Recenze/review - DRAWN AND QUARTERED - Congregation Pestilence (2021)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 26. ledna 2019

Home » » Rozhovor - S.D.I. - S nedostatkem humoru ztrácíme tu nejdůležitější věc, kterou máme - svobodu.

Rozhovor - S.D.I. - S nedostatkem humoru ztrácíme tu nejdůležitější věc, kterou máme - svobodu.


Rozhovor s legendární thrashovou skupinou S.D.I. z Německa.

Odpovídal Reinhard Kruse.

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Photos - Phoca gallery: http://www.phoca.cz/phocagallery

Ave S.D.I.! Ahoj Reinharde, rád bych začal náš rozhovor trošku netradičně. Když mi bylo v devadesátých letech něco kolem patnácti let, tak mi přivezl kamarád z polské burzy vaše album „Sign of the Wicked“ na kazetě. Byli jsme patra thrasherů a kupovalo se všechno se zajímavým obalem. Pro nás se tohle album stalo něco jako hymnou, zpívali jsme texty cestou z hospody a hrozně chtěli vyrazit na koncert. Bohužel, nikdy se nám to tenkrát nepovedlo (byli jsme moc mladí a rodiče nás nepustili). Musím ti a S.D.I. opravdu od srdce moc poděkovat. Jak jste devadesátá léta prožívali vy? Dalo by se říct, že jste byli v Německu slavní? A co v ostatních zemích? 

Nemyslím si, že němečtí metaloví muzikanti byli opravdu “slavní”. Heavy Metal byl v té době víc “underground” a navíc kromě Doro Pesch - protože ta je pěkná, se žádný německý heavy metalový muzikant neukázal v televizní show, ani pravidelně v čemkoliv jiném v 80. letech. Na MTV hráli heavy metal až pozdě v noci. Sabina Claasen z Holy Moses měla několik málo epizod pozdně noční televizní show na RTL s názvem “Mosh”, to bylo vše. Církevní představitelé se snažili v roce 1981 zarazit turné AC/DC Hells Bells kvůli "satanistickým textům" na "Highway to Hell". Nyní hrají tuto skladbu na ministranstských akcích. Naprosto jiné časy! Všechny velké festivaly (Rock in Park / Rock am Ring, Wacken, Keep it True), které prezentovaly německé kapely začaly až v 90. letech nebo později. Festival "Monsters of Rock" z konce osmdesátých let ovládaly anglické a americké hardrockové kapely jako Deep Purple a Dio. Možná fanoušci znali několik německých kapel, ale stěží muzikanty. To se stalo populárním až začal v pozdních osmdesátých letech vycházet "Metal Hammer" a další fanziny. Možná to v Československu a Maďarsku bylo jinak. Měli jsme turné jen jednou v obou zemích, takže vlastně nevím. V roce 1990 jsme se vydali na turné po Maďarsku a v Budapešti, když jsme chodili po památkách po městě nás sledoval chlápek. Myslím si, že to bylo proto, že poznal mou tvář z obalu alba SOTW. Když jsme se ho zeptali, proč nás sleduje (přemýšleli jsme o krádeži či vraždě), tak nás požádal o autogram. Tohle se nám v Německu nikdy nestalo.


Co se vlastně stalo, že jste pak přestali na takovou dlouhou dobu hrát? Pro mě, i mé kamarády jste byli (stejně jako třeba PROTECTOR) už tenkrát kultem. Nabízí se sama otázka, proč jste se vlastně nestali „slavnějšími“? Vždyť vaše muzika je nejen rychlá, ale také dobře zapamatovatelná a dokáže strhnout davy. Něco jsem četl o problémech s labelem, je to pravda? 

Je pravda, že Gama Record neposkytovali takovou podporu, jakou by mohli. Byli to podnikatelé ze Švábska. Už jsme měli nahraná tři alba, než se na nás jeden z nich přišel podívat, když jsme hráli živě (1990 v Miláně, Itálii). Tou dobou už jsme s nimi spolupracovali 4 roky! Pro ně to byl jen obchod, nic jiného. Ale nezlobím se na ně. Vždycky k nám byli féroví a nikdy neslíbili věci, které nedokázali splnit, jako tolik jiných nahrávacích společností v těch dobách. V roce 1992 jsem spolupracoval s Frankem Dostalem v Hamburku. Produkoval tři demo nahrávky, které se v roce 2005 konečně objevily v reedicích na CD díky Battlecry Records. Stali jsme se dobrými přáteli a snažil se nám zajistit mezinárodní smlouvu. V té době měl opravdu dobré kontakty a znal všechny významné lidi v nahrávacím průmyslu. Ale ani on nebyl v roce 1992 schopný prodat heavy metal, protože heavy metal byl mrtvý. Dokonce i velké kapely měly problémy v době grunge, techna a Europopu. Takže jsem si musel uvědomit, že SDI není cesta, kterou bych mohl platit nájem a rozhodl jsem se to přerušit (na chvíli). 

Měl jsem kamaráda, který miloval obal k albu „Sign of the Wicked“ a jednou v hospodě dokonce vytáhl žiletku a že si vaše logo taky vyryje do ramene. Machroval, byli jsme mladí. Po prvním říznutí se s řevem odběhl na záchod a tam křičel bolestí. Někde jsem pak četl rozhovor, že vy jste ale místo krve použili jen červenou barvu a pak vše nafotili. Zajímalo by mě, jak to vlastně doopravdy bylo? 

Doufám, že to přežil! Samozřejmě, že jsem si vyškrábal logo do mé paže až hluboko do kosti :). Zbytek jsou pomluvy (tak trochu). 


Hodně se mi na vás vždycky líbilo, jak jste si dělali ze všeho srandu. Většina kapel hrozně prožívala všechny ty pentagramy, hroby, mrtvoly, násilí a vy jste přišli s písní o chlastu a ženských. Jak vás tenkrát vnímala metalová scéna? Nevadilo to třeba někomu? Já když vidím kupříkladu některý black metalisty a jejich přístup, tak se musím smát. Taky musím říct, že vtip a nadsázka se poslední roky z metalu bohužel trošku vytrácí a to jak u kapel, tak u fanoušků. 

Celá tato scéna trpí velkým nedostatkem humoru, to je jasné. Ale v dnešní době se musíme naučit, že fakta nejsou tak důležitá jako pocity. Myslím tím: ...mrtví vylézají z hrobů. Árijský hrdina bojuje proti hordám barbarů, kteří se pokoušejí dobýt naši zemi – bez bederní roušky na jeho anaboliky kontaminovaném těle, ďábelský vzhled a meč tak velký jako dům. A když to growluješ: "Aaaaarrrrrghhööööüüüüihhrreaääääfffhhhg !!!!....Sračky!!!"

To nemá nic společného s mým životem, s mými zkušenostmi, s mou pravdou a mým životem. A nejhorší je, že s nedostatkem humoru ztrácíme tu nejdůležitější věc, kterou máme - svobodu. Polsko a Maďarsko nám v současné době ukazují, kam to vede. A v Turecku nebo Rusku můžete vidět, jak to končí. Vysvětluji si to takto: Když jste normální, pracujete tvrdě, staráte se o vaši rodinu a své záležitosti. 73 let bez války. Obchody jsou přeplněné. Zdá se, že vše je až příliš dobré nebo příliš bezpečné, aby to bylo pro většinu z nás reálné. My všichni máme hodně co ztratit. A pak … dostaneme strach. Vyhlížíme někoho, kdo nám to všechno vezme Takže se snažíme být součástí větší skupiny. Hledáme něco, co nás činí většími, bezpečnějšími nebo někdy i víc individuálními než ostatní. A musíme to samozřejmě brát vážně. Cítíme se ohroženi a stáváme se víc a víc radikálnější:

- Jako občan se stáváš patriotem 

- Jako nábožensky založený člověk se stáváš kazatelem 

- Jako konzervativní nebo úzkostlivý člověk se stáváš nenávistný vůči cizincům 

- Jako kretén se staneš Donaldem Trumpem 

Říkám: "Uklidněte se, uvolněte se, dejte si drink. Usmívejte se. Není to ani z poloviny tak důležité, jak si myslíte! A oni všichni nejsou ani z poloviny tak zajímaví, jak předstírají, že jsou." 


Četl jsem, že jsi byl někdy v roce 2013 Reinharde nemocný a pak ses rozhodl, že se vrátíte. S jakými pocity jste do toho šli? Jedna věc je vrátit se a zahrát na nostalgickou strunu, ale udržet v dnešní době pozornost a přitáhnout lidi je hodně jiné než bývalo dřív. Viděl jsem vás od vašeho návratu 4x. Poprvé v Praze v roce 2015, pak v Sušici na Metal Madness, v Plzni a teď znovu v Praze před ANTHRAX. Pokaždé, i když v jiné sestavě, jste byli skvělí! Za mě osobně se vám návrat podařil, ověřil jsem si to osobně v davu fanoušků! 

Děkuji! Osobně si myslím, že první dva roky byly "návratové". Byla to původní sestava a my jsme se jen chtěli bavit spolu s fanoušky. Měli jsme hrát jen dva roky, toť vše. Ralf, náš bubeník, má velmi náročnou práci v potravinářském průmyslu. Celou svou dovolenou strávil na turné s S.D.I. a my se dohodli na tom, že už s námi nebude živě koncertovat. Takže Ralf odehrál v září 2016 svůj poslední koncert v našem rodném městě Osnabrück. Christoph již hrál většinu koncertů v roce 2016 (například v Sušici) a znovu se stal „živým“ bubeníkem, stejně tak, jako už v roce 1990, když jsme jeli turné po Československu. V roce 2016 jsme obdrželi velmi zajímavé nabídky, například na několik koncertů v Japonsku a na festival Obscene Extreme. Ale nemůžeme jezdit „Comeback tour“ donekonečna. Takže jsme jen nehráli, ale začal jsem znova psát skladby S.D.I. 


Když jsem vás viděl loni v Plzni, nastoupili jste na pódium v nové sestavě. Respektive, vrátil se k vám Christoph, který s vámi hrál v devadesátých letech na bicí a novým členem je kytarista Daniel. Proč už s vámi vlastně nehraje Reiner? A jak jste se dali dohromady s Danielem? 

Bohužel náš kytarista Rage onemocněl. Řekl, že už nemůže hrát tak rychle a že potřebuje odpočinek. V říjnu roku 2017 odehrál svůj posledním koncert v Sofii (Bulharsko). Našli jsme Daniela, který zaujal jeho místo. Umístili jsme reklamy do několika hudebních fór a fanzinů. Poté vyšlo najevo, že Daniel nebyl jen fanouškem v 80. letech, ale také se nejlépe hodí do kapely. Začali jsme zkoušet a v prosinci roku 2017 odehrál svůj první koncert. V loňském roce se již objevil ve všech našich videích, které jsme natočili pro propagaci skladeb z Ballrun dema a odehrál všechny naše živá vystoupení. 


V Praze před ANTHRAX jste hráli i jeden nový song. Zapadá přesně do stylu, jaký jste hrávali. Líbil se mi. Jak jste na tom ale s novým albem? Přiznám se, že jsem hodně zvědavý. 

Samozřejmě jsem se musel naučit, že hudební průmysl se zcela změnil, od konce osmdesátých let, kdy jsme hráli. Demo Ballrun byl obvyklý pokus jak hledat vážné partnery a najít cestu zpět do tohoto průmyslu. Demo se třemi skladbami je něco jako nabídka či pozvánka. Dvě skladby z tohoto dema jsou teď součástí show. V Plzni jsme hráli "I Hate you" a v Praze jsme představili skladbu "Let the ball run" z Ballrun dema. Jediné, co mohu říct k blízké budoucnosti je, že jsem již napsal tucet nových skladeb a připravujeme se na nahrávání. 

Vždycky beru každou kapelu jako celek. Nejen jejich hudbu, ale i vystupování, to jak se chovají k fanouškům. Na rovinu, skupina může hrát jak bohové, ale pak přijdu na koncert a jsou arogantní a na pár facek, tak u mě končí. Na S.D.I. se mi vždycky hrozně líbilo, že jste civilní, pohodoví, srdcaři, co do toho jdou po hlavě. Nikdy nezapomenu na to, když jsem pařil pod pódiem s Reinerem v Sušici na jednu slovenskou thrashovou kapelu (ACID FORCE)! Jak vnímáš fanoušky ty? Mě připadá, že si každé vystoupení neskutečně užíváte. Mám pravdu? 

Samozřejmě, že máš. Jsou to lidé, kteří nám umožňují hrát a bavit se touto hudbou. Není to jen úcta, ale také oddanost. Tento styl hudby máme rádi a rádi hrajeme živě. Je to perfektní! Vzdal jsem se toho stát se rockovou hvězdou někdy v 80. letech. 


Jak vnímáš současný metal? Máš nějaké oblíbené kapely? Já nevím jak ty, ale poslední dobou mi připadá, že každý hraje čím dál tím rychleji, šíleněji, nesrozumitelněji. Člověk si stoupne pod pódium, chvíli kývá hlavou, jaký to jsou super muzikanti a pak si nic nepamatuje. Potom jde domů a radši si pustí staré dobré Saxon. 

Nebo S.D.I. :)! Máš pravdu. Pro mě je to tak, jako to říkáš. Dobří muzikanti, zkušení instrumentalisté, profesionální aparáty, hrají tak tvrdě a nejrychleji jak jen můžou. Řvouni vpředu a growlují jejich vokály. Nikdo, kromě tvrdého jádra fanoušků této konkrétní kapely, je nemůže následovat, ba dokonce odlišit jednu kapelu od druhé, dokonce ani skladbu od skladby. Pro mě je to něco jako free jazz, který mohou sledovat pouze studenti hudby z konzervatoře. To je důvod, proč se mi vůbec nelíbí growling. Někdy potřebují dvě nebo tři skladby, abych vůbec rozpoznal jazyk, kterým na mě křičí. To nemá nic společného s Rock'n'rollem. Potřebuji zpěv, potřebuji melodii zpěvu, aby mi připomínala skladbu, potřebuji melodická sóla nebo působivé kytarové přechody, aby mi připomínaly sóla. Věřím ve skladby se strukturou, s refrény, které si mohu společně zpívat. Věřím v kytarové riffy. Nechápejte mě špatně, ve většině případů jsou tito muzikanti opravdu skvělí a dobří lidé. Mám je rád. Ale nerozumím tomu, co co dělají, možná jsem příliš starý (ale to si nemyslím). 

Jsi už dnes pamětník. Doba se od osmdesátých let hodně změnila. Jste svým způsobem legendární kapela, máte spoustu fanoušků, zvou vás na koncerty. Přesto, jiné je toho opravdu spousta. Dnes máš internet, nové technologie, spousta lidí poslouchá muziku stylem – stáhnout, poslechnout a pak buď zapomenout nebo smazat. Působíš jako velmi pozitivní člověk, jak se díváš do budoucna? Bude metal už jen pro starý? A jak změny vnímáš jako muzikant? A kam v současnosti míří S.D.I.? 

Abych byl upřímný: Neberu to moc vážně. V roce 2013 jsem téměř zemřel a to hodně změnilo. Mám dobrou ženu, rodinu, dům, přátelé a plnou ledničku. Jsem docela zdravý. Všechno je v pořádku. Úspěch je jen třešničkou na dortu. Bavíme se. Píšeme a nahráváme nové skladby a hrajeme živou hudbu pro kamarády, kteří se k nám připojují na našich koncertech. Není to skvělé? Už se nehodlám stát nějakou popovou nebo rockovou hvězdou. Jestli je metal jen pro staré lidi? Nemyslím si. Většina lidí na našich koncertech nebo festivalech jsou mladí. Mnohem mladší než já, samozřejmě. Rocková hudba je pouze jedna větev stromu s názvem populární hudba. A malá, ale tvrdohlavá větev téhle větve je heavy metal. Myslím, že tu bude ještě dlouho. 


Všechny by asi zajímalo, co chystají S.D.I. v nejbližších měsících? 

Ze všeho nejdřív budou naše alba "Satans Defloration Incorporated" a " Sing of the wicked" znova vydány na vinylech. Vinyly našich nahrávek jsou vyprodány už od 80. let a jsme velmi hrdí na to, že High Roller Records představí tato alba ve vysoké kvalitě s originálními obaly a nově navrženým vnitřkem s texty, originálními fotografiemi atd. Měly by být k dispozici velmi brzy. Jak jsem již řekl, připravujeme nové nahrávky, které by měly být představeny v dubnu 2019. Nové skladby, videa. Budeme hrát na mnoha akcích ve Španělsku, Portugalsku, Švédsku a samozřejmě i v České Republice, takže sledujte S.D.I. na: http://www.sdi-metal.com
https://www.facebook.com/sdimetal/

Děkuji moc za rozhovor. Ani nevíš, co pro mě znamená. Nedá se nic dělat, byli jste a budete naše srdcová kapela! Přeji hodně vyprodaných koncertů, co nejlepší prodeje a budu se těšit zase někde pod pódiem. Ať se vám daří i v osobním životě a přeji jen vše dobré! 

Bylo mi potěšením! Díky mockrát!


about S.D.l. on DEADLY STORM:

Share this games :

TWITTER