Jsem obyčejný člověk, který chodí do práce, má rodinu, děti. Říkají o mě, že jsem milý a vtipný, že bývám příjemný společník. Mám rád dobré jídlo, pivo a hlavně muziku. Dodnes, skoro po čtyřiceti letech mi připadá, že žiju ve dvou dimenzích. V jedné, kterou po mě chce běžná společnost a ve které dělám všechno, abych přežil a potom ta druhá, ve které se stávám démonem, který poslouchá starý death a thrash metal.
Zavírám se do sklepa, v reproduktorech mi právě hraje nové album chilských RIPPER a já se zase jednou vracím po časové ose zpět. Tamní scénu mám moc rád, poslední roky je doslova studnicí skvělých kapel. Tahle smečka vás roztrhá na kusy. Je divoká, nespoutaná, syrová a zůstává po ní hluboká krvavá stopa. Je velmi příjemné zanechat za sebou starosti všedního dne a vymlátit si hlavu u ostrých riffů, surových melodií, jedovatého vokálu a zabijáckých bicích. Nové album splňuje všechny moje požadavky pro pořádný, poctivý tanec na našich vlastních hrobech. Brácho, tohle je reálný masakr v márnici!
Zatímco jsou mezi metalovými pozéry čím dál tím slavnější kapely, které sází spíše na image, tak mezitím RIPPER napíšou dobrou skladbu, která se mi zadře pod kůži i do podvědomí. Janě, že mám taky rád starou SEPULTURU, SLAYER, KREATOR, PESTILENCE, SADUS, MORBID SAINT, DEMOLITON HAMMER a taky kurva SODOM, protože ti mě k thrash metalu kdysi přivedli a slyším je v každé kapele. Chilané, na rozdíl od mnoha jiných, ale přesně pochopili, o čem oba tyhle prašivé styly jsou. Dokáží být rychlí, živočišní, jsou jako šelmy, co se právě vydaly na lov, ale nezapomínají ani na atmosféru, na plesnivé nálady, tolik známé z čerstvě exhumovaných hrobů. Celý život se pohybuji převážně v undergroundu a jako starý pes, který hlídá vstup do podsvětí několik dekád, dávám "Towards Rebirth" ochrannou známku vysoké kvality. Neznám nic lepšího, než utéct v pátek dřív z práce, přehodit svoji mysl do té lepší, prokleté dimenze, otevřít si pivo a zapomenout na podivný svět kolem. Sejdeme se v mosh-pitu, říkají mi mí vlastní démoni a já nemohu jinak, než jen kývat souhlasně hlavou. Za povedené zde považuji opravdu vše. Ostrý, syrový a špinavý zvuk (recorded, mixed and mastered by Pablo Clares at DM6 Studio). O tom, že je skvělý i motiv na obalu svědčí to, že jsem si jej vytiskl a pověsil na zeď. Paolo Girardi odvedl opět skvělou práci. Ostatně jako vždy, mám pro práci tohoto umělce velkou slabost. Vraťme se ale k hudbě samotné. Pokaždé, když zapnu play, tam mám chuť vytáhnout ze skříně starou ošoupanou džínovou vestu. Kdysi nás takhle chodily davy a dnes bych se asi s kazeťákem toulal po periferii našeho města sám. Jiný ale už nebudu a je to tak dobře. Death metalová brutalita smíchaná s ostrou thrash metalovou rychlostí! Album, které vás roztrhá na kusy!
Asphyx says:
I’m an ordinary guy who goes to work, has a family, and kids. People say I’m kind and funny, and that I’m good company. I love good food, beer, and especially music. To this day, after almost forty years, it feels like I’m living in two dimensions. One is the one that mainstream society expects of me, where I do everything I can just to survive, and the other is where I become a demon who listens to old death and thrash metal.
I lock myself in the basement; the new album by the Chilean band RIPPER is playing through my speakers, and once again I’m traveling back in time. I really love that scene in recent years, it’s been a veritable treasure trove of great bands. This pack will tear you to pieces. They’re wild, unbridled, raw, and they leave a deep, bloody trail in their wake. It’s so satisfying to leave the worries of everyday life behind and let loose to sharp riffs, raw melodies, venomous vocals, and killer drums. The new album checks all my boxes for a proper, no-holds-barred dance on our own graves. Bro, this is a real massacre in the morgue!
While there are bands among metal posers that are becoming more and more famous ones that rely more on image RIPPER, meanwhile, write a great song that gets under my skin and into my subconscious. Jana, I also love the old SEPULTURA, SLAYER, KREATOR, PESTILENCE, SADUS, MORBID SAINT, DEMOLITION HAMMER, and, damn it, SODOM too, because they’re the ones who got me into thrash metal back in the day, and I hear them in every band. The Chileans, unlike many others, have perfectly grasped what both of these gritty styles are all about. They can be fast and feral like beasts just setting out on the hunt but they don’t forget the atmosphere, those musty moods so familiar from freshly exhumed graves. I’ve spent my whole life mostly in the underground, and as an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for several decades, I give “Towards Rebirth” my seal of approval for high quality. I know of nothing better than leaving work early on Friday, shifting my mind into that better, cursed dimension, opening a beer, and forgetting about the strange world around me. “Let's meet in the mosh pit,” my own demons tell me, and I can't help but nod in agreement. I consider absolutely everything here to be a success. A sharp, raw, and dirty sound (recorded, mixed, and mastered by Pablo Clares at DM6 Studio). The fact that I printed out the cover art and hung it on my wall is proof that the design is great, too. Paolo Girardi has once again done a fantastic job. As always, I have a soft spot for this artist’s work. But let’s get back to the music itself. Every time I hit play, I feel like pulling an old, worn-out denim vest out of the closet. Back in the day, crowds of us used to hang out like that, and today I’d probably be wandering the outskirts of our city alone with my cassette player. But I won’t be any different, and that’s just fine. Death metal brutality mixed with blistering thrash metal speed! An album that will tear you to pieces!
Ave NECROMONGER! Greetings to the Bulgarian underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve just released the first fantastic debut full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like the sharp edge of a knife. It’s very clear that you’ve done a great job and shown a lot of talent. How do you perceive the new album as a creator and musician? What kind of feedback and reviews have you been getting?
PIGMAN(NECROMONGER): Hello, this is Pigman (vocals and frontman)... :)
First of all, thank you very much for your kind words and for your interest in NECROMONGER!!!
Overall, we're really happy with how the album turned out. Of course, there are a few things we're not completely satisfied with, but that's entirely our own fault—not the fault of any of the studios we worked with. We hope we've learned from those mistakes and that we won't repeat them on our next album. :)
We've been receiving a lot of very positive feedback about the album, and for that, XTREEM MUSIC deserves a great deal of the credit. They did an excellent job promoting the band, and we're truly grateful to them for all their support!
“Emanation of the Dying Perceptions” embodies all the attributes of good death metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come together? How does NECROMONGER compose new material?
PIGMAN(NECROMONGER): The NECROMONGER album was originally supposed to be a FECAL BODY INCORPORATED album. However, the band split up in 2021 after the release of its last album, "Tales From The Spermswamp." These songs had already been written and were originally intended for FBI's fifth full-length album. :)
Our songs are born from the world around us from the harsh reality we live in. That's where we draw our inspiration, transforming it into music through our own dark and extreme perspective.
Who handled the mastering and mixing? I have to say, the sound is literally killer. It keeps making me turn up the volume on my hi-fi system. You’ve created a sound that’s brutal, raw, yet dark and primal. How was it working with him, and why did you choose him specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?
PIGMAN(NECROMONGER :The recording process took place in several different studios. :)
The guitars were recorded in our rehearsal room, the drums were tracked at Playground Studio in Varna with sound engineer Atanas Machev, while the bass and vocals were recorded at my home. The mixing and mastering were done in our hometown of Pleven at Audiovelvet Studio by sound engineer Didi, together with Tsvetomir Garkov. :)
We deliberately aimed for a raw, old-school sound because we're huge fans of the late '80s and early '90s death metal scene. Bands like CARCASS, IMPETIGO, PUNGENT STENCH, AUTOPSY, DEAD INFECTION, and BOLT THROWER have had a massive influence on us, and we wanted to capture that same brutal, organic atmosphere on our album.
An integral part and a sort of bonus for fans today is the CD. You released it through Xtreem Music, and it features a macabre, morbid cover. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?
PIGMAN(NECROMONGER :The cover artwork represents the darkest side of the human mind and the inevitable decay of both body and soul. The grotesque, multi-armed female figure symbolizes death, madness, and endless suffering, while the severed heads she holds can be seen as different human emotions, identities, or perceptions stripped away from their owners. It reflects the concept behind "Emanation of the Dying Perceptions"—the gradual collapse of perception, reason, and humanity itself.
We wanted the artwork to feel disturbing and unsettling rather than simply graphic. It's meant to capture the same atmosphere as the music: dark, oppressive, chaotic, and hopeless. The cover isn't just there for shock value it visually translates the album's themes of psychological disintegration, mortality, and the grotesque beauty that can be found within decay.
We also wanted it to pay tribute to the classic gore and death metal artwork of the late '80s and early '90s, when album covers were hand-painted, highly detailed, and instantly recognizable. That old-school aesthetic perfectly complements the music and represents the spirit of NECROMONGER.
Your visuals and lyrics feature traditional gore death metal themes. Where did you draw inspiration for them? Who writes the lyrics, and what are they about? Were they inspired by movies or books? Have you ever attended an autopsy?
PIGMAN(NECROMONGER :The lyrics are written by me (Pigman). They've never been about shock value for its own sake. Gore has always been a way of expressing the darker side of human existence death, decay, madness, disease, and the fragility of the human body. These subjects have fascinated me since I was a teenager.
Our inspiration comes from many different places. Of course, classic horror and gore movies have played a role, especially the old underground films from the '80s and '90s, but we also draw inspiration from medical books, forensic photography, pathology, and the harsh reality of death itself. Sometimes reality is far more disturbing than fiction.
When I was a teenager, my friends and I used to hang around outside the city morgue during the summer. The autopsy rooms were on the ground floor, and because of the unbearable smell of formaldehyde mixed with decomposing human flesh, the windows were often left open. We would use broken pieces of mirrors to reflect sunlight through the windows, trying to catch a glimpse of what was inside the rooms. It was a strange mix of curiosity, fascination, and youthful recklessness. Those memories have stayed with me ever since and definitely influenced my imagination and the atmosphere I try to create through NECROMONGER.
I've never actually attended an autopsy, but I've spent many years reading about pathology, studying medical illustrations, forensic photographs, and anatomical references. We prefer to create our own dark world inspired by reality rather than simply copying scenes from movies.
Ultimately, our lyrics are not just about blood and mutilation. They're about death as an unavoidable part of life, about the collapse of the human body and mind, and about confronting the things that most people would rather look away from. That's what gore death metal has always represented to us.
I’ve been wandering the underworld for over thirty years, and I only know a few death metal bands from Bulgaria (I really love ENTHRALLMENT and CONCRETE). Still, I think we share a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. How are extreme metal styles doing over there? How do you perceive your scene, fans, and labels from your perspective as a musician?
PIGMAN(NECROMONGER :There are quite a few excellent death metal and grindcore bands in Bulgaria. Unfortunately, our scene is very small, and it's extremely difficult for bands here to attract the attention of foreign record labels. Bulgaria is simply a small market, and labels are primarily interested in selling large numbers of records.
We're very close friends with ENTHRALLMENT, COCKLUSH (who are unfortunately no longer active), and CONCRETE, where our drummer Quill Ratt also plays. :)
Our friends POLYGON from Plovdiv have already released two albums and are currently working on a new one.
CORPSE are the true legends of Bulgarian grindcore a band with a 35-year history. Unfortunately, they have only released two full-length albums and one mini-album so far, despite everything they've contributed to the underground scene.
Overall, it's incredibly difficult for a Bulgarian band to break through in Western Europe or overseas. Many bands end up self-releasing their albums, and after a while they slowly lose the motivation to keep creating music because they simply don't see any real opportunities.
Nowadays, the bigger record labels are the ones setting the rules. They mainly invest in bands they believe will make money. They don't really care if you're creating music the same way it was done 35 or 40 years ago. They're looking for what's commercially profitable, while we're much more interested in preserving the spirit and authenticity of old-school death/gore metal. That's simply who we are, and we have no intention of changing our sound just to fit current trends.
You play old-school-influenced death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form NECROMONGER actually came about, who your role models were and are, and where you want to take your band? Are you tempted by big international festivals, for example? Would you be willing to go on tour with a more famous band?
PIGMAN(NECROMONGER :The idea behind the name NECROMONGER came to me years ago while watching The Chronicles of Riddick. :) They kept repeating the word “Necromonger” throughout the film, and I immediately thought it sounded perfect for a new project. I slightly modified the spelling, and that’s how NECROMONGER was born.
It’s hard to say that we have any real idols we’re all in our 40s and 50s. (laughs) We’ve been listening to extreme metal for decades, so instead of following individual bands, we simply remain devoted to the era that shaped us.
Our biggest influences are the thrash, death, and gore metal bands from the late '80s and early '90s. We honestly believe that was the golden age of extreme metal, when the music was raw, uncompromising, and created with genuine passion rather than commercial ambitions. Those records are the reason we’re still playing this style today. Unfortunately, it’s very rare to hear new bands capturing that same spirit.
At this stage, we’re not planning to play live. Our drummer lives on the opposite side of Bulgaria, and the band currently consists of only three members. To perform live, we would need at least five musicians, and the logistics make regular rehearsals almost impossible.
For now, we believe it’s far more important to focus our energy on what we enjoy the most writing new music. We’ll be starting work on our second album very soon, and that’s where all our attention is directed at the moment.
When I started my website ten years ago, my vision was to support bands that I felt weren’t getting enough attention to let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out yourselves for reviews? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers often? Do you go to concerts? Do you party?
PIGMAN(NECROMONGER :After signing with XTREEM MUSIC, we left the promotion of the band and the album entirely in their hands because we had complete confidence that they knew exactly what they were doing. They exceeded our expectations. Thanks to their hard work, the album received dozens of reviews, interviews, and features in magazines and webzines all over the world. We’re truly grateful for everything they’ve done for NECROMONGER. :)
We also believe in supporting the bands we enjoy by buying their music. Personally, I’ve been listening to metal for nearly forty years, and if I added up all the money I’ve spent on CDs, LPs, cassettes, shirts, and other merchandise over that time, I could probably have bought a couple of apartments. (laughs)
We still go to concerts whenever we can, although probably not as often as we’d like these days. And do we party?
Of course we do! (laughs) Metal has always been about more than just the music it’s about friendship, meeting like minded people, sharing a few beers, and enjoying the atmosphere together. That spirit has stayed with us for decades, and we hope it never disappears.
On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are a huge number of bands out there, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology influence you as NECROMONGER? What do you think about downloading music, “Google metalheads,” streaming music, and so on?
PIGMAN(NECROMONGER :Modern technology has both its advantages and disadvantages. On the one hand, it allows a band to reach people all over the world in a very short time. If you're lucky enough to be picked up by a well-established label, you can literally become known within a matter of days. Some labels have YouTube channels with millions of subscribers, so your music can be heard by thousands of people within hours. That kind of exposure can launch a band into the spotlight almost overnight.
On the other hand, modern technology has also had a huge impact on the sales of physical releases, which are still what true, dedicated fans of quality music value the most. Back in the early '90s, bands sold large numbers of CDs, vinyl records, and cassette tapes. Then the internet changed everything, and illegal downloading dramatically reduced physical sales.
Fortunately, over the last few years we've seen a very encouraging revival of physical formats, especially vinyl and cassette tapes. More and more fans are rediscovering the pleasure of actually owning music instead of just streaming it. We think that's fantastic, particularly for the underground scene, where buying an album is one of the best ways to directly support the bands you love.
At the end of the day, streaming services are useful for discovering new music, but nothing compares to holding a CD, LP, or cassette in your hands, reading the lyrics, looking through the artwork, and truly experiencing the album as a complete piece of art. That's something digital media can never fully replace.
I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to unwind? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?
PIGMAN(NECROMONGER :Death metal has been a part of our lives for over thirty five years. It's much more than just a style of music to us it has become a way of thinking and a part of who we are. We grew up with it, and we never felt the need to follow trends or change our sound just because the music industry changed around us.
For us, death metal represents complete artistic freedom. It's a genre where there are no rules about what you should write, how you should sound, or what topics you should explore. It allows us to express the darker side of human existence without compromise.
At the same time, we're just ordinary people. We have jobs, families, responsibilities, and everyday lives like everyone else. Death metal isn't about pretending to be someone we're not. It's simply the music that has accompanied us through most of our lives and still gives us the same excitement it did when we first discovered it as teenagers.
We don't play death metal because it's fashionable or because we expect to become rich or famous. If that had been our goal, we would have chosen a completely different style of music. We play it because we genuinely love it, and because creating this kind of music still gives us the same satisfaction it did more than three decades ago.
As long as we enjoy writing riffs, recording albums, and hearing that old-school chainsaw guitar tone blasting through the speakers, we'll keep making death metal. That's what NECROMONGER is all about.
Finally, a classic but important question. What does NECROMONGER have planned for the coming months? Where can we see you in concert, and when will you visit the Czech Republic? If you have anything on your mind and would like to send a message to fans, promoters, or labels, this is your chance…
PIGMAN(NECROMONGER :This autumn we'll begin recording our second full-length album, which will be even more brutal, heavier, and more diverse than our debut. We're constantly pushing ourselves to write stronger songs, while staying true to our old-school roots. :)
We would also like to express our sincere gratitude to XTREEM MUSIC for believing in us and giving us the opportunity to release our debut album through the label. Their support and professionalism have meant a great deal to us.
And will you ever see NECROMONGER live?
Only time will tell. :) At the moment, our main priority is writing and recording new music, but you never know what the future may bring.
Thank you so much for the interview. I wish your new album every success and hope your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m off to blast “Emanation of the Dying Perceptions” again!
PIGMAN(NECROMONGER :Thank you once again for the interview and for your support of the underground scene. Keep supporting underground death metal, buy physical releases, and never let the old-school spirit die! Cheers from Bulgaria! 🍻💀
Recenze/review - NECROMONGER - Emanation of the Dying Perceptions (2026):
Ave NECROMONGER! Zdravím do bulharského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první debutové dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku ty jako tvůrce a muzikant? Jaké na ní máte ohlasy, recenze?
PIGMAN(NECROMONGER): Ahoj, tady Pigman (zpěv a frontman)... :)
V první řadě vám moc děkuji za vaše milá slova a za váš zájem o NECROMONGER!!!
Celkově jsme s výsledkem alba opravdu spokojeni. Samozřejmě je tu pár věcí, se kterými nejsme úplně spokojeni, ale to je zcela naše chyba – ne chyba žádného ze studií, se kterými jsme spolupracovali. Doufáme, že jsme se z těchto chyb poučili a že je na našem dalším albu nebudeme opakovat. :)
Na album dostáváme spoustu velmi pozitivních ohlasů a za to si XTREEM MUSIC zaslouží velké uznání. Odvedli skvělou práci při propagaci kapely a my jsme jim za veškerou jejich podporu opravdu vděční!
„Emanation of the Dying Perceptions“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál NECROMONGER?
PIGMAN(NECROMONGER): Album NECROMONGER mělo původně vycházet u FECAL BODY INCORPORATED. Kapela se však v roce 2021 rozpadla po vydání svého posledního alba „Tales From The Spermswamp“. Tyto písně již byly napsány a původně byly určeny pro páté album FBI. :)
Naše písně se rodí ze světa kolem nás, z drsné reality, ve které žijeme. Tam čerpáme inspiraci a transformujeme ji do hudby skrze naši vlastní temnou a extrémní perspektivu.
Kdo je podepsán pod masteringem a mixem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Byl vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?
PIGMAN(NECROMONGER): Nahrávání probíhalo v několika různých studiích. :)
Kytary byly nahrány v naší zkušebně, bicí byly nahrávány v Playground Studiu ve Varně se zvukovým inženýrem Atanasem Machevem, zatímco basa a zpěv byly nahrány u mě doma. Mix a mastering proběhl v našem rodném městě Pleven v Audiovelvet Studiu zvukovým inženýrem Didim společně se Tsvetomirem Garkovem. :)
Záměrně jsme se zaměřili na syrový, oldschoolový zvuk, protože jsme velkými fanoušky death metalové scény z konce 80. a začátku 90. let. Kapely jako CARCASS, IMPETIGO, PUNGENT STENCH, AUTOPSY, DEAD INFECTION a BOLT THROWER na nás měly obrovský vliv a my jsme chtěli na našem albu zachytit stejnou brutální, organickou atmosféru.
Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Xtreem Music a je opatřeno mrtvolným, morbidním obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?
PIGMAN (NECROMONGER): Obal alba představuje nejtemnější stránku lidské mysli a nevyhnutelný rozklad těla i duše. Groteskní ženská postava s mnoha pažemi symbolizuje smrt, šílenství a nekonečné utrpení, zatímco useknuté hlavy, které drží, lze vnímat jako různé lidské emoce, identity nebo vnímání zbavené jejich majitelů. Odráží koncept „Emanace umírajících vnímání“ – postupný kolaps vnímání, rozumu a samotného lidstva.
Chtěli jsme, aby obal alba působil znepokojivě a neklidně, spíše než jen graficky. Má zachytit stejnou atmosféru jako hudba: temnou, tísnivou, chaotickou a beznadějnou. Obal alba není jen pro šokující efekt, ale vizuálně překládá témata alba, jako je psychologický rozpad, smrtelnost a groteskní krása, která se skrývá v rozkladu.
Chtěli jsme také vzdát hold klasickému gore a death metalovému umění z konce 80. a začátku 90. let, kdy byly obaly alb ručně malované, velmi detailní a okamžitě rozpoznatelné. Tato estetika staré školy dokonale... doplňuje hudbu a reprezentuje ducha NECROMONGER.
Vaše image i texty v sobě mají tradiční gore death metalovou tématiku. Kde jste pro ni čerpali inspiraci? Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Byly to filmy, knihy? Zúčastnil si se někdy pitvy?
PIGMAN (NECROMONGER): Texty píšu já (Pigman). Nikdy se nejednalo o šokující efekt samotný. Gore vždycky sloužil jako způsob vyjádření temnější stránky lidské existence – smrti, rozkladu, šílenství, nemoci a křehkosti lidského těla. Tato témata mě fascinují už od puberty.
Naše inspirace pochází z mnoha různých míst. Svou roli samozřejmě sehrály klasické horory a krvavé filmy, zejména staré undergroundové filmy z 80. a 90. let, ale inspiraci čerpáme také z lékařských knih, forenzní fotografie, patologie a samotné drsné reality smrti. Někdy je realita mnohem znepokojivější než fikce.
Když jsem byl teenager, s přáteli jsme se v létě potloukali před městskou márnicí. Pitevny byly v přízemí a kvůli nesnesitelnému zápachu formaldehydu smíchaného s rozkládajícím se lidským masem jsme okna často nechávali otevřená. Používali jsme rozbitá zrcadla, abychom odráželi sluneční světlo skrz okna, a snažili se zahlédnout, co je uvnitř místností. Byla to zvláštní směs zvědavosti, fascinace a mladická bezohlednost. Tyto vzpomínky mi od té doby utkvěly v paměti a rozhodně ovlivnily mou představivost a atmosféru, kterou se snažím skrze NECROMONGER vytvořit.
Nikdy jsem se vlastně pitvy nezúčastnil, ale mnoho let jsem strávil čtením o patologii, studiem lékařských ilustrací, forenzních fotografií a anatomických odkazů. Dáváme přednost vytváření vlastního temného světa inspirovaného realitou, než abychom jen kopírovali scény z filmů.
Naše texty nakonec nejsou jen o krvi a mrzačení. Jsou o smrti jako nevyhnutelné součásti života, o kolapsu lidského těla a mysli a o konfrontaci s věcmi, od kterých by se většina lidí raději odvrátila. To je to, co pro nás gore death metal vždycky představoval.
Toulám se podsvětím již přes třicet let a z Bulharska znám jen pár death metalových kapel (mám hrozně rád ENTHRALLMENT, CONCRETE). Přesto si myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Jak se u vás daří extrémním metalovým stylům? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely, ty jako muzikant?
PIGMAN(NECROMONGER): V Bulharsku je poměrně dost vynikajících death metalových a grindcore kapel. Bohužel je naše scéna velmi malá a pro kapely zde je extrémně obtížné upoutat pozornost zahraničních nahrávacích společností. Bulharsko je prostě malý trh a vydavatelství se zajímají především o prodej velkého množství desek.
Jsme velmi blízcí přátelé s ENTHRALLMENT, COCKLUSH (kteří bohužel již nejsou aktivní) a CONCRETE, kde hraje i náš bubeník Quill Ratt. :)
Naši přátelé POLYGON z Plovdivu už vydali dvě alba a momentálně pracují na novém.
CORPSE jsou opravdové legendy bulharského grindcoru, kapela s 35letou historií. Bohužel zatím vydali pouze dvě plnohodnotná alba a jedno minialbum, a to i přes všechno, čím přispěli do undergroundové scény.
Celkově je pro bulharskou kapelu neuvěřitelně těžké prorazit v západní Evropě nebo v zámoří. Mnoho kapel nakonec vydává svá alba sama a po chvíli pomalu ztrácejí motivaci k další tvorbě hudby, protože prostě nevidí žádné skutečné příležitosti.
V dnešní době jsou to větší nahrávací společnosti, které určují pravidla. Investují hlavně do kapel, o kterých věří, že vydělají peníze. Je jim jedno, jestli tvoříte hudbu stejným způsobem, jakým se dělala před 35 nebo 40 lety. Hledají to, co je komerčně ziskové, zatímco my se mnohem více zajímáme o zachování ducha a autenticity oldschoolového death/gore metalu. Takoví prostě jsme a nemáme v úmyslu měnit náš zvuk jen proto, abychom se přizpůsobili současným trendům.
Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit NECROMONGER, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
PIGMAN (NECROMONGER): Nápad na název NECROMONGER přišel před lety při sledování filmu Riddickovy kroniky. :) Slovo „Necromonger“ se ve filmu opakovalo a já si hned myslel, že zní perfektně pro nový projekt. Trochu jsem upravil pravopis a tak se zrodil NECROMONGER.
Je těžké říct, že máme nějaké skutečné idoly, všem je nám 40 a 50 let. (smích) Extrémní metal posloucháme už desítky let, takže místo toho, abychom se drželi jednotlivých kapel, zůstáváme prostě oddaní éře, která nás formovala.
Naše největší vlivy jsou thrash, death a gore metalové kapely z konce 80. a začátku 90. let. Upřímně věříme, že to byl zlatý věk extrémního metalu, kdy byla hudba syrová, nekompromisní a tvořená s opravdovou vášní spíše než komerčními ambicemi. Tyto desky jsou důvodem, proč tento styl hrajeme dodnes. Bohužel je velmi vzácné slyšet nové kapely, které zachycují stejného ducha.
V této fázi neplánujeme hrát živě. Náš bubeník žije na opačné straně Bulharska a kapela se momentálně skládá pouze ze tří členů. Pro živé vystoupení bychom potřebovali alespoň pět hudebníků a logistika nám pravidelné zkoušky téměř znemožňuje.
Prozatím věříme, že je mnohem důležitější soustředit naši energii na to, co nás nejvíc baví – psaní nové hudby. Brzy začneme pracovat na našem druhém albu a právě tam se v tuto chvíli soustředíme na veškerou naši pozornost.
Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
PIGMAN (NECROMONGER): Po podpisu smlouvy s XTREEM MUSIC jsme propagaci kapely a alba nechali zcela v jejich rukou, protože jsme měli naprostou důvěru, že přesně vědí, co dělají. Předčili naše očekávání. Díky jejich tvrdé práci album získalo desítky recenzí, rozhovorů a článků v časopisech a webových magazínech po celém světě. Jsme jim opravdu vděční za všechno, co pro NECROMONGER udělali. :)
Také věříme v podporu kapel, které máme rádi, nákupem jejich hudby. Osobně poslouchám metal už téměř čtyřicet let a kdybych sečetl všechny peníze, které jsem za tu dobu utratil za CD, LP, kazety, trička a další zboží, pravděpodobně bych si mohl koupit pár bytů. (smích)
Pořád chodíme na koncerty, kdykoli můžeme, i když v dnešní době asi ne tak často, jak bychom si přáli. A paříme na párty?
Samozřejmě, že ano! (smích) Metal byl vždycky víc než jen o hudbě, je to o přátelství, setkávání s lidmi s podobným smýšlením, sdílení piv a společném užívání si atmosféry. Ten duch s námi zůstává po celá desetiletí a doufáme, že nikdy nezmizí.
Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako NECROMONGER ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?
PIGMAN(NECROMONGER): Moderní technologie má své výhody i nevýhody. Na jedné straně umožňuje kapele oslovit lidi po celém světě ve velmi krátkém čase. Pokud máte štěstí a chytne vás zavedený label, můžete se doslova stát známými během několika dní. Některá vydavatelství mají kanály na YouTube s miliony odběratelů, takže vaši hudbu si mohou během několika hodin poslechnout tisíce lidí. Taková publicita může kapelu dostat do centra pozornosti téměř přes noc.
Na druhou stranu moderní technologie měly také obrovský dopad na prodej fyzických vydání, kterých si skuteční, oddaní fanoušci kvalitní hudby stále nejvíce cení. Na začátku 90. let kapely prodávaly velké množství CD, vinylových desek a kazetových pásek. Pak internet všechno změnil a nelegální stahování dramaticky snížilo fyzické prodeje.
Naštěstí jsme v posledních několika letech svědky velmi povzbudivého oživení fyzických formátů, zejména vinylu a kazetových pásek. Stále více fanoušků znovu objevuje potěšení z vlastního vlastnictví hudby namísto jejího pouhého streamování. Myslíme si, že je to fantastické, zejména pro... undergroundová scéna, kde je koupě alba jedním z nejlepších způsobů, jak přímo podpořit kapely, které máte rádi.
Streamovací služby jsou koneckonců užitečné pro objevování nové hudby, ale nic se nevyrovná tomu, když držíte v rukou CD, LP nebo kazetu, čtete texty písní, prohlížíte si obal a skutečně prožíváte album jako kompletní umělecké dílo. To je něco, co digitální média nikdy nemohou plně nahradit.
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
PIGMAN (NECROMONGER): Death metal je součástí našich životů už přes třicet pět let. Je pro nás mnohem víc než jen hudební styl, stal se způsobem myšlení a součástí toho, kým jsme. Vyrůstali jsme s ním a nikdy jsme necítili potřebu následovat trendy nebo měnit svůj zvuk jen proto, že se kolem nás změnil hudební průmysl.
Pro nás death metal představuje naprostou uměleckou svobodu. Je to žánr, kde neexistují žádná pravidla o tom, co byste měli psát, jak byste měli znít nebo jaká témata byste měli zkoumat. Umožňuje nám vyjádřit temnější stránku lidské existence bez kompromisů.
Zároveň jsme jen obyčejní lidé. Máme práci, rodiny, povinnosti a každodenní život jako všichni ostatní. Death metal není o předstírání, že jsme někdo, kým nejsme. Je to prostě hudba, která nás provází po většinu našich životů a stále nám dává stejné vzrušení jako když jsme ji poprvé objevili jako teenageři.
Nehrajeme death metal, protože je módní nebo proto, že očekáváme, že zbohatneme nebo se proslavíme. Kdyby to bylo naše... Kdybychom měli cíl, zvolili bychom úplně jiný styl hudby. Hrajeme ho, protože ho opravdu milujeme a protože nám tvorba tohoto druhu hudby stále přináší stejné uspokojení jako před více než třemi desetiletími.
Dokud nás bude bavit skládat riffy, nahrávat alba a poslouchat ten staromódní zvuk motorové pily dunící z reproduktorů, budeme dál dělat death metal. O tom je NECROMONGER.
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají NECROMONGER v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Českou republiku? Pokud máš něco na srdci a rád bys něco vzkázal fanouškům, promotérům, labelům, tak zde je prostor…
PIGMAN(NECROMONGER: Letos na podzim začneme nahrávat naše druhé album, které bude ještě brutálnější, těžší a rozmanitější než naše debutové. Neustále se snažíme psát silnější písně a zároveň zůstat věrní našim oldschoolovým kořenům. :)
Rádi bychom také vyjádřili upřímnou vděčnost XTREEM MUSIC za to, že v nás věřili a dali nám příležitost vydat naše debutové album prostřednictvím tohoto labelu. Jejich podpora a profesionalita pro nás hodně znamenaly.
A uvidíte někdy NECROMONGER naživo?
Čas ukáže. :) Momentálně je naší hlavní prioritou psaní a nahrávání nové hudby, ale nikdy nevíte, co budoucnost přinese.
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Emanation of the Dying Perceptions“ zase narvat do hlavy!
PIGMAN(NECROMONGER: Ještě jednou děkuji za rozhovor a za vaši podporu undergroundové scéně. Podporujte i nadále undergroundový death metal, kupujte si fyzické nahrávky a nikdy nenechejte zemřít ducha staré školy! Na zdraví z Bulharska! 🍻💀
Recenze/review - NECROMONGER - Emanation of the Dying Perceptions (2026):
Nejhorší bývala vždycky rána. Počítali jsme mrtvé, seděli jsme u nich a drželi v rukou jejich zohavené obličeje. Utrhané ruce a nohy, vyhřezlé vnitřnosti. Krkavci, čekající na své sousto, na kus masa. Měli jsme pocit, že nám lhali, že nás všichni opustili a že se nacházíme v obrovském mlýnku na maso. V zákopech temnoty musela vznikat i nová nahrávka francouzských tmářů VERDUN. Kapely, u které jsem si vzpomněl na vyprávění mého pradědy, který opravdu bojoval v První světové válce. Vždycky se zahleděl do dálky a někdy měl v očích slzy. Zažil opravdové peklo i apokalypsu.
Je to moje první setkání s kapelou a rovnou napíšu, že dopadlo na výbornou. Těch pochmurných. doomových, drásavých emocí je tolik, že si mě VERDUN ihned získali na svoji stranu. Při poslechu jsem opravdu nebyl ve svém pokoji, ale vrátil jsem se po časové ose zpět a sledoval démony, jak zase jednou ovládli svět. Hodně jsem u alba přemýšlel a uvědomil jsem si, že jsme se jako lidstvo příliš neposunuli, stále děláme stejné chyby, u kterých umírají tisíce nevinných. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě takovou zvláštní auru, napětí, neklid. Působí na mě až uhrančivým dojmem.
Definovat styl, jaký kapela hraje není zase jednoduché. Na albu zazní jak doomové, tak black metalové pasáže, uslyšíte ale i sludge prvky. V závěru je to jedno, vždycky mi šlo o celkový dojem, o zážitek, o předané emoce. Když poslouchám "Abyssal Womb", tak mám pocit, jakoby mě obejmuly pevné, nekonečně chladné pavučiny, jakoby mi někdo stál těžkou botou na prsou a já zarýval svůj obličej do bahna země, proti které nevím proč bojujeme. Novinka plyne převážně ve středním tempu, nikam zbytečně nespěchá, sází se zde spíše na celkový dojem. Skladby mají na mě až uhrančivý účinek. Naslouchám slovům a vyprávěním, jsem v jiné dimenzi, vnímám jejich bolest. Děsivé sny, které se jim stále vracejí. Kdysi byli hrdinové, dnes se doba změnila a dávno upadli v zapomnění. Na VERDUN se mi ale asi nejvíc líbí, že jsou opravdoví, reální, uvěřitelní, syroví a naprosto autentičtí. Hudba je těžká, ohlodaná na kost. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Povedl se zvuk, motiv na obalu i všechny ostatní formální věci, bez kterých to samozřejmě nejde. Co se týká textů, tak ty uctívají temné sci-fi i metafyziku. Francouzi se mi dostali do hlavy, do podvědomí, hráli si se mnou pokaždé jako šelma se svojí kořistí. Už dlouho se mi nestalo, abych si jen tak sedl a od prvního tónu, melodie, od prvního úderu bicích, byl takhle moc ztracen. Klečím uprostřed zuřící bitvy a marně se modlím k Bohu. Nikdy jsem ho neviděl, zato Satan je na každém rohu. Usmívá se. Vypadá to, že se stále budeme zbytečně zabíjet. Kvůli území, kvůli víře, kvůli nedorozumění. Mocní tohoto světa na tom budou nadále vydělávat. Pokaždé, když budu poslouchat tuhle desku, tak na to budu myslet. Je totiž vynikající po všech stránkách. Temný, uhrančivý, démonický soundtrack k sludge doom metalové apokalypse! Album, které se vám dostane do krve i do podvědomí!
Asphyx says:
Mornings were always the worst. We counted the dead, sat beside them, and held their mutilated faces in our hands. Torn-off arms and legs, spilling entrails. Ravens, waiting for their next bite, for a piece of flesh. We felt like we’d been lied to, that everyone had abandoned us, and that we were trapped in a giant meat grinder. It must have been in those dark trenches that the new album by the French doom metal band VERDUN was created. A band that reminded me of the stories my great-grandfather told he actually fought in World War I. He would always gaze into the distance, and sometimes there were tears in his eyes. He had experienced true hell and the apocalypse.
This is my first encounter with the band, and I’ll say right off the bat that it turned out great. There are so many of those gloomy, doom laden, harrowing emotions that VERDUN immediately won me over. While listening, I really wasn’t in my room I traveled back in time and watched as the demons once again took over the world. I thought a lot about the album and realized that we, as humanity, haven’t progressed much; we’re still making the same mistakes that cause the deaths of thousands of innocent people. The songs are very well written; they possess a peculiar aura, tension, and unease. They have an almost mesmerizing effect on me.
It’s not exactly easy to define the band’s style. The album features both doom and black metal passages, but you’ll also hear sludge elements. Ultimately, it doesn’t matter I’ve always been more interested in the overall impression, the experience, and the emotions conveyed. When I listen to "Abyssal Womb", I feel as if I’m being enveloped by sturdy, infinitely cold cobwebs, as if someone were standing on my chest with a heavy boot and I were burying my face in the mud of the earth, against which I don’t know why we’re fighting. The new album flows mostly at a moderate tempo; it doesn’t rush anywhere unnecessarily, focusing instead on the overall impression. The songs have an almost mesmerizing effect on me. As I listen to the lyrics and the stories, I’m transported to another dimension I feel their pain. The terrifying dreams that keep coming back to haunt them. They were once heroes; today, times have changed, and they’ve long since fallen into oblivion. But what I probably like most about VERDUN is that they’re genuine, real, believable, raw, and completely authentic. The music is heavy, stripped down to the bone. Nothing is superfluous, nothing is missing. The sound, the cover art, and all the other formal elements which, of course, are essential are all spot-on. As for the lyrics, they pay homage to dark sci-fi and metaphysics. These French guys have gotten into my head, into my subconscious; they’ve played with me every time like a predator with its prey. It’s been a long time since I’ve just sat down and, from the very first note, the very first melody, the very first drumbeat, been so completely lost. I’m kneeling in the middle of a raging battle, praying to God in vain. I’ve never seen Him, but Satan is on every corner. He’s smiling. It looks like we’ll just keep killing each other for nothing. Over territory, over faith, over misunderstandings. The powerful of this world will continue to profit from it. Every time I listen to this album, I’ll think about that. Because it’s outstanding in every way. A dark, mesmerizing, demonic soundtrack to a sludge doom metal apocalypse! An album that will seep into your blood and your subconscious!
Čtyři kousky shnilého masa, podávaného ve vybělené lebce, čtyři rezavé hřeby, které jednou budou zatlučeny i do tvého víka od rakve. Čtyři mokvající skladby, které se mi ihned zadřely pod kůži i do vnitřností. Začaly tam postupně mokvat, drásat a pálit. Potřeboval jsem další dávku death metalu v podání maniaků DECEDENT, abych zanícenou ránu prořízl. Ostré, surové riffy, nekompromisní morbidní vokál, motivy plné špíny, hnisu, rozkládajících se těl a hlavně melodie, které působí spíše jako vivisekce, než jen obyčejná hudba.
Jedná se samozřejmě o ten nejhlubší underground. Žádné zbytečnosti, tam kde jiné kapely přemýšlejí, tihle maniaci řežou do živého a útočí na solar plexus. Kývám se spokojeně do rytmu, vzpomínám na staré mistry řezníky, užívám si mokvající, bažinatou atmostéru, klaním se těm nejlepším patologům. Poslouchat tohle EP je jako exhumovat hroby na zahradě sériového vraha.
Na téhle smečce bylo, je a s největší pravděpodobností asi i bude nejlepší to, že je opravdová, uvěřitelná, že se s ničím moc nemaže. Samozřejmě, jak už tomu v dnešní době bývá, všechno tady již bylo a pánové neobjevují ani nepředkládají nic nového. Jenže, když ono mě baví "Predestined for Tragedy" poslouchat. Mám pokaždé až morbidní radost, srovnatelnou snad jen se zážitky z dobrých hororových filmů. Pokud jste jako já staří psi a nebo se jen také s chutí přehrabujete ve starých kostech a užíváte si podmanivě krvavou atmosféru, potom jste zde správně. Tahle smečka vám nabídne zážitek, srovnatelný snad jen s exhumací prokletého hrobu. Opravdový death metal byl vždy o hnusných věcech, upozorňoval na to, čeho jsme jako druh schopni. DECEDENT nám předkládají realitu, ohlodanou na kost a také hudbu, která vás strhne do hlubiny. Je velmi dobře napsaná, na povrchu chladná a syrová jako ruka mrtvoly, uvnitř ale hoří, žhne a pálí. Nic pro slabé povahy, EP ocení spíše maniaci, kteří se rádi rochní po lokty ve vnitřnostech. Je něco mokvajícího, bolestivého, co mě pokaždé doslova přikove na zeď, když tuhle nahrávku poslouchám. Je morbidní ochutnávkou, je nastaveným zrcadlem našich hnusných činů, že mementem toho, co někteří jedinci dokáží za zvěrstva. Mě nezbývá nic jiného, než označit novinku vysokou známkou kvality a doporučit ji všem pravověrným. Mrzí mě snad jen jediné, zajímalo by mě, jak zní tahle smečka naživo. Fanoušci třeba takových ROTTREVORE, DISMA, FUNEBRARUM, ABHORRENCE, INCANTATION, OBITUARY, PESTILENCE, BOLT THROWER, UNDERGANG, CONTAMINATED, moje slova určitě potvrdí. Hnisavý, mokvající, bažinatý death metal, který vás vyvrhne zaživa! Stanete se jen kusem shnilého masa!
Asphyx says:
Four pieces of rotten flesh, served in a bleached skull; four rusty nails that will one day be hammered into your coffin lid as well. Four oozing tracks that immediately burrowed under my skin and into my guts. There, they gradually began to ooze, tear, and burn. I needed another dose of death metal from the maniacs of DECEDENT to cut through the inflamed wound. Sharp, raw riffs, uncompromising morbid vocals, themes full of filth, pus, and decaying bodies and above all, melodies that feel more like vivisection than mere music.
This is, of course, the deepest underground. No frills where other bands overthink, these maniacs cut to the quick and strike at the solar plexus. I nod contentedly to the beat, recalling the old master butchers, savoring the oozing, swampy atmosphere, and bowing to the finest pathologists. Listening to this EP is like exhuming graves in a serial killer’s backyard.
The best thing about this band past, present, and most likely future is that it’s genuine, believable, and doesn’t beat around the bush. Of course, as is often the case these days, it’s all been done before, and these guys aren’t discovering or presenting anything new. But still, I really enjoy listening to “Predestined for Tragedy”. Every time, I feel a morbid joy, comparable perhaps only to the experience of watching a good horror movie. If, like me, you’re an old hand or if you just enjoy rummaging through old bones and savoring a captivatingly bloody atmosphere then you’ve come to the right place. This band offers an experience comparable perhaps only to the exhumation of a cursed grave. True death metal has always been about disgusting things, drawing attention to what we’re capable of as a species. DECEDENT presents us with reality, stripped down to the bone, as well as music that will drag you into the depths. It’s very well written on the surface, cold and raw like a corpse’s hand, but inside, it burns, smolders, and sears. Not for the faint of heart this EP will be appreciated more by maniacs who like to wallow elbow-deep in guts. There’s something raw and painful about it that literally pins me to the wall every time I listen to this recording. It’s a morbid taste, a mirror held up to our vile deeds, a reminder of the atrocities some individuals are capable of. I have no choice but to give this new release high marks for quality and recommend it to all true believers. My only regret is that I’d love to know what this pack sounds like live. Fans of bands like ROTTREVORE, DISMA, FUNEBRARUM, ABHORRENCE, INCANTATION, OBITUARY, PESTILENCE, BOLT THROWER, UNDERGANG, and CONTAMINATED will surely agree with my assessment. Festering, oozing, swampy death metal that will rip you apart while you’re still alive! You’ll become nothing more than a piece of rotten flesh!
Víkend po mém první Brutal Assaultu v roce 1998, jsem toho měl plné kecky. Alkohol, ale i brigáda a všechno kolem mi lezlo krkem. Blondýnka byla u rodičů v Táboře a já se uklidil na chalupu. Sedával jsem dlouho hodiny pod kaštanem a četl si staré sci-fi knihy. Vytáhl jsem si prodlužovačku až do okna, postavil tam věž a přehrával si vinyly. Každý relaxujeme jinak a u mě to byla práce se dřevem, sekání louky a cvičení. Běhával jsem do prudkých kopců, skákal přes kameny, brodil se v horských potocích. Měl jsem za chalupou pytel z hrubé látky, boxoval jsem do něj, až jsem padal zemdlený na chladnou trávu. Byl tu se mnou jenom pes, klid a ticho. V atlasu jsem si vyhledával druhy ptáků, které chodily na zahradu a štěbetaly, vrkaly, štěkaly. Stejně jako mladý srnec, co nám chodil na maliny.
Usínal jsem unavený čerstvým vzduchem, prohlížel si staré časopisy s jabloneckou bižuterií. Byly v nich slečny z mých snů. Nahé, ale krásně nafocené, eroticky svůdné, usměvavé s krásnými šperky mezi prsy, na napnutých šíjích. Stylizované do různých typů a mě uchvátila jedna sportovkyně. Co asi dělá tahle dáma s divokým kukučem dneska. Někdy mě navštívila i ve snu. Nejdřív jen jako tichý stín, ale pak se naklonila nad postelí a...vždyť to znáte. Jednou v noci mě probudil šílený jekot. Posadil jsem se a nejdřív si myslel, že to byla jen noční můra. Zlý sen. Jenže se to opakovalo. Pes zavrčel a vyběhl ke dveřím. Beru do rukou sekyru, připravený na vše. Na chodbě je zima i v létě a mrznou mi holé nohy. Další výkřik. To je nahoře, lokalizuji původce děsivosti. Jdu opatrně, psa u nohy. Co to může být?
Nikdo tam není, jen když se podívám proti měsíci, tak mám pocit, že vidím oběšence. Nejdřív se leknu, zamrazí mě v kostech, ale pak mi dojde, že to je jen schnoucí a vyvěšený starý kabát. Odfrknu si, sednu na postel a pes si vyskočí ke mě. Mluvím s ním, on má hlavu na stranu a když už jsme konečně klidní, ozve se další drásavý jekot. Nějaká mladá žena, připadá mi. A je ještě výš, na půdě. Vezmu žebřík a i když je ve mě malá dušička, tak lezu nahoru. Vydrápu se, sekyru stále v ruce. Chlácholím psa a dodávám si tím odvahu. Nejdřív to je jako nějaký podivný sen. Nikdo tam není, jen otevřená malovaná truhla s takovými těmi sedláckými vzory a motivy, které musí být neskutečně staré. Do truhly svítí měsíc. Jdu pomalu blíž a nechápu, kdo mohl truhlu otevřít. Nikdo tu nikde není. Uvnitř jsou staré fotky, hodně fotek. Některé zažloutlé, jiné novější. Přehrabuji se jimi a protože jediným světlem je opravdu jen strýc měsíc, dostávají takový zvláštní nádech.
Dám si tu práci a snesu všechno dolů. Zavřu víko. Lehnu si do postele. Nechám psa, aby byl u mě. Má z toho radost a já mu chvilku šeptám slova o tom, aby se nebál. Usnu a probudí mě až slunce. Jdu na záchod a když se vrátím, tak je víko otevřené. Zase mám ve vnitřnostech takový zvláštní pocit. Vytáhnu truhlu před chalupu a opláchnu si obličej v potoce. Voda je ledová i přesto, že den slibuje další tropické klima. Najím se, pohodlně se usadím a začnu se přehrabávat ve vzpomínkách. Šustím starými papíry, prohlížím si fotky. Jsem jako nějaký archeolog, který rozkrývá jednotlivé vrstvy historie. Rodina, která tu kdysi žila, musela pracovat hodně tvrdě. V lesích. Na mužích je to vidět. Němci, velcí chlapi, štíhlé, sedřené ženy. Několik smutných fotek s mrtvými dětmi. A pak jedna, co mě rozklepe ruce. Někdo vyfotil mladou holku, jak visí na půdě. Jazyk vyplazený, tichý výkřik v obličeji. Uff. Odhodím ji na hromadu s tím, že ji nechci už nikdy vidět.
Hledám dál, jak ve staré pokladnici. Jsou tu i nějaké filmy a také foťák Leica. Děda ho prý, to znám z vyprávění, dostal kdysi na nějakém jednání v boleslavské škodovce. Také měl malou kameru Sony, kterou jsem si sice párkrát potěžkal v ruce, ale mě videa nikdy moc nebavila. Ve foťáku je film, zjistím po chvilce. Je tu i několik dalších, vypadá to, že si je tady děda asi schoval, protože znáte to, osm bratranců, zvědavých jak veverky, ti vám vlezou všude. Chápu jeho pohnutky, i když mě fotky bývalých majitelů dost děsí. Tenkrát lidé přistupovali ke smrti opravdu úplně jinak než my. Pamatuji si sice prababičku, vystavěnou mrtvou v kostele. Ale to jsem byl malý. Plakal jsem, protože mě měla ráda a připomínala mi stařenky z pohádek. Dávala mi cucavé bonbony, které měla vždycky v kapsářích v sukni. Pořád se usmívala, i když si toho musela prožít za války hrozně moc špatného. Lidé si tenkrát víc vážili obyčejných věcí.
Jdu cvičit, běhat a pracovat. Celé dopoledne mi ale vrtá hlavou, co na těch fotkách je. Nedá mi to a když mám dosekanou obrovskou hromadu dřeva, jdu do fotokomory. Kdysi jsem dědovi asistoval s vyvoláváním fotek, ale to už je dávno. Opakuji si jeho slova, připadá mi, že je tu se mnou. Za dveřmi je jeho fotka s babičkou, jak sedí, oba v nejlepších šatech, před chalupou na lavičce. Ano, na té, na které jsem si dal před chvílí pivo na uklidnění. Klepou se mi ruce po sekání a moc jsem zase nejedl. Jsem líný vařit. Nakrmil jsem jen psa, já počkám. Zhasnu světlo, rozzářím lampičku a rozmíchám roztok chloridu (nebo bromidu, copak já vím, co tu zůstalo?). Párkrát se bouchnu do hlavy, protože střecha je tu šikmá a děda byl menší než já. Pes škrábe na dveře, ale teď nemůžu. Na papíru se začínají pomalu objevovat první obrysy. Věším fotky za kolíčky na šňůru a čekám. Sednu si, celý proces jsem možná trošku uspěchal. Jsem netrpělivý a hrozně zvědavý.
Na některých fotkách jsou ženy, které jsem nikdy neviděl a nevím, kdo to byl. Vypadá to, že je děda znal ještě před babičkou. Aspoň myslím, doufám, věřím tomu. Byl pro mě vždy ztělesněním elegance, gentlemanství a nekonečné dobroty. Uměl být i přísný, ale jinak to byl takový ten správný chlap. A pro mě velký vzor. Všechny ženy jsou nahé. Focené na různých místech, většinou v přírodě. Je na nich i babička, nejdřív ji vůbec nepoznám, je v tom něco zakázaného, nechci je vidět, ale zároveň jsou moc krásné. Moje babička byla fakt kočka, taková ta noblesní dáma. Naskládám fotky do krabičky a večer si ji pak vezmu dolů. Zatopím s ní v kamnech. Nechci, aby někdo viděl, co ten v podstatě dokonalý děda, ke kterému všichni vzhlížejí, dělal. Některé fotky nejsou zase tak nevinné. Bude to jen naše tajemství, jo, dědo? Mám pocit, že se jen omluvně usměje, že tu stojí se mnou, že mi radí, jak mám vyvolávat další a další filmy.
Tyhle ale nejsou dědy, jsou předchozích majitelů. Je na nich rodina, mladé, usmívající se dívky, sedřené stařeny, chlapi jak hora, všichni zachmuření, s fajfkami. Nafoceny jsou i různé akce, myslivci. A pak to začne. Hitlerjugend, průvody ve Smržovce, hajlování. Je mi z toho divně. Hákové kříže nakreslené v Jablonci na jednom obchodě. Otevírá se přede mnou historie jedné obyčejné rodiny, někdy veselá, jindy smutná, ale hlavně poznamenaná dobou, válkou, vším tím zlem, které sem přišlo nepozvané, přesto některými chtěné. Bylo už pozdě, když jsem slezl dolů do pokoje. Ještě jednou, to mi zase nedalo, jsem si prohlédl všechny dědovy akty. Jen ty babiččiny jsem pochopitelně přeskočil. Pes se mi díval přes ruku. Naložil jsem kamna, otevřel okno a díval se chvíli na měsíc. Za několik dní jsem zbytek odnesl do Jablonec do muzea, kde mi děsně moc děkovali. Zatím si ale jen tak lehnu a spím jak zabitý.
Probudí mě výkřik. Teď už ale vím, že je to jen přelud, zlý sen, představa. Jdu nahoru na půdu. Nebo se mi to jen zdá? Tam sedí nahá dívka na židličce a usmívá se na mě. Na opravdové fotce byla přeci oblečená, když visela na trámu. Tady ale není. Chytne mě za ruku, odvede na půdě až úplně nahoru, kde je trošku toho sena. Voní mládím a má hrozně jemné ruce. Šeptá mi něco do ucha, nejdřív tomu vůbec nerozumím. Přitulí se, je teplá, i když by měla být dávno po smrti. Líbá mě a najednou, z ničeho nic mi ukousne kus masa z obličeje. Jsem v milostné křeči, stydím se za to, že se mi to líbí. Je to tak živý sen, že když se probudím, tak dlouho nevím, co je pravda a co se doopravdy stalo. Vyvenčím psa, i když je ještě tma. Truhla je zase otevřená, i když jsem si na sto procent jistý, že jsem ji zavíral. Dědův foťák jsem vyzkoušel už odpoledne. Vezmu jej do ruky a vyběhnu na kopec nad chalupu. Fotím v měsíčním světle, hledám zajímavé pohledy, momenty. Když se vracím, vrtá mi hlavou, kdo na půdě rozsvítil. Nechám světlo svítit, tohle vyřídím raději až zítra.
Vůbec nevím, kam se ta stará Leica poděla. Měl jsme jí hodně dlouho. Nadvládu samozřejmě po letech převzaly digitální foťáky a pak mobily, ale pokaždé, když jsem měl chuť opravdu fotit, tak jsem ji nábožně vytáhl, znovu poděkoval dědovi a zkoušel si fotit krajinky, přírodu. S holkama jsem už dávno skončil. Stejně je to zajímavé, aktů jsem holkám udělal spoustu, fakt mě to bavilo a myslím si, že některé byly opravdu hodně povedené, ale vůbec jsem nevěděl, že je můj děda fotil také. Mělo to něco do sebe, bylo to osobnější, klidnější a každá fotka měla duši. Někdy si na půdu zalezu i teď, po mnoha letech. Ta truhla tam pořád je. Jen už se sama neotevírá. Nebo ne přede mnou.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
