DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemDan Simmons. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemDan Simmons. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 2. září 2022

KNIŽNÍ TIPY - Hellraiser - Clive Barker (1986)


Hellraiser - Clive Barker
1986, The Hellbound Heart

Hellraisera jsme s manželkou nejdřív slyšeli jako song od Motorhead. Pak jsem zjistil, že jej složil Ozzy Osbourne (s Lemmym a Zakkem Wyldem) a následně pozval svoji ženu někdy v roce 1997 do filmového klubu v kině Elektra, který se nacházel na hlavní třídě v Plzni. Po zhlédnutí jsme odcházeli a hodně o filmu diskutovali. Já jsem,  jako hlavní kulturní referent rodiny, našel potom v antikvariátu knížku. Tedy, postup poměrně netypický, ale o to tak nejde. Pamatuji si, že to býval v určitém období neskutečný kult. Mezi vysokoškoláky se stal tenhle snímek doslova fenoménem. Přitom už byl za dob mých studií jedenáct let starý. Ale znáte to, k nám se po revoluci spousta věcí dostala s velkým zpožděním. Zalezl jsem si na koleji do rohu a nenechal se rušit. Říkám pak ostatním v hospodě, jak je knížka skvělá, dokonce jsme ji pár lidem půjčil, ale mimo mé milé, se snad nikomu nelíbila.

Ale já už byl tenkrát zvyklý, že mám trošku jiný vkus než ostatní lidé. Někdy možná až moc přemýšlím, někdy zase sním. Snažím se pokaždé naladit na stejnou vlnu jako autor. A platí to u knih i u muziky. Poslední roky mám i přes svoji optimistickou povahu pocit, že Lemarchandova kostka leží před námi. Hlavolamy umíme vyřešit, ale možná je všude kolem až příliš cenobitů, příslušníků tajného řádu. Až moc bolesti, až moc utrpení. Tady se Clive Barker opravdu vyřádil. K filmu bych měl možná nějaké připomínky, ale kniha je pro mě dokonalá. Navíc, souboj mezi obyčejnými lidmi a pekelníky můžeme poslední roky sledovat každou chvíli. Stačí si otevřít zprávy nebo poslouchat lidi na ulici. Na plakátech i na obalu je krásně vidět, jak se někteří z nás v dnešní době cítí. Kniha je opravdu hodně nadčasová.

Výkladů, jak a co příběh znamená a co si z něj máme vzít, je samozřejmě velké množství. Pro někoho je to jen děsivý horor, pro jiného příměr a předzvěst šílené budoucnosti. Vedli jsme o tom velké spory (tohle my poslední roky hrozně chybí, protože nemám nikde kolem sebe kromě manželky člověka, s kým by se dalo o podobných knížkách popovídat), které neměly nikdy vítěze. Osobně vidím vše zase spíše v lidské rovině. Líbí se mi ten mladý pár, který se sestěhoval do malého domku. V něm, jak známo, trošku straší. Když se pak poprvé objeví Pinhead, hodně jsem o tom přemýšlel. A přiznám se, že jsem měl strach u knížky, i filmu. My jsme ještě tenkrát nebyli otupeni tolika mrazivými filmy, ony i ty horory z osmdesátek nebyly tak šílené. Jak někdo kdesi velmi trefně napsal. Hellraiser je příběh se spoustou hrozných démonů, zrady, lidského selhání, touhy po moci. Některé pasáže jsou opravdu hnusné, ale v základu se jedná vlastně o klasickou tragédii.

Vidím to hodně podobně. Protože autor znal skvěle lidi a jejich slabosti. A vše dokázal zasadit do příběhu, který se naplno zapsal do dějin. Dodnes si pamatuji: 

„Mohl být někomu vyměřen horší trest,
než je představa bolesti
bez naděje na úlevu?“

„Všechno, co lidstvo ví o řádu Šrámu, mu bylo známo“.

"Chtěl se povznášet svým chtíčem, místo aby kvůli němu cítil opovržení."

Mohl bych pokračovat, ale to už bych vám prozradil příliš. Zjistil jsem totiž, že spousta z vás mé doporučované knihy ještě nečetla. Nerad někomu něco striktně doporučuji, ale tentokrát si myslím, že Hellraiser je povinnost. Jsou zkrátka knížky, které by měl mít ve své sbírce každý. Tohle je totiž sci-fi, horor, ale hlavně téma k zamyšlení. Protože si myslím, že kostka před námi už nějaký ten čas leží a my se poslední roky za každou cenu snažíme, abychom ji rozluštili. Je jedno, kdo bude Pinhead, spíš jde o to, že hloupost a tupost začíná vládnout světu. Bohužel, nějak nevím, co s tím. Tak si raději zalezu zase s knihou. Hellraiser na mě fungoval i po letech. Jen jsem na něj nahlížel přeci jen trošku jinak. Víc mě děsil, protože už toho víc vím. 

Vážení a milí, čtenáři. Děkuji vám moc za pozornost. Buďte na sebe opatrní a zase za týden. Pinhead: "Žádné slzy, prosím. Je to mrhání dobrého utrpení."

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Franku Cottonovi, požitkáři, jenž vyčerpal veškeré možnosti zábavy v této realitě, se podařilo odhalit tajemství Lemarchandovy kostky, bájného hlavolamu, který otevírá dveře k absolutním rozkoším jiných sfér. Stanul na prahu a vyčkával příchodu svých průvodců, cenobitů, příslušníků tajného řádu těch, kdo rozkoš také hledali, našli a už také pochopili, že s vypjatou smyslností je neodmyslitelně spjata i její věčná souputnice: trýznivá bolest. Hrůzná, nesnesitelná kombinace však Franka přivede za hranici života, zpoza níž mu může pomoci pouze Julia, žena, která kdysi podlehla kouzlu jeho osobnosti. Při boji za Frankovu záchranu dojde ke střetu zástupců pekelného světa blahé agonie s obyčejnými smrtelníky, ovládanými chtíčem, žárlivostí i láskou.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 19. srpna 2022

KNIŽNÍ TIPY - Piknik u cesty - Arkadij Strugackij & Boris Strugackij (1985)


Piknik u cesty - Arkadij Strugackij & Boris Strugackij
1985, Mladá fronta

To vám jdu takhle jednou z práce městem kolem synagogy v Plzni, myslím si na svoje věci a najednou se zastavím. Vlastně ani nevím proč. Neohlížím se za pěknou dívkou, ani mě nikdo nechce přejet na chodníku kolem nebo elektro koloběžkou. Zvláštní pocit, který nejdříve přikládám tomu, že poslouchám novou desku KRISIUN. Ale není tomu tak. I když nemám na nose brýle, zaujme mě něco ve výloze. Hergot, co to bylo? Chvíli nevím a pak jdu blíže. Jasně, tuhle knížku jsem kdysi v mládí četl. Podle mě ji nemám doma. No hele, stojí pár kaček, co takhle zajít dovnitř, podívat se na ní a uvidím. Slečna je děsně milá, jak už tak v antikvariátech bývají a nechá mě si prolistovat pár stránek. Zase se zasním, protože text mě zaujme. Některé věty mi dokonce vyskočí z paměti. Jasně, tu si musím znovu přečíst. 

Ten den se mnou není moc řeč, dokonce je mi několikrát doma vyčteno (to je krásný slovo, co?), že neodpovídám na otázky. Inu, jsem mimo, má milá. Musím knížku dočíst. Potácím se druhý den ráno do práce a vypadám jak po slušné opici. Ale není tomu tak, mé opuchlé oči jsou způsobený tím, že jsem všech 142 stránek přelouskal. Jako jednohubku, ke druhé knížce, kterou mám normálně rozečtenou. Většinou tohle nedělám, neumím se soustředit na dva příběhy najednou, ale u Pikniku u cesty nešlo jinak. Musel jsem, i když jsem tušil, že budu druhý den jako mátoha. Že mi uteče jiná práce. Nemohl jsem si pomoc, mám pro podobné klasické sci-fi zkrátka slabost. Taky si u něj vždycky zavzpomínám na svá studia. To jsem býval v antikvariátech stejně častým hostem, jako v hospodách. Teď chodím víc do knihkupectví nebo spíše objednávám na internetu. Musím číst fyzické knihy, nechci být ochuzen o ten krásný pocit, že rozbaluj voňavý papír. Zajímavé je, že u hudby mi tohle už dávno nechybí.

Bratři Strugackij napsali skvělý příběh. Napínavý, velmi čtivý. Kombinují v něm několik žánrů, jsou zajímaví, záhadní, tajemní. Vždycky si představuji, že už došlo k návštěvě z vesmíru, že někde najdeme stopy, důkazy a budeme se těšit na příště. Pokud tedy nějaké někdy bude. Zatím děláme všechno pro to, abychom se postupně zničili. Kniha byla napsána v bývalém Sovětském svazu a vykreslený svět budoucnosti není rozhodně nic pěkného. Musel jsem se několikrát zastavit a zamyslet, protože je knížka neskutečně aktuální i dnes, 50 let po vydání. Je sociálním výletem do našich zkažených duší. Většina z nás žije totálně zasažena konzumem a honbou za věcmi. Lepší mobily, auta, oblečky, většinu z toho nepotřebujeme. Nechci působit jako nějaký šílený vizionář, ale naše planeta krvácí a nám je to úplně jedno. Možná třídíme odpad, ale zároveň podporujeme ekonomiky, který jej vytvářejí ve velkém. Divná doba, divný názory. Místo reálných činů jsou uctíváni ti, kteří si na ekologii jen hrají. Mají jí plnou hubu, ale skutek utek. Rozum, obyčejný selský rozum, přátelé, ten dostává poslední roky pořádně na prdel.

Je to vlastně hrozně smutné čtení. Ale zároveň opravdu zajímavé. Oba bratři mají totiž velký dar vypravěče. Nejsou zbytečně techničtí ani se "nevykecávají". Nepotřebujete vlastně ani moc detailních znalostí o technice apod. Stačí všeobecný přehled. Vše je ponuré, syrové, jedná se o takový ten klasický, poctivý a inteligentně napsaný sci-fi příběh, kterých už moc v dnešní době nevychází. Možná jsem jej četl tak rád i z nostalgie, možná fakt už stárnu a jen si to nepřipouštím, ale stejně...Piknik u cesty stojí rozhodně za pozornost. Mám rád podobné knihy, které jenom nebaví, ale také předávají nějaké poselství. Podle mě je hrozně těžké něco podobného napsat. Těch nápadů, vizí které se postupně plní, tomu říkám pravé umění. Ano, pamatuji ještě doby, kdy naše paní učitelky považovaly sci-fi za pokleslý žánr. Co by za to dnes ve školách daly, aby děti četly alespoň takovéto knihy. Protože přátelé, dle mých i manželky zkušeností (je učitelka), čte dne tak jedno dítě ze sta. Je to škoda. Bohužel, dnes vítězí jen povrchní zábava. 

Ale nebudu starej a zapšklej. My přece čteme. My jsme ti, co si dokážeme pořád užít dobrý příběh. Otevřít si lahev něčeho dobrého, uvelebit se na příjemném místě a nechat se unášet fantaziemi. Jestli jste fanoušci sci-fi, určitě si Piknik u cesty přečtěte. A pokud patříte ke staré generaci čtenářů jako já, doporučuji si ji dát znovu. Možná budete překvapeni, jak je aktuální. Asi budu muset za slečnou do antikvariátu zase zajít. Co jsem koukal, tak tam má ještě spoustu dobrot. Děkuji vám za pozornost a přeji co nejhezčí den. Nejlépe jak jinak, než s knihou. Buďte dobří!

--------------------------------------------------------------------------------------------
Bratři Strugačtí jsou dnes nejvýznamnější zástupci sovětské science fiction, uznávaní a vydávaní v celém světě. Za Piknik u cesty dostali švédskou cenu Julese Verna, za jinou knihu významnou sovětskou cenu Aelita, určenou pro nejlepší vědeckofantastická díla. Mnoho jejich knih vyšlo i česky.

Piknik u cesty vychází u nás podruhé (poprvé v roce 1973), aby se s tímto pozoruhodným dílem mohla seznámit i další čtenářská generace. „Stalker" — slídič — Roderick Shoehardt je hlavním hrdinou románu, který se odehrává v blízké budoucnosti v nejmenované zemi Severní Ameriky. Objevy tajemných stop po možné návštěvě z vesmíru vyvolávají horečku téměř zlatokopeckou, když se zjistí, že nalezené předměty mají zázračné vlastnosti, na Zemi nevídané. Skrývá se v nich však i smrtelné nebezpečí nejen pro stalkery, ale i pro jejich potomky. V pestrém ději autoři kombinují sci-fi s prvky westernu, pohádky i detektivky a dosahují tím působivého napětí. Příběh má i varovný podtext — upozorňuje na nedomyšlenou činnost lidí, kteří v honbě za ziskem ignorují důsledky svého konání.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 5. srpna 2022

KNIŽNÍ TIPY - Hyperion - Dan Simmons (1996)


Hyperion - Dan Simmons
1996, Laser-books (Laser)

Na některé knížky je potřeba klid. Jsou totiž více propracované a v běžné hospodě nebo ve vlaku jsem se na ně nemohl soustředit. Mívali jsme v devadesátkách s mojí budoucí ženou vždycky zvyk, že si dáme klídek na knihy. Každý si zalezl jinam. Já k lampičce do rohu, protože mám raději chlad a ona ke kamnům. Venku hodně mrzlo a chalupa byla zasypaná sněhem. Místnost se pokaždé vytopí tak za tři dny a Hyperion jsem četl hned první. Zabalen do spacáků jsem se nechal pozvat ke konci světa. Armageddon si představuje každý čtenář sci-fi asi trošku jinak, ale zde je vykreslen velmi uvěřitelně. Na cestu se vydává sedm poutníků a každý vypráví svůj příběh. Jeden by mohl mít recept na zastavení konce. Od autora skvělý nápad, který spolu s tím, jak je celý příběh vystavěn a napsán, řadí tuhle knihu mezi nejlepší v žánru. A nejen v něm.

"Dáš si něco k jídlu?": ptá se mě blondýnka. Nevnímám, musí ke mě přijít, obejmout mě a nahlédnout do knihy přes rameno. Ne, promiň, jsem moc zmrzlej. Odmítám ji. Ale já nechci do postele, ptám se na jídlo. Působím zmateně. Koukám, že tebe to fakt hodně baví, co? Diskutujeme pak u lunch meatu o kapitolách, které jsem přečetl. Zpočátku na mě vše působí trošku zmateně a nepřehledně, ale to je možná zimou, která je dnes nějaká vlezlá a otravná. Dáme si ruma, jen trošku, na zahřátí. Pak si ještě chvilku čtu a někdy kolem půlnoci se zabalíme do peřin. Tělo na tělo, jsme mladí a já pak nemůžu zamhouřit oči, protože musím pořád nad knihou přemýšlet. Jdeme také každý svoji cestou? Jaký bude náš cíl? Je to smrt, rozhřešení, láska? Nevím, jsem mladý, pořád se ještě trošku hledám. Blondýnka se odkope. Opatrně ji přikryji, ale ještě předtím se na ní chvilku dívám. Je nádherná.

Stejně je to zvláštní nebo vlastně ne, na chalupě toho vždycky přečtu nejvíc. Mám tam svoje dávno vysezená místa. Už od dětství. Cítím se na nich dobře. Teď už je to rituál, zvyk, co je opravdu železnou košilí. Jezdím na ní pořád, teď už s dětmi a pořád s tou krásnou a milou blondýnou. Tak nějak spolu pomalu stárneme a klid je pro nás čím dál tím důležitější. Odpočinek na louce, schovaný ve stínu, tam je pro mě nejlepší dovolená. "Hyperion" jsem si sehnal znovu v antikvariátu v Jablonci nad Nisou. Knížka mi padla ihned do oka. Hele, to jsme kdysi četli, pamatuješ? Dělám teď každý pátek takový svůj čtenářský deník a sci-fi bylo a je mojí nedílnou součástí. To si musím znovu přečíst. Děti nevědí, která bije, ale my se spokojeně usmíváme. Jasně, že je to o prioritách. Většina lidí dnes "projebe" neskutečnýho času na sociálních sítích nebo v diskuzích, kde ze sebe dělá tupce. Jsem rád, že to máme jinak. Manželka nemá žádné socky a já jen ty, které "musím" kvůli stránkám. Ale moc je nežeru, jestli mi rozumíte.

Vydal jsem se znovu na cestu. Užíval jsem si jednotlivé příběhy, tentokrát již poznamenaný více zkušenostmi, snad i vědomostmi. A všechno jsem vnímal jinak. Víc mě oslovily zcela jiné pasáže. Zajímavé je, že si je pamatuji opravdu hodně. Pořád jsem běhal do chalupy, když žena vařila a neustále ji předčítal některé kousky. Hele, tohle je zajímavý. Nepřipomíná ti to něco, co se nedávno stalo? Tohle je fakt neskutečný výlet do lidských myslí. Souhlasím asi s ostatními, že nejlepší je Sola, to jsem byl opravdu naměkko. 500 stránek uteklo za několik večerů jako voda v nedaleké Nise. Bavil jsem se, usmíval, i mi bylo chvílemi smutno. Díval jsem se na Ještěd, když zapadalo slunce a nechtělo se mi dovnitř. Zvuky lesa, klid a pohoda. Co náš svět čeká? Filozofovali jsme u pivka a vína, probírali, co kdo jak a kdy četl. Potřebuji si občas odpočinout, dát svému životu další směr. Urovnat si myšlenky. A v lesích mi to jde nejlépe. Mimo společnost, která je poslední dobou nějaká chorá, nepřipadá vám? 

Dan Simmons je mistr ve svém oboru. Akce se střídá s emocemi. Každý příběh je jiný, kněz, voják, básník, každý je odlišný ze své podstaty. A jako v běžných životech má své radosti i trápení. Jenže brzy bude konec světa. Je třeba také něco udělat, nejen kecat (co jen mi to připomíná? Že by současnost?). Autor se dotkne všeho, od politiky až po zabíjení, někdy je citlivý a vnímavý (básník), jindy krutý. Každý je originál a dohromady bylo stvořeno dílo, které nemá obdoby. Je to opus, který má i pokračování Pád Hyperionu, díky němuž budete mít celý děj více ucelený. V určitých momentech mi kniha připomíná Dekameron (Giovanni Boccaccio) nebo Dantovo peklo. Je to složité čtení, které vám nedá nic zadarmo. Pro někoho to může být opravdu výzva, ale nezoufejte, zároveň je čtivé, zajímavé. Budete mít chuť pokračovat. Nejsme přeci žádní hlupáci, ne?

Táta se s vámi půjde projít a vykoupat asi až večer, copak nevidíte, že je mimo? Ve svým světě, v jiném vesmíru? Slyším z dálky, jak se moje skvělá žena směje. Je to tak, dejte mi ještě chvilku. Pár stránek, dočtu kapitolu, jo? Mám to takhle pořád. Rád se ztrácím mezi písmenky. Možná utíkám, možná taky ne? Kdo to ví? Já ne. Je léto, určitě máte také dovolenou. Tak vám přeji, abyste si ji pořádně užili, odpočinuli si. Třeba vám k tomu pomůže i Hyperion. Mě ovlivnila hodně. Štír čeká...

Opatrujte se, ať jste kdekoliv. Hezký den přeji! A děkuji. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------
První kniha hyperionského cyklu.

Na planetě zvané Hyperion, mimo dosah zákonů Hegemonie Člověka, čeká bytost zvaná Štír. Někteří ho uctívají. Někteří se ho bojí. A někteří přísahají, že ho zničí. V údolí Hrobek Času se obrovské Artefakty s neznámým obsahem pohybují proti proudu Času. Štír čeká...

V předvečer Armageddonu, kdy se celá Galaxie připravuje k válce, se sedm poutníků vydává na poslední Pouť na Hyperion, aby nalezli odpovědi na nevyřešené hádanky svých životů. Každý v sobě nese zoufalou naději - a strašné tajemství. A jeden z nich možná drží v rukou osud celého lidstva...


-------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER