DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemavantgarde. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemavantgarde. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 23. dubna 2022

Rozhovor - !T.O.O.H.! - Nás prostě baví, když jsou texty provokativní.

Rozhovor s avantgardní progresivní death grind kapelou !T.O.O.H.!.

Odpovídal Schizoid, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Ave !T.O.O.H.!! Hele, občas dělám takový pokusy. Vezmu nějakou muziku, v tomhle případě vaše poslední CD „Free Speech“, a pouštím ji lidem, kteří nemají vůbec žádné ponětí, o co jde. Jsou čistí jako lilie, nepoznamenaní poslechem tisícovky metalových alb. Víš co je zajímavý? Vaše deska se líbí každýmu! Holce, co poslouchá disko, starýmu fotrovi, co jezdí s liščím ohonem na potlachy. Maximálně někdo prohodil, že je to úchylárna, ale vždy dodal, že výborná! Můžeš mi prosím tě vysvětlit, jak je to možné? Jak vás vůbec vnímají lidé, posluchači, recenzenti? A jaké máte na desku ohlasy?

Ahoj Jakube! To je zajímavý, ty tvoje pokusy. Jestli se naše deska líbí i lidem, co neposlouchají metal, možná je to proto, že je muzikální a má čitelné vokály. Takže to je asi ten důvod. Jinak je to od tebe hezký, že rozšiřuješ lidem hudební obzory. A jak nás vnímají ti ostatní? Vlastně ani nevím. Přečetli jsme si nějaké recenze, ale nebylo jich mnoho. Ohlasy byly vesměs pozitivní. Hlavní je, abychom byli spokojení my sami. A to jsme.


Přiznám se bez mučení. Mám, asi jako každý, své rituály. Pondělí až čtvrtek poslouchám v práci na co mám chuť, ale v pátek jsem tak unavený, že si dávám buď něco absolutně mimo metal nebo !T.O.O.H.! Přicházím domů veselý, s hlavou čistou a je mi tak nějak fajn. Vaše hudba na mě má a já se toho nebojím, doslova očišťující účinek. Něco jako meditace. V jakém rozpoložení musíte být, abyste něco složili? Jak vznikalo „Free Speech“? Kdy si řeknete - tak a je čas, jdeme na to, skládáme!?

Hudba na Free Speech (dále jen FS) byla složená poměrně rychle. Samozřejmě, člověk musí být v dobrém rozpoložení, což Humanoid většinou byl. FS skládal průběžně s kytarou v ruce a nápady nahrával do mobilu. Poté je zapisoval do programu GuitarPro. Já pak vymyslel bicí, které jsme naprogramovali do dema. Každý cvičil sám, dohromady jsme neměli ani jednu společnou zkoušku. Brácha cvičil přímo s GuitarPro a já s Wave souborem, který mi poslal emailem. Songy jsme pak malinko upravovali a vylepšovali, jak se nám zdálo vhodné. Nakonec jsem ale na album stejně nahrál úplně jiné bicí, než byly na demu. Já totiž hodně improvizuji…

Když se podívám na současný progresivní a technický death metal, tak koukám jako blázen. Sedmnáctiletí kluci hrají jako bohové. Technicky jsou vlastně dokonalí. Akorát se dost často stává, že jejich hudba nemá koule. Vy už nejste vyloženě mladíci, ale prozraď mi, jak se vlastně dá hrát tak rychle a komplikovaně? Kolik času věnujete cvičení? Já bych to viděl, že musíte s nástroji i spát nebo se pletu?

S cvičením to moc nepřeháníme. Myslím, že hlavní je talent. Brácha měl při práci na FS kytaru v ruce tak dvě až tři hodiny denně, někdy i více, jak bylo potřeba. Když už bylo album kompletně složené, přehrával ho jednou až dvakrát skoro každý den, aby byl stále ve formě. Já jsem cvičil podle potřeby a nálady. Někdy sedím za bicími dvě hodiny, někdy jenom hodinu. Někdy sedím úplně někde jinde… Třeba u počítače. Tam určitě sedím více než za bicíma… -)) Jo a máš pravdu. Dnešní mladíci hrají jako bozi. Je to dané tím, že existují rozšířené možnosti výuky. O tom se mohlo naší generaci jenom zdát. Když budu mluvit za bubeníky, tak dneska najdeš na YouTube úplně všechno. Jak máš držet paličky, jaké používat techniky při hře na malý buben i na pedály. Všechno. Ale já ty nový kapely poslouchám už jenom ze zvědavosti. Drtivá většina jich zní hrozně podobně. Jako kdyby ta hudba pocházela z jediný fabriky…


Každá vaše skladba je jiná, má jiný náboj, náladu. Znamená to, že je složena v různém rozpoložení? Třeba když jste naštvaní, tak je agresivnější apod.? Jak se to, co cítíš, vidíš kolem sebe, všechna ta politika, lidská tupost, ale i radost a pokora, otiskují do hudby?

Jsem rád, že sis toho všiml. V našem případě se jedná o naprosto samozřejmou věc. Není to nějaký kalkul, že by jsi šel skládat naštvaný nebo tak. Brácha mi pošle skladbu složenou od A do Z. S jasně daným tempem. Občas se může stát, že skladbu v průběhu procesu ještě zrychlíme. Já do skládání bráchovi vůbec nemluvím. Přijmu to tak, jak mi to naservíruje pod nos… Na oplátku brácha vůbec nemluví do toho, jaké si udělám bicí linky. Vůbec. Je to oboustranný respekt a myslím, že nám to funguje. A svět kolem nás se otiskuje spíše do textů…

Jste v kapele oba velmi talentovaní. A to nemyslím jen technicky, ale i skladatelsky. Navíc jste bráchové. Máte muziku v genech? Vystopoval si pradědu, co tvořil třeba vážnou muziku? Zpíval někdo? Jo, a abych nezapomněl, já mám taky bráchu, ale nerozumíme si vůbec, je úplně jiný než já. Hádáte se? Kdo má poslední slovo?

Díky. Muziku v genech určitě máme. Když to vezmu z nejbližšího okruhu, tak máma za mlada zpívala. A velmi dobře. Od 10 let chodila jednou, dvakrát týdně zpívat k profesorce zpěvu. V 16 letech se připravovala na Státní konzervatoř. Protože byl ale rok 1969, tak obor Hudební komedie, na který chtěla nastoupit, zrušili, protože vyhazovali různé lidi a tak… a přijali ji na obor Operní zpěv. To ale máma odmítla, protože ho bytostně nesnáší. Takže nastoupila na Lidovou konzervatoř a zpívala po Praze různé (i jazzové) písničky, které jí psali přímo pro její mezzosoprán. Pak ale potkala tátu a… bylo po zpěvu. Nakonec si dodělala Zdravotní školu a pracovala v kojeneckém ústavu. Kariéra zpěvačky tak byla pryč. Její táta, náš děda, hrál na mandolínu. I celá jeho rodina, sestry, všichni hráli na hudební nástroje. Takže máma s nimi ráda zpívala už jako malá. Z tátovi strany, jeho dědeček, můj jmenovec, hrál na klarinet. Třeba jsem jeho reinkarnace… hahaha.

S tvým bráchou je to smutný. Teda, z mého pohledu. Mít sourozence, s kterým si nerozumím, to si ani nechci představovat… Já si s bráchou vždycky rozuměl.

To víš, že se hádáme. Ale jenom občas. Když je někdo z nás podrážděný. Většinou já… -)) Několikrát jsme se i pobili. Ale to už je dávno a vždycky v tom byl démon alkohol. Brácha je od roku 2008 abstinent a nekuřák. Takže bitka už nehrozí… -))


Hrozně se mi líbila reakce na vaši desku od jednoho starého pána na dílně. Říkal, ty vole, to je přetavená vášeň. A usmíval se u toho jako já. Říkám to na rovinu, máte prostě dar předávat emoce, lehce nebo i více šokovat, zaujmout. Prozraď mi, jaké byly vaše začátky, proč a jak vlastně !T.O.O.H.! vznikli? Ponoř se s námi prosím do hluboké historie.

Díky moc. S bráchou jsme se rozhodli založit kapelu někdy na základní škole. Objevili jsme krásný hudební styl. Objevili jsme metal. Pamatuju se, jak jsme na chalupě blbli u zrcadla s badmintonovými pálkami, které představovaly kytary a kývali se do rytmu skladby od Kern: Blízko nás. Tehdy nebyl internet, bylo to před rokem 1989 a měli jsme naprostý nedostatek informací. Když jsme s kamarády zevlovali po sběrných dvorech, tak jsem si pak vystřihoval všechny zmínky o metalu v tehdejším tisku. Hromadu kapel jsme znali jenom podle názvu. Těsně před revolucí už to bylo lepší. Brácha chodil s kamarády na burzu na Havelské tržiště, takže zažil i zátahy policajtů na prodejce metalových desek. My jsme jenom obdivoval obaly. Potom jsme objevili kontakt v holešovické tržnici. Od něj jsme nakupovali nahrané kazety z CD. Overkill, Sodom, Coroner, Living Death, Laaz Rockit… A samozřejmě polské originální kazety… To už bylo po revoluci. Na Letné, na stadionu Sparty bývaly burzy. Tam jsme objevili další kapely. Pak už to bylo čím dál jednodušší…

Náš první projekt se jmenoval VVD. Tedy: Veselý, Veselý, Dvořák. Byl to vlastně čistý noise. Dělali jsme rámus na všechno možný a nahrávali to na kazetový magnetofon. Mělo to vtipný názvy a do toho všeho bordelu jsme řvali, křičeli a hlavně: mutovali. To byla zábava. Ty kazety ještě s bráchou máme. Pak jsme ještě s dalším kamarádem založili kapelu Devastator. Zrovna jsme objevili Napalm Death, takže bylo jasný, že chceme dělat ten největší nářez tehdejší doby. Heavy metal byl styl jiné generace, thrash metal pomalu vrcholil a na scénu se začal drát death metal. Bylo jasný, jakým směrem se budeme ubírat. Dost dlouho nám trvalo, než jsme se odhodlali vylézt s vlastní tvorbou na světlo. To bylo v roce 1995. Demo Vy kusy mrdacího masa. Pak už to asi naši fanoušci znají. Z naší biografie na netu.


Prošli jste začátkem v devadesátých letech, pak turbulentním obdobím v roce 2000 - 2005 a najednou šlus. Od té doby se vracíte ve větších intervalech. Proč vlastně? Pohltila vás práce, rodiny? Nebo „není tolik nápadů“, chuť? Ptám se, protože znáš to, dneska když kapela není vidět, jakoby neexistovala.

Poprvé jsme se vrátili v roce 2011. Brácha se rozhodl, že si opět koupí kytaru a obnovíme kapelu. Předtím neustále tvořil, skládal elektronickou muziku a maloval obrazy. Neměl jsem žádný námitky -) Práce nás rozhodně nepohltila, ani rodiny. My jsem totiž oba bezdětní. Ani jeden z nás nebyl v životě ženatý. Dokážeš si představit, že bychom byli fotříci od rodin s texty, které plodíme? Možná jo, bylo by to ale dost divný… -))

To druhé ukončení činnosti v roce 2013 bylo způsobené tím, že brácha onemocněl paranoidní schizofrenií. Prostě se rozhodl to znovu zabalit. Neměl jsem námitek…

V roce 2017 jsme znova ohlásili obnovení činnosti. Impuls přišel opět od bráchy. Jsem za to rád. Myslím, že máme stále co nabídnout. Brácha je prostě pionýr. Naše hudba i texty se neustále vyvíjí, takže to má smysl. Kdybych měl pocit, nebo brácha, že to stojí na mrtvém bodě, určitě by jsme se na kapelu vykakali.

!T.O.O.H.! jste vy dva - Schizoid a Humanoid. Ale hrávali s vámi v průběhu let i Android, Freedom, Wokis. Vždy ale jen chvilku. Proč? To mezi vás nikdo nezapadl naplno?

To ne, kluci mezi nás zapadli, ale většinou nám nepřály okolnosti. Pavel Slavíček (Android) založil rodinu a vlastní kapelu Misogynist. Tam skládal vlastní hudbu a hrál na kytaru, která ho bavila více než baskytara. A v období vydání alba „Řád a trest“, jsme byli také super parta. Ale okolnosti nám opět nepřály. Jediný, kdo stíhal hrát vše, co brácha zrovna vymyslel, byl basák Freedom. Kytarista Wokis tehdy studoval vysokou školu a měl další koníčky… No a pak tu byly ty problémy s vydavatelem a do toho ještě nějaké nepříjemnosti v osobním životě. Tak se brácha rozhodl, že to uspí…


Jestli se nepletu, tak už jste hodně dlouho nevystupovali. Myslím, že fanoušků máte pořád dost. Co takhle Praha, třeba má oblíbená Modrá Vopice, pozvat pár kámošů, aby případná ostuda byla menší (vtip) a zase to rozjet na prknech? Jak se díváš na koncerty? Menší turné?

Koncerty máme opět v plánu. Bude to hodně zajímavá zkušenost. Jelikož je brácha schizofrenik, nemá tolik energie jako dříve. Přesto se rozhodl znova to zkusit. Začali jsme spolu cvičit výběr z demokazet a starých alb, něco jsme trochu zrychlili a někde jsme přidali syntezátory… Zatím ještě vymýšlíme, jak to budeme přesně dělat. Hrajeme totiž s doprovodným playbackem (elektronická basa a syntezátory) a já bubnuju na elektronické bicí. Každopádně budeme hrát s klikem. Jako dříve... Vystoupení si vyzkoušíme nejdříve na soukromé akci, abychom věděli, jak to bude fungovat a jestli to brácha před lidmi zvládne. Pak se uvidí. Já jsem přesvědčený, že to dá. Vlastně i můžu prozradit, kde se náš první koncert odehraje. Bude to u našich přátel ve Studánce v severních Čechách. Hrají v kapele Evil Regiment. Dali jsme slib, že naše první veřejné vystoupení proběhne právě tam a ten slib dodržíme. A ostuda to doufám nebude, nestraš… -)) Můžeš být u toho, jestli chceš. Za tyhle super otázky na to máš nárok. Bude to exkluzivní akce a už se na ní moc těším.


Dneska je taková divná doba, každej se vyjadřuje ke všemu. Problém je, že většinou jsou to lidé, kterým příroda, bůh ani Satan moc nenadělili. Vy jste muzikanti, musíte být trošku šílení, jiní, odlišní. Přesto, máte někoho, na jehož názor dáte? Kdo vám řekne třeba - tohle už je přes čáru, tohle je moc. Nebo naopak, tady se do toho klidně opřete?

Tu čáru, tu hranici, jsme si stanovili sami. Ale vlastně takového člověka máme. Je to náš vydavatel Honza. Myslím, že kdyby měl s našimi texty nějaký problém, což zatím neměl, tak bychom na jeho doporučení či názor určitě dali. Nedávno jsem mu posílal názvy našich nových textů a napsal mu, o čem pojednávají. No a Honza je chtěl poslat. Jenže, to by pak pro něj nebylo překvapení, kdyby znal obsah dopředu. Takže uvidíme, co nám řekne, až uslyší ty nové šílenosti nazpívané ze studia… -)) Nás prostě baví, když jsou ty texty provokativní. A jelikož se ta hranice neustále posouvá (koho dnes šokují brutální scény?), tak i my jsme se rozhodli pro určitý posun…


!T.O.O.H.! a obaly, !T.O.O.H.! a zvuk. To jsou dvě věci, které vaši kapelu posouvají do zcela jiných sfér. Obal ke Komoušovi žeru, miluju a kdybych měl galerii, tak bude na čestném místě. Kam na ty nápady chodíte? Jsou tak svěží, neotřelé, vtipné. A zvuk od mistra Standy Valáška také. Proč právě on? Rozumí nejvíc vašim rozevlátým duším?

To mám radost, jak nás vnímáš. Co se týče těch nápadů, asi jsme pojedli hodně vtipné kaše… -)) Víš čím to ale ve skutečnosti je? Je to program, s kterým jsme se už narodili. Hodně se zajímám o astrologii. Když jsem viděl naše horoskopy, tak tam to všechno je vepsané… Brácha se mi kolikrát směje, že jsem jak nějaká stará bába, co všemu věří… Já to tam ale vidím. Je tam všechno. Bratrova imaginace, energie, umělecké sklony a koneckonců i ta nemoc… V mém případě umělecké sklony samozřejmě také, a ještě jsem se tam dočetl, že sarkasmus je můj druhý jazyk, atd. atd. Je to hodně zajímavý téma.

A ještě k těm nápadům na obalech, které brácha maluje. Vždycky to byla jeho fantazie a jeho nápady. Na FS jsme se ale domluvili, že vymyslíme ten obsah společně. Takže jsme si spolu sedli k počítači a proběhlo něco, čemu se dnes říká Brainstorming.

A proč zrovna Standa Valášek? Je to prostě profesionál a příjemný člověk. Máme s ním výbornou zkušenost od alba Řád a trest. Tehdy jsme s bráchou chtěli jít opět do studia Hacienda. Kytarista Wokis měl ale obavy z analogu a tak nás přemluvil, abychom zkusili digitální studio. Takže jsme šli do Šopy. Nakonec to byl velmi dobrý nápad. Dodo samozřejmě také dělal digitální nahrávání, ale dává přednost analogovému zvuku. Když jsme s bráchou obnovili v roce 2017 činnost, tak jsme se rozhodli opět pro Standu. I když ten dělá samozřejmě i analog. Chtěli jsme symbolicky navázat na naše nejúspěšnější období…

Manželka je učitelka a říkala mi, že ji začíná děsit, jak dnešní děti vůbec nečtou. Jakoby ztrácely nadhled, fantazii. Nevím, nejsem pedagog, ale u vás se mi vždy líbily texty. To jsou majstrštyky! Kde pro ně berete inspiraci? Co vás ovlivňuje?

Je to dar, jak už jsem zmínil výše. S tím se rodíš. Když jsme začínali, tak brácha psal většinu textů. Vždycky mě ale pobízel, abych taky něco napsal. Dneska už nemusí. Když budu mluvit za sebe, tak je to jako když se ti chce kadit… Bolí tě břicho, víš, že jsi plný inspirace… -)) Pak přijde první rým. Když se mu zasměju a do druhého dne nezapomenu, tak je jasný, že z toho něco bude. Mám ho v hlavě třeba den, týden, na tom nezáleží. Nebo když je zrovna fakt dobrá konstelace, tak se do toho hned pustím. Jakmile to jde plynule, vím, že je to dobrý. Pokud text napíšu, už se k němu nevracím, nepřepisuju ho. Musí být takříkajíc z jedné vody. Občas něco poopravím, nějaký detail. Nebo má brácha nějakou dobrou připomínku a to opravíme spolu.

A že děti nečtou je fakt mor. To jsou ale ty moderní technologie. Z nových lidí budou brzy úplní dementi... Ovládat přístroje na uživatelský úrovni se naučí i opice. O tom jsem četl, jak byl pokus, že je naučili používat žetony na žrádlo a brzy se to zvrtlo. Prostituce a podobný sračky, jako v naší společnosti. Lidi jsou v podstatě stále zvířata. Kritický myšlení se potlačuje. Hlavně buď poslušný, tady máš zábavu…


Já jsem v osobním životě poměrně konzervativní, ale mám třeba rád sci-fi a v muzice si taky občas vybírám věci, co mě posunou z naší smradlavý planety do vyšších sfér. Miluju VOIVOD! Kdo ovlivnil tebe/vás? Jakou hudbu máš rád, posloucháš ji, zajdeš na koncert? A co knihy, filmy? Jiné koníčky?

Úplně ti rozumím. Brácha třeba miluje Vetřelce a Terminátora. Hodně si to pouští a relaxuje u toho. Poslední díl Terminátora viděl asi 20krát… -)) Nebo teď třeba ujíždí na filmu Underwater s Kristen Stewart (další jeho oblíbená herečka)… Ten už viděl asi šestkrát. Já mám sci-fi rád hlavně ve filmech. To udrží mojí pozornost. Knížky sci-fi skoro nečtu.

VOIVOD. Když jsem je poprvé slyšel, tak mě to vůbec nechytlo. Bylo to asi nějaké jejich rané album. Ve srovnání s tím, co jsem zrovna poslouchal, propadli. Takže tam to bylo rychle vyřešené. Už jsem je nesledoval. Pak ale pouštěl Petr Korál na Rádiu 1 nějaký songy z Negatron a ty se mi hodně líbili. Takže je nesleduju, ale skladby mají některý výborný.

Kdybych ti napsal, jakou mám rád hudbu, tak by to byl hodně dlouhý seznam. Mám rád hlavně dobrou hudbu. Takže nezáleží na žánru. Já třeba miluju Depeche Mode. Líbí se mi všechny jejich alba, i ty nový. Hodně poslouchám i jejich remixy od různých umělců. Mám rád vážnou hudbu. Mám rád rock. Líbí se mi jazz, hlavně z padesátých let. Ocením dobře napsanou popovou písničku. Jsem dost vybíravý.

Na koncerty nechodím. Hudby mám až nad hlavu. A v hluku si stejně moc nepopovídáš.

Knihy miluju. Vždycky jsem rád četl. Dneska už si čtu spíše aktuální informace ze světa. Alternativní média, která přinášejí vážná témata. S odkazy na zdroje informací, samozřejmě. Zajímá mě, co se kolem nás děje. Dezinformační zprávy hlavního proudu nesleduji, nebo jenom pro zábavu… Korporátní média ti neřeknou nic. Jenom lžou, zatajují a mlží. Hnus hnusů.


V emailu si mi prozradil, že se my fanoušci můžeme těšit na nové EP z vaší stáje. Prozradíš nám víc? O čem je, kam jste se snažili posunout, kde jste nahrávali, kde jej budete vydávat? Povídej, přeháněj.

EP se jmenuje Premiant. Nahrávací proces proběhl stejně jako u FS. Kytary jsme nahráli ve studiu Šopa, zbytek nástrojů a vokály v domácím studiu. Mix a celkový dozor: Standa Valášek.

Ten materiál je podle mě asi vrchol naší tvorby. Vážně. Asi bych se jenom chvástal, kdybych ho měl popisovat… -)) A obal, který namaloval brácha je prostě dokonalý. Jsou tam čtyři skladby. Oproti FS zní EP jinak. Každý ten progres uslyší. Nemůžu se dočkat, až to bude venku.

Hergot, to jsem se zase rozkecal, ale to víš, když mám nějakou kapelu rád, tak neznám bratra. Chtěl bys něco vzkázat fanouškům? Promotérům? Vládě? Facebookovým diskutérům? Zde je prostor.

Jakube, předně díky moc, za možnost se vyjádřit. Asi bychom mohli spáchat rozhovor sami se sebou, to by ale nebylo ono… -)) Dal jsi si s otázkami záležet. Dobrá práce. Rád si čtu tvoje stránky, to víš.

Fanouškům chci vzkázat: Podpořte Lavadome production, podpoříte i nás, díky. Promotérům vzkazuji: Za cesťák už nehrajeme -)) Vládě nic vzkazovat nebudu. Tuhle sebranku jsem nevolil. FB diskutérům: Proberte se a buďte jenom věcní. Jenom kritizovat umí každý.

Díky za váš čas!

Děkuji moc za rozhovor. Vážím si jej. Budu se těšit na další hudbu od !T.O.O.H.! a nebo jen tak někde na koncertě u piva. Přeji vám vše dobré i v osobních životech a ať vaše kroky provází síla.

about !T.O.O.H.! on DEADLY STORM ZINE:







---------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 18. listopadu 2021

News! - !T.O.O.H.! - Visualization Video, New EP, Live Shows


!T.O.O.H.! Visualization Video, New EP, Live Shows

The borther's duo of the legendary, Czech–based grind act, !T.O.O.H.! have just revealed a visualization video for an instrumental track "Zrozen k božským cílům". The video is accompanied with Czech lyrics – created for the song but never used. The video has been done to commemorate the release of the band's fifth studio album "Free Speech" which marked the band's return to studio recording after 15 years and which was released exactly a year ago, on November 17th.

You can view the video below:


In other news, the band has almost finished recording four brand new tracks for the upcoming album. These four tracks will be also released separately as an EP early in 2022 via Lavadome Productions.

!T.O.O.H.! will also give a chance to live performances. Nothing forced, as Humanoid's health is what matters in the first place, but the duo is currently rehearsing some old tunes for these occasions.

'Free Speech' CD format can be ordered from Lavadome Productions web store or Bandcamp page.
Digital version of 'Free Speech' is now exclusively available from the !T.O.O.H.! Bandcamp and major streaming services.

——————————————————
LAVADOME productions:


Official !T.O.O.H.! network:

about !T.O.O.H.! on DEADLY STORM ZINE:
---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 6. července 2021

Recenze/review - PORTAL - Avow (2021) - PORTAL - Hagbulbia (2021)



PORTAL - Avow, Hagbulbia
CD 2021, Profound Lore Records

for english please scroll down

Experimentální death metal je disciplína, která rozhodně není pro každého. Moc lidí, kteří by opravdu chápali a vnímali tvorbu australských PORTAL neznám. Pokud si totiž odmyslíme rádoby intelektuálské řečičky a ohlodáme vše na kost, můžeme mít dva absolutně protichůdné názory. Jedni budou tvrdit, že podobný hlomoz a šum zažívají každý den při příchodu do továrny (sám jsem si na kapelu často ráno vzpomněl) a druzí se budou rozplývat nad kompozicí, neotřelostí, avantgardou.

Jak jsem již zmiňoval, PORTAL se čím dál tím víc posouvají do absolutně nesrozumitelných vod. Dvě desky v jeden rok, není to na běžného strávníka příliš? Proto příliš nechápu, jak někdo může sepsat svůj názor několik dní po uvedení na trh. Začal jsem albem "Hagbulbia" a poslouchal jej několik dní. Často se odvracel a dodnes musím říci, že některým pasážím stále příliš nerozumím. Možná na to mé uši už nemají. Australané jdou za hranu, jako vždy, ale tentokrát si nejsem jistý, jestli to myslí smrtelně vážně. Měl jsem a mám vlastně jen dvě polohy. Buď mi přišlo, že někdo v pozadí zrovna svařuje a nebo jsem nadšeně hltal každý pazvuk. Hodně záleželo, jestli mám odpočatý mozek. 


"Hagbulbia" je vlastně takovým hnusným, šílený, mokvajícím pitváním shnilého těla. Pokud jsem nechal svojí fantazii volnost, tak jsem si opravdu docela často představoval opravdové peklo. Vždyť přesně nějak takhle musí určitě znít. Našeptávání, úchylnost, slizkost, choré myšlenky, které bublají někde v pozadí a občas, když je mysl zjitřena, vyplavou na povrch. Každý máme svoji temnou stránku. PORTAL ji vzali a vypálili na hudební nosič. Je to vlastně nekonečné trápení, takový ten pocit, že si musíte obličej rozdrásat do krve. Desku nelze rozhodně poslouchat jako kulisu, musíte být přímo v ní, uvnitř, stát se její součástí. Zemřít a znovu se narodit. A nebo možná jen kecám a je to fakt obyčejná hluková stěna, lež a přetvářka, považovaná za umění? Kdo ví, posluchač si to musí nakonec rozhodnout sám. Přes třicet osm minut ruchů, šumů, chrapotu, šílenství. Někdy jsem už na to neměl a musel vypínat, pouštět si něco úplně jiného. Ale občas jsem viděl tmu na konci tunelu. A proč pořád cítím na jazyku krev? 


A potom mě někdo zavřel do studené kobky. Znásilnil moji duši i tělo, ponížil mě. A nutil mě stále dokola poslouchat druhé album "Avow". Tady se už tolik neztrácím, songy jsou přeci jen trošku více skladbami a vnímám je přehledněji. Tedy v rámci PORTAL. Disharmonie, trepanace lebky, nevím co mě čeká dalšího. Samostatnou kapitolou je zvuk, s tím si pánové opravdu pohráli. Stačí několik pasáží a hned víte, o koho se jedná. Obaly jsou takové, no, nebudeme si nic nalhávat, tady forma převládla nad obsahem, ale přesto tak nějak s tím vším rouháním souzní. Vždycky, když poslouchám nějakou hudbu, snažím se slovy vyjádřit, co ve mě evokuje. A u "Avow" mi naskakovalo v hlavě nejčastěji - hnus. Ošklivý, táhnoucí se hnis ze zanícené rány. Choroby, které nejdou vyléčit. PORTAL jsou mistři v tom posluchače doslova zahltit špínou. Nebožák, který na to přistoupí, se dusí, zalyká, neví, co si myslet, ale protože všude psali, že je to vynikající, tak přikyvuje souhlasně hlavou. Ne, tohle není hudba z naší dimenze, to je ošklivý stín, ze kterého vystoupí bestie a prokousne vám hrdlo. Nejlepší stejně bude, když si poslechnete hudbu prokletých sami a po několika týdnech vyjádříte svůj názor. Nechci vám ale kazit radost, některé momenty nechápu dodnes. A tak to asi má být. Pro jednoho je to pořádná nálož, to vám povím. Experimentální death metalová stoka, ve které se utopíte!



sumarizace:

Na "Avow" a "Hagbulbia" se australští PORTAL pokusili zhudebnit tmu. Svým způsobem se jim to povedlo, i když se podle mě jedná o desku, která není rozhodně pro každého. Pro poslech je nutné se naladit na vlnu zla, špíny a mít hlavu otevřenou lehkým experimentům. Australanéi nám přinášejí smršť různých zvuků, šílených riffů a nálady plné beznaděje. Album je opravdu hodně šílené. I přesto ho doporučuji poslouchat v kuse. Jinak kouzlo vyprchá. Dveře do pekla jsou sice pootevřeny, ale příště bych poprosil ještě víc nihilismu. Líbí se mi zvuk alba, i celkové provedení, ale některé nápady mě přeci jen trošku ruší. Jako celek jsou "Avow" a "Hagbulbia" ale dobrými deskami, které určitě dokáží zaujmout všechny příznivce stínů. Experimentální temný death metal, který je plný zkažené krve.


Asphyx says:

The albums "Avow" and "Hagbulbia" by Australian PORTAL is a musicalization of darkness. In its own way they did it, however personally I think that this is not album for everyone. If you want to listen to it you have to make yourself be in a state of mind where you can feel the evil, dirt and have to have your head open to light experiments. This Australian band brings us a cyclone of various sounds, crazy riffs and mood of hopelessness. This albums are on the brink of madness but I would suggest you to listen it in at one bite. Otherwise you would not be able to feel the magic. Doors in Hell are little bit open, however next time I would like to have more nihilism. I like the sound of this album and its accomplishment but some ideas disturb me. As a whole is this "Avow" and "Hagbulbia" are very good albums which can catch your attention if you are a fan of shadows. Experimental dark death metal which is full of bad blood.


about PORTAL on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - PORTAL - ION (2018)


Tracklist Avow:
01. Catafalque
02. Eye
03. Offune
04. Manor Of Speaking
05. Bode
06. Drain

Tracklist Hagbulbia:
01. Stow
02. Of Straw & Cloth
03. Grail
04. Weptune
05. Hexodeus




pondělí 16. listopadu 2020

Recenze/review - !T.O.O.H.! - Free Speech (2020)


!T.O.O.H.! - Free Speech
CD 2020, Lavadome Productions

for english please scroll down

Občas nevím, který svět je vlastně normální. Ten náš, všeobecně známý, s jedovatými obrazovkami, pozlátkem a nádhernými reklamami nebo dům, kam se zavírají duševně choří? Kdo je vlastně dneska normální a kdo ne? Rozdíly se postupně stírají, připadá mi občas, když se pozorně rozhlédnu. Jsme zavření ve svěrací kazajce představ o své vlastní výjimečnosti, přitom jsme jen zrnko písku ve vesmíru. Maskáče, tlustá prdel a umaštěná huba plná keců. Tupá masa u slev v supermarketu má najednou příliš velké slovo, nepřipadá vám? Taky je máte někdy chuť pořádně nasrat? 

!T.O.O.H.! jsou v tomhle přesně moje krevní skupina. Dekadentní, progresivní, avantgardní, hraví, s texty, za které by se nemuseli stydět ani prokletí básníci. Čeština je krásný jazyk, dle mého hrozně těžko použitelný pro hudbu. Ale pánové se i letos pochlapili a je doslova radost rozplétat jednotlivé sloky. Jakoby se Vančura s Hrabalem sjeli LSD a onanovali na náměstí do kašny i ve vašem městě. No nádhera, co vám budu vykládat. Na to jsme ale u téhle smečky zvyklí. 


Všichni se dělají lepšími než jsou, dávkují nám předstíranou radost a po večerech stahují porno s tématikou, o které si nejsem jist, jestli už nepatří za zeď domu šílenství. Přetvářka a klam vládnou světem, od pradávna, ale teď je to kurva fakt hodně vidět a slyšet. Novou desku !T.O.O.H.! vlastně ani pořádně nelze popsat slovy. Netroufám si, v tomhle případě jsem velmi pokorný. Můžu vám ale prozradit, že mě neskutečně baví. Má v sobě vnitřní náboj, je pestrá, divoká a chladná zároveň. Talent i nápady zde tryskají na všechny strany, zároveň jsou ale otesány do podoby, která se dá skvěle poslouchat. Některé postupy mi připomínají vážnou hudbu, death grindovou operu se spoustou moderních prvků. 

Taky si pamatujete, když vaše paní učitelka škrábala nehty po tabuli? A dívali jste se jí do výstřihu? Takových hudebních momentů je zde obrovské množství, posluchač je zpočátku doslova zahlcen, ale s každým dalším návratem si začíná pobrukovat, pohupovat se v kolenou a po delší době se konečně přestane stydět za to, že snad pobral alespoň nějakou inteligenci. "Free Speech" je plivancem do ksichtu všem šosákům, pokrytcům, bojovníkům za svobodu všech, kteří jsou dávno svobodní. Můžete ji poslouchat v našem rádoby normálním světě, ale klidně i za zdmi vašeho ústavu. O zvuku, obalu, muzikantských výkonech a podobných "drobnostech" netřeba diskutovat, vše je v absolutním pořádku. Pokud máte rádi pestrou, svěží, neotřelou muziku, tak neváhejte ani chvilku. Konečně někdo, kdo má opravdu co říct a umí to vyjádřit i písněmi, přátelé. Našlapané album, které má neskutečný drive i poctivý metalový chlupatý koule!

- pro fanoušky deathu, grindu, progresivity, techniky, avantgardy, perverzních básní a nekonečné onanie
- není určeno pro pokrytce, tupé stádo, lidi bez fantazie, zmrdy a vohnouty
- moje nejoblíbenější songy - Nácek radikál a Komouš, v nich je absolutně všechno, vy kurvy!



Asphyx says:

Sometimes I don't know which world is actually normal. Ours, widely known, with poisonous screens, tinsel and beautiful advertisements, or a house where they close mentally ill? Who is actually normal today and who is not? The differences gradually disappear, it seems to me sometimes when I look around carefully. We are locked in a straitjacket of ideas of our own uniqueness, yet we are just a grain of sand in space. Camouflage, fat ass and a greasy mouth full of bullshit. Dull crowd at supermarket discounts have suddenly too strong word, don't you think? Do you ever feel like to pissing them off? 

! T.O.O.H.! They’re exactly my blood type in this. Decadent, progressive, avant-garde, they are playing with lyrics and even cursed poets would not be ashamed of. Czech is a beautiful language, in my opinion very difficult to use for music. But the gentlemen have caught up again this year and it is literally a pleasure to unravel the individual verses. It is like Vančura and Hrabal gathered LSD and masturbated in the square to the fountain in your city. Simply great, I don't need to explain this to you. But we are used to that with this band. 

They all make themselves better than they are, they give us pretended joy and in the evenings they download porn with a theme that I'm not sure if it doesn't belong behind the wall of the house of madness. Hypocrisy and delusion have ruled the world since ancient times, but now it's fucking a lot to see and hear. New record! T.O.O.H.! in fact, it cannot even be properly described in words. I do not dare, in this case I am very humble. But I can tell you that I really enjoy it. It has an internal power, it is colorful, wild and cold at the same time. Talent and ideas gush here in all directions, but at the same time they are carved into a form that can be easily listened. Some techniques remind me of classical music, death grind opera with lots of modern elements. Do you also remember when your teacher scratched her nails on the board? And did you look at her neckline? There are a huge number of such musical moments, the listener is literally overwhelmed at first, but with each subsequent return he begins to grunt, sway his knees and after a long time he finally stops being ashamed that he may have at least some intelligence. "Free Speech" is a spit in the face of all the scoundrels, hypocrites, freedom fighters of all who are already free for a long time. You can listen to it in our would-be normal world, but also behind the walls of your institute. There is no need to discuss sound, sound, musical performances and similar "trifles", everything is in absolute order. If you like colorful, fresh, original music, don't hesitate for a moment. Finally, someone who really has something to say and can express it in songs. A well-done album that has an incredible drive and honest metal hairy balls! 

- for fans of death, grind, progressiveness, technique, avant-garde, perverse poems and endless masturbation 

- not intended for hypocrites, blunt herds, people without imagination, bastards and snares - my favorite songs - Nácek radikál and Komouš, there is absolutely everything in them, you whores!




about !T.O.O.H.! on DEADLY STORM ZINE:

!T.O.O.H.! - Komouš:
https://www.deadlystormzine.com/2019/05/recenzereview-tooh-komous-2019.html

tracklist.
1. Pět neděl ve srubu
2. Unést, prcat a čekat
3. Nácek radikál
4. Kratochvíle pana M
5. Proto moudří v ústraní
6. Tfuj, Jirko!
7. Roztřískám jim papule
8. Zrozen k božským cílům
9. Pak jí ruce svážu
10. Čarovné mlíčí
11. Poslední hon dcery doktora Hamky, majitele nejedné golfové jamky
12. Komouš

band:
Humanoid - guitar, vocals
Schizoid - drums, backing vocals

order here:

čtvrtek 3. září 2020

Recenze/review - PERFECITIZEN - Humanipulation (2020)



PERFECITIZEN - Humanipulation
CD 2020, L'Inphantile Collective

for english please scroll down

Vždycky jsem si říkal, jaké to asi je, když se nějaký nešťastník několik let připravuje na sebevraždu a nakonec se odpálí uprostřed nevinného davu. Jaké pocity se mu honí hlavou? Bojí se? Je mu líto kolemjdoucích? Poslední vteřiny před smrtí, než mu proletí mozek hlavou. Vidí svá vlastní střeva poletující vzduchem? Musí to být šílené, pro normálního člověka nepochopitelné. Před několika týdny jsem slyšel poprvé novou desku "Humanipulation" maniaků PERFECITIZEN. Ti sice nepřinášejí odpověď na mé otázky, ale pocity jsou velmi podobné, jako když si budete hrát s pořádnou náloží staré dobré C4.

Kapela nikdy nešla příliš zařadit do různých škatulek, ale nejblíže mají k death metalu a grindu. Vlastní označení blast core samozřejmě také sedí jako mrtvému zimník. Není to vlastně důležité, hlavní je celkový dojem, pocit, který budete po poslechu mít. Přiznávám se bez mučení, že jsem opět přikovaný ke zdi. A to doslova!






PERFECITIZEN zůstali věrni své tradici a opět přinášejí neskutečnou nálož rytmů, které zůstanou mnohými nepochopeny. Kluci se snaží jít za hranu, experimentují, jsou avantgardní, ale zároveň si zachovávají syrovost a surovost. Často jsem si při poslechu vzpomněl na záběry z kobercových náletů, přinejmenším spoušť po nich zůstává stejná jako po "Humanipulation". Nebudeme se zde bavit o jednotlivých muzikantských výkonech, bylo by to zbytečné - jsou vynikající. Navíc se deska opravdu dobře poslouchá. Kritické připomínky nemám v podstatě žádné, možná snad jen občas se podle mého kapela soustředí příliš na bicí a basu (dominantní jsou vlastně pořád), přitom bych čekal více volnějších riffů, zpomalení. Jsou to ale jen drobnosti, problesknutí, které mi nedokáží pokazit celkový dojem. Ten je zkrátka a jednoduše skvělý. Oproti předešlým počinům jsou songy vzdušnější, sází se víc na atmosféru a kapele to v těchto zkažených vodách opravdu sluší. Zůstává šílenství, spousta úchylných momentů, které budete milovat. PERFECITIZEN jsou jiní, odlišní, zajímaví a hlavně mají svůj vlastní výraz a ksicht. To jsou v dnešní době věci, které má málokdo. Odpočítávám - 3,2,1 - teď! Ne, ještě chvilku, ještě se neodpálím, budu raději poslouchat "Humanipulation". Následujte mě. Tohle album vás roztrhá na kusy!



Asphyx says:

I've always wondered what it's like when an unfortunate man a few years prepares for suicide and he finally blows up himself in the middle of an innocent crowd. What feelings are running through his head? Is he scared? Is he sorry for the death of passers-by? The last seconds before he dies and his brain went out through his head. Do they see their own intestines flying through the air? It must be crazy, incomprehensible to a normal person. A few weeks ago, I heard the new album "Humanipulation" from PERFECITIZEN maniacs for the first time. They don't answer my questions, but my feelings from this record are very similar to playing with a good load of good old C4.

It was still very difficult to classify PERFECITIZEN into a specific metal genre, but they are closest to death metal and grindcore. Their custom designation as blast core, of course, also fits their music very well. However, it doesn't really matter, the important thing is the overall impression, the feeling you’ll have after listening. I confess without torture that I've been nailed to the wall again. And literally!



PERFECITIZEN have remained devoted to their tradition and once again they bring an unbelievable load of rhythms that will remain misunderstood by many of you. The guys try to go over the edge, they are experimental as well as avant-garde, but at the same time they retain their rawness and brutality. During the listening, I was often recalling on the footage from the carpet bombing, at least the disaster after that remains similar as after the listening to "Humanipulation". We won’t talk about individual musical skills here, it would be useless - they are excellent. In addition, the record is very good for listening. I have basically no critical comments, maybe only occasionally, I think the band focuses too much on drums and bass (they are still dominant), while I would expect more freer riffs, slowing down. But it's just the little things that can't spoil my overall impression. And that is simply and clearly great. Compared to previous acts, the songs are more airy, guys bet more on the atmosphere and the band really looks good in these corrupt waters. There remain madness and a lot of perverse moments that you will love. PERFECITIZEN are different, miscellaneous, interesting and mainly they have their own expression and face. These are things that only a few bands have today. Counting down - 3,2,1 - now! No, just a moment! I don't blow up myself yet, I'd rather listen to "Humanipulation". Follow me. This album will tear you to pieces!




Recenze/review - PERFECITIZEN - Corten (2015)

tracklist: 
1. Humanipulation
2. Blind Ignorance
3. Misunderstanding
4. Propaganda
5. Mental Obesity
6. Motivation
7. Injection
8. Flashback = Hope 

band: 
Honza Habr - vocals
Adriano Neri - bass
Tomáš Mleziva - guitar
Jarda Haž - drums


úterý 1. září 2020

Recenze/review - NÚLL - Entity (2020)


NÚLL - Entity
CD 2020, Ván Records


for english please scroll down


Depresivní, melancholický black doom metal není v mém přehrávači rozhodně častým hostem. Nejsem přílišným fanouškem dlouhého nekonečného bědování a většinou zbaběle utíkám pryč. Jsem od přírody spíše veselý člověk a nechci upadat do zbytečných chmur a depresí. Jsou ale výjimky. NÚLL jsou totiž i na svém druhém albu podmaniví. Do žil se mi dostali postupně, polehounku, nijak netlačili na pilu. Stačilo několik deštivých dnů a měli mě na své straně. 

Většinou mě iritují čisté vokály, málokdo má na to takhle zpívat, ale zde se podařilo. Hlas se vine skladbami jako nějaký slizký had, je naléhavý, smutný a z celé desky také nejvýraznější. Jak je všeobecně známo, tak kapela je složena z členů Carpe Noctem, Misþyrming, Von Laus a Mannveira a tak máte garantováno, že se deprese doopravdy dostaví. 


Skladby se zdají být zpočátku roztěkané, rozbité. Je to ale jen zdání, jako sen, který ve vás zaseje neklid i do druhého dne. Nálady na desce nejsou vůbec pěkné, slabší jedinci by si raději měli dát odchod. Celé je to vlastně chtěně zvláštní, rozevláté a dovedu pochopit, že spousta lidí podobnou hudbu nepochopí. Je totiž vnímána trošku jinými receptory než klasický metal. Kapela se snaží posunout, vyvíjet a je to znát. Songy nelze nazvat jinak, než inteligentní. Naživo by mě to asi hodně nudilo, ale takhle k večeru, když si člověk čte a potřebuje zklidnit své staré kosti, proč ne. O kapelách jako NÚLL nikdy nebudu mluvit v superlativech a vlastně se k nim moc často ani nebudu vracet, ale dokážu pochopit nadšené výkřiky, které tuhle desku provází. Je prostě z jiného těsta, než jsem já. Měla by se pouštět jen na podzim, když pod nohama praská listí a obloha už nebyla díky dešti dlouho vidět. Je to hodně pocitová záležitost, pro někoho jen obyčejné bědování, pro jiného výpověď srdce. Má to tak být. Hudba má přece hlavně předávat emoce a ty které dodává tahle skupina, jsou černo šedé jako pohřeb. Depresivní black doom metal, který vás strhne do hlubin.


sumarizace:


"Entity" je pro mě neskutečně uvěřitelnou deskou, plnou temně laděných nálad a melodií. Chci být při poslechu sám, jen já a muzika, jen já a smrt. Existují na světě prokletá místa se smutnou černou atmosférou. Když je navštívíte a začnete vnímat jejich atmosféru, potom pochopíte i novou desku NÚLL. Je jako ranní chlad při vaší cestě na hřbitov, jako opuštěná ulice na periferii šedivého města. Vznešené, studené melodie, černá jiskra, vznášející se skladbami jako shnilá krev. Našlapuji do rytmu, kolem se zastavil svět. Mám rád hudbu, která mi pronikne až do kostí, miluji staré černobílé filmy, ke kterým by mohla být klidně soundtrackem. Už zase vyrazil další pohřební průvod. Dřevěná otevřená rakev, zástup smutečních hostí. Vznáším se znovu na vlnách, ležím uvnitř té rakve. Těším se, až přejdu na druhou stranu, až potkám své vlastní démony. Moc dobře vím, že "Entitybude znít všude kolem a mě budou ukládat do země. Neskutečně temné depresivní black doomové album, ve kterém je otisknuta veškerá bolest a smutek světa!

Asphyx says:

"Entityis an incredibly believable album for me, full of dark moods and melodies. I want to be alone while listening, just me and music, just me and death. There are cursed places in the world with a sad black atmosphere. When you visit them and begin to feel their atmosphere, then you will understand the new album of NÚLL. It's like the morning cold on your way to the cemetery, like a deserted street on the outskirts of a gray city. Noble, cold melodies, black sparkle hovering over the songs like rotten blood. I am stepping to the rhythm, the world stopped around. I love music that penetrates my bones, I love old black and white movies and this record could be a soundtrack to. Another funeral procession started again. en Open wooden casket, a crowd of mourning guests. I am floating again on the waves, lying inside the coffin. I look forward to cross to the other side to meet my own demons. I know very well that "Entitywill sound all around while they will put me in the ground. An unbelievably dark depressive black doom metal album in which all the pain and sadness of the world is imprinted!




TRACKLIST
1. None (8:53)
2. Reduced Beyond the Point of Renewal (5:10)
3. Grasping the Outer Hull of the Tangible (7:15)
4. (em)Pathetic (7:21)
5. Conjoin the Vacuous (7:26)
6. An Idiosyncratic Mirage (6:15)

https://0000000.bandcamp.com
https://www.van-records.com
https://www.facebook.com/vanrecs

TWITTER