Rozhovor s doom death metalovou skupinou ze Španělska - BOCC.
Odpovídal Emilio (kytara a zpěv), děkujeme!
Recenze/review - BOCC - Demolarium (2026):
Ave BOCC! Zdravím do katalánského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vašimi předchozími nahrávkami? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe desky odlišné?
Emilio: Ahoj, tady Emilio (kytara a zpěv). Především moc díky za rozhovor. Opravdu si toho vážíme.
Myslím, že tohle je z mnoha důvodů naše dosud nejvážněji pojatá deska. Za prvé došlo ke změně v sestavě: v kapele jsou teď dva zpěváci, Andreu a já, což přináší odlišný přístup ke zpěvu v jednotlivých skladbách. Na druhou stranu si myslím, že proces skládání materiálu pro "Demolarium" byl vědomější a cílenější – méně punkový a více promyšlený. Album má celistvý hudební koncept, ale vychází ze stejné myšlenky jako vždy: hrát syrový a přímočarý death-doom s určitými vlivy sludge a crust punku.
„Demolarium“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál BOCC?
Emilio: Mockrát díky, kámo! Postup je vždycky stejný. Andreu nebo já přijdeme do zkušebny s nějakými nápady, riffy nebo čímkoli. Pak začneme hrát se Sergiem, naším bubeníkem, a snažíme se skladbu zaranžovat. Zkoušky si nahráváme na mobily a doma pak na těch nápadech a aranžmá pracujeme. Po chvíli, když je hudba hotová, se pustíme do textů a zpěvu.
Dohledal jsem si, že pod masteringem a mixem je podepsán Gerard Porqueres. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Gerard vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?
Emilio: Gerard je náš starý známý. Předtím, než založil vlastní studio Heartwork Recording v El Prat de Llobregat u Barcelony, pracoval jako zvukový technik pro Cirque du Soleil. Spolupracujeme s ním už potřetí a s výsledky jsme naprosto spokojení.
Tentokrát jsme nahrávali společně ve studiu a hráli naživo; myslím, že to výslednému mixu dodává takový syrový a bezprostřední náboj. Využili jsme k tomu tři různé místnosti: jednu pro bicí, druhou pro kytaru a třetí pro baskytaru. Poté jsem nahrál další doprovodnou kytaru, sóla a melodické linky a nakonec zpěv.
Gerard zastává názor, že producent by měl nechat kapelu hrát společně, aby zachytil ducha hudby – podobně jako to dělají producenti typu Andyho Wallace, Boba Rocka nebo Steva Albiniho – a nám tento způsob práce vyhovuje. Myslím, že pro BOCC je to ideální. V mixu sice můžete zaslechnout nějaké chyby či drobné nedokonalosti, ale zároveň je z něj cítit, že hraje skutečná kapela.
Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali sami a je opatřeno zajímavým obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?
Autorem ilustrace na obalu je Narcís Boter (na Instagramu vystupující jako @demonomania666). Narcís je náš dlouholetý přítel, který vytvořil ilustrace pro téměř všechny nahrávky kapely BOCC. O grafický návrh a sazbu se postaral Pol Branca ze studia Branca Studio. I on je naším dlouholetým přítelem a uznávaným grafikem, který spolupracoval mimo jiné s kapelami Paradise Lost, Black Sabbath a Amenra.
Námět vychází z části „Peklo“ (Inferno) Dantovy "Božské komedie". Celé album se zabývá různými formami utrpení, jimž musíme čelit v moderní kapitalistické společnosti – vězením, závislostí, násilím či sebevraždou – a obal znázorňuje jeden z kruhů pekla, v němž jsou zatracenci trestáni.
Ve svých textech se zaobíráte převážně historií Katalánska, válkami, temnotou lidské existence, antifašismu. Kdo je autorem a kde čerpal inspiraci? Byly to staré knihy? Filmy?
Na této nahrávce jsem napsal pět ze šesti textů – všechny kromě „Calvari dels condemnats“ („Utrpení zatracených“), jehož autorem je Andreu.
Inspiraci čerpáme z naší společnosti. Realita je někdy děsivější než hrůza, na kterou narazíte v knihách či kdekoli jinde. Inspiraci však nacházíme i v literatuře. Skladba „L’Escorxador“ („Jatka“) vychází z knihy katalánského spisovatele Lluíse Riery Porty a „4227“ je inspirována stejnojmennou knihou katalánské filozofky Laury Llevadotové.
Skladba „4227“ se zabývá tématem sebevraždy. Víte, sebevražda je u nás nejčastější příčinou úmrtí, která není způsobena přirozenými příčinami, a přitom se o tom zřejmě nikdo nebaví a nikoho to nezajímá.
Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Španělska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?
No, těžko říct. Myslím, že tu máme spoustu skvělých kapel, ale možná se nedá tak docela mluvit o jedné ucelené scéně. V různých částech Španělska – například v Barceloně, Haliči, Baskicku nebo Madridu – sice působí spousta kapel, ale je těžké se tu dostat k hraní koncertů nebo vyrazit na turné.
V posledních letech se situace zdánlivě trochu mění, ale uvidíme, co přinese budoucnost.
Pocházíte z Katalánska, což je oblast, destinace, do které jsem již několikrát zavítal. Krásná příroda, historie, ale také velmi milí lidé. Jak vaši muziku ovlivnilo místo, odkud pocházíte? Měl bys pro nás nějaký tip na dobrý klub, místo, které bych měl příště navštívit?
Díky! Taky si myslíme, že je to skvělá země! Na BOCC měla velký vliv hudební scéna v našem městě, tedy v Barceloně. Na začátku nultých let tu byla silná crust-punková scéna, která nás rozhodně ovlivnila. Určitě byste si měli poslechnout kapely jako Horror nebo Leadershit.
Co se týče klubů, nejsmutnější je, že Barcelona prošla silnou gentrifikací a přicházíme o spoustu podniků – jako třeba Rocksound – i o squaty. Momentálně si myslím, že nejlepším klubem na hraní ve městě je Upload. Taky čekáme na znovuotevření klubu, který pro nás představuje naprostou špičku: Bóveda.
Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit BOCC, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
Naším prvotním vzorem bylo album "Buried Death" od kapely Coffins. Když jsme kapelu zakládali, myšlenka v podstatě zněla: „Dokážete složit něco jako ‚stranu C‘ k albu "Buried Death"?“ Ale brali jsme to jen jako zábavu, víš, jak to chodí.
Později jsme začali rozvíjet vlastní pojetí death metalu a vydali se cestou kapel jako Autopsy, Winter, Obituary či Morgoth, přičemž jsme do toho vnášeli i sludgeové prvky ve stylu Grief, Warhorse a podobně.
Co se týče koncertů a turné – všichni máme běžná zaměstnání a rodinné povinnosti, ale hrajeme, kdykoli se naskytne příležitost. Loni jsme vystupovali ve Španělsku, Polsku a Francii a letos nás čeká šňůra koncertů o víkendech (celkem dvacet zastávek) po Španělsku a jižní Francii společně s našimi kamarády z kapely Osserp.
Loni jsme málem vystupovali na festivalu Kill-Town v Kodani, ale nakonec to nevyšlo. Uvidíme, co přinese příští rok. Třeba nám pomůžeš dostat se k vám do země a odehrát tam pár koncertů!
Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
Jasně! Rozhodně chodíme na koncerty a paříme s přáteli i dalšími kapelami. Tenhle víkend hrajeme na akci Castelhell společně s Dead Congregation a Galvanizer a doufáme, že si to tam pořádně užijeme.
Co se týče propagace, někdy rozesíláme CD sami. Tentokrát nám ale pomohl Matt z Night Terrors Records a taky Anubis Press.
Na jednu stranu má dnes každá kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako BOCC ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?
Osobně nemám rád streamovací platformy, a to zejména Spotify. Mám pocit, že připravují tvůrce o hudbu i umění. Sám dávám přednost službám Bandcamp nebo Qobuz.
Na druhou stranu tyto platformy využívá každý a pomáhají undergroundové hudbě oslovit širší publikum, což je dobře. Pokud se mi nějaká kapela a její tvorba opravdu líbí, snažím se kupovat si jejich nahrávky i merch a nějakým způsobem je podpořit.
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death doom metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
Pro mě je to ten nejlepší podžánr death metalu, protože je pomalý, těžký a člověk v něm opravdu cítí jednotlivé skladatelské struktury i riffy. Miluju ho.
Mám rád všechny možné podoby death metalu, ale death-doom je rozhodně můj nejoblíbenější. Už v dobách, kdy mi bylo patnáct, jsem vždycky dával přednost kapelám jako Celtic Frost, Obituary nebo Paradise Lost před těmi rychlejšími. To ale samozřejmě neznamená, že nemám rád Deicide, Carcass nebo Cannibal Corpse!
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají BOCC v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…
Chceme představit Demolarium ve Španělsku a na jihu Francie a pokud se naskytne příležitost, možná i v dalších částech Evropy a hlavně se při tom nezabít!
Máme naplánované turné se sedmnácti zastávkami, které potrvá od konce roku 2026 až do dubna 2027, což vůbec není špatné!
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Demolarium“ zase narvat do hlavy!
Moc děkuji za takto podrobný rozhovor!
Recenze/review - BOCC - Demolarium (2026):
BOCC
Night Terrors Records
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
