’s worse than death. Satan sits on his throne and smiles. In the beginning there was chaos, and the world is gradually heading back toward it. I’m listening to the debut album by the Finnish black death metal band DIABOLISHER and nodding my head in agreement. Yes, this is exactly what hell is like, as I perceive it.

The new album is very intense, dirty, and played with a desire to destroy and kill through music. The guys honor traditional methods and do so with the elegance of the old masters of the genre. This is, of course, the deepest underground. The album has a killer, dirty sound, reeks of sulfur, and the cover art only confirms what’s going on here. A true, unadulterated, and utterly authentic inferno.

“Astral Presence of Evil” is a frenzied, wild, and unbridled ride straight to hell. I love the intensity that heavy vibe that each track carries. If, like me, you enjoy wandering through old catacombs and visiting abandoned slaughterhouses and morgues filled with dead bodies, then you’ve come to the right place. Interestingly, I came across this album more or less by accident. I just gave the samples a careful listen, and then I couldn’t get anything else out of my head for several days. I like the roughness, that ancient animalistic quality that’s embedded in the individual ideas like rotten blood. Have you ever watched someone have a long-festering abscess lanced? The blood that started flowing from the wound was black, rotten, and stank. That’s exactly what this recording is like. I once came across a pack of mangy, rabid dogs on a filthy street on the outskirts of our city. Listening to this album gives me exactly the same feelings. This is an album that burns from within. The Finns don’t mess around they’re uncompromising, yet they don’t forget to create a captivatingly cold atmosphere. This is just the kind of band you want to see at a local club grab a beer, stand in the front row, and let the soundwave sweep you away. Of course, it’s nothing new or groundbreaking, but that’s not the point here. The bodies of the damned hang on the walls, in various stages of decomposition. They beg me to kill them, but I can’t they must suffer for their sins. Each of us imagines hell a little differently, but we all agree that it’s a harsh, depressing place, that everyone suffers there, that their flesh falls off their bones, that they’re boiled in cauldrons of oil. You will be torn to pieces! Blasphemous black death metal a frenzied assault from the deepest depths of the underworld!


tracklist:
01. Resurrection By Carnage 
02. The Scimitar's Wrath 
03. Dreams Beneath The Lord Of Nighted Chaos I 
04. Dreams Beneath The Lord Of Nighted Chaos II 
05. Astral Presence Of Evil 
06. Diabolic Rebirth 
07. Black Earth Ascendant

band:
Vilho Vanhalakka - Bass
Joonatan Hahto - Drums
Antti Valojää - Guitars, Vocals
Joona Pennanen - Vocals

Recenze/review - HOSTILIA - The Curse of Khamun (2026)


HOSTILIA - The Curse of Khamun
CD 2026, Hammerheart Records

for english please scroll down

Kletba zvaná thrash metal na mě byla uvalena někdy v osmdesátých let minulého století. Toulal jsme se s partou mě podobných na periferii našeho města, popíjel jsem s partou pivo, balil holky a hlavně si rval do hlavy veškeré tehdy dostupné klasiky žánru. Tenhle styl se mi navěky usadil hluboko v podvědomí, zadřel se mi pod kůži i do morku kostí. Dodnes, když potkám někde na koncertě nějakou dobrou smečku, tak se mi všechno vrací. Srdci neporučíš, opakuji si stále dokola, když poslouchám nové album švédských maniaků HOSTILIA.

Měl bych mít boomerské řeči o tom, že všechno tu už bylo, že pánové neobjevují nic nového, že  jen opakují již dříve zahrané. Jenže, můj milý čtenáři, když ono je nové album velmi dobře napsané, skvěle se poslouchá a řeže mě. A tak se oprošťuji od všech předsudků, které někdy my, šediví metalisté máme a rvu si novinku pod tlakem do hlavy. Netrvá to dlouho a musím si otevřít pivo. Zavřen ve svém pokoji, pořádám zase jednou soukromý mosh-pit a headbanging. Budiž to důkazem, že se mi album opravdu líbí. 


Džínová bunda, co mám nostalgicky uloženou ve skříni a jednou s ní budu pochován i do studené země, mi už je dávno malá, ale nášivky na ní stále září do tmy. IRON MAIDEN, METALLICA, SLAYER, EXODUS, OVERKILL, a spousta dalších klasiků. Ano, těmito legendami se volně inspirovali i HOSTILIA. A udělali to po svém, vlastním způsobem, vložili do skladeb spoustu svých nápadů a invence. Navíc, novinka působí naprosto autenticky, má v sobě potřebný drive a pradávnou sílu, touhu ničit hudbou. U riffů a melodií odpadává maso od kostí. Nahrávka se mi dostala do hlavy, rád jsem se k ní vracel a pokaždé, když mám chuť na dobrý thrash metal, tak po ní rád znovu sáhnu. Zajímavé je, že stále vycházejí i alba starých veteránů, kteří mi někdy ale připadají až příliš unavení. Švédi v sobě mají ještě mladický zápal, vztek, dokáží do mě zaseknout svůj dráp. "The Curse of Khamun" je volně inspirováno historií starého Egypta a italskými horory z osmdesátých let. Tedy tématy, které mám osobně také velmi rád. Když mi přišlo album na recenzi, tak jsem poslech trošku odkládal, říkal jsem si, zase další mladá parta, co se pokouší oživit ducha staré doby a moc se mi do téhle desky nechtělo. Mýlil jsem se. Novinka mě opravdu baví. Je zahraná od srdce, má v sobě takovou tu pradávnou patinu, masivní, dobře čitelný zvuk, i spoustu zajímavých pasáží. Zkrátka a dobře, baví mě. Otevírám si tedy s chutí další pivo, odkládám lahev na víko od rakve, do které si jednou lehnu a snad najdu klid. Než se tak ale stane, budu si tohle album rvát do hlavy pod tlakem. Mí kamarádi z mládí již nejsou mezi námi, ale jsem si jistý, že by se jim tahle hudba také hodně líbila. Kurva brácho, je to fakt dobrý! Nahrubo nasekaná thrash metalová pomsta faraona! Stará škola zahraná s elegancí a morbidním citem pro věc! 

Asphyx says:

The curse known as thrash metal was cast upon me sometime in the 1980s. I used to hang out with a bunch of guys like me on the outskirts of our town, drinking beer with the crew, hitting on girls, and most of all absorbing every classic of the genre available at the time. This style has forever taken root deep in my subconscious; it’s seeped under my skin and into the marrow of my bones. To this day, whenever I come across a good band at a concert, it all comes flooding back. “You can’t control the heart,” I keep telling myself over and over as I listen to the new album by the Swedish maniacs HOSTILIA.

I should be spouting boomer-ish nonsense about how we’ve seen it all before, how these guys aren’t discovering anything new, how they’re just repeating what’s been done before. But, my dear reader, the fact is that this new album is very well written, a joy to listen to, and it really gets under my skin. And so I’m shaking off all the prejudices that we gray-haired metalheads sometimes have and forcing this new release into my head. It doesn’t take long before I have to crack open a beer. Locked in my room, I’m once again hosting my own private mosh pit and headbanging. Let that be proof that I really like this album.


The denim jacket which I’ve kept tucked away in my closet out of nostalgia and will one day be buried with me in the cold ground has long since become too small for me, but the patches on it still shine in the dark. IRON MAIDEN, METALLICA, SLAYER, EXODUS, OVERKILL, and plenty of other classics. Yes, HOSTILIA were also loosely inspired by these legends. And they did it their own way, infusing their songs with plenty of their own ideas and creativity. What’s more, their new album feels completely authentic; it has the necessary drive and primal power a desire to destroy through music. The riffs and melodies are bone crushing. The album got stuck in my head; I enjoyed coming back to it, and whenever I’m in the mood for some good thrash metal, I’m happy to reach for it again. It’s interesting that albums by old veterans are still coming out, though sometimes they strike me as a bit too worn out. The Swedes still have that youthful fervor and rage; they know how to sink their claws into me. “The Curse of Khamun” is loosely inspired by ancient Egyptian history and Italian horror films from the ’80s themes that I personally love as well. When the album arrived for review, I put off listening to it for a while I thought to myself, “Here’s yet another young band trying to revive the spirit of the old days,” and I wasn’t really in the mood for this record. I was wrong. I’m really enjoying this new album. It’s played from the heart, has that ancient patina to it, a massive, clear sound, and plenty of interesting passages. In short, I’m loving it. So I happily open another beer, set the bottle down on the lid of the coffin where I’ll one day lie down and hopefully find peace. But before that happens, I’m going to blast this album into my head. My friends from my youth are no longer with us, but I’m sure they would have really liked this music, too. Damn, bro, this is really good! A brutally chopped-up thrash metal revenge of the pharaoh! Old school played with elegance and a morbid sense of style!



tracklist:
1. The Awakening
2. Lost in the Void
3. The Curse of Khamun
4. No Mercy for the Weak
5. Sleeping Water
6. Escape from Hell
7. The Ritual
8. Enchanter of the Sea
9. Lightning Warfare

Line up:
Tim Angelini - Vocals
William Lindeblad - Guitars
Petter Hernroth - Guitars
Gabriel Sepúlveda - Bass
Albert Lindeblad - Drums



pondělí 9. listopadu 2026

Recenze/review - CRYPTORIUM - Through the Bowels of Ceaseless Dissonance (2026)


CRYPTORIUM - Through the Bowels of Ceaseless Dissonance
CD 2026, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Vypadala jako loutka. Pohozená u cesty, jako kus zbytečného masa. Vytrhané vnitřnosti, obličej bez očí, s kusy stažené tváře. Další oběť v řadě, další bolest a utrpení. Ohledávám nebohé tělo a rozhlížím se kolem sebe. Cítím v zádech pohled bestie. Stojí ve stínu, má žhnoucí pohled. Touží po další krvi. Stejně jako švédská smečka CRYPTORIUM, která letos přichází se svojí  druhou dlouhohrající nahrávkou. A opět se jedná o surový death metal, u kterého budete roztrháni na kusy a pohřbeni zaživa. 

Kapele jsem se již jednou věnoval a pamatuji si, že k jejich předchozímu albu "Descent into Lunacy" (2024) jsem se rád a často vracel. Letošní novinka je volným pokračováním věcí minulých. Opět vám při poslechu popraskají všechny kosti v těle a budete pohozeni u cesty, jako ta kdysi krásná dívka z úvodu dnešní recenze. Poslouchejte nahlas, v tichu a naprostém chladu. Teprve potom vyniknou naplno jednotlivé morbidní nuance. 


Znovu zapínám play na svém přehrávači a po několika přehráních beru do rukou lopatu a musím jít. Čeká mě těžká práce, musím exhumovat několik starých prašivých hrobů z počátku devadesátých let minulého století. Jsou v nich pohřbeni prokletí mniši a také spousta vzpomínek na kapely typu NIRVANA 2002, ENTOMBED, DISMEMER, TOXAEMIA, ENTRAILS, GOREMENT, DISSECTION. Těmi se pánové volně inspirovali, přidali spoustu svých nápadů a invence a výsledkem je album, které zabíjí na potkání. Zůstává po nich hluboká krvavá stopa a shnilý odér opravdové, reálné a kruté smrti. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány, užívám si i masivní, surový zvuk, s chutí se dívám i na motiv na obalu. Novinka mě baví jako celek, vždycky ji poslouchám najednou, rvu si ji do hlavy pod tlakem, přesně tak, jak jsme to kdysi dělávali, když se nám dostaly do rukou v devadesátých letech kazety s podobnou hudbou. CRYPTORIUM vás vezmou na výlet do minulosti a dělají to s elegancí starých hrobníků. Svět se kolem nás možná točí jiným směrem, ale tady je ještě všechno v nejlepším pořádku. A víte, co se mi na téhle smečce líbí úplně nejvíc? Jasně, jsou to věci, o kterých píšu poměrně často. Kapela je opravdová, ryzí, upřímná, hraje od srdce, je uvěřitelná a hlavně naprosto autentická. Přišla k nám z prokletých katakomb, strhla nás do podzemí, přikovala nás na zeď a vyvrhla nás zaživa. Pokud jsi, můj milý čtenáři, stejně jako já, starý prašivý pes, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád, neváhej ani chvilku. Hraje se zde hlavně pro tebe i pro všechny prokleté. Surový, morbidní, nekonečně temný, mokvající death metal, u kterého odpadává maso od kostí! Album, které řeže do živého! 

Asphyx says:

She looked like a puppet. Cast aside by the roadside, like a piece of useless flesh. Her insides torn out, her face without eyes, with chunks of flesh torn from her cheeks. Another victim in the line, more pain and suffering. I examine the poor body and look around. I feel the beast’s gaze on my back. It stands in the shadows, its eyes ablaze. It craves more blood. Just like the Swedish band CRYPTORIUM, which is releasing its second full-length album this year. And once again, it’s raw death metal that will tear you to pieces and bury you alive.

I’ve covered this band before, and I remember that I happily and frequently returned to their previous album, *Descent into Lunacy* (2024). This year’s new release is a loose continuation of their earlier work. Once again, as you listen, every bone in your body will crack, and you’ll be cast aside by the roadside, just like that once-beautiful girl from the beginning of today’s review. Listen loudly, in silence, and in utter cold. Only then will the individual morbid nuances come into full relief.


I press play again on my music player, and after listening to it a few times, I grab a shovel and have to go. Hard work awaits me I have to exhume several old, dilapidated graves from the early ’90s. Buried within them are cursed monks, as well as a wealth of memories of bands like NIRVANA 2002, ENTOMBED, DISMEMER, TOXAEMIA, ENTRAILS, GOREMENT, and DISSECTION. The guys drew loose inspiration from these bands, added plenty of their own ideas and creativity, and the result is an album that kills on sight. They leave behind a deep, bloody trail and the putrid stench of true, real, and brutal death. I like the way the songs are written; I also enjoy the massive, raw sound, and I’m really into the cover art. I enjoy the new album as a whole; I always listen to it all at once, cramming it into my head with intensity, just the way we used to do it back in the ’90s when we got our hands on cassettes with similar music. CRYPTORIUM will take you on a trip down memory lane, and they do it with the elegance of old gravediggers. The world around us may be spinning in a different direction, but here, everything is still just fine. And do you know what I like most of all about this band? Sure, these are things I write about quite often. The band is genuine, pure, sincere they play from the heart, they’re believable, and above all, they’re completely authentic. They came to us from the cursed catacombs, dragged us underground, chained us to the wall, and spat us out alive. If you, my dear reader, are like me an old mangy dog who’s been guarding the entrance to the underworld for several decades now, don’t hesitate for a moment. This is played mainly for you and for all the damned. Raw, morbid, infinitely dark, oozing death metal that makes the flesh fall from the bones! An album that cuts to the bone!


Recenze/review - CRYPTORIUM - Descent Into Lunacy (2024):

Track listing:
Intro
Through The Bowels Of Ceaseless Dissonance
Malodor
Rivers Of Celestial Blood
In Bitter Remorse
Revolting Obsession
Corpus Effigy
Concrete Interment
Malignant Crucifixion
Consumed By The Eternal Rot

Line up:
Fabian Larsen: Guitars, Lyrics, Vocals
Knalle Arvidsson: Bass, Synthesizer, Vocals
Albin Holgersson: Drums, Vocals
Ludvig Carman: Guitar


Official Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Cryptorium Facebook
Cryptorium Instagram
Official Label YouTube Channel
Label US Store
Indiemerch Store
Label Europe Store

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine