DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 15. října 2026

Recenze/review - MASTER - Among the Seeds of Death (2026)


MASTER - Among the Seeds of Death
CD 2026, Hammerheart Records

for english please scroll down

Ráno se probudíš a jsi rád, že jsi ještě živý. Zkontroluješ svoje stárnoucí tělo a poděkuješ Satanovi, že stále vše funguje. Ve zprávách vypukla další válka, kousek od tebe, ve vedlejší ulici někoho zabili. Kněží stále znásilňují a vládnoucí třída si s námi hraje jako s loutkami. Plní se ty nejčernější vize autorů sci-fi, které jsem čítával jako mladý. Na první pohled to vypadá, že svět se stále řítí do záhuby. Jsou ale věci, kvůli kterým stále stojí za to žít. Pořád se mi líbí mladé holky, stále mi chutná dobré pivo a co se týká muziky, tak na legendární MASTER je spolehnutí jako na smrt.

Pro mě, jako pro starého věrného fanouška, který se s prvními nahrávkami téhle americko-české kapely poprvé setkal na konci osmdesátých let, je hrozně příjemné znovu zapnout play na svém přehrávači a nechat do sebe zaseknout další ostré melodie. Vesmír i svět se dnes možná točí jiným směrem než kdysi, ale na své krvavé kořeny bychom neměli zapomínat. Devět nových skladeb je ostrých jako hřeby, které jednou zatlučou i do tvé rakve. 


Paul Speckmann, který stále kouše jako vzteklý pes, i jeho věrní, si dál jedou svoji cestou, nijak zbytečně neuhýbají a kolem se válejí vybělené kostry těch, co se zpronevěřili. Zajímavé je, že kolem vychází spousta nových skvělých alb, ale já nakonec stejně sáhnu po "Among the Seeds of Death". Připadá mi totiž, jsem si s tím naprosto jistý, že mám s touhle kapelou stejné DNA, stejnou krevní skupinu. Co tedy dostanete? Jako vždy masivní, ostrý a zabijácký zvuk (Pavel Hlavica - mastering, mixing), texty plné nakumulovaného vzteku a kritiky, se kterou souhlasím, ale hlavně hudbu, která se vám zadře pod kůži. MASTER jsou letos divocí, nespoutaní, ctí pradávné rock´n´rollové postupy, ale i temnotu a chlad klasických death metalových kapel, u jejichž zrodu kdysi dávno sami stáli. Nové songy jsou zahrané od srdce, opravdově, uvěřitelně, reálně a naprosto autenticky. Už teď se těším, až si jejich pravost ověřím na nějakém z podzemních koncertů. Mají v sobě pověstný heavy efekt, sílu, posbíranou za dlouhé roky na starých pohřebištích, v katakombách, v márnicích i v dnešním podivném světě. Pro mě vždycky byla tahle smečka (a letos svůj status znovu potvrzuje) ztělesněním absolutního undergroundu. Jasně, už mám objednané triko s novým motivem, který se mimochodem velmi povedl! Ráno se probudím a jsem rád, že jsem ještě živý. Zkontroluji svoje stárnoucí tělo a poděkuji Satanovi, že stále vše funguje. Ve zprávách vypukla další válka, kousek ode mne, ve vedlejší ulici někoho zabili. Kněží stále znásilňují a vládnoucí třída si s námi hraje jako s loutkami. Zapínám play na svém přehrávači a ukazuji fuck off všem hlupákům! Raději tančím na svém vlastním hrobě a otevřu si další pivo. Jsem rád, že kapely jako MASTER existují. Pomáhají mi přežít v dnešním světě plném zla a nenávisti. Ryzí, opravdový, surový a naprosto autentický death metal ze staré školy! Album, u kterého odpadává maso od kostí! Hroby byly znovu otevřeny! 

Asphyx says:

You wake up in the morning and are glad you’re still alive. You check your aging body and thank Satan that everything’s still working. On the news, another war has broken out, not far from you; someone was killed on the next street over. Priests are still raping people, and the ruling class is treating us like puppets. The darkest visions of the sci-fi authors I used to read as a young man are coming true. At first glance, it seems like the world is still hurtling toward destruction. But there are things that still make life worth living. I still like young girls, I still enjoy a good beer, and when it comes to music, you can count on the legendary MASTER like you can count on death.

For me, as an old, loyal fan who first encountered this American Czech band’s early recordings in the late 1980s, it’s incredibly satisfying to hit play on my player again and let those sharp melodies sink in. The universe and the world may be spinning in a different direction today than they once did, but we shouldn’t forget our bloody roots. The nine new tracks are as sharp as nails that will one day be hammered into your coffin.


Paul Speckmann, who still bites like a rabid dog, and his loyal followers continue on their path, never veering off course, while the bleached skeletons of those who have betrayed their principles lie scattered around them. It’s interesting that there are plenty of great new albums coming out, but in the end, I’ll still reach for "Among the Seeds of Death". It seems to me and I’m absolutely certain of this that I share the same DNA, the same blood type, with this band. So what do you get? As always, a massive, sharp, and killer sound (Pavel Hlavica - mastering, mixing), lyrics full of pent-up rage and criticism that I agree with, but above all, music that gets under your skin. This year, MASTER are wild and unbridled; they honor ancient rock ’n’ roll traditions, but also the darkness and coldness of classic death metal bands, which they themselves helped bring into being long ago. The new songs are played from the heart genuinely, believably, realistically, and completely authentically. I’m already looking forward to verifying their authenticity at one of their underground concerts. They possess that legendary heavy vibe, a power gathered over many years in ancient burial grounds, catacombs, morgues, and even in today’s strange world. For me, this band has always been (and is proving it once again this year) the embodiment of the absolute underground. Sure, I’ve already ordered a T-shirt with the new design which, by the way, turned out great! I wake up in the morning and am glad I’m still alive. I check my aging body and thank Satan that everything’s still working. Another war has broken out on the news; not far from me, someone was killed on the next street over. Priests are still raping people, and the ruling class is playing with us like puppets. I hit play on my player and tell all the idiots to fuck off! I’d rather dance on my own grave and open another beer. I’m glad bands like MASTER exist. They help me survive in today’s world full of evil and hatred. Pure, genuine, raw, and utterly authentic old-school death metal! An album that makes the flesh fall from your bones! The graves have been reopened!



about MASTER on DEADLY STORM ZINE:















tracklist:
1. Twas Always a Plan 
2. Among the Seeds of Death 
3. Injustice and Lack of Remorse 
4. A Cell with a Door and No Slave 
5. Unsettled Loss 
6. Within My Grasp 
7. Watch as Children Burn 
8. Dust’s Arrival 
9. Let’s Revoke

Line up:
Paul Speckmann - Bass and vocals
Alex Nejezchleba - Guitars
Peter Bajci - Drums



středa 14. října 2026

Recenze/review - MORGUE STENCH - The Apogee of Perditious Suffering (2026)


MORGUE STENCH - The Apogee of Perditious Suffering
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Vzduch je těžký a nasáklý pachem zkaženém masa. Kráčím pomalu, brodím se do špíny, hnusu a zbytků rozkládajících se těl. Hromady mrtvol, všechno to připomíná peklo, tak jak jej vykreslovali staří mistři ve svých spisech. Připadám si jako v té nejtemnější noční můře, ze které se ale neprobudím. Smrt je všude přítomná. Jakoby do mě zasekla svůj dráp, dostala se mi do kostí i do podvědomí. Dojdu k rozvrácenému hřbitovu. Po zemi leží zpuchřelé rakve. Zamrazí mě v zádech, obejme mě strach. V jednom z hrobů tleje moje vlastní tělo.

Debutové album maniaků MORGUE STENCH ze St. Louis, Missouri je také nasáklé zkaženou krví. Je brutální, patologické, surové, bolestivé, nechutné. Jako zvrácená lidská mysl, jako scény z úvodu dnešní recenze. Je to také nahrávka, která vás strhne do hlubiny, do nekonečných, smradlavých močálů. Všichni nakonec zemřeme, ale způsob, který pro nás vybrala tahle kapela, je syrově temný a chladný. 


Zatímco mnohé současné kapely působí uměle a plasticky, tak MORGUE STENCH na to jdou zcela opačně. Kapela zvolila absolutně undergroundový přístup, který udělá největší radost všem starým psům, jako jsem já a také všech, kteří v hudbě ještě hledají opravdovost, ryzost, naprostou oddanost tmě, surovosti a samozřejmě autenticitu. Pokud jste vyrůstali s death metalem od jeho počátků a nebo jen uctíváte klasické učebnice smrti, potom jste zde správně. Jasně, v některých momentech působí kapela trošku monotónně a rozhodně nevymýšlí nic nového, ale to zde ani není účelem. Pro mě osobně je nakonec stejně nejvíc důležitý celkový dojem. A "The Apogee of Perditious Suffering" mě baví poslouchat, rád se k albu vracím a rvu si jej pod tlakem do hlavy. Líbí se mi zahnívající, špinavý zvuk (Casey Rauch - producer, mixing Michael Girard - mastering). O obalu netřeba diskutovat, je pod ním podepsán můj oblíbený umělec Mark Cooper, který vytvořil velmi zajímavý a děsivý motiv. Zkrátka a dobře, pokud se rádi procházíte mezi ruinami starých hřbitovů, s chutí navštěvujete patologické sály, opuštěná jatka a smradlavé močály plné hnijících mrtvol, potom jste zde správně. Dávám novému albu značku vysoké kvality a jsem moc zvědavý, s čím přijdou tihle maniaci příště. Zařazuji si nahrávku do své soukromé diskografie a doporučuji to i vám. Budete se při poslechu dívat na svět přes krvavou mlhu, uvidíte střeva vytahaná z ještě živých těl, budete sledovat mozky vytažené z čerstvě otevřených lebek. Ano, o tomhle vždycky byl, je a bude tento styl. Tihle gentlemani ctí staré pořádky a dělají to moc dobře. Vzduch je těžký a nasáklý pachem zkaženém masa. Kráčím pomalu, brodím se do špíny, hnusu a zbytků rozkládajících se těl. Hromady mrtvol, všechno to připomíná peklo, tak jak jej vykreslovali staří mistři ve svých spisech. Připadám si jako v té nejtemnější noční můře, ze které se ale neprobudím. Mokvající, hnilobný, surový a bahnitý death metal! Gore ozvěny z patologických sálů! Tortura těla, tortura mysli! 


Asphyx says:

The air is heavy and thick with the stench of rotten flesh. I walk slowly, wading through filth, squalor, and the remains of decomposing bodies. Piles of corpses it all resembles hell, just as the old masters depicted it in their writings. I feel as if I’m in the darkest nightmare, one from which I will never wake up. Death is everywhere. It’s as if it has sunk its claws into me, seeping into my bones and my subconscious. I reach a ransacked cemetery. Rotten coffins lie scattered across the ground. A chill runs down my spine; fear grips me. My own body is decaying in one of the graves.

The debut album by the maniacs MORGUE STENCH from St. Louis, Missouri, is also steeped in rotten blood. It’s brutal, pathological, raw, painful, and disgusting. Like a twisted human mind, like the scenes from the beginning of today’s review. It’s also a recording that drags you into the depths, into endless, stinking swamps. We’ll all die eventually, but the way this band has chosen for us is raw, dark, and cold.


While many contemporary bands come across as artificial and contrived, MORGUE STENCH takes the exact opposite approach. The band has adopted a thoroughly underground approach that will delight all the old-timers like me, as well as anyone who’s still searching for sincerity, purity, total devotion to darkness and rawness, and, of course, authenticity in music. If you grew up with death metal from its very beginnings or simply revere the classic death metal masterpieces, then you’ve come to the right place. Sure, at times the band comes across as a bit monotonous and certainly isn’t breaking any new ground, but that’s not the point here anyway. For me personally, the overall impression is what matters most in the end. And I enjoy listening to “The Apogee of Perditious Suffering”; I like coming back to the album and hammering it into my head. I love the decaying, dirty sound (Casey Rauch - producer; mixing by Michael Girard; mastering). There’s no need to discuss the cover art - it’s the work of my favorite artist, Mark Cooper, who created a very interesting and terrifying motif. In short, if you enjoy wandering through the ruins of old cemeteries, and relish visiting autopsy rooms, abandoned slaughterhouses, and stinking swamps full of rotting corpses, then you’ve come to the right place. I’m giving this new album a top quality rating, and I’m really curious to see what these maniacs come up with next. I’m adding this recording to my personal discography, and I recommend it to you as well. As you listen, you’ll see the world through a blood-red fog; you’ll see intestines being torn from bodies that are still alive; you’ll watch brains being pulled from freshly cracked skulls. Yes, this is what this style has always been, is, and will always be. These gentlemen honor the old ways, and they do it very well. The air is heavy and saturated with the stench of rotten flesh. I walk slowly, wading through filth, disgust, and the remains of decomposing bodies. Piles of corpses it all resembles hell, just as the old masters depicted it in their writings. I feel as if I’m in the darkest nightmare, one from which I’ll never wake up. Soggy, putrid, raw, and muddy death metal! Gore echoes from the autopsy rooms! Torture of the body, torture of the mind!


Tracklist:
1. Malodorous Necrotizing Scaphism 
2. Surgical Mallet Bludgeoning 
3. Savage Sorcery 
4. Golem of Rot 
5. Confined While Tortured 
6. Dislimbed Alive While Sodomized 
7. Reanimated Cadaver Orgy 
8. Dismembered Mercilessly 
9. Durance of Heresy

band:
BJ Schrader - Guitars, Vocals
Andrew Dennis - Vocals
Andre Wilke - Bass, Vocals
Ethan Andrews - Drums, Vocals


Recenze/review - CATATOMB - Flesh is Hell (2026)


CATATOMB - Flesh is Hell
EP 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

S démony se scházím od konce osmdesátých let minulého století. Sedáváme dole v podzemí, ve starých katakombách a dlouze diskutujeme o bolesti, temnotě, o utrpení, o zlém světě, který je všude kolem. Posloucháme u toho špinavou, syrovou a nekonečně chladnou muziku. Tančíme na svých vlastních hrobech. Jiní už nebudeme, je to jako prokletí, jako závislost. Dnes, když jsem sestupoval dolů, měly mraky na obloze barvu krve a dotýkaly se země. V mých žilách kolovaly kousky ledu, poslouchali jsme totiž všichni nové EP českých death metalových CATATOMB. 

Pokud se podíváte na historii téhle smečky, jejíž jediným členem je v současnosti Sebastian, tak zjistíte, že má na svém kontě dvě dlouhohrající alba a dvě EP. Ta se mi dostala do rukou a abych pravdu řekl, tak již při prvním setkání jsem věděl, že jsme stejné krve. Vždycky jsem měl rád klasický, prašivý death metal s takovým tím smradlavým odérem. Přiznávám, byl jsem ihned chycen do pevných pavučin ostrých melodií, surového řevu i naprogramovaných bicích, ale hlavně mrtvolně morbidní atmosféry.


Vzpomínáme na kamarády, kteří již nejsou s námi. Přidáváme postupně hlasitost na přehrávači, až na samou hranu bolesti. Teče nám krev z uší, souhlasně kýváme hlavou nad povedeným zvukem (který si vytvořil Sebastian sám), s chutí se vždy podíváme i na démonický obal (ano, na trůně sedí možná jeden z nás). Je pod ním podepsán Noah Zark. Tohle jsou ale všechno jen formální věci, které jsou sice nutné pro to, abych o nahrávce vůbec napsal, ale jsou spíše nutností. Hlavní pro nás byla, je a vždy bude hudba samotná. "Flesh is Hell" je po okraj narvané starými, klasickými, tradičními nápady, které ocení hlavně ortodoxní fanoušci stylu, mezi které se samozřejmě hrdě hlásím. Líbí se mi, že jsou CATATOMB opravdoví, reální, upřímní, že hrají srdcem, že jim mohu veškeré exhumace prokletých hrobů naprosto věřit. Autenticita, o tu zde jde především. Ne, jasně, není to dokonalá nahrávka. Se zvukem by se dalo samozřejmě ještě pracovat, některé motivy jsem už někde slyšel, ale to dnes platí víceméně o všech kapelách. Jenže, když mě se líbí všechny ty černočerné, tajemné, nebál bych se napsat rituálně magické momenty, celková nálada na EP, která je krvavě podmanivá. Víka od rakví praskají, démoni se usmívají, což je pro mě vždy důkazem toho, že je hudba dobrá. Kývám se do rytmu, křičím do tmy, přehrabuji se ve starých prašivých kostech, jsem zahalený do krvavé mlhy. Vypadá to, že je vše v nejlepším pořádku. Sebastian je letos ve velmi dobré formě. Není divu, jedná se o věrného člena hrobnického cechu. Chtěl jsem přidat víc kritiky, chtěl jsem být ostřejší. Jenže, nejde to, mě nové EP prostě a jednoduše baví. Řeže mě, pálí, trhá zevnitř. Připomíná mi setkání se starými mrtvolami ve značném stádiu rozkladu. Hnilobou, chladem a nekonečnou tmou nasáklý death metal, který vás pohřbí zaživa! Nahrávka, která vás roztrhá zevnitř!


Asphyx says:

I’ve been meeting with demons since the late 1980s. We sit down underground, in the old catacombs, and talk at length about pain, darkness, suffering, and the evil world that surrounds us. As we do so, we listen to dirty, raw, and endlessly cold music. We dance on our own graves. We’ll never be anyone else it’s like a curse, like an addiction. Today, as I was descending, the clouds in the sky were the color of blood and touched the ground. Pieces of ice coursed through my veins, because we were all listening to the new EP by the Czech death metal band CATATOMB.

If you look at the history of this band whose sole member is currently Sebastian you’ll find that they have two full-length albums and two EPs to their credit. This one fell into my hands, and to tell you the truth, I knew from the very first listen that we were cut from the same cloth. I’ve always loved classic, grimy death metal with that stinky vibe. I admit, I was immediately caught in the tight web of sharp melodies, raw screams, and programmed drums but above all, the deathly morbid atmosphere.


We remember our friends who are no longer with us. We gradually turn up the volume on the player, right up to the very edge of pain. Blood flows from our ears, we nod our heads in unison to the brilliant sound (which Sebastian created himself), and we always take great pleasure in looking at the demonic cover art (yes, perhaps one of us is sitting on the throne). It’s signed by Noah Zark. But these are all just formalities necessary for me to write about the recording at all, but little more than that. For us, the music itself was, is, and always will be what matters most. “Flesh is Hell” is packed to the brim with old, classic, traditional ideas that will be appreciated mainly by orthodox fans of the genre a group to which I, of course, proudly belong. I like that CATATOMB are genuine, real, and sincere; that they play from the heart; and that I can completely trust them with all their exhumations of cursed graves. Authenticity that’s what this is all about. No, sure, it’s not a perfect recording. The sound could certainly use some work, and I’ve heard some of the motifs somewhere before, but that’s true of pretty much every band these days. But the thing is, I love all those pitch-black, mysterious I wouldn’t hesitate to call them ritually magical moments; the overall mood of the EP is bloodily captivating. Coffin lids are cracking open, demons are smiling which, to me, is always proof that the music is good. I’m swaying to the beat, screaming into the darkness, rummaging through old, mangy bones, shrouded in a bloody mist. It looks like everything is just fine. Sebastian is in top form this year. No wonder he’s a loyal member of the gravediggers’ guild. I wanted to be more critical; I wanted to be harsher. But I just can’t I simply enjoy this new EP. It cuts into me, burns me, tears me apart from the inside. It reminds me of encountering old corpses in an advanced state of decomposition. Death metal steeped in rot, cold, and endless darkness that will bury you alive! A record that will tear you apart from the inside!



tracklist:
1. Intro
2. Masters of War
3. Circle of the Demons
4. Flesh is Hell
5. Outro

band:
Sebastian - guitars, bass, vocals, programming
Music and lyrics by Sebastian
Mixed, mastered and produced by Sebastian
Front cover picture by Noah Zark

úterý 13. října 2026

Recenze/review - DEATHCULT - Cult Of The Dog (2026)


DEATHCULT - Cult Of The Dog
CD 2026, Soulseller Records

for english please scroll down

V dálce se zvedá vítr a mraky jsou nízko. Stojím u márnice na jednom starém hřbitově daleko na severu. Nemrtví jsou dnes velmi neklidní. Šeptají, zlověstně nadávají, syčí a převalují se ve svých prokletých hrobech. Cítím v kostech chlad a obejme mě nekonečná temnota. Už je to tady, smete mě tlaková vlna, poslouchám právě nové album norských démonů DEATHCULT. Zasvěcení moc dobře vědí, že se jedná o smečku složenou ze samých zkušených muzikantů.

Hudba je zde náležitě špinavá, nasáklá hnilobou, vztekem a opředená pevnými pavučinami. Žádné zbytečnosti, žádné kompromisy, kapela sází spíše na syrové riffy, zabijácké bicí a jedovatý vokál. Tohle je album pro všechny prokleté, zavržené, pohřbené za hřbitovní zdí. Odkazuje se na něm na starodávné archívy zla. 


Smeten z povrchu zemského, spálen na popel jsem znovu povstal, silnější než kdy dřív. Není divu, v téhle nahrávce je velké množství nakumulované energie, primitivní agrese a naprosté tmy. Kapela se rouhá velmi opravdově, reálně, uvěřitelně a naprosto autenticky. Hodně k tomu přispívá naprosto syrový a prašivý zvuk, který nechává vzpomenout na nahrávky z devadesátých let. Vše je ohlodáno na kost, zahalené do krvavé mlhy. Atmosféra je natolik podmanivá a drásající, že jsem zapomínal na podivný svět kolem mě a soustředil jsem se jen na ostré melodie. Umíral jsem, znovu se rodil a procházel se nekonečnými chodbami podsvětí. DEATHCULT vás převedou na druhou stranu, do země dlouhých stínů. Navštívíte ty nejohavnější chrámy naprosté bolesti a utrpení, setkáte se se svými vlastními démony a pokloníte se samotnému Satanovi. Tohle není jen obyčejné album v řadě, ale spíše krvavý obřad pro vyvolávání temných sil. Kývám se spokojeně do rytmu, nechávám jednotlivé motivy, aby mi odsekaly maso od kostí. "Cult Of The Dog" je hodně prašivou, neotesanou záležitostí, která bude nejvíc vyhovovat ortodoxním fanouškům naprostého zla, klasických postupů a nekonečné tmy. Pánové sice nepřinášejí nic nového do záhrobí, ale novinka není rozhodně jen dobře odvedeným řemeslem. Naopak, má v  sobě něco navíc, jakousi morbidní přitažlivost, která mě nutí se neustále vracet. Prokletí určitě vědí, o čem píšu. V dálce se zvedá vítr a mraky jsou nízko. Stojím u márnice na jednom starém hřbitově daleko na severu. Nemrtví jsou dnes velmi neklidní. Šeptají, zlověstně nadávají, syčí a převalují se ve svých prokletých hrobech. Cítím v kostech chlad a obejme mě nekonečná temnota. Na kost ohlodaný, syrový, okultní black metal, který vás strhne do hlubiny! Temnota se zde potkává s chladem a nenávistí!

Asphyx says:

The wind is picking up in the distance, and the clouds hang low. I’m standing by the morgue in an old cemetery far to the north. The undead are very restless today. They whisper, curse ominously, hiss, and toss and turn in their cursed graves. I feel a chill in my bones, and endless darkness envelops me. Here it comes a shockwave sweeps me away as I listen to the new album by the Norwegian demons DEATHCULT. Those in the know are well aware that this is a pack made up entirely of seasoned musicians.

The music here is appropriately filthy, steeped in decay and rage, and shrouded in thick cobwebs. No frills, no compromises the band relies on raw riffs, killer drums, and venomous vocals. This is an album for all the damned, the outcasts, the ones buried behind the cemetery wall. It draws upon ancient archives of evil.


Wiped off the face of the earth, burned to ashes, I rose again, stronger than ever. No wonder this recording is packed with accumulated energy, primal aggression, and utter darkness. The band blasphemes in a very genuine, realistic, believable, and utterly authentic way. The utterly raw and gritty sound contributes greatly to this, evoking recordings from the 1990s. Everything is stripped down to the bone, shrouded in a bloody fog. The atmosphere is so captivating and harrowing that I forgot about the strange world around me and focused solely on the sharp melodies. I died, was reborn, and wandered through the endless corridors of the underworld. DEATHCULT will take you to the other side, to the land of long shadows. You’ll visit the most abominable temples of utter pain and suffering, face your own demons, and bow down before Satan himself. This isn’t just another album in the lineup, but rather a bloody ritual to summon dark forces. I nod contentedly to the beat, letting the individual motifs chip the flesh from my bones. “Cult Of The Dog” is a pretty gritty, raw affair that will appeal most to die-hard fans of absolute evil, classic styles, and endless darkness. While the guys aren’t bringing anything new to the underworld, this new release is definitely more than just a well crafted piece of work. On the contrary, it has something extra a kind of morbid allure that compels me to keep coming back. The Cursed surely know what I’m talking about. The wind is picking up in the distance, and the clouds hang low. I’m standing by the morgue in an old cemetery far to the north. The undead are very restless today. They whisper, curse ominously, hiss, and toss and turn in their cursed graves. I feel a chill in my bones, and endless darkness envelops me. Raw, occult black metal stripped to the bone that will drag you into the depths! Here, darkness meets cold and hatred!




Recenze/review - DEATHCULT - Cult Of The Goat (2017):


TRACKLIST
1. Dogs of War
2. Cynocephalus
3. Author of Caedes
4. Eat Broken Glass
5. Pseudocommando
6. Hyperviolence
7. Imperium Satana

LINE-UP
Skagg – Vocals / Guitars
Hoest – Bass
Thurzur – Drums
Lava – Guitars


https://www.facebook.com/Deathcult-1871964126457651

Recenze/review - CH’AHOM - Anthropic Rites of Sublimation (2026)


CH’AHOM - Anthropic Rites of Sublimation
CD 2026, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Legendy praví, že kdesi v hluboko v lesích je stará jeskyně, ve které stále přebývá pradávná bestie. Vzal jsem si novou nahrávku německých black death metalistů CH’AHOM a vydal jsem se hledat místa, kde se odehrávaly děsivé krvavé rituály. Našlapoval jsem tiše, četl jsem do kamenů vyryté symboly kruté smrti. Vstupuji pomalu dovnitř, pod nohama mi křupou prašivé kosti. Obejme mě chlad a nekonečná temnota. Také slyšíte řev hladové bestie? Když poslouchám tohle album, tak ano. To vám klidně podepíšu vlastní krví. 

Počáteční poslechy pro mě byly přeci jen trošku náročné. Některé struktury skladeb jsou totiž poměrně komplikované, disonantní a progresivní takovým tím zajímavě "nepříjemným" způsobem. Novinka chce zkrátka čas, klid, ticho, nejlépe naprostou tmu a také notnou dávku morbidní fantazie. Když ale vydržíte, budete odměněni vskutku zajímavým a drásajícím zážitkem. 


Na obalu je možná znázorněn vstup do staré jeskyně, ale klidně by to mohla být i brána do jiné dimenze. Nezjistíte to jinak, než že budete novinku poslouchat stále dokola. Stane se pro vás vlastním, osobním krvavým rituálem, pradávnou mantrou, dostane se vám pod kůži i do podvědomí. Celou nahrávkou se prolíná jako jedovatý břečťan takový zvláštní neklid, který je na jednu stranu velmi přitažlivý, na tu druhou zase až bolestivý. Je to svým způsobem jiné, odlišné album, kapela má svůj rukopis, nebojí se experimentovat, řezat do živého. A dělá to elegantně, s nadhledem a zkušenostmi. Povedl se zvuk, o zajímavém motivu na obalu jsem již hovořil. Hlavní ale je, ostatně jako vždycky, hudba samotná. Jsem si zcela jistý, že "Anthropic Rites of Sublimation" nebude vyhovovat každému. Není to ani účelem. Osobně si novinku užívám, obzvláště v momentech, kdy se setmí a začne mě lákat temnota za naším městem. Vydám se na cestu a moje kroky pokaždé směřují k jeskyni, o které se vyprávějí děsivé legendy. Němcům se povedlo spojit klasické, tradiční, old schoolové základy s těmi novějšími, neotřelými. Výsledkem je koktejl, který když vypijete, tak zemřete v šílených, bolestivých křečích. CH’AHOM si hrají po svém, mají vlastní výraz a rukopis. Řežou tou správnou stranou nože. Připomínají sopku, která právě začala chrlit lávu. Zůstává po nich jen zkáza, spáleniště a hluboká krvavá stopa. A já nemohu jinak, než vám album doporučit. Hoří totiž zevnitř, i když je na povrchu chladné a temné jako ty nejhrůznější vize. Drásavé, bolestivé, syrové a nekonečně temné black death metalové album, které se vám dostane do podvědomí! 


Asphyx says:

Legends say that somewhere deep in the woods there is an ancient cave where an ancient beast still dwells. I picked up the new album by the German black death metal band CH’AHOM and set out to find the places where terrifying, bloody rituals once took place. I treaded quietly, reading the symbols of cruel death carved into the stones. I step inside slowly, dusty bones crunching beneath my feet. A chill and endless darkness envelop me. Can you hear the roar of the hungry beast, too? When I listen to this album, I certainly can. I’ll gladly sign that with my own blood.

The first few listens were a bit challenging for me, after all. Some of the song structures are quite complex, dissonant, and progressive in that interestingly “unpleasant” way. This new release simply requires time, peace, quiet preferably complete darkness and a healthy dose of morbid imagination. But if you stick with it, you’ll be rewarded with a truly fascinating and harrowing experience.


The cover may depict the entrance to an ancient cave, but it could just as easily be a gateway to another dimension. The only way to find out is to listen to this new release over and over again. It will become your own personal, bloody ritual, an ancient mantra it will get under your skin and into your subconscious. A peculiar restlessness, like poisonous ivy, runs through the entire recording a feeling that is, on the one hand, very alluring, and on the other, almost painful. In its own way, it’s a different, distinctive album; the band has its own signature style and isn’t afraid to experiment or cut to the quick. And they do it elegantly, with a sense of perspective and experience. The sound is well-executed, and I’ve already mentioned the interesting cover art. But the main thing, as always, is the music itself. I’m absolutely certain that “Anthropic Rites of Sublimation” won’t be everyone’s cup of tea. That’s not even the point. Personally, I’m enjoying the new album, especially when it gets dark and the darkness beyond our city begins to beckon me. I set out on a journey, and my steps always lead me to a cave shrouded in terrifying legends. The Germans have managed to blend classic, traditional, old-school foundations with newer, fresh elements. The result is a cocktail that, if you drink it, will kill you in mad, painful convulsions. CH’AHOM play their own way; they have their own expression and signature style. They cut with the right side of the knife. They resemble a volcano that has just begun to spew lava. All that remains in their wake is destruction, scorched earth, and a deep, bloody trail. And I can’t help but recommend this album to you. It burns from within, even though on the surface it’s cold and dark like the most terrifying visions. A harrowing, painful, raw, and infinitely dark black death metal album that will seep into your subconscious!



TRACKLIST
1. Cult Of Xaman
2. Reign Of Nohol
3. Priests Of Lik’in
4. Chosen Of Chik’in
5. Insemination

LINE-UP
A.G.A. - Vocals & Guitar
A.M. - Bass
S.P.S. - Lead Guitar
G.P. - Drums

pondělí 12. října 2026

Report, photos, video - BELPHEGOR, KRISIUN, ASAGRAUM, A CALL FOR REVENGE - Plzeň, Šeříkovka - 11. 10. 2026

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/belphegor-krisiun-asagraum-a-call-for-revenge-plzen-serikovka-11

promoter: https://obscure.cz/cs

klub: https://www.serikovka.cz/

Pro někoho se mohlo stát nedělní odpoledne nudou, ne tak pro nás, staré metalisty. Satan i promotéři se smilovali a dali i k nám do Plzně nějaké ty slavnější extrémní kapely. Jinak je totiž naše město baštou zábavových a revivalových uskupení. Bylo tedy záhodno, aby vylezli z děr všichni ti, co jezdívají na death, black, thrashové festivaly, chodí na koncerty plné tmy a krvavé mlhy. Plakát sliboval mnohé. Mám rád od jejich zběsilých počátků brazilské KRISIUN, podívám se i na BELPHEGOR a nedávno jsem poslouchal i ASAGRAUM. Pro mě nebylo moc co řešit. S některými kamarády to bylo horší.

Šeříkovka je klub, ve kterém hrají dávno převážně samé divné kapely, vystupují různí baviči a nebyl jsem tam moc dlouho. Já vím, jsem už asi starý a šedivý a to co poslouchám, je spíše underground, ale přeci jen, sem tam bych na velikost města čekal více koncertů. Otázkou je, jestli by přišli lidé. Z mojí sociální skupiny ano, ale jinak? Tady se fakt poslouchá něco jiného. Stačí se podívat na různé akce po městě a máte jasno. Mě to ale nevadí, já si sem tam zajdu na pivo a když už něco u nás je, tak vyrazím. Stejně jako v neděli. Ochladilo se. Nastal čas křiváků a martensek. 

Znaven obědem skoro usínám. Přesto se obléknu a říkám si, že dnes nebudu tolik pít, že jdu zítra do práce, že už jsem starý a měl bych mít rozum. Dopadne to samozřejmě jako vždycky, jenže já mám takovou radost, že jdu na muziku, že si zkrátka to pivo dám. Tak nějak mi to patří podvědomě k sobě. Asi už to mám i zakódované v DNA. Setkám se s kamarády, pokecáme, vše probíhá tak nějak na pohodu, jo, to my umíme, udělat si dobře. Plni úsměvů jdeme dovnitř, do Šeříkovky. Už se to tu houfuje, v okolí parkují auta, vylézají veteráni ve středním a pokročilém věku. Sem tam někdo mladší, zdravíme se. Už to není jako kdysi dávno, ale pořád cítím takovou tu metalovou soudržnost a sílu. Prohodím ještě pár slov a pak už čekám na první kapelu. Pivo mi chutná, a zítra budu v práci zase nepoužitelný. Navíc, Goro do mě narval několik panáků. A pil jsem je moc rád. 


A CALL FOR REVENGE - mexická kapela, která hraje metalcore a protože tenhle styl na mě působí asi jako kříž na čerta, tak se s dovolením zdržím komentářů. Asi to bylo dobrý, ale to já posuzovat nebudu. Tohle jde zcela mimo mě.



ASAGRAUM - téhle smečce jsem psal nedávno jednu recenzi. Vůbec jsem nevěděl, že v ní hrají samé pěkné holky. Hudba se mi líbila a naživo jsem si svůj názor jenom potvrdil. Okultní black metal se spoustou zajímavých prvků. Sypalo to pěkně, řezalo to, pálilo a mělo to v sobě takovou tu pradávnou patinu. To mám moc rád a tak jsem si vystoupení opravdu užil. Tohle byly sukuby přesně podle mého gusta! I wrote a review of this band recently. I had no idea at all that it was made up entirely of pretty girls. I liked the music, and seeing them live only confirmed my opinion. Occult black metal with lots of interesting elements. It poured out nicely, cut through, burned, and had that ancient patina to it. I really love that, so I truly enjoyed the show. These were succubi exactly to my taste!



KRISIUN - pradávné syrové rituály plné krve, násilí, polámaných kostí, živých obětí, naprosté tmy a chladu. Death metal ve své krystalické podobě. Jihoamerická živočišnost a divokost. Ve vystoupení bylo vše, co jsem žádal a očekával. Jedna z mých velmi oblíbených kapel, na kterou je vždy spolehnutí. Smečka, která umí koncerty vygradovat až na hranici šílenství. Maniaci, kteří vždy hráli a stále hrají srdcem. Pánové nás rozsekali na kusy, spálili na popel a totálně nás zničili. V Plzni se potkaly zkušenosti, nadšení pro věc a totální odhodlání v jednom zabijáckém celku. Absolutní death metalové inferno! Ancient, raw rituals full of blood, violence, broken bones, human sacrifices, utter darkness, and cold. Death metal in its purest form. South American animalistic energy and wildness. The show had everything I asked for and expected. One of my absolute favorite bands you can always count on them. A pack that knows how to build up a concert to the brink of madness. Maniacs who have always played and still play with their hearts. These guys tore us to pieces, burned us to ashes, and totally destroyed us. In Pilsen, experience, passion for the cause, and total determination came together in one killer package. An absolute death metal inferno!






BELPHEGOR - rakouskou smečku znám samozřejmě jako každý starý pes hrozně dlouho. Líbí se mi jejich pracovitost, oddanost stínům. Nikdy ale nepatřili k mým vyloženě srdcovým kapelám. Nečekal jsem  tedy mnoho a dostal jsem toho překvapivě hodně. V duši jsem se musel kapele trošku omluvit, protože jejich plzeňské vystoupení bylo skvělým záhrobním obřadem. Potkal jsem všechny krvavé stíny, do kterých nás pánové zahalili a abych pravdu řekl, tak jsem se kýval spokojeně do rytmu, užíval jsem si jednotlivé skladby a nakonec odcházel spokojený a naprosto prokletý! Of course, like any old dog, I’ve known the Austrian pack for a very long time. I like their work ethic, their devotion to the shadows. But they were never exactly among my favorite bands. So I didn’t expect much and I was surprisingly blown away. Deep down, I had to apologize to the band a little, because their Pilsen show was a magnificent funeral rite. I encountered all the bloody shadows the gentlemen had shrouded us in, and to tell the truth, I was nodding contentedly to the beat, enjoying each song, and in the end, I left satisfied and utterly cursed!




Zvuk byl parádní, organizace na jedničku, návštěvnost byla dobrá. Musím zmínit jednu věc, která se mi nestala už dlouhé roky. Na Krisiun jsem šel do mosh-pitu. Na chvilku, ale šel. Mě to tak strhlo, že jsem nemohl jinak. A když kapela po jedné písni poklekla a děkovala fanouškům, tak jsem si zase jednou uvědomil, jak je skvělé tuhle muziku poslouchat. 

Jdu na autobus, který nejede. Přejdu na tramvaj a potkám mámu se synem. Oba byli také na koncertě a tak pokecáme. Jedná se o další ze setkání třetího druhu, kvůli kterým hrozně rád na muziku stále chodím. Možná působíme na ostatní občas divně, máme černé oblečení s lebkami, ale kdybyste s námi jeli v noci domů, tak byste pochopili, že jsme hodní a někteří z nás doslova k zulíbání:)). Já tohle miluju, to jsou ty zážitky, které mi nakonec zůstanou v hlavě i ve vzpomínkách. Holky, co paří před vámi. Nekonečná řada kamarádů a známých, drsná a surová muzika a fanoušci, kteří se pořád usmívají. Mám to rád a děkuji všem, co se stavili na pokec. 

Tělo si žádá jediné. Spánek. Aspoň pár hodin, abych zítra přežil den v práci. Nakonec stejně ale doma ležím a nemůžu zabrat. Mám v sobě moc vzpomínek. Zážitků, znovu se směju vtipům svých kamarádů, prožívám jednotlivá vystoupení. Chtělo by to v Plzni víc takových akcí. Uvědomme si, že metalisté stárnou a nechtějí se na koncerty táhnout přes půl republiky. Kapely musíte přivézt už za námi. A tak mám zase jednou sny protkané setkáními s démony. Byla to povedená akce. Nedělní odpoledne, které mohlo být nudou, se nakonec stalo skvělým večerem. Howgh, domluvil jsem. Děkuji vám za pozornost a ať vás provází síla, přátelé!


about bands on DEADLY STORM ZINE:

ASAGRAUM:

KRISIUN:







BELPHEGOR




Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/belphegor-krisiun-asagraum-a-call-for-revenge-plzen-serikovka-11

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - HEKATOXEN - Obsidian Majesty (2026)


HEKATOXEN - Obsidian Majesty
CD 2026, Nuclear Winter Records

for english please scroll down

Pokaždé, když jsem zmizel v lesích za městem, tak mě mé kroky zavedly na jedno staré pohřebiště. Za močálem, který smrděl zkaženou krví. S mrtvolami, které se postupně rozkládaly, hnily a stávaly se nedílnou součástí věčnosti. Přemýšlel jsem, co po nás jednou zbyde? Po někom možná jen děsivý otisk ve vzpomínkách. Rozplyneme se v temnotě a naše duše bude navěky prokleta. Poslouchám debutové album finských tmářů HEKATOXEN a kývám se spokojeně do rytmu.

Ze stínů vylézají přízraky a usmívají se. Není divu, hraje se zde i pro ně. Pro vaše vlastní démony. Pokud jste jako já vyrůstali na hudbě devadesátých let a již tehdy jste trávili svůj čas převážně hluboko v podzemí, potom je pro vás tahle nahrávka jako stvořená. Smrt, ta krutá hnusná děvka, je při poslechu velmi blízko. Riffy jsou ostré, melodie chladné, bicí zabijácké a vokál bestiální. To vše je potom zabaleno v prašivých pavučinách věčnosti. 


Pro mě osobně je při poslechu nových kapel vždy nejdůležitější celkový dojem. Musím jim jejich morbidní práci věřit, musí být přesvědčiví, opravdoví, hrát od srdce a autentičtí. Tihle maniakální Finové splňují všechny mé požadavky pro hnusné záhrobní rituály. Navíc si dali pozor na to, aby měli náležitě plesnivý zvuk, zajímavý motiv na obalu a aby jejich skladby řezaly tou správnou stranou nože. Je pro mě velmi příjemné se znovu procházet během ranní krvavé mlhy na starém pohřebišti, nahlížet do zohavených kobek, zastavit se v márnici a promluvit si s mrtvými. "Obsidian Majesty" jsou pro mě takovou soukromou definicí toho, co si představuji pod pojmem old school death metal. Skladby jsou velmi dobře napsány, hoří zevnitř i když jsou na povrchu chladné jako ruce mrtvoly. Prostou pravdou je, že za touhle smečkou stojí zkušení muzikanti, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Povedlo se jim album, které bude vašim průvodcem na onom světě. HEKATOXEN si hrají s temnými náladami jako šelma se svojí kořistí. Dokáží být suroví, nekompromisní a zničující, ale nezapomínají ani na takový ten smradlavý odér a hnilobu, které máme my, staří psi tolik rádi. Toulám se podsvětím více než 35 let a píšu a podporuji už jen kapely, o kterých si myslím, že stojí za to. Tentokrát připíjím na zdraví a odkládám pivo na víko od rakve. Přesně takhle by to mělo vypadat, můj milý příteli, říkám svému démonovi a potom už jen tančíme na mém vlastním hrobě. Pokaždé, když jsem zmizel v lesích za městem, tak mě mé kroky zavedly na jedno staré pohřebiště. Za močálem, který smrděl zkaženou krví. S mrtvolami, které se postupně rozkládaly, hnily a stávaly se nedílnou součástí věčnosti. Ano, jsem tu opět správně! Hnilobou a zkaženou krví nasáklý morbidní death metal ze starých pohřebišť! Nekonečná temnota a chlad! 

Asphyx says:

Every time I disappeared into the woods outside the city, my footsteps led me to an old burial ground. Beyond a swamp that reeked of rotten blood. With corpses that were gradually decomposing, rotting, and becoming an integral part of eternity. I wondered, what will remain of us one day? For some, perhaps just a terrifying imprint in memories. We’ll dissolve into the darkness, and our souls will be cursed forever. I’m listening to the debut album by the Finnish dark metal band HEKATOXEN and nodding contentedly to the beat.

Spectres emerge from the shadows and smile. No wonder the music here is played for them, too. For your own demons. If, like me, you grew up on ’90s music and even back then spent most of your time deep underground, then this record is tailor-made for you. Death, that cruel, vile bitch, feels very close while listening. The riffs are sharp, the melodies cold, the drums killer, and the vocals bestial. All of this is then wrapped in the mangy cobwebs of eternity.


For me personally, the overall impression is always the most important thing when listening to new bands. I have to believe in their morbid work; they have to be convincing, genuine, play from the heart, and be authentic. These maniacal Finns meet all my requirements for disgusting rituals from beyond the grave. Plus, they’ve made sure to have a properly moldy sound, an interesting cover design, and songs that cut with the right edge of the knife. It’s very enjoyable for me to wander once again through the morning’s bloody fog in an old graveyard, peer into mutilated dungeons, stop by the morgue, and have a chat with the dead. For me, “Obsidian Majesty” is my own personal definition of what I imagine when I hear the term “old-school death metal.” The songs are very well written; they burn from within even though they’re as cold as a corpse’s hands on the surface. The simple truth is that behind this pack are experienced musicians who know exactly what and how they want to play. They’ve created an album that will serve as your guide to the afterlife. HEKATOXEN play with dark moods like a predator with its prey. They can be raw, uncompromising, and devastating, but they don’t forget that stinky odor and rot that we old dogs love so much. I’ve been wandering the underworld for more than 35 years, and these days I only write about and support bands that I think are worth it. This time, I raise a toast and set my beer down on the lid of a coffin. This is exactly how it should be, my dear friend, I tell my demon, and then we just dance on my own grave. Every time I disappeared into the woods outside the city, my footsteps led me to an old burial ground. Beyond a swamp that reeked of rotten blood. With corpses that were gradually decomposing, rotting, and becoming an integral part of eternity. Yes, I’m in the right place again! Morbid death metal from old cemeteries, steeped in decay and rotten blood! Endless darkness and cold!


Tracklist:
01 - Lost Souls Epitome
02 - I Am Them
03 - Spawns Of Darkness
04 - Haunting Ceremony
05 - Domus Vilomaxus
06 - Grave Reveries
07 - At Hellsrivers Pathway
08 - Vanguard The Dark

Line-up:
Jussi – vocals, lead guitar, acoustic guitar, synth
Niko – rhythm guitar
Risto – bass guitar
Vesa – drums


HEKATOXEN

Nuclear Winter Records

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine