Rozhovor s death metalovou skupinou z Brazílie - HEADHUNTER D.C.
Odpovídal Sérgio Baloff (zpěv), děkujeme!
Recenze/review - HEADHUNTER D.C. - Rise of the Damned... (2026):
Ave HEADHUNTER D.C.! Zdravím do katakomb v Brazílii! Když jsem se připravoval na tenhle rozhovor, tak jsem si o víkendu našel všechna alba, která od vás mám. Zjistil jsem (a kamarád mi to potvrdil), že první, které se k nám dostalo, tak byla nahrávka „Born...Suffer...Die“ z roku 1991. Víš, co je zajímavý? Já jsem v celé vaší diskografii nenašel jedinou slabou desku. Jak je to možný? Máte na to nějaký recept? Tolik let si držet tak vysoko laťku kvality.
- 666 pozdravů Jakube i tvému zinu Deadly Storm!!! Nechť započne vzestup zatracených... Především díky za tvá slova o naší diskografii! Moc mě těší, že se ti líbí všechna naše alba! Naším záměrem je neustálý vývoj – s každou další deskou se posouváme v rámci našeho pojetí „nečistého“ (Unholy) death metalu. Snažíme se překonávat sami sebe, ať už po hudební nebo textové stránce; díky tomu je pro nás tím nejlepším albem vždy to následující – jinak by přece nemělo smysl pokračovat. Pokud na to existuje nějaký tajný recept, pak je to věrnost sami sobě. Díky tomu budeme pro naše posluchače vždy znít autenticky, ať už nás mají rádi, nebo ne. Pokud nás rádi máte, vstupujete do temného světa, kde pět brazilských deathmetalových bojovníků žije a hraje ten nejupřímnější death metal, a to s takovou dokonalostí, jaké jsou jen schopni.
Každopádně, novinka „Rise of the Damned...“ je venku a ihned se zařadila mezi má nejpřehrávanější alba. Člověk má při poslechu pocit, že se vrátil na časové ose do devadesátých let. Je vynikající! Jakým způsobem vznikala? A jak vlastně tvoří HEADHUNTER D.C nový materiál?
- Všechno se děje naprosto přirozeně. Prostě se nesnažíme za každou cenu znít na novém albu tak či onak; jediný „plán“, který máme, je dál hrát death metal v jeho původní podobě – tak, jak to děláme už skoro čtyři desetiletí. Jsme kapela z poloviny či konce osmdesátých let, takže budeme vždycky přirozeně znít jako deathmetalová skupina z té éry (včetně začátku devadesátých let) a nikdy na tom nic nezměníme – na rozdíl od mnoha jiných kapel v minulosti. A ještě jednou – jsem rád, že se ti nové album opravdu líbilo! Už minimálně 20 let skládám veškerou hudbu i texty já; vlastně jsem pro kapelu psal materiál už i předtím, ať už ve spolupráci s Paulem Lisboou, nebo samostatně. Stejně tomu bylo i u alba „Rise of the Damned...“ – s výjimkou jediné skladby, „In Death Metal We Trust“, kterou jsem napsal společně s bývalým kytaristou Georgem Lessou. Všechno to vychází z mé vlastní pokřivené mysli. Skladby pak předám svému současnému parťákovi Danilu Coimbrovi (kytara), který z jejich kostry vytvoří plnohodnotnou hudbu, připraví předprodukci a následně je pošle ostatním klukům. V tomhle ohledu se vlastně nijak nelišíme od jiných kapel.
Mně se na vašich albech vždycky hrozně líbil zvuk. „Rise of the Damned...“ není výjimkou. Kde jste album nahrávali? Jak jste docílili tak prašivého a hutného zvuku? Na mě to působí, jako by se nahrávalo ještě analogově nebo se pletu? Zajímavé je, že mi zvuk nahrávky přijde hodně podobný jako u předchozí desky „...in Unholy Mourning...“. Mluvíte hodně do toho, jak by měla deska znít nebo to necháváte na zvukových mistrech?
- V případě „Rise of the Damned...“ jsem chtěl, aby nahrávka zněla ještě organičtěji než předchozí album. A přestože jsme využili některé moderní nástroje a nenahrávali čistě analogově, podařilo se nám naštěstí dosáhnout zvuku, o který nám šlo. Nemyslím si, že by nové album znělo podobně jako „...IUM...“. U „ROTD...“ jsem například chtěl, aby bicí zněly „sušeji“ a byly méně výrazné – aby nekonkurovaly kytarám. Ty měly naopak znít brutálněji, přímočařeji, víš, jak to myslím? Jsem rád, že se nám podařilo těchto záměrů dosáhnout; s výsledkem jsem opravdu spokojený, protože zvuk naprosto koresponduje s charakterem samotných skladeb. Mimochodem, „Rise of the Damned...“ vzniklo ve studiu Estúdio do Beco tady v Salvadoru. Produkce jsem se ujal já, o zvukovou stránku se postaral Vicente Fonseca – ten dokázal naši představu o tom, jak má album znít, naplnit téměř dokonale.
Jsem fanoušek ze staré školy a hodně si potrpím na obaly desek. Kdo je podepsán pod obalem „Rise of the Damned...“? Ten motiv je pro mě tak skvělý, že jsem si jej dal na plochu na počítači. Prozradíš nám, jak motiv souvisí s hudbou na novém albu? Jak jste se dali dohromady a jak cover pro album vznikal?
- Autorem obalu alba je skvělý brazilský výtvarník Marcus Miller, který spolupracoval i s dalšími brazilskými kapelami, jako jsou AMEN CORNER, EXTERMINATE či OPEN THE COFFIN; vytvořil také úchvatný přebal alba „Churches Without Saints“ od skupiny DESASTER. S Marcusem mě spojil můj přítel Sérgio Tullula, šéf vydavatelství Mutilation Records, jelikož pro toto vydavatelství již dříve zpracoval vizuály k několika jiným albům. Stejně jako v minulosti jsem svou představu o obalu předal formou ručně kreslené skici a popisu scény, kterou jsem měl na mysli. Někdy posílám i text titulní skladby nebo dokonce samotnou nahrávku, ale tentokrát ne. Výtvarník mou myšlenku dokonale pochopil a odvedl skvělou práci! Obal naprosto přesně vystihuje kontext textu titulní skladby a zobrazuje bezbožnou postavu – představující nás, takzvané kacíře, které katolická církev pronásleduje již celá staletí – jak slaví vítězství nad vším, co je pokrytecky nazýváno „svatým“. Celkově vzato si myslím, že obal, grafické zpracování alba, texty i samotné skladby do sebe dokonale zapadají a činí z „Rise of the Damned...“ přesně to, čím je – a to jak po hudební, tak po ideologické stránce.
Na to, že jako kapela hrajete již od roku 1987, máte stále velmi silnou sestavu. Posledním zakládajícím členem je zpěvák Sérgio Baloff. Bylo těžké k sobě sehnat v Brazílii stejně naladěné muzikanty? A jak funguje současná sestava? Má Sérgio poslední slovo? Nebo máte v kapele demokracii? Znáš to, někdo má radši blondýny, jiný černovlásky. Pak stačí pár ostřejších slov. Někdo někde kdysi napsal, že kapela je jako rodina. Jak jsou na tom HEADHUNTER D.C?
Kapela by skutečně měla být jako rodina, ale bohužel tomu tak ne vždy je. Prakticky od samého začátku jsme se potýkali s mnoha problémy ohledně sestavy, ale uplynulý rok pro nás byl doslova noční můrou – a to prostě proto, že někteří bývalí členové nedokázali uvažovat v duchu rodinné sounáležitosti. Naštěstí jsou tito lidé od HEADHUNTER D.C. už daleko a my nyní vstupujeme do nové éry kapely. Atmosféra, která v kapele panuje dnes, byla ještě před rokem a půl naprosto nepředstavitelná; všechno teď funguje mnohem lépe než dřív, což se odráží na zkouškách, koncertech, a dokonce i na našich společných posezeních u piva a povídání. Vždy jsem kapelu vnímal jako demokracii, ale – jak vím z vlastní zkušenosti – to ne vždy funguje. Někdy zkrátka musí padnout konečné slovo z mé strany; jinak bychom tu dnes nebyli – po téměř 40 letech nepřetržité činnosti – abychom mohli vyprávět náš příběh.
Dnešní doba je dobrá v tom, že máme internet. Tedy jak v čem, ale aspoň se můžu vzdáleně podívat na vaše koncerty. Sice to není ono, zvuk na youtube je pokaždé takový divný, ale aspoň něco. Napíšu to na rovinu, chtěl bych vás hrozně moc vidět naživo, ale není kde. Nechystáte se na turné? Dovedl bych si představit vás, POSSESED a třeba můžete vzít ještě AUTOPSY. Splnil by se mi sen. Ne, teď vážně – co HEADHUNTER D.C a koncerty? Co bys řekl na výlet do Evropy se zastávkou u nás v Čechách?
- V první řadě jsme vždycky byli kapelou, která žije hlavně koncertováním. Právě na pódiu nacházíme naplnění; tam můžeme skutečně ukázat, o co nám jde. Nechápejte mě špatně, nahrávání alb mám taky rád, ale desky jsou vlastně jen další prostředek, jak šířit své umění, víte? Když se chystáme vydat nové album, vždycky plánujeme i turné, ale bohužel to ne vždy dopadne tak, jak si představujeme – nebo jak bychom si zasloužili. Doufám ale, že tentokrát to bude jiné. V roce 2008 jsme v Brazílii sdíleli pódium s POSSESSED, když jim jako předkapela hráli SADISTIC INTENT – mě osobně se tím splnil sen, haha! Naprostá, zatraceně nezapomenutelná záležitost!!! Kdyby se k tomu přidali ještě AUTOPSY, byl by to hotový očistec, co říkáte? Mimochodem, v roce 2013 jsme se během našeho prvního evropského turné dostali i do České republiky. Hráli jsme v Praze a v Mladé Boleslavi... Byly to naprosto zabijácké koncerty!!! Loni jsme dostali pozvání na festival Prague Death Mass, ale kvůli problémům se sestavou jsme museli účast odříct. Teď už máme zase kompletní sestavu, připravenou všechno a všechny zničit, takže doufáme, že se nám podaří dorazit a zahrát si na příštím ročníku. Držte nám palce!
Zrovna včera jsem se bavil s kamarádem v hospodě, jak se za poslední roky šíleně všechno změnilo. Každý má internet v kapse, mladí jsou již víc ovlivněni obrázky a videem, než hudbou a texty. Nikdo moc nečte, shodli jsme se na tom, že je spousta věcí víc povrchní. Možná je to v Brazílii jinak, ale u nás v Čechách se s tím setkávám každý den. V hudbě to není jiné. Jak vnímáš změny ve společnosti ty, jako muzikant? Máme spoustu nových technologií, nahrávací studia jsou lépe vybavená, nápady se dají posílat po internetu.
- Zrovna dneska jsem o tom mluvil. Brazílie prochází jedním z politicky nejkritičtějších okamžiků své historie a někteří lidé si prostě neuvědomují, že nejde o to „stát na nějaké straně“ nebo podporovat toho či onoho politika. Musíme bojovat proti (křesťanskému) fašismu – a to zahrnuje i spoustu dalších „ismů“, jako je rasismus, evangelikalismus a to vůbec nejhorší: bolsonarismus! Někteří lidé tyhle sračky podporují jen proto, že nemají rádi levici nebo jejího kandidáta. Říkám si, že kdyby tito lidé častěji četli texty na metalových albech, věděli by, že metal – v našem případě extrémní metal – byl vždycky proti těmhle křesťanským a fašistickým sračkám. Nejde o to udělat z metalu nějakou politickou platformu nebo něco podobného – vůbec ne! – ale o to, abychom se nenechali zmanipulovat a neskončili zase v diktatuře, jakou jsme tu měli od roku 1964 až do poloviny 80. let, chápete? Svůj podíl na tom má i internet... možná ne internet sám o sobě, ale to, jak špatně ho lidé používají. Mladší generace berou metal jen jako obyčejnou zábavu, přitom by měl mít spíše kultovní nádech, podněcovat ke konfrontaci a vzpouře proti společnosti – tak, jak tomu bylo v jeho zlatých časech.
Jiný je svět, i co se týká labelů, vydavatelství. HEADHUNTER D.C jsou kapelou, která je pro mě synonymem undergroundového death metalu. Máme bandcamp, youtube, labely mohou vaši hudbu šířit rychleji a dostane se k více lidem. Ale znáš to, vinyl je vinyl, kazeta a CD mají také svoje kouzlo. Museli jste změnit nějak přístup k vydávání vaší hudby? Nebo jedete pořád postaru a novinky vás nechávají chladnými?
- Jsme kapela z osmdesátých let a stejně takové jsou i naše postoje, naše celkové nastavení a způsob, jakým vnímáme a řešíme věci v rámci undergroundového metalu – i když zároveň vždy hledíme i do budoucnosti. Když jsme vznikli, k dispozici byly pouze vinyly a kazety; CD přišla až o něco později. Zachování této tradice je pro nás dnes velmi důležité – nemluvě o tom, že naši věrní fanoušci si potrpí na to, aby měli naše fyzické nosiče ve svých sbírkách, takže je to pro nás vždy priorita.
Kapelu jste založili v roce 1987. Všichni jste ale kdysi stáli jste u začátku něčeho nového. Starou smrtící školu mám moc rád. Líbí se mi, že je taková špinavá, syrová. Jaká byla vlastně devadesátá léta a vaše začátky? Zavzpomínej pro nás prosím. Na které kapely jsi třeba rád chodil? Kdo byl tvým vzorem? Klidně můžeš přidat i nějakou veselou historku, určitě jich máš spoustu.
- Řeč je o éře, kdy ve vzduchu bylo cítit čisté kouzlo: o polovině až konci osmdesátých let a začátku let devadesátých. Je pro mě obrovskou ctí a jsem hrdý na to, že jsem byl svědkem zrodu death metalu v letech 84/85 a nástupu druhé generace tohoto žánru, jejíž jsme součástí. Roky 87 a 91 považuji za ty nejikoničtější v historii death metalu, a to jak z hlediska kvantity, tak kvality vydaných nahrávek. Rok 87 přinesl dema jako „Thy Kingdom Come“ a alba jako „Scream Bloody Gore“ či „Strappado“; rok 91 pak nabídl nespočet úžasných počinů, namátkou „Dawn of Possession“, „Blessed Are The Sick“, „Cursed“, „Mental Funeral“ a mnoho dalších. Jsem také hrdý na to, že právě v těchto magických letech vznikla má kapela a vydala své debutové album. V severovýchodní Brazílii to v polovině či na konci osmdesátých a začátku devadesátých let bylo nesmírně těžké – možná ještě těžší než kdekoli jinde na světě. Museli jsme překonávat spoustu překážek, ale na druhou stranu pro nás tyto těžkosti byly nesmírně důležité; přinesly nám cenné zkušenosti, které se ukázaly jako klíčové pro léta následující. Když už mluvíme o osmdesátých letech, jsem velmi hrdý na to, že jsem v roce 1987 – to mi bylo teprve 15 let – navštívil koncert kapely VULCANO. Bylo to v rámci jejich turné k desce „Bloody Vengeance“ a byl to jeden z nejbestiálnějších koncertů, jaké jsem kdy viděl! V devadesátých letech, konkrétně během celého roku 1993, kdy jsme žili v Belo Horizonte, jsem viděl mimo jiné kapely jako SARCÓFAGO, CHAKAL, CALVARY DEATH, BUTCHER či IMPURITY. A samozřejmě nesmím zapomenout zmínit, že jsme v květnu 1991 tady v Salvadoru sdíleli pódium se SEPULTUROU v rámci jejich turné „Arise World Tour“ – a to přesně den předtím, než jsme vyrazili do Belo Horizonte nahrát album „Born...Suffer...Die“. Prostě úžasné! Vtipných historek máme opravdu spoustu, obzvlášť z 90. let. Všechny je náležitě odvyprávíme v naší chystané oficiální biografii, která vyjde někdy v budoucnu – nebo taky nikdy, haha!!! Jednou jsme se třeba s Paulem vydali na alkoholový tah v Belo Horizonte a nakonec jsme se potloukali ulicemi města, opilí a bezcílní. Výsledek? Paulo měl po pádu 13 stehů na hlavě a mé oficiální tričko MORGOTH „Resurrection Absurd“ skončilo v nemocničním odpadu. Nemluvě o tom, že jsem se později probral na rohu ulice, celý od krve a bez svého milovaného trička – a to ani nemluvím o dalších bizarních věcech...
A jak si začínal ty jako muzikant? Máš nějaké hudební vzdělání? Co první vystoupení na pódiu? První navštívený koncert? Jak si se vlastně k muzice dostal? Povídej, přeháněj😊).
Nikdy jsem se nepovažoval za plnohodnotného hudebníka, protože jsem nikdy neprošel formálním hudebním vzděláním, ale pokud se ptáte, klidně se mohu označit za deathmetalového či extrémně metalového hráče, hudebníka a autora. Svou první zkušenost v roli zpěváka jsem získal ještě před působením v HEADHUNTER D.C., když jsem byl součástí poslední známé sestavy kapely THRASHMASSACRE. Byla to průkopnická místní skupina ze Salvadoru a naše spřízněná kapela z poloviny až konce osmdesátých let; na dvě naše alba jsme dokonce nahráli coververze jejich skladeb. Dokonce jsem si s nimi zazpíval dvě písně na jednom z jejich posledních vystoupení, než se na přelomu let 1989 a 1990 rozpadli. Vůbec první koncert, na kterém jsem kdy byl, patřil kapele KRÂNIO METÁLICO – opravdovým divokým průkopníkům metalu ve státě Bahia. Psal se rok 1985 a mně bylo teprve třináct let – byl jsem prostě náctiletý metalista! Hudba u nás doma vždy hrála zásadní roli a byla důležitou součástí mého života. Rodiče měli spoustu vinylových desek, od samby až po disko 70. let, a celé dětství jsem strávil poslechem jejich sbírky. Zlom přišel ve chvíli, kdy jsem od mámy dostal desku Petera Framptona – stal se mým prvním rokenrolovým idolem. Později jsem objevil skupinu KISS a můj svět se obrátil vzhůru nohama – všechen ten oheň, krev, pyrotechnika a tvrdá hudba! Zbytek už je historie – a to vůbec nepřeháním, haha!
Tuhle otázku dávám každé kapele a tvůj názor mě zajímavá opravdu hodně. Co pro tebe vlastně znamená death metal? Jak bys jej definoval? Na deskách HEADHUNTER D.C je hodně slyšet, že do své hudby dáváte všechno, že je zahraná srdcem. Jako fanoušek to tak vnímám. Death metal tedy pro tebe znamená…?
- Ta nechvalně proslulá otázka z *Unholy Terror*! (Pamatujete na německý fanzin *Unholy Terror*, který vedl můj „nečistý“ přítel Dirk Hacker?) Pokud dovolíte, ocituji svou odpověď na tutéž otázku, kterou jsem poskytl pro třetí číslo *Unholy Terror* už v roce 2003 – což byl tehdy přetisk z jiného německého fanzinu, *Carnage*, ze stejného období (a můj názor zůstává dodnes nezměněn): „Jo, ta nechvalně proslulá otázka z *Unholy Terror*! No, vlastně na ni není úplně snadné odpovědět, protože se tu pohybujeme v rovině abstraktních pojmů, jako jsou pocity, podstata a podobně – nejde jen o hudební stránku. Death metal je zkrátka spíše o tom, jak ho *cítit*, než o tom, jak vysvětlovat, co to vlastně je. Každopádně, čistě po hudební stránce je death metal tou nejkomplexnější hudební formou, jaká kdy vznikla; obsahuje totiž všechny prvky, které skutečně seriózní a silný hudební styl potřebuje! Pravý death metal znamená především hutnost, zapamatovatelné riffy (stačí si vzpomenout na ten ikonický riff ve skladbě ‚The Exorcist‘ a hned pochopíte, co mám na mysli), expresivní vokál vycházející z hlubin duše (žádné nudné a monotónní chrčení) a rychlost – ovšem pojatou *inteligentně*! Pokud kapela disponuje všemi těmito prvky – a nesmím samozřejmě zapomenout na texty, které se musí zabývat smrtí, morbidními či ‚nečistými‘ myšlenkami a obecně celou temnou stránkou života (což je podle mě přesně to, co přitahuje všechny opravdové deathmetalisty) –, pak je to pro mě ta pravá deathmetalová kapela! Death metal je samotnou esencí konceptu extrémního undergroundového umění! A koneckonců, je to už zhruba 18 let můj ŽIVOT (v roce 2026 je mi 40)!!! AŽ DO POSLEDNÍHO VÝDECHU BUDU VZÝVAT METALOVOU SMRTI!!!!!!!!! (Vždycky mám pocit, že snad ani neexistují slova, která by dostatečně vystihla, co pro mě pravý death metal znamená, ale pro tuto chvíli to musí stačit...)“ Pokud jde o to, jak vnímáš naši hudbu – ano, máš pravdu: všechno to vychází ze srdce a nikdy se to neřídí tím, co je zrovna v módě, jak to v průběhu let dělalo mnoho jiných kapel. I proto nám příprava a vydání nového alba zaberou tolik času; nehrajeme totiž žádnou pomíjivou hudbu na jedno použití. Potřebujeme zkrátka zvláštní prostor k vytvoření něčeho výjimečného, na co se bude vzpomínat ještě za desítky let. Kdyby tomu tak nebylo, vydávali bychom klidně jedno album ročně, haha! Každopádně jsem slíbil, že na další desku už nebudeme čekat tak dlouho, jako tomu bylo v poslední době. Mám totiž v podstatě hotový materiál na další plnohodnotné album a velmi brzy na něm začneme pracovat.
Na závěr jeden klasický, ale důležitý dotaz. Co chystají HEADHUNTER D.C v nejbližší době? Případně, a pevně v to věřím, uvidíme vás konečně někde na klubovém turné v Evropě? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…
- Návrat do Evropy v rámci dalšího plnohodnotného turné rozhodně máme v plánu. Teď, když nám vyšlo nové album, pevně věřím, že k tomu brzy dojde. Vyzýváme všechny promotéry a bookingové agentury, které by měly zájem – ozvěte se nám! Naše evropské turné v roce 2013 bylo jakožto první zkušenost naprosto úžasné; i když jsme tehdy ještě neměli vše úplně pevně zorganizované, hraní v zemích, jako je Německo, Polsko, Portugalsko, Belgie, Španělsko či Česká republika, bylo něčím opravdu výjimečným! Už se nemůžeme dočkat, až se vrátíme – tentokrát i do zemí, kde jsme zatím nehráli. Uvidíme, co přinese budoucnost! Fanoušci i vydavatelství nás mohou kontaktovat už nyní – pojďme navázat pořádnou deathmetalovou spolupráci!
Děkuji moc za rozhovor. Moc si ho vážím. Jsem starý fanoušek HEADHUNTER D.C a vlastně si mi splnil jeden z mých snů. Přeji vám spoustu vyprodaných koncertů, ať vám fanoušci utrhají ruce s merchandise a budu se těšit další vaši hudbu. Snad vás uvidím i naživo. Ať se vám daří i v osobních životech. HEADHUNTER D.C RULES!
- To já děkuji tobě, Jakube, za rozhovor, podporu a příležitost o tom všem tady dát vědět. Byla to kurva radost! Díky také za všechna ta milá a upřímná slova o naší hudbě i historii a za přání všeho dobrého! Doufám, že tě brzy uvidím v první řadě na jednom z našich živých rituálů kultu smrti! „Rise of the Damned...“ přesahuje rámec pouhé hudby; je to náš vítězný pokřik nad vším, co se nás snažilo udusit během těch téměř 40 let těžkých bojů proti tomuto pokryteckému světu. Je to náš ultimátní řev bezbožné vzpoury, jehož cílem je strhnout zlaté brány křesťanstva! Všechny vás, přívržence kultu smrti, vyzývám: poslechněte si to hned teď a přidejte se k nám! Vám všem přeji jen to nejlepší! Uvidíme se na deathmetalové cestě! V death metal kurva věříme! Zdar a slávu!!! 666...
Recenze/review - HEADHUNTER D.C. - Rise of the Damned... (2026):
https://www.deadlystormzine.com/2026/06/recenzereview-headhunter-dc-rise-of.html
Headhunter Death Cult 2026-66 — Anno ad Ascensionem Haereticorum:
*Sérgio "Nekrobaloff666" Borges:
Screams of Unsalvation & Rotten Death Prayers...
*Danilo "D. Morbidus" Coimbra:
Mass Death 666-String Guitar...
*Michael "Hellriff" Gonçalves:
Morbid & Perverse 666-String Guitar...
*Héracles "Demigod" Cardoso:
Low-End 5-String Guitar for Abysmal Sounds...
*Juan "Death Ax" Machado:
Drumonster from Beyond...
HEADHUNTER DEATH CULT CONTACTS:
facebook.com/headhunterdc
instagram.com/headhunterdc
youtube.com/user/headhunterdc87
headhunterdeathcult666@gmail.com
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
