DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 16. května 2024

Recenze/review - STRYCHNOS - Armageddon Patronage (2024)


STRYCHNOS - Armageddon Patronage
CD 2024, Dark Descent Records

for english please scroll down

Hořící tělo, srdce zmrzlé na kost. Je to už dávno, co jsi přešel na druhou stranu. Převozníkovi si zaplatil vlastní duší a vstoupil si do země nekonečných stínů s velkou nadějí. Slyšel si mnoho příběhů a legend o hudbě, u které se rozpadneš v prach. Nové album dánských STRYCHNOS zde muselo být nahráno. Vím to já, prokletí, i všichni démoni. Druhá dlouhohrající nahrávka mě spálila na popel. Přesto jsem měl pocit, že je v ní něco chladného, záhadného.

Jsou kapely, které mě ihned přesvědčí na svoji stranu. Absolvuji několik poslechů a už vím, že se k nim budu rád a často vracet. Není divu, pánové i letos na své novince velice zkušeně kombinují mrazivý a temný black death metal se surovou smrtí. Výsledkem je muzika, která zabíjí na potkání. 


Jako bych se díval na pohřeb, na který nikdo nepřišel. Hřbitovem se vznáší podivné ticho. Je slyšet jenom občasné skřehotání krkavců. Rakev pomalu zajíždí do země. Vzduch prořízne první riff. A z hrobu se ozve divoký řev. Deska pokračuje dalším a dalším songem a já moc dobře vím, že tady se pohřbívá zaživa, že tady hrají muzikanti, kteří nejen že perfektně rozumí svému řemeslu, ale přidávají ještě něco navíc. Možná je to pradávná magie, možná ozvěny krvavých rituálů. Kdo ví? Povedl se zvuk (Lasse Ballade - recording, mixing, Tore Stjerna - mastering), skvělý je i černobílý obal (Phoebus Moreleon). Poslouchat "Armageddon Patronage" je jako si číst ve starých archívech. O morových ranách, o popravách, o inkvizici. Už zase přede mnou hoří hranice. Nářek nevinných, bolest a utrpení. A také obrovská temná síla. Tohle všechno je slyšet i z téhle desky. Dívám se do tmy, přemýšlím, kdy jsem vlastně zemřel a proč. Odpovědi se nikdy nedovím. Co ale vím jistě je, že tuhle nahrávku budu poslouchat i na onom světě. Má v sobě totiž něco tajemného, nebál bych se napsat magického. Je jako děsivý sen, ve kterém za vámi přijde smrt a podá vám svoji kostnatou ruku. Ukáže na vás prstem a řekne pojď. Kývnete souhlasně hlavou a poprosíte abyste si mohli vzít s sebou nějakou hudbu. Nové album STRYCHNOS je jasnou volbou. Obejme vás krvavá mlha a spatříte protáhlé obličeje duchů. Šeptají, naříkají a užívají si "Armageddon Patronage" spolu s vámi. Je jedno, jestli jste na černé mši, seanci pro vyvolávání mrtvých nebo za řekou Styx. Tuhle desku si opravdu oblíbíte. Mě se to alespoň stalo. Nelze jinak, než doporučit všem, kteří mají rádi ledový pach smrti. Hořící tělo, srdce zmrzlé na kost. Je to už dávno, co jsi přešel na druhou stranu. Magický, syrový a chladný black death metal, nasáklý krvavými ozvěnami ze země nekonečných stínů! Spalující záležitost!


Asphyx says:

Body on fire, heart frozen to the bone. It's been a long time since you crossed over to the other side. You paid the ferryman with your own soul and entered the land of endless shadows with great hope. You've heard many stories and legends of music that will make you crumble into dust. The new album of Danish STRYCHNOS had to be recorded here. I know it, the curse, and all the demons. The second long-playing record burned me to ashes. Yet I felt there was something cool, mysterious about it.

There are some bands that immediately convince me to their side. I've had a few listens and I know I'll be coming back to them happily and often. No wonder, the gentlemen combine chilling and dark black death metal with raw death very skillfully on their new album this year as well. The result is music that kills on sight.


It's like watching a funeral that no one came to. A strange silence floats through the cemetery. There is only the occasional squawk of ravens. The coffin is slowly sinking into the ground. The first riff cuts through the air. And from the grave comes a wild roar. The record goes on with another and another song, and I know very well that here they are burying the dead, that here are musicians who not only understand their craft perfectly, but add something extra. Maybe it's ancient magic, maybe it's echoes of blood rituals. Who knows? The sound is great (Lasse Ballade - recording, mixing, Tore Stjerna - mastering), the black and white cover artwork (Phoebus Moreleon) is great too. Listening to "Armageddon Patronage" is like reading in old archives. About plagues, about executions, about the Inquisition. The frontier is burning in front of me again. The wailing of the innocent, the pain and suffering. And a great dark force. You can hear all that on this record. I stare into the darkness, wondering when I died and why. I'll never know the answer. But what I know for sure is that I'll be listening to this record in the next world. It has something mysterious, I wouldn't be afraid to say magical. It's like a terrifying dream in which death comes to you and gives you his bony hand. It points its finger at you and says come on. You nod your head in agreement and ask to take some music with you. The new album STRYCHNOS is the obvious choice. A bloody mist envelops you and you see the elongated faces of ghosts. Whispering, wailing and enjoying "Armageddon Patronage" with you. It doesn't matter if you're at a black mass, a séance to summon the dead or across the River Styx. You're really going to love this record. At least I did. I can't help but recommend it to anyone who likes the icy smell of death. Flesh burning, heart frozen to the bone. It's been a long time since you crossed over to the other side. Magical, raw and cold black death metal, soaked in blood echoes from the land of endless shadows! A scorching affair!


Recenze/review - STRYCHNOS - A Mother's Curse (2022):
https://www.deadlystormzine.com/2022/11/recenzereview-strychnos-mothers-curse.html


TRACKLIST
1. Winds Warning the Final Storm
2. Armageddon Patronage
3. Choking Salvation
4. Endless Void Dimension
5. Pale Black Birds
6. Stanken af Dyd
7. Sweeping Storm of Suicide
8. Nattevandrerinden

LINE-UP
Andreas Lynge - Guitars / Backing vocals
Martin Leth Andersen - Bass / Lead vocals
Nis Rode Larsen - Drums


https://www.ddmsuo.eu (European webstore)

Recenze/review - SEREMENT - Abhorrent Invocations (2024)


SEREMENT - Abhorrent Invocations
CD 2024, Dolorem Records

for english please scroll down

Postava sklánějící se nad nebohým tělem. Krev a utrhané maso. Tichá ulice blízko hřbitova. Vše se opakuje s krutou pravidelností. Je to člověk a nebo zvíře? Lidé se bojí vycházet ven. Nikdy nevíte, kdy přijdete na řadu. Oběti jsou pochovávány v mělkých hrobech. Někdy mám pocit, že nápisy na jejich náhrobcích žhnou, svítí do tmy. Za márnicí jsem zahlédl děsivý stín. Vrčení. Jsem roztrhán na kusy s nelidskou zuřivostí. Stejně jako při poslechu prvního dlouhohrajícího alba black death metalových SEREMENT z Řecka.

Je to jako se procházet po místech, kde se stalo něco zlého. Těžká, mrazivá atmosféra, tolik známá z děsivých snů. Ano, nová deska "Abhorrent Invocations" je takovou šílenou noční můrou, nejen pro všechny fanoušky stylu. Pánové na to jdou ostře, nekompromisně a zároveň jsou temní a suroví, jako noci na hřbitově. 


Určitě znáte ten pocit, že když si nějakou hudbu poslechnete a říkáte si - ano, to je přesně ono. Máte potom na výběr z mnoha dalších nahrávek a stejně si nakonec poslechnete "Abhorrent Invocations". Alespoň u mě to dlouhou dobu takto fungovalo. Skladby jsou totiž napsány velmi naléhavě, uvěřitelně. Morbidnímu zážitku hodně prospívá i masivní, čitelný zvuk (Recorded & Mixed by George Christoforidis at Ignite Music Studios). Líbí se mi i obal od Misanthropic Art, který mě volně inspiroval k napsání dnešního úvodu. Řekové nám umíchali velmi chutný, jedovatý koktejl. Jednotlivé motivy se velmi dobře poslouchají. Pokud máte rádi kapely jako BELPHEGOR, IMMOLATION, MORBID ANGEL, nebo to, co hrávali BEHEMOTH kolem roku 2000, mohlo by se vám líbit i tohle album. Má v sobě něco děsivého, zničujícího. Připomíná mi starodávnou chorobu nebo příběhy, které lze číst ve starých knihách. O inkvizici, o utrpení, o bolesti, o démonech i bestiích, které nejsou z našeho světa. Pánové, nejen že perfektně zvládli své hrobnické řemeslo, ale přidali i něco navíc. Obrovskou porci černé energie, která se dle mého nedá naučit. Musíte ji mít v sobě, musíte věřit tomu, co děláte. Z téhle desky je to cítit na několik kilometrů. Je to stejné, jako když otevřete dveře do pekla a vyvalí se na vás zatuchlý pach smíchaný se sírou. Až jednou půjdete v noci domů, vezměte to kolem hřbitova. Jen si dávejte pozor, kdo stojí ve stínu. Možná to je příšera z vašich snů, možná přízrak temnoty. Nikdy nevíte, kdy přijdete na řadu. Mocný, syrový, chladný black death metal, který probouzí ty nejděsivější démony! Bestie, která vás roztrhá na kusy!


Asphyx says:

A figure bending over the poor body. Blood and torn flesh. Quiet street near the cemetery. Everything repeats itself with cruel regularity. Is it a man or an animal? People are afraid to go outside. You never know when your turn will come. The victims are buried in shallow graves. Sometimes I think the inscriptions on their tombstones glow, glow in the dark. I saw an eerie shadow behind the morgue. A growl. I am torn apart with inhuman fury. Just like listening to the first full-length album of black death metal SEREMENT from Greece.

It's like walking through a place where something bad has happened. The heavy, chilling atmosphere so familiar from scary dreams. Yes, the new album "Abhorrent Invocations" is such a crazy nightmare, not only for all fans of the style. The gents go at it with a sharp, uncompromising edge that is at once dark and raw, like the nights in a graveyard. 


I'm sure you know that feeling you get when you listen to a piece of music and you think - yes, that's it. Then you have many other records to choose from and you still end up listening to "Abhorrent Invocations". At least for me it worked like that for a long time. Because the songs are written in a very urgent, believable way. The morbid experience is greatly helped by the massive, clear sound (Recorded & Mixed by George Christoforidis at Ignite Music Studios). I also like the cover art by Misanthropic Art, which loosely inspired me to write today's introduction. The Greeks have mixed us a very tasty, poisonous cocktail. The individual themes are very easy to listen to. If you like bands like BELPHEGOR, IMMOLATION, MORBID ANGEL, or what BEHEMOTH used to play around 2000, you might like this album too. It has something terrifying, devastating about it. It reminds me of an ancient disease or stories that can be read in old books. of the Inquisition, of suffering, of pain, of demons and beasts not of our world. Not only have the gentlemen mastered their tomb craft perfectly, but they've added a little something extra. A huge dose of black energy that I don't think can be taught. You have to have it in you, you have to believe in what you're doing. You can feel it for miles on this record. It's like when you open the door to hell and a musty smell mixed with sulphur rolls out. When you go home one night, take it past the cemetery. Just be careful who's standing in the shadows. Maybe it's a monster from your dreams, maybe a ghost of darkness. You never know when your turn will come. Powerful, raw, cold black death metal that awakens the most terrifying demons! A beast that will tear you apart!



Hereafter the tracklist of "Abhorrent Invocations":
1. Stench of Torment
2. Sworn
3. Frozen Dawn of Death
4. Malevolent Mist Over the Mount of the Deceased
5. Forging the Darkness
6. Honor of the Leech
7. No Reflection for His Shadow
8. Subliminal Enslavement
9. Κατάβαση Ψυχών

band:
Andreas Moschopoulos / Vocals
Manolis Kouelo / Guitars
Vaggelis Nanos / Bass
Vaggelis Vasilopoulos / Drums

středa 15. května 2024

Recenze/review - TZOMPANTLI - Beating The Drums Of Ancestral Force (2024)


TZOMPANTLI - Beating The Drums Of Ancestral Force
CD 2024, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Mělo to probíhat jako obvykle. Tradiční rituál pro vyvolávání temných sil. Krvavá oběť je nakonec spálena a její popel je rozházen do nedaleké řeky. Jenže tentokrát je něco jinak. Zemřelý s prvními plameny povstal. Měl zcela jinou tvář. Děsivou a šílenou. Jako je hudba death doomových maniaků TZOMPANTLI. Ti letos přicházejí se svojí druhou dlouhohrající deskou. Je volným pokračováním jejich záhrobní práce. 

Jedná se opět o velmi povedenou záležitost. Mexické starodávné domorodé rituály mě vždy fascinovaly. Pánům se je povedlo přenést na hudební nosič. Hudba je zde prostředek proto, aby ohně opět hořely. Myslím si, že se jim letos povedlo vše přivést k dokonalosti.


Ve skladbách je všechno, co mám na tomhle stylu tolik rád. Temná energie, chlad i děsivá svědectví o věcech, které nejsou z našeho světa. Základem je syrový smrtící kov, který je velmi elegantně kombinován s klasickým doomem. Výsledkem je pokrm, který když pozřete, tak se přenesete do dávných časů. Na staré pohřebiště, na obětní místa. Mrazivý zvuk, krásně stylové vyvedený obal, celkový dojem i produkce, tohle všechno dělá z novinky velmi návykovou záležitost. Mám rád, když se setmí a všude je klid. V těchto momentech zní album "Beating The Drums Of Ancestral Force" nejlépe. Jednotlivé skladby se valí kupředu, jako řeka smrti, jako lavina, která vás strhne s sebou. Je to jako si číst v zaprášených spisech. Hluboko pod zemí ožívají pradávné příběhy o krutosti, o síle a nenávisti. Je jen na vás, jestli se necháte strhnout. Za sebe mohu napsat jen jediné. Novinka se opravdu povedla. Baví mě ji poslouchat, s chutí si ji dávám často do hlavy. Jen musím dávat pozor, je totiž jako nějaká choroba, která byla dlouhé roky ukryta ve staré kryptě. Tohle je nahrávka do opuštěných katakomb, do chrámů, ve kterých jsou do stěn otištěny příběhy lovců i jejich obětí. Přízraky ožívají, stíny jsou zase dlouhé a všechno je připraveno. Stačí zapnout play a obřad může znovu začít. TZOMPANTLI nahráli desku, která je chladná i žhavá zároveň. Je jako jed, který vám dlouhé roky podávali, abyste jednou zemřeli krutou smrtí. Mělo to probíhat jako obvykle. Tradiční rituál pro vyvolávání temných sil. Krvavá oběť je nakonec spálena a její popel je rozházen do nedaleké řeky. Jenže tentokrát je něco jinak. Krutý, temný doom death metalový otisk pradávných obřadů! Ohně byly znovu zapáleny!


Asphyx says:

It was supposed to be business as usual. A traditional ritual for summoning dark forces. The blood sacrifice is eventually burned and its ashes scattered in a nearby river. Only this time, something's different. The deceased rose with the first flames. He had a completely different face. Terrifying and mad. Like the music of death doom maniacs TZOMPANTLI. This year they come with their second full-length album. It's a loose continuation of their work from beyond the grave. 

It is again a very good thing. Mexico's ancient indigenous rituals have always fascinated me. The gentlemen have succeeded in bringing them to a musical medium. The music here is the means to make the fires burn again. I think they've managed to bring everything to perfection this year.


The songs have everything I love about this style. The dark energy, the coldness and the eerie testimonies of things that are not of our world. The foundation is raw death metal, which is very elegantly combined with classic doom. The result is a dish that when you look at it, you are transported back in time. To old burial grounds, sacrificial sites. The chilling sound, the beautifully styled packaging, the overall feel and production, all of this makes this new release a very addictive affair. I like it when it gets dark and everywhere is quiet. It's in these moments that "Beating The Drums Of Ancestral Force" sounds at its best. The individual tracks roll forward like a river of death, like an avalanche that takes you with it. It's like reading through dusty writings. Deep underground, ancient tales of cruelty, of power and hatred come to life. It's up to you to be swept away. For myself, I can write only one thing. The novelty really hit the spot. I enjoy listening to it, I put it in my head often. I just have to be careful, because it's like a disease that's been hidden in an old crypt for years. This is a recording into abandoned catacombs, temples where the stories of hunters and their victims are imprinted on the walls. The ghosts come to life, the shadows are long again and everything is ready. Just turn on the play and the ceremony can begin again. TZOMPANTLI have recorded a record that is cool and hot at the same time. It's like a poison that has been administered to you for years, only to die a cruel death one day. It was supposed to be business as usual. A traditional ritual to summon dark forces. The blood sacrifice is eventually burned and its ashes scattered in a nearby river. But this time, something's different. A cruel, dark doom death metal imprint of ancient rituals! The fires have been rekindled!



about TZOMPANTLI on DEADLY STORM ZINE:




TRACKLIST
1. Tetzahuitl
2. Tlayohualli
3. Tlaloc Icuic
4. Chichimecatl
5. Tetzaviztli
6. Otlica Mictlan
7. Icnocuicatl

Song title Language: Nahuatl

LINE-UP
Brian “Itztlakamayeh” Ortiz - Vocals, Rhythm & Lead Guitars, Bass, Folks Instruments & Percussion
Manzig “Yohualli” Sanchez - Lead Guitars
Eric Delgado - Bass
Mateotl Boughton - Lead Guitars
Jason “Katulu” Brunes - Vocals, Folks Instruments & Percussion
Erol Ulug - Vocals, Lead Guitars
Alejandro Aranda - Vocals, Drums, Folks Instruments & Percussion
Justin Moore - Vocals
Lord Foul - Vocals
Mateotl Gonzalez - Folks Instruments & Percussion
Justin Ton - Lead Guitars


CREDITS
Recorded, produced, mixed & master by Erol Ulug at Bright Light Studios. Cover by Adam Burke. Album layout by Chimere Noire. Photography by Luckee Ngin.

úterý 14. května 2024

Recenze/review - NECROCRACY - Predestiny (2024)


NECROCRACY - Predestiny
cassette 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Občas se stává, že se některé tělo probudí. Leží na studeném stole a já vedu řez ostrým skalpelem od hlavy dolů. Většinou pokračuji tak, že se objeví krvavý, rudý kříž. Poslední dobou mám pocit, že jsou příčiny smrti velmi podobné. Shnilé vnitřnosti, ve značném stádiu rozkladu. Vypadají jako prokletí, jako lidé, kteří poslouchají nějakou smrtící hudbu. Pitvám dál a moje domněnky jsou brzy potvrzeny. Poslouchám totiž druhé dlouhohrající album skotské black death metalové kapely NECROCRACY.

Opravdu, stačilo mi několik prvních setkání s jejich hudbou a měl jsem pocit, že mám ve vnitřnostech něco zlého, ošklivého. Mrazivé melodie se zde potkávají se surovou, reálnou smrtí. Výsledkem je koktejl, který když ochutnáte, budete navěky prokleti. Amen!


Je to hlavně zcela pohlcující, temná atmosféra, kvůli které jsem se rozhodl, že o téhle smečce napíšu a podpořím ji. Pánové totiž nejen, že čerpají ze starých spisů, ale přidávají ještě něco navíc. Skladby jsou plné tlaku a energie, které musely být nasbírány v hlubokém podzemí. Masivní, ostrý zvuk, obal od jednoho z nejlepších malířů (Hieronymus Bosch a jeho Peklo z roku 1490), vše sedí perfektně na svých místech, vzájemně se doplňuje a ještě umocňuje pochmurné nálady celé nahrávky. Přidávám postupně hlasitost a ještě včera mrtvá těla znovu ožívají. Jejich kroky, stejně jako mé, když poslouchám "Predestiny", směřují vždy přímo do pekla. Na tvářích nemrtvých jsou vidět veškeré hříchy, které spáchali během svého života. Jednotlivé motivy jsou velmi naléhavé, zničující, zahalené do krvavé mlhy. Jakoby jsem během poslechu cítil blízkost samotné smrti i Satana. Tohle je hudba, kterou ocení nejvíce hudební gurmáni, fanoušci, kteří nad hudbou rádi přemýšlí, nechávají se jí unést, vnímají ji všemi buňkami v těle. Na téhle desce (i na té minulé z roku 2019 - "Decay", kterou vám také opravdu doporučuji) naleznete všechno, co si milovníci tohoto stylu žádají. Velkou porci talentu, nakumulovaný vztek, schopnost dostat se vám hluboko do podvědomí. Osobně je potom tohle album pro mě jedno z velkých překvapení tohoto roku. Doporučuji všem tmářům, prokletým i hrobníkům. Občas se stává, že se některé tělo probudí. Leží na studeném stole a já vedu řez ostrým skalpelem od hlavy dolů. Většinou pokračuji tak, že se objeví krvavý, rudý kříž. Poslední dobou mám pocit, že jsou příčiny smrti velmi podobné. Shnilé vnitřnosti, ve značném stádiu rozkladu. Děsivé, mrazivé ozvěny z toho nejhlubšího black death metalového podzemí! Mocný řev démonů!


Asphyx says:

Sometimes it happens that some body wakes up. They're lying on a cold table and I'm making a sharp scalpel incision from the head down. Most of the time, I proceed until a bloody, red cross appears. Lately, I feel that the causes of death are very similar. Rotten entrails, in a considerable stage of decomposition. They look like curses, like people listening to some deadly music. I dissect further and my suspicions are soon confirmed. I'm listening to the second full-length album by Scottish black death metal band NECROCRACY.

Really, all it took was the first few encounters with their music to make me feel like I had something bad, nasty in my gut. Chilling melodies meet raw, real death here. The result is a cocktail that if you taste it, you'll be damned forever. Amen!


It's mostly the completely immersive, dark atmosphere that made me decide to write about and support this pack. For not only do the gentlemen draw on old writings, they add something extra. The songs are full of pressure and energy that must have been gathered from deep underground. The massive, crisp sound, the cover artwork by one of the finest painters (Hieronymus Bosch and his Inferno from 1490), all fit perfectly in place, complementing each other and adding to the somber mood of the whole record. I gradually turn up the volume and the dead bodies of yesterday come to life again. Their footsteps, like mine when I listen to "Predestiny", always head straight to hell. The faces of the undead show all the sins they committed during their lives. The individual motifs are very urgent, devastating, shrouded in a bloody mist. It's as if I could feel the proximity of death itself and Satan while listening. This is the music that will be appreciated most by music gourmets, fans who like to think about music, let themselves be carried away by it, feel it with every cell in their body. On this album (and the previous one from 2019 - "Decay", which I also really recommend) you will find everything that lovers of this style ask for. A large portion of talent, accumulated rage, the ability to get deep into your subconscious. Personally, then, this album is one of the big surprises of the year for me. I recommend it to all darkies, the damned and the grave diggers. Occasionally, there are some body awakenings. It's lying on a cold table and I'm making a sharp scalpel cut from the head down. Most of the time, I proceed until a bloody, red cross appears. Lately, I feel that the causes of death are very similar. Rotten entrails, in a considerable stage of decomposition. Eerie, freezing echoes from the deepest black death metal underground! The mighty roar of demons!


Tracklist:
01. Predestiny
02. Curse the Zealous
03. Upon Blasted Ground
04. That Dreary Hour
05. War of Each Against All
06. Vinus Tortus et Ira
07. Ecstatic Reprobation


https://necrocracymetal.bandcamp.com/album/predestiny-2

Recenze/review - PROTOSEQUENCE - Bestiary (2024)


PROTOSEQUENCE - Bestiary
CD 2024, Lacerated Enemy Records

for english please scroll down

Spoustu vzpomínek mám v mlze. První z čipů, které my vložili do hlavy, nebyl dokonalý. Občas jsem někoho zabil. Občas jsem se rozeběhl proti zdi a roztřískal si hlavu. Nepomáhaly restarty, ani nový software. Jediné, co mě dalo dohromady, byla nová deska kanadských techniků PROTOSEQUENCE. Kapely, která přichází se svým prvním dlouhohrajícím albem. Již od začátku mám pocit, že kolem mě ožívají staré stroje. Líbí se mi temná, antihumánní atmosféra celé nahrávky.

Kanaďané jsou jiní než ostatní. Myslím tím teď způsob, jakým přistupují k muzice jako celku. Základem je sice klasický technický death metal se spoustou progresivních prvků, ale zazní i hardcore/deathcore a odkazy na klasický rock. Vše je potom zamíchané ve velmi třaskavém a zajímavém koktejlu. Pochutná si každý, kdo má mysl otevřenou a dobrý čip v hlavě.


Je to samozřejmě muzika velmi těžká na poslech. Spousta fanoušků ji odloží, protože ji nepochopí. Doporučuji dát nahrávce čas. Nechat ji uzrát. Každý program musí být také odladěn. Dočetl jsem před časem jedno dystopické sci-fi a na tuhle kapelu jsem si často vzpomněl. Dovedu si představit zničený svět v blízké budoucnosti a "Bestiary" znějící éterem. Skladby v sobě mají něco výbušného naštvaného, neotřelého a zajímavého. Pokud máte rádi smečky jako GOROD, OBSCURA, ARCHSPIRE, CRYPTOPSY, neváhejte ani chvilku. Kanaďané ale nekopírují, spíše rozvíjejí myšlenky, které byly kdysi v tomto stylu položeny. Co se týká zvuku, obalu, celkového provedení, vše je v nejlepším pořádku. Jenže to samo o sobě nestačí. V dnešní době nadprodukce rozhodně ne. Kapela přidává ještě něco navíc, jakési chvění, temnou energii, napojenou snad na vesmír, na odvrácenou stranu. Dosadil jsem do rovnice o několika neznámých tuhle hudbu, četbu další sci-fi knihy a návštěvu jedné staré haly, ve které spí staré stroje. Vše se mi spojilo v jeden celek. Výsledkem byl potom skvělý zážitek. Jen mi chvilku trvalo, než se mi dostala deska do hlavy. Psal jsem to již v úvodu. Mám v hlavě ještě starý čip. Ale když poslouchám "Bestiary", tak mám pocit, že byl právě restartován. Pokud máte tenhle styl rádi, určitě se na tuhle smečku maniaků podívejte. Garantuji vám, že budete odcházet spokojení a totálně zničení. Spoustu vzpomínek mám v mlze. První z čipů, které my vložili do hlavy, nebyl dokonalý. Občas jsem někoho zabil. Občas jsem se rozeběhl proti zdi a roztřískal si hlavu. Nepomáhaly restarty, ani nový software. Jediné, co mě dalo dohromady, byla nová deska kanadských techniků PROTOSEQUENCE. Teď už vám to můžu podepsat vlastní krví. Brutální, technický death metal, který vás restartuje, zničí a nabije velkým množstvím temné energie! 

Asphyx says:

A lot of my memories are in a fog. The first chip they put in my head wasn't perfect. Sometimes I killed someone. Sometimes I ran into a wall and smashed my head in. Reboots didn't help, nor did new software. The only thing that brought me back together was a new board from Canadian engineers PROTOSEQUENCE. A band coming out with their first full-length album. From the very beginning I have the feeling that old machines are coming to life around me. I like the dark, anti-human atmosphere of the whole record.

The Canadians are different than the others. I mean now the way they approach music as a whole. Although the base is classic technical death metal with a lot of progressive elements, there are also hardcore/deathcore and references to classic rock. Everything is then mixed in a very shaky and interesting cocktail. Anyone with an open mind and a good chip in their head will enjoy it.


It is, of course, very difficult music to listen to. A lot of fans put it down because they don't get it. I recommend giving the record time. Let it mature. Every program has to be fine-tuned as well. I finished reading a dystopian science fiction book a while ago and I've often thought of this band. I can imagine a destroyed world in the near future and "Bestiary" ringing through the ether. The songs have something explosively angry, novel and interesting about them. If you like packs like GOROD, OBSCURA, ARCHSPIRE, CRYPTOPSY, don't hesitate a moment. But Canadians don't copy, rather they develop ideas that were once laid down in this style. As for the sound, the packaging, the overall execution, everything is in the best order. But that alone is not enough. Certainly not in these days of overproduction. The band adds something extra, a kind of shiver, a dark energy, perhaps connected to the universe, to the other side. I added this music, reading another science fiction book and visiting an old hall where old machines sleep into the equation of several unknowns. Everything came together for me. The result was a great experience. It just took me a while to get the record into my head. I wrote that in the introduction. I still have the old chip in my head. But when I listen to "Bestiary", , I feel like it's just been rebooted. If you like this style, definitely check this pack of maniacs out. I guarantee you'll walk away satisfied and totally blown away. A lot of my memories are in a haze. The first chip they put in my head wasn't perfect. Sometimes I killed someone. Sometimes I ran into a wall and smashed my head in. Reboots didn't help, nor did new software. The only thing that brought me back together was a new board from Canadian engineers PROTOSEQUENCE. Now I can sign it in my own blood. Brutal, technical death metal that reboots, destroys and charges you with a lot of dark energy!


Bestiary track listing
1. Sam
2. Baroness, Pt.1: A Falling Knife
3. Baroness, Pt.2: The Handles We Reach For
4. Imlerith
5. The Caveat
6. Neither Fair Nor Equal
7. Twelve Ropes

-Vocals and Guitars recorded by Josh Hahn
-Bass recorded by Tony Kaos
-Drums recorded by Diego Fernandez at Oracle Recording Studios
-Mixing and Mastering by Diego Fernandez @ Oracle Recording Studios
-Artwork by Jois cabe artworks
-Logo/Emblem by Arpad Korenci
All music written and performed by PROTOSEQUENCE



pondělí 13. května 2024

Recenze/review - BRUTALISM - Solace in Absurdity (2024)


BRUTALISM - Solace in Absurdity
CD 2024, Comatose Music

for english please scroll down

Kývá se do rytmu a má nepřítomný pohled. Vypadá to, že není s námi, že je ve svém podivném a zvráceném světě. Normálně by mi ho bylo líto, jenže to by se za ním nesměla táhnout krvavá stopa. Pomalu odkládá svoji sekyru. Drásá si obličej. Pokouší se vyhnat běsy z hlavy. Jenže to nepomáhá. Bere do rukou čerstvě nabroušený nůž. Sestupuje dolů do sklepa. Kdo bude další na řadě? V klecích čekají další oběti. Pokaždé, když poslouchám debutové album amerických maniaků BRUTALISM, zdá se mi tahle noční můra.

Pánové hrají velmi odhodlaně. Jejich hudba je velmi propracovaná, má jasný řád a zároveň je zachována syrovost starých piteven. Mám to takhle rád. Kombinace brutálního death metalu v jeho tradiční, klasické podobě a technických prvků, které jsou vkládány velmi elegantně, mi dělá dobře v mých uších. Vítejte na na pořádně krvavých jatkách!


Když tuhle desku poslouchám, tak mám opravdu neustálou potřebu se kývat do rytmu. Kapela opatřila album syrovým, takovým tím morbidním zvukem, který řeže jako ostrý skalpel. Jako bych strávil několik pitev se smečkami jako MORBID ANGEL, SUFFOCATION, IMMOLATION, DEFEATED SANITY a spoustou dalších, které stály u zrodu nejkrutějšího smrtícího kovu. Zkrátka a dobře, je to poctivý masakr. Inteligentně složený, s takovou tou poctivou temnou jiskrou. Také by se dalo napsat, že se k nahrávce rád a často vracím. Baví mě jí poslouchat. Nejlépe, když jsem unavený. Vyčistí mi hlavu od zbytečností  a zanechá mi v mozku spoustu porušených oblastí. Tenhle styl musí řezat, musí pálit, riffy se vám musí dostat do podvědomí. BRUTALISM tohle všechno umí. Jasně, někdo by je mohl obvinit, že nevymýšlejí nic nového, že neotáčejí hudebními dějinami, ale na rovinu, to dnes neumí skoro nikdo. Není to ale jenom skvělé řemeslo, které tihle maniaci odvádějí. Přidávají ještě něco navíc. Nadšení, odhodlání, touhu ničit. Jinak by se mi nevracely děsivé sny, to už mám ověřené mnoha lety poslechu extrémní hudby. Fanoušek stylu (a nejen on) zde najde vše potřebné pro poctivou, reálnou a smradlavou pitvu. Krev teče proudem, pacient je ještě trošku živý. Sestupte dolů do sklepa. Také vás zajímá, kdo bude další na řadě? Potom poslouchejte pozorně a pořádně nahlas. Když se budete pořádně soustředit, vydáte se na morbidní výlet do těch nejsmradlavějších katakomb. Uvidíte zohavená těla, ale hlavně si vychutnáte pořádnou porci zkaženého masa. Brutální, technický death metal, po kterém zůstává krvavá stopa! Morbidní krása chladných piteven!


Asphyx says:

He sways to the beat and has an absent look. It seems that he is not with us, that he is in his own strange and twisted world. Normally I'd feel sorry for him, but then there wouldn't be a trail of blood following him. He's slowly putting down his axe. He scratches his face. He's trying to drive the terrors from his mind. But it's not helping. He picks up a freshly sharpened knife. He goes down to the basement. Who's next? There are more victims waiting in the cages. Every time I listen to the debut album from American maniacs BRUTALISM, I dream of this nightmare.

The gentlemen play with great determination. Their music is very sophisticated, has a clear order and at the same time the rawness of the old slaughterhouses is preserved. I like it that way. The combination of brutal death metal in its traditional, classic form and the technical elements that are inserted very elegantly does well in my ears. Welcome to a properly bloody slaughterhouse!


When I listen to this record, I really have a constant need to sway to the beat. The band has given the album a raw, morbid sound that cuts like a sharp scalpel. It's as if I've spent several dissections with packs like MORBID ANGEL, SUFFOCATION, IMMOLATION, DEFEATED SANITY and many others who were at the birth of the cruelest death metal. In short, it's an honest massacre. Intelligently composed, with that honest dark spark. It could also be written that I like to come back to the record often. I enjoy listening to it. Best when I'm tired. It clears my head of uselessness and leaves me with a lot of broken areas in my brain. This style has to cut, it has to burn, the riffs have to get into your subconscious. BRUTALISM can do all that. Sure, some might accuse them of not inventing anything new, of not turning musical history around, but honestly, almost no one can do that these days. But it's not just great craftsmanship that these maniacs do. They're adding a little something extra. Enthusiasm, determination, the desire to destroy. Otherwise, I wouldn't have the scary dreams coming back, I've already proven that with many years of listening to extreme music. A fan of the style (and not only) will find here everything needed for an honest, real and stinking dissection. The blood is flowing, the patient is still a bit alive. Come down to the basement. Also wondering who's next? Then listen carefully and loudly. If you concentrate hard enough, you'll take a morbid trip into the stinkiest of catacombs. You'll see mutilated bodies, but most importantly, you'll enjoy a good portion of rotten meat. Brutal, technical death metal that leaves a trail of blood! The morbid beauty of the cold morgues!


Tracklist:
01. Introlism 
02. Asphyxiating On Vomitous Excretion 
03. Solace In Absurdity 
04. Astrocytomic Hemorrhaging 
05. Accelerated Decrepitude 
06. Flesh Pyramid 
07. Sickening Synaptic Pathways 
08. Compulsive Acts Of Repulsion 
09. Elimination Of The Heliosphere 
10. Consuming Obsession 
11. Asyncritus

band:
Ian Dodd - Bass
Dante Haas - Drums
London Howell - Guitars
Slameron Bass - Vocals
Jason Taylor - Guitars

neděle 12. května 2024

Recenze/review - MALLEPHYR - Ruins of Inner Composure (2024)


MALLEPHYR - Ruins of Inner Composure
CD 2024, Epictural Production

for english please scroll down

Chodím kolem řeky každý den. Je špinavá, smradlavá a plná odpadků. Občas v ní pluje mrtvé tělo. Pokaždé se zastavím a sleduji vítr ve vlnách. Je pro mě každodenní jistotou, stejně jako hudba MALLEPHYR, kapely balancující na ostré hranici mezi životem a smrtí. Sleduji tuhle smečku od jejich počátků a pokaždé, když se mi dostane do rukou něco nového z jejich tvorby, jsem natolik chycený, že se mi nechce nic psát. Raději se toulám městem, raději se dívám na špinavou řeku.

Letošní album je třetí dlouhohrající a pánové se opět posunuli dál. Zpočátku je novinka více nepřehledá, složitá a náročná na poslech a představivost. Vyžaduje od vás soustředěný poslech a spoustu temné fantazie. MALLEPHYR jsou letos jako démoni, jako našeptávači, kteří se vám dostanou postupně do podvědomí. Na hladině pluje další mrtvé tělo. Nebo to je jen moje představa?


Ano, je to možná děsivý sen, ze kterého když se probudíte, tak je realita ještě horší. Psát o podobných deskách je pro mě velmi těžké. Popsat slovy všechna zákoutí, všechny ty pestré a košaté riffy, veškerý naléhavý vokál, každý úder bicích, vlastně ani nejde. Lepší je poslouchat, užívat si jednotlivé motivy, které jsou pečlivě vystavěny do morbidních obrazů. Vznešený, majestátní a atmosférický black metal je zde kombinován se zemitým smrtícím kovem. Vše je provedeno s elegancí starých mistrů v oboru. Líbí se mi, že jsou MALLEPHYR jiní, odlišní, že mají svůj jasný a zřetelný rukopis. Určitě by se nějaká přirovnání k jiným našla, ale dělat to nebudu. Tahle smečka se již dávno vymanila z běžných klišé. Naopak, každá melodie je zajímavá, něčím přitažlivá. Album obstojí nejen v jednotlivostech, ale hlavně jako celek, jako opus, ke kterému se budete rádi a často vracet. Alespoň u mě tomu tak je a určitě i bude. Potřebuji mlhu v ulicích, potřebuji chlad v kostech a potom vynikne "Ruins of Inner Composure" nejvíce. Je pro mě velmi těžké nalézt cokoliv, co bych mohl vytknout. Jsme již dlouhé roky nastaveni na stejných vlnách. Pokud preferujete tmu před světlem, pokud je vaše mysl rozřezaná do krve, potom si nové album určitě vychutnáte. Pánové jsou letos silní jak v divokých, zničujících pasážích, tak i v těch klidných, přemýšlivějších. Je to spíše pradávná mantra, jdoucí až k samotné podstatě smrti, než jen obyčejná hudba. Songy žhnou a pálí, postupně gradují, mění rytmus i směr. To vše zahalené do černé a krvavé mlhy. Chodím kolem řeky každý den. Je špinavá, smradlavá a plná odpadků. Občas v ní pluje mrtvé tělo. Pokaždé se zastavím a sleduji vítr ve vlnách. Vznešená, majestátní, temná a mrazivá black death metalová odpověď na šepot démonů! Budete rozdrásáni do krve!


Asphyx says:

I walk by the river every day. It's dirty, smelly and full of garbage. Sometimes a dead body floats in it. Every time I stop and watch the wind in the waves. It is a daily certainty for me, just like the music of MALLEPHYR, a band teetering on the sharp edge between life and death. I've been following this pack since their early days and every time I get my hands on something new from their work, I'm so caught up that I don't want to write anything. I'd rather wander the city, I'd rather look at a dirty river.

This year's album is their third full-length and the gentlemen have once again pushed themselves. Initially, the novelty is more opaque, complex and challenging to listen to and imagine. It requires focused listening and a lot of dark imagination. MALLEPHYR are like demons this year, like whisperers that gradually get into your subconscious. There's another dead body floating on the surface. Or is that just my imagination?


Yes, it may be a scary dream from which when you wake up, the reality is even worse. It's very hard for me to write about records like this. To describe in words all the nooks and crannies, all the colorful and colorful riffs, all the urgent vocals, every drum beat, it's actually impossible. It's better to listen, to enjoy the individual motifs that are carefully built into morbid images. Sublime, majestic and atmospheric black metal is combined here with earthy death metal. Everything is executed with the elegance of old masters in the field. I like that MALLEPHYR are different, distinct, that they have their own clear and distinct signature. I'm sure there would be some comparisons to others, but I won't do that. This pack has long since broken out of the common clichés. On the contrary, every melody is interesting, attractive in some way. The album stands up not only in its individual parts, but mainly as a whole, as an opus that you will be happy to return to often. At least for me it is and will be. I need the fog in the streets, I need the chill in my bones and then "Ruins of Inner Composure" stands out the most. It's very hard for me to find anything to complain about. We've been set on the same waves for years. If you prefer darkness to light, if your mind is cut to the bone, then you will definitely enjoy the new album. The gentlemen are strong this year in both the wild, devastating passages and the calmer, more thoughtful ones. It's an ancient mantra, going to the very essence of death, rather than just plain music. The songs blaze and burn, gradually graduating, changing rhythm and direction. All wrapped in a black and bloody mist. I walk by the river every day. It's dirty, smelly and full of garbage. Sometimes a dead body floats in it. Every time I stop and watch the wind in the waves. A sublime, majestic, dark and chilling black death metal answer to the whispers of demons! You will be torn to blood!



o MALLEPHYR na DEADLY STORM ZINE/ about MALLEPHYR on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Contaminated Tongues Embracing The Lifeless Sculpture 
02. I Am The Two-Headed Serpent 
03. Hail Death 
04. Ruins Of Inner Composure 
05. When Death Is Light At The End Of The Tunnel 
06. Chaos Chants Across The Path To Universe

band:
OPAT (guitars, vox)
ADAM (guitars)
JAN (bass)
TOM (drums)

Recenze/review - CORPUS OFFAL - Demo 2024 (2024)


CORPUS OFFAL - Demo 2024
CD 2024, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Některou špínu neumyjete. Budete jí doslova nasáklí. Budete si představovat, že před sebou neustále vidíte čerstvě otevřenou rakev. Budete mít pocit, že z ní slyšíte podivné zvuky. Nedalo vám to a podívali jste se dovnitř. Je to jako s hudbou, kterou chcete ochutnat. Před vámi se objevilo zubožené tělo ve značném stádiu rozkladu. Ihned jste věděli, že se jedná o oběť násilného, hnusného činu.

Poslouchali jste nové demo amerických tmářů CORPUS OFFAL, což  jsou pohrobci CEREBRAL ROT. Obě skladby se vám ihned dostanou do žil i do děsivých nočním můr. Tohle je smrtící kov, který se hrával v pradávných katakombách. Shnijete zaživa!


Základem je smradlavý death metal, přidávány jsou potom nechutně krvavé kousky goregrindu. Vše se valí kupředu jako řeka Styx, plná nafouklých mrtvol. Na své si přijde každý fanoušek klasických, tradičních pohřbů do země. Vše je náležitě mrazivé, šílené a nasáklé krví smíchanou s nenávistí. Doporučuji nějaký plesnivý sklep. Zhasněte všechna světla. Teprve potom vynikne síla CORPUS OFFAL nejvíce. Jedná se o hudbu, která nezná slitování. Oba songy jsou napsány s jediným účelem. Vytrhnout vám všechny vnitřnosti z těla. Obal, zvuk i další formální záležitosti, jsou v nejlepším pořádku. Není si na co stěžovat. Možná jen, ocenil bych více skladeb, potřebuji totiž silnější dávku. Myslím si, že všichni staří hrobníci budou určitě spokojeni. Nahrávka musela vzniknout v nějaké staré, dávno opuštěné márnici. Kdysi tu zapomněli několik chladných těl. Je jen na vás, jestli jim dáte šanci. Za mě je vše v absolutním pořádku. Američané ale přidávají i něco navíc, jakousi morbidní přitažlivost, kterou uměly slavní maniaci z devadesátých let minulého století. "Demo 2024" je takovou ochutnávkou, malým kouskem plesnivého masa, které je podáváno, jak jinak, na víku od rakve. Pro mě je potom nejdůležitější, že cítím během poslechu až fyzickou blízkost smrti. To je pro mě jasným důkazem, že tuhle smečku budu sledovat velmi pozorně. Už teď se těším, co vydají příště. Některou špínu neumyjete. Budete jí doslova nasáklí. Budete si představovat, že před sebou neustále vidíte čerstvě otevřenou rakví. Morbidně zapáchající death metal, který je nasáklý zkaženou krví, temnotou a shnilým masem!


Asphyx says:

Some dirt you can't wash. You will literally be soaked in it. You'll imagine you're always seeing a freshly opened coffin in front of you. You'll feel like you're hearing strange noises coming from it. You couldn't help but look inside. It's like music you want to taste. Before you is a mutilated body in a considerable state of decomposition. You knew immediately that this was the victim of a violent, heinous act.

You were listening to the new demo of the American darkies CORPUS OFFAL, who are the heirs of CEREBRAL ROT. Both tracks will immediately get into your veins and into your terrifying nightmares. This is the deadly metal that used to be played in the ancient catacombs. You will rot alive!


The base is stinking death metal, then disgustingly bloody bits of goregrind are added. It all rolls forward like a river Styx, full of bloated corpses. Any fan of classic, traditional burials in the ground will find something to enjoy. Everything is appropriately chilling, insane and soaked in blood mixed with hatred. I recommend a musty basement. Turn out all the lights. Only then will the power of CORPUS OFFAL shine through the most. This is music that knows no mercy. Both songs are written with a single purpose. To rip the guts out of your body. The cover, the sound and other formal matters are all in the best order. Nothing to complain about. Maybe I would have appreciated more songs, because I need a stronger dose. I think that all old grave diggers will be satisfied. The recording must have been made in an old, long-abandoned morgue. They once left some cold bodies here. It's up to you to give them a chance. For me, everything is absolutely fine. But the Americans add something extra, a kind of morbid appeal that the famous maniacs of the 1990s were able to do. "Demo 2024" is such a taster, a small piece of moldy meat served, as it were, on a coffin lid. For me, then, the most important thing is that I feel almost the physical proximity of death while listening to it. This is a clear indication to me that I will be watching this pack very closely. I'm already looking forward to what they release next. Some dirt you can't wash. You will literally be soaked in it. You'll imagine you're constantly seeing a freshly opened coffin in front of you. Morbid smelling death metal that's soaked in corrupted blood, darkness and rotten flesh!


TRACKLIST
1. Ripened Psychosis
2. Gorging Gastric Decedent

LINE-UP
Ian Schwab - Guitar / Vocals
Clyle Lindstrom - Guitar
Jason Sachs - Bass
Jesse Shreibman - Drums

CREDITS
Mixed by Michael Foster / Corpus Offal. Mastered by Dan Lowndes. Art / Logo by Ian Schwab. Layout by Dan Fried.


sobota 11. května 2024

Recenze/review - RED ROT - Borders Of Mania (2024)


RED ROT - Borders Of Mania
CD 2024, Hammerheart Records

for english please scroll down

Nejdříve na něm nebylo nic vidět. Stále se usmíval a všichni jej měli rádi. Začalo to děsivými sny, ve kterých se mu do vnitřností zakouslo něco zlého a ošklivého. Budil se uprostřed noci, mlátil hlavou o zeď. Bylo pro něj čím dál těžší se přetvařovat. Bál se světla, lekal se stínů. Líbil se mu pohled na krev, na utrpení. Vyhledával jenom děsivé filmy a po nějakém čase nevěděl, co je pravda a co lež. Teď tu sedí, uprostřed chladné a temné místnosti. Zavřený ve své cele se usmívá. Už dávno ví, že peklo opravdu existuje.

O kapele RED ROT jsem toho příliš nevěděl. Musím ale napsat, že moje první setkání bylo spíše obřadem, než jen obyčejným poslechem. Seděl jsem ve svém pokoji a mraky nad městem byly nízko. Blížila se bouře. Zazněl první riff, první mocný motiv a venku zahřmělo. 


Tahle kapela je složená ze samých zkušených muzikantů. Ti se již podruhé sešli, aby nahráli album, které je po okraj narvané tmou, chladem, smutkem, melancholií, paranoiou, i prvky doomu, deathu a thrashe. Vše je zamíchané v jedovatém koktejlu, který když vypijete, tak budete mít šílené představy i noční můry. RED ROT jsou naléhaví, drásaví, syroví. Jejich hudba má v sobě všechny prvky, atributy i náležitosti k tomu, abych ji poslouchal ve studeném větru, v mocném dešti i ve chvílích, kdy mám pocit, že se celý svět zastavil. Je to hudba, u které musíte přemýšlet a vyžaduje od posluchače soustředění i pořádnou porci fantazie. Musíte jí dát čas, aby postupně uzrála, aby se vám dostala do krve i do hlavy. Naleznete zde surovost MORBID ANGEL, smutek PARADISE LOST, ozvěny z vesmíru jako od VOIVOD i třaskavou směs CONVERGE. Pánové rádi a často překračují běžné hranice. A dělají to velmi elegantně. A hlavně, mě baví jejich novou desku "Borders Of Mania" poslouchat. Je zkrátka jiná, progresivní, experimentální. Zároveň, a to je pro mě velmi důležité, pokaždé v ní najdu něco nového. Co se týká zvuku, obalu, celkové produkce, tak vše je v nejlepším pořádku. Můžete si tak naplno vychutnat jednotlivé ozvěny. Někdy přemýšlím o lidské mysli, o její složitosti, o jejích temných zákoutích. Kde se v nás bere nenávist a zlo? Nejdříve na něm nebylo nic vidět. Stále se usmíval a všichni jej měli rádi. Začalo to děsivými sny, ve kterých se mu do vnitřností zakouslo něco zlého a ošklivého. Budil se uprostřed noci, mlátil hlavou o zeď. Bylo pro něj čím dál těžší se přetvařovat. Bál se světla, lekal se stínů. Intenzivní, maniakální, surový extrémní metal, který se vám dostane hluboko do podvědomí!

Asphyx says:

At first, there was nothing visible on him. He was always smiling and everybody liked him. It started with terrifying dreams in which something evil and ugly bit into his insides. Waking up in the middle of the night, banging his head against the wall. It was getting harder and harder for him to disguise himself. He was afraid of the light, afraid of the shadows. He liked the sight of blood, of suffering. He sought out only scary movies, and after a while he didn't know what was true and what was false. Now he sits here, in the middle of a cold and dark room. Locked in his cell, he smiles. He's known for a long time that hell really exists.

I didn't know much about the band RED ROT. But I must write that my first encounter was more of a ceremony than a simple listening session. I was sitting in my room and the clouds were low over the city. A storm was coming. There was the first riff, the first powerful motif, and it thundered outside. 


This band is made up of all experienced musicians. They have come together for the second time to record an album that is filled to the brim with darkness, coldness, sadness, melancholy, paranoia, and elements of doom, death and thrash. It's all stirred up in a toxic cocktail that, when you drink it, will give you crazy fantasies and nightmares. RED ROT are urgent, gut-wrenching, raw. Their music has all the elements, attributes and essentials to make me listen to it in the cold wind, in the mighty rain and in moments when I feel like the whole world has stopped. It's music you have to think to and it requires concentration and a good dose of imagination from the listener. You have to give it time to mature, to get into your blood and into your head. Here you will find the rawness of MORBID ANGEL, the sadness of PARADISE LOST, echoes from outer space like VOIVOD and the shattering blend of CONVERGE. The gentlemen are happy to and often do transcend normal boundaries. And they do it very elegantly. And most of all, I enjoy listening to their new album "Borders Of Mania". It's simply different, progressive, experimental. At the same time, and this is very important for me, I find something new in it every time. As far as the sound, the cover, the overall production is concerned, everything is in the best order. You can fully enjoy the individual echoes. Sometimes I think about the human mind, its complexity, its dark corners. Where does hatred and evil come from? At first, there was nothing to see in him. He was always smiling and everyone liked him. It started with terrifying dreams in which something evil and ugly bit into his insides. Waking up in the middle of the night, banging his head against the wall. It was getting harder and harder for him to disguise himself. He was afraid of the light, afraid of the shadows. Intense, manic, raw extreme metal that gets deep into your subconscious!



TRACKLIST
01. Compulsive Delusion
02. Agony Untold
03. False Memory
04. Homo Sapiens Imago Dei
05. Messianic Alteration
06. Inner Voice
07. Overlord
08. Not in Control
09. Cranioscopy
10. Endless Ravine
11. Vindication
12. Self Harm Scars
13. Misericordie
14. Sun
15. Affliction and Relief

LINE-UP
Luciano Lorusso George - Vocals
Davide Tiso - Guitars & synthesizers
Chris Alfano - Bass
Ron Bertrand - Drums


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine