Ruce sepnuté na prsou. Práchnivějící kosti, dávno rozložené maso. Červi, kroutící se mezi vybělenými žebry. Smrt se neptá, přichází z nenadání a někdy bývá hodně krutá. Jsou nahrávky, které mě, i když je slyším teprve poprvé, přenesou ihned do starých katakomb. Sedávám dlouhé hodiny v podsvětí, přehrabuji se v rozpadajících se rakvích a hledám kapely, které jsou věrné ryzímu, opravdovému death metalu. Když projdou mojí soukromou sítí kvality, tak o nich napíšu pár řádek. Ale hlavně, opravdu je poslouchám.
Jsem starý fanoušek pohřbů do země a jako takový si nové debutové EP italských TOMBAL neskutečně užívám. Jakoby kapela vytáhla z márnice pytel plný kostí a začala s ním chřestit. Pokud uctíváte HM-2 švédský smrtící kov, potom se pohodlně usaďte, otevřete si pivo a přidávejte postupně hlasitost. Do žil i do podvědomí se vám postupně dostane chlad a nekonečná temnota.
Alespoň tak vnímám novinku já. Užívám si morbidní melodie, nasávám nasládlý pach rozkládajícího se masa. Italové se sice inspirovali u klasiků žánru, ale dělají to velmi přesvědčivě, uvěřitelně, ryze, opravdově a autenticky. Přidávají i porci svých vlastních nápadů a invence. Kývám se spokojeně do rytmu, užívám si ostré nekompromisní riffy, chladné melodie, řev bestie i drtivé údery bicích. Ve skladbách je obsažena potřebná energie a tlak, jsou napsány s jediným účelem, přikovat vás na zeď. Budete strženi do hlubiny, spáleni, zničeni, abyste nakonec vstali z popela silnější než kdy dřív. TOMBAL na to jdou ostře a nekompromisně, ale nezapomínají ani na morbidní chvilky záhrobní poezie. Navíc, a to je můj soukromý dojem, se "Grave of the Damned" opravdu dobře poslouchá a rád se k němu vracím. V závěru je to vlastně jednoduché jako vždycky. Každý večer, když se setmí, tak sestupuji dolů do chladného sklepa. Zavírám se před současným divným světem a pouštím si kapely, které mě baví. Tuhle italskou smečku jsem si ihned zařadil do svého playlistu. Splňuje totiž veškeré mé soukromé požadavky pro to, abych si hudbu těchto tmářů narval pod tlakem do hlavy. Má v sobě drive, potřebnou sílu, tlak a energii. Smrt je při poslechu velmi blízko, čeká spolu se Satanem ve stínu a jakmile zapnu play, tak se ztratím v záhrobí. Budiž to nejen pro mě důkazem, že je EP je opravdu velmi dobré po všech stránkách. Nechybí mu masivní, zabijácký zvuk, stylový motiv na obalu, ale hlavně spousta zajímavých nápadů. Tohle EP je opředeno pevnými pavučinami sahajícími až do devadesátých let minulého století. Morbidní, zahnívající death metalová záležitost ze starých prokletých katakomb! EP ostré jako břitva a chladné jako ruka mrtvoly!
Asphyx says:
Hands clasped across the chest. Crumbling bones, flesh long since decomposed. Worms writhing between bleached ribs. Death asks no questions; it comes without warning and can sometimes be very cruel. There are recordings that, even when I hear them for the first time, immediately transport me to the ancient catacombs. I sit for hours on end in the underworld, rummaging through crumbling coffins in search of bands that remain true to pure, authentic death metal. When they pass through my personal filter of quality, I’ll write a few lines about them. But most importantly, I really listen to them.
I’m an old fan of earth burials, and as such, I’m thoroughly enjoying the new debut EP by the Italian band TOMBAL. It’s as if the band pulled a sack full of bones out of the morgue and started rattling it around. If you worship HM-2 Swedish death metal, then sit back comfortably, open a beer, and gradually turn up the volume. A chill and endless darkness will gradually seep into your veins and your subconscious.
At least that’s how I perceive this new release. I’m enjoying the morbid melodies, breathing in the sweetish scent of decaying flesh. While the Italians drew inspiration from the genre’s classics, they do so in a very convincing, believable, genuine, and authentic way. They also add a dose of their own ideas and creativity. I’m nodding contentedly to the beat, enjoying the sharp, uncompromising riffs, the cold melodies, the beast’s roar, and the crushing drum beats. The songs contain the necessary energy and intensity; they’re written with a single purpose: to pin you to the wall. You’ll be dragged into the depths, burned, destroyed only to rise from the ashes stronger than ever before. TOMBAL takes a sharp and uncompromising approach, but they don’t forget to include morbid moments of otherworldly poetry. Plus and this is just my personal impression "Grave of the Damned" is a real pleasure to listen to, and I love coming back to it. In the end, it’s actually as simple as it always is. Every evening, when it gets dark, I head down to the cool basement. I shut myself off from this strange world and listen to the bands I enjoy. I immediately added this Italian band to my playlist. It meets all my personal requirements for cramming the music of these dark forces into my head under pressure. It has drive, the necessary power, intensity, and energy. Death feels very close while listening; it waits alongside Satan in the shadows, and as soon as I hit play, I lose myself in the afterlife. Let this serve as proof not just for me that this EP is truly excellent in every respect. It has a massive, killer sound, a stylish cover design, but most importantly, plenty of interesting ideas. This EP is shrouded in thick webs stretching all the way back to the 1990s. A morbid, rotting death metal affair from the old, cursed catacombs! An EP as sharp as a razor and as cold as a corpse’s hand!
A few questions - interview with death metal band from Italy - TOMBAL.
Answered Luigi Cara (vocals, guitars), thank you!
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
Hi! Tombal is a death metal band made up of four friends with a shared passion for extreme music, especially 90s Swedish death metal. In August 2025 I finally decided to form a band dedicated to that sound. I always loved the HM-2 tone and bands like Dismember, Entombed, Grave, Unleashed, and Interment. Years ago I had already spoken with Massimiliano (our bassist) after listening together to Scent of the Buried by Interment, about the almost dream-like idea of forming a swedeath band. After many years, I finally made it happen (hehehe). I then spoke with Luca, a very young and talented drummer and a brother to me, who immediately joined the project with enthusiasm. After that, I spoke with Massimiliano and he was fully on board as well, and that’s how TOMBAL was born. I chose this name because I don't think there's a better name to describe our style and the music we play. I composed our first single "Grave of the Damned" , which was released via Death Madness on YouTube and received a great response. We then recorded the EP of the same name. After that, I invited Mario to join the band as the second chainsaw guitar, and he accepted immediately. Now we are four, more united and motivated than ever.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
Two of us are based in Sardinia, while Luca lives in Basilicata and Massimiliano is in Dublin, so everything was done remotely. Luca recorded the drums, while the rest of us recorded everything in Sardinia. The material was then sent to Andy Mornar in London, who handled the mixing and mastering. We are extremely satisfied with the final result. We were aiming for a raw "in-your-face", violent and powerful sound, and he absolutely nailed it.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
So, the EP was released on tape by Unholy Domain, who pressed 100 copies, while Blood Harvest handled the CD edition with a limited run of 300 copies. With Blood Harvest we also signed a deal for our first full-length album, which is expected to be released either at the end of this year or in early 2027.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
I compose the lyrics myself, which are entirely focused on death, decay, darkness, and are mostly set in cemetery environments, where the sun never shines and post-mortem existence takes over. I really want to stay connected to the lyrical style of the 90s bands I mentioned earlier and keep that same attitude and writing approach that defined the swedeath scene.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
The band logo was created by Blssnd, while the artwork was made by Valeria Foddanu, both very talented artists from Sardinia. I also handle the social media, and together as a band we decided on the colors and all the rest. I believe social media is very useful for promotion and helps spread the music quickly, even if we are quite old-school and prefer direct contact with fans at shows, sharing a conversation while having a good, fresh beer with our friends and/or fans.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
As I was saying before, we chose Blood Harvest Records because they showed strong interest in the band from the very beginning and immediately offered us a record deal, especially for the full-length,and we have big plans for the future. They are also working with other great releases like Dishumane, who are absolutely crushing, and their level of promotion and merch quality is extremely high.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
The bands we admire the most are bands like Dismember, Entombed, Interment; we are also huge Carnage and Unleashed fans, and we like Lik too. Apart from these we follow also the Italian death metal scene a lot; I see that death metal is still alive and well. Our inspiration comes from that Swedish scene, but in reality we simply play what comes naturally from within, following our instinct rather than trying to imitate anyone.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
Yes, After releasing the single, several labels reached out to us, but we ultimately decided to sign with Blood Harvest, both because of their history and because I had followed them for years and always appreciated their releases and attitude. We also had to decline other very interesting offers from labels we deeply respect.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
The band was formed very recently, and we immediately focused on recording the EP and writing the full-length, which is practically ready. We already had a rehearsal, which went great, and we already have confirmed shows for this winter as well as for 2027. We are also working on a European tour with our management Occult Booking in order to support the full-lenght release, alongside appearances at major European festivals. We are very excited about this and can’t wait to play live. We enjoy both club shows and open-air festivals, so we hope to perform everywhere possible.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
Our plans for the future are to record the full-length as soon as possible and release it around December or January 2027, and to play live as much as we can. We just want to play the music we love with full passion and meet death metal fanatics like us around the world. We have no limits, and we are extremely happy with how the band has started and how things are going.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
Our fans can contact us directly through our social media, and we always reply to everyone with pleasure. They can also reach us via email at tombal.official@gmail.com, and for booking or shows, our management can be contacted at andreaoccult@gmail.com.
Thanx for the interview.
Thank you very much for the interview and for the support, it has been a real pleasure! Especially since we have followed Deadly Storm for a long time. DEATH METAL IS ALIVE.
Poslední roky dost často přemýšlím nad tím, že my, co chodíme na metal, vlastně žijeme každý dva životy. V tom jednom, oficiálním, jsme doktory, inženýry, soustružníky, zemědělci a v tom druhém odhodíme všechny své chmury, problémy, frustrace a stáváme nekonečné hodiny pod pódiem, abychom každý viděli své oblíbence. Některé z vás vídám jen na koncertech, mnohdy nevím nic o vašem soukromí, mnohé ani neznám jménem. Jste pro mě ti milí, usměvaví lidé, se kterými je mi dobře. V pondělí jsem měl poslední rehabilitaci po zlomené noze. Vedra vrcholila a i když jsem si vstupenku koupil už někdy v březnu, tak jsem pořád váhal.
V kosti mě pořád občas pálí, někdy je to až k nevydržení, ale podle rentgenu je vše v pořádku a tak nasazuji jak nějaký důchodce stahovací punčochu kvůli trombóze a modlím se, aby mě pustili s hůlkami dovnitř do areálu. Minule byl problém deštník a na infolince festivalu mi odpověděli hodně nejasně. Stojím tak zpocený jak vrata od chlíva ve čtvrtek ráno na autobusáku v Plzni a čekám na spoj. Mám nabitý foťák, přesný rozpis toho, co chci vidět, v hlavě představu o tom, že nebudu tolik pít. Abych se nezrakvil ještě víc. Jenže, všechna předsevzetí vezmou jako vždy zasvé.
Náladu si dělám v již od půl deváté v hospodě naproti kostelu. Je tu chládek, mají dobré pivo, česnečku a pomalu se dostanu do nálady. Potkám první metly, pokecáme, je nám fajn, ale pak už mě čeká kopec. Možná shořím na popel, říkám si někde v půlce. Předchází mě jeden usměvavý metalový důchodce. Snad to dám.
Ještě, že mám potvrzení od doktora, hůlky projdou, uff. Nabíjím si chip. Kupuji si první pivo. Rozhlížím se. Potkávám první známé. Trvá to asi hodinu až dvě, co všechna moje předsevzetí padají a já se ztrácím ve víru muziky, užívám si atmosféru a hlavně, jsem ve svém druhém, lepším životě. Ještě jedno pivo a jdu na kapely. Spoustu jich vynechám, nějak mi občas ubývají síly, buďte tedy tento rok ke starému raněnému pánovi trošku shovívaví. Vybírám si, někdy se zakecám, ale vždyť to znáte. To si takhle vyberete v programu nějakou kapelu, pak potkáte dvě pěkný holky a jakže se vlastně máte? Cože, my jsme se přeci viděli na Symbolicu. Dělám, že si je pamatuji. Tak asi takhle probíhal celý prodloužený víkend. Něco málo jsem ale viděl, to zase ano. Pojďme na to.
čtvrtek/Thursday 25. 6. 2026
NOISEBLEED - hudba absolutně mimo můj záběr, přesto jsem si vystoupení, které v sobě mělo neskutečnou dávku energie, přesnosti a surových emocí, užil. Navíc, mezi námi, zpěvačka Dahlien je ve skvělé formě.
LAID TO WASTE - kluky sledují již dlouhé roky a vždy byli a jsou zárukou kvality. I na Basinu nás rozsekali. Měl jsem je možná trošku raději, když hráli čistý thrash, ale dobrý heavík si nechám také líbit. Bylo to divoké, nespoutané, syrové a hlavně, bavilo mě to. Masakr!
BLOOD RED THRONE - načernalý death metal, na který jsem dnes přijel. Norové vydávají poslední roky skvělé nahrávky a chtěl jsem je vidět už několik let. Pro mě, starého death metalistu byla tahle kapela černým koněm festivalu a také smečkou, která mě neskutečně rozsekala. Bylo to lámání kostí, pukání lebek, vše ušpiněné zkaženou krví a absolutním nasazením. Peklo dostalo nové jméno! Blackish death metal, which I came to see today. The Norwegians have been releasing great records in recent years and I've wanted to see them for several years. For me, an old death metaller, this band was the dark horse of the festival and also a pack that really cut me up. It was bone-breaking, skull-cracking, all stained with rotten blood and absolute dedication. Hell has a new name!
Někdy v těchto chvílích se potkáme s Jirkou od Berouna, s Katkou a Pavlem z Vysočiny, Jardou z Prahy. Od té doby se festival změní ve smršť vtipů, po kterých nás bolí bránice. Pivo, k tomu stín, na paletách, ze kterých nás bolí zadky. Ale super, všichni jsou na mě hodní, pomáhají mi, jsou ohleduplní.
DEATH TO ALL - viděl jsem je před lety v Praze v klubu. Myslím si, že death metal je spíše intimnější záležitost, ale Chuck Schuldiner měl tak velký talent, že jeho hudba zvládne i větší prostory. Byl to génius a ti, co po něm pozůstali a nesou jeho odkaz stále dál, obstáli se ctí. Nejsem moc příznivec různých revivalů (teď to myslím dobře), ale DEATH TO ALL nám nakopali zadky a rozsekali na malé kousky. Bylo to skvělé po všech stránkách. I saw them in a club in Prague years ago. I think death metal is more of an intimate thing, but Chuck Schuldiner was so talented that his music could handle even larger venues. He was a genius and those who survived him and continue to carry his legacy have stood the test of time. I'm not a big fan of revivals (I mean that now), but DEATH TO ALL kicked our asses and chopped them into little pieces. It was great in every way.
Musím se nějak dostat domů. Nakonec volíme kyvadlovou dopravu a MHD. Když se v Plzni loučíme, je mi to tak trošku líto, kalil bych klidně dál. Nohu mám v jednom ohni, chvílemi syčím bolestí, ale jsem tvrdej chlap a pivo s muzikou jsou pro mě tentokrát i anestetikem. To dám, říkám si, když uléhám konečně do postele.
pátek/Friday 26. 6. 2026
Původně jsem si myslel, že mě odveze manželka, která jede na víkend za rodiči. Ale ne. Jedu zase Arrivou. Moc nespím, nohu mám napuchlou a ráno sedím hodinu v křesle a přemýšlím, že se na to vybodnu, že se svět přeci nezboří. Mám v krvi zbytky alkoholu, doma jsem jen s dcerou, která zrovna vstává na brigádu. Tati, ty teda vypadáš. Namažu si ranění krémem a věřím placebo efektu. Hlavně nohu nepřetěžujte, zní mi v hlavě slova pana doktora. Zatnu zuby a vydám se znovu do víru surových melodií.
Opakuji scénář z minulého dne, jen s tím rozdílem, že přijde Jarda a dáme si pivo spolu. Pomalu se dostávám zase do formy. No a co, tak jsem přiopilý, podle mě to k metalu patří, jako k mrtvému zimník. Jo, zima, tu bych si teď přál.
Když můj zmuchlaný obličej vstoupí do areálu, trvá mi trošku déle, než se srovnám. Hergot brácho, kdeže ty loňské sněhy jsou. Když jsem byl mladý, vydržel jsem pít týden v kuse a ještě u toho balil holky. Teď se dobelhám k raketám. Zrovna se tu nějaké děvče myje. Má krásnou postavu. Jen se zasním, narovnám v zádech a najednou vám mám v těle novou sílu. Jdu na pivo a na nějaké ty kapely. Přijdou i kamarádi. Asi není zvláštní, že se potkáváme na stejných jménech?
EMBRYONIC AUTOPSY - brutalita po ránu. Death metal podle mého vkusu, gusta. Melodie, které se mi zadřou hluboko do podvědomí, pod kůží i dostanou do žil. Jsme jedné krve, já i kapela. Užívám si atmosféru, jednotlivé postupy. Je to silné, zahrané s elegancí starých mistrů v oboru. Jakoby mě někdo zavřel spolu s kapelou do plesnivé mučírny. Vynikající to bylo. Brutality in the morning. Death metal according to my taste, my taste. Melodies that get deep into my subconscious, under my skin and into my veins. We are of the same blood, me and the band. I enjoy the atmosphere, the individual procedures. It's strong, played with the elegance of old masters in the field. As if someone locked me in a moldy torture chamber together with the band. It was excellent.
DARKNESS - svoje staré thrash metalové kořeny budu vždy uctívat. Mám tyhle německé maniaky ve velké oblibě a tak byl pro mě jejich set i nostalgickou vzpomínkou. Nahrubo nařezané riffy, divoké melodie. Veteráni scény zase jednou všem ukázali, jak by to mělo vypadat. Najednou už mě nebolí noha, už necítím nic, vnímám jen muziku, jsem v tom až po uší a odcházím na další pivo se spokojeným úsměvem na tváři. Bylo to tam? Bylo! I will always honor my old thrash metal roots. I really like these German maniacs, so their set was a nostalgic memory for me. Rough-cut riffs, wild melodies. The veterans of the scene once again showed everyone how it should be. Suddenly my leg doesn't hurt anymore, I can't feel anything anymore, I only perceive the music, I'm up to my ears in it and I go for another beer with a satisfied smile on my face. Was it there? It was!
SIX FEET UNDER - tuhle kapelu uznávám, i když je pravda, že poslední roky ji už moc neposlouchám. Přesto jsem zašel a znovu si potvrdil, že se toho už asi moc nezmění. Valivý death metal se spoustou groove prvků. Chris Barnes zase o něco zestárl a i když jsem se chvilku pohupoval do rytmu a některé starší skladby mě opravdu bavily, tak jako celek to bylo takové obyčejné (a ukňourané). Rád jsem ale kapelu po letech viděl. I recognize this band, even though it's true that I haven't listened to them much in recent years. Still, I went and confirmed to myself that not much will change. Rolling death metal with a lot of groove elements. Chris Barnes has aged a bit again and even though I swayed to the rhythm for a while and I really enjoyed some of the older songs, as a whole it was kind of ordinary (and whiny). But I was glad to see the band after so many years.
PARADISE LOST - srdcovka. Spousta vzpomínek. Na Paradise Lost jsem kdysi balil svoji manželku. Když se nám narodily děti, tak nám prarodiče hlídali a my si před mnoha lety na Basin právě na tuhle legendu vyrazili. Bylo to tenkrát super a líbilo se mi to i letos. Vlastně toho nemůžu moc dalšího psát, protože jsem zaujatý a byl jsem naměkko. Já si tuhle skupinu užil vrchovatě, pro mě byli jedním z vrcholů festivalu a také určitým rozjímáním. Krása střídala nádheru. A smutek. Heartfelt. Lots of memories. I once took my wife to Paradise Lost. When our children were born, our grandparents looked after us and many years ago we went to Basin to see this legend. It was great then and I liked it this year too. Actually, I can't write much more because I'm biased and I was soft. I enjoyed this group immensely, for me they were one of the highlights of the festival and also a kind of meditation. Beauty alternated with splendor. And sadness.
Jsem ve špatný čas na špatném místě. On za to nemůže, stál jsem blbě, schválně vzadu, ale je mi dupnuto na nohu. Koncert vydržím do konce, ale je to taková bolest, že si trošku pobrečím. Kolega Goro mě usadí ke stolu, proti učitelce Evě. Nikdy v životě jsme se neviděli a po dvaceti minutách mám pocit, že se známe celý život. Díky za překonání bolesti. Opravdu díky moc. Ona jde pak za manželem a mě si najdou kamarádi, kteří mi koupí bolestné, ano hádáte dobře, je to pivo.
NAPALM DEATH - k britské legendě mám takový zvláštní vztah. Jednak se mi od nich líbí jen něco a potom jsem taky na několika jejich koncertech zažil mezi fanoušky dost agresivity. Navíc nemám rád, když se do muziky tahá politiky. Nicméně, vystoupení to vůbec nebylo špatné. Naopak. Kapela i přes své "stáří" nasypala svoji hudbu do lidí pod tlakem. Stál jsem raději bokem a v závěru byl vlastně hodně spokojený. I have a special relationship with the British legend. First of all, I only like a few things from them, and then I also experienced a lot of aggression among the fans at several of their concerts. Moreover, I don't like it when politics gets involved in music. However, the performance wasn't bad at all. On the contrary. Despite their "age", the band poured their music into people under pressure. I preferred to stand aside and was actually very satisfied in the end.
PROTECTOR - další původně německá úderka, se kterou jsme chodívali s kamarády po sídlišti s kazeťákem. Mám rád stará alba, líbí se mi ale i ta nová. Zobu z ruky kapele i letošní vystoupení. Vzpomínám, občas mám dokonce pocit, že jsou mezi fanoušky mí kamarádi, co už nejsou mezi námi. Přelud? Ne, já to tak cítím. Tahle muzika a všechno kolem, je hlavně o srdci. Skvěle zahrané, přesně zacílené. Na solar, do podvědomí. Miluju PROTECTOR! Another originally German band that my friends and I used to hang out with in the housing estate with a cassette player. I like old albums, but I also like the new ones. I will definitely listen to this year's performance. I remember, sometimes I even feel that there are my friends among the fans who are no longer with us. A mirage? No, that's how I feel. This music and everything around it is mainly about the heart. Greatly played, precisely targeted. On the solar, into the subconscious. I love PROTECTOR!
No a co, že mě bolí noha jako čert. No a co, že mi buší srdce. Možná dnes domů nedojdu. Uvidíme. Kyvadlová doprava. MHD, vtipy, které chápeme asi už jen my. Spousta střípků, vtipů, postav. Blikající lampa u nás před domem. Vedro letního bytu. Spánek? Kdo by chtěl ještě spánek? Zdá se mi o kapelách, o lidech, všechno se mi to mele v hlavě a najednou je zase světlo.
sobota/Saturday 27.6. 2026
Pálí mě oči. Pomalu se pokouším vstát. Je to dobrý, noha drží. Lehce napuchlá. To dáš vole, říkám si. Pochoduj a nebo zemři, ke snídani si pouštím Motorhead a na cestu si dám do hlavy nové SOULBURN. Třeba dnes neshořím, říkám si v další Arrivě, kamarádi jedou se mnou. Jsem utahaný, jedu spíš na autopilota. Někdo se mě na něco ptá, asi ještě trošku blábolím.
Protože dnes toho pro nás moc není, zahájíme tradičně den dole v hospodě s česnečkou, utopenci, hermelínem. Stará škola, co byste po nás chtěli, připíjíme si každou chvílí a probereme všechno, včetně pand, Saskie Burešové, starých metalových koncertů, alb, současný svět, nastavení vesmíru, mezilidské vztahy a klidně i válku ve vesmíru. Hlavní ale je, že všechno je děsná sranda, chvílemi mi vyhrknou až slzy. Jako za tohle díky, měl jsem zase aspoň na chvilku pocit, že doopravdy žiju a i ta noha, ta mě tolik nebolela.
Je takový vedro, že jedeme do areálu taxíkem, jo těch pár metrů. A je to prdel. Dneska mě to bude asi hodně bolet. Pivo? Fuj pivo. Ano, jedno prosím. Jdu si opláchnout hlavu vodou. V sobotu tu žádná krásná mladá metalistka není, ale tlustej vousatej chlap. Zdááár, zdraví mě. Ukážu mu paroháče a hledám stín. Dnes moc kapel v plánu nemám. Bude to dlouhé.
VENOM INC. - jdu až na tyhle veterány. Viděl jsem je před mnoha lety v Brně, dokonce s nimi seděl u stolu. Jedli jsme knedlíky a byla legrace. Pak vylezli na pódium a totálně mě rozsekali. V sobotu to bylo úplně stejné. I když je pravda, že téhle kapele sedne klub přeci jen trošku víc. Nicméně, na některé legendy se nesahá. Metal to byl starý, jako metuzalém, riffy ostré a nekompromisní, přesto svým způsobem propracované a perfektně zacílené. Byl to starý, pradávný rituál, obřad, který jsem si neskutečně užil! I'm going to go all the way to these veterans. I saw them many years ago in Brno, I even sat at the table with them. We ate dumplings and it was fun. Then they climbed on stage and totally chopped me up. On Saturday it was exactly the same. Although it's true that this band is a bit more suited to the club. However, some legends are not touched. The metal was old, like Methuselah, the riffs were sharp and uncompromising, yet in their own way elaborate and perfectly targeted. It was an old, ancient ritual, a ceremony that I really enjoyed!
ROOT - musel jsem na ně zajít. Mám je rád od jejich počátků. A bylo to dobré. Vzhledem k Big Bossovu věku ano. Kapela hrála sehraně a mistr v rámci možností slušně zpíval. Víte, my jsme toho spolu s kapelou prožili tolik, že by to bylo na knihu. Obejmula mě opět nostalgie, vzpomínky a spousta dalších osobních věcí. Byl jsem spokojený. I had to go see them. I've liked them since their beginnings. And it was good. Considering Big Boss's age, yes. The band played well together and the master sang decently as much as possible. You know, we've been through so much together with the band that it would be enough for a book. I was once again overwhelmed by nostalgia, memories and a lot of other personal things. I was satisfied.
TORTURE SQUAD - brazilský thrash death metal. Zašel jsem na ně, protože mě baví z desek a naživo jsem je viděl dávno. A bylo to přesně podle mých představ. Kapele se povedlo přenést energii z alb i na pódium. Nahrubo nasekané, zahrané s nadšením a odhodláním. Kýval jsem se do rytmu a i když už jsem byl totálně unavený, tak jsem na jejich set vydržel. A to v mém případě již něco znamená. Byl to nářez! Brazilian thrash death metal. I went to see them because I enjoy their records and I saw them live a long time ago. And it was exactly what I expected. The band managed to transfer the energy from their albums to the stage. Roughly chopped, played with enthusiasm and determination. I swayed to the rhythm and even though I was totally tired, I lasted through their set. And that means something to me. It was a blast!
S organizací jsem neměl sebemenší problém. Trošku jsem se bál, jestli mě pustí s hůlkami, ale u vstupu mi vždy vyšli velice mile vstříc. Velká pochvala směřuje na hasiče, voda byla opravdu osvěžující a když se mlhou proběhla i nějaká ta pěkná děvčata, bylo na co i koukat. Pitná voda také potěšila, za mě super a v té výhni nutnost. Více stinných míst mi zachránilo možná i život. Časy se dodržovaly, na zvuk si nemůžu stěžovat. Jediné co mi moc nechutnalo, tak bylo pivo. Nikdo nemůže za to, že rychle teplalo, ale občas se tvořily až moc dlouhé fronty a hlavně, moc mi nejelo chuťově. Ale možná to bylo tím, že jsem si dával předtím každý den v hospodě. Kyvadlová doprava v pořádku. Abych to shrnul, jsem starý pes a nic mě nenaštvalo tak, že bych o tom musel napsat.
Bolí mě hlava. Na nohu našlapuji opatrně a pěkně kulhám. Zvládnu ale poslední cestu v MHD, ve které zakončíme i naši společnou misi s kamarády. Když dorazím domů, tak největší radost mám z toho, že jsem přežil, že jsem to zvládl. Bylo to náročné, každý rok je to těžší, ale nelituji, že jsem vyrazil. Jako vždy jsem si vybral své kapely a užil si je. Potkal jsem spoustu známých, na kterých jsem viděl, že na tom byli stejně jako já. Pro mě je Basinfirefest vždycky takovým výletem z komfortní zóny. Jsem spíš klubový typ. Mám ale, asi jako každý z vás, dvojí život. V tom obyčejném jsem táta od rodiny, manžel, zaměstnanec. V tom druhém zase klasické metalové hovado. Děkuji všem, co jsem vás potkal, seznámil se. Děkuji pořadatelům, mým fanouškům (jo, zase jste mě dojali), děkuji za všechna upřímná objetí. Bude na co vzpomínat. Mějte se co nejlépe a obdivuji vás, že jste dočetli můj report až do konce. Bylo to epesní!
- se spoustou kapel mám rozhovory, recenze, reporty. V pravém rohu je vyhledávací okno (když máte stránky přepnuté na webové rozhraní), tak pokud máte chuť, koukněte. Mluvil jsem s VENOM INC., PROTECTOR, BLOOD RED THRONE, DARKNESS.....
Odložím pivo na víko od rakve a spokojeně se usmívám. Nejsem sám. Společnost mi dělají moji vlastní démoni a občas přijde na návštěvu i Satan. Scházíme se pravidelně dole v podzemí, několik pater pod povrchem, pod starým znesvěceným kostelem. Uctíváme staré pořádky, posloucháme hudbu z konce osmdesátých a počátku devadesátých let. Popíjíme pivo a pořádáme nekonečné diskuze o životě a smrti. Dnes jsem vám, moji milí ďábelští přátelé, přinesl jednu novinku. Jedná se o polské tmáře HEXENALTAR, o kapelu, která propadla peklu.
Kapela působí v podzemí od roku 2021 a má na svém kontě ještě dvě EP. Členové působili ve skupinách jako ABOMINATED, INCINERATOR. Máme tu co do činění s prašivým, surovým a temným black thrash death metalem, který vás navěky prokleje, přikove na zeď a nakonec spálí na popel. Doporučuji poslouchat hodně nahlas a nejlépe v nějaké staré studené kobce.
Jsem už starý pes, který zvedá hlavu opravdu už jenom v případech, kdy mě nějaká kapela zaujme. Když se mi jejich hudba dostane do podvědomí, pod kůži i do žil. U HEXENALTAR se mi tohle všechno stalo již při prvním poslechu. Seděli jsme uprostřed noci a kývali se spokojeně do rytmu. Řvali jsme do tmy. Věrni odkazu starých předků, stejně jako tahle smečka, která uctívá jako my kapely typu SODOM, MERCILESS, SARCÓFAGO, HELLHAMMER, APOCALYPTIC RAIDS, POWER FROM HELL, MIDNIGHT, jsme byli spokojení a nadšení. Tenhle temný rituál se opravdu povedl! Poláci jej provádějí s nadhledem, s upřímností, opravdovostí, ryzostí a naprostou autenticitou. Přidávají spoustu svých nápadů, invence, sekají ostře, útočí na přímo, trefují se do srdce i na solar plexus. Svět je při poslechu velmi temné místo k životu. Zavřeni ve svých ulitách, zahleděni sami do sebe, pochodujeme s hlavami skloněnými na smrt. Někdy je velmi příjemné roztrhnout řetězy a naplno se oddat záhrobním orgiím. Při poslechu "Descending Curse" se otvírají staré hroby a prokletí lezou z děr. Nahoře nad námi, v kostele plném lží a přetvářky, kněz opět přednáší o lásce a odpuštění. Jakmile skončí, začne znovu žít v hříchu. Nové album je pro mě velmi zdařilým výletem po časové ose zpět, do doby, kdy jsem byl mladý a sedával jsem s kamarády nekonečné hodiny u kazetového přehrávače a poslouchali jsme zásadní kapely žánru. Poláci by mezi naše oblíbence tenkrát určitě patřili a patří mezi ně i dnes, když je svět nasměřován podivným směrem sebedestrukce. Tohle album smrdí zkaženou krví a sírou! Black, thrash, death metal, který vás navěky prokleje!
Asphyx says:
I set my beer down on the coffin lid and smile contentedly. I’m not alone. My own demons keep me company, and sometimes even Satan stops by. We meet regularly down in the underground, several floors below the surface, beneath an old, desecrated church. We honor the old ways, listening to music from the late ’80s and early ’90s. We sip beer and engage in endless discussions about life and death. Today, my dear devilish friends, I’ve brought you some news. It’s about the Polish dark metal band HEXENALTAR, a band that has fallen into hell.
The band has been active in the underground since 2021 and has two EPs to their credit. The members have previously played in bands such as ABOMINATED and INCINERATOR. What we have here is filthy, raw, and dark black thrash death metal that will curse you for eternity, chain you to the wall, and ultimately burn you to ashes. I recommend listening to this at full volume, preferably in some old, cold dungeon.
I’m an old dog now, and I really only perk up when a band catches my attention when their music seeps into my subconscious, under my skin, and into my veins. With HEXENALTAR, all of that happened to me the very first time I listened to them. We sat there in the middle of the night, swaying contentedly to the beat. We roared into the darkness. True to the legacy of our ancestors just like this pack, which, like us, reveres bands such as SODOM, MERCILESS, SARCÓFAGO, HELLHAMMER, APOCALYPTIC RAIDS, POWER FROM HELL, and MIDNIGHT we were satisfied and thrilled. This dark ritual was a real success! The Poles perform it with poise, sincerity, authenticity, purity, and absolute authenticity. They add plenty of their own ideas and creativity; they strike sharply, attack head-on, and hit you right in the heart and the solar plexus. While listening, the world feels like a very dark place to live. Locked in our shells, lost in our own thoughts, we march with our heads bowed toward death. Sometimes it’s very satisfying to break free from the chains and fully surrender to otherworldly orgies. As you listen to “Descending Curse”, old graves open up and curses crawl out of the holes. High above us, in a church full of lies and hypocrisy, the priest once again preaches about love and forgiveness. As soon as he finishes, he returns to a life of sin. For me, this new album is a very successful journey back in time, to a time when I was young and would sit with my friends for endless hours by the cassette player, listening to the genre’s seminal bands. Poláci would certainly have been among our favorites back then, and they remain so today, as the world is heading in a strange direction toward self-destruction. This album reeks of rotten blood and sulfur! Black, thrash, and death metal that will curse you for eternity!
Ostré žiletky se pomalu zařezávají do masa. Kousky tkání odpadávají od kostí. Zahalen do krvavé mlhy kráčím dál. Těším se na smrt, toho utrpení bylo už moc. Jsem unavený životem. Dlouho přemýšlím nad tím, jak všechno skončím. Provaz a starý strom? Rozjetý vlak? Špinavá řeka? Pistole? Ne, dnes ještě ne, raději vyhledám ve svém přehrávači další hudbu a zapnu play. Do obličeje mě uhodí tlak, v kostech ucítím pradávné pnutí. Ano, poslouchám nové EP dánských maniaků CROWN THE BEAST.
Jedná se jenom o dvě nové skladby a jeden cover od SIX FEET UNDER, přesto jsem se k nahrávce rád a často vracel. Má v sobě totiž nakumulovanou energii, takový ten neklidný tlak a touhu ničit hudbou. Sune se kupředu jako tank, jako dobře seřízený stroj na zabíjení. Přiznávám, že jsem kapelu dosud neznal a tak jsem si poslechl celou diskografii. Doporučuji to i vám.
Pokud tedy máte rádi kapely typu TORTURE KILLER, DEBAUCHERY a již zmiňované SIX FEET UNDER, jste tu správně. Těmi se Dánové volně inspirovali, přidali své vlastní nápady a invenci a vy se můžete kývat do rytmu, trhat si vlasy z hlavy a mlátit obličejem do zdi. Novinka má v sobě sílu, opravdovost, ryzost, uvěřitelnost a je naprosto autentická. Proti zvuku, motivu na obalu, ani celkovému provedení nemám žádných námitek. Naopak, desku si opravdu užívám. Říká se, že spravedlnost je slepá. Pravdou je, že když si v dnešní době člověk pustí večerní zprávy, tak bývá mnohdy šokován, co se kolem nás děje. Jakoby se svět opravdu řítil do záhuby, tak jak to předpověděli staří vizionáři. Než se tak ale stane, budu si novinku těchto maniaků rvát pod tlakem do hlavy. Jasně, není to nic převratného, ani nic, co by otočilo kolem světové hudby, ale není to ani jenom poctivé řemeslo. Naopak, ze skladeb cítím, vnímám všemi póry svého těla, něco navíc, něco neuchopitelného, jakousi morbidní přitažlivost, která mě nutí se vracet. Zkrátka a dobře, novinka mě baví poslouchat a už teď se těším, s čím přijde tahle smečka příště. CROWN THE BEAST odvedli skvělou práci a přidali i něco navíc. Nové skladby se velmi dobře poslouchají, zmiňovaný cover je také skvěle zahraný a mě nezbývá nic jiného, než vám EP "Judgement" doporučit. Valí se kupředu jako lavina smíchaná z kamení, kostí a lidské nenávisti. Řeže se tu do živého, útočí se přímo na solar plexus. Ostré žiletky se pomalu zařezávají do masa. Kousky tkání odpadávají od kostí. Zahalen do krvavé mlhy kráčím dál. Těším se na smrt, toho utrpení bylo už moc. Jsem unavený životem. Dlouho přemýšlím nad tím, jak všechno skončím. Ne, budu bojovat dál, s hlavou vztyčenou. Valivý, melodický death metal, který vás roztrhá na kusy!
Asphyx says:
Sharp razor blades slowly cut into the flesh. Pieces of tissue fall away from the bones. Shrouded in a bloody mist, I keep walking. I look forward to death there’s been too much suffering already. I’m tired of life. I’ve been thinking for a long time about how I’ll end it all. A rope and an old tree? A runaway train? A dirty river? A gun? No, not today I’d rather find some more music on my player and hit play. A surge of pressure hits my face, and I feel an ancient tension in my bones. Yes, I’m listening to the new EP by the Danish maniacs CROWN THE BEAST.
It’s just two new tracks and one cover of SIX FEET UNDER, yet I’ve happily returned to this recording time and again. That’s because it’s packed with pent-up energy that restless pressure and the desire to destroy through music. It plows forward like a tank, like a well-oiled killing machine. I admit I hadn’t heard of the band before, so I listened to their entire discography. I recommend you do the same.
So if you like bands like TORTURE KILLER, DEBAUCHERY, and the aforementioned SIX FEET UNDER, you’ve come to the right place. The Danes drew loose inspiration from these bands, added their own ideas and creativity, and now you can headbang to the beat, rip your hair out, and slam your face against the wall. This new release has power, sincerity, purity, and credibility and it’s completely authentic. I have no complaints about the sound, the cover art, or the overall production. On the contrary, I’m really enjoying this album. They say justice is blind. The truth is that when you turn on the evening news these days, you’re often shocked by what’s happening around us. It’s as if the world were truly hurtling toward destruction, just as the ancient visionaries predicted. But before that happens, I’ll be cramming this new album by these maniacs into my head. Sure, it’s nothing groundbreaking, nor is it anything that would turn the world of music on its head, but it’s not just honest craftsmanship either. On the contrary, I feel I sense with every pore of my body something extra in these tracks, something intangible, a sort of morbid allure that compels me to keep coming back. Long story short, I’m really enjoying listening to this new release, and I’m already looking forward to what this band comes up with next. CROWN THE BEAST did a great job and even went the extra mile. The new songs are a real pleasure to listen to, the cover I mentioned is also brilliantly performed, and I have no choice but to recommend the EP “Judgement” to you. It rolls forward like an avalanche of rocks, bones, and human hatred. It cuts to the quick, striking straight at the solar plexus. Sharp razor blades slowly slice into the flesh. Pieces of tissue fall away from the bones. Shrouded in a bloody fog, I keep walking. I look forward to death there’s been too much suffering already. I’m tired of life. I’ve been thinking for a long time about how to end it all. No, I’ll keep fighting, with my head held high. Rolling, melodic death metal that will tear you to pieces!
Šel jsem ze školy přes pole a máčel jsem nohavice v bahně. Přede mnou si to šinou dvě takový pěkný holky. Normálně bych aspoň něco zahlásil, ale nemám fakt náladu. Padá na mě splín ze školy. Chtěl bych od toho všeho už mít pokoj. Zase jeden učitel, co si na mě honí triko. Kdyby to aspoň řekl normálně, ale to ne, to on musí pronést něco o oblečení, o vlasech, o duté hlavě a o tom, jak vypadám. Mě bylo jasný, že se předvádí před svojí mladou kolegyní, ale dodnes nechápu, co je na tom vtipnýho někoho zesměšnovat. Nesnáším to, nesnáším tenhle předmět, učitele, celou tuhle zasranou školu, mumlám si pod vousy a opět si říkám, jestli bych se na to neměl vybodnout a nejít raději na vojnu. Nemít blondýnku, tak na to peču a už jsem dávno v zeleným. Předmět se jmenuje programování v technice a učitel Křeček.
Zasranej hlodavec. Vyndám si sešit se zadáním. Milý zmuchlaný studente, hahahaha, tohle není rozhodně na zápočet, asi na to prostě nemáte. Hahahaha, měl byste se nad sebou zamyslet. Napište do týdne program. A nemyslete si, že to někdo udělá za vás. Budu to CHTÍT VYSVĚTLIT, žejo Žanetko, by byste si asi s takovým vlasatým mladíkem asi nevyšla, co? Následuje chichot jedné tupější dívky. Kurva takhle se to dělá, už to skoro křičím, když se otevřou dveře a v nich moje milá. Co tu špačkuješ? Směje se, protože ona studuje peďák a tam je to na pohodu. Pokaždé, když za ní přijdu, tak se učitelé usmívají, jsou milý. Úplně jinej svět než strojárna, to vám povím. Ty naše starý struktury, zase studuju školu, kde jsou skoro samí chlapi a je jim kolem sedmdesáti. Nevrlí dědci, co se po každém jen vozí. No, zase na druhou stranu, asi je na mě vidět, že mě to moc nebaví.
Nevím, co s tím mám dělat. Programovat sice trošku umím, ale na tohle fakt nemám. Ani nevím, kde bych se to měl naučit. Na přednášky jsem sice chodil, ale co vím, tak zrovna o tomhle nikdo nikde nemluvil. Ptám se nějakého spolužáka a ten moje slova potvrdí. Chce se mi spát, bolí mě hlava, jsem ve stresu. Přitulí se ke mě, líbá mě, ale trvá mi to fakt dlouho, než se uvolním. Je to snad poprvé, co nemám chuť. Měl bych se nad sebou fakt zamyslet. Budeš muset za Nerdama. Do třetího patra, tam jak máš normálně bydlet. To jako fakt? Pár akcí jsem s nimi strávil, ale nebyl to zrovna můj šálek kávy. Oni třeba úplně jinak mluví, nerozumím jejich vtipům, nebaví mě sedět u počítače a co se týká her, tak je prostě nedávám. Pokaždé mě zastřelili během několika kroků a tak jsem šel radši na pivo. No, ujel mi v tomhle vlak.
Oni si staví ty svoje sítě, spojují jednotlivé počítače v různých místnostech, aby mohli hrát. Nosí kostěné brýle, svetry i ve vedru, prestige, smějí se nahlas a jsou to vtipy, který přijdou vtipný jenom jim. Když odcházím z pokoje, pokřižuji se. Asi jako každý jsem se občas těmhle týpkům smál. Nemyslel jsem to zle, ale spíš mi přišlo legrační, jak mluví, jak je nechápu. Už jsem tu párkrát byl a tak moc dobře vím, že pivem jim radost neudělám. Koupím raději kafe, protože někteří z nich dokáží sedět třeba dva dny v kuse u nějaké hry a popíjejí u toho kávu z půllitrů. Zaklepu a vůbec nic se neděje. Chvilku počkám, zkusím to znovu a pak vkročím do jámy lvové. Smrdí to tam. Na parapetech jsou figurky z nějakých her a filmů. Plakáty působí děsně dětsky, tohle je pokoj tak desetiletého kluka, chce se mi zahlásit, ale rozmyslím si to. Sedí jich tu asi pět a jsou totálně mimo. Přijdu si jako v zoo, jako bych právě prožíval nějaké sci-fi. Kdybych tenkrát tušil, že takhle budou mimo celé další generace, asi bych se na místě zastřelil. Haló, potřebuji s vámi mluvit!
A nic. Trvá to asi hodinu, než se jeden zvedne. Jde na záchod, protože ani Nerdi nemůžou ošulit přírodu. Když se vrací, tak se mu postavím od cesty. Je to takový malý kluk s velkými brýlemi. Řekne něco, čemu nerozumím. Je to klingonština nebo elfština? Netuším. Odstrčí mě, zasyčí a usedne znovu ke klávesnici. Ještě chvilku se vtírám a věren odkazu svých předků bojovníků, se jen tak nevzdám. Byl jsem kdysi na návštěvě v blázinci. Duševně nemocní tam mlátili hlavou do zdi, divně se kývali a vydávali skřeky. Nerdi dělali to samé, když jsem jim vyhodil pojistky. Musel jsem se smát. Klid, dýchej z hluboka. Mlel něco o dalším levelu a protože se psal rok 1999, nebylo ještě běžné, aby kluci pořád brečeli. On ale plakal jako stará babička, co plakal, štkal. Budu to muset přeinstalovat, hru jsem ukradl, nemám klíč a podobné hlášky se ozývaly celým pokojem. Asi jsem nezačal úplně dobře, přesto jsem se osmělil a normálně jednomu slíbil, že mu za napsání programu zaplatím. Nejdřív na mě divně koukal, no spíš čuměl a pak jen kývl. Ukaž to. Chvilku si četl zadání a pak řekl, že to bude oříšek. Vyčistil si brýle a sednul si k tomu. Měl jsem jim nechat vypnutou elektriku do doby, než by to sepsal, ale to já ne, já byl hodnej. Vše jsem zapnul, na jejich tvářích se rozhostil úsměv a někteří i mlaskali a slintali.
Chodil jsem za nimi několik dní, vždy rovnou cestou ze školy, ale bylo to vlastně jedno. Oni snad ani nespali. Nechápal jsem, kdy studují, kdy chodí na přednášky a cvičení. Seděli u počítačů jak přikovaní a nereagovali na nic. Zkoušel jsem na ně větrat, zhasínal a rozsvěcel jsem, ale oni byli jen pohlceni střílečkami. Nadávali u toho, jejich tučné podbradky a břicha nadskakovaly. Ztráceli se v jiné realitě. Pojídali snad jen pizzu, hranolky a pili hektolitry kafe. Mladí kluci, co místo toho, aby se někde pářili a balili holky, tak raději slintali nad Ukájeli se nad kostičkovanými slečnami s velkými prsy v počítačových hrách. Kdybyste aspoň koukali na porno, řekl jsem si mnohokrát, ale oni byli neteční. Měl jsem sto chutí jim přesekat kabely a vyhnat je z téhle kobky na vzduch. Jejich problém, říkal jsem si, jenže to nebyla pravda. Na papíře se zadáním bylo kolečko od sklenice a nějaký podivný omastek. Můj vyvolený Nerd nenapsal ani řádku. Do prdele, zítra to mám odevzdat a zaplatil jsem ti. Vždycky mě, asi jako každého hrozně štve, když mě někdo ignoruje. A tak jsem milého budoucího ajťáka zvedl i se židlí a odnesl do kuchyňky. Položil jsem před něj papír a tužku. Piš.
Tvářil se jako mládě hrocha, co ho v zoo vzali od matky. Pak se usmál, něco zablekotal a potom konečně program napsal. A teď mi to vysvětli. To bylo o hodně horší. Možná uměl programovat, možná uměl matiku a šly mu počítače, ale vůbec neuměl mluvit. Blekotal, marně jsem se snažil zachytit aspoň nějaké útržky, abych věděl, o co vůbec jde. Moc nám to spolu nešlo. Programování jsem sice rozuměl, dokonce jsem dva roky chodil na brigády, kdy jsem psal programy na jízdy aut v autodopravě, ale tady jsem se ztrácel. Matematika, kterou jsem měl umět, jsme na střední nikdy nebrali a asi byla už nad moje chápání. Když jsme skončili, tak jsem měl sice v rukou napsaný program, ale nerozuměl jsem zhola ničemu. Šlo o hodně. Když zápočet získám, budu pokračovat dál. Když ne, tak si zopakuji ročník. A to mě ještě čekala mechanika, kterou mě učil chlápek, kterému jsem před několika lety trošku chodil za dcerou. Nikdy mi to nezapomněl. To byl snad ještě větší hajzl, než ten přes programování.
Jdu zase polem, akorát opačným směrem. Poslouchám nějaký doom metal, abych měl ještě větší depresi a chmury. Kouřím před vchodem a když na mě konečně přijde řada, tak se mi klepou ruce i nohy. Copak, nějakej nevyspalej, co? No, mohl jste se aspoň ostříhat. Takhle se Žanetce líbit nebudete, hahahahaha. Jako bych neměl nějakou Žanetku u prdele. Podám mu papír s napsaným programem a on mě posadí k počítači. Mačká zatím slečně ramena a kouká jí jako nějaký úchyl ještě na prsa. Olízne si rty a sliny mu odstříknou do vzduchu. Holka musí mít fakt silnej žaludek, říkám si, když přepisuji všechno do kompu. Jsem hotový poměrně brzy. Přihlásím se, on přejde ke mě a program spustí. A nic. Tak se podíváme, kde nám udělal pan metalista chybu. Mám pravdu, že jste metalista, že ano. Přikývnu a je ve mě malá dušička. No, tady je to blbě. Neprošel jste. Máte smůlu mladíku. Uvidíme se za rok a do té doby se prosím ostříhejte. Jsem jak opařený. Uff. Konec, šlus, vojna.
Nějak dodnes nevím, proč se Žanetka ozvala. Možná měla jen dobré srdce. Silný žaludek a dobré srdce. Pane profesore, já bych mu dala ještě šanci, co myslíte. Usmála se na něj a kdybych se nepohyboval celý život mezi lidmi, asi bych nepoznal, že to hraje. Když se na mě nedíval, mrkla na mě. No, dobře, že jste to vy. Prospěl, dejte mi index. Poděkuju a pošlu slečně polibek. Vůbec neutuším, jak se dostanu ven, ani na kolej. Jsem jak ve snách. Cestou na pokoj vyhodím Nerdům elektriku na hlavním vypínači. Debilové, ulevím si a pak pozvu svoji milou na pivo. Dlouho do noci diskutujeme o tom, jaký vlastně ten nový druh, odrůda, čeleď lidí od počítačů vlastně je. Zní to ve srandě, ale připadají nám fakt totálně mimo. Podle mě jsou propojení jako jedna entita. Jako nějaký živoucí organismus. Přemýšlí za ně ale někdo úplně jiný.
Ještě jsme ani netušili, že za pár let budeme nosit v kapsách malé počítače všichni a spousta z nás bude mít úplně stejné nepřítomné pohledy, jako nerdi. Jak to tak sleduji kolem sebe, ovlivňuje nás to čím dál tím víc. A to si prosím pěkně vezměte, že kluci jen hráli hry a posílali si emaily, které byly právě v plenkách. Bylo to dávno před sociálními sítěmi. Dávno předtím, než jsme všichni dobrovolně ztratili svoje soukromí. Dopijeme, jdeme na pokoj a z okna naproti uprostřed noci vylézá na parapet nějaký obtloustlý kluk. Sebevrah, pronese moje holka, ale já jí uklidním. To jenom Nerd kontroluje kabel. Aby mohl dál hrát.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
