Recenze/review - DRAWN AND QUARTERED - Congregation Pestilence (2021)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 6. prosince 2020

Home » » PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý sedmdesátý pátý - Markéta

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý sedmdesátý pátý - Markéta


Příběh dvoustý sedmdesátý pátý - Markéta

Občas, když vzpomínám na své mládí, tak si představuji, jaké by to asi bylo, kdybych měl tenkrát o trošku víc rozumu, jako teď. Ten mi velel, abych zůstal s Andreou, všichni mí kamarádi také, dokonce i máma, která byla původně hodně proti, abych chodil s holkou, co byla jak šídlo, byla smutná. Jenže já byl zase zamilovanej. Pořád jsem se v noci vedle své dívky převaloval a myslel na Markétu. Vloudila se ihned do mých snů a představ. Zdávalo se mi, zase a opět, jak chodí ulicí, jak se vlní, naklání roztomile hlavu na stranu. Smyslná úplně jiným způsobem, než všechny mé předešlé partnerky. Táhlo mi na dvacet a pořád jsem hledal. Chtěl jsem snít, cestovat, objevovat, nasávat celej svět do sebe. Hranice byly otevřený, kolem v devadesátkách bylo ve vzduchu cítit nadšení. Na sídlišti a v továrně jsme tolik všechno nevnímali, ale jakmile člověk vyrazil do Prahy nebo někam ven, tam tomu tak bylo. 

Nojo, jenže všichni kolem mě si představovali, že po tom, co jsem si prožil po Kačence, s Kristýnkou a jejím vozíkem, i s Monikou, se usadím, budu vděčný za klid a pohodu, kterou jsem s Andreu měl. Vlastně už dnes ani pořádně nevím, proč jsem utekl. Možná v tom byl fakt jen sex, ale spíš jsem si měl s Markétkou víc co říct. Byla jemnější, víc jsem se s ní cítil jako chlap - ochránce, jestli mě chápete. Navíc, jako takový velký bonus, poslouchala hudbu jako já. Bylo pro mě hrozně důležitý, abych měl vedle sebe holku v džínový bundě, ve křiváku, se kterou se můžu vydat na jakýkoliv koncert, budu si s ním moc probrat kapely a tak, to mi u Andrey hrozně chybělo. Opravdu jsem muzikou žil. Byl a vlastně i jsem takovým tím fanouškem, který je schopen vyrazit přes celou republiku na koncert. Dát půl výplaty za CD a trika a potom žrát jenom paštiky. Vydělával jsem si, měl jsem rád hospodu a bylo na čase říct Andree pravdu. 

Říznul jsem přímo do živého v sobotu ráno. Nejdřív byla v šoku, pak mě profackovala a vykopala před dveře. Byla velmi hysterická a já si nechal všechno líbit. Byl jsem tím špatným, kdo odcházel. A vůbec jsem neuměl slovy vysvětlit, proč vlastně. Jak blbej film, ona ho má ráda, on ji ne. Bolí to ale všechny strany. Popsány o podobných situacích byly tuny papíru, složeny symfonie, namalovány obrazy a i když jsem si o tom četl i poslouchal, stejně mě bolelo srdce. Musel jsem se několikrát opít, zavřít se sám do kouta a naškrábat a následně zmuchlat asi deset básní. Nechtěl jsem svý krásný zrzavý prdelce ublížit, ale Markéta v sobě měla něco, co mě neskutečně přitahovalo. Najednou jsem nevnímal hádky svých rodičů, šikanu ze strany Němců v práci, vstával jsem s chutí a ranní erekci s obrazem Markéty ve své hlavě. Vedle mě ležela ještě před chvílí neskutečně sexy Andrea a nechtěl jsem jí. Byl jsem prokletý, uhranutý? Možná. 

Jak na mě byli všichni naštvaný, tak jsem si vzal klíče od chalupy a pozval tam svoji novou dívku, abychom vypadli a naladili společné noty. Byla úžasná. V peřinách, duchnách z kachního peří, u krbu na kozí kůži. Hezky zezadu na půdě, když ji šla od pusy pára. Samice a sameček. Byl jsem zamilovanej až po uši. Hladil jsem ji a mazlil se. První měsíce poznávání bývají nejlepší. Učil jsem se, kam a jak sáhnout, jak ji naladit, aby kňourala, tulila se a chtěla ještě. Tři dny jsme nevylezli z postele. Další žena v mém srdci. Dovolte, abych vám ji konečně představil. Poprvé mě viděla na výměnném turnaji ve volejbale někdy v šestnácti. Hrála v druhém družstvu. Za zdrávku. Kačenka za gympl. Moc jsem si ji nepamatoval. Bývala šedou myší, stydlivou, jemnou holčičkou. Nechtělo se mi tomu věřit, protože teď byla nádherná kost. Pružná, smyslná. Pracovala v boleslavské nemocnici jako sestřička a přátelé, osud tomu párkrát chtěl, že jsem u ní ležel několikrát na oddělení, když jsem dostával na boleslavských ulicích do držky. Byla mým osudem? Nevím, ale vyprávěla mi o tom, že jsem se jí líbil už kdysi. Prej jsem byl drzej a i když nejsem hezkej, tak ve mně něco bylo. Takže nakonec sis mě vybrala ty? No je tohle vůbec možný? 

A chlapi v hospodě v Jizerkách se mi smáli, cože to mám zase za novou holku. Člověče, ty to střídáš, nejsi na to už moc starej? Abys nepřebral. Ale pak mluvila Markéta a všichni najednou věděli, proč právě ona. Najít totiž děvče, který je k světu a ještě jí hlava pálí, to je dar z nebes, můžete s ní totiž nejen spát, ale i  si povídat, probírat věci. Měla ráda Black Sabbath a black metal. Temnou a černou muziku, ale jinak byla veselá. Ne tak křečovitá jako Andrea, ale opravdu vtipná, pohotová. Trošku jsme se poznali a protože jsme se poprvé seznámili v Hradišti na Debustrol, bylo na čase zase někam vyrazit. Při nákupu v Jablonci jsem viděl plakát na VAR a Torr v Liberci. Hele jedem, musíme, tohle je povinnost. Ona že jako jo, ale musí se na chalupě pořádně nalíčit. Nevím, kde vzala inspiraci, jestli u Kiss, Alice Coopera, Root nebo někde v časáku o norských kapelách, ale černá jí fakt slušela. A myslím, říkám, přísahám, jako že opravdu hodně. Černá šelma kočkovitá, dělal jsem si z ní srandu, když se nakrucovala před zrcadlem. Do Jablonce jsme museli pěšky, ujel nám autobus. Musel jsem si jí několikrát rozbalit. 

Tramvaj z Jablonce do Liberce je narvaná metlama. Konečně mezi svými. Koupil jsem ve stánku nějakej rum a tak nabízím kolemjdoucím. Místní partičky, ale i dojíždějící. Hlášky létají vzduchem a já jsem na svoji holku neskutečně hrdej. Na rozdíl od Andrey se vyzná. Je metal srdcem i duší, jakkoliv to zní pateticky, tak tomu tak opravdu bylo. Jasně, že člověk v tomhle věku porovnává, hledá, zkouší. Aspoň si prožije svý a pak neblbne jako starej. Hele já byl jako puberťák uhrovatej, brejlatej a holky mě nechtěly. Pořád zamilovanej, až mi došlo, že je musím mít trošku na háku, být nad věcí. Vole, taky nejsi Adonis, musíš je ukecat, říkával mi Prcalík, kterej byl v tomhle dál. Vyrostl jsem, zesílil, sportoval a už jsem nevypadal tak hrozně moc ošklivě. Jako žádná sláva, ale co naděláte. Najednou jsem měl samý krásný holky. Jako, pro mladýho kluka splněnej sen, co vám budu povídat. A kdo říká že ne, tak lže a kdo lže, ten krade. Uff. 

Nejednou jsem děsněj king, protože pár Liberečáků znám, z různých akcí a oni mě vidí s novou holkou. Pamatují si mě hlavně od Kristýnky, vozík si jen tak nespletete. A hned, cože se stalo, proč nejsme spolu. Připadám si jako malá hvězda, dělá mi to samo dobře. Tady, na metalu a na to vám přísahám, jakože se Smrťák jmenuju, jsem se vždycky cítil dobře. Nějak se na mě vždycky lepili pohodoví lidé, hezký holky a bývala to neskutečná sranda. Ani Liberec není dnes výjimkou. Normálně se vyndám, blábolím, tančím, chci se ukázat před Markétou jako velkej nadsamec. Dívá se mi do očí, nechá se vysadit na ramena, pije se mnou rum. Má v sobě při všem takovej zvláštní vnitřní klid. Asi jak v nemocnici viděla už všechno možný, tak není pošuk jako já, protiklady se fakt přitahujou, naše bábi měla zase pravdu. Přesně takovou ženskou potřebuju, říkám si, když zrovna letím z pódia. Sice jsem se zařekl, že už nikdy skákat nebudu, ale řeči se vedou a činy konají. Miluju její rty, když ji zatáhnu za sloup a líbáme se tam ve stínu a za zvuků pořádného nářezu. V.A.R. i Torr jsou ten večer skvělý, v plné síle. 

Někdo bleje už uvnitř, někdo až venku, ale já se držím. Někdo se hádá, ale většinou se hodně hlásí a směje. Jdeme s nějakou další dvojicí do nonstopu, ujela nám tramvaj do Jablonce. Jsou tu jenom nějaký starý fetky nebo možná tak starý nejsou, ale sešlý rozhodně. Povídáme si, slibujeme si zase, že se navštívíme. Jsou to ale jen opilecký kecy. Chce se mi spát a tak se schoulíme na lavičce k sobě a já jsem za džentlase, půjčím Markétě křiváka. Odměnou mi je její teploučké mladé tělo. Je fakt úžasná, nikdy bych nevěřil, že zažiju s holkama tolik krásných věcí. Jako začínající puberťák jsem si jednu dobu myslel, že jsem odsouzený k nekonečné onanii. Stačilo ale vyrazit ven, poznat první partu a potom už šlo všechno jako po másle. Konečně tramvaj a hned si získám další ostruhy. Na autobusáku na nás machruje nějakej hnusnej olezlej opilec. Napadne mě a já mu dám dělovku. Fakt ránu a on lehne. 

Tím pádem jsem ochránce rodu, má milá ke mně vzhlíží ještě víc a já nic nedbám, že mě pálí zápěstí jako čert. Blbě jsem se trefil, ruka mi sklouzla a pochroumal jsem se. Ale dělám, že mě nic nebolí. Nechám Markétku vyspat, pořádně vyležet opici, aby byla ráno v mém tričku odpočatá a čerstvá. Sedíme u kafe, kecáme, probíráme včerejší akci a jí svítí očička. Má v nich krásný jiskřičky, jako malý děti, který si užívají života. Sálá z ní dobrota. Nedělá teda úplně všechno, co Andrea, v posteli je trošinku ještě nesvá, ale to se poddá. Žádnej učenej z nebe nespadl a aspoň budeme mít ještě co objevovat. Tak to je Markéta, moje nové děvče. Seznamte se. V těch všech problémech, které měly nastat v naší rodině, mi byla vždycky skvělou oporou. Osud, pánbůh, čert nebo velký Vont, všichni prý řídí naše kroky. Nevím, podle mě si za všechno můžeme spíš sami, ale s Markétou jsem si byli souzeni a život s ní šel tak nějak lépe.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Share this games :

TWITTER