DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 28. ledna 2023

Recenze/review - KOHNERAH - Ominous Ubiquitous (2023)


KOHNERAH - Ominous Ubiquitous
CD 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Někdy mám pocit, že se mi někdo navrtal do hlavy. A pokouší se do ní vložit spoustu lží, dezinformací, hnisu a špíny. Moje tělo se brání, ale někdy padá nakažené k zemi. Lékaři si nevědí rady, jsem jak prokletý. Destrukce těla, destrukce mysli. Umírám a znovu se rodím. Restartován v temnotě znovu povstanu, abych bojoval dál. V podobných chvílích mi nejvíc pomáhá muzika. Dnes bych vám chtěl představit maniaky KOHNERAH.

Jedná se o nekompromisní death metalovou smečku z Kansas City, Missouri, která dokáže svojí hudbou zničit všechno kolem v okruhu několika kilometrů. Novinka "Ominous Ubiquitous" působí jako silná výbušnina. Stačí jenom pustit play a mozek vám vyskočí z hlavy. 


Na první pohled zaujme nádherný obal, pod kterým je podepsán mistr Mariusz Lewandowski, který nás bohužel loni opustil. Pochválit musím i masivní, divoký a mocný zvuk (Adam Mitchell - Recording, Mixing, Dennis Israel - Mastering, Ty Scott - Engineering). Riffy řežou jako ostrý skalpel, vokál je nasáklý chorobami a bicí vás také rozsekají. Mě se ale nejvíc líbí atmosféra celé nahrávky, která je temná, chladná a připomíná mi opuštěná jatka nebo starou márnici. Pokud bychom měli k někomu KOHNERAH přirovnat, volil bych jména jako DEICIDE, MORBID ANGEL, MONSTROSITY, BRUTALITY. Sedím připoutaný ke křeslu. Už několik dní mě nutí, abych se díval na zprávy, musím mít otevřené oči, jako v Mechanickém pomeranči. Dostávám elektrické šoky, do žil mi dávají neznámé látky. Umírám a znovu se rodím a pokaždé si znovu a znovu pouštím "Ominous Ubiquitous". Jedná se totiž o smrtící kov, který mi pomáhá přežít v dnešním šíleném světě. Některé songy jsou neklidné, jiné brutální, ale všechny spojuje dobré řemeslo, zajímavé nápady a jasný, zřetelný výraz. Někdy mám pocit, že se mi někdo navrtal do hlavy. A pokouší se do ní vložit spoustu lží, dezinformací, hnisu a špíny. Moje tělo se brání, ale někdy padá nakažené k zemi. Lékaři si nevědí rady, jsem jak prokletý. Destrukce těla, destrukce mysli. Zničující death metalový masakr!


Asphyx says:

Sometimes I feel like I've been drilled in the head. And they're trying to put in a lot of lies, misinformation, pus and dirt. My body fights back, but sometimes it falls down infected. The doctors don't know what to do, I'm cursed. Destruction of the body, destruction of the mind. I die and am born again. Rebooted in the darkness, I rise again to fight on. It's times like this that music helps me the most. Today I'd like to introduce you to the maniacs of KOHNERAH.

They are an uncompromising death metal pack from Kansas City, Missouri, who can destroy everything within a few miles with their music. The new album "Ominous Ubiquitous" is a powerful explosive. Just play it and your brain will pop out of your head.


At first glance, the beautiful cover, signed by the master Mariusz Lewandowski, who unfortunately left us last year, catches the eye. I must also praise the massive, fierce and powerful sound (Adam Mitchell - Recording, Mixing, Dennis Israel - Mastering, Ty Scott - Engineering). The riffs cut like a sharp scalpel, the vocals are soaked with disease and the drums will also cut you up. But what I like the most is the atmosphere of the whole record, which is dark, cold and reminds me of an abandoned slaughterhouse or an old morgue. If we have to compare KOHNERAH to someone, I would choose names like DEICIDE, MORBID ANGEL, MONSTROSITY, BRUTALITY. I'm strapped into a chair. I've been forced to watch the news for days, I have to keep my eyes open, like in A Clockwork Orange. I'm getting electric shocks, they're putting unknown substances in my veins. I'm dying and being born again, and every time I play "Ominous Ubiquitous" over and over again. It's a deadly metal that helps me survive in today's crazy world. Some songs are restless, others brutal, but they all share good craftsmanship, interesting ideas and a clear, distinct expression. Sometimes I feel like I've been drilled in the head. And they're trying to put in a lot of lies, misinformation, pus and dirt. My body fights back, but sometimes it falls down infected. The doctors don't know what to do, I'm cursed. Destruction of the body, destruction of the mind. A devastating death metal massacre!


Tracklist:
01. Wake Of Oblivion
02. Bovine Excision
03. Antimatter Annihilation
04. Eye Of The Panopticon
05. Inoculus
06. Plucked From The Sky
07. Elegiac Departure

KOHNERAH ARE:
Stephen Babcock | Vocals
Josh Riley | Lead Guitar & Vocals
JD Cantrell | Guitar & Vocals
Spencer Halstead | Bass
Chris Thorpe | Drums


A few questions - interview with death metal band from USA - KOHNERAH.


A few questions - interview with death metal band from USA - KOHNERAH.

Answered JD, thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

JD: I think it was November of 2016 when vocalist Stephen Babcock, and guitarist Ryan Bender asked me to jam with them. We met up sometime shortly after that and ended up working out one song in that inception of the group. Drummer Chris Thorpe jammed with us briefly but was unable to fully commit at the time so Bender, who had been honing his skills on the drums, decided to fill the role. We then enlisted Joshua Riley to be the second guitar player and Spencer Halstead would handle bass duties. Most of us already had backgrounds in death metal so it was pretty clear what style of music we were going to play. I had previously played guitar with Thorpe and several other musicians but it never fully materialized as a band. Other members of the group had much more success however, Babcock was the vocalist for technical death metal band Diskreet, Bender was the guitarist and vocalist for melodic death metal band Obliterate The Apex, and Spencer Halstead was the guitarist for death metal band Damned By The Pope. We wrote 7 songs with this lineup and everything was going great but then suddenly, due to circumstances beyond our control we were forced to find a new drummer and it was at this time Thorpe officially joined the band.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

JD: We recorded the album with Adam Mitchell at Hammerfarm Music Studios in Lawrence, KS. Adam is the drummer for thrash metal band Hammerlord and he has produced albums for Hammerlord and for his solo project Daemon Poetica, as well as bands like Marasmus and Troglodyte. We set up drums and mics on a Friday evening, began tracking the following Saturday morning and by Sunday afternoon drum tracking was complete. We then each scheduled time to track guitars and vocals. Adam was very focused on all aspects of the recording process, from mic placements and dialing in guitar tones to making sure we got the best take on each song. He really had a keen sense of what was needed to achieve our goal. Once we had everything tracked, Adam began to work on the overall mix of the songs and they were starting to sound massive! We discussed hiring Dennis Israel at ClintWorks Recording, Mixing & Mastering in Seth, Germany to put the finishing touches on this collection of songs. Adam had previously worked with Dennis on another project and recommended that we reach out to him for his mastering skills. We sent one track to him, got a few samples back and decided to go with him. I am extremely glad we did, his audio mastering techniques really took these songs to a new level that I really hadn’t anticipated and I was very impressed to say the least. Looking back, our goal was to create a modern sounding death metal album without making it sound too “to the grid” and when I listen to the final product, i believe that we achieved that.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

JD: We decided to do a limited release of 100 CD’s. The album artwork and layout design are beautifully printed on 6-Panel Digipaks and you can check them out at Kohnerah.com.


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

JD: Babcock writes most of the lyrics but Josh and I contributed to a couple of songs as well so it was a collaboration of ideas. The lyrics we write tend to be about death and destruction, cryptids, aliens and alien abduction, mind control, failing empires, etc. We chose the album title Ominous Ubiquitous because we felt like it encompassed the lyrical content of this album.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

JD: The logo was a collaborative effort between Bender and I. Bender actually came up with the name Kohnerah, which is the phonetic spelling of the musical term ‘con ira’. When he pitched the name to us with the idea to spell it phonetically, I immediately loved it and started sketching. Bender and I passed some rough drafts back and forth for about a week until we were satisfied with the logo and then I began to work on the graphic design aspects of the logo.

We contacted the late Polish surrealist artist Mariusz Lewandowski for the album artwork. His spectacular painting has made it very easy for us to create stunning layout designs for the album and for our website. We are grateful for the opportunity we had to work with him and we decided to dedicate the album to his life and memory.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

JD: We decided to release the album independently. We had briefly talked about reaching out to labels but decided that we would just release the album and see what kind of reception we would get on our own and I am very humbled by the amount of support we have received.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

JD: I would have to say some of our more noticeable influences would be Death, Hate Eternal, Nile, Decrepit Birth and Deeds of Flesh but we draw our inspiration from everywhere. I am heavily immersed in the worlds of black metal and doom metal and I think some of those elements are apparent in our music as well.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

JD: We played a few local shows with Bender on the drums. Most of our efforts at that time were focused on writing but we were able to play a few gigs here and there. After we made the transition to Thorpe on drums, we played Topeka Metal Fest and I think we had another two or three shows set up when the Covid-19 epidemic reared it’s ugly head and everything was canceled. We ended up playing SlamDakota Death Fest about a year and three months later and after that we decided we were going to focus on recording the album. Festivals are a lot of fun and there are always so many great bands to share the stage with but I also enjoy a good local show with friends because it’s really amazing to see a thriving local music scene.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

JD: We are currently writing new material and hope to be both back in the studio and back on the stage soon. We currently do not have any shows or touring plans booked. Our main goal has always been to write quality death metal songs and with this record complete, it will now serve as a platform to expand the boundaries and really push ourselves on the next album.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

JD: Fans can sign up for our mailing list at our official website Kohnerah.com. We are also on Facebook, Instagram, Twitter and Youtube and we will respond to all messages. Like, follow and subscribe to support us. We can also be reached via email at Kohnerah@gmail.com. Thank you so much for taking the time to send us these questions.

Thanx for the interview.




------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 27. ledna 2023

Recenze/review - LANGUISH - Feeding the Flames of Annihilation (2022)


LANGUISH - Feeding the Flames of Annihilation
CD 2022, Prosthetic Records

for english please scroll down

Díra, navrtaná do hlavy, měla původně uvolnit tlak uvnitř lebky. Jenže způsobila akorát to, že se z něj stala zombie. Stroj z masa a kostí, stroj na zabíjení. Chodil ulicemi, s hlavou skloněnou, stejně jako většina dnešní společnosti a kolem umírali lidé. Působil úplně stejně, jako nová nahrávka amerických maniaků LANGUISH.

Kombinace starého plesnivého death metalu a grindcore, pokud je dobře zahrána, vždy vypadá jako drtička kostí. Američané umí svoje řemeslo na výbornou. A navíc přidávají pořádnou porci temnoty, špíny a nekonečného chladu. 


Fanoušci třeba takových NAPALM DEATH, CARCASS, MORBID ANGEL, ale třeba i SARCÓFAGO, budou určitě spokojeni. Dostanou smrtící koktejl vysoké kvality. Parádní zvuk, spoustu morbidních nápadů, tohle všechno dohromady dělá album, které si s chutí pokaždé rád pustím. A to pořádně nahlas. Opravdu si připadám, že mi někdo navrtal do hlavy díru, opravdu mám pocit, že držím v ruce výbušnou směs. Stačí jen zapálit oheň a všechno kolem lehne popelem. Stejně jako po "Feeding the Flames of Annihilation". Je to zkázonosný masakr, vlna tsunami, která se vám zadře hluboko pod kůži. Pokaždé, když mám plné zuby světa kolem mě, pokaždé, když se podívám na večerní zprávy - poslouchám novinku na plné pecky. Brutální, agresivní, krvelační, takoví jsou LANGUISH. Vypláchnou vám mozek kyselinou, pohřbí vás zaživa a stále budete s chutí tančit v mosh pitu. Album bylo vydáno minulý rok v říjnu a jediné co mě mrzí je, že jsem se k němu nedostal dříve. Má v sobě totiž vše potřebné pro pořádnou pařbu v márnici. Díra, navrtaná do hlavy, měla původně uvolnit tlak uvnitř lebky. Jenže způsobila akorát to, že se z něj stala zombie. Stroj z masa a kostí, stroj na zabíjení. LANGUISH vás vyvrhnou zaživa! Grind death metalová apokalypsa!


Asphyx says:

The hole drilled in the head was originally intended to relieve pressure inside the skull. But all it did was turn him into a zombie. A machine of flesh and bone, a killing machine. He walked the streets, head down, like most of today's society, and people died all around him. He looked exactly like the new record by American maniacs LANGUISH.

The combination of moldy old death metal and grindcore, when played well, always looks like a bone crusher. Americans know their craft very well. And they add a good portion of darkness, dirt and endless cold.


Fans of such bands as NAPALM DEATH, CARCASS, MORBID ANGEL, but also SARCÓFAGO, will definitely be satisfied. They will get a deadly cocktail of high quality. A great sound, a lot of morbid ideas, all this together makes an album that I'll be happy to listen to every time. And loud. I really feel like someone drilled a hole in my head, I really feel like I'm holding an explosive mixture in my hand. All you have to do is light a fire and everything goes up in flames. Just like after "Feeding the Flames of Annihilation". It's a devastating massacre, a tsunami that digs deep into your skin. Every time I get fed up with the world around me, every time I watch the evening news - I listen to the news at full volume. Brutal, aggressive, bloody, that's what LANGUISH are. They'll brainwash you with acid, bury you alive and still make you want to dance in a mosh pit. The album was released last October and my only regret is that I didn't get to it sooner. It has everything you need for a good party in the morgue. The hole drilled in the head was originally meant to relieve pressure inside the skull. But all it did was turn him into a zombie. A machine of flesh and bone, a killing machine. LANGUISH will eviscerate you alive! Grind death metal apocalypse!



Tracklist:
01. Manifesto
02. Last Legs
03. Ripped Remains
04. Parasite
05. Poisoned Chalice
06. Judas Goat
07. The Collector
08. Failed State
09. Feeding The Flames
10. Comply Or Die
11. Corporate Dystopia

band:
Sean Mears - Vocals
Zack Hansen - Drums/Noise
Ryan Bram - Bass
Matt Mutterperl - Guitars



KNIŽNÍ TIPY - Metropolis - Thea von Harbou (1927)


Metropolis - Thea von Harbou
1927, Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství (Antonín Svěcený)

Pamatuji si, že bylo sychravé ráno a já šel do školy. Na kolejích mě vyzvedl kamarád, kouřili jsme a nadávali, že musíme přes pole. Cestou nám skočil králík pod nohy a kámoš po něm hodil kámen. Zasranej den, dnes píšeme z matiky. Vůbec se mi tam nechce. Mě taky ne. Bylo brzo ráno a ještě nebylo nikde otevřeno, tak jsme oba usedli do lavic a sešli se až na cigáru po několika hodinách. Hele, za půl hodiny otevírají U Darebáka, pronesl a nemusel mě vůbec přemlouvat. Jen jsem kývl a šli jsme. Kecali jsme o knížkách a školu nechali daleko za sebou. Stepujeme před dveřmi, výčepák se opozdil. Kde seš? Zeptáme se a vlezeme do studené hospody. Pijeme pivo a kouříme. Najednou vyndá Michal z brašny knížku. Je ohmataná. Hele, co jsem včera ulovil a antíku. Oznámí mi a hodí přede mě mezi pivní tácky Metropolis.

Co to je, zeptám se. Hele, uvidíš sám. Vůbec jsem nevěděl o tom, že existuje nějaký černobílý, němý a skvělý film. Dnes si říkám, že by mě fakt zajímalo, kolik z lidí vlastně nejdřív četlo knížku a teprve až pak zhlédla tenhle parádní snímek. Michal mi ještě prozradí, že to je kniha vyloženě pro mě, protože je to sci-fi. Zandám si ji do svého žebradla a na několik dní na ní zapomenu. Až když jedu vlakem domů, na brigádu přes půl republiky, dojdou mi baterie ve walkmannu. Prohrábnu zavazadlo a najdu Metropolis. Než dojedu do Boleslavi, mám půlku za sebou. Doma pozdravím a jen se ujistím, že je vše v pořádku. Otec leží u televize s lahváčem a máma něco kutí v kuchyni. Brácha nemluví. Zalezu si do postele, pustím si nějakou muziku a knížku dočtu. Nemůžu pak spát. Nejde to, pořád musím nad příběhem přemýšlet.

Usnu a vrátím se do Plzně. Vypadá ale jinak, mocněji, je v ní víc lidí. Bydlím v mrakodrapu a dívám se na hemžení pode mnou. Společnost je dávno rozdělena na ty vzdělané, nůžky jsou rozevřeny. S dělníky se skoro nepotkávám. Jsou v podzemí. Jsou důležití pro chod společnosti, pro výrobu, ale jinak nemají moc práv. Připomínají spíše otroky. Zajímavé je, že i když jsem film dosud neviděl, některé obrazy jsem zažil ve snu. Dopředu. Alespoň takový pocit jsem měl, když jsem se probudil. Jdu do továrny a celý den uklízím. Jsem dělníkem, který je v metropolisu. Šéf mě několikrát seřve. Jen tak, protože má nervy. Makám vždycky dobře, jsem tak vychovaný. Připadám si jako otrok, jako kus masa. Ale všechno spolknu, všechen ten vztek, smutek, beznaděj. Najednou chápu knížku o hodně více, než včera. 

Uběhne spousta let, jsem pořád v továrnách, pracuji ale nahoře, za dobrý plat. Ale s dělníky se stále setkávám, poslouchám je a vnímám jejich pohled na svět. V mnohém je chápu, ale ve spoustě věcí ne. Knížku jsem si přečetl nedávno, během několika hodin. Bylo to odpoledne a zrovna v naší zemi probíhaly volby. Nešlo ani tak o to, jak to dopadlo, ale vyděsilo mě, jak začíná být společnost rozdělena na dvě poloviny. Hrozně mi to Metropolis připomnělo. A to si prosím uvědomme, že se u nás, v Čechách máme pořád dobře. Co takový Tchaj-wan? A další? Co volby v USA, kde spolu v rodinách nemluví kvůli politice? Do toho si vezměte toxické sociální sítě, zprávy a najednou si uvědomíte, jaká byla Thea von Harbou vizionářka. Dnes už mám vše ovlivněné i skvělým filmem. Vidím současný svět stejně černobíle, protože takový začíná opravdu být. Bohužel.

Film je avantgardní a není pro každého. S knížkou je to vlastně ještě těžší. Doporučil jsem ji několika svým známým a hnali mě velkou holí. Nepochopili vůbec nic a to jsem je považoval za lidi, kterým by se mohla líbit. Doba se hodně změnila. Spousta z nás vnímá informace jen zkratkovitě, čte čím dál tím méně jedinců. Někdy si říkám, že už to nějak doklepu. Svět Metropolis je temný, spousta momentů ve vás zůstane navěky. Alespoň tak vnímám knížku já. Vlastně to není moc pozitivní příběh, ale o to víc k zamyšlení. Tedy, pokud rádi namáháte mozkové závity, mohu vám knihu jen doporučit. Třeba jsem vám svým tipem udělal radost. Bylo to účelem. Mějte se hezky a zase za týden. Děkuji za pozornost. Bylo mi s vámi dobře. Za chvíli zase vstávám a vyrazím do města. Cestou do práce potkám spoustu dělníků. Spousta z nich vypadá jako zombie, jakoby vylezli z podzemí. Buďte silní!

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Původně scénář k filmu Fritze Langa (1924), roku 1926 přepracován autorkou do románové podoby. Poněkud naivní příběh They von Harbou se odehrává v 21. století (přesněji roku 2026), uprostřed obrovského města plného mrakodrapů, vynálezů, prosperity, ale také sociálního útisku. Společnost je rozdělena na dvě hlavní skupiny – plánovače neboli myslitele, kteří si žijí v luxusu vysoko nad povrchem země a dělníky, kteří v podzemí dřou, aby jim mohli tento privilegovaný život zajistit.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 26. ledna 2023

Recenze/review - SCALPEL - Century in the Boilpit (2022)


SCALPEL - Century in the Boilpit
EP 2022, vlastní vydání

for english please scroll down

Lidé chtějí krev, víc krve. Násilí je přitahuje jako můry světlo. Veřejné popravy, stále jsme jen trošku chytřejší zvířata. Vyhledáváme extrémy, abychom ukojili svoji touhu po lovu. Důkazem budiž i nové EP šílenců SCALPEL. Death grindová jízda s krvavým otiskem. Spousta zajímavých momentů, masivní zvuk, obal, který nenechá nikoho na pochybách. Tohle je přesně masakr podle mého gusta.

Jako když vám někdo ustřelí hlavu brokovnicí. Tak zní novinka "Century in the Boilpit". Je přesně tím druhem hudby, který vás nenechá v klidu. Budete neustále přidávat hlasitost, dívat se do tmy a ucítíte v zádech chlad. Ano, tahle nahrávka smrdí špínou a hnisem. 


Pokud jste někdy byli u veřejné pitvy, asi víte o čem píšu. Poslouchat "Century in the Boilpit" je jako se dívat na vyhřezlé vnitřnosti zasažené snětí. Odkazy na DEATH, CARCASS, MORBID ANGEL lze zaslechnout, ale nijak neruší, jsou spíše inspirací, než pouhou kopií. Naopak, kapela se snaží přinést spoustu svých nápadů a nových motivů. Myslím si, že se jim to daří na výbornou. Mají svůj rukopis, jen se vám musí podobná hudba líbit. Novinku si užívám, rád se k ní vracím. Stala pro mě stínem, noční můrou, na kterou myslím, kudy chodím. Nahrávka zní navíc velmi uvěřitelně, je divoká, šílená a rozdrásá vám obličej do krve. Je to samozřejmě extrém, muzika, která jde za hranu, ale takhle to máme přeci moc rádi, ne? Poslouchám letošní EP SCALPEL s velkou chutí a připadám si, jako bych byl přímo v nějakém starém hororovém snímku. Nebo to je krutá realita? Netuším. Jistý jsem si ale s jednou věcí. Tahle smečka moc dobře ví, co chce a jde si za tím jako šelma na lovu. Je hrozně příjemné být obětí jejich hudby. Skladby se do mě zadírají jako ostrý nůž. Vylezou ze mě červi a stanu se konečně zombie. Vyhledáváme extrémy, abychom ukojili svoji touhu po lovu. Důkazem budiž i nové EP šílenců SCALPEL. Spousta zajímavých momentů, masivní zvuk, obal, který nenechá nikoho na pochybách. Tohle je přesně masakr podle mého gusta. Death grindová jízda s krvavým otiskem!


Asphyx says:

People want blood, more blood. Violence draws them like moths to light. Public executions, we're still just a little bit smarter animals. We seek out extremes to satisfy our desire to hunt. Proof of this is the new EP from the madmen SCALPEL. A death grind ride with a bloody imprint. Lots of interesting moments, massive sound, a cover that leaves no one in doubt. This is exactly the massacre for my taste.

Like someone blowing your head off with a shotgun. That's the new "Century in the Boilpit". It's exactly the kind of music that won't leave you alone. You'll keep turning up the volume, looking into the darkness and feeling the chill in your back. Yes, this record reeks of filth and pus. 


If you've ever been to a public autopsy, you probably know what I'm writing about. Listening to "Century in the Boilpit" is like looking at an eviscerated intestine hit with anthrax. References to DEATH, CARCASS, MORBID ANGEL can be heard, but they don't distract in any way, they are more inspiration than mere copy. On the contrary, the band tries to bring a lot of their own ideas and new themes. I think they are doing a great job. They have their own signature, you just have to like music like this. I enjoy the new stuff, I like to come back to it. It has become a shadow for me, a nightmare that I think about where I walk. The record also sounds very believable, it's wild, crazy and will rip your face to shreds. It's extreme, of course, music that goes over the edge, but that's how we like it, isn't it? I'm listening to this year's SCALPEL EP with great gusto and I feel like I'm right in an old horror movie. Or is that a harsh reality? I have no idea. But I am sure of one thing. This pack knows exactly what it wants and it goes after it like a beast on the prowl. It's awfully nice to be a victim of their music. The songs cut into me like a sharp knife. The worms come out of me and I become a zombie at last. We seek out extremes to satisfy our desire to hunt. The new EP from the madmen SCALPEL is proof of that. Lots of interesting moments, massive sound, a cover that leaves no one in doubt. This is exactly the kind of carnage I like. Death grind ride with a bloody imprint!


Recenze/review - SCALPEL - Methods to Delusion (2017):
https://www.deadlystormzine.com/2017/06/recenzereview-scalpel-methods-to.html


Tracklist:
01. A Fiend's Ecstasy
02. Septic Dream
03. The Insect Philosopher
04. The Woodsman III
05. Noxious Financial Treachery
06. Century In The Boilpit

band:
Guitar/Vocals - Manny Egbert
Guitar/Vocals - Taylor Brennan
Bass - Matt Bellows
Drums - Chip Fay


středa 25. ledna 2023

Recenze/review - PALE KING - We Are but Memories (2022)


PALE KING - We Are but Memories
CD 2022, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Jednou jsem četl o krásné mladé ženě, která svému muži dlouhé roky podávala jed. Postupně, pomalu. Dívala se jak trpí, pečovala o něj, hleděla do jeho postupně umírajících očí. Chodila i na na jeho hrob, truchlila a plakala tam. Vzpomněl jsem si na ní, když jsem poprvé slyšel nové album "We Are but Memories". Z něj je také cítit chlad i temné emoce. Hranice šílenství byly překročeny již podruhé a vy si můžete vychutnat šedivou, melancholickou náladu.

O PALE KING jsem již jednou psal (odkaz na recenzi předchozí nahrávky "Monolith Of The Malign" (2017) je dole pod článkem). Pánové a dáma pokračují ve své morbidní práci. Zahalí vás do černé, husté mlhy a přenesou na tichý hřbitov. Přidejte hlasitost a poslouchejte pozorně!


Jako bych se díval na dlouhé stíny toulající se močálem. Také cítíte ten chlad? Může za to mrazivý zvuk, démonický obal, ale hlavně nápady, kterých je na albu velké množství. Tvorba PALE KING je ovlivněna kapelami jako AMORPHIS, UNLEASHED, ROTTING CHRIST, SAMAEL, OPETH, AMON AMARTH. Vše je postaveno na melodiích. Ty vám proniknou pomalu do žil. Jako jed. Nahrávka chce čas, musí uzrát. Rozhodně nemusí zaujmout na poprvé ani na podruhé. Osobně se mi nejvíc osvědčil poslech v temné místnosti nebo při dlouhých procházkách podzimní přírodou. Album má v sobě zvláštní neklid, který se těžko popisuje, ale o to víc je přitažlivý. Je pro mě hrozně příjemné se toulat světem, uzavřený jenom v hudbě. "We Are but Memories" a padající listí. Zmrzlá cesta, šerosvit, hororová atmosféra. Tichý lesní hřbitov. Na jednom náhrobku je napsáno PALE KING. Dívám se do tmy a pod nohama mi křupou staré kosti. Tahle hudba je o smutných emocích, o dlouhých stínech, o strachu i naději, o dlouhém umírání. Máte jen dvě možnosti. Buď si ji pořádně užít a nebo jít pryč. Nic jiného neexistuje. Pokud si někdy připadáte osamocení uprostřed davu, asi víte, o čem píšu. Další slova jsou myslím zbytečná. Lepší je poslouchat. Mlhavý, krvavý death metalový přízrak!


Asphyx says:

I once read about a beautiful young woman who had been giving her husband poison for years. Gradually, slowly. Watching him suffer, caring for him, looking into his gradually dying eyes. She even went to his grave, mourned and wept there. I thought of her when I first heard the new album "We Are but Memories". It also reeks of coldness and dark emotions. The boundaries of madness have been crossed for the second time and you can enjoy the grey, melancholic mood.

I have already written about PALE KING once before (the link to the review of the previous release "Monolith Of The Malign" (2017) is at the bottom of the article). The lords and ladies continue their morbid work. They envelop you in a black, thick fog and transport you to a silent graveyard. Turn up the volume and listen closely!


It's like looking at long shadows wandering through a swamp. Do you feel the chill, too? It's because of the chilling sound, the demonic cover, but mostly the ideas, which are in abundance on the album. PALE KING's work is influenced by bands like AMORPHIS, UNLEASHED, ROTTING CHRIST, SAMAEL, OPETH, AMON AMARTH. They will slowly penetrate your veins. Like poison. A record takes time to mature. It definitely doesn't have to impress the first time or the second time. Personally, I found it most useful to listen to it in a dark room or on long walks in the autumn countryside. The album has a strange restlessness about it that is hard to describe, but all the more appealing for that. I find it terribly pleasant to wander the world, enclosed only in music. "We Are but Memories" and falling leaves. Frozen road, twilight, horror atmosphere. A silent forest graveyard. On one tombstone it says PALE KING. I look out into the darkness and old bones crunch under my feet. This music is about sad emotions, about long shadows, about fear and hope, about long dying. You only have two choices. Either enjoy it thoroughly or walk away. There's no other way. If you ever feel alone in the middle of a crowd, you probably know what I'm writing about. I think more words are unnecessary. Better to listen. A misty, bloody death metal phantom!


Recenze/review - PALE KING - Monolith Of The Malign (2017):

Tracklist:
01. We Are But Memories
02. The Weight Of Reality
03. The Last Farewell
04. Cursed
05. Drown
06. Under The Wings Of Solitude
07. A Spectral Display
08. Cold Shadow

Pale King is
Jonny Pettersson – Guitar and vocals
Håkan Stuvemark – Guitar (Solo’s)
Hannah Gill – Bass
Jon Rudin – Drums


úterý 24. ledna 2023

Recenze/review - SACRILEGION - From Which Nightmares Crawl (2022)


SACRILEGION - From Which Nightmares Crawl
CD 2022, Chaos Records

for english please scroll down

Vystoupil ze stínu a měl ve tváři zlo. Démon z děsivých nočních snů. Ďábel temnoty. Má mnoho podob, stejně jako extrémní hudba. Vždy jsem vyhledával hlavně kapely, které nezapomínaly na chladné melodie, na atmosféru plnou vzteku, špíny, mrazu a beznaděje. SACRILEGION jsou ze Spojených států a na cestu plnou bolesti se vydali poprvé v roce 2018. Letos nám předkládají své první dlouhohrající album. Řeže mě ihned, od prvního okamžiku.

Pánové hrají postaru, se vztekem v riffech, se silou a nadšením, které k této hudbě patří, jako dřevěná rakev k mrtvému. Vítejte v dávno opuštěném chrámu, ve kterém se uctívají staré, lety ověřené postupy. Zvuk je morbidní a obal představuje ďábla v jeho šílené podobě. Pokud máte rádi smrtící kov, který žhne a pálí a zároveň u něj umrznete, tak neváhejte ani chvilku. 


Debutové album "From Which Nightmares Crawl" je určeno všem fanouškům třeba takových MORBID ANGEL, BOLT THROWER. Ve skladbách se potkává brutalita a syrovost s melodiemi. Songy zní velmi uvěřitelně, dobře se pamatují a je radost se k nim vracet. Kapela má svůj rukopis, vlastní výraz a to se v dnešní době počítá. Nahrávku řadím rozhodně k tomu nejlepšímu, co jsem měl možnost v roce 2022 slyšet. Procházím se tmou, nekonečnými chodbami podsvětí. Ze stěn okapává hnis a řev ze záhrobí je mým průvodcem. Světlo jsem již neviděl několik dní, poslouchám totiž SACRILEGION. Smečku, která je pro mě velkým překvapením. Nečekal jsem vůbec nic, myslel jsem si, že ji zařadím po bok stovky jiných retro skupin, ale není tomu tak. Pánové totiž umí napsat skvělé motivy. Jsou to muzikanti s darem od samotného Satana. Mám rád, když se mohu toulat opuštěným městem. Uprostřed noci, kdy jsou stíny dlouhé a lampy jenom poblikávají. Američané nahráli desku, která ve mě opravdu probouzí černé a šílené noční můry. Jsou jako sen, který se neustále vrací. Je plný zkažené krve, nářku a bolesti. Přesně v této podobě mám smrtící kov nejraději. Pokud to máte nastavené jako já, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete pořádnou porci syrového, zkaženého masa. Podáváno bude na víku od rakve. Stačí jen ochutnat a přidat pořádně hlasitost. Nechte na sebe působit tuhle krutou muziku. Nejlépe potmě, o samotě nebo poblíž hřbitova. Hrobka s nápisem SACRILEGION vydala skvělé poselství. Budete navěky prokleti! Amen! Temné, mrazivé death metalové ozvěny z onoho světa!


Asphyx says:

He stepped out of the shadows and had an evil look on his face. A demon from a terrifying nightmare. The devil of darkness. It takes many forms, like extreme music. I've always looked for bands that don't forget the cold melodies, the atmosphere full of anger, dirt, coldness and hopelessness. SACRILEGION are from the United States and first embarked on a journey full of pain in 2018. This year they present us with their first full-length album. It cut me immediately, from the very first moment.

The gents play in an old-fashioned way, with rage in the riffs, with the power and enthusiasm that belongs to this music, like a wooden coffin to the dead. Welcome to a long-abandoned temple where old, time-honoured practices are worshipped. The sound is morbid and the cover represents the devil in his mad form. If you like deadly metal that glows and burns while you freeze to death, don't hesitate a moment.


The debut album "From Which Nightmares Crawl" is intended for all fans of such bands as MORBID ANGEL, BOLT THROWER. In the songs brutality and rawness meets melodies. The songs sound very believable, they are easy to remember and a pleasure to come back to. The band has its own signature, its own expression and that counts nowadays. I definitely rank the recording as one of the best I've had the opportunity to hear in 2022. I walk through the dark, endless corridors of the underworld. Pus dripping from the walls and the roar from beyond is my guide. I haven't seen a light for days, I'm listening to SACRILEGION. A pack that comes as a great surprise to me. I wasn't expecting anything, I thought I'd put it alongside hundreds of other retro bands, but it's not so. The gentlemen know how to write great themes. They are musicians with a gift from Satan himself. I love being able to wander through a deserted city. In the middle of the night, when the shadows are long and the lamps only flicker. The Americans have made a record that really brings out the black and crazy nightmares in me. They're like a dream that keeps coming back. It's full of bad blood, wailing and pain. That's the kind of death metal I like best. If you're set like me, don't hesitate a moment. You're gonna get a good helping of raw, rotten meat. Served on a coffin lid. All you have to do is taste it and turn up the volume. Let this cruel music affect you. Preferably in the dark, alone or near a cemetery. The tomb with the inscription SACRILEGION sends a great message. You will be damned forever! Amen! Dark, freezing death metal echoes from the other world!


Tracklist:
01. A Terrible Pilgrimage To Seek The Nighted Throne
02. Puritanical Dementia
03. Tainting The Sky With Red
04. From Which Nightmares Crawl
05. So Envenomed, Enshrined
06. Legacy Of The Impaler
07. Transfixed In Spiral Ambiguity
08. The Hollow Blue Eyes Of Yomi At Twilight
09. Creaking Shadows (That Which Dwell In Silence)
10. Ever-Consuming Arc (The Dirgelike Crawl Through Trembling Aeons)

SACRILEGION is:
Connor G. Carlson - Vocals, Guitar
Geronimo Santa Cruz - Guitar
Ashton J. Childs - Drums
Alex Seolas - Bass



pondělí 23. ledna 2023

Recenze/review - VAYRON - Demo 2022 (2022)


VAYRON - Demo 2022
Demo tape 2022, Visceral Circuitry Records

for english please scroll down

Mám rád, když mi u muziky praskají všechny kosti v těle. Líbí se mi, když se mi začne vařit krev v žilách. Jakoby mi někdo vystřelil mozek z hlavy, když poslouchám demonahrávku francouzských VAYRON. Poctivý smrtící kov, se spoustou melodií a takovou tou plesnivou patinou, kterou mám u tohoto stylu tolik rád. Pořád mě baví navštěvovat staré katakomby a objevovat nové kapely.

Nahrávka má velmi dobrý zvuk, líbí se mi i obal. Hlavní jsou ale nápady, kterých je ve skladbách velké množství. Žhnou a pálí a zároveň vás ochladí na bod mrazu. Otevírám dveře do dávno opuštěné kobky s nápisem VAYRON a poslouchám velmi pečlivě. Rakev je otevřena!


Pokud bychom hledali kapely, u kterých se Francouzi inspirovali, museli bychom zmínit smečky jako CANNIBAL CORPSE, PESTILENCE, DEICIDE, MASSACRE, MORBID ANGEL a spoustu dalších, které vládly světu v devadesátých letech. Pánové navíc přidávají velké množství vlastních nápadů. Drží se stylu, nevydávají se do neznámých cest, ale demo není jen dobrým řemeslem. V jednotlivých skladbách nalezneme spoustu zkažené krve. Připadám si, jako na návštěvě archívu, ve kterém leží starodávné spisy. Jedním z nich je i Kniha smrti, ze které VAYRON citují. A dělají to s elegancí zkušených muzikantů. Mezi prsty prosévám prach předků a chodbami se toulají přízraky. Kapela je jako démoni ze dávných časů, jako bestie, která se po letech probudila. Chtějí nás zabít svoji hudbou, pohřbít nás zaživa. Upálit všechny hříšníky! Jsem moc rád, že mi přišlo "Demo 2022" na recenzi. Muziku si neskutečně užívám a rád se k ní vracím. Troufám si tvrdit, že nás v budoucnu čekají skvělá alba. Chci dlouhohrající desku! Hned teď! Tohle je přesně underground podle mého gusta. Smrtící kov pro všechny milovníky shnilého masa, pro gurmány, co rádi tráví svůj čas v temnotě. Jako když navštívíte márnici a strávíte s mrtvými a touhle deskou celou noc. Také cítíte ten chlad a tmu? Absolutní inferno! Syrový death metal z opuštěných pohřebišť!


Asphyx says:

I love it when music makes every bone in my body crack. I like it when the blood starts boiling in my veins. It's like someone blew my brains out listening to a VAYRON demo. Honest killer metal, with lots of melody and that moldy patina I love so much about this style. I still enjoy visiting old catacombs and discovering new bands.

The record has a very good sound, I like the cover too. But the main thing is the ideas, of which there are a lot in the songs. They burn and scorch and at the same time cool you down. I open the door to the long abandoned dungeon with the VAYRON sign and listen very carefully. The coffin is open!


If we were looking for bands that the French were inspired by, we would have to mention bands like CANNIBAL CORPSE, PESTILENCE, DEICIDE, MASSACRE, MORBID ANGEL and many others that ruled the world in the 90s. In addition, the gentlemen add a large number of their own ideas. They stick to the style, they don't venture into unknown paths, but the demo is not just good craftsmanship. There's plenty of bad blood to be found in the individual tracks. I feel like I'm visiting an archive where ancient writings lie. One of them is the Book of Death, from which VAYRON quote. And they do it with the elegance of seasoned musicians. I sift the dust of ancestors between my fingers and ghosts wander the corridors. The band is like demons from long ago, like a beast that has awakened after all these years. They want to kill us with their music, bury us alive. Burn all the sinners! I'm so glad I received "Demo 2022" for review. I enjoy the music immensely and love coming back to it. I dare say we're in for some great albums in the future. I want a long-playing album! Right now! This is exactly my kind of underground. Death metal for all lovers of rotten meat, for gourmets who like to spend their time in the dark. It's like visiting a morgue and spending the whole night with the dead and this record. Do you feel the cold and the dark, too? Absolute inferno! Raw death metal from abandoned burial grounds!


Tracklist:
01. Fanatic
02. Drunk
03. Power
04. Dirty

band:
Artwork: Fedric vinciguerra
Prod: Nick Tarlton

Guitar1 SeB
Guitar2 Tintin
Bass/vocal :Pepone
Drum: Micka





Info - BACK TO THE SYMBOLIC 2023 - Tři Dvory u Kolína - 25. - 26. 8. 2023


CZ: Chvíli nám to sice trvalo, ale věříme, že se vyplatilo si počkat! Těší nás, že Vám můžeme představit finální line-up letošního ročníku festivalu BACK TO THE SYMBOLIC 2023 v čele se Švédskou death metalovou legendou Sorcery, působící na scéně již od roku 1986, která ještě NIKDY v Čechách nezahrála a my máme obrovskou radost, že jejich "poprvé" bude právě u nás ve Třech Dvorech spolu s VILE Schizophreniaband, Mercyless , Obscenity - Death Metal est. 1989, Symbtomy , Burial Remains , Consecration , CORTEGE , FAECES , Typhus, Sectesy , Elysium , F.O.B. , Hells Band , Solar System Band , Dysangelium , Surgery , Mivedantal , Slaves of Passion!
Vstupenky v předprodeji na www.symbolic.cz
--------
EN: It took us a while, but we believe it was worth the wait! We are pleased to present the final line-up of this year's BACK TO THE SYMBOLIC 2023 festival, headed by the Swedish death metal legend Sorcery, who have been on the scene since 1986 and have NEVER played in the Czech Republic before, and we are very happy that their "first time" will be with us in Tři Dvory alongside many great bands!

tickets herewww.symbolic.cz




------------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 22. ledna 2023

Recenze/review - PERCUSSOR - Ravenous Despondency (2022)


PERCUSSOR - Ravenous Despondency
CD 2022, Horror Pain Gore Death Productions

for english please scroll down

Na staré pohřebiště kousek za městem chodím hodně často. Je mi tu v temnotě velmi dobře. Poslouchám jen ošklivou a zlou muziku. Musí být nasáklá zkaženou krví a smrdět sírou. Většinou vyhledávám kapely, které mají kořeny v devadesátých letech minulého století. Usedám na mramorový hrob a užívám si chladné a podmanivé melodie. Tady, s novou deskou amerických PERCUSSOR je mi nejlépe.

Historie téhle smečky se začala psát v roce 1996. První album ale vzniklo až po devatenácti letech. A jedná se o šílenou smrtící lavinu opravdu prvotřídního staroškolského smrtícího kovu s thrash metalových feelingem. Démoni znovu tančí v kruhu a vyzývají temnotu, aby konečně zahalila svět do černého pláště nicoty.


Hudba PERCUSSOR je ze stejných hřbitovů, jako ta od POSSESSED, VITAL REMAINS, SOLSTICE, DECEASED, MALEVOLENT CREATION. Obsahuje v sobě stejné množství nadšení a odhodlání. Vnitřního pnutí a síly, které se dle mého nedá naučit. Muzikanti ji musí mít v sobě. Mám rád takové smečky, protože při jejich hudbě lezou zombie z děr a děsivé noční můry se stávají realitou. Parádní je i zvuk, prašivý a plesnivý, jako ruka shnilé mrtvoly. Obal se také povedl na výbornou. Myslím si, že srdce každého milovníka starých dobrých časů a poctivé muziky bude létat v záhrobí a radovat se. Mám to takhle nastavené a k novince "Ravenous Despondency" se hrozně rád vracím. Skladby jsou jako smršť, tsunami, po které zůstává jenom spálená země. Spousta rouhání, hororové, gore nálady. Vše sedí na svých místech a riffy řežou jako čerstvě nabroušený skalpel. Hnis stéká po zdi a z katakomb se ozývají ozvěny ze záhrobí. Mrazí mě v zádech a krve by se ve mě nedořezal. Album na mě působí, jako by leželo dlouhé roky v dřevěné rakvi, pokryté pavučinami. Letos bylo exhumováno a hozeno mezi nás, obyčejné smrtelníky. Existuje jenom absolutní tma, zlo a přízraky. Doporučuji všem démonům, i milovníkům nahrubo nasekaného zla. V ulicích se válí mlha a já musím jít. Pohřebiště za městem čeká. Poslouchat budu "Ravenous Despondency", to je doufám všem jasné. Jedná se totiž o vynikající desku po všech stránkách. Oheň hoří jasným plamenem! Pravý death metal ze starých pohřebišť!


Asphyx says:

I go to the old burial ground just outside of town a lot. I'm very comfortable here in the dark. All I listen to is ugly, evil music. It must be soaked in rotten blood and smell of sulphur. I usually seek out bands that have their roots in the '90s. I sit on a marble grave and enjoy the cool and captivating melodies. Here, with the new American PERCUSSOR album, I feel best.

The history of this band began in 1996. But the first album wasn't released until nineteen years later. And it is a crazy death avalanche of really first class old school death metal with a thrash metal feel. The demons dance in circles once again, challenging the darkness to finally envelop the world in a black cloak of nothingness.


PERCUSSOR's music is from the same graveyards as that of POSSESSED, VITAL REMAINS, SOLSTICE, DECEASED, MALEVOLENT CREATION. It contains the same amount of passion and determination. An inner drive and strength that I don't think can be taught. Musicians have to have it in them. I love these bands because when they play their music, zombies come out of holes and terrifying nightmares become reality. The sound is great too, dusty and moldy, like the hand of a rotting corpse. The cover art is also excellent. I think the heart of any lover of the good old days and honest music will fly in the beyond and rejoice. I have it set up that way and I love coming back to the new release "Ravenous Despondency". The songs are like a whirlwind, a tsunami that leaves only scorched earth. Lots of blasphemy, horror, gore mood. Everything fits into place and the riffs cut like a freshly sharpened scalpel. Pus oozes down the walls and echoes from the catacombs echo from beyond the grave. I get chills down my spine. The album strikes me as having lain for years in a wooden coffin, covered in cobwebs. This year it was exhumed and thrown among us mere mortals. There is only absolute darkness, evil and ghosts. I recommend it to all demons and lovers of rough-hewn evil. The fog rolls in the streets and I must go. The burial ground outside the city awaits. I'll be listening to "Ravenous Despondency", I hope that's clear to everyone. This is an excellent record all round. The fire is burning bright! True death metal from the old burial ground!


Tracklist:
01. Systematic Savagery
02. Ulterior Treachery
03. Narcissistic, Self Absorbed Disgrace
04. Moldering Existence
05. Self Exile
06. Perpetual Disdain
07. Ravenous Despondency
08. Degradation
09. Bottom Feeder



TWITTER