DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 23. října 2026

Recenze/review - DECONSEKRATED - The Inexorable Transcendence of Death (2026)


DECONSEKRATED - The Inexorable Transcendence of Death
CD 2026, Nuclear Winter Records

for english please scroll down

Prach jsi a v prach se obrátíš, říkali nám kněží, když jsme nekonečné hodiny klečeli a klaněli se dávno padlým modlám. Navenek byl kostel plný úsměvů a odpuštění. Jenže několik pater, dole ve sklepě, se děly ohavné a hnusné věci. Právě exhumuji zohavená těla padlých kněží. V jedné rakvi nacházím nové album chilských maniaků DECONSEKRATED. Vzduchem se vznáší pach rozkládajících se těl a z temnoty je slyšet šepot prokletých. 

Tahle smečka mě zaujala již svojí předešlou nahrávkou "Ascension in the Altar of Condemned" (odkaz na recenzi a rozhovor naleznete dole pod dnešním článkem), která byla mrtvolně morbidní, prašivá a obsahovala v sobě všechny potřebné atributy dobrého death metalu. Letošní novinka je jejím volným pokračováním. Opět budete zavřeni do staré prašivé márnice a budete rozmlouvat s nemrtvými.


Surovost, temnota a chlad se zde potkávají ve vzájemně jedovatě namíchaném koktejlu. Když jej vypijete, zemřete samozřejmě krutou a hnusnou smrtí. Chilané jsou ve velmi dobré formě, sekají kolem sebe, jako hladové šelmy, které se právě vydaly na lov. Album nepostrádá velmi dobré motivy, spoustu zajímavých pasáží. Nechybí mu drive a síla, tlak a takový ten krvavý heavy efekt, který máme my, staří podzemní psi tolik rádi. Ano, zvuk se opravdu povedl, je syrový, prašivý, špinavý a zároveň dobře čitelný a masivní. Poslouchat "The Inexorable Transcendence of Death" je jako sledovat krvavé stopy na kamenném oltáři, na kterém bylo nedávno obětováno další tělo. Najdete tu vztek, spoustu nenávisti, chlad i tajemno, zkrátka všechno, co k dobrému kovu smrti patří jako k mrtvému dobře vyrobená rakev. Chilští tmáři se volně pohybují mezi mantinely, které kdysi nastavily kapely typu INCANTATION, DISMA, CIANIDE, ROTTREVORE, FUNEBRARUM, BLASPHERIAN, DRAWN AND QUARTERED, LOUDBLAST. Navíc potom přidávají velkou spoustu svých nápadů, postupů a invence. Album je tak pokryto velmi silnými pavučinami, smrdí sírou, je jako tělo ve značném stádiu rozkladu, jako nechutný odér, který se při každé exhumaci vznáší všude kolem. Navíc, a to oceňuji jako vždycky, je kapela opravdová, ryzí, hraje od srdce, s nadšením pro záhrobní věci a hlavně je naprosto autentická. Pokaždé, když na mě padne splín ze současného podivného světa, zavírám se do své kobky a podobné nahrávky poslouchám stále dokola. Pomáhají mi přežít. Prach jsi a v prach se obrátíš, říkali nám kněží, když jsme nekonečné hodiny klečeli a klaněli se dávno padlým modlám. Navenek byl kostel plný úsměvů a odpuštění. Jenže několik pater, dole ve sklepě, se děly ohavné a hnusné věci. Morbidní, temná a nekonečně chladná exhumace starého prokletého death metalového hrobu! Album, které vás pohřbí zaživa!

Asphyx says:

“You are dust, and to dust you shall return,” the priests told us as we knelt for endless hours, bowing before long-fallen idols. On the surface, the church was full of smiles and forgiveness. But several floors down, in the basement, abominable and vile things were taking place. I am currently exhuming the mutilated bodies of the fallen priests. In one coffin, I find the new album by the Chilean maniacs DECONSEKRATED. The stench of decomposing bodies hangs in the air, and from the darkness comes the whisper of the damned.

This band already caught my attention with their previous release, “Ascension in the Altar of Condemned” (you’ll find a link to the review and interview below today’s article), which was deathly morbid, decrepit, and contained all the necessary attributes of good death metal. This year’s new release is a loose sequel to it. Once again, you’ll be locked inside an old, dingy morgue and conversing with the undead.


Raw power, darkness, and cold converge here in a toxic cocktail. If you drink it, you’ll naturally die a cruel and gruesome death. Chilané are in top form, lashing out like hungry beasts that have just set out on the hunt. The album is full of great themes and plenty of interesting passages. It doesn’t lack drive and power, intensity, and that bloody heavy vibe that we old underground dogs love so much. Yes, the sound really turned out great it’s raw, gritty, dirty, yet clear and massive. Listening to “The Inexorable Transcendence of Death” is like tracing bloody trails on a stone altar where another body was recently sacrificed. You’ll find rage, plenty of hatred, coldness, and mystery in short, everything that belongs to good death metal as much as a well crafted coffin belongs to the dead. These Chilean dark masters move freely within the boundaries once set by bands like INCANTATION, DISMA, CIANIDE, ROTTREVORE, FUNEBRARUM, BLASPHERIAN, DRAWN AND QUARTERED, and LOUDBLAST. On top of that, they add a whole lot of their own ideas, techniques, and creativity. The album is thus covered in very thick webs, reeks of sulfur it’s like a body in an advanced state of decomposition, like the foul stench that wafts everywhere during every exhumation. What’s more and I appreciate this as always the band is genuine, unadulterated; they play from the heart, with a passion for things of the afterlife, and above all, they are completely authentic. Whenever I feel the gloom of this strange modern world weighing on me, I shut myself away in my dungeon and listen to recordings like this over and over again. They help me survive. “You are dust, and to dust you shall return,” the priests told us as we knelt for endless hours, bowing before long fallen idols. On the surface, the church was full of smiles and forgiveness. But several floors down, in the basement, abominable and vile things were taking place. A morbid, dark, and infinitely cold exhumation of an old, cursed death metal grave! An album that will bury you alive!


about DECONSEKRATED on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Purgative Procession
02. Drowned in the Deep Waters of Phlegethon
03. Terrifyng Manifestation of Malevolence
04. Towards the Veil of Heretic Plagues
05. Poisoned Flesh (Mark of the Sinister Path)
06. Under the Rotten Shroud
07. Oracula Sanguinis (Obsidian Mirrors)
08. Through the Graves' Portals

Line-up:
Agorh Skullptor - Guitar and bass
Gül Evokator - Vocals
Padaviast - Guitar
Rigor Mortis - Drums


DECONSEKRATED

Nuclear Winter Records

KNIŽNÍ TIPY - Noční lovec - Anders de la Motte (2026)


Noční lovec - Anders de la Motte
2026, Kalibr

Nepatřím zrovna k těm, co by věřili na přízraky, na démony, na tajemná místa. Potkal jsem za svůj život sice lidi, kteří doopravdy zlí byli, ale pravdou, je, že když jsem četl Nočního lovce, tak jsem si často vzpomenul na mlhavá rána v Jizerkách na chalupě, na tamní hřbitov, na opuštěný kostel ve Smržovce, na příběhy, které mi vyprávěla babička. Kniha začíná ve starých časech, ve kterých je zavražděn kněz. Vrahem je muž se železnou maskou, místní šlechtic, který přišel o své děti hrozným způsobem. Následuje střih a přeneseme se do doby, kdy se partička mladých pokouší ducha Nočního lovce znovu vyvolat. Stane se u toho něco ohavného, zlého. Potom se přeneseme do současnosti a jsou zde všichni, co mi už docela chyběli.

Leo Asterová, její otec, Hill, i skupina řešící staré případy. Je to čtvrté pokračování a měl jsem zrovna poměrně špatnou náladu. V práci je toho hodně a moje noha se díky změně počasí zase hlásila o slovo. Nechtěl jsem nikoho vidět a ani jsem nemusel. Zalezl jsem si do svého křesla, naladil polské WINGLESS, kteří vydali skvělé nové album a já mám tu čest jej slyšet zase několik týdnů dopředu a nechal jsem se příběhem doslova pohltit. Anders de la Motte patří již dlouhé roky k mým velmi oblíbeným autorům a tahle kniha mě v mém fanouškovství jenom utvrdila. Zmínit musím i opravdu skvělý překlad. Jaroslav Bojanovský si hraje s češtinou a ukazuje její krásu v její plné síle. Zároveň zachovává autorův rukopis. I díky tomu se knížka čte víceméně sama. Mám rád příběhy, které navazují na něco z minulosti, na staré křivdy.

Je to temný příběh. Perfektně vystavěný, se silnými dějovými linkami. Joj, teď mluvím jako nějaký opravdový knižní kritik, ale nebojte, stále jsem se jím nestal. Jsem obyčejný fanoušek, nadšený čtenář. Neumím oddělit svůj subjektivní dojem, nemám potřebný nadhled. To ale ani není účelem, psaní mě neživí, myslím si, že kdyby tomu tak bylo, ztratil bych možná jiskru. Přemýšleli jste nad tím někdy? Kde se bere to naše nadšení, mnohdy i počínající (v mém případě asi už i pokračující) závislost na temných příbězích? Měl bych pro to možná vysvětlení. Mě se vždy líbilo, když kniha odsýpala, když řezala do živého, když jsem se dokázal na autora napojit. Jsou to zvláštní stavy, těžko se popisují, ale má je každý, kdo vášnivě čte. Víte koho mám hrozně rád? Leu, hlavní vyšetřovatelku. Silná to žena, to já rád, chytrá a mazaná. 

Pokaždé, když setře nějakého namachrovaného chlapa, pokaždé když řízne do směšné mano sféry, tak ji mám raději a raději. Anders de la Motte stále píše s lehkostí, jeho knihy jsou vybroušené k dokonalosti, alespoň tak je vidím já, starý čtenářský pes. Nikam jsem o víkendu nešel, dal jsem si na nohu led a vůbec to nepomáhalo. Je to už osm měsíců, co jsem si ji zlomil a pořád jsou chvíle, kdy nadávám do tmy a skučím bolestí. A vždycky, když mi bylo opravdu ouvej, četl jsem si. Knihy a muzika jsou tu pořád se mnou a pomáhají mi přežít v současném podivném světě. Neznám nic lepšího, než vypnout všechny jedovaté sítě světa, otevřít si svoji značku oblíbeného piva (ano, je to Radegast) a jen tak se nechat unášet do jiných dimenzí. Věřím autorovi každé slovo, větu, líbí se mi rytmus, sloh, zobu mu z ruky a když knihu dočtu, tak dlouho sedím a jen tak koukám do tmy. Byla to opět síla, přátelé. 

Pokud bych měl nějak definovat severské krimi, musel bych Nočního lovce zmínit. Kniha má v sobě vše potřebné. Je napínavá, nekonečně temná, chladná, máme v ní můj oblíbený Rezavý les, armádní prostor, starou legendu, záhadné vraždy a zápletku, kterou jsem zkrátka hrozně rád řešil. Byl to pro mě návrat mezi staré známé, které mám rád. Opravdu jsem si to s nimi užil. Až půjdu zase jednou na procházku v Jizerkách kolem kostela, jsem si zcela jistý, že na Nočního lovce věřit budu. Děkuji vám za pozornost i kladné ohlasy, opravdu si jich vážím. Někdy se, se skromností mě vlastní, doslova tetelím radostí. Jste skvělí! Nabíjí mě to do nové práce. Tak zase za týden. Mějte se co nejlépe. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Čtvrtý temný, záhadný případ bestsellerové severské krimisérie. V předvečer svátku Všech svatých narazí u zříceniny starého kostela, v němž kdysi dávno došlo k vraždě kněze, skupina účastníků duchařské výpravy na záhadného muže, který hledá Nočního lovce. To on podle legendy vraždil. Jeho duše byla prokleta. A prý bloudí v okolních vřesovištích dodnes. Setkání s cizincem skončí smrtelnou tragédií. Mezi věcmi zemřelého se najde železná maska, ztracená při loupeži na místním zámku, k níž došlo před třiceti lety. Maska, která patřila Nočnímu lovci. Vrahovi, jenž nikoho neušetří…


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 22. října 2026

Recenze/review - WEREWOLVES - You're Weak and You Know You're Weak (2026)


WEREWOLVES - You're Weak and You Know You're Weak
CD 2026, Back on Black

for english please scroll down

Spali dlouhé roky ve starých plesnivých katakombách. Kolem se vznášel pach hniloby, strachu a nenávisti. Letos se probudili. Už se dál nemohli dívat na náš podivný svět, na společnost, která postupně spěje k rozkladu. Démoni temnoty povstali, aby nás zničili. Jsou jako mor, jako nějaká starodávná choroba, která vás nakazí, zničí a spálí zevnitř. Stejně jako nové album australských maniaků WEREWOLVES. Kapely, která moc dobře ví, o čem je pravé, hnusné a smradlavé peklo.

Dokazují nám to svojí každoroční nahrávkou. Koneckonců, posuďte sami, dole pod dnešním článkem jsou odkazovány recenze na minulé počiny i jeden skvělý rozhovor. Pánové postupně zdokonalují svůj morbidní styl, odkazující jak na surový, prašivý death metal, tak i na chladný black metal. I letošní koktejl je velmi jedovatý, naléhavý, stále řeže tou správnou stranou nože. Pokloňte se! Démoni temnoty jsou zpět, silnější než kdy dřív. 


Nové skladby jsou velmi dobře napsané, mají v sobě potřebný drive, sílu, prastarou primitivní energii. Na téhle smečce se mi vždy líbilo, že je opravdová, ryzí, uvěřitelná a naprosto autentická. Ke zvuku, ani k motivu na obalu nemám žádných námitek. Naopak, obojí si stejně jako celkovou produkci a provedení, neskutečně užívám. Také znáte ten neodbytný pocit, možná frustraci, nakumulovaný vztek, který si v sobě všichni nosíme? Někdy musí zkrátka ven. Bouchnout si pěstí do zdi, říznout do živého. Tohle všechno Australané umí a přidávají toho ještě spoustu navíc. Novinka totiž není jen neurvalou jízdou přímo do pekla, ale také lehce technickou záležitostí, vichrem v márnici, tlakem tsunami, zničujícím požárem, lavinou z kostí, krve a lidské zbytečnosti. Říká se, že peklo má mnoho podob. To které nám představují  WEREWOLVES, je nelidské, hnusné, mokvající, nasáklé zkaženou krví a sírou. "You're Weak and You Know You're Weak" je přesně tím druhem alba, které si budete rvát do hlavy pod tlakem, se kterým budete kráčet ulicemi a uvidíte stát ve stínu přízraky. Je to hodně návykový materiál s podmanivou atmosférou. Lidé jako druh jsou schopni hrozných věcí. Tahle smečka je vytáhla na povrch, opatřila černou aurou a podává je na shnilém víku od rakve. Fanoušci třeba takových ANGELCORPSE, MARDUK, VADER, PESTILENCE, PSYCROPTIC, HATE ETERNAL, AKERCOCKE, USURPER, má slova určitě potvrdí. Kapela se těmito smečkami volně inspirovala, přidala spoustu svých nápadů a invence a výsledkem je nahrávka, která zabíjí na potkání. Spali dlouhé roky ve starých plesnivých katakombách. Kolem se vznášel pach hniloby, strachu a nenávisti. Letos se probudili. Už se dál nemohli dívat na náš podivný svět, na společnost, která postupně spěje k rozkladu. Děsivé, surové, hnilobné ozvěny z toho nejhlubšího black death metalového podzemí! Album, které vás strhne do hlubiny a spálí na popel! 


Asphyx says:

They slept for many years in old, moldy catacombs. The stench of decay, fear, and hatred hung in the air. This year, they awoke. They could no longer bear to watch our strange world, a society that is gradually heading toward decay. The demons of darkness have risen to destroy us. They’re like the plague, like some ancient disease that infects you, destroys you, and burns you from the inside out. Just like the new album by the Australian maniacs WEREWOLVES. A band that knows all too well what true, vile, and stinking hell is all about.

They prove it to us with their annual release. After all, judge for yourselves links to reviews of their previous works and one great interview are provided below today’s article. These guys are gradually perfecting their morbid style, drawing on both raw, mangy death metal and cold black metal. This year’s cocktail is also highly toxic, urgent, and still cuts with the right edge of the knife. Bow down! The demons of darkness are back, stronger than ever.


The new songs are very well written; they have the necessary drive, power, and an ancient, primal energy. What I’ve always liked about this band is that it’s genuine, pure, believable, and completely authentic. I have no complaints about the sound or the cover art. On the contrary, I’m really enjoying both, as well as the overall production and execution. Do you also know that nagging feeling perhaps frustration, pent-up anger that we all carry inside us? Sometimes it just has to come out. Punching your fist into a wall, cutting to the quick. The Australians know how to do all of this and they add a whole lot more. This new release isn’t just a brutal ride straight to hell, but also a slightly technical affair a gale in a morgue, the pressure of a tsunami, a devastating fire, an avalanche of bones, blood, and human futility. They say hell comes in many forms. The one presented to us by WEREWOLVES is inhuman, hideous, oozing, and soaked in rotten blood and sulfur. “You're Weak and You Know You're Weak” is exactly the kind of album you’ll blast into your head under pressure, the one you’ll walk the streets with, seeing ghosts standing in the shadows. It’s highly addictive material with a captivating atmosphere. Humans, as a species, are capable of terrible things. This pack has brought them to the surface, cloaked them in a black aura, and serves them up on a rotten coffin lid. Fans of bands like ANGELCORPSE, MARDUK, VADER, PESTILENCE, PSYCROPTIC, HATE ETERNAL, AKERCOCKE, and USURPER will surely agree with me. The band drew loose inspiration from these packs, added plenty of their own ideas and creativity, and the result is a record that kills everything in its path. They slept for many long years in old, moldy catacombs. The stench of decay, fear, and hatred hung in the air. This year, they awoke. They could no longer bear to watch our strange world, a society gradually heading toward decay. Terrifying, raw, putrid echoes from the deepest depths of the black death metal underground! An album that will drag you into the abyss and burn you to ashes!





Tracklist:
01. Uroboric Fuckwit 
02. Tank Habit 
03. Burn It To The Ground 
04. Triple Negative 
05. So Say All Of Us 
06. Fields Of Suicide 
07. We March 
08. The Song Of Stupid Men 
09. You're Weak And You Know You're Weak



Recenze/review - LENG TCH'E - Hammered Into Collapse (2026)


LENG TCH'E - Hammered Into Collapse
CD 2026, Season of Mist

for english please scroll down

Psal se rok 2019 a my s naší partou starých metalistů sedíme v hospodě. Kecáme o životě, odstřiženi od současného podivného světa. Usmíváme se, každý z podobných koncertů, na které čekáme, pro nás bývá zážitkem, vzpomínkou, kterou si vytáhneme z paměti pokaždé, když je nám špatně a máme splín. Dnes tu hrají skvělé kapely, ale nejvíc mě zasáhli belgičtí grindeři LENG TCH'E. Já tenhle styl zase tolik neposlouchám, hodně si v něm vybírám, ale naživo to byla taková smršť, že jsem cítil energii hluboko ve svých kostech.

Byl to masakr, ihned jsem si doplnil svoji soukromou domácí diskografii. Zjistil jsem, že kapela od roku 2017 nic nového nevydala. Letos se to změnilo. Máme tu dva nové songy, které se ke mě dostaly na recenzi. Usedám tedy opět ke svému přehrávači, zapínám play a ztrácím se v tlakových vlnách surovosti. Najednou jsem zase na koncertě, podupávám si nohou, mlátím se pěstí do hlavy. Ten tlak, energie, ty nahrubo nasekané riffy a melodie, všechno se mi ihned dostává do krve i do podvědomí. Je to masakr, brácho, křičím zase jednou do tmy!

Chtěl bych vám napsat i něco kritického, jenže ono není co. Vše sedí na svých místech. Masivní zvuk, který je zároveň dobře čitelný a zabíjí. Skvělé nápady a momenty. Jsou to sice jen dvě skladby, ale pokud mají být příslibem do budoucna, tak se máme rozhodně na co těšit. Kurva brácho, přesně takhle to má vypadat, takhle to mám nejraději. Netuším,  jestli jste někdy zažili trepanaci lebky nebo lobotomii, ale už ani nemusíte. Stačí si pustit "Hammered Into Collapse" a zážitek je srovnatelný. Je to jako úder do obličeje, jako srážka s kamionem naloženým prašivými kostmi a lidskou nenávistí. Každý v sobě máme nakumulovaný vztek, takový ten neklid, který si posbíráme cestou ve svých stereotypních životech, na sociálních sítích, v práci. Potřebujeme restart, na chvilku zapomenout, vyčistit si hlavu od zbytečných informací. LENG TCH'E budou vašimi terapeuty. Rozdrásají vás do krve, nastaví vám zrcadlo a strhnou vás do hlubiny. Už dlouho se mi nestalo, že bych napsal tolik vět o dvou nových skladbách, ale pro mě, starého psa, je to událost. To ti klidně podepíšu vlastní krví, kamaráde. Navíc se jedná o velmi povedenou záležitost. Pokud jsi fanoušek třeba takových NAPALM DEATH, ABORTED, ROTTED SOUND, NASUM, potom si zde správně a tahle novinka je pro tebe povinnost, stejně jako pro mě. Jo a abych nezapomněl, přivezte mi je zase někdo na koncert, budu stát v první řadě! Grind death metalová trepanace lebky! Album, které vám vyčistí hlavu kyselinou! Přesný úder na solar plexus! 


Asphyx says:

It was 2019, and our group of old-school metalheads was sitting in a bar. We were chatting about life, cut off from the strange world around us. We were smiling; each of these concerts we look forward to is an experience for us a memory we pull out of our minds whenever we’re feeling down or blue. There are some great bands playing here today, but the Belgian grindcore band LENG TCH’E really blew me away. I don’t listen to this style that much I’m pretty picky about it but their live performance was such a whirlwind that I could feel the energy deep in my bones.

It was a blast I immediately added to my personal collection. I found out that the band hadn’t released anything new since 2017. That changed this year. We have two new songs here that were sent to me for review. So I sit down at my player again, hit play, and lose myself in the shockwaves of raw intensity. Suddenly, I’m back at a concert, tapping my foot, pounding my fist against my head. The intensity, the energy, those roughly chopped riffs and melodies it all immediately gets into my blood and my subconscious. It’s a blast, bro, I’m screaming into the darkness once again!

I’d like to write something critical, but there’s really nothing to criticize. Everything falls into place perfectly. A massive sound that’s both clear and killer. Great ideas and moments. Sure, there are only two songs, but if they’re any indication of what’s to come, we definitely have something to look forward to. Damn, bro, this is exactly how it’s supposed to be this is how I like it best. I have no idea if you’ve ever experienced a trepanation or a lobotomy, but you don’t even need to anymore. Just play “Hammered Into Collapse” and the experience is comparable. It’s like a punch to the face, like a collision with a truck loaded with rotten bones and human hatred. We all have pent-up rage inside us that restlessness we pick up along the way in our monotonous lives, on social media, at work. We need a fresh start, to forget for a moment, to clear our heads of unnecessary information. LENG TCH’E will be your therapists. They’ll tear you to shreds, hold up a mirror to you, and drag you into the depths. It’s been a long time since I’ve written so many sentences about two new songs, but for an old-timer like me, this is a big deal. I’d gladly sign that with my own blood, my friend. Plus, it’s a really great release. If you’re a fan of bands like NAPALM DEATH, ABORTED, ROTTED SOUND, or NASUM, then you’re in the right place, and this new release is a must-have for you just as it is for me. Oh, and before I forget, someone bring them to a concert again I’ll be standing in the front row! Grind death metal skull-crushing madness! An album that’ll clear your head with acid! A direct hit to the solar plexus!


about LENG TCH'E on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
“Hammered Into Collapse”
“Voided”

Line-up:
Serge Kasongo - Vocals
Jan Hallaert - Guitar
Olivier Coppens - Drums
Nicolas Malfeyt - Bass, Backing Vocals


středa 21. října 2026

Recenze/review - STARLESS VOID - Mors Certa, Hora Incerta (2026)


STARLESS VOID - Mors Certa, Hora Incerta
CD 2026, Case-Studio

for english please scroll down

Další morová rána bude mít úplně jinou podobu, než dřív. Stále při ní budou umírat lidé, ulice budou plné nenávisti a hromad zohavených lidí. Díky ovládání na dálku všemocnými sítěmi, se stane člověk člověku vlkem. Vím to já, starý fanoušek dobrého doom metalu i slezská kapela STARLESS VOID, která letos vydává své první debutové album. Pánové a dáma mají na svém kontě ještě jednu demonahrávku, dvě EP a několik singlů. Když jsem jejich diskografii postupně poslouchal, zjistil jsem, že nám v žilách koluje stejná odrůda hudby. Také mám rád ponuré, pochmurné melodie, smutné riffy, surový vokál a atmosféru totální beznaděje. 

Šel jsem velmi brzy ráno ještě temnou ulicí, mezi domy se válela smradlavá mlha. Cítil jsem, vnímal jsem všemi póry svého těla, jak se do mě nové album dostává, jak se mi usazuje ve vnitřnostech i v kostech. Prožíval jsem podivný stav sounáležitosti. Věděl jsem, že naši zemi brzy postihne další morová rána. Společné obřady s tímto albem doporučuji pořádat v naprostém tichu, chladu a tmě. Potom vynikne jeho síla nejvíce. 


"Mors Certa, Hora Incerta" je jako návštěva starých katakomb pod prokletým kostelem ve vašem městě. Procházíte mezi pavučinami a v rakvích leží jen samí zlí lidé. Vzduchem se vznáší podivná pachuť umíchané ze zetlelých těl, děsivých vzpomínek a tajemna. Tohle album zní úplně stejně, je velmi dobře napsané, opravdové, ryzí, uvěřitelné a autentické. Koneckonců, jinak bych jej neposlouchal, natož abych o něm psal. Ve svém věku si hudbu, co si pouštím ve svém přehrávači, opravdu vybírám. STARLESS VOID mají vše, co vyžaduji a co mám rád. Dali si pozor na zvuk, který je náležitě mrazivý, dobře čitelný a řeže jako mráz. Motiv na obalu také zaujme. Co se týká hudby samotné, tak ta je velmi podmanivá, drásající, někdy surová a jindy majestátní a vznešená. Pokud jste fanoušky třeba takových CANDLEMASS, potom vězte, že se zde hraje i pro vás. Poláci vzali klasické, doom metalové postupy a zahráli je po svém. Přidali vlastní nápady, invenci a výsledkem je nahrávka, který je na povrchu pokrytá jinovatkou, ale uvnitř řeže a pálí. Zajímavostí je, že zazní jak polština, angličtina, tak i němčina. Deska je tak nebývale pestrá. Osobně se mi ale nejvíc líbí, když se zpívá v rodném jazyce, ale to bude hodně ovlivněno tím, že mám pro Polsko jako zemi velkou slabost. Venku se pomalu stmívá. Už jsem si album přehrál tolikrát, že jej znám nazpaměť. Stíny se prodlužují, objevují se první přízraky. Vstupují do mého pokoje a převádějí mě na druhou stranu, do země nekonečné bolesti a utrpení. Další morová rána bude mít úplně jinou podobu, než dřív. Stále při ní budou umírat lidé, ulice budou plné nenávisti a hromad zohavených lidí. Díky ovládání na dálku všemocnými sítěmi, se stane člověk člověku vlkem. Teď už jsem si s tím jistý. Klasický, tradiční doom metalový obřad, který vás rozdrásá a zahalí do naprosté tmy, smutnu, chladu a krvavé mlhy!


Asphyx says:

The next plague will take on a completely different form than before. People will still die from it, and the streets will be filled with hatred and piles of mutilated bodies. Thanks to remote control by all-powerful networks, man will become a wolf to man. I know this as a longtime fan of good doom metal and so does the Silesian band STARLESS VOID, which is releasing its debut album this year. The guys and the lady have one demo, two EPs, and several singles to their credit. As I listened through their discography, I realized that the same kind of music flows through our veins. I, too, love gloomy, somber melodies, sad riffs, raw vocals, and an atmosphere of total hopelessness.

I was walking down a still-dark street very early in the morning; a stinking fog lay between the houses. I felt it I sensed it with every pore of my body how the new album was seeping into me, settling deep within my insides and in my bones. I was experiencing a strange sense of kinship. I knew that another plague would soon strike our country. I recommend holding communal rituals with this album in complete silence, cold, and darkness. That’s when its power shines through the most.


“Mors Certa, Hora Incerta” is like visiting the old catacombs beneath a cursed church in your town. You walk through cobwebs, and the coffins hold nothing but evil people. A strange stench hangs in the air a mixture of decaying bodies, terrifying memories, and mystery. This album sounds exactly the same it’s very well-written, genuine, pure, believable, and authentic. After all, otherwise I wouldn’t be listening to it, let alone writing about it. At my age, I’m really selective about the music I play on my player. STARLESS VOID has everything I require and everything I love. They paid close attention to the sound, which is appropriately chilling, clear, and cuts like ice. The cover art is also eye-catching. As for the music itself, it’s very captivating, harrowing, sometimes raw, and at other times majestic and sublime. If you’re a fan of bands like CANDLEMASS, then know that this album is for you, too. The Poles took classic doom metal techniques and put their own spin on them. They added their own ideas and creativity, and the result is a recording that’s covered in frost on the surface but cuts deep and burns hot on the inside. Interestingly, the album features lyrics in Polish, English, and German, making it exceptionally diverse. Personally, though, I like it best when people sing in their native language, but that’s probably heavily influenced by the fact that I have a soft spot for Poland as a country. It’s slowly getting dark outside. I’ve played the album so many times that I know it by heart. The shadows are lengthening; the first spectres are appearing. They enter my room and transport me to the other side, to a land of endless pain and suffering. The next plague will take on a completely different form than before. People will still die from it; the streets will be filled with hatred and heaps of mutilated bodies. Thanks to remote control by all-powerful networks, man will become a wolf to man. Now I’m certain of it. A classic, traditional doom metal ritual that will tear you apart and shroud you in utter darkness, sorrow, cold, and a bloody fog!


tracklist:
Ascent to Godhood
Effigy of an Obliterated God
Zeit der Pest
Radioactivity Meter
Mgły nocnych mar
Eternal Wanderer (Starless Void III)
Starless Void II

band:
Tomasz Jedziniak – wokal
Bartłomiej Czech – gitara
Joanna Stebel – bas, wokal
Andrzej Bykowski – perkusja
Janusz Grzybek – klawisze

úterý 20. října 2026

Interview - BOCC - The bloody roots of doom death metal have been torn up once again!


Interview with doom death metal band from Spain - BOCC.

Answered Emilio (guitars and vocals), thank you!

Recenze/review - BOCC - Demolarium (2026):

Ave BOCC! Greetings to the Catalan underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve just released the fantastic second full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your previous recordings? Where did you want to take things, and in what ways do you think the albums differ?

Emilio: Hi, Emilio here (guitars and vocals). First of all, thanks a lot for the interview. We really appreciate it.

I think this is our most serious record to date for a number of reasons. First of all, there has been a change in the line-up: now there are two singers in the band, Andreu and myself, and this adds a different approach to the vocals in the songs. On the other hand, I think the songwriting process for Demolarium was more conscious and focused, less punk and more thought-out. The album has an overall musical concept, but with the same idea as always: playing a kind of raw and direct death-doom with some sludge and crust punk influences.


“Demolarium” embodies all the attributes of good death-doom metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come together? How does BOCC compose new material?

Emilio: Thanks a lot, man! The process is always the same. Andreu or I go to the rehearsal room with some ideas, riffs or whatever. Then we start playing with Sergio, our drummer, and try to arrange a song. We record the rehearsals on our phones and work on the ideas and arrangements at home. After a while, when the music is ready, we work on the lyrics and vocals.

I looked it up and saw that Gerard Porqueres handled the mastering and mixing. I have to say, the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. Gerard created a sound for you that’s brutal, raw, and at the same time dark and primal. What was it like working with him, and why did you choose him specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?

Emilio: Gerard is an old friend of ours. He worked as a sound engineer for Cirque du Soleil before founding his own studio, Heartwork Recording, in El Prat de Llobregat, Barcelona. This is the third time we’ve worked with him and we’re absolutely happy with the results.

This time, we recorded together in the studio, playing live, and I think that gives the final mix this kind of raw and direct vibe. To do that, we used three different rooms in the studio: one for the drums, one for the guitar and one for the bass. After that, I recorded another rhythm guitar, the solos and melodies and, finally, the vocals.

Gerard believes that a producer should let the band play together in order to capture the spirit of the music, like producers such as Andy Wallace, Bob Rock or Steve Albini, and we love working this way. I think it’s perfect for BOCC. In the mix you can hear some mistakes or whatever, but you can also hear a real band playing.


The CD is an integral part of the release and a sort of bonus for fans today. You released it yourselves, and it features interesting artwork. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?

The cover artwork was done by Narcís Boter (@demonomania666 on Instagram). Narcís is an old friend of ours and has illustrated almost all of BOCC’s releases. The design and layout were done by Pol Branca from Branca Studio. He’s also an old friend of ours and a renowned designer who has worked with Paradise Lost, Black Sabbath and Amenra, among others.

The motif comes from Dante’s Inferno in The Divine Comedy. The whole album deals with different kinds of torment that we have to endure in modern capitalist society prison, addiction, violence, suicide and the cover depicts a circle of Hell where the condemned are punished.

In your lyrics, you mainly deal with the history of Catalonia, wars, the darkness of human existence, and anti-fascism. Who is the author, and where did you draw your inspiration from? Was it old books? Movies?

On this record, I wrote five of the six lyrics, all except “Calvari dels condemnats” (“The Torment of the Condemned”), which was written by Andreu.

The inspiration comes from our society. Sometimes reality is more horrific than the horror you can find in books or anywhere else. But we also find inspiration in books. “L’Escorxador” (“The Slaughterhouse”) is inspired by a book by the Catalan writer Lluís Riera Porta, and “4227” comes from the book 4227 by the Catalan philosopher Laura Llevadot.

“4227” deals with suicide. You know, suicide is the leading cause of non-natural death in our country, and nobody seems to talk about it or care about it.


I’ve been wandering through the underworld for over thirty years now, and when it comes to music, I go to Spain because I know I can count on it. I think we have similar temperaments and tastes when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands back home that are worth checking out. How do you explain the fact that death metal is doing so well in your country in particular? How do you perceive your scene, the fans, and the labels?

Well, I don’t know. I think we have a bunch of great bands here, but maybe we can’t really talk about a single scene. There are some areas in the Spanish state with a lot of bands, such as Barcelona, Galicia, the Basque Country or Madrid, but it’s hard to get the chance to play shows or go on tour here.

Over the last few years, it seems things have been changing a little, but we’ll have to see what happens.

You’re from Catalonia, a region I’ve visited several times. Beautiful nature, history, and very friendly people. How has the place where you come from influenced your music? Do you have any recommendations for a good club or a place I should visit next time?

Thanks! We think it’s a great country too! Well, the music scene in our city, Barcelona, has had a strong influence on BOCC. We had a strong crust punk scene in the early 2000s, and that has definitely been an influence on us. You should check out bands like Horror or Leadershit.

As for clubs, the saddest thing is that Barcelona has become a heavily gentrified city, and we’re losing a lot of venues, such as Rocksound, as well as squats. Right now, I think the best club to play in town is Upload. We’re also waiting for the reopening of what, for us, is the best club in town: Bóveda.


You play old-school-influenced death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form BOCC actually came about, who your role models were and are, and where you want to take the band next. Are you tempted by big international festivals, for example? Would you be willing to go on tour with a more famous band?

Our first reference was Coffins’ Buried Death album. In fact, when we started the band, the idea was basically: “Can you write a kind of side C to the Buried Death album?” But it was just for fun, you know.

After that, we started developing our own approach to death metal, following the path of bands like Autopsy, Winter, Obituary and Morgoth, together with the sludge vibes of Grief, Warhorse and so on.

As for shows and tours, we all have regular jobs and family duties, but we always play whenever we get the chance. Last year we played in Spain, Poland and France, and this year we’re doing a twenty-date weekend tour around Spain and southern France with our mates Osserp.

Last year we almost played at Kill-Town in Copenhagen, but in the end it wasn’t possible. Let’s see what happens next year. Maybe you can help us come to your country and play some shows!

When I started my website ten years ago, my vision was to try to support bands that I felt weren’t getting enough attention. To let the world know about them. I think I’ve been pretty successful at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label, or do you send out CDs yourselves for reviews? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers often? Do you go to concerts? Do you party?

Yeah! For sure, we go to shows and party with friends and other bands too. This weekend we’re playing at Castelhell with Dead Congregation and Galvanizer, and we hope to have a great time there.

Regarding promotion, sometimes we send out CDs ourselves. This time we had some help from Matt at Night Terrors Records and from Anubis Press too.


On the one hand, every band today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are so many bands that fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology affect you as BOCC? What do you think about downloading music, Google Metalists, streaming music, and so on?

Personally, I don’t like streaming platforms, especially Spotify. I think they take music and art away from the creators. Personally, I prefer to use Bandcamp or Qobuz.

On the other hand, everybody uses these platforms, and they help underground music reach a wider audience, which is a good thing. Personally, when I really love a band and their music, I try to buy their records and merch and support them in some way.

I like to ask musicians what death-doom metal means to them. How would they define it? Is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For me, it’s the best subgenre of death metal because it’s slow, heavy and you can really feel the structures and the riffs. I love it.

I like all kinds of death metal, but death-doom is definitely my favourite. Back in the early days, when I was fifteen, I always preferred Celtic Frost, Obituary or Paradise Lost to the faster bands. But that doesn’t mean I don’t like Deicide, Carcass or Cannibal Corpse, obviously!

To wrap up, a classic but important question. What does BOCC have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

We want to present Demolarium around Spain and southern France and maybe, if we get the chance, in other parts of Europe too and, importantly, try not to die in the process!

We have a seventeen-date tour running through the last few months of 2026 and until April 2027, which isn’t bad at all!

Thank you so much for the interview. I wish your new album every success, and I hope your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Demolarium” again!

Thanks a lot to you for such an in-depth interview!

Recenze/review - BOCC - Demolarium (2026):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - BOCC - Krvavé doom death metalové kořeny byly znovu vytrženy!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou ze Španělska - BOCC.

Odpovídal Emilio (kytara a zpěv), děkujeme!

Recenze/review - BOCC - Demolarium (2026):

Ave BOCC! Zdravím do katalánského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vašimi předchozími nahrávkami? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe desky odlišné?

Emilio: Ahoj, tady Emilio (kytara a zpěv). Především moc díky za rozhovor. Opravdu si toho vážíme.

Myslím, že tohle je z mnoha důvodů naše dosud nejvážněji pojatá deska. Za prvé došlo ke změně v sestavě: v kapele jsou teď dva zpěváci, Andreu a já, což přináší odlišný přístup ke zpěvu v jednotlivých skladbách. Na druhou stranu si myslím, že proces skládání materiálu pro "Demolarium" byl vědomější a cílenější – méně punkový a více promyšlený. Album má celistvý hudební koncept, ale vychází ze stejné myšlenky jako vždy: hrát syrový a přímočarý death-doom s určitými vlivy sludge a crust punku.


„Demolarium“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál BOCC?

Emilio: Mockrát díky, kámo! Postup je vždycky stejný. Andreu nebo já přijdeme do zkušebny s nějakými nápady, riffy nebo čímkoli. Pak začneme hrát se Sergiem, naším bubeníkem, a snažíme se skladbu zaranžovat. Zkoušky si nahráváme na mobily a doma pak na těch nápadech a aranžmá pracujeme. Po chvíli, když je hudba hotová, se pustíme do textů a zpěvu.

Dohledal jsem si, že pod masteringem a mixem je podepsán Gerard Porqueres. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Gerard vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Emilio: Gerard je náš starý známý. Předtím, než založil vlastní studio Heartwork Recording v El Prat de Llobregat u Barcelony, pracoval jako zvukový technik pro Cirque du Soleil. Spolupracujeme s ním už potřetí a s výsledky jsme naprosto spokojení.

Tentokrát jsme nahrávali společně ve studiu a hráli naživo; myslím, že to výslednému mixu dodává takový syrový a bezprostřední náboj. Využili jsme k tomu tři různé místnosti: jednu pro bicí, druhou pro kytaru a třetí pro baskytaru. Poté jsem nahrál další doprovodnou kytaru, sóla a melodické linky a nakonec zpěv.

Gerard zastává názor, že producent by měl nechat kapelu hrát společně, aby zachytil ducha hudby – podobně jako to dělají producenti typu Andyho Wallace, Boba Rocka nebo Steva Albiniho – a nám tento způsob práce vyhovuje. Myslím, že pro BOCC je to ideální. V mixu sice můžete zaslechnout nějaké chyby či drobné nedokonalosti, ale zároveň je z něj cítit, že hraje skutečná kapela.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali sami a je opatřeno zajímavým obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Autorem ilustrace na obalu je Narcís Boter (na Instagramu vystupující jako @demonomania666). Narcís je náš dlouholetý přítel, který vytvořil ilustrace pro téměř všechny nahrávky kapely BOCC. O grafický návrh a sazbu se postaral Pol Branca ze studia Branca Studio. I on je naším dlouholetým přítelem a uznávaným grafikem, který spolupracoval mimo jiné s kapelami Paradise Lost, Black Sabbath a Amenra.

Námět vychází z části „Peklo“ (Inferno) Dantovy "Božské komedie". Celé album se zabývá různými formami utrpení, jimž musíme čelit v moderní kapitalistické společnosti – vězením, závislostí, násilím či sebevraždou – a obal znázorňuje jeden z kruhů pekla, v němž jsou zatracenci trestáni.

Ve svých textech se zaobíráte převážně historií Katalánska, válkami, temnotou lidské existence, antifašismu. Kdo je autorem a kde čerpal inspiraci? Byly to staré knihy? Filmy?

Na této nahrávce jsem napsal pět ze šesti textů – všechny kromě „Calvari dels condemnats“ („Utrpení zatracených“), jehož autorem je Andreu.

Inspiraci čerpáme z naší společnosti. Realita je někdy děsivější než hrůza, na kterou narazíte v knihách či kdekoli jinde. Inspiraci však nacházíme i v literatuře. Skladba „L’Escorxador“ („Jatka“) vychází z knihy katalánského spisovatele Lluíse Riery Porty a „4227“ je inspirována stejnojmennou knihou katalánské filozofky Laury Llevadotové.

Skladba „4227“ se zabývá tématem sebevraždy. Víte, sebevražda je u nás nejčastější příčinou úmrtí, která není způsobena přirozenými příčinami, a přitom se o tom zřejmě nikdo nebaví a nikoho to nezajímá.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Španělska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

No, těžko říct. Myslím, že tu máme spoustu skvělých kapel, ale možná se nedá tak docela mluvit o jedné ucelené scéně. V různých částech Španělska – například v Barceloně, Haliči, Baskicku nebo Madridu – sice působí spousta kapel, ale je těžké se tu dostat k hraní koncertů nebo vyrazit na turné.

V posledních letech se situace zdánlivě trochu mění, ale uvidíme, co přinese budoucnost.

Pocházíte z Katalánska, což je oblast, destinace, do které jsem již několikrát zavítal. Krásná příroda, historie, ale také velmi milí lidé. Jak vaši muziku ovlivnilo místo, odkud pocházíte? Měl bys pro nás nějaký tip na dobrý klub, místo, které bych měl příště navštívit?

Díky! Taky si myslíme, že je to skvělá země! Na BOCC měla velký vliv hudební scéna v našem městě, tedy v Barceloně. Na začátku nultých let tu byla silná crust-punková scéna, která nás rozhodně ovlivnila. Určitě byste si měli poslechnout kapely jako Horror nebo Leadershit.

Co se týče klubů, nejsmutnější je, že Barcelona prošla silnou gentrifikací a přicházíme o spoustu podniků – jako třeba Rocksound – i o squaty. Momentálně si myslím, že nejlepším klubem na hraní ve městě je Upload. Taky čekáme na znovuotevření klubu, který pro nás představuje naprostou špičku: Bóveda.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit BOCC, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Naším prvotním vzorem bylo album "Buried Death" od kapely Coffins. Když jsme kapelu zakládali, myšlenka v podstatě zněla: „Dokážete složit něco jako ‚stranu C‘ k albu "Buried Death"?“ Ale brali jsme to jen jako zábavu, víš, jak to chodí.

Později jsme začali rozvíjet vlastní pojetí death metalu a vydali se cestou kapel jako Autopsy, Winter, Obituary či Morgoth, přičemž jsme do toho vnášeli i sludgeové prvky ve stylu Grief, Warhorse a podobně.

Co se týče koncertů a turné – všichni máme běžná zaměstnání a rodinné povinnosti, ale hrajeme, kdykoli se naskytne příležitost. Loni jsme vystupovali ve Španělsku, Polsku a Francii a letos nás čeká šňůra koncertů o víkendech (celkem dvacet zastávek) po Španělsku a jižní Francii společně s našimi kamarády z kapely Osserp.

Loni jsme málem vystupovali na festivalu Kill-Town v Kodani, ale nakonec to nevyšlo. Uvidíme, co přinese příští rok. Třeba nám pomůžeš dostat se k vám do země a odehrát tam pár koncertů!

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Jasně! Rozhodně chodíme na koncerty a paříme s přáteli i dalšími kapelami. Tenhle víkend hrajeme na akci Castelhell společně s Dead Congregation a Galvanizer a doufáme, že si to tam pořádně užijeme.

Co se týče propagace, někdy rozesíláme CD sami. Tentokrát nám ale pomohl Matt z Night Terrors Records a taky Anubis Press.


Na jednu stranu má dnes každá kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako BOCC ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Osobně nemám rád streamovací platformy, a to zejména Spotify. Mám pocit, že připravují tvůrce o hudbu i umění. Sám dávám přednost službám Bandcamp nebo Qobuz.

Na druhou stranu tyto platformy využívá každý a pomáhají undergroundové hudbě oslovit širší publikum, což je dobře. Pokud se mi nějaká kapela a její tvorba opravdu líbí, snažím se kupovat si jejich nahrávky i merch a nějakým způsobem je podpořit.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death doom metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro mě je to ten nejlepší podžánr death metalu, protože je pomalý, těžký a člověk v něm opravdu cítí jednotlivé skladatelské struktury i riffy. Miluju ho.

Mám rád všechny možné podoby death metalu, ale death-doom je rozhodně můj nejoblíbenější. Už v dobách, kdy mi bylo patnáct, jsem vždycky dával přednost kapelám jako Celtic Frost, Obituary nebo Paradise Lost před těmi rychlejšími. To ale samozřejmě neznamená, že nemám rád Deicide, Carcass nebo Cannibal Corpse!

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají BOCC v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Chceme představit Demolarium ve Španělsku a na jihu Francie a pokud se naskytne příležitost, možná i v dalších částech Evropy a hlavně se při tom nezabít!

Máme naplánované turné se sedmnácti zastávkami, které potrvá od konce roku 2026 až do dubna 2027, což vůbec není špatné!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Demolarium“ zase narvat do hlavy!

Moc děkuji za takto podrobný rozhovor!

Recenze/review - BOCC - Demolarium (2026):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine