CD 2017, Xtreem Music "Řekni mi, jestli mě máš pořád ráda": ptám se stále dokola a rvu si vlasy pláčem. Jsem tu už několik dní, bez jídla, bez pití, bez duše. Zemřel jsem rovnou s tebou. Sedím a pořád ťukám na tvoji rakev. Neodpovídáš. Usnu vyčerpáním a ve snu ke mě natáhneš svoji éterickou ruku hříchu.Přijímám pozvání od samotné Smrti. Švédský death metal nesmí zemřít! Pokud budou kapely jako DAEMONIAC,tak o to nemám strach. Pánové z Itálie přesně pochopili, o co v tomhle záhrobním stylu jde. Opatřili nahrávku poctivým hutným zvukem, vymetli veškeré pochybnosti z hlav nevěřících. Jsou jako úder kladivem do dlouho zmrzlé kostry. Inspirace je sice více než jasná, ale vše je vyváženo nekompromisním přístupem, oddaností severské smrti a tmě, kterou umí přenést na alba jen vyvolení.
Obdivovatelé a fanoušci devadesátkového death metalu ve stylu GRAVE, DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS musí doslova jásat radostí. DAEMONIAC zvolili velmi podobný přístup jako česká četa bezvěrců BRUTALLY DECEASED. Cítím z jejich novinky "Spawn of the Fallen" hodně naléhavý feeling a drive. Mám co dělat, abych neumrzl ve vší té studenosti a nihilismu, které z nahrávky slyším. Zmítám se v křečích, stále znovu a znovu umírám a rodím se jako krvavé sémě. Vyroste ze mě jednou člověk s kopytem na jedné noze. A celý život budu vzývat peklo na zemi. DAEMONIAC jsou kapelou, které se povedlo zhmotnit záhrobí a hodit mi ho přímo do obličeje. Bez vytáček, bez slitování. Přesně takhle to mám nejraději a klaním se spolu s kapelou Antichristovi stále častěji. Old school švédský death metal, který rozcupuje vaši duši na ledově černé kousky tmy! Masakr!
sumarizace:
DAEMONIAC jsou zpět s dalším ledovým a ostrým albem. Pokud byste dnes hledali klasické představitele stylu zvaného old school swedish death metal, nenašli byste lepší kapelu. Jejich novinka "Spawn of the Fallen" je dalším pokračováním cesty vytyčené kdysi alby starých švédských kapel. Tentokrát zase o něco chladnějším, mrazivějším. Líbí se mi pomalé chladné melodie i dynamické pasáže. Otevřete všechny rakve, exhumujte starý dobrý death metal a vítejte v říši nemrtvých! Album mě opět rozmlátilo jako kladivo kosti. Při poslechu nacházím jen samé plesnivé, trouchnivějící ostatky. Novinka je neskutečně energická, maniakální a studená jako vychladlá mrtvola. DAEMONIAC jsou v roce 2017 silní a pevní ve svých základech. Old school swedish death metal, který vás doslova rozdrtí! Vynikající zabijácké album, u kterého pukají víka od rakví!
Asphyx says:
DAEMONIAC are back with a next icy and sharp album. If you look for a classic representatives of the style called old school swedish death metal, you wouldn't find a better band. Their news "Spawn of the Fallen" is further follow-up of the albums old school swedish bands. This time, again a bit colder, more freezing. I like slow cool melodies and dynamic passages. Open all coffins, exhume the good old death metal and welcome to the kingdom of Undead! Album broke me like a hammer bones. While listening I find moldy, rotting remains only. News is incredibly energetic, maniacal and cold as a corpse. DAEMONIAC in 2017 are strong and firm in its foundations. Old school swedish death metal that will crush you! Excellent killer album, tearing lids from the coffins!
Tracklist: 01. Intro / Macabre Eucharist 02. Regurgitated from Hell 03. From Depths of Hideous Chasms 04. Spawn of the Fallen 05. Intro / Procreation of Hatred 06. Cursed Hecatomb 07. Upon Golgotha 08. Cremation (Macrodex cover)
Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.
Internetový bojovník
Nedalo si ho nevšimnout. Každý den ráno, po příchodu do práce, projíždím své oblíbené weby o muzice. Čtu si články od "svých" autorů, nad těmi neoblíbenými se usměji a celé to je takový příjemný nakopávající rituál. Pamatuji totiž ještě doby, kdy byla hudba hlavně o zábavě. Nikde nediskutuji, málokdy vyjádřím svůj oponentní názor a to i přesto, že někdy do očí bije pisatelova neznalost. Tenhle nick se ale začal objevovat v diskuzích pod články napříč celým metalovým internetovým světem vlastně každý den.
Chlapec (podle nicku a vyjadřování jsem usoudil, že to musí být mladý kluk) se vyjadřoval ke všemu a pořád. Jakoby dostal od pána Boha, Satana a všech svatých i nesvatých do vínku moudrost celého světa. Dokázal vehementně odsoudit kapelu, jejich novou desku, aniž by byla ještě vůbec někde ke stažení (ne, dneska fyzická alba mimo pár prokletých opravdu skoro nikdo nekupuje, všichni se řídí nejdříve pár ukázkami na youtube, pak se stáhne a případně pak až koupí). Kritizoval skupiny, kritizoval rozhovory, kritizoval vlastně všechno. Té žluči v něm bylo, že by s ní naplnil rybník.
Pak si mě z nějakého mě neznámého důvodu dal na facebooku do "přátel". Odhalil se mi najednou jeho vnitřní svět, pohnutky, které ve mě vyvolávaly až hnusné pocity. Tenhle maník neustále tapetoval zeď nenávistí. Vadili mu všichni. Černí, malí, bílí, praví, leví. Byl ostrý a odsuzující ve svých názorech, nekompromisní, jakoby ze vší té špatnosti žil, krmil se jí. Prskal způsobem, že jsem si představoval obrovského alfa samce, který z nedostatku možnosti se vybít, kouše vztekle kolem sebe.
Párkrát mě také mimoděk proklel, hodil mi do obličeje svůj jediný správný názor. V hospodě bychom si to asi vyříkali z očí do očí, ale dnešní doba přeje srabům, kteří se mohou schovat za obrazovku. Ignoroval jsem ho dlouho, přesto mi vrtalo hlavou, kde se to v něm bere.
Potkal jsem ho vlastně náhodou. Pozdravil jsem první, protože jsem slušně vychován. A to i přesto, že byl asi o dvacet let mladší. Takové nedochůdče. Malej zakomplexovanej chudáček s uhry a pisklavým hlasem. Oči mu těkaly ze strany na stranu, ruku mi stiskl způsobem leklého kapra. Pak chvilku blekotal, mlčel jsem a můj tichý pohled ho asi znervózňoval. Nebo se jenom styděl.
"Jsem se tě chtěl zeptat, proč vlastně všechny nenávidíš?": nadhodil jsem do vzduchu bez vytáček. Jsem zvyklý jednat na rovinu a ani nebyl čas na nesmysly. "Ale já.. víš, to já jen tak...": zadrhával a bylo na něm vidět, že je hodně zaskočený. Měl jsem na jazyku ještě další otázky, ale mávl jsem rukou a šel si radši koupit pivo.
Internetový hrdina a bojovník tam stál celou dobu sám, nikdo se s ním nebavil a druhý den se celým odstavcem vyjádřil, jak koncert stál za hovno. Kritizoval zvuk, který byl v pohodě, kapely, že neumějí hrát a přitom hrály na pohodu. Potom nahodil do světa další jedovatou slinu, myslím, že tentokrát mu vadili pejskaři nebo cyklisti nebo zase všichni? Kdo ví. Prej by je nakopal do prdele (včetně mě, kterého nezapomněl zmínit). Představil jsem si to a musel se smát, až jsem se za svůj velký břich popadal.
CD 2016, Metal Scrap Records Vypadá to, že rychlost zase jednou vítězí nad lží a nenávistí. Alespoň v případě italských FROM THE SHORES tomu tak rozhodně je. Kapela na své prvotině kombinuje melodický death metal severského střihu s blackovými a metalcoreovými prvky. Zajímavá záležitost, říkám si pod vousy, když album proháním poněkolikáté svým přehrávačem. "Of Apathy" má v sobě tlak, sílu, energii, dobré nápady a i když asi nebude nijak převratným albem, poslouchá se dobře. Na pozoru by měli být hlavně fanoušci AT THE GATES, DISSECTION, THE BLACK DAHLIA MURDER. Studené melodie kombinované s coreovými nášlapnými minami, které vybuchují s velkou silou.
K podobným deskám se dá přistupovat dvěma způsoby. Buď kapelu a jejich tvorbu (jde to tak vždycky) absolutně sundáte a nenecháte na nich nit suchou a nebo se pokusíte do jejich hudby proniknout. Osobně nemám s muzikou zde předkládanou sebemenší problém, i když musím rovnou zmínit, že nikdy nebude mojí krevní skupinou. Líbí se mi ale snaha, touha po tom uhranout svět studenou krutostí. Proto, i přes určitou monotónnost, album "Of Apathy" doporučuji alespoň ochutnat, třeba někomu z vás pronikne do žil více než mě. Berte to tak, že každý nějak začínal a mnohým by se o podobné prvotině ani nezdálo. FROM THE SHORES i přesto, že jsem v muzice někde jinde, zaslouží pozornost. Dobrá deska.
sumarizace:
Albu možná chybí kousek nějakého neotřelého koření, nějaký lépe zapamatovatelný nápad. Kapela, pokud se chce dál vyvíjet a zlepšovat, by měla příště přeci jen trošku víc zapracovat na originalitě, možná i zajímavější produkci. Jinak ale nemám s deskou absolutně žádný problém. A to je možná trošku špatně. Skupina, jako by se trošku bála se odvázat, pustit se do něčeho nového, zajímavějšího. Uvidíme příště, třeba nás překvapí. Cesta, kterou si FROM THE SHORES vytyčili a po níž jdou, není vůbec lehká, podobně znějících smeček je dnes deset na jednom uříznutém prstu. Jinak se ale jedná o velmi dobré, slušně poslouchatelné album, které vám nakope zadnice. Solidní, tradiční pojetí melodického death metalu, dobré nápady a uvěřitelné nasazené ale dělají z téhle desky hodně chutnou krmi. S nahrávkou tak nemám žádný zásadní problém. Všechno hezky odsýpá, má to drive i sílu. Jen tak dál! Velmi solidní album!
Asphyx says:
This album is lack of some piece of interesting spice, something more memorable idea. This band should work more on originality of themselves and maybe on their production if they want to be better and developed. But I have no other problems with this album. And maybe that´s the problem. The band seems to be afraid to go crazy and try something new, more interesting. We´ll see next time and maybe the band will surprise us. The road where these guys FROM THE SHORES go is not easy at all because there is more than 10 bands on every chopped finger which sounds similar. But this is a very good and easy to listen album which would kick your ass. Solid, traditional type of melodic death metal, good ideas and believable ideas makes this album very good as a tasteful meal. I don´t have any big problem with this album. Everything flows and it has a drive and power. Good job! Very solid album!
Tracklist: 01. This Ain’t Another Feast for Crows 02. Heaven’s Dark Harbinger 03. The Constellation Thirst 04. To Rest in Arms of Perfection 05. Incest of the Wretched 06. Primal 07. Opus XIII 08. Hourglass 09. I, the Firebreather 10. Weakness of the Flesh
band:
Luke (vocals) Theo (bass/throat) ... Leo (guitar) Giorgio (guitar) Nicolò (drums)
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.?
The band was born in Venice in 2008 but became a full force in 2014 after some line-up issues. We play a black metal influenced melodic death metal.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
We recorded our new album at Hate Studio in Vicenza, Italy. The studio now changed name in ‘La Distilleria’ but the guys who run it are still the same. Everything took place there, from recording to mastering. The guys did a great job and we are really satisfied.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
We printed a limited edition of 150 cds and our album is also available digitally. We haven’t print cassettes or vinyl’s yet, maybe in the future.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with ?
Theo and Luca take care of the lyric duties. Lyrics usually follow after a song is ready. We prefer to focus on subjects of everyday life.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
Federico Di Rosa was our logo designer and Timur Khabirov designed our album artwork. We think social media channels are an useful tool for promotional purposes. Touring is still more important though.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
We sent our cd to some labels and we thought Metal Scrap Records was the best option for us. They are doing a great job distributing and promoting our album.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
We are huge fans of Swedish death and black metal. Bands like At The Gates, Dissection and The Black Dahlia Murder have been a great influence.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
We sent our album out to some labels. Among the positive responses we checked which label was giving us the best conditions to publish the album and here we are now.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
We have played more than 100 gigs around Italy, Austria, Germany and Switzerland and both clubs and festivals are suitable situations for us. We’ve recently toured Europe with Six Feet Under and those have been some of the best shows we have played so far.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
We strive to tour as much as possible and to record the best music possible.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
On facebook.com/fromtheshores you can find pretty much all of our other links to stay in touch with us. Also, you can find our album on pretty much all of the main digital platforms such as Spotify and iTunes. Thank you very much for your time and see you soon.
LP 2017, Hells Headbangers Rozvaha mého nadřízeného mě vždy fascinovala. Každý den před popravou si sedl, dal hlavu do dlaní a působil dojmem, že se modlí. Nebylo tomu tak, víru už tenhle starý kat dávno ztratil. Spíše se uklidňoval, odříkával svoji mantru. Byl pověrčivý, věřil na démony a duchy, ale pokaždé sekl tak přesně, že hlava odpadla jako ukrojené máslo. Chtěl bych být jednou jako on, také mít jeho klid. Ještě se musím hodně učit. Experimentální black metal není v mém přehrávači častým hostem. Jenže když vám kapela pošle na recenzi LP a požádá ručně psaným dopisem o recenzi, tak jednoduše musíte. RIDE FOR REVENGE pocházejí z Finska a našim posluchačům se již několikrát představila v několika temných distrech. Opakování je matkou moudrosti a Finové si tohle přísloví vzali za své. I na novince působí dojmem padlých kněží, kteří stále dokola předkládají v každé skladbě jeden primitivní riff. Navozují tak atmosféru zmaru, beznaděje a drnčí jako slova pronášená na okultních seancích.
Špína, která z alba "Thy Horrendous Yearning" postupně vyvěrá na povrch, byla inspirována kapelami jako BEHERIT, BARATHRUM, HORSE LATITUDES, VENUS STAR, BLACK MASS OF ABSU, BONE RITUAL, GONKULATOR a spoustou dalších černých náladotvůrců. Jedná se o hudbu, která rozhodně není pro každého. Pro spoustu z vás bude velmi monotónní, jednoduchá. Mám to nastavené jinak. Jak se tak u mého kamaráda otáčel pořád dokola vinylový kotouč na gramofonu, dostával jsem se do zvláštního transu. Chyběla opravdu už jen ta sekyrka a zítřejší poprava. Po počátečních pochybách a odmítání jsem si nakonec album užíval, nechával se jím unášet a to i přesto, že vůbec nepatří do mého ranku. Líbí se mi jeho zvláštnost, prapodivný starý zvuk a celková atmosféra. Pokud chcete ve tmě potkat ďábla, tak neváhejte!
sumarizace:
Na své další desce se finští RIDE FOR REVENGE pokusili zhudebnit tmu. Svým způsobem se jim to povedlo, i když se podle mě jedná o desku, která není rozhodně pro každého. Pro poslech je nutné se naladit na vlnu zla, špíny a mít hlavu otevřenou lehkým experimentům. Finové nám přinášejí smršť různých zvuků, šílených riffů a nálady plné beznaděje. Album je opravdu hodně šílené. I přesto ho doporučuji poslouchat v kuse. Jinak kouzlo vyprchá. Dveře do pekla jsou sice pootevřeny, ale příště bych poprosil ještě víc nihilismu. Líbí se mi zvuk alba, i celkové provedení, ale některé nápady mě přeci jen trošku ruší. Jako celek je "Thy Horrendous Yearning" ale dobrou deskou, která určitě dokáže zaujmout všechny příznivce stínů. Experimentální temný black metal, který je plný zkažené krve. Velmi dobře!
Asphyx says:
The next album by Finnish RIDE FOR REVENGE is a musicalization of darkness. In its own way they did it, however personally I think that this is not album for everyone. If you want to listen to it you have to make yourself be in a state of mind where you can feel the evil, dirt and have to have your head open to light experiments. This Finns band brings us a cyclone of various sounds, crazy riffs and mood of hopelessness. This album is on the brink of madness but I would suggest you to listen it in at one bite. Otherwise you would not be able to feel the magic. Doors in Hell are little bit open, however next time I would like to have more nihilism. I like the sound of this album and its accomplishment but some ideas disturb me. As a whole is this "Thy Horrendous Yearning" album a very good album which can catch your attention if you are a fan of shadows. Experimental dark black metal which is full of bad blood. Very good!
Tracklist: Hartsimainen Klooni Itsestään Soul Abortion Sexual Rhythm of Death Devil's Star on the Rise Thy Horrendous Yearning The Reversed Cross Secrets of Cryptic Metal
FESTIVAL DEADLY STORM IN BOŽKOV 11 Festival Deadly Storm in Božkov vypukne již po jedenácté! Přijďte s námi do Plzně podpořit a oslavit extrémní, metalově - undergroundový svátek! Celá akce se bude opět odehrávat v prostředí Hospody pod Kopcem v Božkově. Rádi vás znovu přivítáme v hojném počtu a dobré náladě.
K VŠEOBECNÉ POHODĚ VÁM ZAHRAJÍ KAPELY/ BANDS:
SACRAMENTAL BLOOD (Serbia), LECTERN (Italy), INCINERATOR (Poland), POPPY SEED GRINDER, CONGENITAL ANOMALIES, LAID TO WASTE, MURDER INC., 1000 BOMBS, INNERSPHERE
Ave
BLASPHEMER! Od října máte venku novou desku „Ritual Theophagy“. Jak ji vnímáš
teď, s odstupem času? Co na ní říkají fanoušci? A jak dopadla u hudebních
kritiků?
Na naše nové album jsem
opravu velmi pyšný a opravdu se hodně snažím hudbu z nového alba přenést
na jeviště. Naši skalní fanoušci si ho opravu hodně užívají a dokonce se
k nám přidávají noví fanoušci, kteří nejsou tolik na technický death metal
a to je myslím dobře. Snažili jsme se vytvořit přechod mezi technickým death
metalem a old school death metalem, protože obojí je součástí identity naší
kapely. Spousta recenzí si toho všímá a oceňuje to.
Je zajímavé, že někteří
lidé, kteří recenzovali „Ritual Theophagy“, předtím nikdy neslyšeli o
Blasphemer (někteří si nás ani nevygooglili!) a pak se k albu chovali,
jako by se jednalo o nahrávku nové kapely. To není sice špatně, protože náš
styl se hodně změnil od našeho prvního plného alba. Ačkoli náš rukopis je hodně
čitelný v každé písni.
Novinka
je teprve vaším druhým dlouhohrajícím albem v historii. Na to, že hrajete
od roku 1998, to není moc. Co je toho příčinou? Nebyl čas nebo peníze?
V roce 2005 jsme začali
naše hraní brát vážněji, když jsme konečně našli náš směr a identitu. V té
době jsme nahráli velmi solidní promo album (nyní je znovu vydáno na protape u
Unholy Domain Records) a později také naše první plné album u Comatose Music.
Hodně jsme hráli a jezdili po šňůrách, než jsme se pustili do EP Devouring
Deception. Následně jsme měli nějaké problémy v kapele. Dokonce jsme se
málem rozpadli, protože jsme nemohli najít společnou rovnováhu, ale nakonec
jsme se rozhodli, že všechno necháme na stand-by. Následovala dlouhá čtyřletá
přestávka. No a to je důvod naší nečinnosti.
V death
metalu se občas zapomíná na texty. Vy zpíváte o temnotě, smrti, satanismu. O
čem jsou texty na novém albu a kdo je jejich autorem? Snažíte se jimi něco
sdělit, předat nějaké poselství?
Žádné zvláštní poselství
v našich písních na novém album není. Písně ale mají hlavní téma: je to
obrovská vzpoura proti náboženství, proti božímu konceptu. Také je zde mnoho
témat spojených se Satanem a satanismem. Pro nás je totiž svádění zla asi
nejzajímavějším argumentem, který skvěle sedí k naší muzice.
Na
„Ritual Theophagy“ mě fascinuje propojení temnoty a blasfemie. Je to album,
které je plné absolutního rouhání. Bez kompromisů. Je hodně cítit, že věříte
tomu, co hrajete. Jak jste na tom vy ve vztahu s křesťanstvím? Jak
ovlivňuje náboženství život v Itálii?
V Itálii má náboženství
pořád obrovský negativní vliv na každodenní život lidí, ačkoli se to na první
pohled asi nezdá. Je zahrnuto v moci a institucích, ve školách,
nemocnicích a je zakořeněno v myslích lidí. Navíc, ta představa nejvyššího
orgánu, který všechno vidí a předpokládá, smývá tvoji vinu a dává lidskému
životu cíl a hodnotu, ta uklidňující myšlenka jsoucna, které je schopno
proměnit vodu ve víno a smrt v život, je společná víra, která snižuje lidi
a dělá z nich děti. Tyhle sračky nás už unavují a dáváme to najevo
v každé písni! Naše výstřednost proti náboženství je velmi patrná už
v samotném názvu kapely!
Jakým
způsobem u BLASPHEMER
vnikají nové skladby? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Kdo
je autorem hudby?
Já jsem autorem hudby. Nemám
nějakou zvláštní metodu skládání, ale většinou začínám od konkrétních riffů,
které se mi líbí (poté, co vyhodím asi milion dalších!). Poté skládám příbuzné
riffy a načrtávám strukturu písně. Docela často měním pořadí, abych docílil
lepší struktury, a snažím se představit si, kam se později dají vokály. Když
mám něco, na čem se dá stavět, pracujeme dohromady s kapelou a děláme
všechny věci společně. Hned jak dáme dohromady všechny návrhy, sepíšu všechno
znovu, společně zkontrolujeme, co nefunguje a až když jsou všichni spokojeni
s hudbou, přesouváme se na psaní vokálů, backingu a textů.
Skvělý
je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu
jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?
Nahrávali jsme
v domácím studiu našeho kamaráda Danielea Meregalliho. Je to úžasný
zvukový inženýr, který nahrával snad všechny druhy hudby, ale my jsme věděli,
že musíme nahrávat u něho, pokud chceme docílit námi požadovaného zvuku. Ve
studiu jsme byli snad pořád a starali se o zvuk jako blázni a všechno jsme
nahrávali znovu a znovu, dokud jsme nenašli, co jsme potřebovali. Totéž platilo
pro mixing a mastering. Trvalo to opravdu velmi dlouho, ale stálo to za to.
Nové
album vyšlo u amerických Comatose Music. Proč jste si vybrali právě tento label
a jak jste s jeho prací spokojeni?
Comatose Music je ta pravá
instituce pro death metalový underground. Hrozně se mi líbí, jak tento label
pracuje a majitel Steve Green neuvěřitelně podporuje naší kapelu a bez něj
bychom se asi opravdu rozpadli už dávno. Mohu říct: Blasphemer pořád hrají,
protože našli label jako je Comatose. Víš, není to jen o penězích, projevu,
podílech a já nevím o čem všem. Comatose je součástí naší kapely a dávají nám
úžasnou energii, abychom přežili i přes všechny trable, které zažíváme.
Historie
kapely se datuje až do roku 1998. Jak vůbec vznikl nápad, hrát death metal? Kdo
byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím! Jaké to bylo hrát v devadesátých
letech death metal v Itálii?
Osobně žádné vzory nemám,
ale samozřejmě je jedna kapela, která stála za mým rozhodnutím hrát death
metal: Deicide. Když jsem slyšel Legion a Once Upon the Cross, tak jsem si
pomyslel: tohle chci hrát, protože je to kurva skvělý! A tak to všechno začalo.
V té době nebylo žádné rychlé internetové připojení, žádné YouTube hvězdy,
žádná sociální média. Pro kapely tak bylo velice těžké dostat se dál, než jen
k lokálnímu hraní. Bylo velmi náročné podepsat smlouvu, ale stejně…bylo to
opravdové. Lidé byli součástí extrémní muziky: nemělo to co společného
s focením selfíček, s drsnými tričky, nebo ukazováním tvých
schopností na kameru a děláním playthrough. Nemělo to co společného
s nabíráním „lajků“, nebo postování fotek na Instagram a snažit se vypadat
drsně. Pamatuji si spoustu skvělých kapel, které v té době hrály. Byly
méně technické, než kapely dnes, ale měli skvělou energii, která se dnes už jen
tak nevidí. Nebyly zde žádné single hvězdy, slavné sessions, prostě byly
kapely. Každá skupina měla určitou identitu bez trendů. Bylo to skvělé, ale víš
jak, byl jsem mladý, takže jsem to mohl vnímat úměrně svému věku. Ale stejně,
mám na to skvělé vzpomínky.
Od
roku 2015 s vámi hraje na bicí Darren Cesca (DEEDS OF FLESH, ESCHATON).
Jak jste se dali vůbec dohromady? A proč vlastně odešel váš předchozí bubeník Alessandro
Solaro?
Bylo nemožné udržet kapelu
s Alexem, protože jsme se chtěli posunout někam dál a on neustále šlapal
na brzdu. Já a Clod jsme vždycky milovali bubenický styl Darrena Cescana a
pomysleli jsme si, že by se nám výborně hodil do naší kapely a tak jsme ho
kontaktovali. Zahrál na našem posledním albu a zní to skvěle. Nemohl bych být
víc spokojený. Navíc, byla to pocta hrát s tak skvělým profesionálním
muzikantem.
Jsou
nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?
Zmínil bych 3 umělecká díla,
které mě za poslední dobu zaujala: Proclamation of the Fall (Dead
Congregation); Towards the Megalith (Disma) a Farseeing the paranormal abysm
(The Chasm).
Znáš,
posloucháš nějaké kapely z České republiky?
Ano, hodně se mi líbí starší
Godless Truth a Inferno.
Co
chystají BLASPHEMER
v nejbližších měsících?
Chceme hrát živáky! Chceme
na stage přinést totální sonický masakr, drtit lidi naší muzikou, to chceme
dělat!
Děkuji
za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny
dobrých nápadů.
Děkujeme za rozhovor a za
veškerou podporu naší kapely Blasphemer!
Ave BLASPHEMER! Your new album „Ritual Theophagy“ has been released since October. How do you feel about it now? What is the fans´ respond? And how about music critics?
I am very proud of our new album and I am actually working hard to bring its music on a stage. Our die hard fans enjoyed it pretty much and we are gaining new fans that have never been into technical death metal, which is very good. We tried to build a bridge between tech death metal and old school death metal, because they are both part of our identity: lots of reviews recognized and appreciate it.
Curiously some guys who reviewed Ritual Theophagy have never heard about Blasphemer before (some of them not even googled it!) and treated this release as it was recording by a new band, which ain’t wrong in a way because our style changed a lot since the first full length album, even if you can always recognize our trademark in every song.
The new album is your second long-played album so far. However you have been playing since 1998 so it is not that much. Why so? What was the problem – money, time…?
Well we start taking seriously what we were doing in 2005 only, when we finally found our music direction and identity. At that time we recorded a very solid promo (now re-released on protape by Unholy Domain Records) and later the first Full length via Comatose Music. We played and toured a lot until we recorded the EP Devouring Deception, after that we continuously had line up troubles. We almost disbanded cause we couldn’t find an equilibrium but finally we decided the put everything on stand-by. What followed has been a long 4-years hiatus. That’s the reason behind our apparent inaction.
The lyrics in death metal are sometimes underestimated. You sing about darkness, death and Satanism. What are the new album´s lyrics about and who is the author? Do you want to share some message with your songs?
There is no special message within the album but a main theme: it’s a huge offence against religion, again god’s concept itself. Furthermore there are lots of themes that have something to do with Satan and satanism, because we find the seduction of evil one of the most interesting argument, which fits perfectly to our music.
Your album “Ritual Theophagy” fascinates me because there is a great linking with darkness and blasphemy. It is an album which is full of absolute blasphemy. No compromise. I can feel how much you believe in your music. How about in and your relationship with Christianity? How much religion affects life in Italy?
Religion in Italy still has a huge negative influence on every day’s life even if it’s not immediately recognizable. It is evolved with power and institutions, schools, hospitals and rooted in people’s mind. Moreover the idea of a supreme authority, which sees and foresees, which wash your guilt and gives one man’s life value and aim, the comforting idea of an entity able to turn water into wine and death into life is a common belief that reduces people to kids. We are sick of this shit and we say it loud in every song! Our idiosyncrasy to religion is clearly recognizable from our band’s name itself!
How does BLASPHEMER compose? How the whole process works when you compose new material? Who is the author of your music?
I am the author of the music. I don’t have a real composition method but usually I begin from a certain riff that I like (after I discarded tons of others!), then I compose related riffs sketching out the song’ structure. Often I change the sequences in order to have a better structure and when I do this I try to imagine where the vocals can be placed. When I have something solid, I work on it with the rest of the band, making the arrangement all together. After collecting all the suggestions/proposal, I write everything again, we check it and adjust what still doesn’t work and when everyone is satisfied with the music we move further writing vocals, backing and lyrics.
I love the sound of this album. It is dark, cold and sharp at the same time. In what studio did you recorded your album? Did you talked about the final sound and mastering?
We recorded it in a home-recording Studio with a friend of us, Daniele Meregalli. He is a brilliant sound engineer who is used to record different kind of music but we knew he was to best choice to reach the sound we had in our minds. We were steady at the studios, we took care of the sound like maniacs and we re-started everything several times until we found what we wanted. Same thing for mixing and mastering. It tool long time but it was totally worthy.
You released your album by American Comatose Music. Why did you choose this label and how are you satisfied with their work?
Comatose Music is a true institution in the death metal underground, I love the way the label works and without the never ending support of its owner, Steve Green, Blasphemer would have probably disbanded years ago. I can say: Blasphemer are still making music because they found a label such as Comatose. You know, it’s not just a matter of money, exposure, royalties or whatever. Comatose is part of the band and gave us vital energy to survive despite all the troubles we got through.
Your band was born in 1998. How did you even get the idea of playing death metal? Who was your idol? Please tell us something about your history! How was playing death metal in 90ths in Italy?
I don’t have idols but of course there is a main band behind my decision to play death metal: Deicide. When I listened to Legion and Once upon the cross I thought: I want to play this shit, cause it is fucking awesome! So it has begun. At that time there wasn’t any fast internet connection, no youtube stars, no social network bullshit. It was hard for a band to become more than a local band playing shitty shows, it was extremely difficult to sign a contract, but still…it was real. People were involved in extreme music: it had nothing to do with shooting selfies with disturbing t-shirts or showing your skills in front of a camera, doing a playthrough. It has nothing to do with gaining likes or posting pics on Instagram trying to look badass. I remember lots of awesome bands at that time, less technical than the bands we are listening today but with an energy that I rarely found after those years. There were no single-musician stars, famous sessions, we had bands. Each band had a definite identity, without trends-contamination. It was good, but you know, I was young so my perception could be filtered by my age. Still, I have good memories.
Darren Cesca (DEEDS OF FLESH, ESCHATON) has been playing with your on drums since 2015. How did you even start to work together? And why did your previous drummer Alessandro Solaro left the band?
It was impossible for us to keep on playing with Alex, cause we wanted to make a step further but he was hitting the break. Me and Clod always loved Darren Cesca’s drum style and we thought he would had fit perfectly with our music, so we got in touch with him. He arranged and played the drums of the last album doing an outstanding job. I couldn’t be more satisfied. Moreover it has been a pleasure and an honour to have the chance to work close together with such an amazing and professional musician.
Are there any new albums which you liked recently?
The last three memorable masterpieces I liked the most recently are: Proclamation of the Fall (Dead Congregation); Towards the Megalith (Disma) and Farseeing the paranormal abysm (The Chasm).
Do you know and listen any Czech bands?
Yeah, I like early Godless Truth and Inferno pretty much.
What are BLASPHEMER´s plans for the next few months?
We want to play live shows! We want to bring on the stage a total sonic massacre, annihilating people with our fucking music, that’s what we want to do!
Thank you so much for the interview and I wish a lot of sold out concerts and fans who are crazy about your merchandise and CDs. And also I wish you a tons of brilliant ideas.
Thanks for having us, thanks for supporting Blasphemer!
Přiznám se, že z podobných desek je mi tak nějak pokaždé smutno. V devadesátých letech, kdy jsem s metalem začínal, pro mě byly alba jako "Armaggedon" (1990), "Institut klinické smrti" (1991) takovou velmi zdařilou odpovědí na prapůvodní black metal ve stylu VENOM. Po odchodu Henycha, který byl vždy synonymem téhle smečky, jsem se obával nejhoršího. Po prvních několika albech bez tohoto barda jsem v TÖRR ztratil absolutně jakoukoliv vstřícnost. Skupina jakoby postupně upadala, rozbředla se v takovém tom českém zábavovém světě, který z nějakého mě neznámého důvodu pořád přežívá.
"Black'n'Roll" se tváří jako retro návrat do starých časů. V úvodu zmiňovaní VENOM ale vždy měli v sobě, na rozdíl od TÖRR, těžko definovatelnou přitažlivou a návykovou černou jiskru. A nebudeme si nic nalhávat, Ota Hereš prostě Cronos (ani Mantas) není, i kdyby se rozkrájel. Málokdy se mi stává, že (i přes urputnou snahu) ve mě nějaká deska nezanechá vůbec nic. A to se mi právě s novinkou stalo.
Mě nevadí sázka na jednoduchost, legrační texty, dokonce ani tisíckrát kopírované riffy. Mě vadí odfláknutý obal, "český" nevýrazný zvuk a hlavně absolutní absence nápadů. Říká se, že v jednoduchosti je síla. TÖRR ji bohužel uchopili po svém, primitivně v tom nejhorším smyslu. Kapela, která u mě kdysi požívala statusu legendy a které jsem si hodně vážil, je najednou obyčejnou bandou, která může s klidem vystupovat na kdejakém pivobraní. Ne, stokrát ne a ještě jedno NE! Uff. Bída s nouzí.
sumarizace:
"Black'n'Roll" je nahrávkou, která se vyloženě nepovedla. A to dokonce po všech stránkách. Desce chybí jakékoliv nápady a trpí absencí dobrých melodií. Poslech se pro mě stával čím dál tím víc větším utrpením a nerad jsem se k ní vracel. Kapele bych doporučil, aby si sehnala pořádného producenta, zapracovala na zvuku a hlavně doplnila do svých řad nějakého skladatele. Pokud tak neučiní, budeme se nadále setkávat u nahrávek, které jsou monotónní, nudné a obyčejné jako pondělní vstávání do práce. Nevím už dál, co bych napsal a tak raději skončím. Přesně takhle by se metal neměl hrát! Bohužel.
Asphyx says:
The album "Black'n'Roll" is a record which is definitely not good. In every case of this album, it´s bad. This album lack any ideas and it absents good melodies. During the listening I was more and more upset about it and I didn´t like to come back to it. I would suggest some kind of a good producer and take a look on the sound and definitely add some new composer to the band. If not, we´ll meet again and again by this records which are monotonous, boring and ordinary like a morning alarm clock for a work. I don´t know what else to say so I´m going to end it here. This is exactly how a metal shouldn´t sound. Unfortunately.
tracklist: 1. Krajina snů 2. Hombre 3. Údolí nářků 4. Proroctví 5. Mr. Dat 6. Už dost 7. Chceme ven 8. Iluze 9. In Nomine Ira 10. Strach 11. Svět jiných 12. Jen si přej
