New album of Czech death metal band HYPNOS - "The Blackcrow" (2020)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 5. ledna 2019

Home » » Rozhovor - DIE KUR - Hudba je univerzální jazyk.

Rozhovor - DIE KUR - Hudba je univerzální jazyk.


Rozhovor s industrial metalovou skupinou z Velké Británie - DIE KUR. 

Odpovídal Ays Kura. 

Přeložila a otázky připravila Duzl, thank you!

Photo credits: David Newbold, Anwar Jamand, Mariz Tzili, Jenika Ioffreda

Nazdar Aysi, 

zanedlouho oslavíte s DIE KUR 20 let existence, neoficiálně by to bylo ještě o pár let víc, pokud bychom přičetli i éru THE CARE, napadlo tě, když jsi kapelu s Tonym zakládal, že by jste to mohli táhnout tak dlouho? 

Nemyslím si, že jsem tehdy přemýšlel o budoucnosti, vždycky existovalo jen "teď" a tak jsem to měl po celé ty roky, koncerty a nahrávky. Když jsem se bavil s Alanem (Hicksem - Retribution Alive) o lednovém koncertu, uvědomil jsem si, že to bude 20 let existence DIE KUR a teď se dívám zpátky a celé mě to udivuje, že jsem dospěl k tak významnému úspěchu a určitým způsobem, jsem z toho docela překvapený. 


Upřímně musím říct, že vaše uskupení je pro mě stěží uchopitelné, podle tradičních škatulek hrajete industriální metal, já bych k tomu určitě ještě přidala několik přízvisek jako experimentální, avantgardní, psychedelický, vesmírný, improvizační... a takhle bych mohla pokračovat, jak vnímáš vaši hudbu ty a jak by jsi ji nejlépe definoval, jestli to vůbec je možné? 

Definice "industriálního metalu" vznikla velmi záhy, když kamarád definoval to, co jsem hrál jako "industriální" a mě se to líbilo. Neměl jsem ponětí o tom, co "industriální" skutečně znamená, ale bylo to později posíleno prvními recenzemi, které popisovaly naši hudbu jako "industriální metal" a myslím, že to pasovalo. Souhlasím s tvou myšlenkou, jsou tady ještě další prvky, zejména pro novější nahrávky, které vnímám víc a víc jako „Musique Concrete / Avant-Garde|“, ale ostatně vždy přinášíme něco experimentálního do určité formy metalu, kterou máme na pozadí naší kapely a myslím, že i prvky elektroniky, které do kapely vkládám lze považovat za industriální. Pozitivní přínos toho je, že nám to dovoluje vystupovat před fanoušky elektronické hudby, tak i fanoušky metalu a já mám rád obojí publikum, takže se je snažím sjednotit, protože se domnívám, že tyto dva žánry jsou si blíž, než si někteří lidé dokáží připustit. 

Koneckonců jen dělám hudbu s čímkoliv, co mám k dispozici a co mě inspiruje, aniž bych očekával výsledek. Prostě nepřestávám hrát, dokud to nezní dobře, často s celou kapelou, někdy sám a neustále nahrávám všechno včetně zvuků a hluků, které mě obklopují. Většinu času s kapelou se zabýváme nějakým nápadem, jamujeme, uspořádáváme a pracujeme na něm, dokud nedosáhneme něčeho, o čem si myslíme, že stojí za to dále rozvíjet. Jinak mám klasický přístup k kompozici, ale snažím se vyhnout rigidním strukturám a zafixovaným detailům, obzvláště na začátku, a tak všichni v kapele mohou svobodně přispívat svými nejlepšími schopnostmi a to je pravděpodobně velmi významná věc v naší kapele. Mám velké štěstí, že jsem v kapele s některými z nejtalentovanějších hudebníků, se kterými jsem se kdy setkal, které mám rád a respektuji a společně rozvíjíme hudbu velmi zajímavým a inovativním způsobem. To také znamená, že je těžké definovat naši hudbu, protože je nepředvídatelná, ale je to dovednost, kterou mám rád. 


Můžeš zhodnotit vývoj DIE KUR od založeni kapely v roce 1995 do současnosti? Jak se rozchází koncept a filozofie kapely od založení s vizemi a filozofií po dvaceti letech existence? 

Kdysi to bylo všechno jednoduché, byli jsme jen děti, které dělali muziku, byl jsem doslova vhozen na pódium, abych vystoupil na hlavním náměstí v mém městě v roce 1995. Nevěděl jsem, co od toho mám očekávat, ale pocit, který jsem z koncertu měl, mě motivoval pokračovat. Dnes tento aspekt zůstává stejný, ale s odstupem času se změnila sestava, kapela se vyvinula a hudba se utřídila. Vždy se snažíme hrát co nejlépe a věnovat pozornost všem detailům, ale nakonec je kapela vždy prostě jen o hudbě. Nyní je každý koncert náročnější, protože vyžaduje plánování, dopravu, ubytování, propagaci atd. s mnoha dalšími lidmi, kteří jsou zahrnuti existují také určitá očekávání a tlak jak na koncerty, tak i na nahrávky, ale vždy se snažím udržet kapelu a moji mysl tak čistou, jak jen to jde a zaměřit se pouze na výkon a zejména na hudbu, která je koneckonců nejdůležitějším prvkem. 

Pojďme si hned na začátek říct, co považuješ za největší úspěch v dvacetileté historii DIE KUR? 

Největší úspěch pro mě je vždy ten, který zrovna přichází a právě v tuto chvíli je to koncert v Underworldu a Renesanční alternativní hudební festival, který následuje. Ale když se podívám zpátky, největším úspěchem je celkově ta zkušenost sama o sobě - pokaždé, když slyším naše skladby v rádiích a klubech, když hrajeme ve významných klubech nebo akcích jako jsou například v Electrowerkz či Reptile. Stejně tak je čest vystupovat s legendárními kapelami, na kterých jsem kdysi vyrůstal a poslouchal je. Také, to, že jsme byli vybráni nahrávací společností pro „Beneath the Waves“ pro nás bylo speciální. Ale všehovšudy je největším úspěchem to, že mohu i nadále tvořit hudbu s lidmi, které mám rád, pro lidi, které mám rád a to je to, co mě v drží v chodu. 


Působíš na mě jako člověk, který má trochu jiné vnímání hudby a zvuků/hluků dáli se to tak nazvat obecně v porovnání s ostatními. Studoval jsi někdy nějakým způsobem hudbu, nebo je to jen čistý amatérismus ve spojení s vášní a nadšením? 

Od pěti let jsem bral hodiny klavíru a později jsem byl na konzervatoři klasické hudby. Až do patnácti jsem stále studoval klavír, než jsem si uvědomil, že hudba, kterou jsem skládal, neodpovídala vizi konzervatoře. Později jsem promoval na univerzitě a získal doktorát v oboru Hudba, Umění a Multimédia, ale stále mám pocit, že to, co mě vede k tvorbě hudby, je čistě vyjádření a je poháněno vášní a nadšením. Nikdy jsem nedodržoval pravidla skládání hudby, experimentování a vyhledávání zvuků bylo vždy mými prioritami. Jsem rád, že jsem pracoval s některými z největších jmen v hudebním průmyslu, od kterého jsem se toho hodně naučil a přimělo mě to jak k osobnostnímu, tak i hudebnímu růstu, naučilo mě to ocenit a respektovat průmysl a jeho lidi jako celek společně s všemi aspekty souvisejícími s hudební produkcí. 

Na kolik nástrojů vlastně hraješ? 

Hraji na různé nástroje, nejvíce relevantní pro kapelu jsou klavír a syntezátory, varhany, sampler, kytara a basa, perkuse, theremin a samozřejmě hlas. Všechno tohle dohromady spolu s mnoha netradičními nástroji, jako například mimozemsky tvarovanými perkusemi, které byly vytvořeny speciálně pro kapelu od AM Drums, dále Tesla coil, rádio, cembalo a mnoho dalších, které jsem vlastnoručně vyrobil jako experimentální vzorky nástrojů, jednostrunné nástroje s vlastnoručně vyrobeným snímačem, vocoder plynové masky a další... 


Původem pocházíš z Itálie, můžeš zavzpomínat na své metalové začátky v té době, jak jsi sháněl muziku, merch, první koncerty které jsi navštívil a kdo tě nejvíce v začátcích ovlivnil? 

Shánět hudbu kdysi nebylo tak jednoduché, jako je tomu teď, protože to bylo v době předtím, než internet zasáhl masy. Hlavní cestou byla buď zmínka kamarádů nebo se šlo prohrabávat obchodem s nahrávkami, ale většinou pro mě kamarádi tvořily nahrávky mixováním kazet. Bylo mnohem náročnější objevovat novou hudbu, ale zároveň možná mnohem víc obohacující, protože se skutečně trávil čas poslechem nahrávek, které jsme měli, aniž bychom museli shlédnout internetovou reklamu nebo naléhavou zprávu, která by zničila naše dojmy. 

Když jsem byl dítě, měl jsem pěknou sbírku vinylů a kazet od Giorgia Morodera a QUEEN, hodně se mi líbil kytarový styl Briana Maye. Později jsem objevil THE DOORS a další, než mi kamarád předal namixovanou kazetu s KING DIAMONDEM a MERCYFUL FATE a já si to zamiloval. Pak už jsem měl různé kazety SEPULTURY, MAXE CAVALERY, DEATH SS, CARCASS, CRADLE OF FILTH, MEGADEATH, VOIVOD, BIOHAZARD, SADIST a mnoho dalších spolu s kapelami jako JOY DIVISION, SISTER OF MERCY, EXPLOITED. Také jsem poslouchal více elektronických stylů, jako je ambient, hardcore a jungle a extrémnější jako je Black Metal / Grindcore a mnoho hybridů mezi tím. 

Vždycky jsem poslouchal všechen možný druh hudby a naučil se ji ocenit mimo hranici specifického žánru a později produkoval mnoho skupin různých stylů. 

Moje první živé koncerty byly místní kapely, většinou punk a metal, protože jsem byl vždy součástí těchto směrů s občasným unikem do industrialu. Ale rozhodně koncerty DEATH SS byly ty, které na mě udělaly dojem. 

Vaše diskografie DIE KUR čítá čtyři CD, dvě EP a víc než dvacet singlů, čím to je, že vydáváte převážně jen singly? A která z vašich nahrávek je z pohledu prodejnosti nejúspěšnější? 

Vydáváme singl, když máme pocit, že máme něco zvláštního, co zní dokonale samo o sobě. Vždycky vymýšlím a píšu koncepční alba, singly jsou toho vždy součástí, ale jejich samostatné vydávání je užitečné v tom se zaměřit na přesný okamžik a atmosféru, která by mohla být přehlédnuta v rámci celého alba. Navíc jsou velmi dobré pro distribuci dýžejům a do rádií, protože se nemusí probírat všemi skladbami na albu, než najdou něco vhodného a jsou také pěkným náhledem na to, co přijde, proto jsou často vydávány dříve, než kompletní album. Z pohledu prodeje zůstává Die Kur poražený, jelikož máme poměrně malé prodeje ve srovnání s mnoha komerčními kapelami, ale alba „From Dark (Renaissance of Evil), ERA (Formicidae) a Manifesto" obstáli zkouškou času až dodnes. 


Vaše poslední EP „All the Way Down to a New Regime“ jste vydali letos (2018), jakých ohlasů a hodnocení se mu dostalo od fanoušků a metalových médii? 

Velmi nás potěšilo, že každá skladba z tohoto EP hrála v exkluzivních předpremiérách v rádiových show, jako je „Hard Rock Hell Radio, The Fix!“, „Zach Moonshine show“ na „Metal Devastation Radio“ a „K2K Radio Rock Show“ a ohlasy byly velmi pozitivní, i když stojí za to si povšimnout, že jsme EP vydali v tichosti a volně ke stažení zdarma. V každém případě nejlepší zpětná vazba přichází až z davové odezvy, kdy tyto skladby hrajeme živě. 

Improvizace na pódiu vám není cizí, což jsem viděla na vlastní oči, možná bych to ani nenazvala koncertem, ale spíš určitým druhem performance vystoupeni, místy jsem měla pocit, že zanedlouho přistane ufo, na to jste mě rozstřelili syrovým metalem, pak se jeden z vašich fanoušků a přátel ujal mikrofonu a odzpíval s vámi čistě improvizačně song, je to to čeho chcete při živých vystoupeních dosáhnout, šokovat a vyvolávat smíšené pocity? 

Improvizace je pro DIE KUR charakteristický prvek, přičemž se obvykle snažíme v určitém okamžiku vrátit do našich originálních kompozic a udržet dynamiku jako klíčovou součást našich představení. Je určitě důležité šokovat a otevřít obzory posluchačům, i když to není náš hlavní cíl, ale spíše důsledek toho, co děláme. Koneckonců hrajeme jen to, co považujeme za dobré, nepoužíváme žádnou podkladovou stopu nebo jakoukoliv pevnou strukturu, abychom si dali svobodu měnit skladbu za chodu podle atmosféry, kterou chceme vytvořit. 


Co je pro tebe hnacím motorem při tvorbě muziky, co tě motivuje? 

Hudba je univerzální jazyk a vždycky mi přišlo přirozené vyjádřil se prostřednictvím tvorby muziky a následně ji přehrávat. Moje motivace pochází z mých pocitů, myšlenek a experimentů se zvuky, stejně jako pocitů, které se s tím spojují, zatímco hraji naživo. 

Používáš spoustu různých i hodně netradičních zvuků i nástrojů, kde bereš inspiraci? 

Moje inspirace pochází z hraní na jakýkoliv nástroj, který mám k dispozici, dokud nepřijdu na něco, co mě zaujme, něco co má nějakou souvislost a dokud nemám pocit, že prostřednictvím toho něco vyjadřuji. Někdy to může pocházet ze zvuku, který přirozeně slyším a který se pokouším zaznamenat, jindy z jediného slova nebo z celého textu, který jsem napsal nebo od toho, co jsme vytvořili s kapelou při jamování. Cokoliv může být zdrojem inspirace, stačí, když se na to podíváme z toho nejlepšího úhlu. 


Zároveň jsi i autorem textů, můžeš přiblížit témata kterými se DIE KUR zabývá pro ty, kteří je nečetli? 

Obecně jsou mé texty o mých pohledech a názorech na vše, co zažívám ve svém každodenním životě, jako jsou lidé, se kterými jsem se setkal, či myšlenky na mé okolí jako je životní prostředí nebo masové chování lidí. Někdy píšu v první osobě, jindy víc obecně, ale texty jsou vždy v souladu s mými domněnkami a postřehy. 

Každá skladba a koncept alba je sám o sobě jedinečný. "From Dark (Renaissance of Evil)" je mnohem osobnější a proto je velmi přímý, i když někdy metaforický. "The Fall of the Empire" zobrazuje stálý společenský úpadek, kterého jsme v naší generaci svědky, "ERA (Formicidae)" je na to odpovědí a přáním organizovat a jednat proti tomu. "Manifesto part 1: Manifest Modern Society Manifesto" je cesta současného použití propagandy a jak jsme tomu všichni vystaveni a ovlivňováni tím, to je v druhé části "Manifesto Part 2“, „ Songs of freedom" je o probuzení se z takové propagandy. "Beneath the Waves" odkazuje na tragédii ponorky Kursk K141 a právě toho, když matka jednoho z námořníků zpochybnila jistý výbor a jediná odpověď, kterou dostala, byla rána trankvilizátorem a následně byla násilně odvlečena. To je dobře zdokumentováno na videu a pouze to ukazuje, jak jsou moderní vlády utlačující. 

"All the Way Down to a New Regime" je předchůdcem našeho nového alba, které chceme letos vydat (2019). První skladba je o uzavření „Intrepid Fox“, který byl centrem Heavy Metalu v Londýně, který nás spojoval v mnoha úžasných okamžicích. Odkazuje také na současnou situaci, kdy je mnoho kulturních míst uzavřeno, jen aby se vytvořil prostor zbytečně prázdným budovám, které jsou dobré jen pro mizerné investory a zkorumpované politiky. 

Považuješ ty osobně texty za důležitou součást hudby? 

Ano, definitivně považuji texty za jednu z nejdůležitějších částí hudby. Vždycky si do notesu zapisuji všechno, co mám na mysli, můj pohled na svět obecně nebo na nějaké konkrétní události a taky pocity, které mohu mít jako hněv či radost. Teprve v pozdější fázi tyto texty spojuji s hudbou a obvykle se dokonale hodí bez výraznějších úprav. Je to jako nějaké kouzlo, jako dar, který jsem vždycky měl. 


18.1. 2019 v Londýně v klubu Underworld pořádáte koncert k vašemu dvacetiletému výročí DIE KUR, kde fanoušci mohou vidět vás společně s dalšími kapelami - THE HERETIC ORDER, APOPHIS, ANOXIDE, MAXDMYZ, máte připraveno něco speciálního, můžeš nám prozradit na co se těšit, bude nějaké překvapení? 

Je to čest sdílet jeviště s tak skvělou sestavou kapel a rozhodně plánujeme něco speciálního. Zahrajeme některé staré skladby, které jsme nikdy předtím nehráli, a také zahrajeme nějaké věci z právě připravovaného alba, na kterém stále pracujeme, ale už se blížíme k jeho dokončení. Celkově ale prostě jen chceme zahrát náš nejlepší koncert a vydat ze sebe 100% tak, jak to vždycky děláme. 

Blížíme se do závěru, takže se nelze nezeptat, jaké jsou další plány pro DIE KUR a kde se vidíte za dalších deset let? 

Neexistuje žádný plán s výjimkou přání pokračovat v hraní všude ve světě a neustále se zlepšovat: každý rok byl nepřetržitý vývoj a turné, které jsme zahájili v roce 2018 s 24 daty po celé Evropě, bylo úžasné, ale také docela náročné, uvědomili jsme si, kolik práce máme stále ještě před sebou. Rozhodně se také těším na další a další turné, na další nahrávky a doufám, že si zahrajeme všude ve světě a že za deset let se ohlédnu s pocitem uspokojení stejně jako dnes, když se dívám do minulosti. 

Díky Aysi za tvůj čas a odpovědi, moc si toho vážím. Přeji, ať se tobě i kapele nadále daří, na viděnou 18.1. v Underworldu a poslední slova jsou tvoje... 

Těchto dvacet let nebylo vždy snadných a skupina prošla mnoha změnami v sestavě a mnoha těžkými momenty, stejně jako každá kapela. Ale já jsem se naučil, že jakkoliv se může život zdát těžký, každý by měl vždycky následovat své pocity, protože všechny obtíže se vyřeší tak, jak se objevily a naděje nakonec zvítězí. Také bych rád zmínil a poděkoval s láskou a úctou všem bývalým členům, kteří pomohli formovat současný stav kapely a rád bych si vzpomněl na Daniela Zagniho (basák DIE KUR 2010-2012), protože přišel o život příliš brzy a pořád mi moc chybí. Děkuji současné sestavě, kterou tvoří moji bratři - Tony N, Nicholas a Amadeus a naše manažerka Jenika a člen zvláštního statutu Takatsuna. Všichni pracují tvrdě a musí se vypořádat s každou situací. 

Také bych rád zmínil všechny hosty, které máme na mnoha našich nahrávkách a koncertech, všechny kluby, které se staraly o to abychom se cítili vítáni a poskytli nám tu nejlepší pohostinnost, kterou jsme si mohli přát. Všechny promotéry a přátele, kteří v nás věří, jako například Alan (Retribution Alive) a Arif (Reptile), abych jmenoval alespoň některé. Také DJ's, kteří hráli naši hudbu, všechny lidi, kteří pracují za scénou, aby to všechno bylo možné, třeba jako jsi ty, kdo strávil čas přípravou těchto otázek a samozřejmě všechny, kteří oceňují naši hudbu a chodí na naše koncerty. Všem výše uvedeným, včetně těch, kteří čtou tento rozhovor DĚKUJI! 

A nekonečné díky tobě za to, že tohle všechno je možné! 

Pokračujte v podpoře alternativní hudbu a všichni se potkáme v Underworldu!

Share this games :