DEADLY STORM zine

instagram:

facebook:

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

pátek 11. března 2022

KNIŽNÍ TIPY - Marťan - Andy Weir (2015)

Marťan - Andy Weir

2015, Knižní klub

Přiznám se, že už jsme dlouho nečetl knihu, která by mě tolik vzala po všech stránkách. K Marťanovi jsem se znovu vrátil po několika letech a opět si jej přečetl. Viděl jsem i filmové zpracování a obě provedení se mi neskutečně líbila. Nápad s moderním Robinsonem Crusoe sice není zase tolik originální, ale způsob, jakým je knížka napsána, mě fakt bavil. Každá část knížky, i ty technické a odborné, jsou napsány navíc s takovým tím nadhledem, který jsem míval vždy rád u starých autorů sci-fi. Andy Weir je svým způsobem opravdu klasik. Umí psát vskutku velmi poutavě, zajímavě.

Nezapomněl ani na vtip, nedílnou součást dávných příběhů, které jsem čítával někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Marťan je příběhem o nezdolné odvaze. O člověku jako takovém. Vždycky jsem si představoval, že podobné lety opravdu budeme už v dnešní době pořádat. Že se jako lidstvo vysereme na takové zdržování, jako jsou války a hlad a budeme už na vysoké úrovni poznání, že budou vesmírné lety samozřejmostí pro každého z nás. Nemýlil jsem se tentokrát jenom já, ale i spousta odborníků i spisovatelů. Nějak jsme nepočítali s hloupostí a blbostí našeho rodu. Nezbylo nic jiného, než představy a právě podobné knihy, jako Marťan.

Knížka je pro mě takovou laskominou, jednohubkou, příběhem, který jsem prožíval spolu s hlavním hrdinou. Zajímavé je, že spousta mých představ byla zhmotněna i ve filmu. Ridley Scott i Matt Damon jsou prostě borci, to je bez debat. Bez připomínek je i kniha. Možná některé z vás odradí již zmiňované techničtější pasáže, chemické vzorce, biologie. Osobně mi to vůbec nevadilo. Možná kvůli tomu, že jsem kdysi dával na základní škole fakt pozor. Marťan vyžaduje fantazii, ale to každé poctivé sci-fi. Mimochodem, určitě doporučuji nejdříve číst knihu a až pak vidět film. Alespoň mě se tento postup osvědčil. Jasně, že ve filmu není všechno, ale komu to vadí? Všechno nelze vyjádřit obrazem.

Fakt jsem si představoval, že jsem trosečníkem na planetě. Těšil se na další kapitolu, přemýšlel jsem, jak se Mark vypořádá s různými situacemi, jak vypěstuje první bramboru, jak přežije. Kolem knížky, kterou jsem jak jinak dostal od mé skvělé ženy, jsem chodil nejdřív opatrně. Když si totiž přečtete, o čem je, příliš nadějí ji nedáváte. Jeden člověk zůstane na Marsu, no a co? Jenže autor dokázal vystavět natolik přitažlivý příběh, že jsem byl zcela pohlcen. Mám to podobné i s hudbou, filmy. Musím být vtažen do děje, usmívat se, být napnutý, musí být předána určitá porce emocí. Mám rád silné osobnosti, které mají nadhled. Podle mého dělají náš svět i nás lepšími.

Jasně, že některé pasáže, jako třeba ta se záchranou Marka, jsou trošku přitažené za vlasy. I když zase na druhou stranu. Představa, že svět není zase tak zlý a ošklivý, jak můžeme poslední roky vidět všude kolem, je přeci tolik lákavá. Jsem moc rád, že žijí, existují lidé, kteří se nebojí bojovat. O normální život, o přežití. Je nesporným faktem, že o Marťanovi jsem hodně dlouho přemýšlel a pamatuji si ho. Je vlastně o normálním klukovi, který díky tomu, že neztratil schopnost přemýšlet, hrát si a zkoušet, přežil. Neztratil vlastnosti, které nás jako celek vždy posouvaly dopředu. Možná i právě proto bych knihu doporučil všem, kdo mají otevřenou mysl i mozek na správném místě.

A tak mě napadá, proč vlastně méně posloucháme lidi, kteří něco umí, kteří jsou dobří ve svém oboru? Proč raději věříme tupcům a jsme mnohdy jako stádo? Každá dobrá kniha by měla pokládat i nějaké otázky. Odpovědi si musíme každý najít sám. Jsem moc rád, že čtete, že jste nerezignovali, že se rádi necháváte unášet svojí fantazií. Co se týká mě, čtu čím dál tím víc. Někdy si připadám jako v době svého mládí. Knížky jsou pro mě klidným ostrovem nebo planetou, na kterou se hrozně rád vracím. Marťan patří mezi mé oblíbené a jsem moc rád, že jsem se mohl s vámi o svoji radost podělit.

Buďte dobří! Nás nedostanou! Děkuji za přízeň.

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Je nejslavnějším mužem na Zemi. Má to však háček: není na Zemi…

Před šesti dny se Mark Watney jako jeden z prvních lidí prošel po Marsu. Teď je přesvědčený, že bude prvním člověkem, který tam zemře. Málem zahynul v prašné bouři a zbytek jeho posádky odletěl v domnění, že je mrtvý. Mark nemá jak odeslat zprávu, že přežil. A i kdyby se s lidmi na Zemi spojit dokázal, zásoby mu dojdou mnohem dřív, než by stačila dorazit pomoc. Mark se však nevzdává. Vyzbrojen pouze svým důvtipem, technickými dovednostmi a nevyčerpatelným smyslem pro humor, který se pro něj stane nejcennějším zdrojem síly, se pouští do tvrdošíjného boje o přežití. Jak zdolává jednu zdánlivě nepřekonatelnou překážku za druhou, začíná věřit, že by na cizí planetě přece jen mohl obstát. Jenže Mars mu ještě přichystá nejedno překvapení…

Strhující, podmanivý a přesvědčivý příběh o lidské nezdolnosti a vynalézavosti tváří v tvář beznadějné situaci obletěl celý čtenářský svět a ve všech zemích, kde vychází, sklízí nadšený ohlas. Zaujal i filmové tvůrce, režisér Ridley Scott točí adaptaci s Mattem Damonem v hlavní roli.

https://www.databazeknih.cz/knihy/martan-225946

https://www.dobre-knihy.cz/martan-397906.html

------------------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

pátek 26. listopadu 2021

KNIŽNÍ TIPY - Doctor Who - Závoj smutku - Tommy Donbavand (2014)

Doctor Who - Závoj smutku - Tommy Donbavand

2014, Jota

Britská seriálová škola je pro mě neskutečným kultem. Jistě pane ministře, Červený trpaslík nebo právě Doctor Who jsou díla, která by měl vidět asi každý, kdo oplývá potřebnou dávkou fantazie. Nejvíc se mi na tomhle stylu líbí nadhled a elegance. Nic neútočí napřímo, na první dobrou, některé vtipy nebo zápletky vám dojdou až po nějaké době. V tom je právě to kouzlo, seriály vám vlastně nedají nic zadarmo. Musíte se snažit, což se sice v dnešní době příliš nenosí, ale to nám, osvíceným čtenářům, může být jedno.

Na Závoj smutku jsem slyšel spoustu kritických názorů. Ale tak tomu bývá vždy, když je nejdřív seriál a teprve až potom kniha. Autor to měl hodně těžké. Jenže já jsem si chtěl knihu zkusit přečíst a zklamaný rozhodně nejsem. Úžasná dobrodružství napříč prostorem i časem. Tentokrát výlet do roku 1963. Pan Doctor Who a Clara. Den po atentátu na Kennedyho. Téma, které mě samotného zajímá i historicky (doporučuji Dallas od Kinga!).

Mě osobně přišla knížka čtivá, zajímavá. Příběh velmi dobře vystavěný, napínavý. A to i přesto, že jsem seriálem doslova odkojen. Jsem docela překvapený, jak jsou staré díly populární i mezi současnými dětmi. Troufám si tvrdit, že se povedlo na stránky přenést ducha seriálu. Jenom byl velký problém sehnat tištěný originál. Ale povedlo se. Navíc jsem dostal od manželky novou lampičku. To se nám to potom hoduje, když nám ostatní svítí.

Mám rád svět fantazie Doctora Who, líbí se mi i určitá temnota, která jeho příběhy provází. Záhady a jejich rozluštění. Elegantně, s nadhledem, s rozumem v hrsti. Seriál i tahle kniha jsou pro mě manou, krmivem, na kterém jsem tak trošku závislým. Venku je sychravo až hrůza a já každý den nachodím spoustu kilometrů. Jsem agent chodec, kterému už současný svět nestačí. Těším se každý den, až udělám vše potřebné a zavřu se do pokoje. Pustím si muziku a čtu si.

A Doctor Who - Závoj smutku my byl velmi dobrým průvodcem, to vám povím. Ještě jedna věc, kniha nebyla natočena (alespoň o tom nevím) a myslím si, že by si to klidně zasloužila. Vešla by se do jednoho dílu. Překlad sice v některých momentech trošinku drhnul, ale to jsou jen drobnosti. myslím si, že fanoušci seriálu, kteří i rádi čtou, jsou přesně tím druhem cílové skupiny, která bude spokojena. Akorát musí být malinko shovívaví. Když to vezmu kolem a kolem, tak jsem toho příliš od knižního zpracování zpočátku nečekal (klasická skepse divákova) a dostal jsem příběh, který mě opravdu hodně bavil.

Na závěr klasické zamyšlení. Dnešní doba je hrozně zkratkovitá, ukecaná, divná ve své přetvářce. Možná už do ní nepatřím. Knihy jsou pro mě takovým úkrytem, ve kterém je svět ještě v pořádku. Navíc se i něco dozvím a jednou ze mě třeba bude moudrý stařec:)).

Opatrujte se a čtěte! Děkuji za pozornost. Slunce v duši!

PS: Doctor Who je přesně postavou, kterou musíte mít rádi. Bláznivý, výjimečný, zajímavý, nevyrovnaný a hlavně modrý! Svět kolem je šílený!

-------------------------------------------------------------------------------------

Britský kultovní seriál Doctor Who se zapsal do Guinessovy knihy rekordů jako nejdéle vysílaný televizní sci-fi seriál. Dočkal se uvedení na českých obrazovkách a nyní přichází v knižní podobě.

Vydejte se na cestu spolu s tajemným humanoidním mimozemšťanem, který si říká Doktor a cestuje časoprostorem ve své vesmírné lodi TARDIS. Závoj smutku nás přenáší do dob dávno minulých – je 23. listopad 1963, den po zabití Johna F. Kennedyho. Tváře mrtvých se noří odevšad, začínají mluvit a křičet… a cpát se do našeho světa. Dokáže se Doktor ponořit do svého smutku, aby zachránil lidstvo?

https://www.databazeknih.cz/knihy/doctor-who-zavoj-smutku-229286

---------------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

pátek 12. listopadu 2021

KNIŽNÍ TIPY - Kmen Andromeda - Michael Crichton (1969)

Kmen Andromeda - Michael Crichton

2008 (1969), Baronet

Vždycky se mi líbily představy starých sci-fi autorů o budoucnosti. Bylo mi sedmnáct a rád jsem snil. Ostatně, to mi stále zůstalo. Michaela Crichtona jsem objevil, jak jinak, v časopise Karavana, kde byla ukázka z jedné jeho povídky. Ihned jsem si zapsal jeho jméno do školního sešitu, abych po škole běžel do knihovny. Kmen Andromeda byl první knihou, kterou jsem četl. Bude pravděpodobně nejznámější (tedy kromě Jurského parku, ale to je trošku jiný styl). Přelouskal jsem ale jako vždy všechno, co se dalo sehnat. A nikdy jsem nebyl zklamán.

Michael Crichton byl velmi vzdělaný muž. Studoval medicínu a antropologii. A tyhle dva obory velmi dobře zužitkoval i ve svých dílech. Jinak pracoval jako scénárista a producent. To je ale jiná kapitola. Já mám rád hlavně jeho knížky. Vždyť představa, že se několik vědců zavře do laboratoře, aby řešili vědeckou krizi, je úžasná. Ano, i dnes je tohle téma velmi aktuální. V knize sice epidemii způsobil mimozemský organismus, ale neříká vám to něco? Představa ne zase tolik nereálná, co říkáte? Koneckonců, jedna z fejkových teorií o coronaviru zmiňuje i mimozemské civilizace. Může se nám to zdát jakkoliv šílené, ale je zde pořád pověstné, co kdyby přeci jen na tom nebylo zrnko pravdy?

Netuším, kolik čtenářů pochopí vše, o čem autor píše. Pro některé pasáže je opravdu dobré mít alespoň nějakou představu o medicíně. To ale nic nemění na tom, že na mě příběh funguje i po více než šedesáti letech. Jasně, naše počítače už nefungují na děrné štítky, ale jinak je kniha až děsivě aktuální. Navíc se opravdu velmi dobře čte. Je napínavá, poučná takovým tím nevtíravým způsobem. Jako malé nás strašili jadernými zbraněmi, ale možná je to právě neschopnost se dohodnout a dodržovat pravidla, která nás nakonec zahubí. Protože podobné situace jako v Kmenu Andromeda zažíváme právě teď. Místo spadlého satelitu s nepřívětivým organismem sice někteří z nás žerou netopýry, ale to nic nemění na tom, že paralela se sama nabízí.

Skafandry, testování, boj s lidskou hloupostí. Trošku smutné je, že jsou tu (hloupí) pořád s námi. Možná je to tím, že lidé málo čtou a pak věří kde jaké blbosti. Nebo nás je zkrátka moc a matka příroda je naštvaná. Kdo ví? Mě baví si pokládat podobné otázky. Stejně jako v téhle knížce, která byla jedním z mých velmi příjemných průvodců během dospívání. Ani po letech neztratila svoji sílu. I tentokrát jsem přečetl skoro na jeden zátah. Nerad moralizuji, ale tentokrát si nemůžu odpustit - Z Kmene Andromeda si vezměme ponaučení. Přestaňme si konečně hrát na Boha. Fakt se to nevyplácí. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Pokora přátelé, ta nám chybí poslední roky asi nejvíce. Mějte se krásně a čtěte! Děkuji moc za pozornost.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jedna z nejslavnějších knih Michaela Crichtona je detailně promyšlenou vizí kosmické nákazy šířící se na Zemi. Popisuje pět dnů největší americké vědecké krize. Tak jak bývá při řešení krizí obvyklé, je chování jejich účastníků směsí předvídavosti a zatmění mysli - krize jsou dobou pro skvělé i naprosto nesmyslné nápady. * Čtyři vědci vybraní pro své vědecké úspěchy jsou v úplném utajení povoláni do laboratoří ukrytých pod nevadskou pouští. A zde, obklopeni nejmodernější technikou a odříznuti od světa, bojují s celosvětovou epidemií působenou neznámým mikroorganizmem, který zabil, kromě dvou, všechny obyvatele jednoho městečka v Arizoně, kam dopadl kontaminovaný satelit, sbírající kosmické vzorky. Krok za krokem odhalují tajemství kmene Andromeda. Avšak jejich protivník unikne ze svého vězení v laboratoři a závod o čas se ještě zrychluje. * Autorovo vypravěčské umění, smysl pro detail a vědecké znalosti vytvářejí reálný svět současného výzkumu, a také nezapomenutelný čtenářský zážitek.

https://www.databazeknih.cz/knihy/kmen-andromeda-516

---------------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

pátek 29. října 2021

KNIŽNÍ TIPY - Nadace - Isaac Asimov (1951)

Nadace - Isaac Asimov

2009 (1951), Argo, Triton

Asi jsem musel mezi ostatníma puberťákama vypadat divně. Všichni řešili video. Měnili si kazety, Rambo a Dolly Buster byli jejich hrdinové. Mí rodiče nám rekordér nekoupili. A možná udělali dobře. V televizi pro mě nic nebylo a tak jsem trávil dlouhé hodiny pod červenou lampičkou. Žil jsem si své virtuální knižní světy. Dnes už to nikomu nevysvětlíte. Dobu knih vystřídala doba obrázková a doba videí. Každý mladý viděl už padesát seriálů o sériových vrazích, ale knížky čtou jen výjimky. Mám to přímo z první ruky. Manželka je učitelka.

Možná je to škoda. Chvílemi si totiž, pokaždé, když udělám tu hloupost a podívám se na zprávy, myslím, že se i naše říše řítí k zániku. Asimova mám moc rád. Další z hrdinů mého mládí. Nějak jsem se do těch starých autorů zase ponořil, jenže když ono je právě zajímavé si znovu vše přečíst teď, když jim musím dát ve spoustě věcí za pravdu. Také některé momenty, pasáže, lépe chápu. Pozoruji, asi jako každý z nás, postupný rozklad hodnot ve společnosti. Kdysi jsem četl skvělý rozhovor s panem Zdeňkem Mahlerem, který hovořil o postupné debilizaci. Tenkrát jsem se tomu termínu smál a dnes? Své pocity si doplňte sami.

Nevím, jestli nás zachrání také geniální matematik Hari Seldon, jako v Nadaci, ale tentokrát je paralela se současností až děsivá. Masivní nástup barbarství lze pozorovat každý den. Kdysi čtivé noviny jsou bulvárem, v televizi víc zaujme prdel umělé blondýny, než dobrý film. O lidech, kteří nedělají celý den nic jiného, než že scrollují stále dokola nesmyslný tok informací o ničem, ani nemluvím. Když je někdo chytrý, tak je ušlapán tupci, při nejlepším zesměšněn. My, co jsme ještě četli (a často si mysleli, že čteme brak či lehkou literaturu), už to na planetě Země nějak doklepeme. Ale co naše děti?

Bývá pak osvěžující, když potkáte někoho z mladé generace, který sedí v koutku jako kdysi já a čte si. Přiznám se bez mučení, že Nadace mi dala víc asi až teď, po mnoha letech. Chápu najednou spoustu nových souvislostí. Vše plyne tak nějak pomalu, bez akčních scén. Možná to vlastně není napínavá kniha, ale rozhodně hodně poučná. Nemá v podstatě žádný děj, jedná se o směsici povídek. Ty jsou ale skvělé, donutily mě k přemýšlení. Asimov je v tomhle opravdu mistr. Udržet moji pozornost nebývá lehké. Všichni znají Já, robot, ten je také vynikající, ale Nadace je takovým varováním, výpočtem, simulací, co by se mohlo stát, když se budeme chovat jako kreténi.

Přijdu ráno do práce a přemýšlím, proč na mě v autobuse všichni divně koukali (lidé se v tomhle až úsměvně nemění). Četl jsem si a nevnímal svět kolem. Muzika a sci-fi. Kolem mě všichni řeší nové seriály. Jsem zase mimo, jako kdysi v pubertě. A víte, že je mi to tentokrát ještě víc jedno, než tenkrát? Nemůžeme být přeci všichni stejní. Byla by to velká nuda. Když si to vezmu kolem a kolem, tak moje výpočty o budoucnosti v sobě mají přeci jen naději. Myslím, že se za ní pořád vyplatí bojovat. Podporujte všechny, kteří čtou! V budoucnosti se nám to určitě vyplatí.

Isaac Asimov v Nadaci nastínil temnou budoucnost nebo už je to současnost? Mějte se krásně a lidé čtěte!

„Nikdy nedopusťte, aby vám smysl pro morálku zabránil udělat to, co je správné!“ - Isaac Asimov, kniha Nadace

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Po dlouhých dvanácti tisíciletích existence spěje galaktická Říše pomalu, ale jistě k zániku. Prozatím jsou však trendy vedoucí k jejímu rozkladu sotva postřehnutelné – vysledovat je dokáže pouze geniální matematik Hari Seldon. Na základě psychohistorického modelu předpoví, že po pádu Říše čeká galaxii nepopsatelný chaos a že následná éra barbarství se protáhne na celých třicet tisíc let. Seldon se však s touto myšlenkou nehodlá smířit. Na samém okraji galaxie proto založí na planetě Terminus Nadaci, která má nejen uchovat kulturu a vědění předchozích věků, ale stát se i zárodkem Druhé říše. Toto je příběh prvních dvou set let její pohnuté historie...

https://www.databazeknih.cz/knihy/nadace-nadacia-nadace-15829

---------------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

pátek 22. října 2021

KNIŽNÍ TIPY - 2001: Vesmírná odysea - Arthur Charles Clarke (1968)

2001: Vesmírná odysea - Arthur Charles Clarke

2008 (1968), Laser-books (Laser)

Měli jsme kdysi v naší partě takové rčení, že když někdo umře, tak vlastně jen odešel na Srí Lanku. Lidé mimo nechápali, o čem mluvíme, ale nám bylo vše jasné. Na Srí Lance přeci strávil většinu života jeden z mých nejoblíbenějších autorů sci-fi Arthur Charles Clarke. Jeho Vesmírnou odyseu jsem hltal nejdřív v ukázkách z časopisu Karavana. Jestli se nepletu, tak o něm bylo i několik článků ve 100+1. Nedivím se, nebyl jen pouhým spisovatelem, ale i velkým populizátorem vědy. Někdy si říkám, co bychom za podobné osobnosti dnes dali.

Poslední léta (tuším od 1988) byl upoután na vozík. Přesto neztrácel pro něj tolik typický optimismus. On ještě věřil v lidi, řekl mi kdysi kamarád a já po letech zjišťuji, že měl pravdu. Navíc, Vesmírná odysea je skvěle napsaná, neskutečně propracovaná kniha. Kdyby se mě někdo zeptal, jaké dílo bych mu doporučil, abych jej uvedl do žánru sci-fi, určitě by patřila do mého výběru. Jako malého mě fascinovaly lety do vesmíru. Jasně, že jsem chtěl být jako Remek. Možná i kvůli tomu jsme postavili s kamarády v kroužku několik raket. Považte, některé opravdu vzlétly.

A my si představovali, že jsme uvnitř a míříme ke hvězdám. Přistaneme nejdřív na Měsíci, na který jsem za dlouhých nocích koukal dalekohledem. Hledal jsem tam jako malé naivní dítě kosmonauty. Jestli třeba náhodou, z jiné planety. Vlastně až po letech, když jsem si přečetl tuhle knihu, tak se moje fantazie utřídily. On vlastně psal Arthur Charles Clarke tak trošku i o mých snech. Další velkou devízou knížky je její napínavost, čte se vyloženě sama. Dokonce i technické pasáže jsou podávány zajímavě a pochopí je každý, kdo má alespoň trošku všeobecný přehled.

Kubrickovy filmy podle mistrových knih...no jak to říct, my tenkrát chodili spíš na westerny, a když nejdřív čtete a pak vidíte, tak to prostě není ono. Alespoň pro mě. Ale chápu jejich úspěch. Jen si říkám, že by stálo za to vše natočit znovu, s dnešními technologickými možnostmi. Musel by se toho ale chopit někdo, kdo autorovy vize chápe a rozumí jim. O Arthurovi Clarkovi se říká, že byl u zrodu satelitů (předpověděl telekomunikační techniku v Setkání s Rámou). Bylo toho ale víc - třeba klávesnice spojené s obrazovkami, chytré hodinky, emaily, vyhledávání (Google), předpověděl i služby jako Skype apod. To jen abyste věděli, s kým máme tu čest.

Podobně moudrých, sečtělých a chytrých lidí moc na světě není. Arthur Charles Clarke ještě ke všemu uměl skvěle psát. Jeho zápletky, ve Vesmírné odysee třeba vzpoura strojů (co na to robotizace a umělá inteligence?) jsou fascinující. Některé pasáže si pamatuji dodnes, když jsem knihu zase po letech četl, vyskakovalo mi vše znovu v paměti. Pro mě jsou skvělé knihy ty, u kterých je mi smutno, jsem napnutý, usmívám se. Vesmírná odysea je sci-fi opusem, který jsem teď, když už si myslím, že mám trošku něco za sebou, hltal úplně stejně jako puberťák. Některé věci se od té doby opravdu staly, jiné nastanou. Knížku si znovu neskutečně užívám a tohoto klasika žánru řadím po právu do své soukromé síně slávy.

Na závěr jeden z mých oblíbených autorových citátů, o kterých si myslím, že dnes platí víc, než kdy jindy:

„Komunikační technologie jsou nezbytné, ale ne dostačující k tomu, aby spolu lidé vycházeli.“

Tesat do kamene, co říkáte? A teď už mě prosím nechte, odlétám. Čeká mě mise, Jupiter i Saturn. Práce je hodně a času málo. Přeji hezký den. Přece víte, že „Dostatečně pokročilou technologii nelze odlišit od magie.“

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Na Měsíci je objeven záhadný objekt. Důsledky nálezu jsou natolik významné, že je kvůli němu vůbec poprvé vyslána lidská posádka hluboko do Sluneční soustavy. Ale než výprava dosáhne cíle, vyskytnou se potíže, narůstající do děsivých rozměrů…

Slavný román napsaný v době, kdy přistání na Měsíci bylo ještě pouhým snem, přetvořený do jednoho z nejvýznamnějších filmů všech dob, strhující, prorocký. 2001: Vesmírná odysea je příběhem o přetrvávající otázce místa člověka ve vesmíru.

Román vychází u příležitosti čtyřicátého výročí svého vzniku a na památku Arthura C. Clarka, nedávno zesnulého velmistra žánru.

----------------------------------------------------------------------------------------------------

https://www.databazeknih.cz/knihy/vesmirna-odysea-2001-vesmirna-odysea-29784

---------------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

pátek 8. října 2021

KNIŽNÍ TIPY - První příběhy ze Zeměplochy - Terry Pratchett (1986)

První příběhy ze Zeměplochy - Terry Pratchett

1986 (2008), Talpress

"Hele, jestli mi chceš zase doporučit nějakou knížku s lektvarama, drakama, sexy čarodějnicema a kouzelnýma klíčema, tak to ani náhodou. Minule jsem přečetl asi deset stránek a vůbec mě to nebavilo": směju se a snažím se být vtipnej.

Můj kamarád z devadesátých let, člen naší metalové party, se taky usmívá. "Tohle tě kámo rozseká, to je úplně něco jinýho": brání se a pak mi ještě řekne, že se nemohl odtrhnout. Jsem ale stejně skeptickej. Já miluju dobrý scif-fi, jsem velkým fanouškem Pána prstenů, ale tyhle paperbacky s kýčovitými obaly a draky uvnitř, to není nic pro mě.

Přesto jsem Zeměplochu zkusil a byl nadšený. Začetl jsem se stejně jako můj kamarád. Prosil snad pětkrát vždy odpoledne paní učitelku, aby mi zabavenou knížku vrátila (na konci roku je fakt dlouho). Mluvila o kýči, myslela si, že to jsou novodobé rodokapsy. Ale tajně ji podezírám, že si vždycky taky kousek přečetla.

On je totiž autor opravdovým mistrem vypravěčem. Jeho svět fantazie je jedním slovem kouzelný. Směju se i po mnoha letech, kdy jsem se ke knížkám opět vrátil. Už jen ten začátek o želvě, na jejímž krunýři stojí celý svět. Totální looser Mrakoplaš (tolik podobný některým mým vedoucím, které jsem za svůj život zažil), mile naivní, ale krásná osoba Dvoukvítko. Nejde je všechny nemilovat.

"Mám za sebou první díl, máš další?": klátím se s rukama v kapsách a dělám děsnýho tvrďáka cestou na střední školu. Už trošku mrzne, ale džísku musím mít rozepnutou. "O čem se bavíte?": připojí se jeden spolužák. Oba shodně odpovíme: "Tomu bys nerozuměl". A celý den nemluvíme o ničem jiném, než o Zeměploše. Jsme dva spiklenci, kteří si vytvoří společné hlášky.

Lidé, co zažijí něco společného, to tak mívají. Hrozně jsme Pratchettovy knihy prožívali. Kamarád byl tedy lepší, znal jednotlivé dialogy, pasáže nazpaměť a dovedl z nich citovat. Já se někdy chytil, ale spíš jsem přikyvoval. To ale nic nemění na to, že jsem si Zeměplochu zamiloval.

Pamatuji si, že jsem pak po letech viděl v televizi ve zprávách informaci, že autor přijede do Čech. Chtěl jsem do Prahy vyrazit a nechat si knížku podepsat. Už jen kvůli tomu, protože kamarád za nějakou dobu zemřel. Stejně je to zvláštní. Když nad tím tak přemýšlím, tak se ke mě některé knížky dostaly víceméně náhodou. Ale zrovna tyhle mi byly souzené. Myslím si, to, věřím v to. Měl jsem malý děti a dodnes mě mrzí, že jsem nejel.

Protože i teď, po letech, bylo hrozně příjemné si sednout a číst. Jen tak nechat mozek, aby si představoval, jak vypadají jednotlivé postavy. Byl jsem poutníkem a občas musel knížku dokonce odložit, protože jsem znovu slyšel připomínky mého kamaráda.

A tak si říkám, že ono to fantasy není zase tak špatné. Záleží ale hodně na tom, jak je napsané. Mrzí mě jenom, že už kolem sebe nemám moc lidí, kteří by se mnou moji zálibu v četbě sdíleli. Dnes je doba obrázků, videí a rádoby chytrých a zkratkovitých průpovídek. Je to škoda, kdo nepropadl knihám, tak ani neví, o co přichází. Snažím se svými pátečními tipy trošku osvěžit nejen svoji paměť a jsem hrozně vděčný za vaše kladné ohlasy.

Pořád ještě je alespoň občas svět v pořádku. Taky stojí na krunýři obrovské želvy. Stále radši potkám draka (když na něj tedy uvěřím), než úředníka státní správy:)).

Držte se a přeji dobré světlo na čtení, klid na přemýšlení a jak psal kdysi pan Zákopčaník - slunce v duši!

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Barva kouzel, Lehké fantastično.

Jubilejní vydání prvních dvou knih z cyklu Úžasná Zeměplocha, v roce, kdy uplyne 25 let od prvního vydání v Anglii a 15 let od prvního vydání v češtině, doplněné novými ilustracemi Paula Kidbyho, ve vázané exkluzivní sběratelské úpravě.

Ve světě, který leží na krunýři obrovské želvy, se vydává na cestu rozverná, temperamentní a neuvěřitelně výstřední výprava. Setkáte se s lakomým a naprosto neschopným mágem Mrakoplašem, naivním turistou Dvoukvítkem, jehož Zavazadlo za ním běhá jako pes na stovce malých nožiček, s draky, kteří existují, pokud na ně opravdu věříte, a samozřejmě dojdete až na okraj této podivné planety.

Ve druhé knize se Zeměplocha řítí k nevyhnutelné srážce se škodolibě rudou hvězdou a zachránit ji může pouze jediný člověk – neschopný a zbabělý mág Mrakoplaš…

https://www.databazeknih.cz/knihy/uzasna-zemeplocha-dvojknihy-prvni-pribehy-ze-zemeplochy-34697

-----------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

pátek 1. října 2021

KNIŽNÍ TIPY - Stopařův průvodce po Galaxii / Restaurant na konci vesmíru - Douglas Adams (1991)

Stopařův průvodce po Galaxii / Restaurant na konci vesmíru - Douglas Adams

1991, Odeon

Pamatuji si, že mi tenkrát bylo hrozně smutno. Měli jsme partu a najednou jsem zůstal skoro sám. Dva mí kamarádi odešli. Každý trošku jiným způsobem. Nejsou tu. Myslím, že když se vám něco takového stane v pubertě, podepíše se to na vás. Trvalo mi hrozně dlouho, než jsem se z toho všeho smutku dostal. Stal jsem se stínem a když pak odešla ještě moje holka, měl jsem pocit, že mi někdo stojí okovanou botou na prsou. Občas se stane, že člověkovi pomohou dobří lidé. Knihovnice Klára, ozdoba boleslavské knihovny, mě nachytala, jak mezi regály pláču. To přece chlapi nedělají, až mateřsky mě pohladila. Já v ní ale nechtěl mít pečovatelku. I přes všechen smutek mě neskutečně rajcovala.

Nikdy jsem jí to neřekl, i když to musela vědět. Naklonila se přese mě a já bláhový myslel, že zažiju něco krásného. Místo toho mi podala do ruky mojí budoucí soukromou bibli. Ano, dvoj vydání Stopařův průvodce po Galaxii a Restaurant na konci vesmíru. Řekla mi k tomu, že by se mi knížka mohla líbit, že je veselá a že jsem určitě něco takového nečetl. Šel jsem domů a pustil si tisíckrát ohrané kazety s metalem. Na čtení jsem neměl vůbec čas. Ale tenkrát jste museli knihy odevzdat v termínu. Měl jsem měsíc na to, vše si přečíst. Začal jsem den před odevzdáním. A nespal jsem celou noc. Četl si i ve škole pod lavicí. Natolik skvělý mi tenhle příběh přijde.

Neskutečný smysl pro humor, nádherně vykreslené postavy. Třeba s depresivním robotem Marvinem jsem se v pubertě mnohokrát doslova ztotožnil. Měl jsem pocit, že se topím, ale v těch slovech je tolik lidskosti, nadhledu, krásy. Říká se, že čas všechny rány zahojí a pro mě byly knížky od Douglase Adamse náplastí. Moc jsem tenkrát nemluvil. Ale začal se postupně zase smát. Usmíval jsem se nad některými pasážemi, zamýšlel se a říkal si, že takhle bych chtěl jednou psát, kdybych to uměl. On je pan spisovatel taková liška podšitá. Napíše odstavec, vy jej jen tak prolétnete a najednou se po několika kapitolách přistihnete, že se musíte vrátit. Přečíst si všechno znovu. Alespoň já to takhle mám dodnes.

Možná je srovnání s biblí trošku troufalé, ale asi jak pro koho. Ona se totiž historie stále opakuje, lidé nejsou ani horší, ani lepší. Jen za tu dobu udělaly a ještě udělají obrovský skok technologie. Vždycky mě trošku děsily negativní představy o budoucnosti jiných autorů. Je sice fakt, že s nimi poměrně často souhlasím, ale Stopařův svět je lepší, alespoň pro mě. Sranda musí bejt, i kdyby vás věšeli. Jinak bychom se z těch všech kokotů kolem zbláznili (to říkával můj děda, ale jen první větu, druhou až když šla babička pryč). Schválně, kdo z vašeho okolí je Vogon? A kdo Zafod? Marvin jsem býval já v nelehkém období a možná proto mě tahle postava vždycky rozseká nejvíc.

Není tedy náhodou, že mé děti jsou odkojeny u Červeného trpaslíka (Rob Grant a Dough Naylo) i u filmu Stopařův průvodce. Styl humoru je totiž hodně podobný. A to považte, že kdysi dávno (když ještě nebyly seriály a filmy) na tyhle autory čtenáři sci-fi nadávali. Že si jako dělají z vážných věcí srandu a tak. Pro mě se ale staly obě knihy láskou na celý život. Při různých příležitostech z nich cituji (stejně jako třeba z Cimrmana). Jsou mojí krevní skupinou a asi fakt soukromou biblí.

Můj seriál o knihách, které jsem četl a znovu se k nim vracím, tentokrát trošku popírá svůj smysl. Dílo Douglase Adamse si totiž beru do postele pokaždé, když je mi smutno z toho, co se děje někdy kolem. Občas si říkám, že kdyby lidé víc četli, byl by svět snad lepší. Možná i celý vesmír. I když, znáte to:

„Bylo to asi takhle: Na počátku byl stvořen vesmír. Spoustu lidí to naštvalo a většinou se to považovalo za chybný krok.“

Marvin: „Já si povídal s lodním počítačem.”

Trillian: „A co?”

Marvin: „Nesnáší mě.”

Nepropadejte panice, přátelé! (a dnes to platí více, než kdy jindy), děkuji za pozornost!

----------------------------------------------------------------------------------------------------

Stopařův průvodce po Galaxii

Tato bravurní parodie na sci-fi je dnes již klasické dílo. Komplikovaný a originální příběh začíná zničením Země, která musí udělat místo nové galaktické dálnici. Hlavní hrdina příběhu, docela obyčejný pozemšťan jménem Arthur Dent, má to štěstí, že s pomocí svého přítele Forda Prefecta, údajně nezaměstnaného herce, z něhož se vyklube mimozemšťan, stopne kosmickou loď, a tak se mu podaří uniknout z místa katastrofy....

Restaurant na konci vesmíru

Druhá část slavné trilogie v pěti dílech. V Restaurantu na konci vesmíru všichni čtyři protagonisté dostanou hlad, a tak se vydají na cestu časem do nejluxusnější restaurace, jaká kdy existovala či bude existovat, přičemž se opět něco přiučíme o historii a místopisu naší Galaxie, a také o gramatice pro cestovatele v čase.

https://www.databazeknih.cz/knihy/stoparuv-pruvodce-galaxii-stoparuv-pruvodce-po-galaxii-restaurant-na-konci-vesmiru-49330

-----------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

pátek 24. září 2021

KNIŽNÍ TIPY - Solaris - Stanisław Lem (1961)

Solaris - Stanisław Lem
1994 (1961), Knižní klub

Pro mě jsou knížky od Stanisława Lema neskutečně kultovní. Pamatuji ještě dobu, kdy bylo sci-fi považováno tak trošku za podřadnou literaturu. Alespoň tak nám to říkala učitelka na základce i na střední škole. Co by za to dneska daly, že ano? My jsme příběhy z jiných galaxií hltali pod lavicí. Dnes se tam kluci dívají na extrémní porno. Bylo, je a bude pro mě hrozně příjemné se nechat pozvat od mistra do jeho světa. Přiznám se ale, že jsem si zpočátku musel na jeho styl psaní zvykat. Nedává totiž čtenářovi nic zadarmo. Některé pasáže jsou rozvláčné, pro mnohého nezáživné.

Také si troufám tvrdit, že byste měli mít alespoň nějaké technické vzdělání. Proto jsem si autorovy knihy nejvíc oblíbil v posledním ročníku střední školy. Byl jsem zkrátka divnej týpek s brýlemi, který si vždycky rád zalezl do rohu a četl si. Na uších hudbu z walkmanna, poctivej metal a k tomu Solaris. Pamatuji si to přesně, stejně jako to, že jeden tupější spolužák mi knížku vzal, smál se mi a házel s ní do vzduchu. Dostal pěstí, odešel s brekem a já vypadal jak nevrlej pes, co mu vezmete misku se žrádlem.

Byl jsme totiž na planetě Solaris a zrovna řešil první problémy. Představa, že existují i jiné inteligence, než jen lidská, se mi i po letech zdá zásadní. A doufám v ně. Přece není možné, že jsou ve vesmíru jen nabubřelí a převážně hloupí lidé? Někdy si říkám, jak je v dnešní době těžké potkat někoho rozumného. Ale možná je problém spíše ve mě. Ono taky, když jako mladej cápek čtete podobný knihy, tak vám prostě připadají nekonečné televizní seriály, soutěže, sportovní přenosy, nadávání na manželky v hospodě, jako nevyužitý mozkový potenciál.

Stanisław Lem je skvělý i v tom, že přesahuje oblast literatury. Měl vědecké vzdělání, zkušenosti, nadhled a navíc neskutečnou schopnost přitáhnout čtenáře svým vyprávěním. Chytit ho a už nepustit. Vždyť jenom nápad s oceánem, který dokáže zhmotnit lidské myšlenky, je geniální. Kopie zemřelých lidí, umělá inteligence. Hele, jen tak mimochodem, nepřipomíná vám to trošku imaginární životy dnešních jedinců na sociálních sítích? Možná by se spousta styčných bodů našla. Alespoň já takhle knížku vnímal, když jsem si ji zase po letech přečetl.

Znovu na mě nesměl nikdo mluvit. Byl jsem ve své ulitě. Cestoval po planetách. Představoval si, jaké by to bylo skvělé, objevovat, bádat, setkávat se jenom s lidmi, kteří to mají v hlavě srovnané. Blbci a neschopní by se utopili v oceánu a byl by alespoň na nějakou dobu klid. Než se narodí a vytvoříme si nové. Bylo mi ctí mistře. Řekl bych, že teď, když už mám něco za sebou, jsem si Solaris užil ještě víc. Člověk získá věkem nadhled, ne moudrost to ještě není, na tu je ještě brzy (pokud vůbec přijde).

Možná je těžké knížky od Stanisława Lema doporučit. Myslím si, že by je měl číst spíše člověk, který má už něco ve sci-fi za sebou. Jsou náročné, složité, ale zase ten pocit, když pochopíte, když vám vše v hlavě sepne a přemýšlíte nad jednotlivými pasážemi, je neopakovatelný. Jen tak mimochodem, filmy jsem viděl, ale měl jsem problém trošku s tím, že jsem přeci jen jinak vnímal vizuální představu i koncept. Nechme ale filmy ostatním, my čteme. A pokud opravdu máte sci-fi knihy rádi, neměl by Solaris chybět ve vaší knihovně. Je totiž neskutečně silným příběhem!

Mým vesmírňanům děkuji za přízeň! Je skvělé, že čtete! Važte si toho, je to dar!

----------------------------------------------------------------------------------------------

Solaris je vrcholné dílo Stanisława Lema, jednoho z mála neanglicky píšících spisovatelů, kteří pronikli do absolutní špičky autorů science fiction.

Příběh se odehrává na vzdálené planetě Solaris, osídlené živým oceánem, který projevuje inteligenci, ovšem tak odlišnou od všeho, co znají lidé, že jejich pokusy o navázání kontaktu se nejen nedaří, ale vedou k naprosto nečekaným efektům. Oceán totiž dokáže zhmotnit nejskrytější lidské myšlenky, vytvořit kopie dávno zemřelých lidí, což ovšem vede k duševnímu rozvratu pracovníků, kteří se výzkumem oceánu zabývají.

Lemovo přesvědčení o nemožnosti kontaktu mezi zcela odlišnými inteligencemi, v tomto románu spojeného s hlubokými sondami do lidského nitra, přitahuje nejen čtenáře, ale i literární kritiky a umělce jiných žánrů. Známý je zejména film ruského režiséra Andreje Tarkovského z roku 1971. Film Solaris režiséra Stevena Soderbergha v produkci Jamese Camerona měl premiéru 27. listopadu 2002.

https://www.databazeknih.cz/knihy/solaris-11526

https://www.dobre-knihy.cz/solaris-554600.html

-----------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook: