DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 26. května 2024

Recenze/review - DOGTAG REMAINS - Forgotten Battlefields (2024)


DOGTAG REMAINS - Forgotten Battlefields
CD 2024, Satanath Records, Australis Records

for english please scroll down

Někde uprostřed země nikoho, někde daleko od domova ležíš na zemi a čekáš až se objeví. Musíš jej zabít. Nikdy si ho neviděl a nic proti němu nemáš, ale bojuješ za jakési ideály, za víru, za cokoliv. Je to vlastně jedno, teď, na chladné půdě si to uvědomuješ. Ptáš se tisíckrát proč, ale nakonec stejně vystřelíš. Měl stejný život jako ty, měl holku, chodil do školy. Akorát bojoval na druhé straně. Válka je neskutečné svinstvo. Normálně byste spolu šli na pivo, ale dnes, dnes ti ustřelí hlavu.

Death metal s válečnou tématikou patří k mým nejoblíbenějším. Samozřejmě, vždy záleží, jaká kapela jej hraje. Na svých toulkách po světových bojištích jsem si pro sebe objevil řecké maniaky DOGTAG REMAINS. Jejich debutové album jsem si několikrát pustil a protože jsem se pokaždé ocitl přímo na bojišti, rád bych se s vámi podělil o několik dojmů a pocitů z desky. 


Melodie jsou zde mrazivé, temné. Řekové navazují na tradici klasických kapel jako BOLT THROWER, HAIL OF BULLETS, ASPHYX, GRAVE, DEAD CONGREGATION, nověji potom třeba MEMORIAM, JUST BEFORE DAWN, SCALPTURE, DECAYING a přinášejí nám další zprávy z fronty. Líbí se mi, jakým způsobem přistupují k hudbě, jak skládají nové skladby. Vše je uvěřitelné, naléhavé, opravdu se cítím, jako bych pochodoval v zástupu. Příkaz zněl jasné, všechny zabít. Jsme jen čísla v řadě a jednou z nás budou bílé kříže beze jména. Zvuk (Nick Setesh), skvělý obal (Julián Felipe Mora Ibanez), celkové provedení i produkce, vše je v nejlepším pořádku. Doporučuji vám nějaký starý černobílý dokument z jedné ze světových válek a potom plynule navažte s poslechem této nahrávky. Vše se vám potom spojí v jedno, v jeden celek, masivní monolit, který vás zničí. Ano, je to tak, po tomto albu zůstává jenom spálená země. Smrt má mnoho podob a tu, kterou nám přinášejí DOGTAG REMAINS je velmi krutá, zlá a ošklivá. Jako samotná válka. Na bojišti leží tisíce mrtvých zohavených těl. Tahle válka nemá vítězů, jenom poražených. Po chladné zemi se prochází dáma s kosou a usmívá se. Má důvod. Hraje se zde hlavně pro ni, i pro všechny, kteří zbytečně zemřeli. Až jednou někdo objeví tenhle hromadný hrob a až nemrtví vojáci povstanou, všichni budou poslouchat "Forgotten Battlefields". Obloha zase hoří jasným plamenem. Sirény řvou jako raněná zvířata. Velmi povedená deska, která v sobě má vše, co mám na tomto stylu rád. Někde uprostřed země nikoho, někde daleko od domova ležíš na zemi a čekáš až se objeví. Musíš jej zabít. Nikdy si ho neviděl a nic proti němu nemáš, ale bojuješ za jakési ideály, za víru, za cokoliv. Je to vlastně jedno, teď, na chladné půdě si to uvědomuješ. Ptáš se tisíckrát proč, ale nakonec stejně vystřelíš. Masivní, temný a chladný death metalový nálet, po kterém zůstává jenom spálená země! Nemrtví vojáci povstali!


Asphyx says:

Somewhere in the middle of no man's land, somewhere far from home, you lie on the ground waiting for them to appear. You have to kill him. You've never seen him and you have nothing against him, but you're fighting for some ideals, for a belief, for whatever. It doesn't really matter, now, on the cold ground, you realize it. You ask yourself a thousand times why, but in the end you shoot anyway. He had the same life as you, had a girlfriend, went to school. He just fought on the other side. War's an unbelievable piece of shit. Normally you'd have a beer together, but today, today they'll blow your head off.

Death metal with a war theme is one of my favorites. Of course, it always depends on what band is playing it. On my wanderings around the world's battlefields, I discovered for myself the Greek maniacs DOGTAG REMAINS. I've listened to their debut album a few times, and since each time I found myself right on the battlefield, I'd like to share a few impressions and feelings about the record. 


The melodies here are chilling, dark. The Greeks follow in the tradition of classic bands like BOLT THROWER, HAIL OF BULLETS, ASPHYX, GRAVE, DEAD CONGREGATION, and more recently MEMORIAM, JUST BEFORE DAWN, SCALPTURE, DECAYING and bring us more news from the front. I like the way they approach music, the way they compose new songs. Everything is believable, urgent, I really feel like I'm marching in the crowd. The order was clear, kill them all. We are just numbers in a line and one day we will be white crosses without a name. The sound (Nick Setesh), the great cover art (Julián Felipe Mora Ibanez), the overall execution and production, everything is top notch. I recommend some old black and white documentary from one of the world wars and then smoothly follow up with a listen to this recording. Everything will then come together as one, a massive monolith that will destroy you. Yes, that's right, all that's left after this album is scorched earth. Death takes many forms and the one brought to us by DOGTAG REMAINS is very cruel, evil and ugly. Like the war itself. Thousands of dead mutilated bodies lie on the battlefield. This war has no winners, only losers. A lady with a scythe walks across the cold ground and smiles. She has a reason. The game is played for her and for all those who have died in vain. When someone discovers this mass grave, and when the undead soldiers rise, everyone will be listening to "Forgotten Battlefields". The sky burns bright again. Sirens scream like wounded animals. A very good record that has everything I love about this style. Somewhere in the middle of no man's land, somewhere far from home, you lie on the ground waiting for them to appear. You have to kill it. You've never seen it and you have nothing against it, but you're fighting for some ideals, for a belief, for whatever. It doesn't really matter, now, on the cold ground, you realize it. You ask yourself a thousand times why, but in the end you shoot anyway. A massive, dark and cold death metal onslaught that leaves nothing but scorched earth! The undead soldiers have risen!



Tracklist:
01. Encirclement 
02. Varsity 
03. Aachen 
04. The Glomfjord Power Plant 
05. Behind Enemy Lines 
06. The Man Who Never Was 
07. Landed Southward 
08. Hill 731



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý padesátý osmý - Jak jsem málem zanevřel na metal


Příběh čtyř stý padesátý osmý - Jak jsem málem zanevřel na metal

Nějak nám zase došly peníze a tak jsem kývnul na nabídku brigády ve staré škodovce. Výhodou bylo, že místo mé práce se nacházel kousek od kolejí. Stačilo vstát v pět, obléknout se do montérek a jít kousek po naskládaných panelech. Kouřím před pátou bránou a sleduji šedivý dav. Nasrané tváře dělníků, lokání přímo z lahví. Ožralejch byla spousta. Mám se hlásit na vrátinici. Sedí tam tlustá bába. Sjede mě pohledem a přes zuby něco zaprská. Nerozumím jí ani slova. Zvedne telefon. Máte tady zase nějakýho studenta. Je hubenej a vypadá blbě. Pak mi zvedne závoru a já vstoupím dovnitř. Jinak nevím nic. Neporadí mi, kudy jít. A tak pobíhám mezi dělníky a ptám se. Všichni beze zbytku mě posílají do prdele. Mimo jedný mladý macatý slečny, která mi řekne, abych držel hubu. Inu mládí. Matně si pamatuji, že mám dělat ozubený kola. Dám si cigáro a vstoupím dovnitř. První pokus se nezdařil. Tady dělají frézy a soustružnický nože. Žádný ozubený kola. A kde bych prosím vás našel svoji budovu. Di do prdele. Tak děkuji a přeji hezký den.

Je mi smutno. Všude kolem mě je smog a bloudím dál. Z mlhy se vynoří postava. Vypadá to na mladou holku. Zeptám se tedy jí. No, hele, co lezeš do pekla? Směje se mi, ale konečně mi poradí. Dokonce jde kousek se mnou. Trošku se vyděsím, protože potkáme dva maníky s vozíkem, kteří vezou něco někam. Hlásí o jejích kozách, frndě a zadku. Ona nereaguje, prý to nemá cenu. Tady si asi žen hodně váží, pomyslím si a vstoupím dovnitř. Na chodbě kouří skupinka chlápků v hnědých kvádrech. Slušně pozdravím a opět, jako kohoutek pro vodu, se ptám. Možná jsou všichni zombie, protože mě vždycky jen sjedou pohledem a odvrátí hlavu. Jsou absolutně neteční. Vydám se tedy dlouhými chodbami. Sem tam se ozve nějaké štěbetání, to když pánové plácají dámy po zadku. Je to takové to jujky, nechte toho, ale není v tom žádná radost. Spíš smutek. Najdu personální, zaťukám a vstoupím dovnitř. Kurva, doprdele, ty čuráku, kdo ti dovolil vstoupit. Řve na mě pan personalista. Jak se lekl, tak si pokecal hnědou kravatu a zažloutlou košili rumem. Odloží lahev, podívá se na mě a když vidí, že se směju, tak prská ještě víc. Představím se a on nic. Za několik nekonečných minut a dvou lokách rumu, konečně někam zavolá. Pak mi řekne, abych vypadl. Pěkně poděkuju a jdu za dveře. Začínám být nasranej.

Nikde nikdo, tak jdu před barák, kde si zapálím. Zaparkuje přede mnou nejnovější sportovní motorka Suzuki. Kluk s ulízlou patkou sesedne a začne na mě řvát. Koukám, tady každej jen křičí, odpovím mu. Vtom mě někdo zatahá za ruku. Paní kolem třiceti, malá a kozatá. Nejsi ten student? Přikývnu. Pojď se mnou. A zmizí v chodbách. Snažím se jí dohonit, ale moc mi to nejde. Zajdeme do skladu, kde si vyslechnu další kritiku mého hubeného těla. Taky nosím brýle. Vzpomenu si na starej dobrej socialistickej smrad a šeď. Koukám, že tady si to vyloženě hejčkaj. Já už myslel, že takovouhle náladu nikde nepotkám, ale Škodovka je vyloženě skanzen. V Boleslavi už Němci udělali z fabriky docela příjemné místo. Ale tady se jede hezky postaru. Každej na všechno sere. Nazuji si bagančata a jsou mi malý. To rozšlápneš, a když ne, tak si naser, řekne mi paní ze skladu, která připomíná bachařku. Pak zaleze za roh a slyším, jak funí a heká. Očividně ji tam někdo osahává. Snažím se to nepředstavovat, ale moc mi to nejde. Malá prsatá mě odvede na dílnu. Sedí tam starej chlap a čte si noviny.  Je mu skoro k šedesáti. Nechá mě stát. Slečna zmizí jak pára nad hrncem. Vůbec se nerozloučí.

Významně si odchrchlám. Nic. Další zombie. Uplyne pět minut a mě se začne motat hlava. Od rána jsem nepil ani nejedl. Budeš tahat špony a uklízet. Ozve se za novinami. Konečně spatřím jeho tvář. Vrásky a přehazovačka, masitej umaštěnej ksicht. Naschvál znovu pozdravím a představím se. Drž hubu a vem si vozejk. Poslechnu, tohle nemá cenu. Ale jde o peníze, představuji si, jak jsme někde na výletě, na koncertě nebo jen tak na chalupě. Daleko od plzeňského smogu, od nasraných škodováků. Co čumíš, zajdi k Frantovi. Nojo, ale já nevím, kdo je Franta, odpovím. Panebože, co nám to sem z těch škol posílají. Akorát tam šukáte a hovno děláte. Vůbec nevíš, co to je práce. Znovu si sedne. Myslel jsem, že když mu skončila přestávka, že bude pracovat. Ale ne. Otevře si časák Leo a mlaská. Natáčí fotky nahých holek, aby je viděl z různých úhlů. Jo, kdyby takhle vypadala moje stará. Kurva, co tu pořád stojíš. Tys mě neslyšel. To snad není možný, nadává dál a odvede mě k Frantovi. Tomu je tak 25 a sedí a kouří. Zdravím, měl bych od vás odvést nějaký špony. Drž hubu. Je mi z toho vedro, tak si rozepnu montérkovou bundu. Koukám, posloucháš metal? Řeknu, že ano. Sedni si a povídej. Dej si cigáro. Dneska žádný špony mít nebudu. Seru na to.

Mluví on. Je to takovej ten zastydlej metloš, co poslouchá asi pět kapel, který jsou nejlepší, navždycky budou a i kdyby vydaly sračku, tak je to vždycky album roku. Máme tu takovou partu, co chodíme do hospody a na koncerty. Prozradí mi a i když se mi moc nechce, tak slíbím, že s nimi odpoledne půjdu. Je prvního a pátek. Chtěl bych být se svoji milou, ale chápejte mě. Já metalisty skoro nikde nepotkával. Na koncerty jsem jezdil sám do Prahy, do Liberce z chalupy. V Plzni na koleji moc studentíků moji muziku neposlouchalo a stará parta v Boleslavi se už skoro nescházela. Všichni měli svoje životy a metal už ani moc nesledovali. Moje marné pokusy navázat hovor s někým z plzeňské scény moc nedopadly a ani se zde příliš koncertů nehrálo. Sem tam něco v Šeříkovce, ale tam tenkrát jezdili lidi i z Prahy. Byl jsem tedy rád i za toho vesnickýho Frantu, co měl koště jako kytaru, když vyprávěl, jak byli na ACCEPT. Hele, serem na to. Jdem na oběd. Šli jsme. Ihned zamířil k výčepu. Tenkrát jste si mohli dát osmičku a bylo tam plno. Stoupneme si do fronty a je to poprvé, co slyším smích. 

Tedy, většina vtípků směřuje na manželky a ženy všeobecně. Tohle je zajímavý fenomén. V Boleslavi taky chlapi hlásili, ale bylo to takový milý, s nadsázkou. Tady je mentalita opravdu jiná. Jako student jsem byl rozevlátej mezi svými. Budoucí učitelky a inženýři, doktoři a právníci, mlelo se to, různě kamarádilo, párovalo. Plzeň jsme vnímali jako studentské město, plné světla, klubů, hospod, pařeb a akcí. Ona ale existuje ještě jiná. Dělnická, škodovácká, zatrpklá a naštvaná. Šedivá a slizká. Sedneme si ke stolu a jsem poprvé představem. Aáá studentík, ty si můžeš studovat za naše daně, kurva. Ihned mi vmete do tváře jedna metla. Byl jsem zvyklý, že s metalistama byla vždycky sranda, že vzduchem létal černý humor, nadsázka a že jsme k sobě měli všichni tak nějak blízko. Byl jsem překvapenej. Ještě jsem se chvíli snažil, už jsem byl vnitřně přesvědčen, že jim odpoledne uteču. Vypnul jsem, mám to tak vždycky. Když mě něco nebaví, tak jsem mimo. Ve svém světě fantazie. Dělám to koneckonců pro peníze. Ty vole, ty čumíš jak píča. Projeví se další spolustolovník a zkouší to na mě, že když jsem mladej, tak budu chodit pro pivo. Vyser si voko. Hele, vono to mluví. Já byl na vojně (ááá, už je to zase tady) a takový jako ty, zasraný intouše, jsme si tam mazali na chleba.

Po obědě už se nic nedělá. Jdu se projít. Toulám se fabrikou. Sem tam má někdo puštěný stroj, ale jinak se spíš kecá, pospává a nebo laškuje s holkama. Ty jsou tedy převážně děsný. Takový ty sprostý typy, to úplně nesnáším. Ženská má mít úroveň a být ta dámu. Ale jak to tak sleduju, tak mi to spíš přijde, že se místní ženy přizpůsobily. Zhrubly a zlenivěly. Zažívají si asi svoje, ale přesto. Mohly by se aspoň občas usmát. Vrátím se a mám samozřejmě průser, protože mě někdo hledal. Zeptám se kdo a prý mám jít na finanční. Vyplnit nějaký papíry. Kde to je? Jdi do prdele. Ukážu mu fuck of a Franta se směje, tomu rozumí, je to přeci metalista. Je to snad poprvé v životě, kdy se stydím, že patřím k tomuhle stylu. Jasně, magorů je i v naší hudbě spousta, ale to jsou jen kusy, které sem tam potkáte. Většinou jsou kluci a holky fakt v pohodě. Proto mě to taky baví, žejo. Přemýšlím nad tím a autopilot mě zavede ke dveřím finančního. Zaťukám, tam sedí dvě dámy kolem 40, věk už je na nich znát, ale ony jakoby na to nedbaly. Oblečené jsou jak děvky. Hrozně vyzývavé rtěnky, vypasovaný sukně a stažený prsa. Ihned se začnou řehnit a jsou jak dvě mladý puberťačky. Naklánějí se ke mě, cvrdlikají a mě dojde, že to mají naučený. Protože během té chvíle, co tam jsem, přijde několik chlápků a každýho nechají sáhnout, plácnout, o každého se otřou. 

Vypadnu, kouknu na hodinky a protože už je to za málo, tak jdu k šedivému pánovi, co mě měl původně na starosti. Odvez si ty špony, kurva? Žádný nebyly? Jak nebyly, jdi do prdele, mám tě starosti. Franta říkal, že budou zítra. Tady je vidět, že si nebyl na vojně, dodá ještě, ale to už se loučím a moc děkuji za hezký den. Pošle mě do prdele a odplivne si. Zasraný studenti. Kdybys kámo věděl, že ti jednou třeba budu dělat šéfa. No dobře, to byl první den. vydám se k bráně. Jdu s davem a jak se blíží svoboda, tak se začínám usmívat. Otočím se vpravo, směrem ke koleji a těším se, až se ztratím v náručí blondýnky a budu jí vyprávět neuvětřitelné příběhy ze škodovky, ale někdo mě chytne za rukáv. Tak co ta hospoda, píčo. Franta a jeho kámoši. Prý přijdou i nějaký kurvičky. Omlouvám se, ale nakonec, vlastně nevím proč, řeknu, že ano. Usedneme U Ševců a dáme si pivo. Kluci si ihned dají rum a básní o vojně. Jak dal dévéťákovi hovno do bot. Alkohol přibývá a přijdou tři holky. Jsou to lopaty od pohledu. Kdysi musely být docela hezký, ale já tyhle tupý pohledy nemusím. Jedna se ke mě ihned má a provede výslech. Ptá se mě a já jednoslovně odpovídám. Potom někdo začne mluvit o muzice. Konečně.

Jenže jsou to jen takový povrchní řeči. Zkazky, které se metalisty vyprávějí už dlouhé roky Prostě jedu z koncertu a najednou chlupatý. Znáte to. Zkouším na něj nějaký kapely, ale moc se nechytají. Vzdávám to. Raději pivo pivo a vyhýbám se rumu. Jedna dívka, tentokrát jiná, na mě dělá kukuč a prsí se. No ty vole, pomyslím si. Kde není zhůry dáno, achjo. Hele, nejlepší stejně bylo, když jsme chodili na Petrohrad mlátit cikány. Otočím se a nejdřív si myslím, že je to jeden z vtípků, takový ty do hospody, který by nikdo nikde jinde neřekl, ale není to pravda. Všichni, včetně těch holek, se chytnou. Hele, u nás v Boleslavi bývalo za mého dětství celé Staré město cikánské a nikdo jsme tam nechodili. Dodnes když nějakýho potkám, tak si hlídám peněženku a stavím se do bojového postoje. To jsou moje zkušenosti. Ale na tohle jsme alergickej. Oni machrují, že měli tyče a řetězy a na těch ženštinách je vidět, že je to pořád rajcuje. Jsou to normální náckovský řeči. Řeči o plynu, o koncentrákách. Vtipy o lampičkách z kůže. Já si vždycky vzpomenu na své židovské příbuzné a předky, jejichž krev  mi koluje v žilách. Ozvu se. Zkouším diskutovat. Mluvím o Georgovi, o  mém černošském kamarádovi, ale po nich to stéká a jsou mými slovy absolutně nedotčeni.

Je to hnus, je to špína, je to přesně ten českej marast, vidláctví, který celej život nesnáším. Tohle není o tom, že někdo maká rukama nebo o vzdělání, to je o vzteku, frustraci a nenávisti. Už toho mám dost. Celej den mi jen nadávali, všude kolem mě byla mlha a smog a nikdo se neusmíval. Nejvíc mě ale bolelo, že jinak vždy hlavy otevřený, metalový, jsou najednou zasraný náckové. Nechce se mi tomu věřit. Zrovna teď mi nadávají, jak mě živí, abych si mohl studovat a že bych měl držet hubu a šoupat nohama. Já ale přeci nechci žít ve světě, kde si chlapi nevážejí ženských a naopak, já nechci chodit do práce, kde se jenom chlastá, já nechci, aby mě někdo spojoval s nenávistí proti všem. Utekl jsem a za rohem se musel vydýchat. Metal pro mě bylo vždycky hlavně společenství pohodových lidí, co nechávají agresi a nasranost dole pod pódiem. Většina z nás si zahrozí a pak jsou jak beránci boží. To je moje zkušenost. Tolik skvělých lidí a asi jsem pořád naivní. Doběhnu na kolej, zalezu do sprchy a pustím na sebe studenou sprchu. Já nechci být spojován s takovými lidmi! 

Hodně nad tím přemýšlím a chodím u toho do Škodovky. Moc tam nemluvím. Dělám co mám a protože jsem ten student, tak mě po nějaké době přeřadí do archívu. Sem tam překreslím nějaký výkres, dělám evidenci a je mi fajn. Metalistům se vyhýbám jako čert kříži. Zajímavý je, že oni se ke mě pořád hlásí. To jsme dobře zachlastali, co? Musíme vyrazit na nějakej pořádnej koncert. Vždycky jenom něco zamumlám. Hledím si svého, ale pořád mi to vrtá hlavou. Ležíme o víkendu v posteli a vyprávím to své milé. Hrají nám z repráků Paradise Lost a je nám hrozně fajn. Víš, málem jsem kvůli těm hovadům zanevřel na metal. Nemám nikoho, kdo by se mnou moji radost a nadšení sdílel. Nic proti tobě, ale já jsem hodně death metalovej a to ty neposloucháš. Pro mě to není jen hudba, je to moje víra. Vysvětluji a moje milá se na mě dívá. Proč by si měl zanevřít na metal? Jak se tak na tebe koukám, máš tu muziku v srdci, jsi jí doslova prorostlej. Mě se to tvoje nadšení líbí. Budu tě vždycky podporovat. Políbím jí a uvědomím si, že jsem byl na chvilku jako kněz, který přemýšlel o síle své víry. Nakonec jsem samozřejmě jel dál, ale dával jsem si velký pozor, s kým se dám do řeči. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 25. května 2024

Recenze/review - ÓÐKRAPTR - Óðkraptr (2024)


ÓÐKRAPTR - Óðkraptr
CD 2024, Signal Rex

for english please scroll down

Venku se ochladilo natolik, že se objevila mrznoucí mlha. Musel jsem ven, i když se mi nechtělo. Moc dobře jsem totiž věděl, že hudba ÓÐKRAPTR vynikne nejlépe v chladu a temnotě. Poslouchal jsem album už nějaký čas a pokaždé jsem musel zhasnout všechna světla. Jako bych se díval na starý, černobílý hororový film. Vystupují v něm démoni ze stínu. Vylezl jsem ven, zapnul play na svém přehrávači a ihned mi jeden z přízraků prořízl hrdlo.

Padám pomalu na zem, promítám si ve své hlavě všechny zlé myšlenky, které jsem kdy zažil. Základem je klasický, tradiční black metal z devadesátých let. Ten je zahalen do děsivého šílenství, do chaosu, do snů, ze kterých se už nikdy neprobudíte. U téhle desky budete skřípat zuby a bude vám běhat máz po zádech.


Tentokrát platí víc než kdy jindy, že je lepší album poslouchat, nechat jej na sebe působit, než o něm psát a číst si. Pro podobné nahrávky potřebuji klid a absolutní soustředění. Teprve potom, v mém studeném sklepě, vynikne její síla nejvíce. Skladby jsou napsány velmi emotivně, mají v sobě mrazivý chlad, ale také něco strašlivého, manického. Už jste někdy šli v noci ulicí a neustále se ohlíželi za sebe? Měli jste pocit, že vás někdo sleduje? Je jasné, že vás vaše kroky pokaždé zavedly na hřbitov. Oceňuji čitelný a jedovatý zvuk, líbí se mi zajímavý obal, po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Hlavou mi létá změť do černé zahalených myšlenek. Někdy pro mě je těžké popsat slovy, co se na albech odehrává. V tomto případě to platí více, než kdy jindy. Vše je zde totiž snové, neuchopitelné, obestřené pevnými pavučinami. Připadám si prokletý, když "Óðkraptr" poslouchám. Jako bych byl dlouhé roky zavřený v plesnivé kobce. Přikován ke zdi jsem nakonec propuštěn. V naději jdu dlouhou chodbou, ale žádné světlo na konci nevidím. V kostech se mi už dávno usadil chlad. V žilách mi kolují nahrubo nasekané kousky ledu. Nakonec dojdu ke trůnu, na kterém sedí můj vlastní démon. Je nepříjemně podobný tomu, který mi v úvodu dnešní recenze prořízl hrdlo. Tuhle desku vlastně ani nelze poslouchat tak jak jste normálně zvyklí. Je totiž odlišná, jiná, neotřelá. Doporučuji všem, kteří tráví svůj čas převážně v záhrobí. Mrazivý, děsivý black metal zahalený do krvavé mlhy věčnosti! 


Asphyx says:

Outside, it got so cold that a freezing fog appeared. I had to get out, even though I didn't want to. For I knew very well that ÓÐKRAPTR' s music was best in the cold and dark. I had been listening to the album for some time and each time I had to turn off all the lights. It was like watching an old black and white horror movie. It features demons from the shadows. I went outside, put it on play on my player and immediately one of the phantoms cut my throat.

I fall slowly to the ground, projecting in my head every evil thought I've ever experienced. The base is classic, traditional black metal from the nineties. It's shrouded in a terrifying madness, in chaos, in dreams you'll never wake up from. This record will make you grit your teeth and send shivers down your spine.


This time, more than ever, it's better to listen to the album and let it affect you than to write about it and read it. For records like this I need calm and absolute concentration. Only then, in my cold basement, will its power shine through the most. The songs are written very emotionally, they have a chilling coldness to them, but also something terrible, manic. Have you ever walked down the street at night and constantly looked behind you? Have you ever had the feeling that someone was watching you? It's clear that your footsteps have always led you to the cemetery. I appreciate the clear and poisonous sound, I like the interesting cover, formally everything is in the best order. My head is a jumble of thoughts shrouded in black. Sometimes it's hard for me to put into words what's going on in the albums. In this case it is more true than ever. Everything here is dreamy, ungraspable, enveloped in tight cobwebs. I feel cursed when I listen to "Óðkraptr". It's like being locked in a moldy dungeon for years. Chained to the wall, I am finally released. I walk down the long corridor in hope, but I see no light at the end. The cold has long since settled in my bones. Coarsely chopped chunks of ice run through my veins. Finally, I reach the throne where my own demon sits. It is uncomfortably similar to the one that slit my throat in the opening of today's review. You can't really listen to this record the way you normally do. It's different, different, fresh. I recommend it to everyone who spends their time mostly in the afterlife. Freezing, terrifying black metal shrouded in the bloody mist of eternity!


tracklist:
1. Nattens Pol
2. Fra det Hinsides
3. Valpurgisklange
4. Det Onde Øje
5. Genfødt i Dimensioner Sorte
6. Drømme i Heksehuset


pátek 24. května 2024

Recenze/review - CHRIST DENIED - Christopsy (2024)


CHRIST DENIED - Christopsy
CD 2024, Xtreem Music

for english please scroll down

Pokaždé, když jdu kolem kostela, tak se mi zvedne žaludek. Nedávno našli v jeho sklepení několik mrtvých těl. Mučení, bolest a strach. Zazděni zaživa, aby nemohl nikdo zjistit, čeho jsou někteří kněží schopní. Mrtvoly ležely v podivných pozicích, vyděšené. Se zlámanými kostmi, s proraženými lebkami. Nemohl jsem jinak, než křičet z plných plic a pustit si novou desku brutálních death metalistů CHRIST DENIED. Ježíš stále visel na svém kříži a divně se usmíval.

Je to návrat po jedenácti letech, je to opět trepanace lebky, útok rozzuřených psů. Tahle smečka se s ničím nikdy nepárala. I letos dostanete divokou směs morbidních melodií, gore hniloby a krvavě podmanivé atmosféry. Pokud to takhle máte rádi, tak neváhejte ani chvilku. Hrob je připraven. Stačí jen přidat hlasitost a provést exhumaci. 


Je to jízda od začátku do konce. Takový ten klasický, tradiční masakr, který se vám dostane hluboko pod kůži i do podvědomí. Zazní lehké odkazy na DEICIDE, MORTICIAN a další, nekompromisní kapely. CHRIST DENIED datují svůj vznik do roku 1994 a tak si můžete být jistí, že dostanete poctivou porci syrového masa. Všemu samozřejmě vévodí vokál Daveho Rottena (AVULSED, HOLYCIDE). Ten je ve skvělé formě. Nezaostávají ani ostatní, neméně zkušení kolegové. Výsledkem jejich morbidní práce je nahrávka, ke které se budete rádi a často vracet. Pokud máte rádi návštěvy opuštěných nemocnic, chladné patologické sály, stará jatka a nebo prokleté kostely, ve kterých se stalo něco zlého a ošklivého, jste tu správně. Skladby jsou napsány s jediným účelem -  zabít vás hudbou. Kapela vám zpřeráží všechny kosti v těle. Pokud máte rádi klasické horory, užíváte si noční můry a s chutí si přečtete o zlých lidských činech, potom se zde hraje i pro vás. Budete pověšeni za háky a vyslýcháni jako za dob inkvizice. Španělé samozřejmě nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale to přeci vůbec nevadí. Vybrousili svůj styl dávno k dokonalosti. Tohle je hudba pro fanoušky, kterým se líbí syrové, morbidní motivy, kteří mají rádi, když dokáže kapela bourat zdi. Songy se valí kupředu a neznají slitování. Pokaždé, když půjdete kolem kostela, tak se vám zvedne žaludek. Nedávno našli v jeho sklepení několik mrtvých těl. Mučení, bolest a strach. Zazděni zaživa, aby nemohl nikdo zjistit, čeho jsou někteří kněží schopní. Mrtvoly ležely v podivných pozicích, vyděšené. Se zlámanými kostmi, s proraženými lebkami. Mokvající, surový a zničující brutální death metal, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla! Totální masakr z chladných piteven!


Asphyx says:

Every time I walk by the church, my stomach gets upset. Recently, they found several dead bodies in the basement. Torture, pain and fear. Buried alive so no one can find out what some priests are capable of. The corpses lay in strange positions, terrified. With broken bones, skulls cracked open. I couldn't help but scream at the top of my lungs and put on the new album by brutal death metallers CHRIST DENIED. Jesus was still hanging on his cross, smiling strangely.

It's a return after eleven years, it's a skull trepanation again, an attack of rabid dogs. This pack never fought anything. Again this year you get a wild mix of morbid melodies, gore rot and a bloody captivating atmosphere. If you like it that way, don't hesitate a moment. The grave is ready. Just turn up the volume and exhume. 


It's a ride from start to finish. A classic, traditional massacre that gets deep under your skin and into your subconscious. There are light references to DEICIDE, MORTICIAN and other uncompromising bands. CHRIST DENIED date back to 1994, so you can be sure you'll get a fair portion of raw meat. Of course, it's all dominated by the vocals of Dave Rotten (AVULSED, HOLYCIDE), who is in great form. The other, no less experienced colleagues are not far behind. The result of their morbid work is a recording you will be happy to return to often. If you like visits to abandoned hospitals, cold pathology halls, old slaughterhouses or cursed churches where something bad and ugly happened, you've come to the right place. The songs are written with one purpose - to kill you with music. The band will break every bone in your body. If you like classic horror movies, enjoy nightmares, and enjoy reading about evil human acts, then this is the band for you. You will be hung by the hooks and interrogated as in the days of the Inquisition. Of course, the Spanish are not bringing anything new or revolutionary, but that doesn't matter. They honed their style long ago to perfection. This is music for fans who like raw, morbid themes, who like it when a band can break down walls. The songs roll forward and know no mercy. Every time you walk past a church, your stomach rises. Recently, several dead bodies were found in its basement. Torture, pain and fear. Buried alive so no one can find out what some priests are capable of. The corpses lay in strange positions, terrified. With broken bones, skulls cracked open. Wetting, raw and devastating brutal death metal that will rip your guts out! Total carnage from the cold execution chambers!




Tracklist:
01. Scream Bloody Blasphemy 
02. Fake Deity 
03. A Blinding Light? 
04. Take, Eat; This Is My Body 
05. Why Call Him God? 
06. Voracious Disciples 
07. Starving Acolytes 
08. Oozing Blood Nails 
09. Liar's Meat Aftertaste 
10. Mutant Christ (Cryptopsy Cover)



KNIŽNÍ TIPY - Temné léto - Dan Simmons (2012)


Temné léto - Dan Simmons
2012 (1991), Noir

Včera jsem se vrátil z jedné akce. Pili jsme pivo, byli děsně chytří a vyřešili jsme všechny záhady světa. Čtyři chlápci, co si potřebovali odpočinout. Bylo super, že jsem potkal kluky, co jsme spolu bydleli na koleji. Naše přátelství nám vydrželo hodně dlouho. Jsem tomu moc rád, člověk má alespoň nějakou jistotu v dnešním divném světě. Stejně jako kamarády, potřebuji i knihy a muziku. Cestou na pitku jsem si četl Temné léto. Tenhle příběh mě posunul ještě dál, do mého dětství. Do doby, kdy nebyl ještě internet, kdy nás rodiče moc nekontrolovali. Bylo to super, asi jako každý rád vzpomínám, ale zažili jsme i spoustu děsivého. Je pro mě vždy zajímavé se přenést do dětství někoho jiného. Tentokrát jsou to šedesátá léta, nekonečné lány kukuřice ve státe Illinois a temnota, která se ukrývá velmi blízko. Pamatuji si na jeden podchod, kterým jsme hrozně neradi chodili. Raději jsem obešel kus města, než abych do té díry vlezl. Bývali tam úchylové a bezdomovci. My jsme byli malí, slabí a zranitelní.

Hlavní postavy sice přemýšlejí trošku "dospěleji", než by se na popisovaný věk slušelo. Základ je trošku podobný s TO od mistra Kinga. Ale nenechte se mýlit, jsou to spíše promo řeči. Základ je stejný, ale potom se vše rozběhne zcela jiným směrem. Kdo autora znáte, určitě mi potvrdíte, že umí navodit velmi pochmurnou i napínavou atmosféru. Troufám si tvrdit, že si každý oblíbíte nějakou postavu, budete jí fandit. Je léto a to bývá čas prázdnin a odpočinku. Nových dobrodružství. Já je prožíval okolo Boleslavi nebo v lesích na chalupě v Jizerkách. Hlavní hrdinové mezi kukuřicí, na malém městě. Kluci vždycky bývali stejní. Tak trošku machýrci, ale i velcí hrdinové. Pamatuji si to tak, stejně jako když jednoho z nás chtěl unést divnej chlápek. Řvali jsme tak, že utekl a ani jsme nevěděli, jaké jsme měli štěstí. Přesto jsme věděli, že někde ve tmě se ukrývá něco zlého.

Vždycky to bylo o kamarádství. Stejně jako se mi stále scházíme a samozřejmě vzpomínáme, i v knížce jde hlavně o přátelství. Respektive, tohle se mi na příběhu líbí. Jinak je to samozřejmě horor, takový ten klasický, tradiční, s pečlivě vybudovanou atmosférou. A to vše zasazené do prostředí a doby, která se mi líbí. Amerika šedesátých let musela být svým způsobem hodně zajímavá. Známe to samozřejmě jenom z knížek a filmů, ale stejně, kdybych mohl, rád bych se aspoň na pár měsíců do té doby přenesl. To ale nejde a tak si aspoň můžu číst. Když si to vezmu kolem a kolem, tak jsme pořád tak trošku ti malí kluci. My žrali Foglarovky, četli jsme rodokapsy po dědovi a hráli si na indiány. Kluci z Temného léta to měli vlastně podobné. Taky si pamatujete, jak jste popoháněli ručičku na hodinkách, aby už zazvonilo, aby už skončil poslední den školy? Běželi jsme domů, hodili tašky do kouta a už kámoši pískali před barákem. Vezmeš s sebou bráchu? Ošíval jsem se, je přeci jen o tři a půl roku mladší. To bylo tenkrát hrozně moc.

Za městem už čekají ostatní. Jsme děsně tvrdý, ale jen do doby, než se setmí. To už někdy jenom šeptáme. Když jsem jel z pitky domů, číst jsem si nemohl. Už to nějak nedávám. Jsi starej a nemáš rozum, řeknou mi doma a mají pravdu. Žaludek se mi zvedá, chce vše vyzvrátit, ale nakonec se ovládnu. Nemůžu pít čistou vodu a tak si jdu lehnout. Rodina promine. Zdají se mi sny, všechno se mi to pomotá. Temné léto, i moje staré prázdniny. Hele, nepůjdeme plavat s holkama? Nevím, kdo to navrhl, ale všichni jsme dělali, že ne, že holky jsou přece blbý. Nakonec jsme ale šli a dodnes na to vzpomínám. Doprovodíš mě domů? No, dobře a pak jsem měl další divoký sen. Pochopil jsem, že na těch holkách přeci jen něco je. Měl jsem krásné dětství, než se to v pubertě začalo kazit. To když jsem poznal, že někdo umí být také zlý. Můj otec chlastal a měnil se v monstrum. Pod postelí spala příšera. Nebo to byl  jenom sen?

Možná existují záhadné věci, duchové i nemrtví. Jsem spíše prakticky založený, realista, ale co se týká knih, tak nechávám rád fantazii, aby pracovala na plné obrátky. U Temného léta jsem byl ve svém živlu. Zajímalo mě jak téma, tak doba, do které je příběh zasazen. Četl jsem vyloženě s chutí, takříkajíc jedním dechem. Každý jsme měli nějaké dětství. Většina rodičů se snaží, abychom měli na co vzpomínat. Parta kluků z tohoto příběhu ale musí bojovat. Proti zlu. Je to dobrá knížka, velmi dobrá. Doufám, že se vám bude také líbit. Pokud jste ji již nečetli. Mějte se co nejlépe a přeji vám hezký den. Děkuji za přízeň.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Je léto roku 1960. Několik žáků šesté třídy z illinoiského Elm Havenu mezi sebou navazuje mocná, magická pouta, která nezpřetrhá ani jejich další život či ztráty. Na pozadí sluncem zalitých kukuřičných lánů a kradmého koketování městských dívek bude jejich vzájemná oddanost vystavena nemilosrdné zkoušce. Ze ztichlých útrob školy Old Central, mohutné pevnosti obestřené mahagonovou vůní rakví, vyplouvá neviditelné zlo, jež Mika, Duana, Dala, Harlena a Kevina uvrhne do války, která nezná hranic ani slitování, v níž je noc v područí jednoho věčného nepřítele...


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 23. května 2024

Interview - SEPULCHRAL WHORE - Death metal soaked in darkness, coldness and corrupted blood that will bury you alive!


Interview with death metal band from Brazil - SEPULCHRAL WHORE.

Recenze/review - SEPULCHRAL WHORE - The Return from a Sepulchral Rest (2024):

Ave SEPULCHRAL WHORE! Greetings to the Brazil underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a first long-play full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous first EP „Everlasting Morbid Delights“? Where did you want to move and in what are these two records different?

Hi, Jakub Asphyx!! Thanks a lot for your fuckin’ support to the band and for pretty cool deference in advance. We really appreciate it!! The new album marks the return of the band to underground scene after some rest when our focus was on new compositions into covid outbreak when the death was really near of each one of us. The “Deadly Infection” song for example was written from the pandemic reports around the world. We think that both records evidence the band "hellvolution" so far. Each production was thinked according to its history age.


“The Return from a Sepulchral Rest“ includes all attributes of good death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of SEPULCHRAL WHORE?

Thanks, man!!! Pestmeester and Nyarlathotep IV, our guitar players, bring us their riffs. Tenebrarum puts your sickness thoughts on the paper and we set the songs in rehearsals together until feel their respective coldness atmospheres such as we thinked. It’s a friendly coletive work and it proud us too much!!

Who's signed the sound? I have to confirm that the sound literally kills. It keeps making me turn up the volume on the hi-fi tower. You have a sound that is harsh, raw and dark and animalistic at the same time, it feels analogue. What studio did you record in and how did it all work?

It’s a friendly coletive work without any individual vanity. All album’s production process (sound capture, mixing e mastering) was done with Joel Lima from J.A. Studios. We already worked with him another jobs.


An integral part and a kind of extra bonus for fans today is a music CD (cassette, vinyl). You have released it on Excarnation Records and it comes with a deadpan cover. Who is the author? How did you choose the theme and how does it relate to the music on the release?

The artwork was done by greatest Fernando JFL (@giotefeli). He wonderfully put on canvas the apocaliptic scenery described into the “Whore from Sepulcher” lyric. Our necromantic woman got back from the grave after some rest. The album marks this evilness event artistically.

You play death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start SEPULCHRAL WHORE was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

The band has born from our artistic desire to play death metal among friends. The Sepulchral Whore is a character created for us and the band’s main lyric concept. A necromantic woman that visits graveyards to satisfy her necrofilic fetishes.


I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

To play Death Metal is an artistic expression for us!!! A poetic/ludic/scenic/plastic way to express our dark feelings throught the music. We love it as fuck!!!

Finally, a classic but important question. What is SEPULCHRAL WHORE planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Europe?

The band continue rehearsing and already working new compositions for upcoming records trying keep the same production standard of “The Return From a Sepulchral Rest” album. Violent songs!!! Right on!!! The necromantic evilness always will prevail!!! In advance we would like yes to play around the old world. We’ve open for that. Make some crazy shows into the European nights. It’d be wonderfull!!!


Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „The Return from a Sepulchral Rest“ into my head again!

Recenze/review - SEPULCHRAL WHORE - The Return from a Sepulchral Rest (2024):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - SEPULCHRAL WHORE - Temnotou, chladem a zkaženou krví nasáklý death metal, který vás pohřbí zaživa!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Brazílie - SEPULCHRAL WHORE.

Recenze/review - SEPULCHRAL WHORE - The Return from a Sepulchral Rest (2024):

Ave SEPULCHRAL WHORE! Zdravím do brazilského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaším prvním EP „Everlasting Morbid Delights“? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Ahoj, Jakub Asphyx!! Díky moc za tvou podporu kapele a za pěknou úctu předem. Moc si toho vážíme!! Nové album znamená návrat kapely na undergroundovou scénu po určité pauze, kdy jsme se soustředili na nové skladby do covid outbreak, kdy smrt byla opravdu blízko každého z nás. Například píseň "Deadly Infection" vznikla na základě zpráv o pandemii po celém světě. Myslíme si, že obě desky jsou důkazem dosavadní "hellvolution" kapely. Každou produkci jsme promýšleli podle jejího historického stáří.


„The Return from a Sepulchral Rest“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál SEPULCHRAL WHORE?

Díky, chlape!!! Pestmeester a Nyarlathotep IV, naši kytaristé, nám přinášejí své riffy. Tenebrarum dává své nemocné myšlenky na papír a my společně nastavujeme skladby na zkouškách, dokud neucítíme jejich chladnou atmosféru takovou, jakou jsme si mysleli. Je to přátelská kolektivní práce a jsme na ni moc pyšní!!!

Kdo je podepsán pod zvukem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný, působí analogově. V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Jde o přátelskou kolektivní práci bez individuální ješitnosti. Na produkci alba (snímání zvuku, mix a mastering) se podílel Joel Lima z J.A. Studios. S ním jsme již spolupracovali na dalších nahrávkách.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes hudební CD (kazeta, vinyl). Vy jste jej vydali u Excarnation Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Autorem výtvarného návrhu je nejlepší Fernando JFL (@giotefeli). Nádherně přenesl na plátno apokalyptickou scenérii popsanou v textu "Whore from Sepulcher". Naše "nekromantka" se po chvíli odpočinku vrátila z hrobu. Album tuto událost zlovůle umělecky poznamenává.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do brazilského podzemí si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Kapela se zrodila z naší umělecké touhy hrát death metal mezi přáteli. Sepulchral Whore je postava, kterou jsme si vytvořili, a hlavní textový koncept kapely. Nekromantka, která navštěvuje hřbitovy, aby uspokojila své nekrofilní fetiše.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Hrát death metal je pro nás umělecké vyjádření!!! Je to poetický/lidový/scénický/plastický způsob, jak vyjádřit naše temné pocity prostřednictvím hudby. Milujeme to jako sviňa!!!


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají SEPULCHRAL WHORE v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu?

Kapela pokračuje ve zkoušení a již nyní pracuje na nových skladbách pro nadcházející desky, přičemž se snaží udržet stejný produkční standard jako na albu "The Return From a Sepulchral Rest". Násilné skladby!!! Přesně tak!!! Nekromantické zlo vždycky zvítězí!!! Předem bychom chtěli hrát po starém světě. Jsme připraveni. Udělejte pár šílených koncertů do evropských nocí. Bylo by to úžasné!!!


Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „The Return from a Sepulchral Rest“ zase narvat do hlavy!

Recenze/review - SEPULCHRAL WHORE - The Return from a Sepulchral Rest (2024):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 22. května 2024

Recenze/review - MORTUARY SICKNESS - What Lies Beyond... (2024)


MORTUARY SICKNESS - What Lies Beyond...
CD 2024, Death Sick Records

for english please scroll down

Jako šelma zahnaná do kouta. Jako vyděšené zvíře, které bojuje o život. Oči plné nenávisti, pradávný strach ze smrti. Do některých lidí byste to nikdy neřekli. Navenek vždycky vypadal jako milý chlap. Jenže pod povrchem to vřelo. Měl zkaženou krev. Obličej plný úsměvů, ale vnitřnosti nakažené nenávistí. Mám rád hudbu, která dokáže všechno ohlodat na kost a ukázat krutou pravdu.

Dnešní doba je úžasná v tom, že se dostanete i ke kapelám, které by vám jinak zůstaly ukryty. Na australské MORTUARY SICKNESS mě upozornil algoritmus na všemocném youtube. Líbil se mi obal a tak jsem si zkusil poslechnout pár skladeb. Nakonec jsem byl natolik stržen a zaujat, že jsem s jejich novou debutovou deskou "What Lies Beyond..." strávil několik dní. Je totiž syrová, divoká, ale i temná a záhadná. Zkrátka a dobře, tohle je přesně death metal, který jsem chtěl vždycky podporovat. 


Naleznete zde jak surové, maniakální pasáže, tak i klidnější momenty. Vše je náležitě ostré, melodie se velmi dobře pamatují. Pánové mají svůj rukopis a zároveň jsou šílení přesně takovým tím skvělým způsobem. Mám zkrátka pořád chuť si podupávat nohou, tančit jako nějaký maniak po pokoji, headbanging je také zaručen. Navíc, a to je pro mě hrozně důležité, v sobě skladby obsahují velké množství energie. Představte si třaskavou směs, kterou vám kapela hodí do rukou. Vy stojíte dole pod pódiem a rádi a s chutí se necháte znovu a znovu strhnout. Zvuk, obal, celková produkce, vše je na skvělé úrovni. Vůbec není poznat, že se jedná teprve o první dlouhohrající desku kapely. Naopak. Tohle je zásah přímo doprostřed terče, na solar plexus. Mám to takhle nastavené od svého mládí. Jakmile mě nějaká nahrávka zaujme, jako "What Lies Beyond...", nevím o světě kolem sebe. Mám obrovskou chuť chytit do rukou kladivo a jít zbourat nejbližší zeď. Toho tlaku, té černé energie, nadšení a odhodlání je v hudbě těchto maniaků tolik, že by je mohla prodávat. Je to jako potkat toho milého chlápka z úvodu dnešního článku. Skončíte ve staré smradlavé kobce a sami se přesvědčíte o tom, že peklo doopravdy existuje. Je uvnitř každého z nás. Jako šelma zahnaná do kouta. Jako vyděšené zvíře, které bojuje o život. Oči plné nenávisti, pradávný strach ze smrti. Do některých lidí byste to nikdy neřekli. Navenek vždycky vypadal jako milý chlap. Jenže pod povrchem to vřelo. Měl zkaženou krev. Maniakální, surový death metal, který vás přikove na zeď! Temnota a chlad!


Asphyx says:

Like a cornered beast. Like a frightened animal fighting for its life. Eyes full of hatred, an ancient fear of death. Some people you'd never say that to. He always seemed like a nice guy on the outside. But underneath the surface, it was boiling. His blood was tainted. A face full of smiles, but a gut infected with hate. I like music that can gnaw everything to the bone and show the harsh truth.

The great thing about today is that you can get to bands that would otherwise remain hidden from you. Australia's MORTUARY SICKNESS was brought to my attention by an algorithm on the almighty youtube. I liked the cover art and so I tried listening to a few tracks. Eventually, I was so blown away and intrigued that I got hooked with their new debut album "What Lies Beyond..." for a few days. It is raw, wild, but also dark and mysterious. In short, this is exactly the death metal I've always wanted to support. 


You will find both raw, manic passages and calmer moments. Everything is properly sharp, the melodies are very easy to remember. The gentlemen have their own signature and at the same time are crazy in exactly the perfect way. I just keep wanting to stomp my feet, dance like a maniac around the room, headbanging is also guaranteed. Plus, and this is terribly important to me, the songs have a lot of energy in them. Imagine the shaky mixture the band will throw into your hands. You're standing down below the stage, happy and eager to be swept away again and again. The sound, the packaging, the overall production, everything is on a great level. It's not at all noticeable that this is only the band's first full-length record. On the contrary. This hits right in the middle of the target, the solar plexus. I've had it set up like this since I was young. Once a record catches my attention, like "What Lies Beyond...", I don't know about the world around me. I have this overwhelming urge to grab a hammer and go knock down the nearest wall. There's so much pressure, that black energy, enthusiasm and determination in these maniacs' music, it could sell. It's like meeting the nice guy in the opening of today's article. You'll end up in a stinking old dungeon and see for yourself that hell really does exist. It's inside all of us. Like a beast cornered. Like a frightened animal fighting for its life. Eyes full of hate, an ancient fear of death. Some people you'd never say that to. He always seemed like a nice guy on the outside. But underneath the surface, it was boiling. His blood was tainted. Maniacal, raw death metal that will drive you up the wall! Dark and cold!



Tracklist:
01. Entwined In Mortality 
02. Purgatory 
03. Cosmic Tides Of Damnation 
04. Diabolical Rites Of Agony 
05. As The Wurms Consume 
06. Repent 07. Unto Valhalla

band:
Wallace - Vocals
Calhalla - Guitars / Vocals
Gamblor - Guitars
T-bone - Bass
Snotticus - Drums



Recenze/review - KVADRAT - The Horrible Dissonance of Oblivion (2024)


KVADRAT - The Horrible Dissonance of Oblivion
CD 2024, Nuclear Winter Records, Total Dissonance Worship

for english please scroll down

Představte si bouři, která vše očistí. Zůstane po ní jenom zničená země. Rozbořené domy, kusy mrtvých těl v ulicích. Už jste si mysleli, že všechno skončilo, už jsme chtěli počítat škody. Opak je ale pravdou. Další vlna, další přízraky s rozšklebenými tvářemi, které vám půjdou po krku. Už nikdy nenaleznete klid, už nikdy nespatříte světlo. Přesně takové jsou i mé pocity z debutového dlouhohrajícího alba řeckých KVADRAT.

KVADRAT znamená v uzbečtině náměstí. Autorem hudby a jediným členem kapely je Ivan Agakechagias. Nahrávka se mi dostala do ruky víceméně náhodou. Pokud si tedy myslíte, že náhody existují. Sedl jsem si, zapnul play a ihned se ocitl uprostřed divoké black death metalové bouře. 


Jedná se o naléhavou, zpočátku těžce stravitelnou hudbu, kterou když budete chtít pochopit, tak u ní musíte přemýšlet. Je nutná určitá dávka fantazie, musíte mít rádi absolutní tmu, musí se vám líbit, když hudba pálí a žhne, když drásá. Poslouchat "The Horrible Dissonance of Oblivion" je jako se procházet v mlze. Uprostřed tajemných močálů. Našlapujete opatrně, stejně vás nakonec dostanou. Démoni na vás, stejně jako motivy z téhle desky, budou útočit ze zálohy. Vzduchem se vznáší mrtvolný pach. KVADRAT umí být zničující i záhadní. V některých momentech se vám dostanou hluboko do vnitřností, usadí se v nich jako nějaká starodávná choroba. Bez naděje, bez budoucnosti. Pochmurné nálady létají všude kolem, jako můry kolem ohně. Nakonec padají, stejně jako naděje, spálené k zemi. Máte rádi kapely jako ULCERATE, SUFFERING HOUR, AD NAUSEUM, DEATHSPELL OMEGA? Potom neváhejte ani chvilku. Budete nadšeni! Možná se vám některé motivy budou zdát příliš dlouhé a opakující se, ale dejte jim určitě šanci. Vše shnilé vyleze na povrch až po nějakém čase. Přiznám se, že na tuhle desku musím mít náladu. Musí venku pršet a být chladno. Otevřu okno a dívám se na tepající město pode mnou. V těchto momentech cítím z nahrávky velkou sílu, talent. Spokojený jsme i se zvukem (album si nahrával autor sám, o mastering se potom postaral Dan Lowndes), který je masivní, surový a čitelný zároveň. Černo šedý obal potom jen krásně doplňuje vše, co se na nahrávce odehrává. Představte si bouři, která vše očistí. Zůstane po ní jenom zničená země. Rozbořené domy, kusy mrtvých těl v ulicích. Už jste si mysleli, že všechno skončilo, už jsme chtěli počítat škody. Opak je ale pravdou. Další vlna, další přízraky s rozšklebenými tvářemi, které vám půjdou po krku. Už nikdy nenaleznete klid, už nikdy nespatříte světlo. Expresivní, disonantní black death metalová smršť, která vás smete z povrchu zemského! Zuřivá odpověď vlastním démonům!



Asphyx says:

Imagine a storm that cleanses everything. All that's left is a ruined earth. Broken houses, dead bodies in the streets. You thought it was all over, we were about to count the damage. But the opposite is true. Another wave, more ghosts with their faces scrunched up, coming for your throat. You'll never find peace, never see the light again. That's exactly how I feel about the debut full-length album from Greece's KVADRAT.

KVADRAT means square in Uzbek. The author of the music and the only member of the band is Ivan Agakechagias. I got my hands on the record more or less by accident. If you think there are coincidences. I sat down, put it on play and immediately found myself in the middle of a wild black death metal storm.


This is urgent, at first hard to digest music that if you want to understand it, you have to think about it. A certain amount of imagination is required, you have to like absolute darkness, you have to like it when the music burns and glows, when it scratches. Listening to "The Horrible Dissonance of Oblivion" is like walking through a fog. Amidst mysterious swamps. You tread carefully, they'll get you eventually. The demons, like the themes on this record, will ambush you. The stench of the dead hangs in the air. KVADRAT can be both devastating and mysterious. At some points they will get deep into your guts, settling in like some ancient disease. No hope, no future. Gloomy moods flying all around, like moths around a fire. Eventually they fall, like hope, burnt to the ground. Do you like bands like ULCERATE, SUFFERING HOUR, AD NAUSEUM, DEATHSPELL OMEGA? Then don't hesitate a moment. You will be thrilled! You may find some of the themes too long and repetitive, but give them a chance. Everything rotten will come to the surface after some time. I'll admit, I have to be in the mood for this record. It must be raining and cold outside. I open the window and look at the beating city below me. In these moments, I feel a great power, a great talent from the record. We are also happy with the sound (the album was recorded by the author himself, then mastered by Dan Lowndes), which is massive, raw and clear at the same time. The black and grey cover art then just complements everything that happens on the record beautifully. Imagine the storm that cleans everything up. All that's left behind is a ruined earth. Broken houses, dead bodies in the streets. You thought it was all over, we were about to count the damage. But the opposite is true. Another wave, more ghosts with their faces scrunched up, coming for your throat. You'll never find peace, never see the light again. An expressive, dissonant black death metal whirlwind that will wipe you off the face of the earth! A furious answer to your own demons!



Tracklist:
1. Υπόγειος Λαβύρινθος (Underground maze)
2. -4°C
3. Σηπτική Ανυπαρξία (Septic Inexistence)
4. Αμνησία (Amnesia)
5. Γυάλινα Μάτια (Eyes made of glass)
6. Η Φρικτή Δυσαρμονία της Λήθης (The horrible dissonance of oblivion)
7. Ολική Αποσύνθεση (Total Decay)

All music & lyrics, instruments & vocals, drum programming, recording/mixing, cover art & graphic artworks, logo and layouts, animation and video by I.A (KVADRAT).

Mastered by Dan Lowndes at Resonance Sound Studios, USA


KVADRAT

Nuclear Winter Records

Total Dissonance Worship

TWITTER