DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 27. října 2026

Recenze/review - MORGUE - Herald The Dawn (2026)


MORGUE - Herald The Dawn
CD 2026, Godz Ov War Productions

for english please scroll down

Určitě všichni znáte takový ten neodbytný pocit, že vás někdo sleduje. Jdete velmi brzy ráno do práce, ulice jsou plné beznaděje, včerejší nenávisti a těžkého smogu. Ohlížíte se dozadu, lekáte se svého vlastního stínu. Postava v kápi, záblesk nože, proříznuté hrdlo. Poslední, co na tomto světě vidíte, tak je jedovatý úsměv na tváři. Město utichne, ale jen na chvilku, na řadě je další oběť.

Přesně takový pocit mám i z nové nahrávky francouzských maniaků MORGUE. Pravidelní čtenáři našich stránek moc dobře ví, že jsem se téhle death metalové kapele již dvakrát věnoval. Obě předchozí alba mají dodnes čestné místo v mé sbírce. A stejně jako letošní novinka, mě zaujali hlavně svojí morbidní, krvavou a nekonečně temnou atmosférou. Kdo bude další obětí? Ulicemi se toulá vrah. 


Poslouchat nové album mi připomíná návštěvu nějaké bizarní galerie. V jednotlivých expozicích jsou vystavěna zohavená těla v různém stádiu rozkladu. Oběšení, utopení, zabití nožem i střelnou zbraní. Vyděšené tváře, postavy, kdysi živé, dnes připomínající děsivé loutky. Z reproduktorů hraje "Herald The Dawn" a svět je zase jednou hodně těžké místo k žití. Oba pánové čerpali inspiraci ve starých archívech, hrají si s krutými náladami jako šelma se svojí kořistí. Šlápnou vám na krk, vystřelí mozek z hlavy, pověsí vás na háky a vy se budete stále usmívat, protože se zde hraje klasický i brutální death metal té nejvyšší kvality, s grind coreovými prkvy, ale hlavně s neskutečnou a ryzí touhou zabíjet hudbou. Jedná se samozřejmě o ten nejhlubší underground, ale zároveň o nahrávku, která je neskutečně autentická. Líbí se mi masivní a ostrý zvuk (P.E. Marillier - mixing, mastering) a o obalu od mistra Paolo Girardiho netřeba diskutovat, na jeho práci je spolehnutí jako na smrt. Vztah mezi posluchačem a kapelou bývá nastaven pokaždé jinak. Patřím mezi fanoušky, kteří poslouchají a mají v oblibě hlavně smečky, u kterých cítím, že hrají od srdce. Těmto prokletým Francouzům věřím každý tón, melodii, riff, každý úder bicích i výkřik do tmy. Probouzejí ve mě ty nejhnusnější noční můry, vtahují mě do své nečisté hry a dost často si přijdu jako přímý účastník hororového příběhu, který napsali. Pokaždé, když jdu ráno do práce a v ulicích se válí mlha, ohlížím se za sebe. Přehrávám si tohle album a mám neodbytný pocit, že někdo stojí ve stínu. Možná má v ruce nůž. Brutální death metal a grindcore ve značném stádiu rozkladu! Album, u kterého shnijete zevnitř a budete roztrháni na kusy! Temnota, chlad a děsivá energie! 


Asphyx says:

I’m sure you’re all familiar with that nagging feeling that someone is watching you. You’re walking to work very early in the morning; the streets are filled with despair, yesterday’s hatred, and thick smog. You look back and are startled by your own shadow. A hooded figure, a flash of a knife, a slit throat. The last thing you see in this world is a venomous smile on their face. The city falls silent but only for a moment; the next victim is next in line.

That’s exactly the feeling I get from the new album by the French maniacs MORGUE. Regular readers of our site know very well that I’ve already written about this death metal band twice. Both of their previous albums still hold a place of honor in my collection. And just like this year’s new release, they captivated me mainly with their morbid, bloody, and endlessly dark atmosphere. Who will be the next victim? A killer is roaming the streets.


Listening to the new album reminds me of visiting some bizarre gallery. In each exhibit, mutilated bodies are displayed in various stages of decomposition. Hanged, drowned, killed by knife or gunshot. Terrified faces, figures that were once alive but now resemble terrifying puppets. “Herald The Dawn” is playing through the speakers, and once again, the world is a very difficult place to live. Both gentlemen drew inspiration from old archives; they toy with grim moods like a predator with its prey. They’ll step on your neck, blow your brains out, hang you on hooks and you’ll still be smiling, because this is classic and brutal death metal of the highest quality, with grindcore elements, but above all with an incredible and pure desire to kill through music. This is, of course, the deepest underground, but at the same time a recording that is incredibly authentic. I love the massive and sharp sound (P.E. Marillier - mixing, mastering), and there’s no need to discuss the cover art by the master Paolo Girardi you can rely on his work like you can rely on death itself. The relationship between the listener and the band is different every time. I’m one of those fans who mainly listen to and enjoy bands that I feel are playing from the heart. I believe every note, melody, riff, every drumbeat, and every scream into the darkness from these damned Frenchmen. They awaken my most hideous nightmares, draw me into their dark game, and quite often I feel like a direct participant in the horror story they’ve written. Every time I head to work in the morning and fog hangs in the streets, I look over my shoulder. I play this album and have the nagging feeling that someone is standing in the shadows. Maybe they’re holding a knife. Brutal death metal and grindcore in an advanced state of decay! An album that will make you rot from the inside out and tear you to pieces! Darkness, cold, and terrifying energy!


about MORGUE on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist
01. Vortex Of Darkness 
02. The Abyss I Know 
03. Obedient To No Will 
04. To The Bitter End 
05. Last Supper 
06. Cursed Be 
07. Herald The Dawn 
08. The Deserted Garden Of Eden

Line-up:
M. Lobier • Vocals, Guitars, Drums
J. Blandino • Bass


https://www.facebook.com/official.morgue

https://godzovwar.com/
https://x.com/GodzOvWar 

Recenze/review - LUGUBRIOUS GARMENT - In The Wide Vale Of Uncreated Night (2026)


LUGUBRIOUS GARMENT - In The Wide Vale Of Uncreated Night
CD 2026, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Také cítíte ten tlak a energii? Zvedá se vítr a staří hovoří o apokalypse. Příroda, kterou jsme sami zničili, si to nenechala líbit a pomstila se. Přežijí jen ti silní, jen ti, kteří se dokáží vyznat v chaosu, ze kterého jsme kdysi vzešli. Umíráme pomalu, v tichosti a nekonečných bolestech. Je to jako vichr, jako tsunami, jako děsivá bouře, která přišla z onoho světa. Ano, mluvím o debutovém albu maniaka Gabriele Gramaglia, který je pod touto kapelou podepsán a který má za sebou působení i v mnoha dalších skupinách. 

LUGUBRIOUS GARMENT jsou jeho projektem, smečkou, která hraje syrový, brutální, lehce progresivní death metal, který když uslyšíte poprvé, tak budete možná trošku zmateni. Nové album je totiž jiné, odlišné, velmi dobře napsané, má v sobě drive i potřebnou sílu a a energii. Zpočátku je ale také trošku nepřehledné a rozhodně chce čas a klid pro poslech. Když ale vydržíte, začnou na povrch vylézat velmi zajímavé a neotřelé motivy. 


Kapela vám předloží velmi pestrou paletu různých odstínů death metalu. Jednou dokáže být surová, divoká a nespoutaná, jindy zase tajemná a zlověstná. Celým albem se potom jako jedovatý břečťan prolíná jakýsi těžko definovatelný neklid. Budete se ohlížet za sebe, jestli někdo nestojí ve stínu, nesleduje vás. Démon? Vlastní svědomí? Kdo ví? Skladby jsou velmi zajímavé, rád se k nahrávce vracím a pokaždé objevím něco nového, neotřelou pasáž, moment, který se mi doslova zakousne do mozku. "In The Wide Vale Of Uncreated Night" pravděpodobně nebude albem pro každého, ale myslím si, že si svoje fanoušky rozhodně najde. O kapele jsem netušil vůbec nic a je to moje první setkání. Dopadlo na výbornou, to vám klidně podepíšu vlastní krví. Co se týká formálních věcí, jako je kvalita zvuku, motiv na obalu a celkové provedení, potom můžete být v klidu, vše je zde v naprostém pořádku. Můžete se tak v klidu soustředit na hudbu samotnou. Navíc, moje přirovnání k vichřici, tsunami, lavině, které jsem naznačoval v úvodu dnešního článku, má svoje opodstatnění. Bylo to totiž to první, co mě napadlo, když jsem zapnul play na svém přehrávači. A můj dojem zůstal stále stejný, až dodnes, kdy se snažím napsat pár těchto pokorných řádků. Z mé strany nelze LUGUBRIOUS GARMENT jinak, než doporučit. V době, kdy jsou mnohé kapely již jen několikátým klonem věcí minulých, přichází Gabriele Gramaglia s něčím, co je jiné, odlišné. Ano, čerpá také ze starých archívů, ale snaží se i přidat něco nového. Vždycky jsem měl rád hudbu, která je opravdová, ryzí, autentická a zahraná od srdce. Tohle album takové je. Nekompromisní, syrové, zničující death metalové album! Lavina, která vás strhne do hlubiny! 

Asphyx says:

Can you feel that pressure and energy, too? The wind is picking up, and the elders speak of the apocalypse. Nature, which we ourselves have destroyed, wouldn’t take it lying down and has taken its revenge. Only the strong will survive only those who can find their way through the chaos from which we once emerged. We are dying slowly, silently, and in endless agony. It’s like a gale, like a tsunami, like a terrifying storm that has come from the other world. Yes, I’m talking about the debut album by the maniac Gabriele Gramaglia, who is the mastermind behind this band and who has also played in many other groups.

LUGUBRIOUS GARMENT is his project, a band that plays raw, brutal, slightly progressive death metal the kind that might leave you a little confused when you hear it for the first time. The new album is, in fact, different, distinct, and very well written; it possesses drive, power, and energy. At first, however, it’s also a bit confusing and definitely requires time and a quiet setting to listen to. But if you stick with it, some very interesting and original motifs will begin to emerge.


The band presents a very diverse range of death metal styles. At times it can be raw, wild, and unbridled; at other times, mysterious and ominous. A certain hard-to-define unease weaves its way through the entire album like poisonous ivy. You’ll find yourself looking over your shoulder to see if someone is standing in the shadows, watching you. A demon? Your own conscience? Who knows? The songs are very interesting; I love coming back to this record, and every time I discover something new a fresh passage, a moment that literally sinks its teeth into my brain. “In The Wide Vale Of Uncreated Night” probably won’t be an album for everyone, but I think it will definitely find its fans. I knew absolutely nothing about the band, and this is my first encounter with them. It turned out great I’d gladly sign that with my own blood. As for the technical aspects, such as sound quality, the cover art, and the overall production, you can rest assured that everything here is in perfect order. So you can focus entirely on the music itself. Moreover, my comparisons to a storm, a tsunami, and an avalanche which I hinted at in the introduction to today’s article are well founded. That was, in fact, the first thing that came to mind when I pressed play on my music player. And my impression has remained the same to this day, as I try to write these few humble lines. For my part, I can’t help but recommend LUGUBRIOUS GARMENT. At a time when many bands are merely yet another clone of things past, Gabriele Gramaglia comes along with something that’s different, distinct. Yes, he draws from old archives, but he also strives to add something new. I’ve always loved music that’s genuine, pure, authentic, and played from the heart. This album is just that. An uncompromising, raw, devastating death metal album! An avalanche that will sweep you into the depths!


TRACKLIST
1. …And Therein Plant, Unto Their Souls Asunder
2. Eulogy Of Deliberate Malevolence
3. Profaned Fountain Of Leaden Waters
4. Innocence As A Burden, Guilt As A Weapon
5. Transient Wounds, Spiritual Wilt
6. Eternal Scars And Imperative Backfires
7. Eden Fades Like Blurred Nightmares

LINE-UP
Gabriele Gramaglia: Guitars, vocals, bass, synths, sound design
Yr-nhhngr: Additional vocals here and there throughout the record
Giorgio Trombino: Additional solo in the ending section of “Transient Wounds, Spiritual Wilt”
Andrea Morgan: Additional violins and violas in “…And Therein Plant unto Their Souls Asunder” and in “Eternal Scars and Imperative Backfires”
Claudio Invidia: Session drums


pondělí 26. října 2026

Recenze/review - WORM ALTAR - Pillars of Eternal Dusk (2026)


WORM ALTAR - Pillars of Eternal Dusk
CD 2026, Dawnbreed Records, Gurgling Gore, Contemn Light

for english please scroll down

Ztracený v nekonečných močálech hledám dál. Potácím se temnotou, nasávám pach zkažené krve a rozkládajících se těl. Zohavené mrtvoly, vyskládané v úhledných hromadách. Lebky, smějící se do ticha. Děsivý šepot nemrtvých. Konečně jsem u cíle. Stačí překonat řeku Smrti. Volám na převozníka a vkládám do jeho kostnatých rukou nové debutové album portlandských maniaků WORM ALTAR. Kývne na souhlas a ještě dlouho slyším v záhrobí jeho jedovatý smích.

Jsem na druhé straně, v zemi nekonečných stínů, bolesti a utrpení. Zbyl tu už jenom strach, temnota a chlad, který se mi postupně dostává do vnitřností, mění mě k obrazu svému. Tak taková je smrt, říkám démonům a poslouchám u toho "Pillars of Eternal Dusk". Jedná se doom death metalovou záležitost té nejvyšší kvality. Vím to já i všichni prokletí. Také vnímáte pach hniloby, který se rozlézá všude kolem jako jedovatý břečťan? Atmosféra nového alba je opravdu velmi podmanivá. To vám klidně podepíšu vlastní krví. 


Odkrýváme spolu s kapelou další hrob. Ohledáváme mrtvolu, kýveme se do rytmu, užíváme si masivní, prašivý a dobře čitelný zvuk (Ethan Camp - mixing, Dan Lowndes ze studia Resonance Sound Studia - mastering). Je něco záhadného, neklidného, co vnímám během každého společného setkání. Nahrávka je velmi dobře napsaná, má v sobě drive, sílu, nahrubo nasekanou tmu i pradávný vztek a nenávist, nasbírané na starých pohřebištích. Pokud jste fanoušci třeba takových COFFINS, MORTIFERUM, GOREMENT, PHRENELITH, DISEMBOWELMENT, GRAVE UPHEAVAL, potom jste zde správně. Pánové čerpají ze starých archívů, ale dělají to s nadhledem, vlastní invencí a spoustou nápadů. Novinka je tak doslova povinností pro všechny, kteří stále uctívají pohřby do země i nekonečnou mlhu na ranních hřbitovech. WORM ALTAR mají na svém kontě ještě dvě demonahrávky a jedno EP. Doporučuji vám, abyste si je také poslechli. Uděláte si o kapela celkový morbidní obraz. Marně hledám něco, co bych vytkl. Nic nenacházím. Vše tu sedí tak nějak přirozeně na svých místech, album kolem vás nejdřív plyne, je jako ozvěny ze záhrobí, jako šepot démonů. V některých momentech surové a nekompromisní, v jiných mrazivé jako ruka mrtvoly. "Pillars of Eternal Dusk" se stalo na nějaký čas i mojí součástí. Toulal jsem se spolu s nahrávkou smradlavými močály, spával jsem v plesnivých kobkách, exhumoval jsem hroby padlých kněží. A vždy mi byli velmi dobrými průvodci. Potácím se temnotou, nasávám pach zkažené krve a rozkládajících se těl. Zohavené mrtvoly, vyskládané v úhledných hromadách. Lebky, smějící se do ticha. Děsivý šepot nemrtvých. Hnilobou a zkaženou krví nasáklé doom death metalové album, které vás nakazí pradávnými chorobami! Shnijete zaživa!

Asphyx says:

Lost in endless swamps, I keep searching. I stagger through the darkness, breathing in the stench of rotten blood and decomposing bodies. Mutilated corpses, stacked in neat piles. Skulls, laughing into the silence. The terrifying whispers of the undead. I’ve finally reached my destination. All that’s left is to cross the River of Death. I call out to the ferryman and place the new debut album by the Portland maniacs WORM ALTAR into his bony hands. He nods in agreement, and long after, I can still hear his venomous laughter echoing from beyond the grave.

I’m on the other side, in a land of endless shadows, pain, and suffering. All that remains here is fear, darkness, and the cold that’s gradually seeping into my very core, transforming me in its own image. “So this is what death is like,” I tell the demons as I listen to “Pillars of Eternal Dusk”. It’s a doom death metal masterpiece of the highest quality. I know it, and so do all the damned. Can you also smell the stench of decay spreading all around like poisonous ivy? The atmosphere of the new album is truly captivating. I’d gladly sign that with my own blood.


Together with the band, we’re unearthing another grave. We examine the corpse, sway to the beat, and enjoy the massive, gritty, and crystal clear sound (Ethan Camp - mixing; Dan Lowndes of Resonance Sound Studios - mastering). There’s something mysterious and unsettling that I sense during every time we get together. The album is very well written; it has drive, power, raw, choppy darkness, and ancient rage and hatred gathered from ancient burial grounds. If you’re a fan of bands like COFFINS, MORTIFERUM, GOREMENT, PHRENELITH, DISEMBOWELMENT, or GRAVE UPHEAVAL, then you’ve come to the right place. The guys draw from old archives, but they do so with a fresh perspective, their own ingenuity, and plenty of ideas. This new release is literally a must-have for anyone who still reveres earthen burials and the endless fog in morning cemeteries. WORM ALTAR also has two demo recordings and one EP to their credit. I recommend that you give those a listen as well. You’ll get a complete, morbid picture of the band. I’ve searched in vain for something to criticize. I can’t find anything. Everything here somehow naturally falls into place; at first, the album flows around you it’s like echoes from beyond the grave, like the whispers of demons. At times raw and uncompromising, at others as chilling as a corpse’s hand. “Pillars of Eternal Dusk” became a part of me for a time. I wandered through stinking swamps with the album, slept in moldy dungeons, and exhumed the graves of fallen priests. And they were always very good guides to me. I stagger through the darkness, inhaling the stench of rotten blood and decomposing bodies. Mutilated corpses, stacked in neat piles. Skulls, laughing into the silence. The terrifying whispers of the undead. A doom death metal album steeped in rot and tainted blood that will infect you with ancient diseases! You’ll rot alive!


Tracklist:
01. Under the Shadow of Night...
02. Splaying the Offal
03. Watchers of the Gate
04. Virescent Fire
05. The Blind One
06. Dusk Eternal

Line-up:
Scott M. - Guitars, Vocals
John S. - Drums
Jon M. - Bass
Rob C. - Guitar


WORM ALTAR

Dawnbreed Records

Gurgling Gore

Contemn Light

neděle 25. října 2026

Recenze/review - MOTHER OF GRAVES - The Light That Keeps Us (2026)


MOTHER OF GRAVES - The Light That Keeps Us
CD 2026, Profound Lore Records

for english please scroll down

Smrt stále nepřichází. Ležím tu opět ve staré plesnivé rakvi. V chladné márnici s dalšími nemrtvými. Šeptáme do ticha slova o nekonečné bolesti, utrpení, o smutku a nenaplněných přáních. Naděje dávno umřela v krvavé mlze, která se usadila na hřbitově jako svědomí. Moje duše u zohavené tělo bloudí navěky mezi naším a oním světem. Trávím svůj čas ve stínu, o samotě. Poslouchám nové album mých oblíbených doom metalistů MOTHER OF GRAVES a poklekám v podzimním dešti.

Modlím se k bohu, který neexistuje, tančím spolu s démony na svém vlastním hrobě. Hudbu miluji, je mojí součástí a pokaždé, když se setkám s tvorbou těchto tmářů, tak bývám rozdrásaný zevnitř. Pánové to se mnou umí. I letos mi stačilo zapnout poprvé play na svém přehrávači a vydat se na svůj oblíbený hřbitov. Vzpomínám na své kamarády, kteří již nejsou mezi námi. Na staletých stromech jsou listy v pestré paletě říjnových barev. Cítím chlad v kostech, kývám se spokojeně do rytmu. Pomalu, rozvážně, jako průvod s nebožtíkem, kterého právě pohřbívají. Novinka téhle smečky je opět vynikající, šeptám spolu s nemrtvými a po několika společných setkáních také řvu do tmy. Smrt stále nepřichází. 


Ne přátelé, tohle pro mě není jen obyčejné album v řadě. Je to již osobní záležitost, je to hudba zahraná od srdce, s nadšením pro poslední věci člověka na tomto světě. MOTHER OF GRAVES vás zamotají do chladných pavučin smutku, zadřou se vám pod kůži, mnohokrát s nimi zemřete a znovu se narodíte. Pánové mají velký cit pro truchlivé melodie, pro atmosféru totálního smutku a beznaděje, pro temnotu. Hrají si s melodiemi, jako šelma se svojí kořistí. I letos čerpají volně inspiraci u kapel typu KATATONIA, MY DYING BRIDE, OCTOBER TIDE, SWALLOW THE SUN, OPETH, MARCHE FUNEBRE, OFFICIUM TRISTE. Dělají to s elegancí, s nadhledem, přidávají spoustu svých vlastních nápadů a invence. Skladby jsou na povrchu zádumčivé, smutné, ale uvnitř tepou a hoří, je v nich takový ten zvláštní neklid, který máme my, staří metaloví psi tolik rádi. Prosévám mezi prsty prach svých předků, toulám se ulicemi, nemůžu spát, mám děsivé noční můry. A stále u toho poslouchám nové album "The Light That Keeps Us". Je to totiž nahrávka, která má v sobě vše, co mám na muzice rád. Je ošetřena dobře čitelným, naléhavým a mocným zvukem, má zajímavý stylový obal a inspiruje mě k tomu, abych se po nocích stával morbidním básníkem. Rád znovu a znovu usedám ke svým oblíbeným knihám a nechávám se unášet na vlnách této nahrávky. Dívám se na řeku, která směřuje na onen svět. Platím převozníkovi, vstupuji na druhou stranu. Tahle deska má v sobě patinu dávných časů a nejlépe vynikne v ruinách starých kostelů, na prokletých pohřebištích i v chrámech bolesti. Nemohu opět jinak, klaním se k zemi a nastavují tvář další skladbě. Smrt stále nepřichází. Ležím tu opět ve staré plesnivé rakvi. V chladné márnici s dalšími nemrtvými. Melodická doom death metalová panychida! Album, které vás obejme pevnými, chladnými, drásavými pavučinami nekonečného smutku! 

Asphyx says:

Death still hasn’t come. Here I lie once again in this old, moldy coffin. In a cold morgue with the other undead. We whisper into the silence words of endless pain, suffering, sorrow, and unfulfilled wishes. Hope died long ago in the bloody fog that settled over the cemetery like a conscience. My soul, beside my mutilated body, wanders forever between this world and the next. I spend my time in the shadows, alone. I listen to the new album by my favorite doom metal band, MOTHER OF GRAVES, and kneel in the autumn rain.

I pray to a god who doesn’t exist; I dance with the demons on my own grave. I love music it’s a part of me and every time I encounter the work of these dark artists, I’m torn apart from within. These guys really know how to get to me. This year, too, all I had to do was hit “play” on my player for the first time and head to my favorite cemetery. I remember my friends who are no longer with us. The centuries-old trees are adorned with leaves in a vibrant palette of October colors. I feel a chill in my bones, swaying contentedly to the rhythm. Slowly, deliberately, like a procession accompanying the deceased as they’re being buried. This band’s new release is once again outstanding; I whisper along with the undead, and after a few gatherings together, I too scream into the darkness. Death still hasn’t come.


No, friends, this isn’t just another ordinary album to me. It’s a deeply personal matter music played from the heart, with a passion for the final moments of a person’s life in this world. MOTHER OF GRAVES will entangle you in cold webs of sorrow, get under your skin, and make you die and be reborn time and time again. These guys have a great feel for mournful melodies, for an atmosphere of total sadness and hopelessness, for darkness. They play with melodies like a predator with its prey. This year, too, they draw loose inspiration from bands like KATATONIA, MY DYING BRIDE, OCTOBER TIDE, SWALLOW THE SUN, OPETH, MARCHE FUNEBRE, and OFFICIUM TRISTE. They do so with elegance and a sense of perspective, adding plenty of their own ideas and creativity. On the surface, the songs are brooding and sad, but inside they pulse and burn; they contain that special restlessness that we old-school metalheads love so much. I sift the dust of my ancestors through my fingers, wander the streets, can’t sleep, and have terrifying nightmares. And all the while, I keep listening to the new album, "The Light That Keeps Us". It’s a record that has everything I love about music. It features a clear, urgent, and powerful sound, has interesting, stylish artwork, and inspires me to become a morbid poet at night. I love to return again and again to my favorite books and let myself be carried away by the waves of this recording. I gaze at the river flowing toward the other world. I pay the ferryman and step onto the other side. This album carries the patina of bygone days and shines brightest in the ruins of old churches, in cursed cemeteries, and in temples of pain. Once again, I can’t help but bow to the ground and turn my face toward the next track. Death still hasn’t come. Here I lie once more in an old, moldy coffin. In a cold morgue with other undead. A melodic doom death metal requiem! An album that will envelop you in the firm, cold, harrowing webs of endless sorrow!



about MOTHER OF GRAVES on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1. Wingless Soul 
2. Through the Pale Shade 
3. The Light That Keeps Us 
4. Eventide Angel 
5. The Silent Weight of the Stars 
6. A Moonlit Tryst 
7. The Beggar's Allegory 
8. The Endless Climb 


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý devadesátý třetí - Pohádka


Příběh pětistý devadesátý třetí - Pohádka

Sedím na zahradě u tetiček a asi na chvilku usnu, protože se mi zdají pomatené sny. Jsem v nich znovu na včerejším koncertě v Boleslavi v Černé vdově. Šel jsem sám. Nějak jsem musel zase vypadnout z domova. Pořád tam bylo nějak truchlivo, těžce. Brácha jako vždy mlčel a máma mi sice udělala spoustu dobrého jídla, ale měla smutné oči. Chvilku jsem si četl, pak jsme pokecali, ale měl jsem neklidné nohy. Přeci nebudu sedět doma, je mi dvacet, řekl jsem si nakonec. Vzal jsem si do žebradla nějaké peníze, nůž, který nosím stále s sebou a pro jistotu i knihu. Abych mohl být zase za zajímavého exota, kdyby mě to v klubu moc nebavilo. Šel jsem pomalu, užíval jsem si slunce, které příjemně hřálo. Na Radouči jsem pozdravil sysly, pokecal s nimi. Musí to být dávní potomci těch, co s námi trávili odpoledne a večer v dobách, co jsme sem chodili na panely. Občas se mi stýská, někdy na mě stále doléhá splín. Odešli jste příliš brzy. Někdy si představuji, jaké by to bylo, kdybychom tu všichni zůstali. Jaké bychom měli životy? Šli byste se mnou na pivo? Nebo by se naše cesty rozešly? Připadám si hrozně starý.

Když scházím dolů do Debře, tak potkám pár mladých dvojic. Jedné se zeptám, co dnes v klubu hraje a oni mi řeknou název kapely. Nic mi to neříká. Jaký je to styl? A oni, že je to fúze metalu a rapu. Vím, že to teď hrozně letí, ale mě to nebaví. Málokterá skupina mě dokáže oslovit. Nedá se nic dělat, ještě, že jsem si vzal knihu. Lituji toho, že tu se mnou není blondýnka. Víkendy bez ní jsou pro mě hrozně osamocené. Chtěl bych se jí dotýkat, jemně jí zajet rukou do vlasů, líbat ji. Přitulit se. Úplně cítím, vnímám její přítomnost. Zaběhli bychom támhle kousek do lesíka. Na místo, kam chodily v Boleslavi desítky, možná stovky milenců. Hergot, tak ne. Postavili tam hřiště a sedí tam tlupa rozeřvaných matek. Achjo, proč mi kazí sny. Jakube? Ozve se odněkud. Zaměřím svůj pohled proti slunci. Cože, kdože, co se děje? Jedna moje spolužačka ze základky a hned, jak je, co ty, co děláš. Připadá mi hrozně unavená, taková strhaná. Asi ty děti, dají zabrat. 

Chvilku povídáme, ale mě tehdy mladé matky moc nezajímaly. Taky přibrala a má mastné vlasy. Tak se měj, cože to máš vlastně za děti? Kluka a holku? To je moc hezké. Rozloučím se a vidím na ní, jak by chtěla jít se mnou, jak touží po tanci, po tom zase jednou zapařit. Jsem na místě. Vlezu dovnitř a připadá mi, že se v klubu od mé poslední návštěvy příliš nezměnilo. Vzadu u výčepu pořád sedí jako vždy totálně vylití štamgasti. Jinak je tu úplně stejné osazenstvo. Sednu si bokem, dám si pivo a chtěl bych si číst, ale přijde partička mladých holek a jestli prý mám volno. Inu, mám. Mají už trošku naváto, tak mají spoustu všetečných otázek. Jsi svobodný? Tady Jana nikoho nemá. Takhle se tenkrát dávali lidé dohromady. Přiťukneme si a mě dojde, že jsem už fakt mimo. V životě před blondýnkou bych si ihned sedl k Janě a začal bych tokat, rozehrál bych veškerý svůj šarm. Líbí se mi, ale jako bych v sobě měl záklopku. Nechci svoji holku zradit, i když tedy řeknu vám, v tomhle věku je to hrozně těžké. Ženský se mi pořád líbí, rád si s nimi povídám a někdy přeskočí i jiskra. Je to občas utrpení.

Ještě větším utrpením je ale hudba, která se začne ozývat z repráků. Jeden ze štamgastů se dokonce zvedne a jde zavřít dveře. Holky jsou ale nadšené. Táhnou mě dovnitř. Moc se mi nechce, stoupnu si dozadu a sleduji ji je, jak tančí. Je to samozřejmě hezký pohled. Jsou to divošky. Mávají vlasy, bože, jak já miluji dlouhé vlasy, světlo skrz ně prosvítá, bliká, vytváří různé obrazce a představy. Kroutí zadky, prsa nadskakují a mě najednou dojde, že jestli je někde nějaký ráj, tak si jej představuji přesně takhle. Jen by tam měla hrát jiná muzika. Nelíbí se mi styl, ale hlavně to, jak je to falešně. Kluci prostě neumí moc hrát. Úspěch ale mají a to nemalý . Lidé řvou, paří jako o závod a mě dojde, jak se všechno hrozně rychle mění. Kapely, které mám rád já, jsou už pro tyhle mladší ročníky za zenitem. Najednou se se mnou začne všechno točit a musím si sednout. Bolí mě děsně hlava. Mám pocit, že mi pukne. Ani si moc nepamatuji, kdy se dohrálo. Pár dívek jde s kapelou někam dozadu. 

Za mnou přijde Jana a přinese mi pivo. Poděkuji a přemýšlím, co se mi to vlastně stalo. Jako bych měl vidění, blesklo mi něco hlavou a byl konec. Kdybych si nesedl, tak tu ležím a volají záchranku. Oklepu se ale a dělám ramena. Půjdeš mě doprovodit? Bydlím kousek od tebe. Cože, my se známe. No, můj brácha s vámi občas chodil na panely. Nechtěl mě tam brát, že prý jsem malá holka. Ale já jsem pokaždé, stejně šla a hrozně vám záviděla, jak tam sedíte, posloucháte muziku, jak pijete pivo a líbáte se s holkama. Chtěla jsem být jako vy. Hezky se směje a nechám jí povídat. Jdeme tmou, občas se zastavíme a mě dělá hrozně dobře, že jsem pro ní ten velkej kluk co už viděl svět, co je dál. Pak mi dojde, že se chvílemi chovám jako debil. Bylo by to tak jednoduché. Jenže by si zasloužila někoho jiného, normálního, vhodnějšího. Ne románek s klukem, co chlastal s jejím starším bráchou. Rozloučíme se u ní u vchodu, ona mě nesměle políbí a má nekonečně smutné oči.

"Strejdo, strejdo, slíbil si mi pohádku": tahá mě moje malá sestřenice za nohu. Tety ji měly hlídat, ale myslely si, že když jsem na zahradě, že se o ní postarám. Já místo toho usnul a přehrál jsem si ve snech celý včerejší večer a noc. Zvednu se a dělám snad dvě hodiny baf. Pokaždé se schovám za popelnici a ona je pokaždé překvapená. Jsme utahaní, dáme si čaj a koláč a ona na mě visí jako na svatým obrázku. Můžu říct cokoliv a její dětská duše je nadšená. Má nevinné oči holčiček. A když se ke mě přitulí, tak nevím co mám dělat, protože to s dětmi neumím. Tak ji raději zvednu nad hlavu a házím ji tak dlouho do vzduchu, že brečí smíchy. Neblbněte, říkají tety, ale je na nich vidět, že mají také radost. Pak malinká usne. Z ničeho nic, jak už to tak malé děti dělávají. Chci se ztratit, zmizet domů, ale jedna z tetiček mi řekne, abych nechodil, slíbil jsem přeci pohádku. Jde do tuhého, pomyslím si a zatímco princeznička spí, tak si v hlavě skládám obrazy a první nápady.

Moje fantazie mi nedovolí vyprávět nějaký notoricky známý příběh. Musím vymyslet něco svého. A tak si, jakmile se probere, sedneme do postele, tetičky proti nám a já si chvilku říkám, jestli to nebude moc strašidelné. Vyprávím o princezně, co se ztratila v lese, poznala tam konečně, o čem je opravdový život. Musela poprvé v životě pracovat. Kolem jsou samí zlí duchové a jak se pomalu rozjíždím a nechávám myšlenky plynout, najednou vidím i tetičky, jak sedí a mají pusy otevřené. Ve stínu stojí zlí skřeti, berou na sebe podobu krásných lidí a pro princeznu je velmi těžké poznat, jaký kdo opravdu je. Zamotám do toho i nějaké ty ohlodané kosti, staré hřbitovy, kde září náhrobky do tmy. Tajemný les, kouzelný, hodný i zlý, je takový, jaký si jej uděláte. Kdybyste viděly ty oči přítomných dam i dětí, rozjeli byste se jako já. Občas jsem se zarazil, abych nebyl příliš krutý, ale nikdo nic nenamítal. Když jsem skončil, tak mě malinká obejmula a jedna z tet přinesla rum. To tedy byla síla, měl by ses živit psaním, řekne mi a pak už je pozdě a musím jít domů.

Setmělá Boleslav měla vždycky své kouzlo. Staré město je teď i hezky nasvícené. Jdu pomalu, chci si to užít. Vzpomínám na své dětství, na pohádky, které jsem vždycky miloval, když mi je někdo vyprávěl a skoro nikdy mě nebavily v televizi. Mám je spojené s tmou, s tajemnem, se záhadami. Měl jsem vždycky raději ty temné, ve kterých museli hrdinové za dobro bojovat. Přemýšlím nad tím a dojdu domů. Máma sedí v kuchyni a ptá se mě, kde jsem byl. Povídám ji chvilku o příbuzných a ona mi potvrdí, že se na mě sestřenice z druhého kolene vždycky ptá. Budeš jednou dobrý táta, řekne mi ještě a já jen mávnu rukou. To určitě. Pak už jsem ale fakt utahaný. Byly to náročné dny. Lehnu si na postel, vedle oddechuje neklidně brácha. Občas mluví ze spaní a já si uvědomím, že když spí, tak toho namluví víc, než přes den. Zaberu taky a zdá se mi jen o samých krásných věcech. Někdy, když se zadaří, tak je svět opravdu krásné místo k žití. A stačí fakt málo, co? Třeba jedna mladá holka s krásnou postavou a úsměvem a jedna princeznička. A taky pohádka.   


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 24. října 2026

Recenze/review - TOMBSTALKER - Chaos Monolith (2026)


TOMBSTALKER - Chaos Monolith
CD 2026, Awakening Records, Adirondack Black Mass

for english please scroll down

Kráčím ulicemi kdysi krásného města. Všechno kolem hoří, lidé se navzájem zabíjejí, děti už se dávno nerodí. Jakoby se splnily vize starých šílenců, jakoby nás Bůh navěky proklel. Na počátku byl chaos a my se k němu po tisíci let zase vracíme. Satan sedí ve stínu a usmívá se. Překračuji další zohavené tělo. Ještě před několika měsíci tu lidé diskutovali o obyčejných věcech. Dívali se do obrazovek a spokojeně se usmívali. Potom všechno zhaslo a nastala tma. Naprostá tma, která se promítla i do lidských duší a vytáhla na povrch ty nejhnusnější myšlenky.

Odkládám pivo na prašivé víko od rakve. Co nám to zase poslali za kapelu na recenzi, říkám do tmy a zapínám play na svém přehrávači. Venku pokračuje apokalypsa a já zapínám play na svém pravěkém přehrávači. Z reproduktorů začne vytékat zkažená krev a směs syrového, chladného death metalu, thrashe, crustu, d-beatu, black metalu a nakumulované nenávisti. Chvíli se kývám do rytmu a potom mám sto chutí vzít do rukou sekyru a dát se znovu do práce. Tohle album řeže tou správnou stranou nože!


Hele, kamaráde, máš rád kapely jako ENTOMBED, BOLT THROWER, ale i třeba ABOMINANT? Říkám to jedné mrtvole, která je již ve značném stádiu rozkladu. Neodpovídá mi rovnou, jen něco zašeptá, jak je tomu u nemrtvých zvykem. Kývá souhlasně hlavou, zvedá se na nohy, odpadává jí maso od kostí a zve mě k nekonečnému mosh-pitu na našich vlastních hrobech. Jo, tohle se mi líbí, skladby v sobě mají drive, sílu, pradávnou energii, spoustu prašiviny, takový ten zdravý vztek a frustraci, které ze sebe každý potřebujeme dostat, protože žijeme všichni v podivném zlém světě, za jehož stav si sami můžeme. Líbí se mi nadšení, touha a odhodlání zabíjet hudbou, které ze skladeb cítím, vnímám, slyším. Jednotlivé motivy se mi dostávají postupně pod kůži, do mozku, do podvědomí, ničí mě zevnitř, trhají mě na kusy. Jsou jako nějaká pradávná choroba, která byla dlouhé roky uložena v podzemí, aby byla vytažena na povrch a způsobila u nás děsivé šílenství. Je to moje první setkání s kapelou TOMBSTALKER a ihned potvrzuji, že dopadlo na výbornou. Sehnal jsem si i předešlé nahrávky a jsou také výborné. Vřele doporučuji a dávám vysokou známku kvality! "Chaos Monolith" je přesně tím druhem nahrávky, která hoří zevnitř a na povrchu je chladná a temná. Kapela má navíc velmi dobrý zvuk, zajímavý obal, působí opravdově, uvěřitelně, zajímavě a hlavně naprosto autenticky. Svět kolem nás možná brzy shoří v plamenech, ale než se tak stane, tak budu podobná alba poslouchat stále dokola! Amen! Kráčím ulicemi kdysi krásného města. Všechno kolem hoří, lidé se navzájem zabíjejí, děti už se dávno nerodí. Jakoby se splnily vize starých šílenců, jakoby nás Bůh navěky proklel. Na počátku byl chaos a my se k němu po tisíci let zase vracíme. Syrové, chladné, temné black death thrash crust metalové album, které vás roztrhá zevnitř! Popraskají vám všechny kosti v těle! 

Asphyx says:

I walk through the streets of a city that was once beautiful. Everything around me is burning; people are killing one another; children haven’t been born here for a long time. It’s as if the visions of old madmen have come true, as if God has cursed us forever. In the beginning there was chaos, and after a thousand years, we are returning to it once again. Satan sits in the shadows and smiles. I step over yet another mutilated body. Just a few months ago, people were discussing ordinary things here. They were looking at their screens and smiling contentedly. Then everything went dark. Complete darkness, which seeped into people’s souls and brought their most vile thoughts to the surface.

I set my beer down on the rusty lid of a coffin. “What kind of band did they send us to review this time?” I say into the darkness as I press play on my player. Outside, the apocalypse rages on, and I press play on my prehistoric player. Rotten blood begins to ooze from the speakers a mixture of raw, cold death metal, thrash, crust, d-beat, black metal, and accumulated hatred. I nod along to the beat for a moment, and then I’m tempted to grab an axe and get back to work. This album cuts with the right side of the knife!


Hey, buddy, do you like bands like ENTOMBED, BOLT THROWER, or even ABOMINANT? I’m saying this to a corpse that’s already in an advanced state of decomposition. He doesn’t answer me right away; he just whispers something, as is customary among the undead. He nods in agreement, gets to his feet flesh falling from his bones and invites me to an endless mosh pit on our very own graves. Yeah, I like this the songs have drive, power, primal energy, plenty of filth, that healthy rage and frustration we all need to let out, because we all live in a strange, evil world, and we’re the ones to blame for its state. I love the enthusiasm, desire, and determination to kill with music that I feel, sense, and hear in these songs. The individual motifs gradually get under my skin, into my brain, into my subconscious; they destroy me from the inside, tearing me to pieces. They’re like some ancient disease that lay buried underground for many years, only to be dragged to the surface and unleash terrifying madness upon us. This is my first encounter with the band TOMBSTALKER, and I can immediately confirm that it turned out brilliantly. I also got my hands on their previous albums, and they’re excellent as well. I highly recommend them and give them top marks for quality! “Chaos Monolith” is exactly the kind of album that burns from the inside while remaining cold and dark on the surface. Plus, the band has a great sound, interesting artwork, and comes across as genuine, believable, intriguing, and above all completely authentic. The world around us may soon go up in flames, but until that happens, I’ll keep listening to albums like this over and over again! Amen! I walk the streets of a city that was once beautiful. Everything around me is burning; people are killing one another; children haven’t been born for a long time. It’s as if the visions of old madmen have come true, as if God has cursed us for all eternity. In the beginning was chaos, and after a thousand years, we’re returning to it once again. A raw, cold, dark black death thrash crust metal album that will tear you apart from the inside! Every bone in your body will shatter!


tracklist:
01. Chaos Monolith 
02. Inexorable Slaughter 
03. Fully Armed And Filthy 
04. Unto The Anvil Of War 
05. Warp Storm Imminent 
06. Penitent Engine 
07. Iron Within Iron Without 
08. Eternal Enslavement

pátek 23. října 2026

Recenze/review - DECONSEKRATED - The Inexorable Transcendence of Death (2026)


DECONSEKRATED - The Inexorable Transcendence of Death
CD 2026, Nuclear Winter Records

for english please scroll down

Prach jsi a v prach se obrátíš, říkali nám kněží, když jsme nekonečné hodiny klečeli a klaněli se dávno padlým modlám. Navenek byl kostel plný úsměvů a odpuštění. Jenže několik pater, dole ve sklepě, se děly ohavné a hnusné věci. Právě exhumuji zohavená těla padlých kněží. V jedné rakvi nacházím nové album chilských maniaků DECONSEKRATED. Vzduchem se vznáší pach rozkládajících se těl a z temnoty je slyšet šepot prokletých. 

Tahle smečka mě zaujala již svojí předešlou nahrávkou "Ascension in the Altar of Condemned" (odkaz na recenzi a rozhovor naleznete dole pod dnešním článkem), která byla mrtvolně morbidní, prašivá a obsahovala v sobě všechny potřebné atributy dobrého death metalu. Letošní novinka je jejím volným pokračováním. Opět budete zavřeni do staré prašivé márnice a budete rozmlouvat s nemrtvými.


Surovost, temnota a chlad se zde potkávají ve vzájemně jedovatě namíchaném koktejlu. Když jej vypijete, zemřete samozřejmě krutou a hnusnou smrtí. Chilané jsou ve velmi dobré formě, sekají kolem sebe, jako hladové šelmy, které se právě vydaly na lov. Album nepostrádá velmi dobré motivy, spoustu zajímavých pasáží. Nechybí mu drive a síla, tlak a takový ten krvavý heavy efekt, který máme my, staří podzemní psi tolik rádi. Ano, zvuk se opravdu povedl, je syrový, prašivý, špinavý a zároveň dobře čitelný a masivní. Poslouchat "The Inexorable Transcendence of Death" je jako sledovat krvavé stopy na kamenném oltáři, na kterém bylo nedávno obětováno další tělo. Najdete tu vztek, spoustu nenávisti, chlad i tajemno, zkrátka všechno, co k dobrému kovu smrti patří jako k mrtvému dobře vyrobená rakev. Chilští tmáři se volně pohybují mezi mantinely, které kdysi nastavily kapely typu INCANTATION, DISMA, CIANIDE, ROTTREVORE, FUNEBRARUM, BLASPHERIAN, DRAWN AND QUARTERED, LOUDBLAST. Navíc potom přidávají velkou spoustu svých nápadů, postupů a invence. Album je tak pokryto velmi silnými pavučinami, smrdí sírou, je jako tělo ve značném stádiu rozkladu, jako nechutný odér, který se při každé exhumaci vznáší všude kolem. Navíc, a to oceňuji jako vždycky, je kapela opravdová, ryzí, hraje od srdce, s nadšením pro záhrobní věci a hlavně je naprosto autentická. Pokaždé, když na mě padne splín ze současného podivného světa, zavírám se do své kobky a podobné nahrávky poslouchám stále dokola. Pomáhají mi přežít. Prach jsi a v prach se obrátíš, říkali nám kněží, když jsme nekonečné hodiny klečeli a klaněli se dávno padlým modlám. Navenek byl kostel plný úsměvů a odpuštění. Jenže několik pater, dole ve sklepě, se děly ohavné a hnusné věci. Morbidní, temná a nekonečně chladná exhumace starého prokletého death metalového hrobu! Album, které vás pohřbí zaživa!

Asphyx says:

“You are dust, and to dust you shall return,” the priests told us as we knelt for endless hours, bowing before long-fallen idols. On the surface, the church was full of smiles and forgiveness. But several floors down, in the basement, abominable and vile things were taking place. I am currently exhuming the mutilated bodies of the fallen priests. In one coffin, I find the new album by the Chilean maniacs DECONSEKRATED. The stench of decomposing bodies hangs in the air, and from the darkness comes the whisper of the damned.

This band already caught my attention with their previous release, “Ascension in the Altar of Condemned” (you’ll find a link to the review and interview below today’s article), which was deathly morbid, decrepit, and contained all the necessary attributes of good death metal. This year’s new release is a loose sequel to it. Once again, you’ll be locked inside an old, dingy morgue and conversing with the undead.


Raw power, darkness, and cold converge here in a toxic cocktail. If you drink it, you’ll naturally die a cruel and gruesome death. Chilané are in top form, lashing out like hungry beasts that have just set out on the hunt. The album is full of great themes and plenty of interesting passages. It doesn’t lack drive and power, intensity, and that bloody heavy vibe that we old underground dogs love so much. Yes, the sound really turned out great it’s raw, gritty, dirty, yet clear and massive. Listening to “The Inexorable Transcendence of Death” is like tracing bloody trails on a stone altar where another body was recently sacrificed. You’ll find rage, plenty of hatred, coldness, and mystery in short, everything that belongs to good death metal as much as a well crafted coffin belongs to the dead. These Chilean dark masters move freely within the boundaries once set by bands like INCANTATION, DISMA, CIANIDE, ROTTREVORE, FUNEBRARUM, BLASPHERIAN, DRAWN AND QUARTERED, and LOUDBLAST. On top of that, they add a whole lot of their own ideas, techniques, and creativity. The album is thus covered in very thick webs, reeks of sulfur it’s like a body in an advanced state of decomposition, like the foul stench that wafts everywhere during every exhumation. What’s more and I appreciate this as always the band is genuine, unadulterated; they play from the heart, with a passion for things of the afterlife, and above all, they are completely authentic. Whenever I feel the gloom of this strange modern world weighing on me, I shut myself away in my dungeon and listen to recordings like this over and over again. They help me survive. “You are dust, and to dust you shall return,” the priests told us as we knelt for endless hours, bowing before long fallen idols. On the surface, the church was full of smiles and forgiveness. But several floors down, in the basement, abominable and vile things were taking place. A morbid, dark, and infinitely cold exhumation of an old, cursed death metal grave! An album that will bury you alive!


about DECONSEKRATED on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Purgative Procession
02. Drowned in the Deep Waters of Phlegethon
03. Terrifyng Manifestation of Malevolence
04. Towards the Veil of Heretic Plagues
05. Poisoned Flesh (Mark of the Sinister Path)
06. Under the Rotten Shroud
07. Oracula Sanguinis (Obsidian Mirrors)
08. Through the Graves' Portals

Line-up:
Agorh Skullptor - Guitar and bass
Gül Evokator - Vocals
Padaviast - Guitar
Rigor Mortis - Drums


DECONSEKRATED

Nuclear Winter Records

KNIŽNÍ TIPY - Noční lovec - Anders de la Motte (2026)


Noční lovec - Anders de la Motte
2026, Kalibr

Nepatřím zrovna k těm, co by věřili na přízraky, na démony, na tajemná místa. Potkal jsem za svůj život sice lidi, kteří doopravdy zlí byli, ale pravdou, je, že když jsem četl Nočního lovce, tak jsem si často vzpomenul na mlhavá rána v Jizerkách na chalupě, na tamní hřbitov, na opuštěný kostel ve Smržovce, na příběhy, které mi vyprávěla babička. Kniha začíná ve starých časech, ve kterých je zavražděn kněz. Vrahem je muž se železnou maskou, místní šlechtic, který přišel o své děti hrozným způsobem. Následuje střih a přeneseme se do doby, kdy se partička mladých pokouší ducha Nočního lovce znovu vyvolat. Stane se u toho něco ohavného, zlého. Potom se přeneseme do současnosti a jsou zde všichni, co mi už docela chyběli.

Leo Asterová, její otec, Hill, i skupina řešící staré případy. Je to čtvrté pokračování a měl jsem zrovna poměrně špatnou náladu. V práci je toho hodně a moje noha se díky změně počasí zase hlásila o slovo. Nechtěl jsem nikoho vidět a ani jsem nemusel. Zalezl jsem si do svého křesla, naladil polské WINGLESS, kteří vydali skvělé nové album a já mám tu čest jej slyšet zase několik týdnů dopředu a nechal jsem se příběhem doslova pohltit. Anders de la Motte patří již dlouhé roky k mým velmi oblíbeným autorům a tahle kniha mě v mém fanouškovství jenom utvrdila. Zmínit musím i opravdu skvělý překlad. Jaroslav Bojanovský si hraje s češtinou a ukazuje její krásu v její plné síle. Zároveň zachovává autorův rukopis. I díky tomu se knížka čte víceméně sama. Mám rád příběhy, které navazují na něco z minulosti, na staré křivdy.

Je to temný příběh. Perfektně vystavěný, se silnými dějovými linkami. Joj, teď mluvím jako nějaký opravdový knižní kritik, ale nebojte, stále jsem se jím nestal. Jsem obyčejný fanoušek, nadšený čtenář. Neumím oddělit svůj subjektivní dojem, nemám potřebný nadhled. To ale ani není účelem, psaní mě neživí, myslím si, že kdyby tomu tak bylo, ztratil bych možná jiskru. Přemýšleli jste nad tím někdy? Kde se bere to naše nadšení, mnohdy i počínající (v mém případě asi už i pokračující) závislost na temných příbězích? Měl bych pro to možná vysvětlení. Mě se vždy líbilo, když kniha odsýpala, když řezala do živého, když jsem se dokázal na autora napojit. Jsou to zvláštní stavy, těžko se popisují, ale má je každý, kdo vášnivě čte. Víte koho mám hrozně rád? Leu, hlavní vyšetřovatelku. Silná to žena, to já rád, chytrá a mazaná. 

Pokaždé, když setře nějakého namachrovaného chlapa, pokaždé když řízne do směšné mano sféry, tak ji mám raději a raději. Anders de la Motte stále píše s lehkostí, jeho knihy jsou vybroušené k dokonalosti, alespoň tak je vidím já, starý čtenářský pes. Nikam jsem o víkendu nešel, dal jsem si na nohu led a vůbec to nepomáhalo. Je to už osm měsíců, co jsem si ji zlomil a pořád jsou chvíle, kdy nadávám do tmy a skučím bolestí. A vždycky, když mi bylo opravdu ouvej, četl jsem si. Knihy a muzika jsou tu pořád se mnou a pomáhají mi přežít v současném podivném světě. Neznám nic lepšího, než vypnout všechny jedovaté sítě světa, otevřít si svoji značku oblíbeného piva (ano, je to Radegast) a jen tak se nechat unášet do jiných dimenzí. Věřím autorovi každé slovo, větu, líbí se mi rytmus, sloh, zobu mu z ruky a když knihu dočtu, tak dlouho sedím a jen tak koukám do tmy. Byla to opět síla, přátelé. 

Pokud bych měl nějak definovat severské krimi, musel bych Nočního lovce zmínit. Kniha má v sobě vše potřebné. Je napínavá, nekonečně temná, chladná, máme v ní můj oblíbený Rezavý les, armádní prostor, starou legendu, záhadné vraždy a zápletku, kterou jsem zkrátka hrozně rád řešil. Byl to pro mě návrat mezi staré známé, které mám rád. Opravdu jsem si to s nimi užil. Až půjdu zase jednou na procházku v Jizerkách kolem kostela, jsem si zcela jistý, že na Nočního lovce věřit budu. Děkuji vám za pozornost i kladné ohlasy, opravdu si jich vážím. Někdy se, se skromností mě vlastní, doslova tetelím radostí. Jste skvělí! Nabíjí mě to do nové práce. Tak zase za týden. Mějte se co nejlépe. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Čtvrtý temný, záhadný případ bestsellerové severské krimisérie. V předvečer svátku Všech svatých narazí u zříceniny starého kostela, v němž kdysi dávno došlo k vraždě kněze, skupina účastníků duchařské výpravy na záhadného muže, který hledá Nočního lovce. To on podle legendy vraždil. Jeho duše byla prokleta. A prý bloudí v okolních vřesovištích dodnes. Setkání s cizincem skončí smrtelnou tragédií. Mezi věcmi zemřelého se najde železná maska, ztracená při loupeži na místním zámku, k níž došlo před třiceti lety. Maska, která patřila Nočnímu lovci. Vrahovi, jenž nikoho neušetří…


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 22. října 2026

Recenze/review - WEREWOLVES - You're Weak and You Know You're Weak (2026)


WEREWOLVES - You're Weak and You Know You're Weak
CD 2026, Back on Black

for english please scroll down

Spali dlouhé roky ve starých plesnivých katakombách. Kolem se vznášel pach hniloby, strachu a nenávisti. Letos se probudili. Už se dál nemohli dívat na náš podivný svět, na společnost, která postupně spěje k rozkladu. Démoni temnoty povstali, aby nás zničili. Jsou jako mor, jako nějaká starodávná choroba, která vás nakazí, zničí a spálí zevnitř. Stejně jako nové album australských maniaků WEREWOLVES. Kapely, která moc dobře ví, o čem je pravé, hnusné a smradlavé peklo.

Dokazují nám to svojí každoroční nahrávkou. Koneckonců, posuďte sami, dole pod dnešním článkem jsou odkazovány recenze na minulé počiny i jeden skvělý rozhovor. Pánové postupně zdokonalují svůj morbidní styl, odkazující jak na surový, prašivý death metal, tak i na chladný black metal. I letošní koktejl je velmi jedovatý, naléhavý, stále řeže tou správnou stranou nože. Pokloňte se! Démoni temnoty jsou zpět, silnější než kdy dřív. 


Nové skladby jsou velmi dobře napsané, mají v sobě potřebný drive, sílu, prastarou primitivní energii. Na téhle smečce se mi vždy líbilo, že je opravdová, ryzí, uvěřitelná a naprosto autentická. Ke zvuku, ani k motivu na obalu nemám žádných námitek. Naopak, obojí si stejně jako celkovou produkci a provedení, neskutečně užívám. Také znáte ten neodbytný pocit, možná frustraci, nakumulovaný vztek, který si v sobě všichni nosíme? Někdy musí zkrátka ven. Bouchnout si pěstí do zdi, říznout do živého. Tohle všechno Australané umí a přidávají toho ještě spoustu navíc. Novinka totiž není jen neurvalou jízdou přímo do pekla, ale také lehce technickou záležitostí, vichrem v márnici, tlakem tsunami, zničujícím požárem, lavinou z kostí, krve a lidské zbytečnosti. Říká se, že peklo má mnoho podob. To které nám představují  WEREWOLVES, je nelidské, hnusné, mokvající, nasáklé zkaženou krví a sírou. "You're Weak and You Know You're Weak" je přesně tím druhem alba, které si budete rvát do hlavy pod tlakem, se kterým budete kráčet ulicemi a uvidíte stát ve stínu přízraky. Je to hodně návykový materiál s podmanivou atmosférou. Lidé jako druh jsou schopni hrozných věcí. Tahle smečka je vytáhla na povrch, opatřila černou aurou a podává je na shnilém víku od rakve. Fanoušci třeba takových ANGELCORPSE, MARDUK, VADER, PESTILENCE, PSYCROPTIC, HATE ETERNAL, AKERCOCKE, USURPER, má slova určitě potvrdí. Kapela se těmito smečkami volně inspirovala, přidala spoustu svých nápadů a invence a výsledkem je nahrávka, která zabíjí na potkání. Spali dlouhé roky ve starých plesnivých katakombách. Kolem se vznášel pach hniloby, strachu a nenávisti. Letos se probudili. Už se dál nemohli dívat na náš podivný svět, na společnost, která postupně spěje k rozkladu. Děsivé, surové, hnilobné ozvěny z toho nejhlubšího black death metalového podzemí! Album, které vás strhne do hlubiny a spálí na popel! 


Asphyx says:

They slept for many years in old, moldy catacombs. The stench of decay, fear, and hatred hung in the air. This year, they awoke. They could no longer bear to watch our strange world, a society that is gradually heading toward decay. The demons of darkness have risen to destroy us. They’re like the plague, like some ancient disease that infects you, destroys you, and burns you from the inside out. Just like the new album by the Australian maniacs WEREWOLVES. A band that knows all too well what true, vile, and stinking hell is all about.

They prove it to us with their annual release. After all, judge for yourselves links to reviews of their previous works and one great interview are provided below today’s article. These guys are gradually perfecting their morbid style, drawing on both raw, mangy death metal and cold black metal. This year’s cocktail is also highly toxic, urgent, and still cuts with the right edge of the knife. Bow down! The demons of darkness are back, stronger than ever.


The new songs are very well written; they have the necessary drive, power, and an ancient, primal energy. What I’ve always liked about this band is that it’s genuine, pure, believable, and completely authentic. I have no complaints about the sound or the cover art. On the contrary, I’m really enjoying both, as well as the overall production and execution. Do you also know that nagging feeling perhaps frustration, pent-up anger that we all carry inside us? Sometimes it just has to come out. Punching your fist into a wall, cutting to the quick. The Australians know how to do all of this and they add a whole lot more. This new release isn’t just a brutal ride straight to hell, but also a slightly technical affair a gale in a morgue, the pressure of a tsunami, a devastating fire, an avalanche of bones, blood, and human futility. They say hell comes in many forms. The one presented to us by WEREWOLVES is inhuman, hideous, oozing, and soaked in rotten blood and sulfur. “You're Weak and You Know You're Weak” is exactly the kind of album you’ll blast into your head under pressure, the one you’ll walk the streets with, seeing ghosts standing in the shadows. It’s highly addictive material with a captivating atmosphere. Humans, as a species, are capable of terrible things. This pack has brought them to the surface, cloaked them in a black aura, and serves them up on a rotten coffin lid. Fans of bands like ANGELCORPSE, MARDUK, VADER, PESTILENCE, PSYCROPTIC, HATE ETERNAL, AKERCOCKE, and USURPER will surely agree with me. The band drew loose inspiration from these packs, added plenty of their own ideas and creativity, and the result is a record that kills everything in its path. They slept for many long years in old, moldy catacombs. The stench of decay, fear, and hatred hung in the air. This year, they awoke. They could no longer bear to watch our strange world, a society gradually heading toward decay. Terrifying, raw, putrid echoes from the deepest depths of the black death metal underground! An album that will drag you into the abyss and burn you to ashes!





Tracklist:
01. Uroboric Fuckwit 
02. Tank Habit 
03. Burn It To The Ground 
04. Triple Negative 
05. So Say All Of Us 
06. Fields Of Suicide 
07. We March 
08. The Song Of Stupid Men 
09. You're Weak And You Know You're Weak



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine