DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 8. října 2026

Recenze/review - MUTATION - Esoteric Order of Debauchery (2026)


MUTATION - Esoteric Order of Debauchery
CD 2026, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Stále se vracíš na stará pohřebiště, pořád se procházíš mezi nakloněnými náhrobky. Budíš se uprostřed noci, neklidný a tvoje noční můry jsou děsivější než kdy dřív. Démoni tančí na tvém hrobě a ty přemýšlíš, kam zmizel všechen ten čas, celý život. Najednou máš pocit, že jsi sám, že brzy umřeš a všechny tvé šílené představy se stanou skutečností. Vzpomínáš na dobu, když si byl mladý a death metal vládl světu. Podvědomě hledáš své vlastní krvavé kořeny. Měl bych pro tebe jeden tip, můj milý morbidní příteli. Ze švédského podzemí o sobě dává vědět kapela MUTATION, která by se ti mohla líbit.

Pokud si jako mladý trávil dlouhý čas s kazetami, spolu s kamarády jsi navštěvoval daleké koncerty a uctíval si klasiky žánru, mohla by se ti líbit i jejich debutová nahrávka. Je totiž až po okraj narvaná špínou, hnilobou a smrtí jako mrtvola ve značném stádiu rozkladu. Je pokryta pevnými a chladnými pavučinami. Tohle je návrat po časové ose zpět, do doby, kdy byl svět ještě v pořádku. Smrt je při poslechu velmi blízko a smrdí jako kus zkaženého masa. 

Jasně, když nové album poslouchám, tak slyším jasné stopy a inspiraci kapelami jako MORBID ANGEL, MERCILESS, NECROVORE, GROTESQUE, MORBID. Zkrátka a dobře, stará škola zahraná s nadhledem, morbidní elegancí. Je slyšet, že pánové pevně věří tomu, co dělají. Za mě je vše v nejlepším pořádku. Zvuk, motiv na obalu, ale hlavně nápady, kterých je velké množství a deska se tak nějak sama a přirozeně dobře poslouchá. Rád se k ní vracím, protože je autentická. Přijde mi, že v dnešní době nadprodukce a mnohdy falešných proroků, působí MUTATION tak trošku jako zjevení. Žádné kompromisy, ani zbytečnosti. Připadám si při poslechu, jako bych byl součástí nějakého hororu z osmdesátých let minulého století. Vrah stojí ve stínu a čeká na okamžik, až vám bude moci podříznout hrdlo. "Esoteric Order of Debauchery" je jako útok z toho nejhlubšího podzemí, jako vichr, který se prohnal márnicí a zůstaly po něm jenom rozházené kosti. Kapela vás vezme na výlet bez konce, do starých močálů plných utopenců, hniloby, špíny a děsivých vzpomínek. Ano, přátelé, tato odrůda kovu smrti koluje i v mých žilách. Nemohu tedy jinak, než vám album doporučit a označit ho vysokou známkou kvality. Při poslechu se kolem válí zohavená těla, krev teče proudem a agresivita je všude přítomná. Jednou možná všichni zemřeme v šílených křečích, budeme se modlit, abychom konečně přešli na druhou stranu. Než se tak ale stane, budu tuhle desku poslouchat stále dál. Je totiž skvělá po všech stránkách! Amen! Stále se vracím na stará pohřebiště, pořád se procházím mezi nakloněnými náhrobky. Budím se uprostřed noci, neklidný a moje noční můry jsou děsivější než kdy dřív. Démoni tančí na mém hrobě a přemýšlím, kam zmizel všechen ten čas, celý život. Hnilobný, mokvající, prašivý death metal ze staré školy, který vytrhne i vaše krvavé kořeny! Děsivé ozvěny z toho nejhlubšího podzemí! 


Asphyx says:

You keep returning to old cemeteries, constantly wandering among the tilted headstones. You wake up in the middle of the night, restless, and your nightmares are more terrifying than ever. Demons dance on your grave, and you wonder where all that time your whole life has gone. Suddenly, you feel alone, as if you’re going to die soon and all your wild fantasies will come true. You remember the days when you were young and death metal ruled the world. Subconsciously, you’re searching for your own bloody roots. I’ve got a tip for you, my dear morbid friend. A band called MUTATION is making a name for itself in the Swedish underground, and you might like them.

If, as a young man, you spent a lot of time with cassettes, traveled far and wide with friends to see concerts, and worshipped the classics of the genre, you might also enjoy their debut album. It’s packed to the brim with filth, rot, and death, like a corpse in an advanced state of decomposition. It’s covered in sturdy, cold cobwebs. This is a journey back in time, to a time when the world was still in order. Death feels very close while listening, and it stinks like a piece of rotten meat.


Sure, when I listen to the new album, I hear clear influences and inspiration from bands like MORBID ANGEL, MERCILESS, NECROVORE, GROTESQUE, and MORBID. In short, it’s old-school metal played with a sense of perspective and morbid elegance. You can tell that these guys firmly believe in what they’re doing. As far as I’m concerned, everything is just right. The sound, the cover art, but above all the ideas of which there are plenty make the album flow naturally and effortlessly. I love coming back to it because it’s authentic. It seems to me that in this age of overproduction and often false prophets, MUTATION comes across as something of a revelation. No compromises, no frills. When I listen to it, I feel like I’m part of some horror movie from the 1980s. The killer stands in the shadows, waiting for the moment when he can slit your throat. “Esoteric Order of Debauchery” is like an attack from the deepest underground, like a gale that swept through a morgue, leaving nothing but scattered bones in its wake. The band takes you on a never-ending journey into ancient swamps full of drowned bodies, decay, filth, and terrifying memories. Yes, friends, this variety of death metal flows through my veins as well. So I have no choice but to recommend this album to you and give it a high rating. As you listen, mutilated bodies lie scattered about, blood flows in streams, and aggression is everywhere. One day, we may all die in mad convulsions, praying to finally pass over to the other side. But until that happens, I’ll keep listening to this record over and over. It’s simply brilliant in every way! Amen! I keep returning to old cemeteries, constantly wandering among tilted headstones. I wake up in the middle of the night, restless, and my nightmares are more terrifying than ever. Demons dance on my grave, and I wonder where all that time my whole life has gone. Rotten, oozing, mangy old-school death metal that will rip out even your bloody roots! Terrifying echoes from the deepest underworld!


tracklist:
1. Dead Gods Exhumation Trance
2. Occultation of the Ephemeral Light
3. Pestilent Whore 04:08
4. Metamorphosis (Beyond the Flesh)
5. Sepulchral Possession
6. Stygian Spheres
7. Necromantical Holocaust 
8. Esoteric Order of Debauchery


středa 7. října 2026

Recenze/review - HELL-BORN - VII (2026)


HELL-BORN - VII
CD 2026, Deformeathing Production

for english please scroll down

Ruiny starého, kdysi dávno prokletého kostela zahalila krvavá mlha. Sedím před oltářem, na kterém umírali oběti. Ze stínů vystupují postavy v kápích, s nabroušenými noži v rukou. Šepot obětí, které nikdy nenalezly klid. Víra tvá je slepá a modly, před kterými stále klečíš jsou falešnými proroky. Svět znovu objímá chaos, ze kterého jsme kdysi dávno vzešli. Smrt stojí ve tmě a usmívá se. Tentokrát má velmi krutou a hnusnou podobu. Poslouchám nové album polských tmářů HELL-BORN a černé mraky se skoro dotýkají země.

Mám s touhle smečkou velmi dobrý rozhovor, který je spolu s recenzí na předchozí album "Natas Liah" odkazován dole pod dnešním článkem. Poláci pokračují ve své rouhačské cestě. Stále obracení kříže směrem dolu, protiví se falešnému a zlému Bohu. Jejich black a death metal je i letos velmi jedovatým koktejlem, který když ochutnáte, tak zemřete v šílených křečích a bolestech. Vše je zde ohlodáno na kost, na samou podstatu. A činěno je tak s elegancí starých mistrů 


Zvuk, motiv na obalu i celkové provedení. Vše zde sedí perfektně na svých místech. Pánové jsou zkušení muzikanti, kteří patří mezi polskou undergroundovou šlechtu. Mají talent na to napsat velmi dobré, řezající a tajemné skladby. Je něco typicky polského v jednotlivých motivech. Kývám se zase jednou spokojeně do rytmu, procházím se v podzemí, v chrámech bolesti, mezi runami starých kostelů i na pohřebištích, na kterých jsou pohřbeni prokletí. Jakoby všechno tohle bylo do nových skladeb otištěno, vypáleno jako cejch. Novinka má velmi podmanivou, zvláštní a neklidnou atmosféru. Na jednu stranu řeže, jako dobře nabroušený obětní nůž, na druhou nepostrádá ani chladné a magické pasáže. Kolem nohou se plazí jedovatí hadi, poslové z onoho světa. Uhranou mě, uštknou a do krve se mi dostane jed stejným způsobem jako nové album "VII". Je určeno pro všechny pravověrné, prokleté, pro démony i samotného Satana. Jednotlivé motivy se mi dostaly pod kůži, do žil i do podvědomí. Už teď moc dobře vím, že se k nahrávce budu často a dlouho vracet. U minulé desky tomu tak bylo a ta letošní mi přijde jejím volným pokračováním. HELL-BORN jsou stále ve skvělé formě a je pro mě opravdu velmi příjemné se nechat unášet na zpěněných krvavých vlnách jejich melodií. Svět je možná poslední roky divným místem k životu. Než ale přejdu na druhou stranu, do země nekonečných stínů, budu poslouchat podobnou hudbu. Je totiž opravdová, zahraná od srdce, upřímná, syrová ze své podstaty a hlavně naprosto autentická. Ruiny starého, kdysi dávno prokletého kostela, zahalila krvavá mlha. Sedím před oltářem, na kterém umírali oběti. Ze stínů vystupují postavy v kápích, s nabroušenými noži v rukou. Šepot obětí, které nikdy nenalezly klid. Víra tvá je slepá a modly, před kterými stále klečíš jsou falešnými proroky. Svět znovu objímá chaos, ze kterého jsme kdysi dávno vzešli. Smrt stojí ve tmě a usmívá se. Syrové, chladné a nekonečně temné black death metalové album, které vás navěky prokleje! Mrazivé ozvěny z onoho světa! 

Asphyx says:

A blood-red mist shrouds the ruins of an old church, cursed long ago. I sit before the altar where the victims died. Figures in hoods emerge from the shadows, sharpened knives in their hands. The whispers of victims who have never found peace. Your faith is blind, and the idols before which you still kneel are false prophets. The world is once again engulfed in the chaos from which we emerged long ago. Death stands in the darkness and smiles. This time, it takes on a very cruel and hideous form. I’m listening to the new album by the Polish dark metal band HELL-BORN, and the black clouds are almost touching the ground.

I had a very good interview with this band, which, along with the review of their previous album "Natas Liah", is linked below today’s article. The Poles continue on their blasphemous path. With the cross still turned upside down, they defy the false and evil God. Their black and death metal is once again a highly toxic cocktail this year one that, if you taste it, will kill you in mad convulsions and agony. Everything here is stripped down to the bone, to its very essence. And it’s done with the elegance of the old masters.


The sound, the cover art, and the overall production everything here fits perfectly into place. These guys are seasoned musicians who rank among the elite of the Polish underground scene. They have a knack for writing excellent, cutting-edge, and mysterious songs. There’s something distinctly Polish about the individual motifs. Once again, I find myself swaying contentedly to the rhythm, wandering through the underworld, in temples of pain, among the runes of ancient churches, and in cemeteries where the damned are buried. It’s as if all of this were imprinted on the new tracks, seared into them like a brand. The new album has a very captivating, peculiar, and unsettling atmosphere. On the one hand, it cuts like a well-sharpened sacrificial knife; on the other, it doesn’t lack cold and magical passages either. Poisonous snakes, messengers from the other world, slither around my feet. They bewitch me, bite me, and the poison seeps into my blood just as the new album “VII” does. It is intended for all the true believers, the damned, the demons, and Satan himself. The individual motifs have gotten under my skin, into my veins, and into my subconscious. I already know very well that I’ll be returning to this album often and for a long time. That was the case with their last album, and this year’s feels like a loose sequel to it. HELL-BORN are still in great form, and it’s truly a pleasure for me to let myself be carried away on the foaming, bloody waves of their melodies. The world may have been a strange place to live in recent years. But before I cross over to the other side, to the land of endless shadows, I will listen to music like this. For it is genuine, played from the heart, sincere, raw at its core, and above all, completely authentic. A bloody mist has shrouded the ruins of an old church, cursed long ago. I sit before the altar where the victims died. Figures in hoods emerge from the shadows, sharp knives in their hands. The whispers of victims who never found peace. Your faith is blind, and the idols before which you still kneel are false prophets. Chaos from which we once emerged long ago once again engulfs the world. Death stands in the darkness and smiles. A raw, cold, and infinitely dark black death metal album that will curse you for all eternity! Chilling echoes from the other world!



about HELL-BORN on DEADLY STORM ZINE:





TRACKLIST
1. Therion Calls
2. Chaotic Entities
3. In Scarlet And Death
4. Blood In Stone
5. The One With Horns
6. Funeral Of All
7. Exodus (Cross The Styx)

LINE-UP
Baal Ravenlock – Vocals, Bass
Les – Guitars, Vocals (backing)
Diabolizer – Drums
Rambo – Guitars


úterý 6. října 2026

Recenze/review - VULGAR MEPHITIS - From Dust (2026)


VULGAR MEPHITIS - From Dust
CD 2026, Willowtip Records

for english please scroll down

Celý život žiješ v temnotě. Nekonečná práce, prach a špína. Kolem tebe umírají lidé, musíš je zakopat. Jsi otrokem od narození, jsi spoutaný řetězy a nikdy si nepoznal světlo ani svobodu. Umíráš a rodíš se, je to kruh, který nelze přerušit. Tvoje krev je tmavá, jako lidské svědomí. Potřebuješ něco, co by ti vlilo energii do žil, něco, co by roztrhlo pevné řetězy. Měl bych pro tebe nové album brutálních death metalistů VULGAR MEPHITIS z Pittsburgh. Jedná se sice o jejich první debutové album, ale už když jsem jej slyšel poprvé, věděl jsem, že jsme stejné krve.

Vše je zde nekompromisní, propracované, napsané s účelem vystřelit vám mozek z hlavy. Klasické, tradiční postupy se zde potkávají s těmi novějšími, lehce progresivnějšími. Novinka je tak velmi pestrou nahrávku, počinem, u kterého se budete kývat spokojeně do rytmu a podupávat si nohou. A když u toho ještě budete stát v naprosté tmě a chladu, vynikne síla novinky naplno. Řetězy byly právě znovu roztrhnuty!


Je to velmi dobře napsaná deska, která má v sobě potřebný drive, časté změny tempa, masivní, surový a dobře čitelný zvuk, stylový obal. Po formální stránce bylo vše splněno na sto procent. Jenže jak známo, to v dnešní době nadprodukce nestačí. Osobně mě nejvíc oslovilo, zaujalo to, že je kapela opravdová, ryzí, nekompromisní ve svých nápadech. Jedná se o naprosto autentické album, někdy temné a divoké, jindy techničtější, ale vždy řeže tou správnou stranou nože. Pokud máte rádi smečky jako DEFEATED SANITY, UNBIRTH, UNFATHOMABLE RUINATION, jste zde naprosto správně. Melodie se mocně valí jako lavina z kostí a lebek. Nahrávka mi připomíná tsunami nebo obrovský mlýn na maso, který vás samozřejmě rozemele a zůstane po vás jenom hromada nepotřebných tkání. Pánové ctí všechna základní principy stylu a dělají to s elegancí starých mistrů v oboru. Navíc přidávají velkou porci svých nápadů a invence. Výsledkem je nahrávka, která se vám dostane pod kůži i do podvědomí. Mě se to alespoň stalo a tak nemůžu jinak, než vám desku doporučit. V tomto stylu si opravdu velmi vybírám, jen tak něco mě nezaujme, ale VULGAR MEPHITIS překonali všechna má očekávání. "From Dust" je srovnatelné s návštěvou morbidní galerie smrti. Smrt v podání těchto maniaků je krutá, hnusná a mokvající. Celý život žiješ v temnotě. Nekonečná práce, prach a špína. Kolem tebe umírají lidé, musíš je zakopat. Jsi otrokem od narození, jsi spoutaný řetězy a nikdy si nepoznal světlo ani svobodu. Umíráš a rodíš se, je to kruh, který nelze přerušit. Surový, propracovaný, temný a ostrý brutální death metal, který vás roztrhá na kusy! 

Asphyx says:

You’ve lived your whole life in darkness. Endless labor, dust, and filth. People die all around you, and you have to bury them. You’ve been a slave since birth, bound by chains, and you’ve never known light or freedom. You die and are reborn it’s a cycle that cannot be broken. Your blood is dark, like the human conscience. You need something to pump energy into your veins, something to break those sturdy chains. I’ve got a new album for you from the brutal death metal band VULGAR MEPHITIS out of Pittsburgh. It may be their debut album, but the moment I heard it for the first time, I knew we were cut from the same cloth.

Everything here is uncompromising, well-crafted, and written with the sole purpose of blowing your brains out. Classic, traditional approaches meet newer, slightly more progressive ones. The new album is thus a very diverse record a work that will have you nodding contentedly to the beat and tapping your foot. And if you happen to be standing in complete darkness and cold while listening, the album’s power will come through in full force. The chains have just been broken once again!


It’s a very well-written album that has the necessary drive, frequent tempo changes, a massive, raw, and clear sound, and stylish cover art. From a technical standpoint, everything was executed perfectly. But as we know, that’s not enough in today’s age of overproduction. Personally, what appealed to me most what really caught my attention is that the band is genuine, pure, and uncompromising in its ideas. This is a completely authentic album, sometimes dark and wild, other times more technical, but it always cuts with the right edge of the knife. If you like bands like DEFEATED SANITY, UNBIRTH, and UNFATHOMABLE RUINATION, you’ve come to the right place. The melodies roll powerfully like an avalanche of bones and skulls. The recording reminds me of a tsunami or a giant meat grinder that, of course, grinds you up, leaving behind nothing but a pile of useless tissue. These guys honor all the fundamental principles of the genre and do so with the elegance of the old masters in the field. On top of that, they add a generous helping of their own ideas and creativity. The result is a record that gets under your skin and into your subconscious. At least that’s what happened to me, so I can’t help but recommend this album to you. I’m really picky when it comes to this style not just anything catches my interest but VULGAR MEPHITIS exceeded all my expectations. “From Dust” is like visiting a morbid gallery of death. Death, as portrayed by these maniacs, is cruel, disgusting, and oozing. You live your whole life in darkness. Endless labor, dust, and filth. People are dying all around you; you have to bury them. You’ve been a slave since birth, bound by chains, and have never known light or freedom. You die and are reborn it’s a cycle that cannot be broken. Raw, sophisticated, dark, and razor-sharp brutal death metal that will tear you to pieces!


Track Listing:
1. From Dust
2. Martyr*
3. Exterminating Profane
4. Peer Into The Abyss
5. Scorn Of My Flesh
6. Gorging Greed
7. To Dust
8. Wounds

Line-up:
Guitar - Dan Martin
Bass - Jay Schweinberg
Drums - Nick Bentzel
Vocals - Jacob Toy




pondělí 5. října 2026

Recenze/review - VRYKOLAKAS - Into Sunless Gravescapes (2026)


VRYKOLAKAS - Into Sunless Gravescapes
CD 2026, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Sestupuji dolů, do podzemí. Po stěnách stéká zkažená krev. Na cestu mi svítí černé plameny beznaděje. Nasávám zkažený vzduch, překračuji zohavená těla. Každé je v jiném stádiu rozkladu. Byl jsem probuzen uprostřed noci, dáma s kosou stála ve stínu a usmívala se. Nastal čas, zašeptala skřehotavým hlasem. Vstupuji dovnitř a konečně se setkávám se svými vlastními démony. Sedíme u společného stolu spolu se Satanem a hledáme hudbu, kterou bychom poslouchali. Mám zcela jasno. VRYKOLAKAS ze Singapuru vydali nové album. A tak zapínám play na přehrávači a všichni kýváme spokojeně hlavou.

Zasvěcení a prokletí moc dobře vědí, že jsem o téhle smečce již několikrát psal. Máme dokonce společný rozhovor. Odkazy naleznete dole pod dnešní recenzí. Letošní novinka je volným pokračováním věcí minulých. Pokud máte rádi surový, prašivý death metal i chladný black metal, potom jste zde správně. Kapela nám umíchala hodně jedovatý koktejl, jen co je pravda. 


Peklo má mnoho podob a to, které nám představuje tahle smečka, je velmi kruté, ohavné, reálné a naprosto autentické. Jako jejich hudba. Jako ostré riffy, děsivé melodie, zabijácké bicí i řev bestie. Jsem při poslechu opravdu na druhé straně, v zemi nekonečných stínů a bolesti. Za bažinami beznaděje. Jako bych se procházel po starodávných pohřebištích, mezi ruinami chrámů, ve kterých byly ještě nedávno pořádány krvavé rituály pro vyvolávání temných a zlých sil. Skladby jsou opět napsány s jediným účelem, roztrhat vás na kusy, zničit, pohřbít zaživa. Nikde nic nechybí, ani nepřebývá, tahle smečka datující svůj vznik již do roku 1991, si dala  samozřejmě velký pozor na to, aby měla masivní, špinavý a naprosto autentický zvuk, aby vás motiv na obalu inspiroval a provokoval. Splněno bylo vše pro to, abych se na dlouhé hodiny zavíral do svého sklepa a neustále dokola album "Into Sunless Gravescapes" poslouchal. Dostalo se mi do žil i do podvědomí, stalo se mojí součástí, drásalo mě zevnitř. Modlil jsem se zase jednou k temnotě, vzýval jsem síly, se kterými není radno si zahrávat. Je to opravdu spíše obřad, než jen obyčejná hudba. VRYKOLAKAS jsou i letos ve vynikající formě a nové album to jenom potvrzuje. Mě tak nezbývá nic jiného, než vám novinku doporučit. Tohle je opravdové peklo, to vám podepíšu vlastní krví! Pánové vám desku podávají na prašivém víku od rakve a dělají to s elegancí a zkušenostmi zkušených hrobníků. Nenašel jsem nic, co bych nahrávce vytkl. Sestupuji dolů, do podzemí. Po stěnách stéká zkažená krev. Na cestu mi svítí černé plameny beznaděje. Nasávám zkažený vzduch, překračuji zohavená těla. Každá je v jiném stádiu rozkladu. Byl jsem probuzen uprostřed noci, dáma s kosou stála ve stínu a usmívala se. Nastal čas, zašeptala skřehotavým hlasem. Blasfemický black death metal, který vás strhne do hlubiny! Ohně byly znovu zapáleny a hoří jasným černým plamenem! Absolutní inferno!


Asphyx says:

I descend into the underground. Rotten blood runs down the walls. Black flames of despair light my path. I breathe in the foul air, stepping over mutilated bodies. Each one is in a different stage of decomposition. I was awakened in the middle of the night; a lady with a scythe stood in the shadows, smiling. The time has come, she whispered in a raspy voice. I step inside and finally face my own demons. We sit at a table with Satan, looking for music to listen to. I’m absolutely certain. VRYKOLAKAS from Singapore have released a new album. So I hit play on the player, and we all nod our heads contentedly.

The Initiates and the Cursed know very well that I’ve written about this pack several times before. We even have a joint interview. You’ll find the links below today’s review. This year’s new release is a loose continuation of their previous work. If you like raw, gritty death metal and cold black metal, then you’ve come to the right place. The band has concocted a very toxic cocktail for us, that’s for sure.


Hell takes many forms, and the one this band presents to us is extremely cruel, hideous, real, and utterly authentic. Just like their music. Just like the sharp riffs, terrifying melodies, killer drums, and the beast’s roar. When I listen to them, I truly find myself on the other side, in a land of endless shadows and pain. Beyond the swamps of despair. It’s as if I were wandering through ancient burial grounds, among the ruins of temples where, not long ago, bloody rituals were performed to summon dark and evil forces. The songs are once again written with a single purpose: to tear you to pieces, destroy you, and bury you alive. Nothing is missing, nor is anything superfluous; this band, which traces its origins back to 1991, has, of course, taken great care to ensure a massive, dirty, and utterly authentic sound, so that the cover art inspires and provokes you. Everything was in place for me to lock myself away in my basement for hours on end, listening to the album "Into Sunless Gravescapes" over and over again. It seeped into my veins and my subconscious; it became a part of me, tearing at me from within. Once again, I prayed to the darkness, invoking forces that are best not to be trifled with. It’s truly more of a ritual than just ordinary music. VRYKOLAKAS are in top form again this year, and their new album only confirms it. I have no choice but to recommend this new release to you. This is true hell I’ll sign that with my own blood! These guys are serving up this album on a mangy coffin lid, and they do it with the elegance and expertise of seasoned gravediggers. I couldn’t find a single flaw in the recording. I descend down into the underworld. Rotten blood trickles down the walls. Black flames of despair light my path. I breathe in the putrid air, stepping over mutilated bodies. Each is in a different stage of decomposition. I was awakened in the middle of the night; a lady with a scythe stood in the shadows, smiling. The time has come, she whispered in a raspy voice. Blasphemous black death metal that will drag you into the depths! The fires have been reignited and burn with a bright black flame! An absolute inferno!


about VRYKOLAKAS on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
1. No Grave, No Funeral 
2. The Pungent Stench Of Revenge 
3. Fetish For Immortality 
4. Parading Putridity 
5. The Winds Carry Destruction 
6. Reciting Desecration 
7. Maggots Without Mercy 
8. Spiritual Phagocytosis 

band:
Edi - Drums
Khairil - Guitars, Vocals
Andi - Vocals



neděle 4. října 2026

Recenze/review - LEPER COLONY - Back To Primal Sludge (2026)


LEPER COLONY - Back To Primal Sludge
CD 2026, Testimony Records

for english please scroll down

Přehrabuji se ve starých kostech. Některé odkládám stranou, nechávám je na později, jiné rovnou drtím. Sedím tu již dlouhé roky, od konce osmdesátých let a moje práce je surová, náročná a smradlavá. Už dávno jsem nasákl hnilobou a viděl jsem tolik způsobů, jakým může člověk zemřít, že už mě jen tak něco nepřekvapí. Slyšel jsem staré kapely, které mi hrály k morbidním exhumacím, setkal jsem se s moderními způsoby smrti. Hlubokou stopu ve mě ale zanechaly dvě školy - floridská a stockholmská. 

A přesně takhle hrají i LEPER COLONY. Syrově, přesvědčivě, brutálně, ale i chladně a temně. Spojení několika zkušených osobností je zárukou kvality. Všichni asi víte, že pod touhle smečkou jsou podepsáni Rogga Johansson, Marc Grewe a Jon Rudin. Letos se vrátili opět plní síly. Na novince je to znát. Je brutálnější, než minulý počin, alespoň taková mi připadá. 


Jsem už také starý pes, který zvedá hlavu jen v případě, když ho nějaká hudba zaujme. Hudba musí řezat, musí mít záhrobní atmosféru, dobrý zvuk, ale i takovou tu pradávnou živočišnost, která se dle mého nedá naučit, musíte ji mít v sobě. LEPER COLONY tohle všechno splňují na sto procent a přidávají ještě něco navíc. Je to jízda od začátku do konce. Příliš kompromisů nebo možností se nadechnout, zde nenajdete. A je to tak dobře. Spokojeně se kývám do rytmu, usmívám se na své vlastní démony. Někdy, když zavítám do márnice pro další těla, která mám zpracovat, tak mám neodbytný pocit, že se mnou mrtví rozmlouvají. Úplně stejně se cítím i při poslechu této nahrávky. Je totiž opravdová, ryzí, zahraná od srdce, hezky po staru, s touhou ničit a zabíjet hudbou. Dostala se mi do žil, do podvědomí. Působí na mě neurvale, vztekle, autenticky. Možná tenhle styl nebude vyhovovat každému, ale to je v nejlepším pořádku. Osobně tuhle morbidní odrůdu morbidní smrti miluju a proto už teď moc dobře vím, že se budu k albu "Back To Primal Sludge" rád a často vracet. Smrt má, jak je všeobecně známo, mnoho podob a tu kterou nám letos přinášejí tihle bardi, je krutá, hnusná a ošklivá. Je pro mě opět čest drtit staré prašivé kosti během jejího poslechu. Kdysi dávno jedna kapela napsala, berte nebo nechte být. Myslím si, že zde to platí na sto procent. Představte si starou hrobku, o které víte, že v ní jsou pochovány ty nejděsivější vzpomínky. Nad vchodem může být klidně napsán název téhle kapely. Poslouchejte o samotě, v klidu, naprosté tmě a chladu. Teprve potom naplno vyniknou všechny její nuance. Určeno pro fanoušky DEATH, MORGOTH, MASSACRE, MERCYLESS, ASPHYX, PESTILENCE, MASSACRE, CANCER, SLAYER, MASTER, amen! Surový, nespoutaný, divoký a masakrující death metalový útok,  u kterého odpadává maso od kostí! 

Asphyx says:

I’m rummaging through old bones. I set some aside for later; others I crush right away. I’ve been sitting here for many years now, since the late ’80s, and my work is raw, demanding, and stinky. I’ve long since been steeped in decay, and I’ve seen so many ways a person can die that hardly anything surprises me anymore. I’ve listened to old bands that played for my morbid exhumations, and I’ve encountered modern methods of death. But two schools the Florida and Stockholm schools have left a deep mark on me.

And that’s exactly how LEPER COLONY plays raw, compelling, brutal, yet also cold and dark. The combination of several seasoned musicians is a guarantee of quality. You probably all know that Rogga Johansson, Marc Grewe, and Jon Rudin are the brains behind this band. This year, they’ve returned full of energy. You can tell from the new album. It’s more brutal than their last release at least that’s how it strikes me.


I’m an old hand myself now I only perk up when some music really grabs me. The music has to cut through, have an otherworldly atmosphere, and great sound, but it also needs that primal, animalistic energy that, in my opinion, can’t be learned you have to have it inside you. LEPER COLONY checks all these boxes one hundred percent and adds something extra. It’s a wild ride from start to finish. You won’t find too many compromises or chances to catch your breath here. And that’s just fine. I nod contentedly to the beat, smiling at my own demons. Sometimes, when I visit the morgue for more bodies to process, I have the nagging feeling that the dead are talking to me. I feel exactly the same way when listening to this recording. It’s genuine, pure, played from the heart, in the good old-fashioned way, with a desire to destroy and kill through music. It’s seeped into my veins, into my subconscious. It comes across as rough, furious, and authentic. Maybe this style won’t suit everyone, but that’s perfectly fine. Personally, I love this morbid variety of morbid death metal, and that’s why I already know for sure that I’ll be happy to return to the album “Back To Primal Sludge” time and time again. Death, as is well known, takes many forms, and the one these bards bring us this year is cruel, vile, and ugly. It is once again an honor for me to crush old, mangy bones while listening to it. A long time ago, a certain band wrote, “Take it or leave it.” I think that applies one hundred percent here. Imagine an old tomb where you know the most terrifying memories are buried. The name of this band could easily be written above the entrance. Listen alone, in peace, in complete darkness and cold. Only then will all its nuances truly come to the fore. Intended for fans of DEATH, MORGOTH, MASSACRE, MERCYLESS, ASPHYX, PESTILENCE, MASSACRE, CANCER, SLAYER, MASTER, amen! A raw, unbridled, wild, and devastating death metal assault that will strip the flesh from your bones!


about LEPER COLONY on DEADLY STORM ZINE:




TRACKLIST
1. Madness Is a Kingdom
2. These Blades
3. Dead Soul Consortium
4. Thrown to the Pigs
5. Back to Primal Sludge
6. Flesh Grater
7. Seelenjäger
8. Harness the Undead
9. Beneath the Fat and Gristle

LINE-UP
Marc Grewe – Vocals
Rogga Johansson – Guitars, Bass
Jon Rudin – Drums


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý devadesátý - Umrlčí kříže


Příběh pětistý devadesátý - Umrlčí kříže

Měl jsem dobrou náladu. Pořád jsem vtipkoval, přesto jsem měl divný pocit někde v sobě uvnitř, že něco není v pořádku. Jeli jsme s mojí holkou do Jizerek. Ona vařila na kamnech, topila dřívím, co jsem nasekal a já si zatím před chalupou četl. Od knihy mě sem tam odlákal nějaký pták, srnka, co se přišla na louku k sousedům napást. Oběěěd...ozve se z okna, já zaklapnu knihu a když vstoupím do kuchyně, tak svojí milou obejmu. Sáhnu si kam potřebuji a ona mě odstrčí. Nech toho, vystydne ti to. Usednu a i teď cítím vůni domácích brambor od sousedů a kusu uzeného od řezníka za Smržovky. Nadlábnu se tak, že mi málem praskne břicho. Musím si jít lehnout. Je takové to dusno, u kterého se potíte, i když jen sedíte. Usnu s hlavou blondýnky na rameni a zdá se mi o nějakých křížích. Je to jak děsivá předtucha. Leknu se, protože na mě sáhla nějaká postava v kápi a rozdrásala mi ruku do krve. Co je, co se děje, řeknu do ticha a probudím i jí.

Přemlouvám jí, aby se šla se mnou projít. Jenže se jí nechce. Má lenivou, je vedro a už jsme tam byli snad stokrát. Dám si do žebradla nůž, svačinu sestávající ze zbytku uzeného, něco málo chleba a zapískám na psa. Ten je nějaký zkroušený. Zvířata vycítí víc než lidé. Už jsem se o tom mnohokrát přesvědčil. Nechce se mu do kopce, na hřebeny. Nikde nikdo, což je divné, protože normálně zde potkáte spoustu turistů, cyklistů a rodinek s dětmi. Vylezu nahoru a zadýchaný se podívám do kraje. Tohle na horách miluju. Potím se, leje ze mě, mám to takhle odmala. Utřu se do trika a hvízdnu na psa, aby se neloudal. Je jasno, krásně vidět na Ještěd i na Sněžku. Cloním si oči a když se otočím, tak se leknu. U Umrlčích křížů někdo sedí. Démon, napadne mě jako první. Psovi řeknu, aby šel k noze a on zavrčí. Nelíbí se mu. Jdeme blíž a já si pro jistotu připravím nůž v žebradle. 

Dobrý den, pozdravím nesměle a když se na mě otočí, zamrazí mě i přes šílené vedro v zádech. Má bledou tvář nemrtvého, dlouhé vlasy a krví podlité oči. Když promluví, tak to zní jako syčení hada. Ano, opravdu mi připomíná hada, který sleduje svoji oběť. Prosím, zeptám se znovu, on si odchrchlá, odhrne ofinu z obličeje a já najednou spatřím starou máničku. Vypadá hrozně sešle, má vrásky, je mu snad sto let. Mlčím a čekám, co udělá. Jen mi pokyne rukou, abych si sedl. Pes stále vrčí a neustále jej sleduje. Všimne si toho a podívá se na něj. Zakňučí, jakoby právě šlápl na něco ostrého. Instinkt mi říká, že bych neměl, ale stejně si sednu. Jsme dost blízko sebe a on se mi dívá přímo do obličeje. Najednou mám pocit, že jej znám, že už jsme se viděli. To je on, ta postava ze snů, démon, co mě už nějakou dobu chodil strašit a děsit. Nebo ne? Zatím nevím. Pravdou ale je, že působí jinak, má charisma, je to osobnost. Podle pohybů, podle toho, jak mluví. Jako nějaký padlý aristokrat. Jako prokletý. 

Nahoru na kříž usedne krkavec. Naklání hlavu a já si hned vzpomenu na Alana Edgara Poea. Je to ten, co jsem ho viděl před několik dny u nás u chalupy na plotě? Zase tolik krkavců v Jizerkách není. Připadá mi, že se spolu s démonem, co sedí vedle mě pozdravili. Měl bych jít, říkám si pod vousy, i na psovi je vidět, že by nejraději zmizel, ale jsme jak přilepený. Nemůžu se hnout. Začne mi vyprávět. Skřehotá. O vraždách, co se zde staly, o tom, jak seděl ve vězení, protože ta jeho mu byla nevěrná. Ukáže mi tetování, abych mu věřil. Na to, jak je starý, tak poslouchá black metal. Vypráví o něm, jako by to byla jediná opravdová muzika. Nechápu, že mu není v tom plášti a černých kalhotách teplo, ale on je stejně z jiného světa. My to máme v rodině. Otec na tomhle místě zabil sekyrou čeledína. Já svoji ženu. Je v tom něco krásného. Mumlal, teď už mi přišlo, že je mimo, že blábolí. Špatné bylo, že se z ničeho nic někde vzaly mraky. Těžké, černé mraky. 

Musím jít, zašeptal jsem, ale on vytáhl obrovský nůž a položil ho mezi nás. Než ale půjdeš, tak si poslechneš, co ti řeknu. Máme to každý v sobě. Zlo a temnotu a záleží jen na nás, jestli je necháme vyplout na povrch. Možná si myslíš, že ty ne, že tobě se to stát nemůže, ale jsi zatím jen mladej smrad, co ví hovno o světě. Až zažiješ doopravdy něco zlýho, někdo tě poníží, tak se budeš chtít pomstít. Co bys dělal, kdyby někdo ubližoval tvým dětem? Tvojí rodině, mámě? Tak ze sebe nedělej svatýho. Do pekla nakonec půjdeme všichni. Já se omlouvám, ale fakt budu muset jít. Nikam nepůjdeš, jsem ti říkal. Tak drž hubu a poslouchej. Mluvil dál a jeho slova byla hnusná, ošklivá a děsivá. Jakoby byl celý nasáklý zkaženou krví, jakoby ho někdo proklel a on už nikdy nenajde klid. Působil jako přelud, jako někdo, kdo se každou chvíli rozplyne. Možná ho za mnou poslali z podsvětí. Chudák pes, teď ani nedutal a ležel mi schoulený u nohou. Bylo vidět, že se bojí. Já byl v šoku. Konsternovaný. Proč mi to všechno říkáte? 

Protože všechno brzy skončí a najdu konečně svůj klid. Poprvé v dálce zahřmělo. On si stoupl a jeho vlasy vlály ve zvedajícím se větru. Cítil jsem pach hniloby a nějak jsem netušil, jestli sním a nebo bdím. V jeho ruce se objevil nůž, leskl se tekla po něm jeho krev. Řízl se do tváře a pokračoval k hrdlu. Zarazil se, podíval se mi do očí a řekl, že mě vezme s sebou. Napřáhl se a já se nechal, vůbec jsem nereagoval. Bodl mě do stehna a já začal řvát. Byla to hrozná bolest, která ale nejednou pomalu ustupovala. Ležel jsem na lavičce a pes mě tahal za nohavici. Měl strach, kolem začínala zuřit bouřka a my byli u umrlčích křížů sami dva. Asi jsem usnul nebo omdlel z vedra a všechno se mi to zdálo. Ještě zmatený a totálně mimo, jsem se zvedl a běžel jsem. Nedaleko je kaple, taková ta malinká, s pannou Marií a malou květinou, co jí tam nechávají staré babky. Zalezu si dovnitř a zavřu za sebou malá dřevěná dvířka. Vezmu psa do náručí, sednu si do rohu a zase se jednou pomodlím.

Není to žádná naučená modlitba. Modlím se za své blízké, za nás dva, abychom přežili šílenou bouřku, ve které právě jsme. Bojím se. Mám fakt strach, protože kousek od nás uhodí blesk do vysokého statného smrku a rozčísne jen na půl. Na chvilku vyšlehnou pekelné plameny, ale vítr a voda je ihned uhasí. Takhle nějak vypadá vchod do pekla, šeptám psovi do ucha. Chudák se klepe, ostatně stejně jako já. Jsme schoulení do sebe a já ho utěšuji jako malé dítě. Kdyby to uhodilo i do kaple, čemuž bych dneska klidně věřil, tak spadne všechno na mě, ty pak je utečeš za blondýnkou a přivedeš ji, jo? Vypadá to, že mi rozumí. Ještě ani není půlnoc a mě přijde, že jsme zde snad věčnost. Měla to být lehká, relaxační procházka, dokonce jsem si představoval, že si budu někde chvilku číst. Pokecám se psem a nakonec je z toho poměrně děsivý zážitek.

Dodnes nevím, jestli to byl sen nebo nějaká představa. Jistý jsem si ale s tím, co jsem všechno viděl. Na mýtinu u Umrlčích křížů vylezly nějaké postavy. Přišly z lesa nebo ze záhrobí. Všechny měly na sobě černé pláště, které jim vlály ve větru. Kývaly se jako zombie z hororových filmů. Díval jsem se na ně skrz dřevěnou branku a připadl jsem si, jakoby mi někdo sevřel srdce v ledové, ostré dlani. Bolelo to. Opravdu fyzicky to bolelo. Nejhorší bylo, když se na mě začaly dívat, když se pomalu blížily ke mě. Sejmul jsem malý kříž ze zdi, ale ony se tomu jen smály. Hrůza a děs, které mě obejmuly, byly usazené někde uvnitř mých vnitřností. Staly se mojí součástí, podstatou. Hlavně, aby si nevzali psa, opakoval jsem stále dokola. Už byly tak blízko, že jsem cítil, vnímal všemi póry jejich přítomnost. Nějaká žena bez očí utrhla branku a zasekla do mě svůj dráp. Začali mě trhat na kusy. 

Když jsem umřel, tak jsem nic necítil. Konečně. Žádná bolest, žádný tunel se světlem na konci. Nic. Prázdnota. Naprostá tma, ale hlavně klid. Jakoby moje duše čekala, byla zakonzervována a jednou, možná jednou se vrátí ve zcela jiné podobě a zase zažije bolest, ale i lásku a teplé objetí. Tak takové to je. Začne mě něco pálit v obličeji. Pomalu se probouzím. Pes mi olizuje tvář a já zjišťuji, že jsem živý, že slunce zase svítí. Pomalu vylezu z kapličky. Jsem děsně rozlámaný, ale jinak v pořádku. Jen mám hroznou žízeň a hlad. Šouráme se pomalu na chalupu. Trvá nám to snad třikrát tak dlouho, než obvykle. Měla jsem fakt strach, přivítá nás blondýna. Dole pod chalupou jsou ve stráni také polámané stromy. Šílená bouřka, ženili se všichni čerti. Když to řekne, podíváme se se psem na sebe. Jako bychom si rozuměli. Víme o co jde. Své holce ale nic neřeknu, jen všechno shrnu, že jsem se schovali na noc do kapličky. 

Usnu jako když mě do vody hodí. Pes je se mnou v posteli. Konečně sucho a teplo, konečně jídlo a voda. Dám si i jedno pivo a spím spánkem spravedlivých, beze snů. Další den musíme sbalit. Čeká mě zase brigáda. Házím věci do batohu a je mi tak nějak dobře na duši. Vtipkuji, teď už mě nic netrápí, ani v podvědomí. Mám jasno v hlavě i srdce. Směju se. Čekáme dole u bývalého výboru na autobus. Posedávají tam místní babky. A to víte, že starej Votýpka se oběsil? Asi nemohl unést tu tíhu, že zabil svoji ženu. Ona to byla vůbec divná rodina. Fotr byl taky vrah. No, každému, co jeho jest. Maruš říkala, že doktor v ordinaci vyprávěl, že měl prý celej obličej pořezanej. Jako kdyby ho napadla nějaká šelma. Ale asi si to udělal nožem sám. Kdo taky jinej. Ale že to byla bouřka, co? Jako já pamatuju, že kdysi v 58 to bylo taky šílený. Mullerovejm to vzalo chalupu. A vy už jedete? Rozloučíme se, sedneme do autobusu a já se dívám do krajiny. Na klíně mi sedí pes a možná i on viděl na kopcích nahoře postavy v černém. Ale možná to byl jen přelud nebo výplod mé fantazie. Kdo ví? 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 3. října 2026

Recenze/review - MORBID STENCH - Doom Metástasis (2026)


MORBID STENCH - Doom Metástasis
CD 2026, Nuclear Winter Records, Putrid Cult

for english please scroll down

V čerstvě exhumovaných rakvích leží zbytky zetlelých těl. Tváře bez masa a kůže, jen s pavučinami, opředenými kolem jako staré vzpomínky. Tento hřbitov jsem objevil kdysi dávno, v roce 2019, když jsem se poprvé setkal s tvorbou kapely MORBID STENCH. Každé naše společné rouhání je zahalené v krvavé mlze. Vždy si připadám, jako bych se procházel po starém, prokletém pohřebišti. Pochmurné melodie mi způsobují mrazení v zádech a obejme mě nekonečný smutek, vycházející z toho nejtemnějšího podsvětí.

Je tomu tak, jsem již několik let fanoušek kapely. Napsal jsem jim několik recenzí a máme spolu i skvělý rozhovor (vše najdete odkazováno dole pod dnešním článkem). Byl jsem velmi zvědavý, kam se pánové letos posunuli. Stačilo mi jen několik poslechů a byl jsem znovu ztracen. Mezi démony, s přízraky v zádech, se samotnou Smrtí, která se stejně jako já kývala do rytmu a usmívala se. Tohle je album pro fanoušky doom death metalu, kteří poslouchají hudbu srdcem!


MORBID STENCH vás vezmou i k vašim krvavým kořenům. Do starých časů, kdy se na nějakou tu špínu a nenávist v hudbě nehledělo. Nové album je opět ohlodáno na kost, sází se na silné, syrové melodie, záhrobní vokál a divoké bicí. Povedl se zvuk, který je masivní, dobře čitelný a prašivý jako zpuchřelá těla prokletých. Motiv na obalu je stylový a dívám se něj pokaždé, když mě obejme temnota. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku a vy se tak můžete v klidu soustředit na hudbu samotnou. Ta je bažinatá, tepající a neklidná. Připomíná mi opravdu návštěvu ruin znesvěceného kostela, exhumaci starých hrobů, dávno opuštěné márnice i katakomby, ve kterých stále hnijí těla rouhavých mnichů. Tahle smečka umí napsat motivy, které se mi zadřou pod kůži, do podvědomí. Čerpá sice ze starých archívů, ale dělá to s citem, elegancí zkušených mistrů a nadhledem. Přidává do jednotlivých skladeb spoustu svých nápadů a invence a výsledkem je hudba, která spíše připomíná záhrobní rituál pro vyvolávání temných sil, než jen obyčejný zásek v řadě. Je něco neklidného, něco navíc, něco morbidně přitažlivého, co mě nutí k dalších společným seancím. Venku se setměla a já moc dobře vím, že nastal čas. Automaticky beru do rukou nářadí a jako fascinovaný a uhranutý tímto albem směřuji své kroky na hřbitov za městem. Mraky jsou zase jednou černé a dotýkají se země. Na stoletých stromech sedí krkavci, jako poslové z onoho světa. Kývám se do rytmu a kopu si svůj vlastní hrob. "Doom Metástasis" je definicí stylu, který mám k smrti rád. V čerstvě exhumovaných rakvích jsou zbytky zetlelých těl. Tváře bez masa a kůže, jen s pavučinami, opředenými kolem jako staré vzpomínky. Jsem tu opět správně. Mrazivé a drásavé doom death metalové ozvěny z podsvětí! Hnilobou a pavučinami opředené album, která se vás převede na druhou stranu, do země nekonečných stín! 

Asphyx says:

The freshly exhumed coffins contain the remains of decayed bodies. Faces stripped of flesh and skin, covered only in cobwebs, woven around them like old memories. I discovered this cemetery a long time ago, in 2019, when I first encountered the music of the band MORBID STENCH. Every blasphemy we share is shrouded in a bloody mist. I always feel as if I’m walking through an old, cursed graveyard. The gloomy melodies send chills down my spine, and I’m overcome by an endless sadness emanating from the darkest underworld.

It’s true I’ve been a fan of the band for several years now. I’ve written a few reviews of their work, and we’ve even done a great interview together (you’ll find links to all of this below today’s article). I was very curious to see where these guys had gone this year. It only took me a few listens, and I was lost once again among demons, with ghosts at my back, and Death herself, who, just like me, was swaying to the beat and smiling. This is an album for doom death metal fans who listen to music with their hearts!


MORBID STENCH will take you back to your bloody roots to the old days when no one batted an eye at a little filth and hatred in music. The new album is once again stripped down to the bone, relying on powerful, raw melodies, otherworldly vocals, and wild drums. The sound is spot-on massive, clear, and as filthy as the decaying bodies of the damned. The cover art is stylish, and I find myself looking at it every time darkness envelops me. Formally speaking, everything is in perfect order, so you can focus entirely on the music itself. It’s swampy, pulsating, and restless. It really reminds me of a visit to the ruins of a desecrated church, the exhumation of old graves, long-abandoned morgues, and catacombs where the bodies of blasphemous monks still rot. This band knows how to craft motifs that get under my skin and into my subconscious. While they draw from old archives, they do so with sensitivity, the elegance of seasoned masters, and a sense of perspective. They infuse each track with plenty of their own ideas and creativity, and the result is music that feels more like an otherworldly ritual for summoning dark forces than just another run of the mill track. There’s something unsettling, something extra, something morbidly alluring that compels me to have more sessions with it. It’s gotten dark outside, and I know full well that the time has come. I automatically pick up my tools and, fascinated and spellbound by this album, head for the cemetery outside town. Once again, the clouds are black and touch the ground. Ravens perch on century old trees, like messengers from the other world. I sway to the rhythm and dig my own grave. “Doom Metástasis” is the very definition of the style I love to death. In the freshly exhumed coffins lie the remains of decayed bodies. Faces stripped of flesh and skin, covered only in cobwebs, woven around them like old memories. I’m in the right place again. Chilling and harrowing doom death metal echoes from the underworld! An album shrouded in rot and cobwebs that will transport you to the other side, to the land of endless shadows!


about MORBID STENCH on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Necrotic from Within
02. The Morbid Waltz
03. Hyperbolic
04. Bizarre and Beyond
05. Narcissistic God
06. Crawling out of the Swamps

Line-up:
The Master Butcher - Esophagus
Morbid - Cosmic Chords of Doom
Purulent - Barrels Full of Putrid Waste


MORBID STENCH

Nuclear Winter Records

Putrid Cult

pátek 2. října 2026

Recenze/review - HKSPK - Heimkehr (2026)


HKSPK - Heimkehr
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Kolem nohou se mi plazí jedovatí hadi. Sedím v plesnivé kobce a píši své paměti. Pro mnohé jsem šílenec, vrah, násilník, pro jiné lovec, rebel a muž, který nikdy nesklonil hlavu. Čekám na popravu a nedávno za mnou přišel kněz. Plivl jsem mu do obličeje. Na Boha dávno nevěřím. Zato Satana potkávám na každém rohu. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Člověk se už dávno stal člověku vlkem. Vlna násilí bude pokračovat. Škoda, že to už nezažiju. Byl bych ve svém živlu. Zatím píšu dál a poslouchám u toho nové album německých tmářů HKSPK.

Je to moje úplně první setkání s tvorbou kapely a tak jsem poslouchal velmi pozorně. Rval jsem si novinku do hlavy v různých situacích. V autě, cestou do práce, když jsem kráčel temnou ulicí. Nakonec stejně ale jeho síla vynikla večer, když se setmělo a stíny v ulicích měly barvu krve. Tohle je neotesaný, hrubý death metal, ušpiněný chladným black metalem, ale i třeba punkem nebo doom metalem. Výsledný koktejl je jedovatý, jako hadi, kteří mě za několik minut uhranou a převedou na druhou stranu, do záhrobí. 


Novinka je přesně takovou tou intenzivní záležitostí, která mě, starému psovi dělá velmi dobře na jeho zkažené duši. Rád se se sluchátky na uších procházím po starých pohřebištích, mezi ruinami prokletých kostelů nebo jen tak, v temnotě. Potkávám postavy, které jsou dávno jenom zombie, pochodujícími a čekajícími na smrt. Jsem rád, že existují kapely jako HKSPK. Pro mě je tahle smečka jasnou definicí toho, co si představuji pod slovem underground. Pánové vzešli ze starých sklepení, z nekonečných chodeb ve Frankfurtu an der Oder, Brandenburgu. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive. Zvuk je ostrý, nespoutaný, řezající, masivní a perfektně čitelný. Motiv na obalu stylový a samozřejmě mě inspiroval i k úvodu dnešní recenze. "Heimkehr" je pro mě osobně velkým překvapením a také ujištěním, že v podzemí se stále dějí ďábelské věci a vznikají tam kapely, které se nebojí říznout do živého. Kývám se tak spokojeně do rytmu, užívám si ostré riffy, syrové melodie, zabijácké údery bicích i řev bestie. Novinka není ale jen útokem z hlubin. Nezapomíná se ani na atmosférické pasáže, které dodávají nahrávce na větší pestrosti. Mám rád smečky, které působí uvěřitelně, které hrají hudbu ohlodanou na kost, ze které cítím, slyším a vnímám naprostou oddanost stínům a hudbě samotné. V závěru je to vždy o srdci a tahle parta morbidních gentlemanů působí naprosto autenticky. Pokud budou mít koncert někde v mém okolí, budu stát v první řadě a podávat kapele pivo. Němci vás svojí hudbou naporcují na malé kusy zcela zbytečného masa. Za mě osobně se jedná o velmi povedenou záležitost. Kolem nohou se mi plazí jedovatí hadi. Sedím v plesnivé kobce a píši své paměti. Ne, já nejsem ten z úvodu dnešní recenze. Jsem ale nový fanoušek HKSPK. To vám klidně podepíšu vlastní krví! Black death metalové album, které vás roztrhá zevnitř! Intenzivní útok z toho nejhlubšího podzemí! Budete zahaleni do krvavé mlhy!

Asphyx says:

Poisonous snakes are slithering around my feet. I’m sitting in a moldy dungeon, writing my memoirs. To many, I’m a madman, a murderer, a rapist; to others, a hunter, a rebel, and a man who has never bowed his head. I’m awaiting execution, and recently a priest came to see me. I spat in his face. I stopped believing in God long ago. Satan, on the other hand, I encounter on every corner. All you have to do is look around. Man has long since become a wolf to man. The wave of violence will continue. It’s a shame I won’t live to see it. I’d be in my element. For now, I keep writing while listening to the new album by the German dark metal band HKSPK.

This is my very first encounter with the band’s work, so I listened very closely. I crammed the new album into my head in all sorts of situations in the car, on my way to work, while walking down a dark street. In the end, though, its power really shone through in the evening, when darkness fell and the shadows in the streets were the color of blood. This is raw, rough death metal, tainted with cold black metal, but also with elements of punk and doom metal. The resulting cocktail is poisonous, like snakes that will bewitch me in a matter of minutes and carry me to the other side into the afterlife.


This new release is exactly the kind of intense experience that does my corrupt soul a world of good, even for an old dog like me. I love wandering through old cemeteries with headphones on, among the ruins of cursed churches, or just out there in the darkness. I encounter figures who have long since become nothing more than zombies, marching about and waiting for death. I’m glad bands like HKSPK exist. For me, this pack is the clear definition of what I imagine when I hear the word underground. These guys emerged from ancient cellars, from the endless corridors of Frankfurt an der Oder, Brandenburg. The songs are very well written and possess the necessary drive. The sound is sharp, unbridled, cutting, massive, and perfectly clear. The cover art is stylish and, of course, inspired me to write the introduction to today’s review. “Heimkehr” is, for me personally, a huge surprise and also a reassurance that devilish things are still happening in the underground, where bands are emerging that aren’t afraid to cut to the quick. I’m nodding my head contentedly to the beat, enjoying the sharp riffs, raw melodies, killer drum hits, and the beast’s roar. But this new release isn’t just an assault from the depths. It doesn’t neglect the atmospheric passages either, which add even more variety to the recording. I love bands that come across as authentic, that play music stripped down to the bone music from which I can feel, hear, and sense a total devotion to the shadows and to the music itself. In the end, it’s always about the heart, and this bunch of morbid gentlemen comes across as completely authentic. If they play a show somewhere near me, I’ll be standing in the front row, handing the band a beer. With their music, these Germans will carve you up into tiny pieces of utterly useless meat. For me personally, this is a very well-done affair. Poisonous snakes are slithering around my feet. I’m sitting in a moldy dungeon, writing my memoirs. No, I’m not the one from the introduction to today’s review. But I am a new HKSPK fan. I’ll gladly sign that with my own blood! A black death metal album that will tear you apart from the inside! An intense assault from the deepest underground! You’ll be shrouded in a bloody fog!



tracklist:
01. Prelude 
02. Torture 
03. White Secretions II 
04. Sonnenjäger 
05. Kill The Weak 
06. Rot In Despair 
07. Rain In The Face 
08. Heimkehr

LINEUP
Jim: vocals and lead guitar
Leon: rhythm guitar
Arne: drums


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine