DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 7. listopadu 2026

Interivew - WORM ALTAR - A doom death metal steeped in rot and tainted blood that will infect you with ancient diseases!


Interview with death metal band from United States (Maine) - WORM ALTAR.

Answered Scott Martin, thank you!

Recenze/review - WORM ALTAR - Pillars of Eternal Dusk (2026):

Ave WORM ALTAR! Greetings to the Portland underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve just released the first fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like the sharp edge of a knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you see the new album in relation to your previous work? Where did you want to take things, and in what ways do you think these recordings are different?

Scott: Greetings Deadly Storm! We are happy to hear the album pinned you to the wall. We are proud of the early, solo worm altar material as it is integral to what we have become, but Pillars, to me, is something much more than than the early material ever was. It is truly an amalgamation of like minds striving to make the soundtrack to the end of the world. We wanted to make something heavier and more suffocating than anything else. The album was recorded mostly live in the studio in order to capture the raw energy and undying musical chemistry that we share as a band.


“Pillars of Eternal Dusk” embodies all the attributes of good death and doom metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come together? How does WORM ALTAR compose new material?

Scott: We typically compose music on our own and bring the songs to the band once they are mostly complete. Once a song is introduced to the band, we spend a lot of time fine-tuning the arrangement. Each member has a say in the arrangements and final feel of the songs. Many of the riffs on Pillars are three to four years old and were written during the Astral Scourge period.

I looked it up Ethan Camp is credited with the mix, and Dan Lowndes with the mastering. I have to say, the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. Dan Lowndes created a sound for you that’s brutal, raw, yet dark and primal. What was it like working with him, and why did you choose him specifically? Which studio did you record in, and how did the process go?

Scott: We had worked with Dan on a previous promo tape and he did an amazing job. He’s pretty much the guy to go to for death metal mastering. He’s a lovely fella. I found out about Ethan Camp in 2019 when I saw him playing keyboards live for mortiferum. Years later I started to notice his name appearing on multiple releases as the recording and mixing engineer. These releases included Mortiferum’s Altar of Decay, Purulency’s Transcendent Unveiling of Dimensions and Mephitic Corpse’s Sickness Attracts Sickness. I knew that Ethan was the right guy for mixing based on these releases. As for the actual recording, we recorded the instruments mostly live in about ten hours at Acadia Recording Company here in Portland by Todd Hutchisen. Todd was as efficient, professional and accommodating as they come. He knew exactly how to capture our sound. We hope to work with this exact trio of engineers for our next release.


An integral part and a sort of bonus for fans today is the CD, vinyl, and cassette. You released everything through Dawnbreed Records, Gurgling Gore, and Contemn Light, and the album features a ghoulish cover. Who designed it? How did you choose the theme, and how does it relate to the music on the new album?

Scott: Our friend Slimeweaver of Finland crafted the ghoulish artwork in question. We had been wanting to work with him for years and we are glad it finally happened. As for the concept, I made a crude sketch of it on a piece of paper and sent it to Slimeweaver to bring to life (death?). We just wanted to make the album art look as gloomy and apocalyptic as our music sounds.

I’ve been wandering the underworld for over thirty years now, and when it comes to music, Maine is basically a sure bet for me. I think we have similar personalities and tastes when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands over here that are worth checking out. How do you explain the fact that death metal is doing so well in your area? How do you view your scene, the fans, and the labels?

Scott: Oddly enough, there is not a whole lot of death metal happening in Maine outside our friends in the bands Shabti (featuring Rob of Worm Altar), Imipolex and Dungavenhooter. People seem to be more into black metal here, which is fine, I guess. Our Bass player, Jon Morse, has been the primary promoter of extreme music here, bringing through legendary bands such as Coffins, Mortiferum, Caustic Wound etc. Before Jon joined Worm Altar, he always invited us to play the sickest shows, so we were always lucky in that regard. Jon has also been releasing music via his label Contemn Light for Worm Altar, as well as for bands like Shabti and ORDH. He’s an avid supporter of our scene and we are lucky to have him in our band. We are luckily close enough to places like Quebec and Worcester, MA (shout out to Kevin @ Codex Obscurum) and they feel like a second home to us.


You play old-school-influenced doom death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form WORM ALTAR actually came about, who your role models were and are, and where you want to take your band next. Are you tempted by big international festivals, for example, or would you be willing to go on tour with a more famous band?

Scott: I have been playing metal for a good 20 years or so and I’ve always wanted to be in a death metal band. The main influences for Worm Altar in the beginning included bands like Coffins and Mortiferum and even more doomy bands like early Cathedral, Sabbath, etc. Our sound is still focused on those primary influences, but perhaps with a greater emphasis on the gloomy melodic styles of bands like Gorement and Ceremonium. We are hopeful to play some international festivals and play wherever people want to see us, nothing would bring us more joy. This music is our passion and we want to share it with anyone who wants to hear it.

When I started my website ten years ago, my vision was to try to support bands that I felt weren’t getting much attention. To let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out yourselves for reviews? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers often? Do you go to concerts? Do you party?

Scott: We’re all fans of extreme music in general, amongst other types of music and art forms. We love seeing extreme bands whenever they come through Portland and are lucky enough to open for them and make friends with them. We all collect tapes and CDs and are obsessed with music and media of all sorts.

On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to get its name out there, but on the other hand, there are a huge number of bands out there, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology influence you as WORM ALTAR? What do you think about downloading music, “Google metalheads,” streaming music, and so on?

Scott: Streaming is certainly convenient and it gets our name out there. We want fans to hear us in whatever way is accessible to them. Of course, buying physical media is the best way to support a band, but it’s not everyone’s preferred method. We are just happy people are interested in our music.

Thank you very much for the interview. I wish your new album every success and hope your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m off to blast “Pillars of Eternal Dusk” again!

Recenze/review - WORM ALTAR - Pillars of Eternal Dusk (2026):


WORM ALTAR

Dawnbreed Records

Gurgling Gore

Contemn Light


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - WORM ALTAR - Hnilobou a zkaženou krví nasáklé doom death metalové album, které vás nakazí pradávnými chorobami!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Spojených států amerických (Maine) - WORM ALTAR.

Odpovídal Scott Martin, děkujeme!

Recenze/review - WORM ALTAR - Pillars of Eternal Dusk (2026):

Ave WORM ALTAR! Zdravím do portlandského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozí tvorbou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Scott: Zdravím, Deadly Storm! Těší nás, že vás album přišpendlilo ke zdi. Jsme hrdí na raný materiál projektu Worm Altar, který vznikl ještě v době, kdy šlo o sólový počin – je totiž nedílnou součástí toho, čím jsme se stali. Pro mě je však album "Pillars" něčím mnohem významnějším, než čím kdy byla naše raná tvorba. Je to skutečné spojení spřízněných duší, které usilovaly o vytvoření soundtracku ke konci světa. Chtěli jsme stvořit něco těžšího a tísnivějšího než cokoliv jiného. Album vznikalo převážně živým nahráváním ve studiu, abychom zachytili syrovou energii a nezničitelnou hudební chemii, která nás jako kapelu spojuje.


„Pillars of Eternal Dusk“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál WORM ALTAR?

Scott: Hudbu obvykle skládáme sami a skladby přinášíme kapele až ve chvíli, kdy jsou víceméně hotové. Jakmile skladbu kapele představíme, věnujeme spoustu času ladění aranžmá. Každý člen má možnost vyjádřit se k aranžmá i k výslednému vyznění skladeb. Mnohé z riffů na albu Pillars jsou tři až čtyři roky staré a vznikly v období, kdy jsme pracovali na materiálu pro Astral Scourge.

Dohledal jsem si, že pod mixem je podepsán Ethan Camp, pod masteringem Dan Lowndes. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Dan Lowndes vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Scott: S Danem jsme spolupracovali už na předchozí promo nahrávce a odvedl úžasnou práci. Když přijde na mastering death metalu, je to v podstatě ten pravý člověk, na kterého se obrátit. Je to navíc skvělý chlap. O Ethanu Campovi jsem se dozvěděl v roce 2019, když jsem ho viděl hrát na klávesy naživo s kapelou Mortiferum. O několik let později jsem si začal všímat, že se jeho jméno objevuje u řady nahrávek jako jméno zvukového inženýra zodpovědného za nahrávání a mix. Šlo například o tituly *Altar of Decay* od Mortiferum, *Transcendent Unveiling of Dimensions* od Purulency a *Sickness Attracts Sickness* od Mephitic Corpse. Na základě těchto nahrávek mi bylo jasné, že Ethan je pro mixování ten pravý. Co se týče samotného nahrávání, nástroje jsme ve studiu Acadia Recording Company tady v Portlandu natočili převážně živě, a to zhruba za deset hodin pod dohledem Todda Hutchisena. Todd byl nesmírně efektivní, profesionální a vstřícný – zkrátka naprostá špička. Přesně věděl, jak zachytit náš zvuk. Doufáme, že s touto trojicí inženýrů budeme spolupracovat i na naší další nahrávce.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD, vinyl, kazeta. Vy jste vše vydali u Dawnbreed Records, Gurgling Gore, Contemn Light a album je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Scott: Autorem oné přízračné grafiky je náš přítel Slimeweaver z Finska. Chtěli jsme s ním spolupracovat už léta a jsme rádi, že na to konečně došlo. Co se týče konceptu, načrtl jsem na papír hrubý nákres a poslal ho Slimeweaverovi, aby ho přivedl k životu (nebo spíš ke smrti?). Prostě jsme chtěli, aby obal alba působil stejně ponuře a apokalypticky, jako zní naše hudba.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Maine si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Scott: Je zvláštní, že ve státě Maine toho v oblasti death metalu moc není – kromě našich přátel z kapel Shabti (v níž hraje Rob z Worm Altar), Imipolex a Dungavenhooter. Zdá se, že místní lidé dávají přednost spíše black metalu, což je asi v pořádku. Náš baskytarista Jon Morse je zde hlavním promotérem extrémní hudby; pořádal koncerty pro legendární kapely jako Coffins, Mortiferum, Caustic Wound a další. Ještě než se Jon přidal k Worm Altar, často nás zval na ty nejlepší akce, takže jsme v tomhle měli vždycky štěstí. Jon také vydává hudbu prostřednictvím svého labelu Contemn Light – a to nejen pro Worm Altar, ale i pro kapely jako Shabti nebo ORDH. Je to velký podporovatel naší scény a máme štěstí, že ho v kapele máme. Naštěstí to máme blízko do míst, jako je Québec nebo Worcester ve státě Massachusetts (zdravím Kevina z Codex Obscurum), a ta místa pro nás znamenají něco jako druhý domov.


Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit WORM ALTAR, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Scott: Hraji metal už dobrých dvacet let a vždycky jsem chtěl působit v deathmetalové kapele. Mezi hlavní vlivy, které na začátku formovaly Worm Altar, patřily skupiny jako Coffins a Mortiferum, ale také kapely s výraznějším doomovým nádechem, například raní Cathedral, Black Sabbath a další. Náš zvuk stále vychází z těchto původních inspirací, avšak s větším důrazem na ponuré, melodické polohy, jaké najdeme u kapel jako Gorement či Ceremonium. Doufáme, že se nám podaří zahrát na zahraničních festivalech a vystoupit všude tam, kde o nás stojí – nic by nám neudělalo větší radost. Tato hudba je naší vášní a chceme ji sdílet s každým, kdo o ni má zájem.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Scott: Všichni jsme fanoušci extrémní hudby – vedle dalších žánrů a forem umění. Rádi chodíme na koncerty extrémních kapel, když zavítají do Portlandu; máme to štěstí, že jim můžeme dělat předkapelu a navazovat s nimi přátelství. Všichni sbíráme kazety i CD a jsme posedlí hudbou a nejrůznějšími nosiči.

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako WORM ALTAR ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Scott: Streamování je rozhodně pohodlné a pomáhá šířit naše jméno. Chceme, aby nás fanoušci mohli poslouchat jakýmkoli způsobem, který je pro ně dostupný. Nákup fyzických nosičů je samozřejmě tím nejlepším způsobem, jak kapelu podpořit, ale ne každý dává přednost právě této formě. Jsme prostě rádi, že se lidé o naši hudbu zajímají.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Pillars of Eternal Dusk“ zase narvat do hlavy!

Recenze/review - WORM ALTAR - Pillars of Eternal Dusk (2026):


WORM ALTAR

Dawnbreed Records

Gurgling Gore

Contemn Light

---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 6. listopadu 2026

Recenze/review - GRAVE MONOLITH - Grave Monolith (2026)


GRAVE MONOLITH - Grave Monolith
CD 2026, Meuse Music Records

for english please scroll down

Sleduji listí v barvách podzimu, jak padá dolů k zemi. Je v tom něco smutného, věčného, zádumčivého. Sedím na hřbitově, jako každý večer a čekám, až mě pohltí chlad. Objala mě beznaděj, stal jsem se svým vlastním stínem. Kývám se do větru, našlapuji tiše a poslouchám u toho nové debutové album portlandských doomařů GRAVE MONOLITH. Kapela mě vzala na jeden velmi smutný pohřeb, proklela mě a předhodila mým vlastním démonům. Pomalé, táhle, mokvající melodie, surový vokál a všeobjímající tíseň.

Nahrávka se mi postupně dostala do hlavy, do krve, stala se mojí součástí. Poslouchal jsem ji v různých situacích a nejvíce opravdu vynikla při dlouhých procházkách bez konce umírající podzimní přírodou. Prosévám mezi prsty prach svých předků, vzpomínám na ty, kteří již nejsou mezi námi. V hudbě je něco neklidného, zvláštního, co mě nutí se neustále vracet. Jaké to jednou bude, až nás pohltí temnota?


Umíráme a rodíme se, všechno se pohybuje v kruhu. Pomalu a samozřejmě, se smrtící jistotou. Když album "Grave Monolith" poslouchám, tak nejsem na tomto světě. Přešel jsem na druhou stranu, užívám si dobře čitelný, syrový a chladný zvuk, s chutí se dívám na stylový motiv na obalu. Splněno bylo vše, abych se k nahrávce vracel, abych ji pustil do svého soukromí, aby se stala i mojí součástí. Mám a vždycky jsem měl slabost pro dobré funerální kapely, které dokáží způsobit chvění v mých kostech. Američané tohle umí a dělají to s elegancí starých mistrů (ano, zazní odkazy na mé oblíbené CANDLEMASS i SAINT VITUS). Jednotlivé motivy vám rozdrásají obličej do krve. Také vás někdy popadne podivný smutek, o jehož původu netušíte. Splín, chcete se jen zavřít do svého pokoje, zhasnout všechna světla a nechcete nikoho vidět? Tak přesně pro tyto momenty je tohle album určeno. Jen si neberte do rukou žiletku, ani ostrý nůž. GRAVE MONOLITH nepatří mezi kapely, které by žánr někam posouvali. Jak praví klasik, všechno zde již bylo, ale novinka je rozhodně zajímavá. Líbí se mi, že jsou do skladeb vloženy i vlastní nápady a invence. Opakující se motivy, atmosféra nekonečného smutku a beznaděje. Spalující oheň uvnitř vnitřností, na povrchu ale jenom chlad a tma. Tohle je deska,  která nejvíc vynikne ve starých katakombách, na prokletých pohřebištích, mezi ruinami zničeného kostela, v opuštěných chrámech bolesti. V této odrůdě metalu si opravdu velmi vybírám a nemohu jinak, než vám album doporučit. Má v sobě totiž všechno, co potkáte v krvavé mlze nad hřbitovem. Sleduji listí v barvách podzimu, jak padá dolů k zemi. Je v tom něco smutného, věčného, zádumčivého. Sedím na hřbitově, jako každý večer a čekám, až mě pohltí chlad. Funeral doom metalový obřad, u kterého budete převedeni do země nekonečných stínů, bolesti, utrpení a smutku! Nahrávka, která se vám zadře až do morku kostí!

Asphyx says:

I watch the autumn colored leaves as they fall to the ground. There’s something sad, eternal, and melancholic about it. I’m sitting in the cemetery, like every evening, waiting for the cold to engulf me. Hopelessness has enveloped me; I’ve become my own shadow. I sway in the wind, tread softly, and listen to the new debut album by the Portland doom metal band GRAVE MONOLITH. The band took me to a very sad funeral, cursed me, and threw me to my own demons. Slow, drawn-out, droning melodies, raw vocals, and an all-encompassing sense of dread.

The album gradually seeped into my head, into my blood it became a part of me. I listened to it in various situations, and it really stood out most during long, endless walks through the dying autumn landscape. I sift the dust of my ancestors through my fingers, remembering those who are no longer with us. There’s something unsettling, something strange about this music that compels me to keep coming back to it. What will it be like one day when darkness engulfs us?


We die and we’re born; everything moves in a circle. Slowly and naturally, with deadly certainty. When I listen to the album “Grave Monolith”, I’m not in this world. I’ve crossed over to the other side, enjoying the clear, raw, and cold sound, and I take great pleasure in looking at the stylish cover art. Everything has been done to make me return to this record, to let it into my private world, so that it becomes a part of me. I have and always have had a soft spot for good funeral metal bands that can send shivers down my spine. The Americans know how to do this, and they do it with the elegance of the old masters (yes, there are echoes of my favorites, CANDLEMASS and SAINT VITUS). The individual riffs will tear your face to shreds. Sometimes, a strange sadness will also grip you, the origin of which you can’t fathom. Feeling down, just wanting to lock yourself in your room, turn off all the lights, and not see anyone? This album is meant for exactly those moments. Just don’t pick up a razor blade or a sharp knife. GRAVE MONOLITH isn’t one of those bands that pushes the genre forward. As the classic saying goes, it’s all been done before, but this new release is definitely interesting. I like that they’ve incorporated their own ideas and creativity into the songs. Recurring themes, an atmosphere of endless sorrow and hopelessness. A fire burning deep within, yet on the surface only cold and darkness. This is an album that truly shines in ancient catacombs, in cursed burial grounds, among the ruins of a destroyed church, and in abandoned temples of pain. I’m very selective when it comes to this genre of metal, and I can’t help but recommend this album to you. It contains everything you’ll encounter in the bloody mist above a cemetery. I watch the autumn colored leaves as they fall to the ground. There’s something sad, eternal, and melancholic about it. I’m sitting in the cemetery, as I do every evening, waiting for the cold to engulf me. A funeral doom metal ritual that will transport you to a land of endless shadows, pain, suffering, and sorrow! A recording that will cut right to the marrow of your bones!



tracklist:
1. Abhorrent State of Bliss
2. Wounds of the Flesh, Scars of the Soul
3. Oblivion's Thrall
4. Hearts of Violence

band:
Robb Bockman - Music, Lyrics, Vocals, Arrangements and Compositions.
Brian Chainey - Vocals, Lyrics, Arrangements and Concepts.



KNIŽNÍ TIPY - Případ Cassandra - Jan-Erik Fjell (2026)


Případ Cassandra - Jan-Erik Fjell
2026, Omega

Vrátil jsem se z padesátin mého kamaráda. Spal jsem jen asi tři hodiny na karimatce v chladné sokolovně. Akce byla skvělá, potkal jsem spoustu známých, zahráli nám dobré kapely, zasmáli jsme se a popili, jak zákon káže. Je sobota a jedu vlakem z Poděbrad domů. Nejdřív si myslím, že budu pospávat nebo jen tak sledovat ubíhající krajinu. Jenže nemůžu zabrat, všechno ve mě ještě doznívá. Místo toho si pustím do sluchátek nové album skvělých doomařů MOTHER OF GRAVES a otevřu knihu Cassandra. Jan-Erik Fjell přichází s dalším zajímavým příběhem. Proti mě sedí mladá studentka a usmívá se. Možná jsem až příliš starý nebo zmuchlaný, včerejší akce je na mě asi hodně vidět. Ale někde u Nymburka na mě kývne a chce mi něco říct. Sundám sluchátka a zeptám se, co se děje. Po chvilce musím knihu zaklapnout. Je totiž také knihomolkou a chce mi toho tolik říct. Má přehled, zajímavou tvář a je hrozně milá. Asi je ráda, že potkala někoho stejně prokletého. Předháníme se v autorech, které jsme četli a když vystupujeme v Praze, tak si říkám, že svět je někdy moc hezké místo k životu.

Když jedu na Plzeň, tak už mám ale klid. Nikdo mě neruší. Všichni se dívají do telefonů a nekonečně scrollují debilní videa. Mají mrtvý pohled. Jaký to rozdíl oproti té milé slečně. Začtu se a znovu zjišťuji, proč mám tohoto autora tolik rád. Píše zajímavě, poutavě, odvádí skvělé řemeslo a přidává ještě něco navíc. Baví mě atmosféra knihy, chci případ řešit. Mám v hlavě ještě určitě spoustu zbytkového alkoholu, ale připadá mi, že moje mysl je čistá jako hladina horského jezera. Jsem někde daleko v Oslu, pátrám po vrahovi. Jednoho už mají, ale vypadá to, že ho odsoudili neprávem. Antona osloví sestra odsouzeného a přemluví ho, aby jí pomohl. Začne se odehrávat zajímavý a velmi napínavý příběh. Jsem mimo a to natolik, že málem zapomenu v Plzni vystoupit. Rychle se sbalím, hodím na sebe křiváka a knihu vezmu jen tak do ruky. Nedá mi to, čtu si dál i ve stoje v trolejbusu. A je mi úplně jedno, že na mě někteří koukají jak na exota. 

Mám to takhle celý život, od dob svého mládí, možná už od dětství. Mě když nějaká knížka chytne, nemůžu se odlepit, pořád na ní musím myslet a nedám pokoj, dokud si ji nepřečtu. Dorazím domů, dáme si kafe, chvilku pokecáme, ale pak si zalezu do ložnice a i když nejsem zrovna čtenář v poloze ležmo, dám se do další kapitoly. Tělo si ale žádá své, všechno na mě padne a usnu spánkem spravedlivých a opilců. Zdá se mi o knize, příběh pokračuje a je vám doufám jasné, že když se probudím, tak jsem notně zmatený. Stejně je to zvláštní. Dost často píšu o muzice, že mám rád, když je opravdová, ryzí a autentická. S knihami to mám hodně podobně. Cassandra je na kost ohlodaný příběh, syrový, temný a vlastně v závěru smutný, jako každá vražda. 

V sobotu se mění čas. A co si myslíte, že to pro mě znamená? Jsem najednou nebývale čilý, spánek mi pomohl. Jenže zase nemůžu v noci spát. Počkám si s knihou na přehození ručiček. Sleduji všechna ta chytrá zařízení, jak se proměňují. Teď už bych ale měl jít opravdu spát. Ještě, že je zítra neděle. Tentokrát ji uctím opravdu klidem a pohodou. Dobrým obědem, milou společností a samozřejmě knihou, kterou čtu stále dál. Už mi zbývá jen pár kapitol. Jsem znovu ve své bublině a jsem hrozně zvědavý, jak všechno dopadne. Nakonec jsem poměrně překvapený, tentokrát jsem opravdu nic netušil. Zaklapnu knížku a dívám se z okna. Prší, je sychravo, mlha, ale tady doma, je klid a ticho. Dnes už si nic číst nebudu, raději napíšu jednu recenzi a odpočívám. Musím všechno vstřebat. 

Možná jsem si toho začal víc všímat nebo mám štěstí, ale víte co je zajímavé? Lidi stále čtou. Vídávám ve vlacích mladé dívky s fantasy knihami, sem tam nějaký kluk se sci-fi. Starší mívají různé novinky, ale je nás stále hodně. A to samozřejmě netuším, co lidé čtou doma v soukromí. Cassandra je velmi dobrý příběh, thriller přesně podle mého gusta. Zároveň druhá (aspoň myslím) kniha, co se mi dostala do rukou. Autora si zařazuji tímto mezi oblíbené a už se těším, až od něj vyjde něco nového. A než se tak stane, tak si projedu všechny jeho starší knížky. Děkuji vám, jako vždy, za pozornost, kladné ohlasy a přízeň. Moc si toho vážím a mějte se co nejlépe. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Cassandra Granová je nalezena zavražděna ve svém luxusním bytě. Pachatel je rychle odhalen a odsouzen. O rok později ale na bývalého kriminalistu Antona Brekkeho čeká před domem sestra domnělého pachatele, která tvrdí, že byl její bratr nevinný. Tak jak to tedy bylo? Na bratra přece ukazovaly všechny indicie. Že by policie tehdy neodvedla pořádnou práci? Anton se ve společnosti podcastera Kristiana Bolstada pustí do pátrání na vlastní pěst – a stopy vedou nejen hluboko do minulosti, ale také mimo Oslo. Ukazuje se, že zavražděná Cassandra nejspíš nebyla tak nevinná, jak se původně zdálo, a že pravý pachatel má na svědomí i smrt dalších lidí. Policistka, jejíž svědectví možná tehdy přispělo k odsouzení nesprávného muže, má zřejmě také své vlastní záměry. A v neposlední řadě se zajímá o Antona…


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 5. listopadu 2026

Recenze/review - INVULTATION - Inferno Descends (2026)


INVULTATION - Inferno Descends
CD 2026, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Peklo zase jednou otevřelo svoje brány, aby vydalo další svědectví o lidské slabosti, špíně, nenávisti, o válkách, znásilňování, o všech zlých věcech, kterých je člověk jako druh schopen. Přichází konec světa, hlásají již mnoho let falešní proroci. Jenže tentokrát je to jiné. Opravdové, ryzí, autentické, stejně jako nové album amerických black death metalistů INVULTATION. Opět se jedná o jasnou definici temné, chladné a spalující apokalypsy, která brzo zachvátí tenhle svět jako starodávná choroba.

Je něco shnilého, morbidního, co mě nutí nahrávku stále dokola poslouchat. Byli jste jako já poprvé prokleti někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století? Pohybujete se rádi v tom nejhlubším podzemí? Rozmlouváte často se svými vlastními démony? Potom jste zde správně. Svět kolem hoří ve spirále nenávisti a vy křičíte spolu s kapelou do tmy texty plné rouhání. 


Satan zase jednou sedí na svém trůnu a usmívá se. Není divu, hraje se zde hlavně pro něj i pro všechny prokleté. Na počátku byl chaos a postupně k němu zase směřujeme. Zvuk je masivní, zabijácký, motiv na obalu stylový a vy se tak můžete soustředit na hudbu samotnou. Ta je volně inspirována smečkami jako BLASPHEMY, BESTIAL WARLUST, ANGELCORPSE, IMPIETY, BLACK WITCHERY. Samozřejmě, Andrew Lampe, který je podepsán pod všemi nástroji i vokály, přidal do své hudby i spoustu svých nápadů a invence. Poslouchat "Inferno Descends" je jako přijmout pozvání na starodávný, krvavý a násilný rituál určený pro vyvolávání temných sil, které rozhodně nejsou z našeho světa. Riffy se vám zadřou pod kůži, při melodiích vám začne odpadávat maso od kostí a budete si připadat, jakoby do vás někdo zabodl rezavý nůž. INVULTATION jsou opět ve velmi dobré formě, zabíjejí na potkání a zůstává po nich hluboká krvavá stopa. Svět je zahalen do smradlavé mlhy, v ulicích se válejí zohavená těla. Rabování, násilí, člověk se stal člověku vlkem. Odpuštění neexistuje a i kněží konečně ukázali svoji pravou tvář. Je něco primitivního, jeskynního, co mě nutí se k nahrávce stále dokola vracet. Spálen na popel, znovu vstávám a dál bojuji s démony. Prokousnou mi hrdlo, pohřbí mě zaživa a na pohřbu mi bude hrát tohle album. Nemám žádných dalších námitek a desku vám mohu jen doporučit. Pokud jste byli kdysi jako já prokleti, je pro vás doslova povinností. Peklo zase jednou otevřelo svoje brány, aby vydalo další svědectví o lidské slabosti, špíně, nenávisti, o válkách, znásilňování, o všech zlých věcech, kterých je člověk jako druh schopen. Přichází konec světa, hlásají již mnoho let falešní proroci. Spalující, zničující, blaspemická black death metalová apokalypsa! Budete spáleni na popel a navěky prokleti! 

Asphyx says:

Hell has once again opened its gates to bear further witness to human weakness, filth, hatred, wars, rape all the evil things of which humanity as a species is capable. The end of the world is coming, false prophets have been proclaiming for many years. But this time it’s different. It’s genuine, pure, and authentic just like the new album by the American black death metal band INVULTATION. Once again, it offers a clear depiction of a dark, cold, and searing apocalypse that will soon engulf this world like an ancient plague.

There’s something rotten and morbid about it that compels me to listen to this record over and over again. Were you, like me, first cursed sometime at the turn of the 1980s and 1990s? Do you enjoy venturing into the deepest underworld? Do you often converse with your own demons? Then you’ve come to the right place. The world around you is burning in a spiral of hatred, and you’re screaming lyrics full of blasphemy into the darkness along with the band.


Satan is sitting on his throne once again, smiling. No wonder this show is mainly for him and all the damned. In the beginning there was chaos, and we’re gradually heading back toward it. The sound is massive and killer, the cover art is stylish, and you can focus entirely on the music itself. It’s loosely inspired by bands like BLASPHEMY, BESTIAL WARLUST, ANGELCORPSE, IMPIETY, and BLACK WITCHERY. Of course, Andrew Lampe, who handles all instruments and vocals, has also infused his music with plenty of his own ideas and creativity. Listening to “Inferno Descends” is like accepting an invitation to an ancient, bloody, and violent ritual designed to summon dark forces that are definitely not of this world. The riffs will get under your skin; the melodies will make your flesh fall off your bones, and you’ll feel as if someone has stabbed you with a rusty knife. INVULTATION are once again in top form, killing everything in their path and leaving a deep, bloody trail behind them. The world is shrouded in a stinking fog; mutilated bodies lie scattered in the streets. Looting, violence man has become a wolf to man. There is no forgiveness, and even the priests have finally shown their true colors. There’s something primitive, something primal about it that compels me to keep coming back to this recording over and over again. Burned to ashes, I rise again and continue to battle my demons. They’ll slit my throat, bury me alive, and this album will play at my funeral. I have no further objections, and I can only recommend this album to you. If you were once cursed like I was, it’s literally a must-listen for you. Hell has once again opened its gates to bear further witness to human weakness, filth, hatred, wars, rape all the evil things of which humanity, as a species, is capable. The end of the world is coming, as false prophets have been proclaiming for many years. A scorching, devastating, blasphemous black death metal apocalypse! You will be burned to ashes and cursed for all eternity!


Recenze/review - INVULTATION - Feral Legion (2023):


tracklist:
1. Inferno Descends
2. Molten Aggression
3. Red Vortex
4. Frenzied Catechesis
5. Sacrificial Incineration
6. Third Degree Warfare 03:47
7. Razed by Flames
8. Withered Exiguity
9. Desecration Ethos
10. Solar Occlusion
11. Atrocity Vehemence

Recenze/review - LORDHAMMER - Lordhammer (2026)


LORDHAMMER - Lordhammer
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Mezi náhrobky starého pohřebiště tančí démoni. Je tomu tak po staletí, možná ještě déle. Z nedaleké márnice se ozývá nářek těch, co ještě nebyli pohřbeni. Vnímám všemi póry svého těla pach hniloby a rozkladu. Včerejší pohřeb se povedl. Nebožtík se sice pokoušel dostat z rakve ven, ale nakonec vše dopadlo v pořádku. Je zakopán hluboko pod zemí. Tentokrát ale musíme kousek dál, za hřbitovní zeď, kde jsou pochováni sebevrazi a prokletí. V jednom neoznačeném hrobě leží padlý mnich. Exhumujeme jeho rakev a když ji otevřeme, tak drží v ruce debutové album moravských tmářů LORDHAMMER.

Pustím si nahrávku ve svém přehrávači a během několik okamžiků nejsem ve svém pokoji, ale znovu se procházím mezi starými kobkami. V krvavé mlze. Vše je zde ohlodáno na kost, na samou podstatu black a death metalu. Už jste někdy strávili noc v márnici? Rozmlouvali jste s nemrtvými? Pokud ne, tak nemusíte, stačí si pustit tohle album a zážitek je na sto procent srovnatelný. 


Pamatujete si tu krásnou dobu na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, kdy jsme si mezi sebou posílali demonahrávky, psali dopisy a kupovali na burzách cokoliv, co na sobě mělo lebku? Tak do těchto temných časů vám LORDHAMMER vrátí. A dělají to s elegancí mistrů v oboru. Mnohokrát jsem již v recenzích psal, že je pro mě vždy nejdůležitější, aby kapela hrála opravdově, od srdce, uvěřitelně a autenticky. Pánové splňují všechny moje požadavky. Mají syrový, prašivý, analogicky se tvářící zvuk, stylový motiv na obalu a jejich hudba je pokryta plísní a takovou tou těžko definovatelnou patinou, kterou máme my, staří psi, kteří hlídáme vstup do podsvětí již několik dekád, tolik rádi. Pokud bych potom měl nějak tohle album definovat, tak bych musel napsat, že se kapela volně inspirovala smečkami jako APOKALYPTIC RAIDS, HELLHAMMER, VENOM, CELTIC FROST, SLAUGHTER, MASTER, POSSESSED, WARHAMMER. Dobrá společnost, co říkáte? Myslím si, že ano. Novinka nejvíce vynikne právě v těchto podzimních časech, kdy se všude válí mrazivá mlha a stíny dostávají zcela jiný význam. Pomalu přichází čas mrtvých, období přízraků, dlouhých nocí a pradávných rituálů pro vyvolávání sil, které nejsou z tohoto světa. Nové album je velmi dobře napsané, má v sobě potřebný drive, sílu, takový ten heavy efekt, který si neskutečně užívám. Už teď se zase těším, až se setmí, nasadím si sluchátka na uši a vydám se mezi své. Mezi náhrobky starého pohřebiště, kde tančí démoni. Je tomu tak po staletí, možná ještě déle. Z nedaleké márnice se ozývá nářek těch, co ještě nebyli pohřbeni. Vnímám všemi póry svého těla pach hniloby a rozkladu. I dnešní pohřeb se povedl. Není divu, hrají nám k němu LORDHAMMER. Nekonečné rouhání a vzývání temných sil! Inferno! Syrové a chladné black death metalové album, u kterého vám shnije krev v žilách!


Asphyx says:

Demons dance among the gravestones of the old cemetery. It has been this way for centuries, perhaps even longer. From the nearby morgue comes the wailing of those who have not yet been buried. I can smell the stench of rot and decay seeping into every pore of my body. Yesterday’s funeral went well. The deceased did try to climb out of the coffin, but in the end, everything turned out fine. He is buried deep underground. This time, however, we must go a little further, beyond the cemetery wall, where suicides and the damned are buried. In one unmarked grave lies a fallen monk. We exhume his coffin, and when we open it, he’s clutching the debut album by the Moravian dark metal band LORDHAMMER.

I play the recording on my player, and within moments I’m no longer in my room I’m wandering once again through the old dungeons. In a bloody fog. Everything here is stripped down to the bone, to the very essence of black and death metal. Have you ever spent a night in a morgue? Have you conversed with the undead? If not, you don’t have to just play this album, and the experience is 100 percent comparable.


Do you remember those wonderful days at the turn of the 1980s and 1990s, when we used to send demo tapes to each other, write letters, and buy anything with a skull on it at swap meets? Well, LORDHAMMER will take you back to those dark days. And they do it with the elegance of masters of their craft. I’ve written many times in my reviews that, for me, the most important thing is always that a band plays genuinely, from the heart, believably, and authentically. These guys meet all my requirements. They have a raw, grimy, analog-sounding sound, a stylish cover design, and their music is covered in mold and that hard-to-define patina that we old-timers—who’ve been guarding the entrance to the underworld for several decades now love so much. If I were to define this album in some way, I’d have to say that the band drew loose inspiration from bands like APOKALYPTIC RAIDS, HELLHAMMER, VENOM, CELTIC FROST, SLAUGHTER, MASTER, POSSESSED, and WARHAMMER. Good company, don’t you think? I think so, too. This new release really shines during these autumn days, when a chilling fog hangs everywhere and shadows take on a whole new meaning. The time of the dead is slowly approaching a season of ghosts, long nights, and ancient rituals for summoning forces not of this world. The new album is very well written; it has the necessary drive, power, and that heavy vibe that I enjoy so much. I’m already looking forward to when darkness falls, putting my headphones on, and heading out among my own kind among the gravestones of the old cemetery, where demons dance. It has been this way for centuries, perhaps even longer. From the nearby morgue comes the wailing of those who have not yet been buried. I can smell the stench of rot and decay with every pore of my body. Today’s funeral was a success, too. No wonder LORDHAMMER is playing for us. Endless blasphemy and invocation of dark forces! Inferno! A raw and cold black death metal album that will make the blood in your veins rot!


Tracklist:
1. Gibbeting
2. Ritual Nunslaughter
3. Čuráčí Mlejn
4. Sadistic God
5. Pedophile Priest
6. Sin-eater
7. Bud Dajo
8. Bloody Benders
9. Lordhammer
10. Ave Imperator
11. Scafism

Lineup:
Hauptführer der Toten - guitar
Gasmask Blasphemer - drums
Necromancer of the Blasphemic Rites - bass & vocals


středa 4. listopadu 2026

Recenze/review - MORBID ABOMINATION - Delusions (2026)


MORBID ABOMINATION - Delusions
CD 2026, Grazil Records

for english please scroll down

Další kobka, další dlouhá bezesná noc. Musím vše uklidit, přerovnat kosti, uložit ostatky do prašivé rakve. Dělám tuhle práci již více než 35 let a pohybuji se mezi stíny opatrně, pokorně. Dost často zde potkávám samotnou Smrt, démony, občas zahlédnu i Satana. Moc dobře dávno vím, že až zemřu, tak nebude nic,  jenom nekonečná tma, strach, bolest a utrpení. Než se tak ale stane, tak budu podporovat kapely jako MORBID ABOMINATION. Pánové jsou z Rakouska a letos na nás útočí se svým druhým dlouhohrajícím albem.

Jestli jsem to dobře pochopil, tak jsou bicí naprogramované. Většinou mi to vadí, ale tady jsem spokojený. Jinak máme co do činění s klasickým, velmi dobře zahraným death metalem ze staré školy. V téhle kobce se mi líbilo velmi dlouho a rád jsem se do ní vracel. Smrdí totiž zatuchlinou, vzpomínkami na devadesátá léta minulého století a mrtvoly jsou zohaveny s elegancí starých mistrů v oboru. Nezbývá mi nic jiného, než se spokojeně kývat do rytmu, bouchat pěstí do zdi a vzývat všechny své démony. 


Novinka musela samozřejmě vznikat hluboko v podzemí. Důkazem budiž masivní, nekompromisní, řezající zvuk. Osobně se mi líbí i motiv na obalu. Po formální stránce pánové odvedli skvělou práci. To ale v dnešní době nestačí. Hlavní je hudba samotná, nápady, zajímavé a neotřelé momenty. Tohle všechno na "Delusions" naleznete ve velké míře. Navíc se novinka velmi dobře poslouchá a řeže tou správnou stranou nože. Má v sobě něco morbidně přitažlivého, něco shnilého, surového, co mě nutí znovu a znovu zapínat play na mém přehrávači. Rakušané splnili všechny mé podmínky, které vyžaduji. Jsou opravdoví, reální, uvěřitelní, hrají od srdce a ze skladeb je cítit, slyšet autenticita. Jasně, že spousta věcí, které hrají, zde již byla, nevymýšlí se nic nového, přesto si myslím, že novinka není jen dobře odvedeným řemeslem. Má v sobě něco navíc, takový ten heavy efekt, řezající nože, odpadává u ní maso od kostí. Hlídám vstup do podsvětí již mnoho dekád a myslím si, že pokud na tom jste jako já, tak mi má slova potvrdíte. Kdysi jsem si dal za úkol, že budu podobné smečky podporovat. V tomto případě tak činím opravdu rád. Pánové se mi trefili přesně do vkusu. Jsme stejné krve! Líbí se mi, jak jsou skladby napsány, kolik v sobě mají energie, tlaku, ale i tmy a chladu. Další kobka, další dlouhá bezesná noc. Musím vše uklidit, přerovnat kosti, uložit ostatky do prašivé rakve. Dělám tuhle práci již více než 35 let a pohybuji se mezi stíny opatrně, pokorně. Dost často zde potkávám samotnou Smrt, démony, občas zahlédnu i Satana. Moc dobře dávno vím, že až zemřu, tak nebude nic, jenom nekonečná tma, strach, bolest a utrpení.  Nad vchodem je nápis MORBID ABOMINATION a já vím, jsem si s tím jistý, že jsem zde správně. Morbidní, surový, temný death metal ze staré školy, který vás rozdrtí na prach! 


Asphyx says:

Another dungeon, another long, sleepless night. I have to clean everything up, rearrange the bones, and place the remains in a rusty coffin. I’ve been doing this job for more than 35 years, moving among the shadows cautiously, humbly. Quite often, I encounter Death herself here, as well as demons; sometimes I even catch a glimpse of Satan. I’ve known for a long time that when I die, there will be nothing only endless darkness, fear, pain, and suffering. But until that happens, I’ll be supporting bands like MORBID ABOMINATION. These guys are from Austria, and this year they’re hitting us with their second full-length album.

If I understand correctly, the drums are programmed. Usually that bothers me, but in this case I’m satisfied. Otherwise, we’re dealing with classic, very well-played old-school death metal. I’ve enjoyed this dungeon for a very long time and have loved returning to it. It reeks of mustiness, memories of the 1990s, and the corpses are mutilated with the elegance of the old masters of the craft. I have no choice but to nod contentedly to the beat, pound my fist against the wall, and summon all my demons.

This new release obviously had to be created deep underground. The proof lies in its massive, uncompromising, cutting sound. Personally, I also like the cover art. From a technical standpoint, the guys did a great job. But that’s not enough these days. What matters most is the music itself the ideas, the interesting and fresh moments. You’ll find all of this in abundance on "Delusions". Plus, the album is a pleasure to listen to and cuts right through with the right edge of the knife. There’s something morbidly alluring about it something rotten and raw that compels me to hit play on my player again and again. The Austrians have met all my requirements. They’re genuine, real, believable they play from the heart, and you can feel and hear the authenticity in their songs. Sure, a lot of what they play has been done before; they aren’t inventing anything new. Still, I think this new album is more than just a job well done. It has something extra that heavy, knife cutting effect that makes the flesh fall off the bone. I’ve been guarding the entrance to the underworld for many decades now, and I think that if you’re like me, you’ll agree with what I’m saying. I once made it my mission to support bands like this. In this case, I’m truly happy to do so. These guys are exactly my kind of music. We’re cut from the same cloth! I love how the songs are written, how much energy and intensity they have, but also how much darkness and coldness. Another dungeon, another long, sleepless night. I have to clean everything up, rearrange the bones, and place the remains in a rusty coffin. I’ve been doing this job for more than 35 years, moving among the shadows cautiously, humbly. Quite often I encounter Death herself here, demons sometimes I even catch a glimpse of Satan. I’ve known for a long time that when I die, there will be nothing only endless darkness, fear, pain, and suffering. Above the entrance is the inscription MORBID ABOMINATION, and I know I’m certain that I’m in the right place. Morbid, raw, dark old school death metal that will crush you to dust!


tracklist:
01. The Seed 
02. Mother of the Beast 
03. Eradicator 
04. Bonesaw 
05. Venom 
06. Revelation 
07. Need to Bleed 
08. Vermis 
09. Dissolution 
10. Excision



Recenze/review - STREET TOMBS - Existence Is Corruption (2026)


STREET TOMBS - Existence Is Corruption
CD 2026, Carbonized Records

for eenglish please scroll down

Červi už dávno odvedli svoji práci. Mrtvola ve značném stádiu rozkladu, kterou jsme hledali několik měsíců, už dávno nevypadá jako dřív. Když to byla ještě mladá krásná dívka. Teď tu leží, zohavená. Mnoho bodnutí nožem, vyděšený pohled. Je několikátá v řadě a pokaždé je smrt na místě nálezu stále přítomná. Vraha možná nikdy nechytíme, ale zůstanou nám po něm noční můry a děsivé vzpomínky. Stejně jako po death metalové kapele STREET TOMBS ze Santa Fe, z Nového Mexika. 

Pokud máte rádi hrubozrnný death metal a jeho surovost a s chutí si rvete do hlavy i thrash metal, black, crust nebo punk, potom jste zde správně. Tihle morbidní gentlemani všechny tyto styly velice elegantně kombinují. A dělají to s krvavou jiskrou v oku a nekonečnou touhou zabíjet hudbou. Nové album svojí atmosférou opravdu připomíná nálady, které se vznášejí kolem míst, kde se stalo něco ohavného, násilného. 


Líbí se mi takový ten staroškolský feeling, tlak, nakumulovaná energie, které jsou ve skladbách obsaženy mírou vrchovatou. V některých momentech ve mě evokuje novinka nahrávky třeba takových AUTOPSY, BOLT THROWER a MASTER. Není to sice vůbec důležité, píši to jen proto, abyste měli představu, jaký druh death metalu koluje téhle smečce v krvi. Jinak se pánové samozřejmě dodat do skladeb svoje nápady a invence. A myslím si, že se jim to podařilo na výbornou. Nahrávka řeže tou správnou stranou nože, je hnilobná, syrová, odpadává u ní maso od kostí. Líbí se mi prašivý zvuk, který je náležitě špinavý i dobře čitelný zároveň (Greg Wilkinson odvedl jako vždy vynikající práci!). O motiv na obalu se postaral Shane Donaldson. Všichni asi dávno víte, že mám pro podobné černobílé obaly velkou slabost a tak nemohu jinak, než obdivně kývat hlavou. Všechno tu sedí tak nějak přirozeně na svých místech. STREET TOMBS působí velmi uvěřitelně, přesvědčivě, rozdrtí vás velmi krutým způsobem. Naporcují vás na části, pohřbí zaživa. Následně budete exhumováni a spolu s kapelou si zatančíte na svém vlastním hrobě. Možná to nebude dlouho trvat a nejdeme u cesty další zohavené tělo. Vrazi s touhou zabíjet nemohou nikdy přestat. Než se tak ale stane, budu dál stále dokola poslouchat "Existence Is Corruption". Jedná se totiž nahrávku, která obsahuje vše, co potřebuji pro své nečisté záhrobní rituály. Červi už dávno odvedli svoji práci. Mrtvola ve značném stádiu rozkladu, kterou jsme hledali několik měsíců, už dávno nevypadá jako dřív. Když to byla ještě mladá krásná dívka. Teď tu leží, zohavená. Mnoho bodnutí nožem, vyděšený pohled. Znechuceně odvracím svoji tvář a znovu zapínám play na svém přehrávači. Hnilobou a špínou nasáklý death metal, který vás pohřbí zaživa! Album, u kterého odpadává maso od kostí! 

Asphyx says:

The maggots have long since done their work. The corpse, in an advanced state of decomposition the one we’ve been searching for for several months no longer looks the way it used to. Back when she was still a young, beautiful girl. Now she lies here, mutilated. Multiple stab wounds, a terrified expression. She’s the latest in a series, and each time, death is still present at the scene. We may never catch the killer, but he’ll leave us with nightmares and terrifying memories. Just like the death metal band STREET TOMBS from Santa Fe, New Mexico.

If you love gritty death metal and its raw intensity, and you’re also eager to blast thrash metal, black metal, crust, or punk, then you’ve come to the right place. These morbid gentlemen combine all these styles very elegantly. And they do it with a bloody gleam in their eyes and an endless desire to kill with music. The atmosphere of their new album truly evokes the moods that linger around places where something heinous and violent has occurred.


I love that old-school vibe, the intensity, and the pent-up energy that these tracks are absolutely brimming with. At times, this new release reminds me of bands like AUTOPSY, BOLT THROWER, and MASTER. It’s not really important, though I’m just mentioning it so you can get an idea of what kind of death metal runs through this band’s veins. Otherwise, the guys have, of course, brought their own ideas and creativity to the songs. And I think they’ve pulled it off brilliantly. The record cuts with the right edge of the knife it’s putrid, raw, and makes the flesh fall off the bone. I love the gritty sound, which is appropriately dirty yet clear at the same time (Greg Wilkinson did an excellent job, as always!). Shane Donaldson designed the cover art. You all probably know by now that I have a soft spot for black-and-white covers like this, so I can’t help but nod my head in admiration. Everything here just naturally falls into place. STREET TOMBS come across as very believable and convincing; they’ll crush you in a very brutal way. They’ll cut you into pieces and bury you alive. Then you’ll be exhumed, and together with the band, you’ll dance on your own grave. It probably won’t be long before we find another mutilated body by the roadside. Murderers with a thirst for blood can never stop. But until that happens, I’ll keep listening to “Existence Is Corruption” over and over again. It’s a recording that contains everything I need for my impure rituals of the afterlife. The worms have long since done their work. The corpse, in an advanced state of decomposition the one we’ve been searching for for several months no longer looks the way it used to. Back when she was still a young, beautiful girl. Now she lies here, mutilated. Numerous stab wounds, a terrified gaze. Disgusted, I turn my face away and press play again on my player. Death metal steeped in rot and filth that will bury you alive! An album that makes the flesh fall from your bones!


Tracklist:
01. Pestilent Storm 
02. Deceptor 
03. Septic Values 
04. Upset The Grave 
05. Systematic Suffering 
06. Mental Mutilation 
07. Braindead 
08. Parasitic Feast

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine