Recenze/review - CENTENARY - Death…The Final Frontier (2021)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 23. září 2021

Recenze/review - ENTRENCHMENT - Across the Red Lines (2021)


ENTRENCHMENT - Across the Red Lines
CD 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Včera v noci jsme překročili řeku, za kterou většinu z nás čekala smrt. Už dávno jsem si zvykl, že kolem mě umírají mí kamarádi, že se dívám do jejich mrtvých tváří. Ustřelený obličej, spálené tělo. Znali jsme se od dětství a najednou přede mnou leží roztrhané tělo. Píšu dopisy domů a bojím se usnout. Několikrát denně se ptám proč? To když pochodujeme na další stanoviště. Moje zbraň je studená a mám neskutečný hlad. Je mi dávno jedno, kdo vyhraje a kdo zůstane naživu. 

Hrát válečný death metal je těžká disciplína. Nezáleží totiž jenom na hudbě, ale i na textech, které musí být napsány pečlivě a s nadšením pro věc. ENTRENCHMENT jsou z Ruska, z hlavního města Moskvy. A moc dobře ví, o čem hrají. Jejich studený, mrazivý smrtící kov se mi dostal ihned až do morku kostí. Jsem přímo na bojišti a přidávám hlasitost. 


Hlavním inspiračním zdrojem se pro kapelu stali slavní BOLT THROWER. Styčné body lze ale nalézt i se smečkami jako MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, ASPHYX, DECAYING, DEATH KOMMANDER, SHRAPNEL STORM, JUST BEFORE DAWN, SCALPTURE, CHAINSWORD. Pro mě je ale stejně nejvíc důležité, jestli se cítím opravdu jako na frontě. A u "Across the Red Lines" jsem účasten přímo v bojích. Kolem lítají střely, ozývá se nářek raněných. Slyším bortící se železo a netrvá to dlouho a je zde. Tank, který přijel vyřešit situaci. Stačí pár chvil a všechno kolem hoří. Stejně jako hudba, se skvělým zvukem, se zajímavým obalem, se spoustou zajímavých momentů. Nejedná se samozřejmě o nic nového, novinku nejvíc ocení opravdu jen fanoušci starého, prašivého smrtícího kovu, ale to nám bylo jasné všem od začátku. Nevím, jestli další pochod vydržím. Jistý jsem si ale s tím, že si album zařadím mezi oblíbené desky do své soukromé diskografie. Má v sobě totiž pravou sílu a energii. Myslím si, že linii překročí jen armáda nemrtvých. Ponesou v rukou prapor s nápisem ENTRENCHMENT. Mrazivý death metal, který vás přenese přímo na bojiště! 


Asphyx says:

Last night we crossed the river, for which most of us were waiting to die. I have long been accustomed to my friends dying around me, to look into their dead faces. Shot face, burnt body. We've known each other since childhood and suddenly a torn body lies in front of me. I write letters home and I'm afraid to fall asleep. Several times a day I ask why? That's when we march to another location. My gun is cold and I'm incredibly hungry. I haven't cared long ago who wins and who stays alive.

Playing war death metal is a difficult discipline. It depends not only on the music, but also on the lyrics, which must be written carefully and with enthusiasm for the cause. ENTRENCHMENT is from Russia, from the capital Moscow. And he knows very well what they are playing about. Their cold, freezing, deadly metal immediately reached my bone. I'm right on the battlefield and I'm adding volume.


The main source of inspiration for the band became the famous BOLT THROWER. But the points of contact can also be found with packs such as MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, ASPHYX, DECAYING, DEATH KOMMANDER, SHRAPNEL STORM, JUST BEFORE DAWN, SCALPTURE, CHAINSWORD. But the most important thing for me is whether I really feel like I'm on the front line. And in "Across the Red Lines" I am directly involved in the fighting. Missiles are flying around, the cries of the wounded. I hear the crumbling iron and it doesn't take long and it's here. The tank that came to resolve the situation. Just a few moments and everything around is burning. Like music, with great sound, with interesting packaging, with lots of interesting moments. Of course, this is nothing new, the novelty will really be appreciated only by fans of old, dusty deadly metal, but it was clear to us all from the beginning. I don't know if I can stand another march. But I'm sure that I will include the album among my favourite records in my private discography. He has real strength and energy in him. I think only an army of the undead will cross the line. They will carry a banner with the inscription ENTRENCHMENT. Frosty death metal that will take you directly to the battlefield!



Tracklist:
01. Across The Red Lines
02. Proxy War
03. Phantom Pain
04. Dust To Dust
05. Flesh Basket
06. Sacral Sacrifice
07. Glorify The Heroes
08. Post-War Truth

band:
Demether Grail – vocals
Yuriy Ryzhov - guitars, bass
Sergey Belyakov – guitars, drums

středa 22. září 2021

Recenze/review - CHASMDWELLER - Flesh Crusade (2021)


CHASMDWELLER - Flesh Crusade
CD 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Vana plná krve. Zvláštní opar, který se vznáší všude kolem. Vstupuji dovnitř a marně hledám nějaké tělo. Nechápu, jak se mohlo doslova vypařit. Smutek a dlouhé stíny, lampa, která bliká v podivných rytmech. Další místo činu, další kousek skládanky. Proč zemřela a jak? Hlavou mi koluje tisíc otázek a ani na jednu zatím nemám odpověď. Jedno vím ale jistě. V přehrávači na malém stolku je nová deska maniaků CHASMDWELLER.

Tuhle smečku jsem potkal kdysi na svých toulkách podzemím a dodnes doslova hltám každou jejich novou desku. Pánové hrají hrubozrnný, nechutný a ošklivý death metal staré školy. S ničím se moc nepářou a i novinka v mnoha momentech připomíná místo, na kterém se stal nějaký násilný čin. Ze skladeb doslova odkapává krev a zařezávají se mi do hluboko masa. 


"Flesh Crusade" je svým způsobem hodně brutální album. Bez jakýchkoliv zbytečností a bez příkras. Po celou dobu poslechu mám pocit, že mi někdo stojí okovanou botou na prsou. Nemůžu popadnout dech, ruce mám po lokty ponořené v mrtvém těle. Nebo ještě trošku žije? Netuším, pro mě je hlavní, že mě dokáží riffy přikovat na zeď, zničit a rozsekat. Parádní je i vokál. Ono celkově nemám proti provedení žádných námitek. Skladby mě baví poslouchat, užívám si i náladu celé nahrávky. Starodávný zvuk kytar, devastující bicí, vokál, u kterého si říkám, že snad už není ani z tohoto světa. Všechno tohle by ale nestačilo, pokud by kapela neuměla napsat dobré skladby. Dnes hraje technicky skvěle každý druhý, ale složit motiv, aby vám vyskočil mozek z hlavy, to nedokáže jen tak někdo. CHASMDWELLER ano a na výbornou. Vana je zase plná krve, napoprvé jsem si nevšiml, že vedle sedí Satan. Možná mi trošku někoho připomíná. Ne, to není možné, má moji tvář. Tahle hudba je ze své podstaty násilná, zlá a temná. Ale také přitažlivá. Jako dobrý horor, který vám nedá dlouho spát. Krvavý death metal s devastujícím účinkem! 


Asphyx says:

Over the years I´ve become tough, I´ve seen a lot already but a skinless body always gets me. Just image an old house abandoned in the woods. Far to the north and they will call you to look for the corpse. You will be greeted b an incredible stench and laughing worms. The body is literally grown into the chair to which it is tied. The open eyes are suing you. He must have been sitting here for several months. Nobody misses him, they actually discovered him by accident. I´m walking through the house looking for signs of death.

The interesting part is that each house has its own cellar which hides ancient secrets. More than once I know that the victim did not live an ordinary life and that this is a revenge. The mood here is similar to the new album of Canadian CHASMDWELLER. Demonic, rotten and dusty. Like the death metal played by them. Dark, cruel and bloody.


I like when I feel like I´m wandering through misty swamps. CHASMDWELLER meets all my requirements very well. It´s true that it took me a while this time, but in the end I'm just as cursed as I was when I was listening other albums. It's like I'm choking on rotten blood. My skull has broken a long time ago and suddenly I meet only the victims of violent acts in my dreams. I see dead bodies mutilated with hatred around me. The atmosphere of the album is excellent, the sound is properly rotten and there are plenty of ideas. Nowadays, old school death metal is played by many bands but CHASMDWELLER took it on their own. Fans of old times should be happy as I am. It is basically a record for all the cursed, gravediggers and corpse searchers. "Flesh Crusade" is like a rusty knife that hits your stomach and leaves a lot of memories in addition to inflammation. It must have been recorded in old cemeteries, a few meters underground. Deadly metal that will bury you alive!


about CHASMDWELLER on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Seeping In Agony
02. Flesh Crusade
03. Hexed Beyond Mortality
04. Abstracted Sanguinary Expulsion
05. Death Colossus

band:
ZS - Guitars, Bass, Drums, Electronics
DG - Vocals, Lyrics

News! - VOLUPTAS & SEKEROMLAT - Löwitův mlýn - úterý 28. září 2021

 



úterý 28. září 2021

Löwitův mlýn (U Českých loděnic 40, 18000, Praha)

20:00 - Sekeromlat - black metal
21:00 - Voluptas - experimental black metal
22:00 - konec

Vstupné 100 Kč (pouze na místě)


Sekeromlat jsou pražské blackmetalové komando uctívající Bone Awl a war metalové bohy stejně jako Satana. Můžete se tedy těšit na odporně agresivní rituál se špetkou Štormova feelingu. Sekeromlat právě dokončili nahrávání své první řadové desky, takže určitě zazní hromada nových songů. Sláva Ďáblu!



Voluptas se dají bez nadsázky označit na tuzemské blackmetalové scéně za unikát. Na své si přijdou všichni uctívači norských avant-blackových kultů jako Ved Buens Ende, ale i přímočarých BM blastbeatů, které Voluptas rýsují s přesností první ketaminovo-speedové lajny večera. Za sebou mají už druhou dlouhohrající desku "Towards the Great White Nothing", nicméně proslýchá se, že jejich frenetická produktivita vede k desce další. Můžete se tak těšit na z brusu nový set!


 

about VOLUPTAS on DEADLY STORM ZINE:



-----------------------------------------------------------------------------------

úterý 21. září 2021

Recenze/review - RUIN - Spread Plague Death (2021)


RUIN - Spread Plague Death
CD 2021, Goat Throne Records

for english please scroll down

Stojím po kolena ve špinavé vodě. Neskutečný smrad rozkládajícího se masa. Vždycky jsem si myslel, že peklo vypadá trošku jinak, ale hudba v podání amerických RUIN k ní má velmi blízko. Hrubozrnný, surový, zapáchající death metal staré školy. Hluboké podzemí, ve kterém se dějí věci, které nikdy nespatří světlo. Hnus, špína, beznaděj. Pochmurná atmosféra. Absolutní underground, nekonečné chodby podsvětí.

O podobných deskách mě baví psát stejně nejvíce. Kapela se nikam nehrne, nenajdete ji ani na mnohých, dnes tolik populárních sítích. Hudba je stejně určena pro úzkou skupinu posluchačů, kteří se rádi po kolena boří ve stokách. Bažinaté riffy, mocný vokál, smrt a nicota. Nic jiného zde nenajdete.


RUIN jsou jako nějací hodně zlí našeptávači. Jedovaté výpary, v podobě jednotlivých skladeb, se vám postupně dostanou do plic, usídlí se tam a vy začnete zaživa hnít. Hnusný, zastřený zvuk, z riffů odkapává krev. Fanoušci třeba takových AUTOPSY, INCANTATION, MORTICIAN, HELLHAMMER, COFFINS, IMPETIGO, CARCASS, by měli zpozornět. Hraje se tu hlavně pro ně i pro všechny ostatní, kteří už někdy navštívili pitevní sály. Přemýšleli jste někdy o tom, co se stane s těly po smrti? Krásné představy o hřbitovním kvítí vezmou za své, když se vydáte spolu s kapelou do katakomb, které jsou v jejich vlastnictví. Deska působí jako hnisavý vřed, který tepe a pálí, žhne a je po okraj naplněný zlem. Stačí ostrý skalpel a vše špatné musí ven. Stejné pocity mám i z novinky "Spread Plague Death". Ta vyšla ve všech možných formátech (odkazy na labely jsou dole pod článkem). Na své si přijde opravdu každý. Jen musíte mít uši nasměrované do temnoty, nesmíte se bát nějaké té nečistoty. Tady se zabíjí hudbou bez varování. Songy pobublávají v pozadí, jako krev z proříznuté tepny. Vše je tak neskutečně hnusné, mokvající, nechutné. Masakrující, temný death metal s krvavým otiskem!


Asphyx says:

"Spread Plague Death" can be compared to bands like AUTOPSY, INCANTATION, MORTICIAN, HELLHAMMER, COFFINS, IMPETIGO, CARCASS,. Good company, what do you think? Moldy death metal pressurized with moldy moments, all packed in a very pleasant package. Everything went really well. The sound is painful, the cover noticeable and the ideas? There are a lot of them on the album. Every song has a big chunk of rotten meat inside it, it glows and burns, gazing more and more under my skin every time I listen to it. I don't know how many times you were present at a real autopsy, but imagine that the dead was affected by some very bad disease. Your hands are full of spoiled blood, you can find a huge amount of parasites in intestines, not to mention worms and gangrene. Do you see it in front of you? So to this idea play this album and you will experience a unknown pain. I guarantee this and add a certificate of high quality dying. There are records tthat act on me like a poison, given right into a vein. RUIN cut my throat with very sharp material. Massacre, dark death metal with a bloody imprint!



Recenze/review - RUIN - Human Annihilation (2018):
https://www.deadlystormzine.com/2019/03/recenzereview-ruin-human-annihilation.html


Tracklist:
01. Antemortem Dread
02. Spread Plague Death
03. Murderous Delirium
04. Repulsive Universe Inside Nightmares
05. Catatonic Vomit
06. At One With The Earth And Worms
07. Ornaments Of Flesh
08. Slow Degradation
09. Quietus(Slit Throat)
10. Awaken Rotting Decay
11. Cosmic Vengeance(Digression)
12. Choking On Burning Blood
13. Postmortem Dark



pondělí 20. září 2021

Recenze/review - OCCULSED - Crepitation of Phlegethon (2021)


OCCULSED - Crepitation of Phlegethon
CD 2021, Everlasting Spew Records

for englissh please scroll down

Mráz kousal do kostí, jakoby je chtěl postupně nahlodat a polámat. Je brzy ráno a jsem u řeky. Vždy špinavá, smradlavá, jako v každém městě. Mlha obepíná nejen mě, ale i tělo, vznášející se na vlnách. Kdo to asi je? Napadne mě jako první. Převaluje se, nafouklé a ošklivé. Oklepu se chladem i strachem. Určitě si nezemřel jen tak. Musel ses topit, zalykat špínou. Stejně jako já. Teď, když poslouchám dlouhohrající prvotinu death metalových maniaků OCCULSED.

Vzpomínám na staré časy, kdy se hrávalo podobně. Hezky bez kompromisů, temně. Pro všechny utopené, oběšené, zastřelené. Napadají mě někdy při poslechu podivné věci. Ale tak je to správně, tenhle styl nikdy nebyl o hezkých věcech. A pokud ano, tak to nebylo ono. Kapela jest složena ze zkušených muzikantů, kteří přesně vědí, jak vytvořit atmosféru podobnou té, kterou zmiňuji v úvodu dnešního článku.


Když "Crepitation of Phlegethon" poslouchám, říkám si, že OCCULSED museli brát inspiraci u takových smeček, jako jsou INCANTATION, BLASPHERIAN, INFESTER, FATHER BEFOULED, INTO COFFIN. Klasický starý death metal s prašivými postupy, protkaný jako pavučina doomem. Záležitost vyloženě pro věrné fanoušky stylu. Nehledejte nic navíc, nic nedostanete. Osobně mi to ale vůbec nevadí, mě se stále baví dívat na ranní řeku, ve které se převalují mrtvá těla. S deskou je to hodně podobné. Všechno jsme už dávno slyšeli, ale zde je pokrm podáván se skvělým zvukem. Album mě baví, užívám si jej. Uléhám s ním, budím se, zvu jej do svých nočních můr. Nejvíce ale stejně vynikne brzy ráno, když ještě nemrtví šeptají. Líbí se mi melancholické pasáže i surové kousky nahrubo nasekané tmy. Našlapuji opatrně, moc dobře vím, že na řeku krve a death metalu musí být ta správná pochmurná nálada. Pořád se pohybujeme v undergroundu, kousek od hnusné a smradlavé stoky, které se někdy říká život. Troufám si tvrdit, že bylo splněno vše potřebné pro klasický morbidní zážitek. Mám hlad a pálí mě kosti chladem. Myslím, že se "Crepitation of Phlegethon" opravdu povedlo. Hnilobný death metal s morbidní atmosférou!


Asphyx says:

"Crepitation of Phlegethon" cannot even be seen as an ordinary record. Rather, it is an occult ceremony to summon the undead. The band takes you on a long trip to the rotten swamps, entangles you in the rigid cobwebs of riffs and eventually digs a few meters under ground. This album burns from the inside, hurts and wrinkles. Turn off all lights!

"Crepitation of Phlegethon" is a very hot, crazy work. It is full of morbid moods, endless shadows and impermeable darkness. Personally, I enjoy the dark atmosphere the most. Listening to myself, I feel that I am sitting alone in an abandoned temple, where a few moments ago there was a session for evoking spirits for whose power we have no idea. I still see drops of blood on the altar, and anger is literally soaked into the walls and the images full of suffering. The record has a great sound, blurred ill vocal and interesting cover. The band moves between shadows for granted, with ease and overview. Heavy duty doom metal meets mouldy death metal and coarsely chopped darkness. I enter the underground with OCCULSED. Do you also hear so much pain from the endless corridors of the underworld? These are the echoes of the undead. You can also find them on the new album "Crepitation of Phlegethon". Death got a new name. Death doom metal album imprinted with the faces of the cursed! Excellent occult matter!



Tracklist:
01. Intro
02. Unction Of Muliebrous Broth
03. Peryphlegethonic Mindflaying
04. Thou Butcherer Of Human Folly
05. Lurid Placeless Echoes
06. Between Engorged Realities
07. Concupiscence Of Frenzied Humors
08. Tendon Pandentum
09. Death Of Ratiocination
10. The Soul's Admonishment
11. The Glory Of Woe

band:
J. Stubbs - guitars and bass
J. Moran - drums
K. Parker - vocals



Info - V úterý 26.10.2021 pokřtí deathmetaloví POPPY SEED GRINDER své nové CD FACELESS ATROCITIES!

V úterý 26.10.2021 pokřtí deathmetaloví POPPY SEED GRINDER své nové CD v pražském klubu ROCK CAFÉ. Album FACELESS ATROCITIES vychází u japonského labelu Amputated Vein Records a vy se můžete těšit na devět smrtících novinek. Jako speciální host vystoupí deathmetalisté AMOK z Hořovic. VSTUP ZDARMA.

fb událost:

new album:









about POPPY SEED GRINDER on DEADLY STORM ZINE:





--------------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 19. září 2021

Recenze/review - TRIBAL GAZE - Godless Voyage (2021)


TRIBAL GAZE - Godless Voyage
EP 2021, Desert Wastelands Productions

for english please scroll down

Krásná alej za městem dnes potemněla. Listí padá pomalu dolů, točí se a když dopadne na zem, tak zežloutne nějak rychleji, než dřív. Možná za to může smrt, která obchází kolem, možná zima, která každou chvíli zaťuká na dveře. Ve vzduchu je cítit hniloba. Nikoho nic z toho nezajímá, všichni se dívají jenom na postavu, pověšenou na posledním stromě. Vypadá démonicky, kývá se do větru. Vyplazený jazyk, vytřeštěné oči. Až ji odříznete a položíte na zem, nezapomeňte na obrácenou modlitbu. Sebevrazi se přeci pohřbívají za hřbitovní zeď.

Myslím na podobné věci, míhají se mi hlavou jako nějaký ošklivý film. Poslouchám u toho prvotinu amerických death metalistů TRIBAL GAZE. Pánové se shlédli ve starém prašivém death smrtícím kovu a jde jim velmi dobře. Valivý rytmus, obal od Paola Girardiho, myslím, že na prvotinu více než jen dobrá práce.


Do nečisté hry vás uvedou melodie ve stylu třeba takových MORBID ANGEL, CANNIBAL CORPSE, IMMOLATION, DECAPITATED. TRIBAL GAZE se s ničím moc nepářou, jsou jako buldozer, který hrne vše nekompromisně dopředu. Mají dobrý zvuk, spoustu nápadů. I když je jasné, že se jedná svým způsobem o retro, nemám proti provedení ani poslechu žádných námitek. V současné době je velmi těžké, ne-li nemožné, se vyhnout určité nepůvodnosti. Záleží spíše na úhlu pohledu a na tom, jak chcete hudbu vnímat. Já si třeba "Godless Voyage" v klidu užívám. Jedná se totiž o poctivou morbidní záležitost, o exhumaci hrobů přesně tím způsobem, který mi vyhovuje. Někde tam na konci aleje je další tělo, možná bude mít zase na rameni vypálený cejch. Prokleté lze poznat během několika okamžiků. Kývají se do větru a po jejich očích touží krkavci. Nad městem se zase válí mlha a já moc dobře vím, co dnes budu poslouchat. Spadnu do laviny, mezi kamení a staré kosti, do víru, ve kterém je mi tak dobře. Tenhle styl byl vždy o nadšení, odhodlání a poctivosti. A TRIBAL GAZE tohle všechno mají. Už teď se těším na další materiál z jejich katakomb. Devastující death metal, který vás rozdrtí na prach!


Asphyx says:

I like similar raw death metal very much. It reminds me of a wide river in which the bloated bodies of the cursed float upside down. TRIBAL GAZE have a single vision. Destroy you! The dense and powerful deadly metal of the old style, reaching most into the American school, will sweep you away with its energy from the earth's surface. This is how to feel real death!

Digging graves in frozen ground is difficult and challenging. Sometimes I find old bones. They are usually laid out in the position in which they were buried in the 1990s. Like the music they play TRIBAL GAZE. The new album "Godless Voyage" also has something rotten, disgusting. Maybe it's a great dusty sound or a dark cover, I don't know, but as a whole the news listens very well. She immediately settled in my veins, stuck under my skin. It became a duty for me because I am a death metalist in body and soul. I like a dry wound in our cemetery when the undead go to bed. I've always liked death metal, which has a bloody and dark atmosphere. TRIBAL GAZE ripped old bloody roots out of the ground, cleaned them of dirt, soaked them in a deadly cocktail, and then burned them onto a musical medium. I'm walking with the band in a morbid gallery. The pictures show different ways of death. This year, the band chose the cruelest ones. Just listen to "Godless Voyage" out loud. The earth is frozen and the corpses are smiling. I think I'm right here. Death metal in the hands of American demons kills rats. Dark, insidious, poisonous, devastating deadly metal of the old school, which will drag you into the grave forever!

for fans: MORBID ANGEL, CANNIBAL CORPSE, IMMOLATION, DECAPITATED



Tracklist:
01. Towers Of Illness
02. Until The Savior Returns
03. Astral Nameless
04. Unrelenting Nothingness
05. Valley Of Suffering
06. Godless Voyage



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý sedmnáctý - Plzeňská děvka


Příběh tří stý sedmnáctý - Plzeňská děvka

Jako puberťáka mě samozřejmě prostitutky fascinovaly. Těm příběhům z Lea, jasně že smyšlených i vyprávění chlapů v hospodě, kteří kdysi v Boleslavi chodili do hotelu Věnec, kde se lehké děvy scházely, jsem věřil. Realita ale byla ošklivě jiná. Kdysi dávno (jo já vím, je to dva roky, ale změnilo se toho v mém životě tolik, že mi to přijde jako století, navíc jsem včera objevil první šedivý vlas, asi ten prožitý stres -  smrt mojí holky a kamarádů, to se na člověku podepíše, nevím) jsem potkal spolužačku ze základky, která se prodávala. Bývala to taková ta dobře krmená husička, hloupoučká, ale moc hezká. Byl jsem v šoku, když mi v hospodě chvilku vyprávěla.

Co po ní Němci, kteří do Boleslavi jezdili do škodovky, chtěli za prasárny. To nebyla žádná červená naivní knihovna, kde chudá dívka šuká za prachy a pak najde prince. Mlácení, znásilňování, pálení cigárem, svazování, plus další hnusy, který nemůžu ani napsat. Ztratil jsem iluze, když jsem jí kupoval rum a viděl její smutný, šíleně smutný obličej. Přesto si myslím, že patřila spíše k tomu "lepšímu" druhu slečen, co se prodávají. Ztratila důstojnost, nesnášela chlapy i svýho synka, protože jeden zákazník prostě rád těhotné, tak ji pasák zmermomocnil. No hnus a špína, pamatuji si, jak jsem jí chtěl pomoc, jak holky u stolu skoro brečely, jak chtěl Sabath volat na policii. Nakonec ale všechno vyšumělo a když jsem ji potkal po deseti letech znovu, byla jak chodící mrtvola. Drogy, konec, jen čekání na smrt. Takhle si zkazit život.

Jenže plzeňská děvka byla něco jiného. Potkal jsem ji, jak jinak, náhodou, já nikdy nepatřil k chlapcům, co se ožerou a první co je napadne, jít na striptýz, případně za peníze zasunout. Jednak na mě mají v podobných podnicích drahý pivo a jednak mě ženský s prázdným pohledem prostě nerajcujou, nemůžu si pomoc. Hele, jako já taky vždycky peníze navíc utratil za muziku, tak si to přeberte. Většinou všichni odešli a já pil dál v původní hospodě, kam jsme šli původně všichni chlastat a bavit se. Byla to tenkrát hrozná móda v Plzni, chodit na striptýz a pak si ho nechat vykouřit. Jenže já nemohl, pořád jsem viděl přes sebou smutný obličej mé spolužačky. Potkal jsem ji fakt náhodou, když jsem šel z piva.

Bylo něco kolem druhé hodiny a George mi slíbil, že můžu přespat u něj na bytě. Potácím se temnými ulicemi, močím u výloh. Normální pijan, co už chce do postele. Tenkrát bylo v Plzni ještě bezpečno, nikde se nepotulovaly hordy. Zaslechl jsem pláč a výkřiky. V jednom průchodu, kde to smrdělo močí, někdo někoho mlátil. Normálně bych šel zbaběle dál, ale tohle byla holka. Ta moje prokletá povaha, že musím pomáhat lidem. Prostě jsem se šel podívat, co se tam děje. Nad dívkou, něco kolem dvaceti, stáli dva policajti a mlátili ji. Nadávali jí do kurev, děvek, smradlavý špíny. Teď jsem nevěděl, co mám dělat. Bál jsem se, měl respekt k mužům zákona. Ale už bylo pozdě, viděli mě. Otočili se a já ihned vycítil, že mám co do činění s dalším zlem ve svém životě. Tihle pánové mají uniformu, aby mohli ubližovat. Přišli ke mě, dali mi ihned pěstí do břicha, chtěli občanku, mysleli si, že holku pasu. Měl jsem u sebe i studentský průkaz, vše ve starém koženém žebradle. Aááá studentík, chtěl si mrdat, co? Tak hele mladej, jestli někdy o nás někomu cekneš, najdeme si tě a to si nás nepřej. Dostal jsem pěstí, padl mezi kandelábry a asi na chvilku omdlel.

Byla to taková hezká tvářička, která se mě pořád dokola ptala, jestli jsem v pořádku. Mohla zdrhnout, nechat mě tam, ale ona ne, asi i děvky mají duši. Pomohla mi na nohy a já se nezmohl na nic jinýho, než že jsem se zeptal, jak se jmenuje. Styděl jsem se, nebyla to žádná moje spolužačka, ale úplně cizí příslušnice nejstaršího řemesla. Asi je na mě vidět, že nevím, kam s očima. Ona má všude modřiny, asi bolavá žebra, ale drží se obdivuhodně, ony ty ženský asi fakt vydrží víc, než my. Zavede mě do nějakýho non-stopu, očividně ji tam znají. Sedneme si do takovýho boxu a ihned jí přinesou oblíbené pití a vodu, výčepák se zeptá jen "Zase policajti?". Ona kývne a když se umyje, koukám, jaká je to nádherná kost. Fakt by mohla dělat modelku. Nemluvím, vlastně ani nevím, co říct, řeč obstará ona.

Dělá sama na privátě, což vůbec nevím, co znamená. Vysvětlí mi, že je jako sama na sebe a policajty to sere, protože každá slušná děvka má mít pasáka, aby o nich měli přehled. Uff. Vůbec netuším, co mi to tu vykládá, jako bych byl v úplně cizím světě. Pohladí mě po ruce a poděkuje, proběhne mnou mráz. Bolí mě rány, alkohol přestává působit. Kecáme, tedy spíš ona. Děvka plzeňská, koukám na ní jako na vzácné zvíře v zoo. Klasický příběh, holka ze vsi, chtěla poznat velkej svět. Diskotéka, úžasný maník v kožený bundičce, peníze, bavorák, divokej sex. Jenže, znáte to, vždycky je tam nějaký jenže. Měla možná štěstí, že její první pasák zemřel. Udělala se pro sebe, aspoň nemusí šlapat po ulici. To vám bylo tak hnusný, když to vyprávěla. Takový ty naivní představy puberťáka, který hltal jako každý první porno, vzaly hodně za své. Chtělo se mi blejt. Šel jsem na záchod a učinil jsem tak. Ona si myslela, že trpím jako její velkej zachránce, asi v ní byl pořád kus tý malý holky ze vsi, která čekala na toho pravého.

Mě bylo ale fakt šíleně blbě, nespal jsem, nejedl už několik dní. Jen chlast, to dá i mladýmu tělu zabrat. Vůbec nevím, jak jsme se dostal k ní domů. Měla tři plus jedna kousek od náměstí. Muselo to tam být neskutečně drahý. Pořád opakovala, že jsem ji zachránil a že mi udělá dobře zadarmo. Asi nevěděla, jak poděkovat jinak. Možná kdyby mi udělala večeři, uložila do postele a nechala být, bylo by to lepší. Ale to ona ne. Pamatuji si, že když jsem se sprchoval, tak ke mě vlezla do sprchy. Nechtěl jsem. "To se ti nelíbím?": ptala se. Něco jsem mektal, že takhle nemůžu. "Jestli si panic, tak si z toho nic nedělej, já ti s tím pomůžu": pokračovala a nedala si za boha vysvětlit, že mě se prostě ekluje vlézt na někoho, kdo měl ten den přede mnou spoustu jiných chlapů. Omlouval jsem se, konečně mě nechala. Usnul jsem ani nevím jak. Spal jsem jako špalek. 

"No, nastav hezky tu svoji píču, chci ji vidět": slyšel jsem v polospánku. Vyskočil jsem z postele a chvíli nevěděl, kde jsem. Ve velkém okně se tyčil přímo proti mě Chrám sv. Bartoloměje. Mohlo to být krásné ráno, ale místo toho jsem byl zase v šoku. Vylezu do kuchyně a tam na židli sedí tlustej špekatej chlápek s pleší. "No, pochčij mi obličej": říká Marii, jak se plzeňská děvka jmenovala. Na tenhle pohled do smrti nezapomenu a bohužel, fakt jsem se zase poblil. Pán se s pérem v ruce lekl, začal sprostě nadávat jak mě, tak i mé nové "kamarádce". On utekl a ona mi začala nejdřív nadávat. To byl ... (jméno vám fakt ani po letech neřeknu), on dělá u starosty. Má to ke mě blízko z radnice a nechá si za dva litry pochcat ksicht. Jeho manželka na to není. Uff. Na mladýho kluka, kterej do tý doby znal jen u svých partnerek lásku a chvění, toho bylo na jednu noc i den moc. Normálně jsem zdrhnul.

Marie, takový krásný jméno. A ona dělá děvku v Plzni. Přemýšlel jsem o tom a byl děsně zajímavej, když jsme po škole zašli s Georgem na pivo. Měl jsem modřiny po celým těle, všechno mě bolelo, ale to nebylo to nejhorší. Bylo mi tak nějak smutno. Proč se někdo tak krásnej musí prodávat? Co je to za svět? Hele, o tomhle, když je vám 20 a vylítnete z teplýho hnízda do velkýho světa prostě přemýšlíte. Dostal jsem se ke všemu rovnou, syrově, po lopatě. Možná to bylo dobře, protože jsem si na podobný typy dával velkýho bacha. Plzeň zase není tak velký město, Marušku jsem potkával docela často. Většinou ve společnosti starších pánů. Ale pokaždé přišla pozdravit a říct mi, že její nabídka sexu zadarmo pořád platí. Nikdy jsem ji nevyužil. Prostě to nešlo. I když jsem byl nadrženej a zrovna nikoho neměl, tak ne. Nemohl bych spát s někým, kdo má tak smutný oči. Šukání má být přece radost, ne? Pořád si to myslím. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 18. září 2021

Recenze/review - VEILBURNER - Lurkers in the Capsule of Skull (2021)


VEILBURNER - Lurkers in the Capsule of Skull
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Útočí na mě ze všech stran. Snaží se mi dostat do hlavy. Bolí mě mozek, pálí kosti a mám úzkostné stavy. Raději nechodím kolem žiletek, protože jsme se spolu již několikrát potkali v mých představách. Jsi divný, říkají všichni kolem. Jsi jiný, odlišný. Smějí se tomu jak vypadám, jak chodím, že jsem, že existuji. Nebo to není pravda? Kdo to vlastně ví. Krouží kolem mě, koušou mě, drásají. A já ví, že jednou se ve mě všechno zlomí. Těším se. Konečně naleznu klid.

Klid ale nikdy nenaleznu při poslechu nové desky amerických black death metalistů VEILBURNER. Jejich chaotické postupy, disonance, mi to nedovolí. Je to velmi náročná hudba pro poslech. Pro přemýšlivé fanoušky temného nihilismu. Koneckonců, je to jako u každé jejich desky. Buď vydržíte a budete si užívat nebo vezmete nohy na ramena.


To co na posledním albu VEILBURNER předvádějí, lze přirovnat k dílům třeba takových DEATHSPELL OMEGA, PORTAL, IMPERIAL TRIUMPHANT, BLUT AUS NORD, ANTAEUS, VI, GEVURAH, FUNERAL MIST, ABYSSAL, THE TEMPLE OF BAAL. Podobně laděný black death metal je v současnosti chtěný a žádaný. Příznivci tohoto směru budou určitě nadšeni. Co se týká mě, tak jsem zase tak trošku rozpolcený. Když jsem unavený, tak kolem mě nahrávka jen tak prolétne. Vyspán o víkendu, odpočatý, si ji neskutečně užívám. Někdy zní jako vzdálené bědování, smuteční obřad pro oběti z jiného světa. Vím, podobná hudba se vlastně ani nedá moc popisovat slovy. Lepší je ji poslouchat a udělat si názor sám. Je určena pro lidi, kteří rádi a často nechávají popustit uzdu své fantazie. Dobrý zvuk, obal, perfektní hráčské výkony. Co si vlastně přát víc. Možná trošku té živočišnosti? Ale na to se zde zase tolik nehraje. Vše je nehumánní, jakoby vytažené odněkud ze stínu. Celkově pak působí "Lurkers in the Capsule of Skull" až nepříjemně, nepřívětivě. Ošklivě. A tak je to vlastně úplně v pořádku, tak to má být. Slyšte okultní black death metalové ozvěny šílenství!


Asphyx says:

I shed cool water between my fingers. It froze and evokes my last experiences before death. Suddenly it turns into blood. Dense, with purulent particles of crystals. Why am I lately feeling that there is only death, darkness and hatred around me?

American VEILBURNER has cast out another of his pieces of rotten meat this year. Imagine a waste channel behind your city, which flows directly into hell itself. You are tasked to divide a small evil from the big one. You are blotted out of blood, and hopelessness completely penetrates your body and mind. "Lurkers in the Capsule of Skull" is not light album to listen to. Many peoples are discourage, destroy, and not understand. This death is coming slowly, mischievously, like some evil disease. Gradually, you will get caught and burned.


"Lurkers in the Capsule of Skull" can act as a clutter of incomprehensible riffs, variously chaotic composing moods. The album, again played in the style of DEATHSPELL OMEGA, PORTAL, IMPERIAL TRIUMPHANT, BLUT AUS NORD, ANTAEUS, VI, GEVURAH, FUNERAL MIST, ABYSSAL, THE TEMPLE OF BAAL, reminds more of a sound impenetrable wall than a classic record. It is at the very edge and understand all the monstrosity at the same time is impossible. Such bloody and painful affairs require time, mood, and responsiveness to the echoes of the tombs. I do not dislike, some moments are unpleasant. Music, however, has to give rise to emotions. And there's a lot of new stuff on the news. They are all dark, ugly and bloody. When you go on Sunday around the church, know that if you keep getting soaked, the holy water will really be stained with blood. Black metal, Satan, death, darkness! All mixed in a mad whole. Excellent tribute to shadows!



Line up -
Mephisto Deleterio - All music and backing vocals
Chrisom Infernium - Vocals and all artwork

Track listing -
1. In the Tomb of Dreaming Limbo
2. Nocturnal Gold
3. Cursed,Disfigured, Amen!
4. Lurkers in the Capsule of Skull
5. Para-Opaque
6. An Odyssey Through Cataclysm
7. Vault of Haunting Dissolve
8. Dissonance in Bloom

pátek 17. září 2021

Recenze/review - ABSCESSION - Rot of Ages (2021)


ABSCESSION - Rot of Ages
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Když se objevil poprvé, připadl jsem si divně. Vstoupil do mých snů. Zlý, ošklivý, šílený. S rozšklebenou tváří, úsměvem zabijáka a skřehotavým hlasem. Našeptával mi slova, která se normálně bojím vyslovit. Čekal ve stínu, aby mě pokaždé překvapil a strhnul do temnoty. Můj vlastní přízrak. Démon ze starých časů, který se postupně stal krutou realitou. Lákal mě na pradávné rituály plné krve a smrti. Pouštěl mi jen kvalitní chladný a černý death metal. Bylo hrozně lehké podlehnout.

Nová deska švédsko - německých ABSCESSION na mě působí stejně. Pouštím si ji stále dokola a najednou se ohlížím za sebe. Mám pocit, že mě někdo sleduje. A rozhodně nemá dobré úmysly. Poslouchám hudbu nejen ušima, ale i srdcem a severský smrtící kov mi dělal vždycky dobře. 


"Rot of Ages" je albem, ve kterém lze vystopovat spoustu odkazů na starou švédskou death metalovou školu. Pokud se vám líbí smečky jako DISMEMBER, NIHILIST, ENTOMBED, ENTRAILS, BLOODBATH, CARNAGE, DESULTORY a spousta dalších v tomto stylu, budete spokojeni i s novým albem ABSCESSION. Skladby jsou dobře napsány, obal vypadá zajímavě a všechny kosti praskají tlakem. Vše je v nejlepším pořádku, nikde nic nechybí, ani nepřebývá. Osobně se mi líbí, že si kapela na nic nehraje, songy jsou uvěřitelné, s dobrým zvukem. Ideální nahrávka pro všechny věrné fanoušky severských vichřic. Nečekejte nic novátorského, ani objevného, ale o to tady ani nejde. Hlavním účelem je pohřbít vás zaživa, několikrát proklít a rozsekat na malé kousky. Účel světí prostředky. Nakonec jde stejně hlavně o to, abyste při přehrávání zahlédli své vlastní přízraky. Mám pocit, že mě kapela zavřela do staré studené kobky a promítá mi na zeď horory, ve kterých zároveň účinkuji. ABSCESSION jsou nejsilnější v melodičtějších pasážích, to naplno vynikne jejich cit pro dobrý riff. Když se objevil poprvé, připadl jsem si divně. Vstoupil do mých snů. Zlý, ošklivý, šílený. S tváří démona. Zabijácký, studený death metal z nočních můr! Skvěle!


Asphyx says:

When he first appeared, I felt weird. He entered my dreams. Evil, ugly, crazy. With a grimacing face, a killer smile, and a creaking voice. He whispered words to me that I am normally afraid to say. He waited in the shadows to surprise me every time and drag me into the darkness. My own ghost. A demon from ancient times, which gradually became a cruel reality. He lured me to ancient rituals full of blood and death. He only played me quality cold and black death metal. It was very easy to succumb.

The new Swedish - German ABSCESSION record has the same effect on me. I keep playing it around and suddenly I look back. I feel like someone is watching me. And he certainly doesn't have good intentions. I listen to music not only with my ears but also with my heart, and the deadly Nordic metal has always done me good.


"Rot of Ages" is an album in which you can trace a lot of references to the old Swedish death metal school. If you like packs like DISMEMBER, NIHILIST, ENTOMBED, ENTRAILS, BLOODBATH, CARNAGE, DESULTORY and many more in this style, you will be satisfied with the new album ABSCESSION. The songs are well written, the cover looks interesting and all the bones crackle under pressure. Everything is in the best order, nothing is missing or left over. Personally, I like that the band doesn't play anything, the songs are believable, with a good sound. An ideal recording for all loyal fans of Nordic storms. Don't expect anything innovative or exploratory, but that's not the point. The main purpose is to bury you alive, curse several times and cut into small pieces. Purpose sanctifies means. In the end, it's all about seeing your own ghosts as you play. I have a feeling that the band has locked me in an old cold dungeon and is projecting horror movies on my wall, in which I also perform. ABSCESSION are strongest in more melodic passages, it fully excels their feeling for a good riff. When he first appeared, I felt weird. He entered my dreams. Evil, ugly, crazy. With the face of a demon. Killer, cold death metal from nightmares! Great!



Recenze/review - ABSCESSION – Grave Offerings (2015):

Album line up -
Thomas Clifford (Blood of Serpents, Throne of Heresy) - Vocals, Backing Vocals, Lyrics
Skaldir - Guitars, Bass, Keyboards, Backing Vocals
Markus Porsklev - Drums

Artwork by Adam Burke (IMPERIALIST)

Track listing -
1. Rat King Crawl
2. Theater of Pain
3. Dead Man's Hate
4. Rains of Death
5. Rot of Ages
6. The Final Furnace
7. When The Guillotine Falls
8. War Machine
9. Prometheus Unbound
10. Eta Della Putrefazione

KNIŽNÍ TIPY - Případ Ewy Morenové - Håkan Nesser (2017)


Případ Ewy Morenové - Håkan Nesser
2017, MOBA (Moravská bastei)

Sedím v jedné pražské hospodě a dávám si jedno pivo za druhým. Kolem poletují servírky a usmívají se na mě. Čekám na manželku a dceru, až si užijí nekonečně dlouhý koncert. A tak si čtu. Asi vypadám s brýlemi jako intelektuál, protože za mnou pořád někdo chodí, ptá se mě, co je to za knihu, jak vypadá, jestli se mi líbí a podobné otázky. Já vím, jsem pořád hezkej kluk, ale na čtení potřebuju asi jako každý klid. Ewa Morenová, hlavní hrdinka, jela původně na dovolenou. Ale znáte to, když je někdo policista, tak je jím i v civilu. Nesser píše příběh z pohledu ženy. Což jako čestný muž a šlechtic nechápu. Ale píše jej skvěle. Ostatně jako vždycky, jinak bych se nemohl naplno ponořit do děje. Kolem se totiž řve, cinkají půllitry, nadává se na politiku i fotbal.

Občas o tom přemýšlím, jaké je to skvělé, že nás autoři podobných dobrot pozvou do svého světa. My pozvání přijmeme, zpočátku jsme nesmělí, ale když už podlehneme, tak je čtené potom jako droga. Nevidím, neslyším, nevnímám, nejsem ženská, abych měl dvě hemisféry. "Dáte si ještě pivo?": zeptá se mě taková hezounká blondýnka. No chápete to? Uprostřed kapitoly. Asi vypadám jako starý šedivý mrzout (což asi už trošku jsem), ale mám rád svý jistý. Přesednu si do rohu a odůvodním to tím, že na mě táhne. A slečna mi přinese polštářek pod zadek. Jsou tu milí, ale prosím vás, musím pokračovat.

Další pivo, další kapitola. Nesser spojil starou vraždu mladé dívky, která byla tak trochu (dost) do větru, s příběhem ze současnosti. Obě dějové linky se krásně prolínají. Některé postavy vidím přímo před sebou. Chci se jich na něco zeptat, aby vyšetřování pokročilo a někdy to dokonce udělá Ewa za mě. Mám ji rád, je to takový ten typ ženský, která je chytrá. A mě přijdou chytrý dámy opravdu sexy. Ona je vlastně celou dobu tak trošku v pozadí. Pomalu rozebírá minulost, ptá se. Hrozně se mi líbí, a to bych zase rád zmínil, že tu nemáme dalšího úchylného sériového vraha, ale obyčejné lidi s jejich strastmi i bolestmi. Kniha je tím pádem o hodně víc uvěřitelná a syrová.

Navíc, Nesser má přesně ten druh humoru, který mám tak rád. Napsáno jest celé velmi lehce, tak nějak samozřejmě. Čtete, čtete, dáte si pivo, čtete, nechce se vám spát, dáte si buřty na pivu a pak se trošku stydíte, protože stránky omylem ušpiníte Rozhlížím se kolem, jestli mě někdo neviděl. Uff. Je to dobrý. "Jak vám chutnalo?": zeptá se úplně jiná blondýnka. Má na krku velkou kérku. Dnes už dívky nemají čistou kůži. Dráček na mě zamrká, když polkne. Ale neodbíhejme, jsem po tom pivu nějakej rozvrkočenej. Čtu dál, jsem ženatý fotr od rodiny, přece tu nebudu flirtovat.

Na kolejích leží mrtvola a její hlavu drží v náručí pan učitel, který nejen že ji učil, ale také se s ní vyspal. Samozřejmě jej odsoudí a po mnoha letech za ním jede jeho dcera, která o jeho existenci do doby své dospělosti vůbec nevěděla. A začne se odehrávat příběh, kterému zkrátka a jednoduše věřím. Stejně jako servírce, které se musím omluvit, protože večer fakt nemám čas. Jasně že jsem polichocen, nám šedovousům se to zase tak často nestává. Jenže zapomenu děj a musím se několik stránek vracet. 

Moje holky přijdou a servírka posmutní. Zbývá mi jedna kapitola do konce a trvá mi tři další dny, než se k ní dostanu. Jsem nervózní, to musím pořád pracovat? Případ Ewy Morenové je dle mého parádní majstrštyk pro všechny fanoušky dobrých detektivek. A mistr Nesser jedním z top autorů tohoto podivného léta. 

Děkuji za pozornost, moc si toho vážím. Lidé (bděte!) čtěte!

-----------------------------------------------------------------------------------

Okolí je šokované, poté co byl učitel Arnold Maager usvědčen z vraždy své žákyně. Podle všeho to vypadá, že dívka byla těhotná a otcem dítěte měl být právě Maager. O osmnáct let později se Maagerova dcera Mikaela na oslavě svých narozenin konečně dozví hroznou pravdu o vlastním otci. Zoufale hledá odpovědi, a tak se vydává do psychiatrického ústavu v Lejnici, kde byl Maager od soudního procesu uvězněný. Brzy nato však nevysvětlitelně zmizí. Inspektorka Eva Morenová z maardamské policie je konečně s přítelem na dovolené, ale když Mikaela zmizí, je do jejího případu brzo vtažena. Než se však stačí ve věci zorientovat, zmizí také samotný Maager…


-----------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 16. září 2021

News! - PATHOLOGIST vydává legendární 90s grindcore alba v reedici!


Kapela PATHOLOGIST patří mezi choré legendy, které kdysi v kolébce československého extrému vzedmuly prach svou nestoudnou zvráceností, aby se po léta pozapomnělo na jejich brutální úchylné inferno. Ale nyní nastal čas probudit kreaturu jménem PATHOLOGIST znovu z posmrtného života. Ale nikoliv jen tak pro nic za nic, žádné laciné comebacky. Jedině z vinyli se rozprostře ta správná puchna, která omračovala davy v krásných letech raně devadesátých. Hudba synů ocelového srdce republiky opět rozezní hřbitovní zvony.

Reedice na LP vyšly 3. září u vydavatelství Smile Music Records na černém asfaltu s graficky osvěženým přebalem. CD digipack s 16stránkovým bookletem vychází 3. října a rovněž jsou k dostání úchvatně purulentní trička.

Objednávky jsou přijímány order/objednávej zde:

Kapela vydala řádně úchylné lyric video k singlu "Cannibalistic Disfigurement". Přehrajte si jej níže.


Příběh odpudivého grindového monstra se začal psát za železnou oponou v industriální Ostravě v temném roce 1989. Na troskách kapel FUCKING DEATH a SARKOM vyrašilo nové těleso, které se jalo znovu vytyčit teritorium výstřednosti. Čile se formující extrémní metalová scéna tak dostala na své pomezí soubor, který si zvolil své přízvisko podle věcí posmrtných, stolů pitevních, oddělení patologických…

„Ano, je maximálně fascinující, co se děje s bezvládným tělem po jeho smrti. Navíc je obohacující uvědomit si, jak úžasné anatomické struktury jsou skryty pod lidskou kůží,“ přibližuje formace své zaměření.

V roce 2021 uběhlo již 421 let od okamžiku, kdy lékař Jan Jessenius provedl na těle popraveného oběšence první veřejnou pitvu v českých zemích. Právě jeho měli snad PATHOLOGIST na mysli, když si volili identitu, a s jeho tichou podporou shůry vypustili do světa své demonahrávky. První dvě kazety „Sexual Cadaveric Mysophilia“ a „Medical Jurisprudence“ přinesly nefalšovaný noisecoreový randál se stovkami vteřinových skladeb. Ale až třetí demo „Forensic Medicine And Pathology“ definitivně určilo další nekompromisní hudební směr.

Ten měl nadšený konzument zvrhlého soundtracku pitevních kratochvílí možnost naplno ochutnat s prvním studiovým albem „Putrefactive And Cadaverous Odes About Necroticism“, které už nabídlo standardněji nastolenou nahrávku, na níž kapela naplno rozvinula svůj potenciál. Ne náhodou se o kolekci mluví jako o prvním gore/grindovém albu v bývalém Československu. Vzduchem létaly tlení, deviace, obskurity a perverzní radost z abnormálního přístupu k životu, byť třeba jen v umělecké rovině. Onu tenkou linii určovali hlubinný vokalista Martin „Cyklo“ Cvilink, mučitel strunných nástrojů Daniel „Hary“ Harok, a konečně kakofonický bubeník Stanislav „Stanley“ Mazur.

Jakkoli je hudba PATHOLOGIST unikátní, stejně tak vydají střípky z osobních životů členů na další nevšední příběhy. Guturální vokalista Cyklo trávil svůj čas nejen studiem medicinských slovníků, ale ve svém studentském životě docházel na Fakultu stavební VUT v Brně. Jakožto jinoch byl pak špičkovým atletem v orientačním běhu. Naproti tomu kytarista Hary přičichl k mrtvolám doslova, neb nějaký čas pracoval v márnici na soudně-lékařském oddělení. Nad skutečnost totiž nikdy není.

Cyklo upřesňuje: „Témata, která jsme v PATHOLOGIST zhudebnili, nejsou žádná fikce. Hary byl vážně ohrožen na životě, když mu byla v hlavě diagnostikována mozková výduť. Operace na poslední chvíli ho zachránila. Stanley zažil na vlastním těle amputaci. Jednou v zimě málem umrznul, až mu museli na nohou uřezat oba nekrotizující palce. Killer pro změnu trpí pravidelně emetickou nauzeou, jakmile má vystoupit na podium před veřejnost. No a já coby sběratel lebek veškerých recentních obratlovců se při osteologické preparaci velmi často setkávám se všemi stádii rozkladu.“

Pro potřeby druhé předmětné desky „Grinding Opus Of Forensic Medical Problems“ rozšířil PATHOLOGIST dostatečně otrlý baskytarista Tom „Killer“ Miller, který se do hnilobných orgií zapojil nejen jako aktér, ale také jejich architekt. Za zmínku pak rozhodně stojí unikátní home video „Grinding Putrefactive Spectacular“, jež v tomto ranku nemělo obdoby. Rozkvět hanobení lidských tkání v rytmu death/grindu ovšem v dalších létech překvapivě nenastal. Naposledy zapadly dveře pitevního sálu, a z PATHOLOGIST se stal nepolapitelný kult, po kterém zůstal jen pomyslný pach mrtvých těl.

„Čas od času dochází k exhumaci našich klasických alb z let 1992 a 1993. Moc si vážíme tohoto neutuchajícího zájmu a jsme rádi, že naše hnijící tvorba stále oslovuje nové, ale i staré posluchače. Až nám připadá, že značka PATHOLOGIST už dávno funguje sama bez našeho vlastního přičinění,“ dodávají svorně všichni členové.

PATHOLOGIST opět nasvítili autoptický sál a všude voní omamný formaldehyd…

order/objednávej zde:

-----------------------------------------------------------------------------------

TWITTER