DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 18. října 2026

Recenze/review - PROPHECY - Devastated By Mankind (2026)


PROPHECY - Devastated By Mankind
EP 2026, Pathologically Explicit Recordings

for english please scroll down

Měl to být původně dobrý experiment. Lidstvo. Tolik chytrých jedinců, tolik nových technologií, různých vynálezů, krásných knih, skvělých filmů. Jenže zlo nakonec zvítězilo. Stačí si pustit večerní zprávy. Války, vraždy, násilí, šílený tupý dav. Už není východisko. Ulice hoří, rabování dostáhlo vrcholu. Apokalypsa dávno začala, jen si toho ještě někteří nevšimli. Jedovatá voda, umírající hladem, do toho krásné reklamy o falešném životě. Slepá víra, pro kterou se zabíjí tisíciletí. Ne, už to dál nejde. Musí dojít k restartu. Jsem si jistý jen s jednou věcí, ke zničení nám bude hrát nové EP texaských surovců PROPHECY. 

Pro čtenáře našich stránek není tahle smečka žádnou novinkou. Vzešla z hlubokého undergroundu a svůj vznik datuje do roku 1991. Máte tak jistotu, že dostanete hodně kvalitní materiál. Na kost ohlodaný brutální death metal, který vám vyrve všechny vnitřnosti s těla. Svět kolem nás možná hoří, ale na tuhle kapelu je spolehnutí. Pokud máte chuť, přečtěte si i skvělý rozhovor a recenzi, které jsou odkazovány pod dnešním článkem. Novinka je morbidním pokračováním věcí minulých. Pálí zevnitř, vyvrhne vás zaživa. 


Myslím si, že takový ten nakumulovaný, zdravý vztek, musí někdy ven. Člověk toho má někdy plné zuby, bolí ho hlava ze vší té hlouposti kolem. Někdo bere do rukou kladivo a bourá zdi, já se zavírám do svého pokoje a přidávám hlasitost až na samou hranu snesitelnosti. Zvuk je náležitě masivní, syrový, připomíná mi návštěvu opuštěných jatek. Jsou zkrátka kapely (a PROPHECY mezi ně samozřejmě patří), kterým můžete jejich řeznickou práci věřit. Mám při poslechu pocit, že stojím na patologickém sále se skalpelem v ruce. Kývám se do rytmu, jsem celý od krve, ale usmívám se. Tady, ve staré nemocnici, kde se dějí šílené věci, je svět ještě v pořádku. Kapela má za ty roky samozřejmě svůj rukopis, i jejich nové skladby řežou tou správnou stranou nože. Pro mě, starého psa, je každé setkání s novým EP "Devastated By Mankind", takovým velmi příjemným morbidním zážitkem. Mám rád a vždycky jsem měl, když byly kapely opravdové, ryzí, uvěřitelné a hlavně autentické. Texasané splňují všechna má pravidla a nemohu tedy jinak, než vám novinku doporučit. Líbí se mi atmosféra, nálada nasáklá zkaženou krví. Koncerty musí být opravdové masakry. Stylově samozřejmě hrají pánové spíše klasickou, tradiční odrůdu death metalu, ale zazní i slamové ozvěny. Nová nahrávka je jako tsunami, jako bouře, která vás smete z povrchu zemského. Až půjdete ven a budete překračovat zohavené mrtvoly, které se válejí již nějaký čas v ulicích, tak si na moje slova určitě vzpomenete. Měl to být původně dobrý experiment. Lidstvo. Tolik chytrých jedinců, tolik nových technologií, různých vynálezů, krásných knih, skvělých filmů. Jenže zlo nakonec zvítězilo. Ostatně jako vždycky. Surový brutální death metal par excellence! Budete vyvrženi zaživa a popraskají vám všechny kosti v těle! Absolutní masakr! 



Asphyx says:

It was supposed to be a good experiment at first. Humanity. So many intelligent individuals, so many new technologies, various inventions, beautiful books, great movies. But in the end, evil triumphed. Just turn on the evening news. Wars, murders, violence, a crazy, mindless mob. There’s no way out anymore. The streets are burning; looting has reached its peak. The apocalypse began long ago; it’s just that some people haven’t noticed it yet. Poisoned water, people starving to death and on top of that, beautiful commercials about a fake life. Blind faith, for which people have been killing each other for millennia. No, this can’t go on any longer. A reset is necessary. I’m certain of only one thing: the new EP from the raw Texas band PROPHECY will play as our soundtrack to destruction.

For readers of our site, this pack is nothing new. They emerged from the deep underground, and their origins date back to 1991. So you can be sure you’re getting top quality material. Bone chilling, brutal death metal that will rip all your insides out of your body. The world around us may be burning, but you can count on this band. If you’re interested, be sure to check out the great interview and review linked below today’s article. This new release is a morbid continuation of what came before. It burns from the inside out and will spit you out alive.


I think that kind of pent up, healthy anger has to come out sometimes. Sometimes you’re just fed up, and all the stupidity around you gives you a headache. Some people grab a hammer and tear down walls; I lock myself in my room and crank the volume up to the very edge of what’s bearable. The sound is appropriately massive and raw; it reminds me of a visit to an abandoned slaughterhouse. There are simply bands (and PROPHECY certainly belongs among them) whose butchery you can trust. When I listen, I feel like I’m standing in an autopsy room with a scalpel in my hand. I’m swaying to the beat, covered in blood, but I’m smiling. Here, in this old hospital where crazy things happen, the world is still in order. Over the years, the band has naturally developed its own signature style, and even their new songs cut with the right edge of the knife. For me, an old hand, every encounter with their new EP, "Devastated By Mankind", is a very pleasant, morbid experience. I like and always have bands that are genuine, unadulterated, believable, and above all, authentic. These Texans tick all my boxes, so I can’t help but recommend this new release to you. I love the atmosphere, the mood steeped in corrupted blood. Their concerts must be absolute bloodbaths. Stylistically, of course, these guys play a more classic, traditional brand of death metal, but there are also echoes of slam. Their new album is like a tsunami, like a storm that will sweep you off the face of the earth. When you go outside and step over the mutilated corpses that have been lying in the streets for some time now, you’ll definitely remember my words. It was supposed to be a good experiment at first. Humanity. So many intelligent individuals, so many new technologies, various inventions, beautiful books, great movies. But in the end, evil triumphed. Just like it always does. Raw, brutal death metal par excellence! You’ll be torn apart alive, and every bone in your body will shatter! An absolute massacre!


about PROPHECY on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
01. Devastated By Mankind 
02. Wolves 
03. Monster 
04. Ebolic Regurgitation 
05. 777


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý devadesátý druhý - Dýchánek


Příběh pětistý devadesátý druhý - Dýchánek

Stojím bokem. Betonový sokl je přesně ve výši, abych si na něj mohl položit knihu. Pamatuji si přesně, že to byl ohmataný výtisk Isaaca Asimova, Byl jsem tak začtený, že jsem přestával vnímat svět. Mám to takhle odmalička. Myslím, že tak někdy od doby, co jsem měl jako dítě dlouhou a těžkou angínu. Tehdy jsem propadl knihám natolik, že jsem četl i výtisky pro dospělé, které chytře dala máma do vyšších pater knihovny. Jenže já si poradil. Byl jsem doma sám, kamarádi řvali dole pod oknem a nudil jsem se. Vylezl jsem na židli, sundal knížku Vyzvědačky století a dodnes si někdy představuji odhalené poprsí Maty Hari. To jsem ještě nevěděl, že mě to bude jednou hodně bavit. Dodnes nechápu, co na tom bylo "zakázaného" a máma mi to není schopná vysvětlit. Byla jiná doba. Z myšlenek mě vytrhne poklepání na rameno. Hrozně se leknu jako bych dělal něco nepřístojného.

Pak se usměju. Je to hodně hezká holka, s takovým tím svůdným pohledem. Dlouhé vlasy, štíhlá a vlnící se v bocích. Sundám si sluchátka a zeptám se, co potřebuje. Ty to jako nevíš? Musíš bejt fakt dobrej mimoň. Medik pořádá večírek. Bude to jako vždycky událost roku. Vůbec nevím, o co jde. Žiju si ve své bublině, fantazie mě často unáší do jiných světů, dimenzí, sním si na přednáškách, cestuji, i když jsem zavřený v učebnách. Vždycky jsem rád chodil, kdyby byla lépe placená práce pošťáka, asi bych ji v té době dělal. Zažil jsem jednu brigádu a nosíval jsem lidem dopisy, důchody, setkával se s krásnými ženami, se starci, bylo to hrozně osvěžující. Nevím ani proč. Hej, co zase koukáš? Tak půjdeš nebo ne? Konečně se proberu a abych zamachroval před mladou krásnou holkou, tak kývnu na souhlas. Jasně. Vůbec nevím, o co jde. Strčím si letáček do kapsy džínů a zapomenu na něj.

Uplyne pár poklidných dní a pak se s blondýnkou pohádáme. Ona má tvrdou hlavu a zrovna mě plísní, proč když dávám džíny do pračky, proč si nevyndám všechny věci z kapes. Hádka vygraduje, protože ona si představuje, že tohle budu dělat jednou v naší společné domácnosti a kdo pak bude čistit filtr? No, hergot, to si neumíš dávat pozor. Omluvím se, přitulím se, ale ona mě odstrčí. Zatvrdím se. Achjo, ženský, kdybych jim tak rozuměl, dostal bych Nobelovu cenu míru. To se pořád řeší Mars, stále se bojuje o kus území, ale aby někdo seriózně prozkoumal ženskou mysl, tak to ne. Máme tichou domácnost. Zase tolik se toho nestalo ne? Zkusím to naposledy a když jen naštvaně zamručí, tak se seberu a jdu dolů na bar. Vezmu si kamaráda Asimova a je mi fajn. Pár piv mi spraví dobrou náladu. Na obrazovce je zrovna nějaký starý agent 007 a já zjišťuji, jak mě tyhle filmy k smrti nebaví. Raději se ztratím ve vesmíru, objevuji nové světy. Můžu si sednout? Zeptá se někdo a když si sundám brýle, tak zjistím, že je to ta dívka s letákem.

Taky se tady připravuješ na dnešní večer? Bude o fakt velký. Slyšela jsem, že má připravený fakt nějaký hrozně tajný překvapení. Nakloní se ke mě. Ty si mě nepamatuješ, co? Kývnu, že ano, kdo by si nepamatoval takovou krásnou holku, doplním ještě. Musí být zvyklá, že jí kluci lichotí. Vlastně dál nic moc neříká, veškerý rozhovor obstará ona. Mluví o škole, o svém rodném městě. Je odněkud ze severu, Děčín, Ústí? Nepamatuji si. Koukám na ní, sem tam přikývnu a pak přijdou nějaké její kamarádky. U stolu se najednou švitoří, mluví přes sebe a já lituji, že jsem neutekl někam do lesa, kde bych si četl na paloučku. To je mimoň, představí mě a já všem vyseknu poklonu. Taky se tak těšíš? Minule tam měl živý prase, chápeš, to, normální živý prase. A zabili ho? Byla zabijačka. Kolem stolu se rozleze ticho. Trapné ticho. Nikdo nechápe, že by se prase mohlo zabít. Uvědomím si, jak jsem dávno fakt mimo. A nechápu, proč by mělo být vtipné pozvat na pařbu prase. 

Asi jsem fakt divnej. Neoblékám se podle módy, nesleduji trendy. Vždycky se jednou za několik let stanu moderní ne kvůli tomu, že bych byl in, ale že se móda neustále vrací. Mě je to jedno. Záleželo mi vždy spíše na jiných věcech a hodnotách. Ve dvaceti je to trošku problém. Mě to nevadí. Nemusím být dávno středem pozornosti. Ty jako fakt čteš? Zeptá se mě jedna z dívek a vzbudí to všeobecné veselí. No, ty musíš taky, ne, vždyť studuješ, tak aspoň skripta. Můj milej, já se nemusím učit, na to jsem moc hezká, řekne jedna, dá k sobě prsa, uculí se a vysvětlí mi, že to pánům profesorům stačí. Trošku jim závidím, protože by mi to ušetřilo spoustu času. Být ženou má tedy i spoustu výhod, zapíšu si do paměti a pak je nechám, aby mě strhly s sebou do jejich světa. Je úplně jiný, než ten můj. Slečny mají všechny rodiče, které se o ně příkladně starají. Nikdy nemusely na brigádu, nikdy nehnuly ani prstem. Vezmou mě mezi sebe a působím jako maskot. Dneska budu hlavní hvězdou večera já, místo prasete.

Medik, kdo to vlastně je? Bojím se zeptat, abych nepůsobil trapně, ale když se blížíme k velké vile na Borech, tak mi to začne docházet. Legenda, o které se vypráví ve studentských klubech. Kluk z bohaté rodiny, co studuje už tak dlouho, že to snad ani nejde. Ono se tehdy mohlo opakovat ročník jen několikrát, ale on měl konexe. To je přesně to slovo, o kterém všichni všude mluví. Nikdy je mít nebudu. Neumím to. Moji rodiče nikdy nikoho nepodplatili a já ani nevím, jak se to dělá. Nevtírám se do přízně vlivných, neumím být okouzlující na povel. Když se tak zpětně podívám na své tehdejší chování, tak jsem býval asi opravdu samorostem. Dojdeme do vilky a před vchodem stojí dvojice dívek oblečených v tunikách. Kurva, napadne mě, nemám dress code, ale asi je to jedno. Dostanu přípitek. Chutná to hrozně sladce a vůbec to neodpovídá mým preferencím. Radši bych rum nebo ferneta. Vlezem dovnitř a kolem dívek se začne motat spousta kluků. Mají na sobě košile, plátěné kalhoty a svetříky zavázané kolem krku. Jako na golfu. Jsou přesnou kopií svých otců, podnikatelů. Jen v mladším provedení. Inu rebelie jak sviňa.

Chodí tu polonahé dívky a roznáší pití. Nabídnou mi, ale já s díky odmítnu. Zalepil bych si hubu. Hledám bar s pivem. To tady nikdo nepije, tvrdí mi floutek za pultem. To nemáš ani lahváče, zeptám se a on kývne, že ano, ať počkám. Přinese mi třetinku plzeňského. Export, řekne ještě, jako bych si z toho měl sednout na zadek. Tos měl přinést celou basu kámo, takhle si nevyděláš. Usměje se a pochopí. My chudí držíme při sobě. Hodím ti tam vždycky ruma, chceš? Ukážu mu palec nahoru a jdu se kouknout, co nám honorace připravila. Všechno je ve stylu starého Říma. Problém trošku je, že tu někdo nepochopil, co bylo v Římě a co v Řecku, ale budiž. Pak někdo zhasne všechna světla, která svítila i přesto, že bylo vidět. To je on, zašeptá skoro až nábožně jedna dívka vedle mě. Kdyby tu byl se mnou můj mrtvý kamarád Prcalík, určitě by glosoval: "No abys z toho nezvlhla". Já raději neříkám nic.

Ty vole, on má na hlavě fakt vavřínový věnec. Má rozhalenou bílou košili, bílé kalhoty. A je malinký. Hrozně malý, prcek. Mají tam takový balkon a podle mě, aby byl vidět, tak si musel vylézt na nějaký sokl. Pokyne nám jako císař. Jsme vyvolení, vítám vás tu, my se s obyčejnými smrtelníky nebavíme a takový ty kecy. Jakoby kluci z Říše zase znovu ožili. Hodí mezi nás nějaké peníze. To jako fakt, neudržím se, ale jsem jediný. Ostatní se seběhnou a všechny ty holky, co se nechávají doprošovat a hodní kluci pro ně nejsou dost dobří, tam klečí a skoro se pokoušou, aby měly peníze. Poněkud ponižující, ozve se za mnou a barman mi podává další třetinku plzeňského s rumem uvnitř. Budeš to potřebovat, to určitě není konec, dýchánek teprve začíná. Kopnu to do sebe a Medik mezitím sletí, ano rozumíte dobře, má tam takový mechanismus, který jej spustí dolů. Na chvilku se mu na zádech objeví křídla. Tak jo, máme tu anděla, neodpustím si, ale nějaká holka na mě zasyčí.

Když už jsme u těch dýchánků, tak to je slovo, které jsem poprvé slyšel od své třídní na střední škole. Plísnila mě, že prý celé odpoledne sedím na panelech a tokám s holkama, místo toho abych se učil. Ty jejich dýchánky, koukám na ně z okna. Tady u medika je to přeci jen trošku jiné. Měl jsem se blondýnce omluvit ještě jednou a mohl jsem si na pokoji číst nebo dělat úplně jiné, zábavnější věci. Místo toho jsem tady za něco, čím nejsem. Víte, já nemám problém s tím, že si lidé hrají, ale nesnáším povyšování, aroganci. Ještě, že se tu začne tančit. Přijde pro mě jedna z holek, co mě vyzvedly, asi si chce začít s lůzou, aby mohla vyprávět kamarádkám, jaké to bylo, ale je mi to jedno. Podívejte na jeho ruce, směje se a všechny obdivně vzdychají. On má mozoly. Jo, mám, protože jsem celý víkend sekal přes den dříví a v noci makal na brigádě. Musíš mít sílu. Uff. Zvedni mě, a mě taky. Připadám si jak kašpárek v cirkusu. Zábava pokračuje.

V každém rozhovoru, který zaslechnu, je něco neupřímného. Povrchního. Oni se od mládí nebaví vůbec normálně. Ten je syn toho, ta dcera jiného, kontakty se musí udržovat. Společnost postavená na penězích, které vydělal někdo jiný. Většina jsou potomci zelinářů, veksláků, ale i právníků, doktorů. Míchá se to. Noví členové řádu, co zbohatli na kuponové privatizaci. Tady asi s otcem dělníkem a mámou úřednicí moc nezamachruju. Jsou chvilky, kdy mám sto chutí si zase otevřít Asimova a sednout si někam bokem. Jenže to nejde, vše má svůj řád, itinerář. Musí to klapat, aby se pak mohlo říkat, že to bylo dokonalé. Osobně se fakt nudím a tak se přepnu do módu tichého pozorovatele. Přijde mi divné, že se všichni dokáží na povel usmívat. Působí skoro přirozeně. Asi léta praxe a výchova. Ne, to není jen tím, nakloní se ke mě barman. Všichni tady šňupou. Celý sklep mají plný drog. Neříká se mu medik jen kvůli tomu, že se marně pokouší vystudovat medicínu. Ty vole, já s nim byl rok v kruhu, ten je dutej jak štoudev.

Když jdu na záchod, tak omylem vlezu do jiné místnosti. Jsou v ní gauče a křesla. Působí to jako odkladiště těch, co přebrali. Je to ale jinak. Na skleněném stole jsou jedna lajna vedle druhé. Někteří se mezi sebou muchlují. Nějaká dívka vedle zvrací a jiná se jí směje. Mě asi ještě nedošlo, kolik je mezi lidmi drog. Tuny, hektolitry. Dnes už chlastají jen chudí. Nebo berou pervitin. Odvrácená strana demokracie, přesně tahle slova mě napadla a pamatuji si je dodnes. Stál jsem tam, asi ještě trošku naivní. Viděl jsem toho za svůj dvacetiletý život hodně, spoustu jsem toho zažil, ale mimo Vency jsem si drogy kolem sebe příliš nepřipouštěl. Nechtěl jsem to vidět, ale pravdou je, že se všude rozlézaly jako mor. Jako rakovina, která postupně rozežere celou společnost. Zavřel jsem za sebou dveře, jako nějaký pes jsem se vyčůral u drahého keře a pak jsem vilu opustil. Když jsem šel na kolej, tak jsem se stavěl Na Kurtech. Byli tam všichni. Kluci ze škodovky, jeden padlý básník a postarší servírka se zmuchlanou tváří. Když se na mě usměje, tak si připadám jako doma. Co si dáš, zeptá se mě a já řeknu tak nějak blaženě. Obyčejný rum Maruško, obyčejný rum. Jak je libo mladej. A flákne mi k tomu na tácek rovnou i pivo. Dívám se na prázdné kurty a představuji si, jak na nich právě hrají krásné mladé holky. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 17. října 2026

Interview - COME BACK FROM THE DEAD - Raw, mangy death metal that makes the flesh fall from the bones!


Interview with death  metal band from Spain - COME BACK FROM THE DEAD.

Answered Paul (vocals), thank you!

Recenze/review - COME BACK FROM THE DEAD - Ad Nauseam (2026):

Ave COME BACK FROM THE DEAD! Greetings to the Spanish underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve released a fantastic new EP this year, the best of your career so far. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you see the new album in relation to your previous work? Where did you want to go, and in what ways do you think the recordings are different?

Life keeps throwing us setbacks, rough patches, and even moments of joy; for now, it’s gifting us another day, and as long as that holds true, the plan is to keep going though our schedules and family obligations mean things move slowly, and the band often has to take a backseat to everything else.

"Ad Nauseam" is a statement of intent following a few really tough years. We wanted to make a comeback, but we didn't have all the necessary elements, conditions, or personal circumstances to do it as a band. It was all a conscious decision carefully considered and discussed as a group but the way we made it happen was different from previous times.


“Ad Nauseam” contains all the attributes of good death metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does COME BACK FROM THE DEAD compose new material?

The creative process for these tracks was entirely new to us, as we never rehearsed them—and consequently, never played them together. We recorded the songs barely seeing one another; everyone worked on their parts independently, recording whenever possible and building the tracks around a simple initial guitar line we had all agreed upon. Essentially, Héctor (guitar) recorded and assembled the rest as he went along, leading to the final result.

I have to confirm that the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. Who created the sound that is so brutal, raw, yet dark and primal? How was it working with them? Which studio did you record in, and how did everything go?

The aim was to regain full control ourselves to return to the essence of DIY within the limits of our individual and collective capabilities. Regarding the sound and production, as previously mentioned, Héctor López (guitar) handled everything, with the exception of mastering, which was carried out by Magnus Lindberg at Vrtkl Studio in Sweden. From the very beginning, I had a clear vision of how the tracks should sound. There is little more to add regarding the result.


The LP is an integral part of the release and a kind of bonus for fans today. You released it on the Coffin Entrails Sound label, and it features a stylish cover design. Who created it? How did you choose the design, and how does it relate to the music on the new album?

As always, for the creative art process, we relied on our trusted AI-destroyer, César Valladares. He took a pre-existing concept and shaped it to make it even more nauseating a perfect fit for "Ad Nauseam," since recycling can also be a truly rotten aspect of art. For the printing and screen-printing work, we placed our full trust in the judgment and expertise of Wiki from Camigraphic Lab. Both played a crucial role in this project; we must highlight their significant contributions to making "Ad Nauseam" a reality, and we are truly grateful.

I’ve been hanging out in the underground scene for over thirty years, and I know a lot of great bands from Spain. I think we have very similar tastes when it comes to metal (plus, I love your country as a tourist, too). I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands here that are worth checking out. Is death metal doing well over there? How do you perceive your scene, fans, and labels?

The truth is, there have always been good, long-standing bands here, but lately I get the feeling it’s mostly the same people who were around twenty years ago or even longer just with new projects; they’re holding out in the underground, driven purely by passion. I don’t really see the scene as being in good health; in fact, I think it’s in worse shape than ever, despite the presence of some truly great bands. Maybe it’s just our perception, colored by the unpleasant physical toll of aging; maybe it’s pessimism, or perhaps our view of reality is distorted. But what if it *is* true? That would really suck. We’ve often talked about how there’s hardly any sign of a generational shift, even though media and social networks are more intense and accessible than ever. Perhaps that’s the problem: having access to so much can make you lose interest in the very things you love.


You play old-school-influenced death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form COME BACK FROM THE DEAD actually came about, who your role models were and are, and where you want to take your band? Are you tempted by big international festivals, for example? Are you willing to go on tour with a more famous band?

Sure, you want references no problem. One name stands above the rest: Autopsy. We’d also include the Swedish classics Entombed, Dismember, Murder Squad, and even Death Breath—and we certainly wouldn't leave out Repulsion or early Death.

We aren't entirely sold on the idea of ​​playing huge festivals; I think we’d actually prefer smaller death metal festivals where the crowd is there specifically to see you, however small that crowd might be. We were set to play the Barroselas Metal Fest in Portugal a festival truly dedicated to metal right after Autopsy, but the whole thing got screwed up by COVID-19. It was cancelled, and although Autopsy returned the following year, we couldn't make it due to medical issues. So, that opportunity fell through, even though we’d come so close.

When I started my website ten years ago, I had a vision that I would try to support bands that I felt weren’t getting much attention. To let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers often? Do you go to concerts? Do you party?

We handle everything ourselves hits and misses alike. For instance, we should have answered this interview months ago but it slipped our minds our apologies; that’s just how life goes!

We really appreciate what you do, and we’ve been following your work almost from the start. We can’t afford paid promotion; we’ve decided to handle everything DIY-style. We respect the work of promoters, magazines, specialized webzines, columnists, critics, and publicists in the metal scene, but the only thing we have to offer is our music.

We’re all fans of analog formats, and after years in the game, our music hoarding is starting to make living together a bit of a challenge due to a lack of space... hahaha! And, of course, we go to concerts whenever we can.


On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are so many bands out there that fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology affect you, as COME BACK FROM THE DEAD? What do you think about downloading music, Google Metalists, streaming music, etc.?

I don't think any of us are very active on social media on a personal level, and we tend to the group's accounts whenever we can. We belong to the analog world we’ve learned to coexist with the digital realm without letting our real lives be overly affected by the virtual one. Sometimes you can get sucked in, but we’re people who live in the real world. The "see, hear, and stay silent" approach is great, and it really works these days when it comes to social media it saves you from wasting too much time.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

I don’t think I’m wrong in saying that bands like Dismember, Entombed, or Death have always been there for us even before we came of age. Despite being involved in other projects within the A Coruña underground scene, we’ve always been truly passionate about them. Nashgul, the grindcore band where Héctor (guitar) also plays, will celebrate its 25th anniversary in November 2026. Most of us have been playing in bands since we were very young, and the plan is to keep going out of passion and because we genuinely love what we do. Simple as that.

 

Finally, a classic but important question. What does COME BACK FROM THE DEAD have planned for the coming months? Where can we see you in concert, and when will you be visiting Europe? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

Sometimes we consider working on a full-length album, and at other times we feel the urge to play live, but for now, our desire and the possibilities don't quite align with the timing and the personal situations each of us is going through. We hope things will gradually fall into place.

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album great success but also that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Ad Nauseam” in my head again!

Many thanks for your encouraging words. If we may, we’d like to point out that both Bandcamp and PayPal take a commission of purchases made through the platform—including on shipping costs so if you’d like a physical copy, please drop us a line; it’s not too much trouble: comebackfromthedead@gmail.com.

Thanks for your support and interest, cheers and stay strong!

CBFTD




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - COME BACK FROM THE DEAD - Syrový, prašivý death metal, u kterého odpadává maso od kostí!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Španělska - COME BACK FROM THE DEAD.

Odpovídal Paul (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - COME BACK FROM THE DEAD - Ad Nauseam (2026):

Ave COME BACK FROM THE DEAD! Zdravím do španělského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos nové skvělé EP své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozí tvorbou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Život nám neustále přináší překážky, těžká období i okamžiky radosti; prozatím nám dopřává další den, a dokud to platí, hodláme pokračovat dál – i když kvůli našim rozvrhům a rodinným povinnostem postupujeme pomalu a kapela musí často ustoupit do pozadí.

„Ad Nauseam“ je vyjádřením našeho záměru po několika opravdu náročných letech. Chtěli jsme se vrátit na scénu, ale neměli jsme k tomu jako kapela všechny potřebné předpoklady, podmínky či vhodné osobní okolnosti. Bylo to vědomé rozhodnutí, které jsme společně pečlivě zvážili a probrali, avšak způsob, jakým jsme jej nakonec realizovali, se lišil od našich předchozích počinů.


„Ad Nauseam“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál COME BACK FROM THE DEAD?

Tvůrčí proces u těchto skladeb pro nás představoval naprostou novinku, protože jsme je nikdy nezkoušeli – a tudíž jsme je ani nikdy nehráli společně. Písně jsme nahrávali, aniž bychom se prakticky vídali; každý pracoval na svém partu nezávisle, nahrával ve chvílích, kdy to bylo možné, a skladby postupně budoval kolem jednoduchého úvodního kytarového motivu, na němž jsme se všichni shodli. V podstatě to byl Héctor (kytara), kdo průběžně nahrával a skládal jednotlivé části dohromady, čímž vznikl výsledný celek.

Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Kdo vám vytvořil zvuk, který je tak krutý, surový a zároveň temný a živočišný? Jak se vám spolupracovalo? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Cílem bylo znovu převzít plnou kontrolu a vrátit se k podstatě přístupu „udělej si sám“ (DIY), a to v mezích našich individuálních i kolektivních možností. Pokud jde o zvuk a produkci, jak již bylo zmíněno, vše měl na starosti Héctor López (kytara) – s výjimkou masteringu, který provedl Magnus Lindberg ve studiu Vrtkl ve Švédsku. Od samého začátku jsem měl jasnou představu o tom, jak by skladby měly znít. K výsledku už není moc co dodat.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u labelu Coffin Entrails Sound a je opatřeno stylovým motivem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Při tvorbě vizuální stránky jsme se jako vždy spolehli na našeho osvědčeného „ničitele“ a tvůrce Césara Valladarese. Vzal již existující koncept a přetvořil jej do ještě odpudivější podoby – což dokonale ladí s názvem „Ad Nauseam“, neboť i recyklace může být v umění skutečně prohnilou záležitostí. Pokud jde o tisk a sítotisk, plně jsme důvěřovali úsudku a odbornosti Wikiho z Camigraphic Lab. Oba sehráli v tomto projektu klíčovou roli; musíme vyzdvihnout jejich zásadní přínos k realizaci „Ad Nauseam“ a jsme jim za to nesmírně vděční.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a ze Španělska znám spoustu skvělých kapel. Myslím si, že máme velmi podobnou náturu i vkus, co se týká metalu (navíc miluji vaši zemi i jako turista). Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Daří se u vás death metalu? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Pravdou je, že tu vždycky působily kvalitní a dlouholeté kapely, ale v poslední době mám pocit, že jde většinou o tytéž lidi, kteří tu byli už před dvaceti či více lety – jen mají nové projekty. Drží se v undergroundu, hnáni čistě svou vášní. Nemám pocit, že by na tom scéna byla dobře; naopak si myslím, že je v horším stavu než kdy dřív, a to i přes existenci několika skutečně skvělých kapel. Možná je to jen náš pohled, ovlivněný nepříjemnými fyzickými dopady stárnutí; možná jde o pesimismus nebo zkreslené vnímání reality. Ale co když je to pravda? To by bylo vážně na nic. Často jsme řešili, že tu není téměř žádná známka generační obměny, přestože jsou média a sociální sítě dostupnější a intenzivnější než kdy dřív. Možná právě v tom tkví problém: když máte přístup k takovému množství věcí, můžete ztratit zájem o to, co vlastně milujete.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit COME BACK FROM THE DEAD, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Jasně, pokud jde o hudební vzory, není problém. Jedno jméno vyčnívá nad ostatními: Autopsy. Zmínili bychom také švédské klasiky jako Entombed, Dismember, Murder Squad či dokonce Death Breath – a rozhodně bychom nevynechali ani Repulsion nebo ranou tvorbu kapely Death.

Nejsme úplně nadšení z představy hraní na obřích festivalech; myslím, že bychom vlastně dali přednost menším deathmetalovým akcím, kde jsou lidé přítomni přímo kvůli vám – bez ohledu na to, jak malé to publikum je. Měli jsme vystoupit na portugalském festivalu Barroselas Metal Fest – akci, která je skutečně zasvěcená metalu – hned po Autopsy, ale všechno to zhatil covid-19. Festival byl zrušen, a přestože se Autopsy v následujícím roce vrátili, my jsme tam kvůli zdravotním potížím nakonec nemohli dorazit. Tahle příležitost nám tedy unikla, i když jsme k ní měli tak blízko.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Všechno si řešíme sami – ať už se nám daří, nebo ne. Třeba na tenhle rozhovor jsme měli odpovědět už před měsíci, ale prostě nám to vypadlo z hlavy – omlouváme se, ale tak už to v životě chodí!

Vaší práce si opravdu vážíme a sledujeme ji už skoro od začátku. Nemůžeme si dovolit placenou propagaci; rozhodli jsme se všechno dělat svépomocí. Respektujeme práci promotérů, časopisů, specializovaných webzinů, publicistů i kritiků na metalové scéně, ale my sami můžeme nabídnout jen svou hudbu.

Všichni jsme fanoušky analogových formátů a po těch letech v branži začíná být naše hromadění hudby kvůli nedostatku místa tak trochu výzvou pro naše společné bydlení... hahaha! A samozřejmě chodíme na koncerty, kdykoli to jen jde.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako COME BACK FROM THE DEAD ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Nemyslím si, že by kdokoli z nás byl v osobní rovině na sociálních sítích příliš aktivní; skupinové účty spravujeme, jen když máme čas. Patříme spíše do analogového světa a naučili jsme se koexistovat s tím digitálním, aniž bychom dovolili, aby ten virtuální příliš ovlivňoval naše skutečné životy. Člověk se do toho sice může nechat vtáhnout, ale my jsme lidé, kteří žijí v reálném světě. Přístup „vidět, slyšet a mlčet“ je skvělý a v dnešní době opravdu funguje – pokud jde o sociální sítě, ušetří vám spoustu času, který byste jinak zbytečně promarnili.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Myslím, že se nemýlím, když řeknu, že kapely jako Dismember, Entombed nebo Death tu pro nás byly už dávno předtím, než jsme dospěli. I když jsme se zapojovali i do jiných projektů na undergroundové scéně v A Coruñi, k těmto skupinám jsme vždy chovali skutečnou vášeň. Grindcorová kapela Nashgul, ve které hraje i Héctor (kytara), oslaví v listopadu 2026 své 25. výročí. Většina z nás hraje v kapelách už od útlého věku a plánujeme pokračovat dál – čistě z vášně a proto, že to, co děláme, upřímně milujeme. Prostě a jednoduše.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají COME BACK FROM THE DEAD v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Někdy uvažujeme o práci na celovečerním albu, jindy zase cítíme chuť vystupovat naživo, ale naše přání a možnosti se zatím tak docela neshodují s načasováním a osobní situací, kterou každý z nás právě prochází. Doufáme, že věci postupně zapadnou na své místo.

 

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Ad Nauseam“ zase narvat do hlavy!

Moc děkujeme za vaše povzbudivá slova. Rádi bychom jen upozornili, že Bandcamp i PayPal si z nákupů uskutečněných přes tyto platformy strhávají provizi – a to včetně částky za poštovné. Pokud tedy máte zájem o fyzický nosič, napište nám prosím přímo; rádi to pro vás zařídíme: comebackfromthedead@gmail.com.

Díky za vaši podporu a zájem, mějte se fajn a držte se!

CBFTD




---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 16. října 2026

Recenze/review - SÉPULCRE - Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations (2026)


SÉPULCRE - Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations
CD 2026, Invictus Productions

for english please scroll down

Touláš se ranní mlhou a přemýšlíš, co jednou bude až zemřeš. Rozmlouváš s nemrtvými, hledáš ve starých spisech, zajímáš se o tajemno a okultní vědy. Odpověď ale nenacházíš. Zůstane po nás jenom shnilé maso nebo se rozplyneme v naprosté tmě? Poznat to můžeš jedině tak, že doopravdy zemřeš. Nebo začneš poslouchat nové album francouzských SÉPULCRE, hrajících makabrózní, morbidní a plesnivý death metal. 

Již předchozí EP "Cursed Ways of Sheol", na které jsem psal recenzi (odkaz naleznete dole pod dnešním článkem), bylo po okraj narvané naprostou tmou, nihilismem, polámanými kostmi i rouhavou atmosférou. Letošní novinka je volným pokračováním věcí minulých. A také děsivým výletem do země nekonečných stínů, do záhrobí. Letošní album je tak spíše obřadem pro vyvolávání temných sil, než jen obyčejnou nahrávkou. 


Melodie jsou zde ohlodány na samou podstatu death metalu. Bicí zabíjejí, vokál připomíná bestii ze starých časů. Je to ale hlavně celková nálada, atmosféra, která je velmi podmanivá, neklidná. Strhne vás do hlubiny a bude nutit se neustále vracet. Ano, je něco magického, něco, co snad ani není z našeho světa, co mě nutí znovu a znovu zapínat play na svém přehrávači. Skladby jsou velmi dobře napsané, složené, mají v sobě potřebný drive, takovou tu prašivou patinu, tajemno i doomové ozvěny. Sestupuji znovu a znovu dolů, do sklepa, ve kterém je vchod do podsvětí. Otevírám rezavou bránu a vstupuji dovnitř. Do uší mi hraje "Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations" a vše se opět spojilo v jeden transcendentní zážitek. Je to jako děsivá mantra, jako starověké zaříkávání. Umírám a znovu se rodím, spálen vstávám z popela. Základem byl chaos a všechno se točí v kruhu. Pokud máte rádi kapely jako MORTIFERUM, GRAVE MIASMA, DISMA, SEDIMENTUM, AUTOPSY, jste zde správně. Těmito smečkami se Francouzi volně inspirovali a přidali spoustu svých vlastních nápadů a invence. Tohle album hoří zevnitř, i když je na povrchu chladné jako ruka prokleté mrtvoly. Za velmi povedený považuji zvuk, který je masivní, ostrý a dobře čitelný. Motiv na obalu ve mě evokuje spoustu morbidních myšlenek. Hlavní je ale hudba, která začala postupně kolovat v mých žilách, zadřela se mi pod kůži i do podvědomí. Jakoby kapela vytáhla na povrch starodávné krvavé rituály. Toulám se ranní mlhou a přemýšlím, co jednou bude až zemřu. Rozmlouvám s nemrtvými, hledám ve starých spisech, zajímám se o tajemno a okultní vědy. Odpověď ale nenacházím. Zůstane po nás jenom shnilé maso nebo se rozplyneme v naprosté tmě? Poznat to můžu jedině tak, že doopravdy zemřu. Dnes ještě ne, raději si pustím tohle album. Je totiž vynikající po všech stránkách. Okultní, nekonečně temný a chladný death metalový rituál, při kterém jsou vyvolávány děsivé síly ze záhrobí! Album, které vás roztrhá zevnitř a navěky prokleje! 

Asphyx says:

You wander through the morning mist, wondering what will become of you when you die. You converse with the undead, search through ancient texts, and take an interest in the mysterious and the occult. But you find no answer. Will only rotten flesh remain of us, or will we dissolve into utter darkness? The only way to find out is to actually die. Or you could start listening to the new album by the French band SÉPULCRE, who play macabre, morbid, and moldy death metal.

Their previous EP, “Cursed Ways of Sheol” which I reviewed (you’ll find the link below today’s article) was packed to the brim with utter darkness, nihilism, broken bones, and a blasphemous atmosphere. This year’s new release is a loose continuation of what came before. It’s also a terrifying journey into the land of endless shadows into the afterlife. This year’s album is thus more of a ritual for summoning dark forces than just an ordinary recording.


The melodies here are stripped down to the very essence of death metal. The drums are killer, and the vocals evoke a beast from days gone by. But it’s mainly the overall mood the atmosphere that’s so captivating and unsettling. It pulls you into the depths and compels you to keep coming back. Yes, there’s something magical something that perhaps isn’t even of this world that compels me to hit play on my player again and again. The songs are very well written and composed; they possess the necessary drive, that grimy patina, an air of mystery, and echoes of doom. I descend again and again into the basement, where the entrance to the underworld lies. I open the rusty gate and step inside. “Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations” plays in my ears, and everything merges once again into a single transcendent experience. It’s like a terrifying mantra, like an ancient incantation. I die and am reborn; scorched, I rise from the ashes. Chaos was the foundation, and everything spins in a circle. If you like bands like MORTIFERUM, GRAVE MIASMA, DISMA, SEDIMENTUM, and AUTOPSY, you’ve come to the right place. The French band drew loose inspiration from these acts and added plenty of their own ideas and creativity. This album burns from within, even though on the surface it’s as cold as the hand of a cursed corpse. I consider the sound to be very well done it’s massive, sharp, and clear. The cover art evokes a lot of morbid thoughts in me. But what matters most is the music, which gradually began to flow through my veins, seeping under my skin and into my subconscious. It’s as if the band had brought ancient, bloody rituals to the surface. I wander through the morning mist, wondering what will happen when I die. I converse with the undead, search through ancient texts, and delve into the mysterious and the occult. But I find no answer. Will only rotten flesh remain of us, or will we dissolve into utter darkness? The only way I can find out is to actually die. Not today, though I’d rather listen to this album. It’s simply outstanding in every way. An occult, infinitely dark, and cold death metal ritual that summons terrifying forces from beyond the grave! An album that will tear you apart from the inside and curse you for eternity!


about SÉPULCRE on DEADLY STORM ZINE:



TRACKLIST
1. Ominous Path (to the Nightside)
2. Abyssum Drakon
3. Cryptic Temple...
4. ...of Otherworldly Abhorrations
5. Katabasis
6. Towards the Unknown
7. Darkness Rules Supreme


KNIŽNÍ TIPY - Ukradené jazyky - Felix Blackwell (2023)


Ukradené jazyky - Felix Blackwell
2023, Fobos

O téhle knize jsem někde zaslechl, že je dobrá. Jen už vůbec netuším kde. Možná to bylo v tramvaji nebo na jedné z mnoha sociálních sítích, které musíte mít, jinak o vás dnes nikdo neví. Byla to jen malá zmínka, netušil jsem kdo je autor, ale asi jsem dal like, protože jsem chtěl podpořit algoritmus. Pak jsem byl pozván do hospody, abychom si pokecali o muzice. Byla to neskutečná jízda, která se zvrtla v návštěvu několika klubů. Vůbec si nepamatuji, jak jsem se dostal domů a druhý den jsem měl výčitky, klasický bolehlav a taky jsem hledal něco, co nebude příliš těžké ke čtení. Nějaký dobrý horor. Ani jsem netušil, že jsem si tuhle knížku objednal, říkal jsem si, když jsem poprvé usedl do svého křesla. 

Jenže jsem ji držel v ruce a nezbylo nic jiného, než se vydat na jednu horskou chatu. Původně romantický víkend se samozřejmě zvrhne. Kolem oken začne chodit temná postava a z lesa se ozývají děsivé skřeky. Bolí mě hlava a tak chvílemi usínám, čtu s přestávkami a příběh se mi ihned dostane do hlavy. Souhlasně kývnu hlavou, ten začátek je opravdu šílený a napínavý, ke konci se kniha ale začne tvářit trošku zmateně. Nebo jsem byl zmatený já? Teď už nevím. Moje kocovina je opravdu hrozná, jen se proplachuji vodou a neustále dokola si říkám, že už bych měl mít ve svém věku rozum. Nemám, ale zase na druhou stranu, aspoň bude jednou na co vzpomínat. Potkal jsem spoustu lidí, vidíte, teď si vzpomínám, o knize jsem asi mluvil s jednou slečnou, která měla moc hezké oči, přesto žila sama a četla hlavně horory. Pak ale nechápu, jak může být kniha už doma? Záhada, kterou ale teď řešit nebudu.

Čtu dál, jsem ve svém živlu. Za okny jsou v plném proudu poslední dny krásného babího léta, ale mě obestřela temnota. Děj je napínavý, má v sobě všechny atributy dobrého hororu. Někde jsem četl, že je kniha vystavěna na základě povídky, která vyhrála nějakou soutěž na Redditu. Zajímavé, říkám si pod vousy a když jdu potom v pondělí brzy do práce, tak se lekám i takových roztomilých zvířátek, jako jsou králíci. Přijde mi, že se mě vůbec nebojí, sledují mě a možná mají i nekalé úmysly. V práci jsem celý den neklidný, raději bych si četl. Navíc, znáte to, tělo se po padesátce již trošku hůře dává do kupy. Musím pracovat dlouho, pak mám něco na České poště, kde mě vždycky vytočí do běla. A tak se těším domů, až udělám všechny nutné úkony všedního dne a vyhradím si chvilku na čtení. Příběh pokračuje, spojí se mi samozřejmě naše chalupa v Jizerkách s knihou a vše se mi promítne i do snů. 

Trvá mi to ještě několik dní, než se dostanu do konce. Nemohu si ale stěžovat. Knížku mě fakt bavilo číst, všechno krásně odsýpalo a i když je to vlastně "jenom" horor, tak jej považuji z mé strany za povedený. Není to asi to nejlepší, co jsem kdy četl, ale takhle na dovolenou, do vlaku nebo ke kocovině, to nebylo vůbec špatné. Naopak. V závěru jsem si vše užil mírou vrchovatou a to si horory hodně vybírám. Netuším, jak to máte nastaveno vy, ale já muziku, filmy a knihy hodnotím už dávno jen podle sebe. Buď se mi líbí a nebo ne. A Ukradené jazyky mě chytly za pačesy a už nepustily. Atmosféra je pochmurná, tíživá, děsivá. Přesně tak, jak to má být. Když jsem zaklapl poslední stránku, chvilku jsem seděl a říkal si, že to byla opravdu jízda od začátku do konce. 

Už hledám další knihu, kterou si chci přečíst. Ale Ukradené jazyky si budu velmi dlouho pamatovat. Já si je fakt užil. Je to klasický horor s dobrým motivem, se zajímavou zápletkou, velmi napínavý, děsivý. Mám to takhle rád, i když moc dobře vím, že pro spoustu čtenářů je tenhle žánr pořád podceňovaný. Nevadí mi to, nejsem přeci žádný kritik, jsem jen obyčejný chlápek, který rád čte. A jako takový vám knihu doporučuji. Myslím, že vám přijde k duhu. Navíc začíná podzim, který se zdá být pro podobné knihy velmi příhodný. Mějte se co nejlépe a děkuji za pozornost. A až pojedete někam na chatu do hor, tak si dávejte velký pozor.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Romantický pobyt v horské chatě se nevyvíjí tak docela podle očekávání.

Vysoko na větrem ošlehaných svazích hory Pale Peak slaví Faye a Felix své čerstvé zasnoubení. Záhy se však z okolních lesů rozezní sbor hrůzostrašných zvuků: skřeky zvířat, dětský pláč a vyšinuté blábolení stovek tklivých hlasů. Za hlubokých nocí se kolem oken plíží temná postava a něco Faye našeptává.

Když se počasí promění ve smrtící past, zjistí Felix, že jeho vyděšená snoubenka nemumlá ze spaní jen tak nějaké nesmysly – někomu šeptem odpovídá.

Ukradené jazyky vznikly z vítězné povídky na hororovém fóru NoSleep sociální sítě reddit.com. Povídka si během neuvěřitelně krátké doby vysloužila spoustu nadšených ohlasů a již brzy se dočká i filmové adaptace.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 15. října 2026

Recenze/review - MASTER - Among the Seeds of Death (2026)


MASTER - Among the Seeds of Death
CD 2026, Hammerheart Records

for english please scroll down

Ráno se probudíš a jsi rád, že jsi ještě živý. Zkontroluješ svoje stárnoucí tělo a poděkuješ Satanovi, že stále vše funguje. Ve zprávách vypukla další válka, kousek od tebe, ve vedlejší ulici někoho zabili. Kněží stále znásilňují a vládnoucí třída si s námi hraje jako s loutkami. Plní se ty nejčernější vize autorů sci-fi, které jsem čítával jako mladý. Na první pohled to vypadá, že svět se stále řítí do záhuby. Jsou ale věci, kvůli kterým stále stojí za to žít. Pořád se mi líbí mladé holky, stále mi chutná dobré pivo a co se týká muziky, tak na legendární MASTER je spolehnutí jako na smrt.

Pro mě, jako pro starého věrného fanouška, který se s prvními nahrávkami téhle americko-české kapely poprvé setkal na konci osmdesátých let, je hrozně příjemné znovu zapnout play na svém přehrávači a nechat do sebe zaseknout další ostré melodie. Vesmír i svět se dnes možná točí jiným směrem než kdysi, ale na své krvavé kořeny bychom neměli zapomínat. Devět nových skladeb je ostrých jako hřeby, které jednou zatlučou i do tvé rakve. 


Paul Speckmann, který stále kouše jako vzteklý pes, i jeho věrní, si dál jedou svoji cestou, nijak zbytečně neuhýbají a kolem se válejí vybělené kostry těch, co se zpronevěřili. Zajímavé je, že kolem vychází spousta nových skvělých alb, ale já nakonec stejně sáhnu po "Among the Seeds of Death". Připadá mi totiž, jsem si s tím naprosto jistý, že mám s touhle kapelou stejné DNA, stejnou krevní skupinu. Co tedy dostanete? Jako vždy masivní, ostrý a zabijácký zvuk (Pavel Hlavica - mastering, mixing), texty plné nakumulovaného vzteku a kritiky, se kterou souhlasím, ale hlavně hudbu, která se vám zadře pod kůži. MASTER jsou letos divocí, nespoutaní, ctí pradávné rock´n´rollové postupy, ale i temnotu a chlad klasických death metalových kapel, u jejichž zrodu kdysi dávno sami stáli. Nové songy jsou zahrané od srdce, opravdově, uvěřitelně, reálně a naprosto autenticky. Už teď se těším, až si jejich pravost ověřím na nějakém z podzemních koncertů. Mají v sobě pověstný heavy efekt, sílu, posbíranou za dlouhé roky na starých pohřebištích, v katakombách, v márnicích i v dnešním podivném světě. Pro mě vždycky byla tahle smečka (a letos svůj status znovu potvrzuje) ztělesněním absolutního undergroundu. Jasně, už mám objednané triko s novým motivem, který se mimochodem velmi povedl! Ráno se probudím a jsem rád, že jsem ještě živý. Zkontroluji svoje stárnoucí tělo a poděkuji Satanovi, že stále vše funguje. Ve zprávách vypukla další válka, kousek ode mne, ve vedlejší ulici někoho zabili. Kněží stále znásilňují a vládnoucí třída si s námi hraje jako s loutkami. Zapínám play na svém přehrávači a ukazuji fuck off všem hlupákům! Raději tančím na svém vlastním hrobě a otevřu si další pivo. Jsem rád, že kapely jako MASTER existují. Pomáhají mi přežít v dnešním světě plném zla a nenávisti. Ryzí, opravdový, surový a naprosto autentický death metal ze staré školy! Album, u kterého odpadává maso od kostí! Hroby byly znovu otevřeny! 

Asphyx says:

You wake up in the morning and are glad you’re still alive. You check your aging body and thank Satan that everything’s still working. On the news, another war has broken out, not far from you; someone was killed on the next street over. Priests are still raping people, and the ruling class is treating us like puppets. The darkest visions of the sci-fi authors I used to read as a young man are coming true. At first glance, it seems like the world is still hurtling toward destruction. But there are things that still make life worth living. I still like young girls, I still enjoy a good beer, and when it comes to music, you can count on the legendary MASTER like you can count on death.

For me, as an old, loyal fan who first encountered this American Czech band’s early recordings in the late 1980s, it’s incredibly satisfying to hit play on my player again and let those sharp melodies sink in. The universe and the world may be spinning in a different direction today than they once did, but we shouldn’t forget our bloody roots. The nine new tracks are as sharp as nails that will one day be hammered into your coffin.


Paul Speckmann, who still bites like a rabid dog, and his loyal followers continue on their path, never veering off course, while the bleached skeletons of those who have betrayed their principles lie scattered around them. It’s interesting that there are plenty of great new albums coming out, but in the end, I’ll still reach for "Among the Seeds of Death". It seems to me and I’m absolutely certain of this that I share the same DNA, the same blood type, with this band. So what do you get? As always, a massive, sharp, and killer sound (Pavel Hlavica - mastering, mixing), lyrics full of pent-up rage and criticism that I agree with, but above all, music that gets under your skin. This year, MASTER are wild and unbridled; they honor ancient rock ’n’ roll traditions, but also the darkness and coldness of classic death metal bands, which they themselves helped bring into being long ago. The new songs are played from the heart genuinely, believably, realistically, and completely authentically. I’m already looking forward to verifying their authenticity at one of their underground concerts. They possess that legendary heavy vibe, a power gathered over many years in ancient burial grounds, catacombs, morgues, and even in today’s strange world. For me, this band has always been (and is proving it once again this year) the embodiment of the absolute underground. Sure, I’ve already ordered a T-shirt with the new design which, by the way, turned out great! I wake up in the morning and am glad I’m still alive. I check my aging body and thank Satan that everything’s still working. Another war has broken out on the news; not far from me, someone was killed on the next street over. Priests are still raping people, and the ruling class is playing with us like puppets. I hit play on my player and tell all the idiots to fuck off! I’d rather dance on my own grave and open another beer. I’m glad bands like MASTER exist. They help me survive in today’s world full of evil and hatred. Pure, genuine, raw, and utterly authentic old-school death metal! An album that makes the flesh fall from your bones! The graves have been reopened!



about MASTER on DEADLY STORM ZINE:















tracklist:
1. Twas Always a Plan 
2. Among the Seeds of Death 
3. Injustice and Lack of Remorse 
4. A Cell with a Door and No Slave 
5. Unsettled Loss 
6. Within My Grasp 
7. Watch as Children Burn 
8. Dust’s Arrival 
9. Let’s Revoke

Line up:
Paul Speckmann - Bass and vocals
Alex Nejezchleba - Guitars
Peter Bajci - Drums



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine