SYMBOLIC FEST OPEN AIR 2022

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 21. května 2022

Interview - CUTTERRED FLESH - Morbid brutal death metal symphony with a darkly bloody imprint!

Interview with brutal death metal band CUTTERRED FLESH from Czech republic.

Answered Jirka Krš, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - CUTTERRED FLESH - Sharing is Caring (2021):

Ave CUTTERRED FLESH! Greetings to my favorite pathologists! I hope you're doing well. It should be, because since the end of last year you have released the album "Sharing is Caring". How do you feel about it in hindsight? Personally, I'm literally thrilled. It's been a long time since I've heard brutal death metal that I've enjoyed so much. What kind of feedback have you gotten from the fans?

Hey. Hey. Thanks a lot for the compliments and for your interest in our work. I'm still in the same boat as you. We did record the album a while ago and it took a bit longer to come out thanks to covid, but I'm still spinning it and most importantly we still enjoy playing it live 😊 Thanks to this, we can see that even the fans like it enough. The limited-edition was sold out immediately and now we're waiting for the LP version to arrive.


CUTTERRED FLESH has been through a lot since their last album "Code: Violence" (2018). First of all, your longtime drummer Frčoun left, and most importantly you have a new vocalist Jirka Krše, who also sings in my favorite PANDEMIA. How did the changes happen and how did you get together with the new members?

As for me (Jirka), it happened quite unexpectedly. If you remember a bit about the tour in Russia that we did with CF, I was originally supposed to go on this tour with my band Štáb ZS-CO. Unfortunately, the guitarist totally blew it. Well, and since I spent a lot of time around that tour, trying to make it happen, I thought it was a shame to cancel it. Well, CF just came out with a new record. Vitali is playing with me in Pandemic so we were chatting and I got the idea that they would do the tour and since Vitali plays and sings I would help him out and I would sing on the tour so I wouldn't just be dragging boxes 😊. We had about a month so I was over-scheduled and the tour turned out great. Basically, at the end, we said we could keep it going and I became a permanent member of the band. As for Frčoun, he left of his own accord. He needed some time and some respite after years of music. Leaving was totally fine and the replacement was the current drummer Frantisek, whom we all knew from the band I Warned You, in which he also played with Vitali. Since then, there has been another change on bass guitar, with Tomas replacing Zdenda. Zdenda had other bands and since CF started to play a lot of gigs both here and outside, it was time-consuming and he decided to leave the band. Tomas was also playing with Vitali for some time, so he approached him and that was it.

Your band played classic brutal death metal until the last album. But on last year's record, you went in a slightly different direction. Although the traditional elements of the style are the basis, there are a lot of darker and more melodic passages added. You're even progressive in some moments. I like this development a lot, but I wonder how you arrived at it? How did the new album "Sharing is Caring" come about?

It certainly wasn't anything planned. It's just a normal development. We've all moved on since the last record. And I'm sure the partial lineup change has played a part. I'm curious about the next album myself because the songs we've almost finished are very interesting. The creation of the songs is more or less a collective work. Someone brings an idea, it's drilled in rehearsal, then it's finalized, everyone learns it, and then I catch up on the lyrics a few days before the show 😊 😊 😊


But the evolution has not only occurred in music as such but also in sound. I admit that the name Kristian Kohlmannslehner doesn't mean much to me. I know that he was at the birth of some of the ABORTED records, but otherwise, he is an unknown name to me. How did you guys get together in the first place? And what was the brief, I assume you wanted as much darkness and rawness as possible.

Kristian "Kohl" was recommended by Vitali. He knew his work and his work with Sinister, Benighted, Aborted, etc. is awesome! And it was definitely a step in the right direction. We are very excited about the new sound. We would love to produce another record with him again. The brief was to make it complex. Not only as a sound engineer but also as a producer. We were in his studio in Germany for almost 2 weeks and it was an amazing experience. We gave him a lot of freedom, which I think was the right thing to do. When you tie an artist down too much, it's not good. Usually, the good ones won't even let you 😊

I admit I have the original CD and shirt in the post office somewhere. I really like the theme of the album. How hard was it to get to Par Olofsson? I think he's one of the most talented artists doing metal covers. Did you choose from ready-made artwork or is the cover painted to order?

You're absolutely right about Parem. He's one of the most talented painters. He was a joy to work with. He has his limits that he doesn't go beyond, he's preparing the cover of our new album and we were very close to his limit there, but I'm glad we got back together. Anyway, he's quite busy, so we worked everything out well in advance and that's what made it happen. It's a nice motive and we're getting a lot of positive feedback. He did the cover right according to our idea. First, we sketched out the idea, he did some sketches, then he did some more sketches, then he did some more sketches, and then it was finalized to this form. Just a great job.


I'm not exactly the target audience for music videos, but I have to say that I've been thinking a lot about the video for "Good boy". Well done! Who directed the video and where did you get the inspiration for the lyrics? If I'm not mistaken, Von Young from LIVIDITY sings in the song?

Thanks a lot. The clip is by Radim Věžník. The text is actually about the fact that the monster can be in everyone. Even in a spoiled little boy. Excessive upbringing can be as bad as no upbringing at all. And yes, you're right, Von Young guested on this track. We met him at a couple of shows and then approached him for this collaboration. He did a great job.

Anyway, you've moved on textually. Generally, I feel like lyrics are pretty neglected in brutal death metal, but I think a singer always has to believe in what he sings. Jirka Krš wrote them for the new album? What are they about and how were they written?

Yes, I wrote the lyrics. Which I always do, except for the song The Mystery Of The Black Hen, which is straight out of an old incantation. It was an experiment, but I like it. Lyrically it's very diverse. It's not a concept album. It's trying to shock a little bit. To show that the world isn't just black and white and that what's terrible for someone is a normal part of life for someone else. Maybe someone will think about it and start looking at things a little differently. Or not 😊


Last time I saw you in Prague with SINISTER. It was powerful! What I like about you guys is that you like to tour a lot. It's just a pleasure to see you on stage somewhere. But you all have jobs, families, and other commitments. Is it hard to get dates together? Do you have any choice in where you play? What do live shows mean to you?

Sinister was a joy. Right now we are going to 6 shows in the UK. We are going together with Monument of Misanthropy and Visions of Disfigurement. It's gonna be a blast 😊 We're really enjoying the shows. I think that's what keeps us all going! The opportunity to be there with the fans. Covid was terrible in that regard too. We're managing to juggle it all. It's very much about priorities. You don't turn down a gig if you're having a party. There's gotta be a reason. Otherwise, as far as the selection thing, we try to play where they want us, but it's true that we've started filtering out events like "birthday party" or the awesome "speech at the club and no sound guy will be needed" because of time. Of course, we are glad about that too, but as you wrote, we have families and we don't want to leave them for a party anymore. We always try to plan a tour and then, like every band, bigger fests. Playing live is an inseparable part of the band and all of us.


I've had the feeling for the last few years that there's nothing but bitching everywhere. I don't know if it's social media or the fans getting older. You know, gay beer, the grass used to be greener, women had bigger boobs and stuff. I'm more interested in what you see as positive about today? I mean, even in relation to concerts, fans, promoters. Show us that even brutal death metal can look at the world with enthusiasm.

So I'm more or less an optimist, but what to say to the eternal complainers? It's no use dwelling on the past. Do you want to get better? Then do something. Complaining on FB or over a beer isn't gonna solve your problem. I don't want to get into the whole social networking etc. thing, check out the movie "Social Dilemma", it gave me goosebumps considering I have 2 little girls. I think there are a lot of options nowadays that there weren't before. We are more in the world, musicians are getting better and better. I used to listen to songs on cassette tapes as a kid, nowadays you click and you have tabs and tutorials for just about everything. It's also easy to reach thousands of people. Share your music with the world. That's totally cool. We have a publisher in India and he sells our records all over the world. I never dreamed of that years ago. Everything has its pros and cons. You have to accept it and deal with it. Just take it easy 😊


I read somewhere that you're going to do some shows in the UK. What else is new with CUTTERRED FLESH? What can we fans look forward to? Is there anything you want to tell people? Here's your space.

Yeah, we are leaving on Tuesday 😊 We are really looking forward to the tour. It will be 6 shows, but the UK is new to us. Plus we'll be doing about 6 more shows with Monument of Misanthropy in the fall in Europe as well. And that's what every musician looks forward to for years. Message to the people? Enjoy the music, and go to events, especially local ones. New bands and new talents are born thanks to this scene. We can't do it without you.

I'm really looking forward to finally having all the post offices in the world deliver my CD and t-shirt to my home. Thank you so much for the interview and I hope to see you at a concert somewhere soon! May you and your band do well and may strength follow you in your personal lives!

I thank you so much for the opportunity to write a few lines here. I'm glad you remembered us and it's always good to see you at an event. Good luck. And we'll definitely see you and have a beer!

Take care.

Jirka

Recenze/review - CUTTERRED FLESH - Sharing is Caring (2021):





---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - CUTTERRED FLESH - Morbidní brutální death metalová symfonie s temně krvavým otiskem!


Rozhovor s brutální death metalovou skupinou CUTTERRED FLESH z České republiky.

Odpovídal Jirka Krš, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - CUTTERRED FLESH - Sharing is Caring (2021):

Ave CUTTERRED FLESH! Zdravím své oblíbené patology! Doufám, že se vám daří dobře. Mělo by, protože od konce loňského roku máte venku desku „Sharing is Caring“. Jaký z ní máš s odstupem pocit? Já osobně jsem doslova nadšený. Už dlouho jsem neslyšel brutální death metal, který by mě tak bavil. Jaké máte ohlasy, co fanoušci?

Ahoj. Díky moc za pochvalu a za zájem o naší tvorbu. Já jsem na tom pořád stejně jako ty. Desku jsem sice nahráli již před nějakou dobou a díky covidu trvalo trošku déle, než vylezla, ale stále si ji točím a hlavně nás pořád baví hrát ji naživo 😊 Díky tomu vidíme, že i fans se dost líbí. Limitka byla ihned vyprodaná a teď čekáme, až dorazí i v LP verzi.


CUTTERRED FLESH prošli od minulé desky „Code: Violence“ (2018) personálními změnami. Jednak od vás odešel dlouholetý bubeník Frčoun a hlavně máte nového vokalistu Jirku Krše, který zpívá i v mých oblíbených PANDEMIA. Jak ke změnám vlastně došlo a jak jste se dali s novými posilami dohromady?

Tak co se týče mně (Jirka) tak k tomu došlo celkem nečekaně. Pokud si trošku vybavuješ turné po Rusku, které jsme s CF absolvovali, tak původně jsem na toto tour měl jet se svojí kapelou Štáb ZS-CO. Bohužel to tenkrát kytarista totálně zazdil. No, a jelikož jsem kolem toho tour hodně dlouho lítal a řešil, aby se uskutečnilo, tak mi přišla strašná škoda to jen tak odpískat. No a CF zrovna vylezla nová deska. Vitali se mnou hraje v Pandemii tak jsme pokecali a já dostal nápad, že by to tour odjeli oni a jelikož Vitali hraje a zpívá tak bych mu vypomohl a na tom turné to odzpíval já, ať tam jen netahám bedny 😊. Měli jsme asi měsíc tak sem se nadrtil program a turné dopadlo na výbornou. V podstatě při konci jsme si řekli, že bychom v tom mohli pokračovat dál a já se stal trvalým členem kapely. Co se týče Frčouna, tak ten odešel po vlastním rozhodnutí. Potřeboval nějaký čas a po letech muziky nějaký oddech. Odchod byl úplně v pohodě a náhradou byl aktuální bubeník František, kterého jsme všichni znali z kapely I Warned You, v které hrál také s Vitalim. Od té doby došlo ještě k výměně na postu baskytary, kdy Zdendu nahradil Tomáš. Zdenda měl ještě další skupiny a jelikož CF začali hodně koncertovat jak u nás, tak venku, tak to bylo časově náročné a rozhodl se kapelu opustit. Tomáš hrál nějaký čas také s Vitalim, tak ho oslovil a bylo.

Ještě minulou desku hrála vaše kapela klasický brutální death metal. Na loňské desce jste se ale vydali trošku jiným směrem. Základem jsou sice tradiční prvky stylu, ale je přidána spousta temnějších i melodičtějších pasáží. V některých momentech jste dokonce i progresivní. Mně se tenhle vývoj hrozně líbí, ale zajímalo by mě, jak jste k němu dospěli? Jak vznikala nová deska „Sharing is Caring“?

Nebylo to určitě nic prvoplánovaného. Je to jen normální vývoj. Každý jsme se od poslední desky posunuli. A určitě hraje vliv i částečná změna sestavy. Sám jsem zvědav na další album, jelikož songy co máme již skoro hotové, tak jsou hodně zajímavé. Vznik songů je víceméně kolektivní práce. Někdo přitáhne nápad, na zkoušce se to prubne, pak se to dotvoří, naučí se to všichni a já pak pár dnů před vystoupením doháním texty 😊 😊 😊


Vývoj ale nenastal jen v muzice jako takové, ale i ve zvuku. Přiznám se, že mi jméno Kristian Kohlmannslehner příliš neříká. Vím, že stál u zrodu některých desek třeba takových ABORTED, ale jinak je pro mě neznámým pojmem. Jak jste se dali vůbec dohromady? A jak znělo zadání, předpokládám, že jste chtěli co nejvíc temnoty a surovosti.

Kristiana „Kohla“ doporučil Vitali. Znal jeho tvorbu a jeho práce se Sinister, Benighted, Aborted atd. je parádní! A byl to určitě krok správným směrem. Z nového zvuku jsme nadšení. Další desku bychom rádi vyprodukovali opět s ním. Zadání bylo, aby to hlavně pojal komplexně. Nejen jako zvukař ale i jako producent. Byli jsme u něj ve studiu v Německu skoro 2 týdny a byla to úžasná zkušenost. Dali jsme mu dost volnou ruku, což považuju za správné. Když umělce moc svazuješ, nebývá to dobré. Většinou se ti dobří ani nenechají 😊

Přiznávám, někde na poště mám originál CD i triko. Mně se motiv alba hrozně líbí. Jak bylo těžké se dostat k Paru Olofssonovi? Podle mě patří k jedněm z nejtalentovanějších malířů, kteří dělají metalové obaly. Vybírali jste již z připravených kreseb nebo je obal malovaný přímo na zakázku?

S Parem máš naprostou pravdu. Je to jeden z nejtalentovanějších malířů. Spolupráce s ním byla jedna radost. Má své limity, za které nejde, připravuje nám obal nové desky a tam jsme byli hodně blízko jeho limitu, ale jsem rád, že jsme se opět domluvili. Každopádně je dost vytížený, takže jsme vše řešili dost s předstihem a díky tomu se to povedlo. Je to krásnej motiv a zaznamenáváme hodně pozitivní reakce. Obal nám dělal přímo dle našeho nápadu. Nejprve jsme si nastínili představu, udělal nějaké skici, pak se to celé překopalo, pak udělal další skici a pak se to dotáhlo do téhle podoby. Prostě super práce.


Nejsem zrovna cílová skupina pro videoklipy, ale musím říct, že nad videem k songu „Good boy“ jsem hodně přemýšlel. Výborná práce! Kdo klip režíroval a kde jste se inspirovali pro text? Jestli se nepletu, tak v songu zpívá i Von Young z LIVIDITY?

Díky moc. Klip má na svědomí Radim Věžník. Text je vlastně o tom že monstrum může být v úplně každém. I v rozmazlovaném chlapečkovi. Přehnaná výchova může být stejně špatná jako žádná. A ano, máš pravdu, Von Young nám na desce zahostoval právě v této skladbě. Potkali jsme se na několika koncertech a následně jsme ho oslovili pro tuto spolupráci. Zhostil se toho parádně.

Ono vůbec, posunuli jste se i po textové stránce. Všeobecně mi připadá, že jsou texty v brutal death metalu dost opomíjené, ale já si myslím, že zpěvák musí vždycky věřit tomu, co zpívá. Pro novinku je psal Jirka Krš? O čem jsou a jak vznikaly?

Ano texty jsem si psal já. Což dělám vždycky s výjimkou songu The Mystery Of The Black Hen, což je přímo pasáž ze starého zaklínadla. Byl to takový experiment, ale líbí se mi. Textově je to hodně rozmanité. Není to koncepční album. Snahou je trošku šokovat. Ukázat, že svět není jen černobílý a že co je pro někoho hrozné, je pro někoho jiného běžná součást života. Možná u toho někdo zapřemýšlí a začne se na věci koukat trošku jinak. A nebo taky ne 😊


Naposledy jsem vás viděl v Praze se SINISTER. Bylo to mocné! Mně se na vás líbí, že rádi a často koncertujete. Je zkrátka radost vás vidět někde na pódiu. Každý ale máte práci, rodiny, jiné závazky. Je těžké dát dohromady termíny? Vybíráte si nějak, kde budete hrát? Co pro vás znamenají živá vystoupení?

Se Sinister to byla radost. Zrovna teď se chystáme na 6 koncertů do UK. Jedeme společně s Monument of Misantrophy a Visions of Disfigurement. Bude to určitě mazec 😊 Koncerty si opravdu užíváme. Myslím, že to nás všechny u toho stále drží! Ta možnost bejt tam s fanouškama. Covid byl strašnej i v tomhle ohledu. Celkem se nám daří to skloubit. Je to dost o prioritách. Koncert se neodříká, když má někdo oslavu. Musí být fakt důvod. Jinak, co se týče toho výběru, snažíme se hrát tam, kde nás chtějí, ale je pravda, že jsme kvůli času začali filtrovat akce typu „oslava narozek“ či parádní „kalba v klubíku a ne zvukař nebude potřeba“. Samozřejmě i za to jsme rádi, ale jak si psal, máme rodiny a odjíždět od nich kvůli kalbě už nechceme. Snažíme se plánovat vždy nějaké to tourko a pak asi jako každá kapelka větší festy. Živé hraní je neoddělitelná součást kapely a i nás všech.


Mám poslední roky pocit, že se všude na všechno jen nadává. Nevím, jestli je to sociálními sítěmi nebo tím, že fanoušci stárnou. Znáš to, teplý pivo, dřív byla tráva zelenější, ženský měly větší prsa a tak. Mě by spíš zajímalo, co vidíš na dnešní době pozitivního? Myslím tím teď i ve vztahu ke koncertům, fans, promotérům. Ukaž nám, že i brutální death metalista se umí dívat na svět s nadšením.

Tak já jsem víceméně optimista, ale co říct věčným stěžovatelům? Babrat se v minulosti nemá cenu. Chceš se mít líp? Tak něco dělej. Stěžování si na FB nebo u piva tvůj problém nevyřeší. Nechci se úplně pouštět do problematiky sociálních sítí atd. to spíš mrkni na film „ Social dilema“, z toho jsem měl docela husí kůži, s ohledem na to že mám 2 malé holky. Myslím, že v dnešní době je spousta možností, co dřív nebylo. Jsme více ve světě, muzikanti jsou stále lepší a lepší. Já jako prcek odposlouchával songy z kazet, dneska si klikneš a máš taby a návody na snad úplně všechno. Také je možné lehce oslovit tisíce lidí. Sdílet svou hudbu se světem. To je úplně super. Máme vydavatele v Indii a ten naše desky prodává po celém světě. To se mi před lety vůbec nesnilo. Vše má své pro a proti. Musíš se s tím smířit a poprat. Hlavně to chce klídek 😊


Někde jsem četl, že chystáte nějaké koncerty v Británii. Co jinak nového u CUTTERRED FLESH? Na co se můžeme my fanoušci těšit? Chceš třeba něco lidem vzkázat? Zde máš prostor.

Jo vyrážíme v úterý 😊 Na tourko se strašně těšíme. Bude to 6 koncertů, ale Británie je pro nás nová. Navíc na podzim pojedeme dalších cca 6 koncertů také s Monument of Misantrophy po Evropě. A to je právě to, na co se léta snad každý muzikant těší. Vzkaz pro lidi? Užívejte si muziku, choďte na akce, hlavně na ty lokální. Díky této scéně se rodí nové kapely a nové talenty. Bez Vás to nepůjde.

Už se neskutečně těším, až mi konečně všechny pošty světa doručí CD a triko domů. Děkuji moc za rozhovor a doufám, že se uvidíme brzy někde na koncertě! Ať se vám s kapelou daří a ať vás provází síla i v osobních životech!

Já ti moc díky za možnost napsat tu pár řádků. Jsem rád, že sis na nás vzpomněl a rád tě vždy vidím na akci. Ať se daří. A určitě se uvidíme a dáme pivko!

Měj se

Jirka

Recenze/review - CUTTERRED FLESH - Sharing is Caring (2021):





---------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 20. května 2022

Recenze/review - SCALPTURE - Feldwärts (2022)


SCALPTURE - Feldwärts
CD 2022, F.D.A. Records

for english please scroll down

Pach smrti a chlad v kostech, to jsou poslední věci, které si pamatuješ. Vedle tebe už leží spousta tvých kamarádů. Ustřelené hlavy, rozkládající se těla. Nářek těch, kteří ještě nepřešli na druhou stranu. Čeká tě dlouhá temná chodba bez konce, pocity absolutního zmaru. Naděje dávno umřela s prvním výstřelem. Jediným světlem ve tmě je pekelný plamen. Jsou tu už všichni, všichni, kteří bojovali za druhé. Formuje se nová armáda. Armáda nemrtvých. Nebojte se, nebude to dlouho trvat a přijdeme se pomstít. Přijdeme si i pro vás.

A hrát nám k tomu bude válečný death metal v podání německých SCALPTURE. Jejich předchozí deska "Eisenzeit" (2020 - odkaz na recenzi dole pod článkem) byla častým hostem v mém přehrávači. Letos mě Němci znovu nezklamali. Kdo máte rádi starý, prašivý a chladný smrtící kov, myslím, že jste zde správně. 


Bitvy se na nahrávce odehrávají v podobném stylu, v jakém to uměly a umí kapely typu ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BOLT THROWER, DECAYING, DEATH KOMANDER, JUST BEFORE DAWN, CHAINSWOOD, SHRAPNEL STORM, ARCHENVATER, ENTRENCHMENT. Základem je valivý, surový a syrový ryzí death metal, nad kterým se vznáší již zmiňovaný pach smrti. V každém riffu, v každém úderu bicích slyším odhodlání do boje. SCALPTURE jsou jako tank, který rozdrtí vaše kosti na prach. Způsobů, jakými můžete ve válce zemřít, je velké množství. Pochodujete s malou nadějí. A nakonec vás rozstřílejí na krvavou kaši. Patos a oslavy vítezství jdou stranou, když vzpomínáte nad hroby svých kolegů. Čekání na stráži, na které si zastřelil již dva lidi, si musíš něčím ukrátit. Doporučuji poslech "Feldwärts". Nahrávky, která se povedla po všech stránkách. Zvuk, obal, celkové provedení, vše je na skvělé úrovni. Pro mě je ale nejdůležitější atmosféra, přenesená energie. Možná se za chvilku stanu také potravou pro děla, ale než tenhle okamžik nastane, tak budu tuhle desku poslouchat stále dokola. Válka je totiž svinstvo, hnusné a ošklivé. Smrt si jak známo nevybírá a nezná slitování. Jsem rád, že hrají podobné kapely. Armáda nemrtvých touží po krvi a pomstě. Za všechna příkoří, za bolest. K tomuto albu se už teď velmi často vracím, válka je totiž zase všude kolem. Chladný, temný death metalový útok, který má jediného vítěze -  SCALPTURE!


Asphyx says:

The smell of death and the chill in your bones are the last things you remember. A lot of your friends are already lying next to you. Heads blown off, bodies decomposing. The wailing of those who haven't crossed over yet. A long, dark corridor with no end in sight, feelings of utter devastation. Hope died long ago with the first shot. The only light in the darkness is the flames of hell. They're all here now, all those who fought for others. A new army is forming. An army of the undead. Don't worry, it won't be long before we come for revenge. We'll come for you too.

And we'll be treated to war death metal by Germany's SCALPTURE. Their previous album "Eisenzeit" (2020 - link to the review below the article) was a frequent guest in my player. This year the Germans did not disappoint me again. If you like old, dusty, and cold death metal, I think you are right here.


The battles on the record are played out in a similar style to bands like ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BOLT THROWER, DECAYING, DEATH KOMANDER, JUST BEFORE DAWN, CHAINSWOOD, SHRAPNEL STORM, ARCHENVATER, ENTRENCHMENT. The basis is rolling, raw, and raw pure death metal, with the aforementioned smell of death hovering over it. In every riff, in every drum beat, I hear the determination to fight. SCULPTURE are like a tank that will crush your bones to dust. How you can die in war are many. You march with little hope. And in the end, they'll shoot you to a bloody pulp. Pathos and victory celebrations fall by the wayside as you remember the graves of your comrades. Waiting on guard duty, where you've already shot two people, you need something to pass the time. I recommend listening to "Feldwärts". A recording that succeeded in every way. The sound, the cover, the overall performance, everything is on a great level. But for me the most important thing is the atmosphere, the energy transferred. Maybe in a moment, I will become cannon fodder too, but until that moment comes, I will listen to this record over and over again. War is shit, ugly and nasty. Death, as we know, has no choice and no mercy. I'm glad they play bands like this. The army of the undead craves blood and revenge. For all the wrongs, for all the pain. I come back to this album a lot, because war is everywhere again. A cold, dark death metal attack that has only one winner - SCALPTURE!



about SCALPTURE on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. To End All Wars
02. Ils N'ont Pas Passé
03. Challenging An Empire
04. Thunder In The East
05. Grabengott
06. Stahlband
07. Landships
08. Through Hell And On
09. The Road Back



KNIŽNÍ TIPY - Konec civilizace aneb Překrásný nový svět - Aldous Huxley (1932)


Konec civilizace aneb Překrásný nový svět - Aldous Huxley
1932 (1993, Orfeus Szalai & Smolan)

Číst některé staré sci-fi znovu je v dnešní době hodně děsivé. I autoři, kteří by mohli být našimi prapra dědy, hleděli do budoucna mnoha způsoby. Přemýšleli, co nás čeká a nemine. Zajímavé je, že třeba takovému Orwellovi (1984) se spousta věcí vyplnila. Bohužel. Jenže já jsem kdysi Orwella příliš nemusel, nějak mi nešlo jeho knihy číst. Uznávám jej, ale nebavil mě. Aldous Huxley je ale něco jiného. Toho jsem si přečetl znovu i po letech. Pro mnohé bude možná trošku složitější, komplikovanější, ale já jsem si teď tenhle příběh neskutečně užil. Není příliš pozitivní. Naopak. Problém trošku je, že současná realita je v mnohém ještě horší, než autorovy představy.

Jen si vezměte:

Lidé se nerodí a už se jen klonují v laboratořích - myslím, že jsme velmi blízko.
Rozdělení do kast - o tom se dají vést nekonečné debaty, ale je a vždy to bývalo prostým faktem.
Každý má od narození přidělenou svoji roli, kterou ve společnosti plní - k tomu máme také velmi blízko, stejně jako ke klonování.
Společnost se dá jednoduše ovládat pomocí nových technologií - tady asi stačí napsat jen Google, Facebook, Android.
Jsou vytvářeny umělé rezervace "divochů", aby společnost neviděla, že se někde žije i jinak než jak je žádáno - hej, o tomhle snad nebudeme diskutovat. Stačí jít do některých čtvrtí ve vašem městě.
Lidé se místo fyzického setkávání pohybují v předem připravených virtuálních místnostech, kde je jejich činnost monitorována a korigována - už jste se někdy dívali kolem sebe v tramvaji? Kolik lidí čumí jen do mobilů a žije dávno ve virtuálním světě?

Uvedl jsem jen pár příkladů. Konec civilizace aneb Překrásný nový svět patří k dílům, které měly být kdysi vztyčeným prstem, vykřičníkem. Jenže jak známo, pokud nenapíšete Bibli nebo Korán, tak svět zkrátka nezměníte. Můžete pomoci pár jedincům a osvíceným pochopit, ale většina je jen prostý dav. Vždycky jsem se bránil přirovnávání lidí k ovcím, ale poslední roky mě jen utvrzují v tom, že jsem neměl pravdu. Můžeme o tom vést diskuze, ale to je asi tak všechno. Od té doby, co se přestalo tak nějak všeobecně číst a už se všichni jen baví trapnými "vtipnými" videi, ztratil jsem veškeré iluze. Schválně. Kolik znáte ve svém okolí lidí, kteří žijí už jen virtuálně, o víkendech neznají nic než konzum a jsou ke všemu už tak apatičtí, že je nezaujme už ani umírající stařenka před jejich domem? 

Tenhle příběh mnohé hned zpočátku odradí, ale doporučuji vydržet. Druhá polovina knížky je něco neskutečného. Jedny z nejlepších myšlenek, doslova narvaných pod tlakem do slov, kapitol a odstavců. Někde jsem četl citát: “Orwell se obával, že nás zničí to, co nenávidíme. Huxley se obával, že nás zničí to, co milujeme.”  Myslím, že je v tom obrovský kus pravdy. Já vím, obyčejný člověk, kterému není jedno, kam celý tenhle svět směřuje, to má těžké a nemá moc možností, aby pomohl. Většině je to stejně jedno. Někdy na mě z toho padá stín. Z knížky jsem měl hodně podobné pocity a vjemy. Je nihilistická a chladná. Pravda a krása je nahrazena pohodlím a štěstím. Nikdy jsem nebyl žádný šílený rebel, možná tak v mládí, samozřejmě bez příčiny, vždyť to znáte, to k tomuhle věku patří. Jenže poslední dobou, když už bych měl být rozumný pán se šedinami na skráních, chci být jako jeden z hlavních hrdinů knihy - Johnny. Ctím přirozenost, krásu, ocením dobré řemeslo a vždycky (na to jsem kdysi přísahal), budu vyznávat spravedlnost. A mrzí mě, že v dnešním světě je to čím dál tím těžší.

Kdyby lidi nečuměli pořád do obrazovek a spíš si něco přečetli (teď nemyslím status o kakání na jedné ze sociálních sítí) a raději si trošku rozšířili obzory, tak by s nimi nemohli všichni pořád tak orat. Knihu jsem dočetl a opět hodně přemýšlel. Je napsaná jazykem, kterému jsem velmi dobře rozuměl. Seděl jsem a pak mi můj telefon oznámil jednu ze svých zpráv o ničem. Nechal jsem jej doma a šel jsem ven. Kousek za městem, pryč od shonu a hluku, jsem si znovu sedl a příběh vstřebával. Fungoval na mě i po tolika letech. Možná ještě víc, než v období mých krásných dvaceti. Pokud jste kdysi propadli sci-fi nebo jen máte rádi dobrou literaturu, rozhodně neváhejte. A jek píši výše. Nenechte se odradit. 

Nevím jak bude vypadat budoucnost našich dětí, nevím, jestli se za pár let sami nezničíme. Osud stejně nezastavím. Ale než se tak stane, tak budu dál číst, přemýšlet a předávat svým potomkům všechno, co budu vědět. V nich je naděje. Snad bude dobře. Hrozně rád bych tomu věřil.

Fanoušci mých pátečních literárních seancí se dají rozdělit do několika kategorií podle stylu knížek, o kterých píši. Spojuje je ale jediné. Vášeň pro čtení. Jsem stejný jako vy. Děkuji moc za přízeň. Slunce v duši a buďte dobří!

-------------------------------------------------------------------------------------------------
Konec civilizace aneb překrásný nový svět je vědeckofantastický příběh pocházející z roku 1931, který se zamýšlí nad společenskými poměry v daleké budoucnosti. Některé zdroje uvádí, že jedním z impulsů pro sepsání tohoto románu byl pro Aldouse Huxleyho, spisovatele pocházejícího z Anglie, román Herberta George Wellse Lidé jako bozi, který zobrazuje budoucnost příliš idealisticky, a také jeho zážitky z návštěvy Ameriky.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 19. května 2022

Recenze/review - TZOMPANTLI - Tlazcaltiliztli (2022)


TZOMPANTLI - Tlazcaltiliztli
CD 2022, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Jednou všichni zemřeme a dají nás do hrobů. Možná budeme mít štěstí a jednou nás najdou naši potomci a budou přemýšlet, jaké jsme asi žili životy. Prokletí shnijí a rozpadnou se v prach, stejně jako všichni ostatní. Přesto si myslím, že budou všude otisknuty naše činy, myšlenky i ozvěny. Podobně nastavené to mám i s hudbou. Pro poslech si vybírám jen desky, které ve mě probudí nějaké emoce, které mě dokáží vytáhnout z dlouhé letargie, které se říká život.

Američtí death metalisté na své dlouhohrající stejnojmenné prvotině koketují i s doom metalem. Nahrávka je tím pádem záhadná, magická, jakoby zastřená. Připomíná starou tajemnou modlitbu, záhadu, kterou se snažíte vyřešit. Někde mezi melancholií, brutalitou, surovostí a starými náhrobky, se pohybují i TZOMPANTLI. A dělají to s elegancí a zkušenostmi. 


V tématech textů, které jsou velmi propracované a zajímavé, se kapela prochází na starodávných místech, užívá si tajné rituály. Jde až na dřeň, na prazáklad všeho zla, k jeho samotné podstatě. Musím také napsat, že se mi líbí jak zvuk, tak i obal. Vše sedí perfektně na svých místech. Songy jsou dlouhé, masivní, svým způsobem velmi bolestivé. Pomalu, ale s jistotou, sestupujeme spolu s kapelou do míst, kde jsou do stěn otištěny temné vzpomínky. Jako bychom znovu objevovali okultismus, temnou magii. Hnilobné procesy byly zahájeny již dávno a svět se zase tolik nezměnil. Zlo pořád čeká na nejvhodnější okamžik, aby zaútočilo. TZOMPANTLI jsou dobří skladatelé, jednotlivé motivy jsou velmi dobře zapamatovatelné. Není to jen schopnost napsat zajímavou pasáž, ale album na mě působí uceleně a kompaktně i jako celek. Zatemním celý svůj pokoj, zhasnu všechna světla a pak už se nechám jen unášet na zpěněných krvavých vlnách řeky tekoucí směrem do hlubokého podzemí. Netřeba kapelu k někomu přirovnávat, lepší je, když si poslechnete ukázky. Pánové se drží tradičních, klasických postupů, ale přidávají i kus svých myšlenek. Lidská historie nebyla vždy přívětivá a spoustu věcí ještě nechápeme. Kapela vám sice nedá odpovědi na nezodpovězené otázky, ale určitě vám pomůže pochopit tmu. Děs, beznaděj, šílenství. Nic jiného už neexistuje. Tahle deska se opravdu povedla. Doom death metalový přízrak z onoho světa!


Asphyx says:

One day we will all die and be put in our graves. Maybe we'll be lucky and one day our descendants will find us and wonder what kind of lives we might have lived. The damned will rot and crumble into dust, just like everyone else. Yet I think our actions, thoughts, and echoes will be imprinted everywhere. I have a similar setup with music. I only choose to listen to records that awaken some emotion in me, that can pull me out of the long lethargy called life.

The American death metallers also flirt with doom metal on their long-playing eponymous debut album. The record is thus mysterious, magical, as if veiled. It reminds me of an old mysterious prayer, a mystery you are trying to solve. Somewhere between melancholy, brutality, rawness, and old tombstones, TZOMPANTLI also moves. And they do it with elegance and experience.


In the themes of the lyrics, which are very elaborate and interesting, the band walks in ancient places, enjoying secret rituals. It goes to the bottom, to the root of all evil, to its very essence. I must also write that I like both the sound and the cover art. Everything fits perfectly in place. The songs are long, massive, and very painful in their own way. Slowly, but surely, we descend with the band into places where dark memories are imprinted on the walls. It's like rediscovering the occult, dark magic. The rotting processes were started long ago and the world hasn't changed that much. Evil is still waiting for the right moment to strike. TZOMPANTLI are good composers, the individual motifs are very memorable. It's not just the ability to write an interesting passage, but the album impresses me as a whole and compact. I darken my whole room, turn off all the lights and then just let myself drift on the foamy bloody waves of the river flowing towards the deep underground. No need to compare the band to anyone, it's better if you listen to the samples. The gentlemen stick to the traditional, classic methods, but add a piece of their own ideas. Human history hasn't always been kind and there are many things we still don't understand. While the band won't give you answers to unanswered questions, it will certainly help you understand the darkness. Terror, despair, madness. There is nothing else. This record is really good. A doom death metal phantom from the other world!


TRACKLIST
1. Yaohuehuetl
2. Tlatzintilli
3. Tlazcaltiliztli
4. Eltequi
5. Ohtlatocopailcahualuztli
6. Tlamanalli
7. Yaotiacahuanetzli

LINE-UP
Huey Itztekwanotl o))) - Vocals / Guitars
G-Bone - Bass
Erol Ulug - Drums

Drums on “Eltequi” performed by Huey Itztekwanotl o)))

Huehuetl drum circle, teponaztli drum, death whistles, shells and shakers were performed by Mateotl Gonzalez, G-bone & Huey Itztekwanotl o)))


A few questions - interview with death metal band from United States - TZOMPANTLI.

A few questions - interview with death metal band from United States - TZOMPANTLI.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

I’m Huey Itztekwanotl, I play in Tzompantli. We started in 2019 and play indigenous death doom. We incorporate a lot of indigenous folk instruments along with a heavy, punishing but spiritual sound.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded ‘Tlazcaltiliztli’ with my good friend Erol Ulug at Bright Lights Studios, here in California. He also did session drums for the album and was in charge of the sound and engineering. He and I both co-produced the album.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

I do not know how many copies are pressed up, but it is being released on cassette, CD, digital and vinyl via 20 Buck Spin.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I wrote all the lyrics except on Eltequi, I got them from a Mexica chant called “Song of Huitzilopochtli '' in the Florentine Codex. The lyrics mainly have a theme of ritual sacrifice and references to history of the Mexica people or Aztecs as most people know them.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Alex Herrera did the logo. The cover art was done by Andi at AVS Ravenheart and the album layout was done by Dan Fried. We don't have a website other than our socials and bandcamp that I manage. I do think that social networks are important for bands to network and share their news.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

20 Buck Spin is the label that I asked and they said yes to putting out the album. I am very satisfied with how the release has been handled. They have been good to us.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

There are so many but for this project, I drew inspiration from Disembowelment, Mortician, Morbid Angel, Evoken, Mournful Congregation and more. Most of my inspiration I got for this record was reading books about my culture and ancestors as well as playing with the native instruments.


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

I only sent it to 20 Buck Spin and they responded very quickly. So I didn't need to send it anywhere else.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

I’ve played many gigs with my other bands but none with Tzompantli yet. I love playing clubs though. They are always way more intimate and fun.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

I don’t have any plans. All I want is to continue to write music that I enjoy and hopefully people will continue to enjoy and support as well.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Hit up my socials (twitter & instagram) @tzompantlidoom

Thanx for the interview.

You’re welcome! Thank you for having me!


středa 18. května 2022

Recenze/review - STATIC ABYSS - Labyrinth of Veins (2022)


STATIC ABYSS - Labyrinth of Veins
CD 2022, Peaceville Records

for english please scroll down

Občas se začne nad hřbitovem vznášet divná mlha. Má krvavý nádech a smrdí pachem pomalu se rozkládajících těl. Najednou je jedno, kdo byl za svého života zlý a ošklivý, kdo ubližoval jiným. Zbyl po nich jen otisk a bolest, která se obětem zadřela hluboko do mozku i vzpomínek. Přesto si myslím, že spravedlnost existuje. Nikdy nenaleznou klid, navěky se budou toulat mezi naším a oním světem. A když už se jim podaří přejít na druhou stranu, tak shoří jasným plamenem.

Někdy je opravdu zajímavé, jaké obrazy ve mě dokáže hudba probudit. Sedím a poslouchám a přede mnou se odehrává černobílý hororový film. Není divu, společnost mi tentokrát dělá nová kapela STATIC ABYSS. Smečka, jejíž oba členové jsou již dávno zapsáni do death metalových archívů - Chris Reifert (AUTOPSY, ABSCESS, ex DEATH, ex DOOMED) a Greg Wilkinson (AUTOPSY, DEATHGRAVE, BRAINNOIL, ex LAUDANUM). Vítejte na temné hranici mezi realitou a nočními můrami. 


Kapela je věrna svým základům. Hlas i rukopis Chrise Reiferta je natolik nezaměnitelný, že si STATIC ABYSS budete ihned pamatovat. Vše je shnilé, mokvající, ušpiněné zkaženou krví. Nemrtví zde mají ve tvářích výrazy plné děsu a šílenství. Osobně si neskutečně užívám doomové pasáže, které jsou zahrány takovým způsobem, že mi doopravdy tuhne krev v žilách. Když jednou podáte ruku Smrti, díváte se pak na život i hudbu úplně jiným způsobem. "Labyrinth of Veins" vnímám velmi osobně, je mojí součástí. A hrozně rád se k desce stále vracím. Po formální stránce je vše ošetřeno na výbornou - zvuk (Greg Wilkinson - Engineering, Mixing, Mastering) chladí a pálí, je špinavý jako ruce sériového vraha. O obal se postaral Andrej Bartulović (All Things Rotten) a musím říct, že je velmi inspirativní. Navíc je ze songů cítit takové to pradávné nadšení pro muziku jako takovou, touhu se vyjádřit. Všechno tím pádem plyne se samozřejmostí, songy se velmi dobře poslouchají a nahrávka je pro mě spíše obřadem, než jen obyčejným setkáním. Je brzy ráno a mě probudily zvláštní zvuky. V noci se tu děly nechutné věci, ale teď už by měli nemrtví spát. Jenže jsou příliš neklidní. Oni také poslouchali "Labyrinth of Veins". Jednou mě zamotají do pavučin nebo spálí na popel. Než se tak ale stane, budu STATIC ABYSS stále poslouchat. Jedná se totiž o skvělou záležitost pro všechny živé i nemrtvé. Morbidní, chladná a temná exhumace death doom metalových hrobů!


Asphyx says:

Occasionally, a strange mist begins to hover over the cemetery. It has a bloody tinge and smells of decomposing bodies. Suddenly, it doesn't matter who was mean and ugly in their lifetime, who hurt others. All that's left is the imprint and the pain that has burrowed deep into the victims' brains and memories. Still, I think there is justice. They will never find peace, they will forever wander between this world and the next. And when they do make it to the other side, they will burn brightly.

Sometimes it's really interesting what images music can awaken in me. I'm sitting there listening to a black and white horror movie playing in front of me. Not surprisingly, I have the new band STATIC ABYSS to keep me company this time. A pack whose two members have long been written into death metal archives - Chris Reifert (AUTOPSY, ABSCESS, ex DEATH, ex DOOMED) and Greg Wilkinson (AUTOPSY, DEATHGRAVE, BRAINNOIL, ex LAUDANUM). Welcome to the dark border between reality and nightmares.


The band is true to its foundations. Chris Reifert's voice and signature are so unmistakable that you will remember STATIC ABYSS immediately. Everything is rotten, swollen, and stained with tainted blood. The undead here have expressions of horror and madness on their faces. I enjoy the doom passages, which are played in such a way that it makes my blood run cold. Once you shake Death's hand, you look at life and music in a completely different way. I feel "Labyrinth of Veins" very personally, it's a part of me. And I love coming back to the record. Formally, everything is handled to perfection - the sound (Greg Wilkinson - Engineering, Mixing, Mastering) is chilling and burning, it's as dirty as the hands of a serial killer. Andrej Bartulovic (All Things Rotten) took care of the cover artwork and I must say it's very inspiring. Moreover, you can feel that ancient enthusiasm for music as such, the desire to express oneself, in the songs. So everything flows with naturalness, the songs are very easy to listen to and the recording is more of a rite of passage for me than a simple encounter. It's early in the morning and I'm awakened by strange sounds. Nasty things happened last night, but now the undead should be asleep. But they're too restless. They were also listening to "Labyrinth of Veins". Someday I'll be tangled in cobwebs or burned to ashes. But until that happens, I'll still be listening to STATIC ABYSS. It's a great thing for all living and undead alike. Morbid, cold, and dark exhumation of death-doom metal graves!


Tracklist:
01. Feasting On Eyes
02. Nothing Left To Rot
03. You Are What You Kill
04. Mandatory Cannibalism
05. Labyrinth Of Veins
06. Jawbone Ritual
07. Contort Until Death
08. Tectonic Graveyard
09. Morgue Rat Fever
10. Clawing To The Top Of The Dead

Notes:
The debut studio album of eerie Death/Doom Metal depravity from Greg Wilkinson and Chris Reifert of US Gorelords, Autopsy



Recenze/review - ENRAGEMENT - Atrocities (2022)


ENRAGEMENT - Atrocities
CD 2022, Rising Nemesis Records

for english please scroll down

Absolutní ztráta lidskosti a soucitu. Už ani nebyl člověkem a zvířeti se ani nepřiblížil. Jeho duše byla zkažená a toužil po krvi a utrpení. Fotil se s obětmi i u hromadného hrobu. S výrazem bestie, s pohrdavým úsměvem. Ulevilo se mi, když ho oběsili. Když se houpal ve větru s vyplazeným jazykem a kolem něj stáli nemrtví. Přišli se rozloučit všichni, kterým ublížil. Plivnout na jeho mrtvolu. Zlo musí být potrestáno. Falešná humanita nikdy nic nevyřešila.

Podobné obrazy se přede mnou promítají na zeď, když poslouchám novou desku finských ENRAGEMENT. Starý, poctivý death metal s modernější produkcí je zde kombinován s brutalitou a tmou. Připadám si, jako bych byl opravdu svědkem dalšího zločinu proti lidskosti. Zaplať Satan, že tentokrát se jedná jen o znázornění hudbou. 


Kapela mě zaujala hlavně svým přístupem. Líbí se mi, že se nejedná jen o obyčejnou kopii věcí minulých, ale pánové se snažili u skládání také přemýšlet a vložili do skladeb velkou porci úsilí a vlastní energie. Sype to pěkně, ENRAGEMENT se s ničím, ani s nikým vůbec nemažou, ale nezapomíná se ani na melodie. Celá deska má takový temný, zvláštní nádech, pach smrti, řekl bych. Každý den sledujeme ve zprávách hektolitry krve a časem jsme otupěli. Všechno začíná být založeno jen na emocích a rozum jde dávno stranou. Finové jakoby vše pochopili a vypálili to na novou desku. Nebude asi pro každého, dovedu pochopit, že mnohé odradí, ale za moji maličkost jsem spokojen. Na dobrých řemeslných základech (Mixed and mastered by Tomi Uusitupa at Oxroad Studio (in Marttila, Finland), Album cover artwork by Daemorph Art) jsou vystavěny zajímavé morbidní kompozice. Album má tlak, sílu, dokáže mě donutit vzít do rukou sekyru. Brutalita, technika, ale i nahrubo nasekaný black metal. Tohle všechno zde najdete ve vzájemné kruté symbióze. Mocné, masivní nástupy, chorobný vokál, riffy, které se vám zadřou pod kůži. Co si víc může fanoušek přát? Osobně si album opravdu užívám a novinku vám mohu jen doporučit. Tahle kapela vás svojí muzikou vykostí a pohřbí vás za hřbitovní zdí. Černý brutální death metal s příchutí zkažené krve!


sumarizace:

ENRAGEMENT vás vyhladí ve stylu starých zkušených death metalových kapel. Krev stříká všude kolem a skladby jsou hrnuty před sebou jako kosti z hromadného hrobu. Ano, kapela na své novince asi nejvíc připomíná rozjetý buldozer, který je k nezastavení. Hutný, mocný, bolestivý zvuk, skvělá produkce, temný obal a dokonce i promo fotky, všechno je přesně takové, jaké má být - za mě excelentní. Osobně pak nejvíc oceňuji velké množství nápadů, zajímavých momentů, deska se také velmi dobře poslouchá i po delší době. Mám rád, když jsou brutálně death metalové nahrávky načichlé temnotou a hnisem a "Atrocities" splňuje mé požadavky na výbornou. Dalo by se také napsat, že jsem nenašel jediné slabé místo. ENRAGEMENT jsou silní, dokáží předat obrovské množství energie. Opravdu mám pocit, že se dívám na zohavené tělo. Také cítíte ten puch? To se rozkládají tkáně. A také kolem hraje nové album těchto šílenců. "Atrocities" je pro mě dokonalou esencí toho, co mám na extrémní hudbě rád! Masakr! Černý brutální death metal s příchutí zkažené krve!


Asphyx says:

ENRAGEMENT will find you in the style of old experienced death metal bands. Blood splatters all around and the tracks are pushing in front of them like bones from a mass grave. Yes, the band probably most reminds the going bulldozer, which is unstoppable. Dense, powerful, painful sound, great production, dark cover and even promo photos, everything is exactly what it should be - excellent for me. Personally, I most appreciate a lot of ideas, interesting moments, the record is also very good listenable even after a long time. I like when brutally death metal records are soaked by darkness and discharge, and "Atrocities" excellently meets my requirements. Let’s say that I did not find a single weak point. ENRAGEMENT are strong, they can deliver a huge amount of energy. I really feel like I'm looking at a mutilated body. Do you feel the smell too? The tissues are breaking down. "Atrocities" is for me the perfect essence of what I like about extreme music! Massacre! Black brutal death metal with a taste of spoiled blood!



Tracklist:
01. (In)Humanity
02. Sadistic Sedition
03. Lethal Human Experimentation
04. Siberian Frost
05. Decimating Winds Of Phosphorus
06. Heavenly Inferno
07. Trade In Viscera
08. Nailed To The Cross
09. Violent Bigotry
10. In Cinder
11. Transcend In Fire
12. Cast Into Perishment

band:
Atte Ojanne: guitars & vocals
Tuomas Iivanainen: guitars & vocals
Juhana Korkka Heinonen: bass & vocals
Lasse Sannikka: drums



TWITTER