DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemavantgarde. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemavantgarde. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 6. července 2021

Recenze/review - PORTAL - Avow (2021) - PORTAL - Hagbulbia (2021)



PORTAL - Avow, Hagbulbia
CD 2021, Profound Lore Records

for english please scroll down

Experimentální death metal je disciplína, která rozhodně není pro každého. Moc lidí, kteří by opravdu chápali a vnímali tvorbu australských PORTAL neznám. Pokud si totiž odmyslíme rádoby intelektuálské řečičky a ohlodáme vše na kost, můžeme mít dva absolutně protichůdné názory. Jedni budou tvrdit, že podobný hlomoz a šum zažívají každý den při příchodu do továrny (sám jsem si na kapelu často ráno vzpomněl) a druzí se budou rozplývat nad kompozicí, neotřelostí, avantgardou.

Jak jsem již zmiňoval, PORTAL se čím dál tím víc posouvají do absolutně nesrozumitelných vod. Dvě desky v jeden rok, není to na běžného strávníka příliš? Proto příliš nechápu, jak někdo může sepsat svůj názor několik dní po uvedení na trh. Začal jsem albem "Hagbulbia" a poslouchal jej několik dní. Často se odvracel a dodnes musím říci, že některým pasážím stále příliš nerozumím. Možná na to mé uši už nemají. Australané jdou za hranu, jako vždy, ale tentokrát si nejsem jistý, jestli to myslí smrtelně vážně. Měl jsem a mám vlastně jen dvě polohy. Buď mi přišlo, že někdo v pozadí zrovna svařuje a nebo jsem nadšeně hltal každý pazvuk. Hodně záleželo, jestli mám odpočatý mozek. 


"Hagbulbia" je vlastně takovým hnusným, šílený, mokvajícím pitváním shnilého těla. Pokud jsem nechal svojí fantazii volnost, tak jsem si opravdu docela často představoval opravdové peklo. Vždyť přesně nějak takhle musí určitě znít. Našeptávání, úchylnost, slizkost, choré myšlenky, které bublají někde v pozadí a občas, když je mysl zjitřena, vyplavou na povrch. Každý máme svoji temnou stránku. PORTAL ji vzali a vypálili na hudební nosič. Je to vlastně nekonečné trápení, takový ten pocit, že si musíte obličej rozdrásat do krve. Desku nelze rozhodně poslouchat jako kulisu, musíte být přímo v ní, uvnitř, stát se její součástí. Zemřít a znovu se narodit. A nebo možná jen kecám a je to fakt obyčejná hluková stěna, lež a přetvářka, považovaná za umění? Kdo ví, posluchač si to musí nakonec rozhodnout sám. Přes třicet osm minut ruchů, šumů, chrapotu, šílenství. Někdy jsem už na to neměl a musel vypínat, pouštět si něco úplně jiného. Ale občas jsem viděl tmu na konci tunelu. A proč pořád cítím na jazyku krev? 


A potom mě někdo zavřel do studené kobky. Znásilnil moji duši i tělo, ponížil mě. A nutil mě stále dokola poslouchat druhé album "Avow". Tady se už tolik neztrácím, songy jsou přeci jen trošku více skladbami a vnímám je přehledněji. Tedy v rámci PORTAL. Disharmonie, trepanace lebky, nevím co mě čeká dalšího. Samostatnou kapitolou je zvuk, s tím si pánové opravdu pohráli. Stačí několik pasáží a hned víte, o koho se jedná. Obaly jsou takové, no, nebudeme si nic nalhávat, tady forma převládla nad obsahem, ale přesto tak nějak s tím vším rouháním souzní. Vždycky, když poslouchám nějakou hudbu, snažím se slovy vyjádřit, co ve mě evokuje. A u "Avow" mi naskakovalo v hlavě nejčastěji - hnus. Ošklivý, táhnoucí se hnis ze zanícené rány. Choroby, které nejdou vyléčit. PORTAL jsou mistři v tom posluchače doslova zahltit špínou. Nebožák, který na to přistoupí, se dusí, zalyká, neví, co si myslet, ale protože všude psali, že je to vynikající, tak přikyvuje souhlasně hlavou. Ne, tohle není hudba z naší dimenze, to je ošklivý stín, ze kterého vystoupí bestie a prokousne vám hrdlo. Nejlepší stejně bude, když si poslechnete hudbu prokletých sami a po několika týdnech vyjádříte svůj názor. Nechci vám ale kazit radost, některé momenty nechápu dodnes. A tak to asi má být. Pro jednoho je to pořádná nálož, to vám povím. Experimentální death metalová stoka, ve které se utopíte!



sumarizace:

Na "Avow" a "Hagbulbia" se australští PORTAL pokusili zhudebnit tmu. Svým způsobem se jim to povedlo, i když se podle mě jedná o desku, která není rozhodně pro každého. Pro poslech je nutné se naladit na vlnu zla, špíny a mít hlavu otevřenou lehkým experimentům. Australanéi nám přinášejí smršť různých zvuků, šílených riffů a nálady plné beznaděje. Album je opravdu hodně šílené. I přesto ho doporučuji poslouchat v kuse. Jinak kouzlo vyprchá. Dveře do pekla jsou sice pootevřeny, ale příště bych poprosil ještě víc nihilismu. Líbí se mi zvuk alba, i celkové provedení, ale některé nápady mě přeci jen trošku ruší. Jako celek jsou "Avow" a "Hagbulbia" ale dobrými deskami, které určitě dokáží zaujmout všechny příznivce stínů. Experimentální temný death metal, který je plný zkažené krve.


Asphyx says:

The albums "Avow" and "Hagbulbia" by Australian PORTAL is a musicalization of darkness. In its own way they did it, however personally I think that this is not album for everyone. If you want to listen to it you have to make yourself be in a state of mind where you can feel the evil, dirt and have to have your head open to light experiments. This Australian band brings us a cyclone of various sounds, crazy riffs and mood of hopelessness. This albums are on the brink of madness but I would suggest you to listen it in at one bite. Otherwise you would not be able to feel the magic. Doors in Hell are little bit open, however next time I would like to have more nihilism. I like the sound of this album and its accomplishment but some ideas disturb me. As a whole is this "Avow" and "Hagbulbia" are very good albums which can catch your attention if you are a fan of shadows. Experimental dark death metal which is full of bad blood.


about PORTAL on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - PORTAL - ION (2018)


Tracklist Avow:
01. Catafalque
02. Eye
03. Offune
04. Manor Of Speaking
05. Bode
06. Drain

Tracklist Hagbulbia:
01. Stow
02. Of Straw & Cloth
03. Grail
04. Weptune
05. Hexodeus




pondělí 16. listopadu 2020

Recenze/review - !T.O.O.H.! - Free Speech (2020)


!T.O.O.H.! - Free Speech
CD 2020, Lavadome Productions

for english please scroll down

Občas nevím, který svět je vlastně normální. Ten náš, všeobecně známý, s jedovatými obrazovkami, pozlátkem a nádhernými reklamami nebo dům, kam se zavírají duševně choří? Kdo je vlastně dneska normální a kdo ne? Rozdíly se postupně stírají, připadá mi občas, když se pozorně rozhlédnu. Jsme zavření ve svěrací kazajce představ o své vlastní výjimečnosti, přitom jsme jen zrnko písku ve vesmíru. Maskáče, tlustá prdel a umaštěná huba plná keců. Tupá masa u slev v supermarketu má najednou příliš velké slovo, nepřipadá vám? Taky je máte někdy chuť pořádně nasrat? 

!T.O.O.H.! jsou v tomhle přesně moje krevní skupina. Dekadentní, progresivní, avantgardní, hraví, s texty, za které by se nemuseli stydět ani prokletí básníci. Čeština je krásný jazyk, dle mého hrozně těžko použitelný pro hudbu. Ale pánové se i letos pochlapili a je doslova radost rozplétat jednotlivé sloky. Jakoby se Vančura s Hrabalem sjeli LSD a onanovali na náměstí do kašny i ve vašem městě. No nádhera, co vám budu vykládat. Na to jsme ale u téhle smečky zvyklí. 

Všichni se dělají lepšími než jsou, dávkují nám předstíranou radost a po večerech stahují porno s tématikou, o které si nejsem jist, jestli už nepatří za zeď domu šílenství. Přetvářka a klam vládnou světem, od pradávna, ale teď je to kurva fakt hodně vidět a slyšet. Novou desku !T.O.O.H.! vlastně ani pořádně nelze popsat slovy. Netroufám si, v tomhle případě jsem velmi pokorný. Můžu vám ale prozradit, že mě neskutečně baví. Má v sobě vnitřní náboj, je pestrá, divoká a chladná zároveň. Talent i nápady zde tryskají na všechny strany, zároveň jsou ale otesány do podoby, která se dá skvěle poslouchat. Některé postupy mi připomínají vážnou hudbu, death grindovou operu se spoustou moderních prvků. 

Taky si pamatujete, když vaše paní učitelka škrábala nehty po tabuli? A dívali jste se jí do výstřihu? Takových hudebních momentů je zde obrovské množství, posluchač je zpočátku doslova zahlcen, ale s každým dalším návratem si začíná pobrukovat, pohupovat se v kolenou a po delší době se konečně přestane stydět za to, že snad pobral alespoň nějakou inteligenci. "Free Speech" je plivancem do ksichtu všem šosákům, pokrytcům, bojovníkům za svobodu všech, kteří jsou dávno svobodní. Můžete ji poslouchat v našem rádoby normálním světě, ale klidně i za zdmi vašeho ústavu. O zvuku, obalu, muzikantských výkonech a podobných "drobnostech" netřeba diskutovat, vše je v absolutním pořádku. Pokud máte rádi pestrou, svěží, neotřelou muziku, tak neváhejte ani chvilku. Konečně někdo, kdo má opravdu co říct a umí to vyjádřit i písněmi, přátelé. Našlapané album, které má neskutečný drive i poctivý metalový chlupatý koule!

- pro fanoušky deathu, grindu, progresivity, techniky, avantgardy, perverzních básní a nekonečné onanie
- není určeno pro pokrytce, tupé stádo, lidi bez fantazie, zmrdy a vohnouty
- moje nejoblíbenější songy - Nácek radikál a Komouš, v nich je absolutně všechno, vy kurvy!



Asphyx says:

Sometimes I don't know which world is actually normal. Ours, widely known, with poisonous screens, tinsel and beautiful advertisements, or a house where they close mentally ill? Who is actually normal today and who is not? The differences gradually disappear, it seems to me sometimes when I look around carefully. We are locked in a straitjacket of ideas of our own uniqueness, yet we are just a grain of sand in space. Camouflage, fat ass and a greasy mouth full of bullshit. Dull crowd at supermarket discounts have suddenly too strong word, don't you think? Do you ever feel like to pissing them off? 

! T.O.O.H.! They’re exactly my blood type in this. Decadent, progressive, avant-garde, they are playing with lyrics and even cursed poets would not be ashamed of. Czech is a beautiful language, in my opinion very difficult to use for music. But the gentlemen have caught up again this year and it is literally a pleasure to unravel the individual verses. It is like Vančura and Hrabal gathered LSD and masturbated in the square to the fountain in your city. Simply great, I don't need to explain this to you. But we are used to that with this band. 

They all make themselves better than they are, they give us pretended joy and in the evenings they download porn with a theme that I'm not sure if it doesn't belong behind the wall of the house of madness. Hypocrisy and delusion have ruled the world since ancient times, but now it's fucking a lot to see and hear. New record! T.O.O.H.! in fact, it cannot even be properly described in words. I do not dare, in this case I am very humble. But I can tell you that I really enjoy it. It has an internal power, it is colorful, wild and cold at the same time. Talent and ideas gush here in all directions, but at the same time they are carved into a form that can be easily listened. Some techniques remind me of classical music, death grind opera with lots of modern elements. Do you also remember when your teacher scratched her nails on the board? And did you look at her neckline? There are a huge number of such musical moments, the listener is literally overwhelmed at first, but with each subsequent return he begins to grunt, sway his knees and after a long time he finally stops being ashamed that he may have at least some intelligence. "Free Speech" is a spit in the face of all the scoundrels, hypocrites, freedom fighters of all who are already free for a long time. You can listen to it in our would-be normal world, but also behind the walls of your institute. There is no need to discuss sound, sound, musical performances and similar "trifles", everything is in absolute order. If you like colorful, fresh, original music, don't hesitate for a moment. Finally, someone who really has something to say and can express it in songs. A well-done album that has an incredible drive and honest metal hairy balls! 

- for fans of death, grind, progressiveness, technique, avant-garde, perverse poems and endless masturbation 

- not intended for hypocrites, blunt herds, people without imagination, bastards and snares - my favorite songs - Nácek radikál and Komouš, there is absolutely everything in them, you whores!




about !T.O.O.H.! on DEADLY STORM ZINE:

!T.O.O.H.! - Komouš:
https://www.deadlystormzine.com/2019/05/recenzereview-tooh-komous-2019.html

tracklist.
1. Pět neděl ve srubu
2. Unést, prcat a čekat
3. Nácek radikál
4. Kratochvíle pana M
5. Proto moudří v ústraní
6. Tfuj, Jirko!
7. Roztřískám jim papule
8. Zrozen k božským cílům
9. Pak jí ruce svážu
10. Čarovné mlíčí
11. Poslední hon dcery doktora Hamky, majitele nejedné golfové jamky
12. Komouš

band:
Humanoid - guitar, vocals
Schizoid - drums, backing vocals

order here:

čtvrtek 3. září 2020

Recenze/review - PERFECITIZEN - Humanipulation (2020)



PERFECITIZEN - Humanipulation
CD 2020, L'Inphantile Collective

 for english please scroll down

 Vždycky jsem si říkal, jaké to asi je, když se nějaký nešťastník několik let připravuje na sebevraždu a nakonec se odpálí uprostřed nevinného davu. Jaké pocity se mu honí hlavou? Bojí se? Je mu líto kolemjdoucích? Poslední vteřiny před smrtí, než mu proletí mozek hlavou. Vidí svá vlastní střeva poletující vzduchem? Musí to být šílené, pro normálního člověka nepochopitelné. Před několika týdny jsem slyšel poprvé novou desku "Humanipulation" maniaků PERFECITIZEN. Ti sice nepřinášejí odpověď na mé otázky, ale pocity jsou velmi podobné, jako když si budete hrát s pořádnou náloží staré dobré C4.

 Kapela nikdy nešla příliš zařadit do různých škatulek, ale nejblíže mají k death metalu a grindu. Vlastní označení blast core samozřejmě také sedí jako mrtvému zimník. Není to vlastně důležité, hlavní je celkový dojem, pocit, který budete po poslechu mít. Přiznávám se bez mučení, že jsem opět přikovaný ke zdi. A to doslova!

PERFECITIZEN zůstali věrni své tradici a opět přinášejí neskutečnou nálož rytmů, které zůstanou mnohými nepochopeny. Kluci se snaží jít za hranu, experimentují, jsou avantgardní, ale zároveň si zachovávají syrovost a surovost. Často jsem si při poslechu vzpomněl na záběry z kobercových náletů, přinejmenším spoušť po nich zůstává stejná jako po "Humanipulation". Nebudeme se zde bavit o jednotlivých muzikantských výkonech, bylo by to zbytečné - jsou vynikající. Navíc se deska opravdu dobře poslouchá. Kritické připomínky nemám v podstatě žádné, možná snad jen občas se podle mého kapela soustředí příliš na bicí a basu (dominantní jsou vlastně pořád), přitom bych čekal více volnějších riffů, zpomalení. Jsou to ale jen drobnosti, problesknutí, které mi nedokáží pokazit celkový dojem. Ten je zkrátka a jednoduše skvělý. Oproti předešlým počinům jsou songy vzdušnější, sází se víc na atmosféru a kapele to v těchto zkažených vodách opravdu sluší. Zůstává šílenství, spousta úchylných momentů, které budete milovat. PERFECITIZEN jsou jiní, odlišní, zajímaví a hlavně mají svůj vlastní výraz a ksicht. To jsou v dnešní době věci, které má málokdo. Odpočítávám - 3,2,1 - teď! Ne, ještě chvilku, ještě se neodpálím, budu raději poslouchat "Humanipulation". Následujte mě. Tohle album vás roztrhá na kusy!



 Asphyx says:

I've always wondered what it's like when an unfortunate man a few years prepares for suicide and he finally blows up himself in the middle of an innocent crowd. What feelings are running through his head? Is he scared? Is he sorry for the death of passers-by? The last seconds before he dies and his brain went out through his head. Do they see their own intestines flying through the air? It must be crazy, incomprehensible to a normal person. A few weeks ago, I heard the new album "Humanipulation" from PERFECITIZEN maniacs for the first time. They don't answer my questions, but my feelings from this record are very similar to playing with a good load of good old C4.

It was still very difficult to classify PERFECITIZEN into a specific metal genre, but they are closest to death metal and grindcore. Their custom designation as blast core, of course, also fits their music very well. However, it doesn't really matter, the important thing is the overall impression, the feeling you’ll have after listening. I confess without torture that I've been nailed to the wall again. And literally!



PERFECITIZEN have remained devoted to their tradition and once again they bring an unbelievable load of rhythms that will remain misunderstood by many of you. The guys try to go over the edge, they are experimental as well as avant-garde, but at the same time they retain their rawness and brutality. During the listening, I was often recalling on the footage from the carpet bombing, at least the disaster after that remains similar as after the listening to "Humanipulation". We won’t talk about individual musical skills here, it would be useless - they are excellent. In addition, the record is very good for listening. I have basically no critical comments, maybe only occasionally, I think the band focuses too much on drums and bass (they are still dominant), while I would expect more freer riffs, slowing down. But it's just the little things that can't spoil my overall impression. And that is simply and clearly great. Compared to previous acts, the songs are more airy, guys bet more on the atmosphere and the band really looks good in these corrupt waters. There remain madness and a lot of perverse moments that you will love. PERFECITIZEN are different, miscellaneous, interesting and mainly they have their own expression and face. These are things that only a few bands have today. Counting down - 3,2,1 - now! No, just a moment! I don't blow up myself yet, I'd rather listen to "Humanipulation". Follow me. This album will tear you to pieces!




Recenze/review - PERFECITIZEN - Corten (2015)

tracklist: 
1. Humanipulation
2. Blind Ignorance
3. Misunderstanding
4. Propaganda
5. Mental Obesity
6. Motivation
7. Injection
8. Flashback = Hope 

band: 
Honza Habr - vocals
Adriano Neri - bass
Tomáš Mleziva - guitar
Jarda Haž - drums

úterý 1. září 2020

Recenze/review - NÚLL - Entity (2020)


NÚLL - Entity
CD 2020, Ván Records

 for english please scroll down
Depresivní, melancholický black doom metal není v mém přehrávači rozhodně častým hostem. Nejsem přílišným fanouškem dlouhého nekonečného bědování a většinou zbaběle utíkám pryč. Jsem od přírody spíše veselý člověk a nechci upadat do zbytečných chmur a depresí. Jsou ale výjimky. NÚLL jsou totiž i na svém druhém albu podmaniví. Do žil se mi dostali postupně, polehounku, nijak netlačili na pilu. Stačilo několik deštivých dnů a měli mě na své straně. 

Většinou mě iritují čisté vokály, málokdo má na to takhle zpívat, ale zde se podařilo. Hlas se vine skladbami jako nějaký slizký had, je naléhavý, smutný a z celé desky také nejvýraznější. Jak je všeobecně známo, tak kapela je složena z členů Carpe Noctem, Misþyrming, Von Laus a Mannveira a tak máte garantováno, že se deprese doopravdy dostaví. 


Skladby se zdají být zpočátku roztěkané, rozbité. Je to ale jen zdání, jako sen, který ve vás zaseje neklid i do druhého dne. Nálady na desce nejsou vůbec pěkné, slabší jedinci by si raději měli dát odchod. Celé je to vlastně chtěně zvláštní, rozevláté a dovedu pochopit, že spousta lidí podobnou hudbu nepochopí. Je totiž vnímána trošku jinými receptory než klasický metal. Kapela se snaží posunout, vyvíjet a je to znát. Songy nelze nazvat jinak, než inteligentní. Naživo by mě to asi hodně nudilo, ale takhle k večeru, když si člověk čte a potřebuje zklidnit své staré kosti, proč ne. O kapelách jako NÚLL nikdy nebudu mluvit v superlativech a vlastně se k nim moc často ani nebudu vracet, ale dokážu pochopit nadšené výkřiky, které tuhle desku provází. Je prostě z jiného těsta, než jsem já. Měla by se pouštět jen na podzim, když pod nohama praská listí a obloha už nebyla díky dešti dlouho vidět. Je to hodně pocitová záležitost, pro někoho jen obyčejné bědování, pro jiného výpověď srdce. Má to tak být. Hudba má přece hlavně předávat emoce a ty které dodává tahle skupina, jsou černo šedé jako pohřeb. Depresivní black doom metal, který vás strhne do hlubin.


sumarizace:


"Entity" je pro mě neskutečně uvěřitelnou deskou, plnou temně laděných nálad a melodií. Chci být při poslechu sám, jen já a muzika, jen já a smrt. Existují na světě prokletá místa se smutnou černou atmosférou. Když je navštívíte a začnete vnímat jejich atmosféru, potom pochopíte i novou desku NÚLL. Je jako ranní chlad při vaší cestě na hřbitov, jako opuštěná ulice na periferii šedivého města. Vznešené, studené melodie, černá jiskra, vznášející se skladbami jako shnilá krev. Našlapuji do rytmu, kolem se zastavil svět. Mám rád hudbu, která mi pronikne až do kostí, miluji staré černobílé filmy, ke kterým by mohla být klidně soundtrackem. Už zase vyrazil další pohřební průvod. Dřevěná otevřená rakev, zástup smutečních hostí. Vznáším se znovu na vlnách, ležím uvnitř té rakve. Těším se, až přejdu na druhou stranu, až potkám své vlastní démony. Moc dobře vím, že "Entity" bude znít všude kolem a mě budou ukládat do země. Neskutečně temné depresivní black doomové album, ve kterém je otisknuta veškerá bolest a smutek světa!

Asphyx says:

"Entity" is an incredibly believable album for me, full of dark moods and melodies. I want to be alone while listening, just me and music, just me and death. There are cursed places in the world with a sad black atmosphere. When you visit them and begin to feel their atmosphere, then you will understand the new album of NÚLL. It's like the morning cold on your way to the cemetery, like a deserted street on the outskirts of a gray city. Noble, cold melodies, black sparkle hovering over the songs like rotten blood. I am stepping to the rhythm, the world stopped around. I love music that penetrates my bones, I love old black and white movies and this record could be a soundtrack to. Another funeral procession started again. en Open wooden casket, a crowd of mourning guests. I am floating again on the waves, lying inside the coffin. I look forward to cross to the other side to meet my own demons. I know very well that "Entity" will sound all around while they will put me in the ground. An unbelievably dark depressive black doom metal album in which all the pain and sadness of the world is imprinted!




TRACKLIST
1. None (8:53)
2. Reduced Beyond the Point of Renewal (5:10)
3. Grasping the Outer Hull of the Tangible (7:15)
4. (em)Pathetic (7:21)
5. Conjoin the Vacuous (7:26)
6. An Idiosyncratic Mirage (6:15)

https://0000000.bandcamp.com
https://www.van-records.com
https://www.facebook.com/vanrecs

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine