New album of Czech death metal band HYPNOS - "The Blackcrow" (2020)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 1. října 2019

Home » » Rozhovor - MELANCHOLY PESSIMISM - Metal má být o rebelii, jinak tomu bude vždy něco chybět, byť to může být sebedokonalejší.

Rozhovor - MELANCHOLY PESSIMISM - Metal má být o rebelii, jinak tomu bude vždy něco chybět, byť to může být sebedokonalejší.


Rozhovor s death metalovou kapelou MELANCHOLY PESSIMISM.

Odpovídal Killy, děkujeme!

Přeložila Petra, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx. 

Recenze/review - MELANCHOLY PESSIMISM - Democracy War Crusade (2019):

Ave MELANCHOLY PESSIMISM! Zdravím vás na Moravu. Doufám, že se daří dobře. Mělo by. Dalo by se napsat, že jste zpět! Máte venku skvělou novou desku, vystupujete znovu na festivalech, v klubech. Jaký je to po tolika letech pocit? 

Čaw Kubo!!! Jo, vše je v pohodě. Jak říkáš, nové album venku, koncerty taky hrajeme, co víc si přát?! 

Osobně si to moc užívám a mám radost z každého vystoupení či slovíčka chvály od fanoušků i od recenzentů. 


Nejde se nezeptat..proč jste vlastně kapelu na tolik let „umrtvili“. Byli jste vyčerpaní, neměli jste nápady a nebo to bylo kvůli penězům, práci? 

Ta pauza nebyla kvůli kapele jako takové, ale kvůli mému odjezdu do Anglie, kde jsem zase pár let žil. Nebylo to poprvé, co MP nějakou dobu hybernovali právě z tohoto důvodu. Dříve jsem musel řešit finanční problémy, které bych jinak než prací v zahraničí nezvládl. Bylo to v USA, na Novém Zélandě a po dvakráte v Anglii. Po mém návratu jsem pokaždé kapelu oživil, vydávali jsme nová CD a hráli koncerty tak jako i teď. 

Pojďme k nové desce. Pro mě osobně se jedná o návrat ve velkém stylu. Zachovali jste starého dobrého ducha MELANCHOLY PESSIMISM a navíc přidali spoustu nových nápadů. A hlavně! Nezapomněli jste na jednu hrozně důležitou věc, vždy je hlavní skladba jako taková, která graduje, má nějaký nosný motiv. Nejedná se o dnes tolik časté „preludování“. Jak vnímáš novinku v kontextu ostatních vašich nahrávek ty? 

Cítím to podobně jako ty! Je rok 2019 a troufám si tvrdit, že naše novinka má vše co by, podle mne, měla death-metalová nahrávka této doby mít. Songy jsou od sebe rozpoznatelné, najdeš tam pomalé i ultra rychlé pasáže, melodie i grindové stopáže, a pořád se něco děje. Mám rád mnoho kapel, ale mnohdy mám sám problém doposlechnout celé CD do konce a něco si z něho odnést a zapamatovat. První, druhý song nadšení a po šestém mi to mnohdy splývá v jednu sterilní kouli. Toho jsme se snažili vyvarovat a na druhou stranu nové album posunout opět trochu dál, což se nám povedlo. Poslechneš-li si kteroukoliv naši placku, tak není jedna jako druhá, a přitom je tam vždy rozpoznatelný ksicht Melancholy Pessimism a o to jde. 


Mám rád, když jako fanoušek dostanu do ruky dílo, které i nějak vypadá. Motiv „Democracy War Crusade“ mě zaujal natolik, že jsem jej musel mít i na triku. Kdo je jeho autorem a jaká je hlavní myšlenka obalu? 

Základní motiv dělal Winya z Thajska, a původně jsem ho od něj koupil jako motiv pro triko, protože mne hodně zaujal. Pak jsem se rozhodl, že tento motiv použiju i na obal alba. Námět je jasný a úderný, přitom se hodí pro tuto dobu. Trošku jsme ho nechali upravit, což měl za úkol Tom alias Massak, který se postaral o celou grafickou úpravu bookletu na CD. 

Asi nebude žádným překvapením, že hlavní myšlenkou je kritika NATO a USA. Jejich válečný vývoz demokracie do všech zemí na této planetě je už alarmující a nebezpečný! Dobře to doplňuje i zadní strana trika, kde je slogan: ,,Hello motherfuckers. Democracy is coming!“ (Čau zmrdi. Přichází demokracie!) 

Aby byla deska výborná, musí mít skvělý zvuk. Vy jste nahrávali u Otyna a za mě je opravdu vynikající. Když jsem nad tím přemýšlel, tak první slovo které mě napadlo, tak bylo „organický“. Nevím jak to jinak vysvětlit, já mám rád takový ty prašivý a zároveň čitelný desky, jestli mi rozumíš a nesnáším umělé produkce. S jakými pocity jste šli do studia a s jakými odcházeli? Jste kapela, která je perfektně připravená nebo spíš punkáči? 

Rozumím ti naprosto dobře. Najít kompromis mezi tím surovým organickým a precizním ale umělým. O to jsme se taky s Otynem snažili a točili čudlíky sem a tam a pak zase tam a sem.:))

Přinesl jsem do studia pár nahrávek kapel, co se mi zvukově líbily, a po poslechu si řekli, že toto by asi MP moc neslušelo a zabilo by to náš styl hry nebo by to vyšlo jako neslané nemastné. Takže jsme nakonec spíš zkoušeli najít ten správný sound pro nás přímo při nahrávání a ty nahrávky průběžně sem tam poslechli jen pro kontrolu. 

Co se týká přípravy nás samotných, tak to bylo tak půl na půl. Byli jsme připraveni ale některé songy jsme dodělávali těsně před studiem, takže k nějakým změnám a určitým úpravám došlo až při samotném nahrávání. 


A dostáváme se k tomu nejdůležitějšímu. Mít dobrý zvuk je samozřejmost, obal se mnohdy podceňuje, přitom stále prodává, ale hlavní jsou nápady, vzájemná chemie v kapele a potom emoce, které jste schopni předat svým fanouškům. Necháš nás nahlédnout do skladatelské kuchyně MELANCHOLY PESSIMISM? Zajímá mě samotný proces vzniku nové desky. 

Hahaha, to raději ani nechtěj vědět.:)) Nové songy jsme začali skládat zhruba rok před studiem a pořád jsme je překopávali. Neustále se nám cosi nepozdávalo, mnohdy nám něco připadalo, že už to hrála nějaká kapela, jindy bylo třeba upravit to a pak zase ono…no nekonečný proces! Až jsem si jednoho dne řekl, že s takovou se nikam nepohneme a zamluvil na duben termín nahrávání ve studiu Davos. Kdybych to neudělal, tak nejspíš předěláváme a upravujeme dodnes!:)) Pak už nezbývalo nic jiného než makat na dalších nových písních a až zas tak moc to neřešit, protože nám nezbýval čas. Trochu toho stresu je asi pro kapelu a tvorbu přínosem. Kluci byli před odjezdem do studia trošku nervózní, ale nakonec to dopadlo dobře. 

Dobře si v komponování rozumím s Kocůrem. Sedneme doma spolu s kytarou a většinou z nás něco vypadne. Pak to doděláváme na zkušebně společně. Michal si upraví kytary tak, aby se mu to hrálo dobře a dodá tam svůj rukopis a techniku. S Márou, bubeníkem, pak zkoušíme různá tempa bicích, změny, breaky a podobně. Vše si pak nahráváme naživo na Tascam, záznamník zvuku. Hodně nám pomohlo to, že se konečně alespoň jeden z nás naučil hudbu zaznamenávat do PC v programu Cubase. Richard tak nahrál s Michalem základy kytary s metronomem a tyto, řekněme skeče nebo náčrty pak poslal nám všem. Každý se pak sám popasoval se svým partem podle svého nejlepšího svědomí. Finální úpravy jsme dodělávali až ve studiu. S Otynem jsem byl domluvený, že nám bude dělat i spoluproducenta, takže se mohl vyjádřit ke všemu, co se mu nezdálo, a nebo by chtěl udělat jinak. Nahrál jsem s ním a taky složil, když hrál ještě v Melancholy Pessimism na kytaru, dvě alba, a vím, že názor na to, jak má Death Metal vypadat a znít, máme v podstatě stejný. Proto jsem mu věřil a právě i proto jsme tentokráte nahrávali v Davos. 

Technologie a věda jde neskutečným způsobem dopředu. Kdo chvilku zaváhá, stojí opodál. Vrátili jste se na scénu po nějaké době, dnes je kapela bez facebooku, instagramu, twitteru vlastně mrtvá nebo spíš, nikdo o ní neví. Jak vnímáš moderní technologie a všechno kolem toho? Má to na vás, jako na kapelu nějaký vliv? Myslím tím teď, jak co se týká presentace, tak i třeba způsobu jakým se nahrává, máte nové kytary, přenos zvuku apod. 

FB profil samozřejmě máme, Banzone taky a jinak to moc neřešíme. Zbytek obstarávají Bizarre Leprous, dávají něco na Twitter a Youtube. Myslím si, že v rámci naší kapely je to dostačující a není třeba se cpát úplně všude. Naše novinka se dostane kde je třeba a když to podpoříme živým hraním, tak bych řekl, že je vše ok a jak má být. Nemáme nějaké přehnaně velké ambice být světovou kapelou. Hrajeme hlavně proto, že nás to baví a pro mne je to i tak trochu terapie. :)) Dostávám tím ze sebe emoce a i negativní energii, je to něco jako forma antidepresiv nebo duševního léčení. 

Nástroje a aparáty máme taky spíše klasické, lampové zesilovače, žádné simulátory aparátů. 

Ale proti gustu…..každý má jiný styl hraní a taky představu o své hudbě. 


Když se dnes řekne o nějaké kapele v death metalu, že je technická a progresivní, každý si většinou představí takový ty kytarový supermany, co působí jak po injekci testosteronu. Něco jako free jazz, ale hozený do smrtícího kovu. Já už tomu mnohdy ani nerozumím, pro mě je prostě pořád důležitá skladba jako taková, melodie, musím mít chuť si ji pustit znovu, musí v ní být trošku rebelie, musí mě něčím zaujmout. Vy to podle mě umíte. Jak se na tento trend díváš ty? 

Jsou opravdu kapely s geniálními muzikanty, s dokonalým zvukem, ale já prostě ty jejich alba nedokážu doposlouchat do konce. Technicky je to super, avšak pro mne je to po pár písních sterilní. V těch kvantech riffů a změn se pak ztrácím a nic si z toho nakonec neodnesu. Mám rád určitý progres a techniku, ale nesmí tomu chybět drive a živočišnost, aby bylo cítit, že to hrají lidi a ne roboti. A to samé i naživo! Na BA jsem teď sledoval Meshuggah. Technicky super, scéna parádní, ale po pár písničkách jsem si od toho musel už odpočinout, i když se mi to moc líbilo! Pak jsem ale skákal v kotli na Discharge jako smyslů zbavený. Ti se s tím nepárali, dávali to hlava nehlava, žádná dokonalost, zvuk surový, a ejhle, mne to bavilo víc! Takže když to shrnu, metal má být o rebelii, jinak tomu bude vždy něco chybět, byť to může být sebedokonalejší. 

Když novinku „Democracy War Crusade“ poslouchám, tak mi připadá, že je v ní určitá lehkost, nadhled, taková ta hravost a radost z muziky jako takové. Mám pocit, že jste ji prostě jen tak mimochodem vyplivli mezi nás a my vám ji zobeme z ruky. Ale opravdu tak vznikala? Jak vlastně dlouho trvalo, než jste ji dali dohromady? A bylo to takové to příjemné setkání s přáteli nebo je někdo v kapele „diktátor“, který tlačí vše kupředu? 

Nebylo tomu tak. :)) Jak už jsem se vyjádřil o pár řádků výše, prvních 5 songů jsme dělali zhruba rok, zbylých 5 dohromady měsíc. Setkání bývala občas tak příjemná, že jsme se párkrát málem dohádali….hahaha. Za celých těch 27 let, co MP existují, jsem v kapele celou dobu, mám představu jak by měla naše muzika znít a vypadat, starám se o koncerty, dělám merch pro kapelu, rozhovory, vymýšlím texty, podílím se i na skládání hudby apod. Vložil jsem do MP nejvíce energie, času i prachů a tak by se dalo předpokládat, že tím diktátorem budu snad já. :)) Pravdou je, že se spoluhráče snažím k něčemu dokopat, jinak by možná naše nové album nebylo na světě. Osobně zastávám styl většinového hlasování, a pokud bude většina za nějakým nápadem třeba při skládání, tak ta menšina by se měla podřídit. Jsem asi idealista, ale chtěl bych, aby byla kapela částečně jako rodina, přátelé, kteří drží pospolu a pomáhající si i mimo muziku. 


Na začátku desky je vyhlášen poplach, napadá mě analogie s dnes populárním a skvělým seriálem Černobyl. Dokonce se přiznám, že jsem po každém dílu musel album pokaždé protočit v přehrávači. Co vás vlastně ovlivnilo po textové stránce? A mohl bys nějak prosím popsat, o čem texty jsou? To je další věc, mě se na vás hrozně líbí, že nepodceňujete i tuhle stránku alba. Přikládáte jim velký význam? 

Texty píšu sám na různá témata, která si předem vytipovávám a ty se pak se snažím co nejvíce nastudovat. Dřív jsem musel běhat po knihovnách, v současnosti mi moc pomáhá internet. 

Na novince se zaobírám válkou v Kosovu (letos je tomu 20 let), nechutnými skandály v církvi, manipulací a získávání vojenských nováčků skrze virtuální hry, hrozivému suchu na zemi, požáru Notre Dame, vývozu americké demokracie do všech koutů světa (s pomocí války), dále tu máme pojídání cizích kultur a národů jako takových navzájem, vyhlazení nebezpečného lidstva mimozemskou civilizací, motivování a pobláznění nás všech k tomu abychom se dobrovolně honili za tím co nepotřebujeme ale je in, a poslední tečkou či oříškem na lejnu je zvrácenost, které se jmenuje genderová politika. 

Jak vidíš, jsou to ve skrze globální problémy které mne trápí a nenechávají chladným. Je s tím sice trochu makačka ale zpívat o hovnech či hororová témata mne neberou, i když jsou tuze populární. :)) Pokud máš oči otevřené tak spatříš kolem sebe tolik hrůzy, že není třeba vymýšlet další. 


Koukám, že při nás stojí všichni čerti, když jsem psal otázky pro tento rozhovor, tak se venku spustila bouřka. K tomu „Democracy War Crusade“ na plný koule z přehrávače. Zajímavé spojení. Mám pocit, že apokalypsa opravdu brzy nastane. Jak vidíš vlastně směřování lidstva jako takového? Myslíš, že nám opravdu hrozí jaderná katastrofa nebo že se utopíme v odpadcích? Jak říká můj kamarád, na jedné straně obrovské korporace, co doslova ždímají planetu, na druhé ekoteroristi. Jak se z toho všeho nezbláznit? Řešení je asi jediné, začít každý u sebe, zachovat si zdravý rozum a k tomu poslouchat vaši desku, to aby nám tady všem nakonec nehráblo. 

Světové mocnosti mezi sebou doslova bojují o moc ve světě, ta jaderná hrozba a napětí tu rozhodně je. V zemích, které se změnily v bitevní pole, hoří ropná ložiska, explodují tisíce hlavic, což naší planetě taky nepřidá. 

Vyprodukujeme tolik odpadu a plastů, že mám fakt obavy, jestli nás to jednou nevyhubí. Určitě je fajn, když si to každý sám uvědomí a začne u sebe. Stačí se někdy podívat kolik plastů jedna rodina vyhodí do kontejneru za týden. Je to obrovská kopa, a když vezmeš kolik nás na světě je, tak jsou to doslova hory odpadků. 

Bohužel jsme všichni neustále vybízeni a strašeni recesí, růstem HDP, vyšší produkcí, odbyt - nákupem. Proč ale? Je to začarovaný kruh. Čím více vyprodukujeme a budeme nakupovat, tím více smetí po nás bude zůstávat. Kolik jídla se vyhodí každý den – taky zbytečná produkce a zátěž pro matičku zemi. Pokud si to neuvědomí světová vrchnost a i majitelé továren a šedá eminence co řídí svět, tak se nic nezmění. 


Jsem já to hlava děravá, málem jsem zapomněl na jednu pro mě hrozně důležitou věc. Podle mého skromného úsudku patříte k nejlepším koncertním českým (já vím, moravským) kapelám. Co pro vás znamenají živá vystoupení a užíváte si je? Říkám to pořád a proto tuhle muziku miluju, drsná hudba, pohodoví lidé. Každý přes týden dřeme, aby bylo na chleba, pro rodinu a pro mě bývají undergroundové akce vždycky něco jako lázně. Jak koncerty vnímáš ty? 

Naprosto stejně. Vyblbnu se na pódiu, pokecám s fanoušky a kámoši z kapel. Baví mne to a zároveň je pro mne také muzika a živá vystoupení jako osobní očista a terapie. Uklidňuje mne to a nabíjí zároveň. Jezdím pravidelně i s Kocůrem na festy, hlavně OEF a BA, to je pro nás dovolená. Mám rád tu atmosféru a vše okolo, řádíme pod pódiem na své oblíbené kapely, potkáváme známé i neznámé ze všech koutů světa, sem tam uděláme nějakou ostudu… :)). 

Deska mi dohrála a i když mě napadá ještě spousta otázek, budu se muset rozloučit, rozhovor by byl moc dlouhý a lidi dneska nemají na nic trpělivost. Děkuji moc za odpovědi, za vaši muziku, za skvělý koncerty. Přeji vám spoustu inspirace, oddaných fanoušků a jak říkal kdysi pan Zákopčaník – slunce v duši! Bylo mi velkou ctí! 

Já děkuji za rozhovor a možnost odpovědět na otázky pro Deadly Storm. Vážím si lidí jako jsi ty Jakube, co dělají opravdu hodně pro metalovou muziku. Ať je to tvůj internetový blog a nebo koncerty v Plzni. Pokoj tobě. 

Killy. 

Recenze/review - MELANCHOLY PESSIMISM - Democracy War Crusade (2019):


----------------------------------------------------------------------------------------- 
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

Instagram: 

facebook: 

twitter: 
Share this games :