Recenze/review - ANNIHILATED – XIII Steps to Runation (2014)

ANNIHILATED – XIII Steps to Runation

CD 2014, Unique Leader Records

Chůze po rozžhaveném uhlí, našlapování na ostré hrany střepů. Propichování různých částí těla. Velebení bolesti a submisivní pokora. To jsou všechno věci, které jsou na hraně toho, co je považováno ještě za „normální“ a co už je pro mnohé pouhou úchylkou. Neodvažuji se to nijak hodnotit, beru to s nadhledem, když si chce někdo dát do obočí třeba visací zámek, proč ne, ale sám bych do toho nešel. Mám se rád takový, jaký sem. Pomalu stárnoucí, s tím co mi dala matka příroda a poslední dobou s úsměvným nadhledem. Co se týká muziky, tak tam si ale rád proháním ušními otvory různá zvěrstva. Nebráním se vlastně ničemu, co má drive, řeže to a dodává mi to sílu. Pokud vždycky objevím nějakou smečku, která se toho nebojí, bývám z jejich alb pak nabitý na dlouhou dobu dopředu a plní u mě i funkci jakési očisty, kterou na sobě páchají buddhističtí mniši. Jen s tím rozdílem, že já nehladovím, jím i to, co vrhá stín a musím u toho chodit do práce (smích). ANNIHILATED jsou takovým mým soukromým objevem. Hrají death metal teprve od roku 2010 a už loňským albem dokázali zaujmout moje zmlsané chutě. Rozhodl jsem se tedy, dobrovolně a bez nátlaku o nich napsat pár řádek.

Možná se vám zdá ten úvod příliš dlouhý, ale básník (tedy já – smích) tím chtěl naznačit, jaké pocity z nové desky ANNIHILATED má. Já si opravdu přijdu jako nějaký jogín, uléhající na lůžko plné hřebů. Je sice pravda, že ne všechno mě na tomto albu náležitě tlačí a dělá mi úplně nejlépe, ale je nutné si uvědomit, že se jedná o prvotinu kapely. Samozřejmě, v širším měřítku kopou Američané první ligu. I když všechno, co předkládají už dávno vymysleli jiní (což ale platí u 99% dnešních vydávaných CD). Napadá mě, že jako podklady pro svoji tvorbu si vzali tihle brutální hrdinové třeba SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH, ale i třeba ABORTED. Hraje se zde převážně technicky náročně, hezky „moderně“, jak si to dnešní většinový posluchač žádá. Někdy kapela zabředává až do „zbytečné“ složitosti a hraje spíš na efekt, než pro nějakou melodii. Doba podobným postupům přeje a když si ještě uvědomíte, že muzikanti působili v takových smečkách, jako jsou ARKAIK, GROTESQUE, ABYSMAL DAWN, není se moc čemu divit.

Poslední dobou mám sice trošku pocit, že podobných kapel bych napočítal na jednom prstě trojciferné číslo, ale i tak si dovolím směle tvrdit, že ANNIHILATED by mohli mít se svojí prvotinou úspěch. Už jenom jejich příslušnost ke stáji Unique Leader Records dává ledacos tušit a to i přesto, že si myslím, že u tohoto labelu patří spíše ke slabším koním. To je samozřejmě jen můj subjektivní pocit a je na sto procent jasné, že si tihle šílenci najdou velké množství příznivců. Já jsem tentokrát trošku zdrženlivější. Pořád si totiž myslím, že i extrémní death metal, který by s klidem mohl suplovat dobrovolné propichování různých částí těla, by měl splňovat některé požadavky. Tady jsem se neubránil někdy dojmu, že se hraje spíš pro to, aby byl vytvořen tlak, než pro to, aby samotná skladba zněla „dobře“. Některé motivy jsou možná až moc zapeklité a tentokrát jsem neměl moc chuť je dále rozplétat. Celkový dojem je pak z mé strany trošku rozpačitý. Našel jsem zde spoustu zajímavých, perfektně zpracovaných momentů, které mě dovedou pokaždé přišpendlit na zeď, ale i chvíle, které jsem s chutí raději přetáčel.

Při poslechu „XIII Steps to Runation“ opravdu našlapuju okolo přehrávače, jako kdybych se právě procházel po ostrých břitvách. Má chodidla jsou jako na trní a přemýšlím, jestli tahle kapela má na to, prorazit mezi tím obrovským množstvím dnešní produkce. Za sebe říkám, že rozhodně ano. Není to sice morbidní láska na první pohled, ale věřím tomu, že album časem ještě pořádně dozraje. I po delší době mám totiž pořád chuť se vracet a dávat si do hlavy další a další ostré hroty jejich riffů. Budou to mít ale těžké. Na každém druhém rohu čeká tak tisíc smeček, které jsou stejně hladové, jako ANNIHILATED. Jsem moc zvědavý, jak tenhle neustálý souboj dopadne. Dnešní recenze budiž tak menším upozorněním pro technické death metalové labužníky, že bylo vydáno první album výše jmenované kapely. Na vědomost se dává, že brutalita, ekvilibristická zručnost a velmi dobrá produkce si zde dali pořádně našlapané rande. Velmi rád jsem se ho zúčastnil. Jen nevím, jestli se bude opakovat příliš často. Občas byla na mě dorazivší partnerka až příliš chladná. Ale možná je to tím, že už je dávno mnoho let po smrti. Dobré, technicko brutálně death metalové album, kterému chybí už jen malý kousek, pro to, abych si ho zařadil do předních linií své sbírky.

Asphyx says:

ANNIHILATED plays very technically, modern, brutal and uncompromisingly. I sometimes lose in their songs, but otherwise I appreciate the art playing of all members. I like it a lot, but I found even the moments, that I didn't like. The album is very sophisticated, but I worry, they can be lost in the number of today's bands. I think, they play like every second band today. Interesting, brutal technical death metal album, missing just a bit for my satisfaktion.

Seznam skladeb:

1. Global Enslavement
2. Eyes in the Sky
3. This Fear I Speak Of
4. XIII Steps to Ruination
5. Eradication Profits
6. Divide Distract Deceive
7. For the Ignorant
8. Wastelands
9. Creations of Man
10. Throne of Eternity
11. Putrification

Čas: 42:57

Sestava:

Eric Matranga (Ex- Excretion, Grotesque) - basa
Scott Fuller (Abysmal Dawn) - bicí
Eric Cohen (Ex-Arkaik) – kytara, zpěv

http://www.facebook.com/Annihilatetheworld

http://www.last.fm/music/Annihilated

http://uniqueleader.com/

Fotoreport - SKELETAL REMAINS, HEAVING EARTH, MORFIN - klub Modrá Vopice - Praha - 26.1.2015

author of photos - Michal Radoš
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky


MORFIN

HEAVING EARTH

SKELETAL REMAINS

FANS

REPORT, VIDEO

Report, foto, video - SKELETAL REMAINS, HEAVING EARTH, MORFIN - club Modrá Vopice - Prague - 26.1.2015

My kluci, co spolu chodíme na metalový koncerty, začínáme vynášet páně „NEONARCISE“ a jeho label do nebes. Když se totiž podíváme vždycky na začátku roku na rozpis jeho koncertů, máme co dělat, abychom je všechny zvládli. Kolikrát to bývají jedna perla vedle druhé.  Loňský rok jsme spolu zažili neskutečný old schoolový večer spolu s legendárními DECEASED a letos nás v říjnu čeká návrat maniaků S.D.I. 

Skeletal Remains

My kluci, co spolu jezdíme na koncerty starých kapel, máme rádi Modrou Vopici. Mají tam dobré pivo, nebývá tam narváno a zvuk je v té dřevěné boudě většinou taky dobrý. Točí tam plzeňské, což sice neocení naši řidiči, ale my, co chlemtáme žejdlíky po litrech a ještě jsme nepodlehli dnešní módě šťávy ve chmelovém nápoji, si pomlaskáváme. K tomu si připočtěte „vysmátou“ a milou obsluhu a máte před sebou dnes už legendární podnik. Zaplať Satan za něj, aspoň máme každý měsíc kam vyrazit.

Morfin

Tentokrát zvedla naše pozadí z tepla domova sice mladá, ale ve starosvětských kruzích již poměrně známá kapela SKELETAL REMAINS. Kdysi, před dvěma lety, kdy jsem byl začínající pisálek, mi tuhle smečku doporučil jeden slavný hudebník s tím, ať se na to CD, co mi narval do ruky, kouknu, že si sednu na zadek. Sedl jsem si, sepsal recenzi (zde) a rozčeřil tím lehce stojaté vody nejen českého undergroundu. Kdybyste četli těch emailů a dotazů, co jsem najednou dostával, asi byste si mysleli, že jsem nějaká celebrita a ultra mega vážený pan kritik. Nebojte, není tomu tak. Jsem jen obyčejný fanoušek, který za ty roky shromáždil poměrně velké množství informací a sem tam jen vytáhne na povrch něco, co ještě nezapomněl.

Heaving Earth

Nikdy bych nevěřil, že se mi poštěstí pány retro deathaře vidět osobně. Jenže svět se v prdel obrací, cesty páně jsou nevyzpytatelné, vše ten den zapadlo do sebe, jak mělo a já mohl najednou díky kolegovi Michalovi (kterému tímto vystřihávám znovu velkou poklonu za odvoz a pokec) opět stanout v té dřevěné boudě v matce všech měst. Nebylo to lehké, ten den bych asi (kdybych je býval byl četl) měl v horoskopu samé obrácené kříže. Od půl páté ráno neustále v poklusu, návštěvy doktorů s ratolestmi, pracovní den blbec a do toho samý telefonát. Zkrátka, měl jsem co dělat, abych dorazil na místo vyzvednutí (klasicky kostel všech evangelistů v Plzni Lochotíně), ale nakonec nade mnou držel ruku asi samotný rohatý a podařilo se.

Pak už to bylo jako vždycky. Cesta do Prahy, pokec, parkování před Opicí, konečně na místě, ženu se k výčepu, všechno ze mě padá a šteluji si svůj old schoolový foťák. Mezitím zdravice, sem tam prohození pár rychlých slov, zhlédnutí nových triček přítomných. Klasika. A už je tu první kapela a jde se na to!

Skeletal Remains

Jako předkrm vystoupili death metaloví MORFIN. Přiznám se, že od téhle smečky jsem toho moc nečekal. Pánové se inspirují starými DEATH, zvlášť obdobím „Leprosy“ (1988), takovým způsobem, že to až bolí. Naživo to ale tolik nevadilo. Možná k tomu přispělo pivo, ale to, co mě z desky po několika přehráních nebavilo, vyznělo z pódia o hodně lépe. Sice to nebylo nic, co by mě zcela obrátilo na jejich víru, ale rozhodně jsem si jejich set užil. Pohodový retro death metal, který ničím nepřekvapil.

Morfin

HEAVING EARTH bych se nebál zařadit mezi současnou světovou špičku. Ve svém temně morbidním stylu kopou bez debat první death metalovou ligu a já se moc těšil, jak budou znít skladby z právě vycházející nové desky „Denouncingthe Holy Throne”. Mám tohle blasfemické dílo doma k poslechu už nějakou dobu a na cestě je i originál CD. Recenzi chystám v nejbližších dnech, jakmile nosič dorazí. Dopředu jen prozradím, že když si novinku pustíte, dávejte si velkého bacha, abyste nemuseli volat exorcistu. V Modré Vopici to bylo podobné. Hanobily se staré hroby, vzývaly se temné síly a propracované dlouhé skladby nás přenesly do Hádovy říše. Kdybych měl vyrazit ten večer jen na tyhle pekelníky, vyplatilo by se. Měl jsem chvílemi strach, aby mě ten tlak nehodil až někam k výčepu.

HEAVING EARTH byli ten večer ve velmi dobré kondici. Jeden krutý riff střídal druhý, bicí mi prosekávaly ušní bubínky a mistr Žlababa tahal vokály až odněkud ze samotného pekla (bohužel několikrát nebyl úplně dokonalý zvuk - nebyl nebo naopak byl hrozně nahlas vokál, pak dokonce všechno řvalo, až to bolelo). Na poslední tři songy nahradil Jaroslava Šantrůčka (kterému tímto moc děkuji za ty nádherné smrtící roky v téhle smečce) nový kytarista, který své party vystřihl, jakoby do kapely patřil odjakživa. Nevím moc, co dál dodat. Já vystoupení téhle kapely většinou prožívám pohroužen do jejich melodií a moc se na okolí nesoustředím. Za sebe tedy dávám jen samé pochvalné paroháče. Vynikající, ostatně, jako vždy!

Heaving Earth

SKELETAL REMAINS nám přijeli přednášet ze starých death metalových učebnic. Probíralo se učivo od OBITUARY, MASTER, DEATH, PESTILENCE, MALEVOLENT CREATION (ale i třeba GORGUTS). Co na tom, že se vlastně jednalo o „obyčejné retro“? Ten den asi většina z návštěvníků přišla právě proto, aby si s Američany zavzpomínala na dobu, kdy se nosily džínové bundy, hrálo se převážně pro radost a hudbu tvořili lidé a ne počítače. Člověk se neubrání nostalgii, rád zavzpomíná (i přesto, že jinak mám „technické hračky“ moc rád), přehrabe se ve starých imaginárních archívech a nechá se unést do poctivého záhrobí. Vystoupení to bylo velmi energické, našlapané sírou a špínou a odsýpalo jako čerstvě odjištěný vlak i s vagóny plnými zapáchajícího masa. Stoupl jsem si klasicky kousek stranou, udělal pár máznutých fotek na památku a celý set se blaženě usmíval. Ano, přesně takhle se mi to líbí, tenhle hnis mi koluje v žilách už spoustu let! Skvělá hrobnická práce to byla!

Na old schoolový piknik pro starší a pokročilé dorazilo přesně to množství lidí, kdy byl klub parádně zaplněn a zároveň jste se dostali i pro pivo. Myslím, že všichni si tohle setkání milovníků starých časů náležitě užili. Já tedy rozhodně ano!

Skeletal Remains

Ten večer jsem si připadal jako na návštěvě nějakého zapadlého starého hřbitova. Celý obřad byl věnován plesnivině, tradicím a jen samému poctivému rouhání. Mám to takhle moc rád a tak jsme odjížděli do Plzně zasněženou krajinou spokojení, s palicemi vymlácenými jako žitné klasy. Pro mě bylo velmi příjemné zase na chvilku zapomenout na dnešní všude přítomný shon, blikající obrazovky, stresy, ksichty manažerů na amfetaminech a podobné věci běžného dne. Bylo mi zkrátka dobře, cítil jsem i přes ten nářez ve své černé duši neskutečný klid a užil jsem si ho i přesto, že druhý den bylo probuzení do reality o to bolestivější. Old school death metal forever!  

Skeletal Remains and Mr. Asphyx

FOTOGALERIE/ FOTOGALLERY

Recenze/review - DEATHRONATION – Hallow the Dead (2014)

DEATHRONATION – Hallow the Dead

CD 2014, Ván Records

Mezi trouchnivějícími zbytky kostí se proplétají potrhané kousky pavučin. Ve vzduchu je cítit chlad, staroba a části pozůstatků nenávisti. Pod nohama mi praskají plesnivé útržky oblíbených věcí, se kterými chtěl být tenhle nebožtík kdysi pohřben. Náhrobek, už notně omšelý a se skoro nečitelným nápisem, je nahnutý směrem na sever. Kříž, kdysi hrdě vyjadřující rodinnou příslušnost ke katolické církvi, působí po těch letech směšně. Mžourám v tom pološeru a pokouším se rozluštit poslední zbytky písma, vyvedeného od zručného kameníka. Moc mi to nejde a tak nakonec rozsvěcím svíci, kterou zde zanechal nějaký věrný pravnuk. Náhle se do tmy mezi stíny rozsvítí jasně a zřetelně. V kameni je vytesán hrdý nápis old school death metal. Pod poklopem něco zašramotí, vítr utichne a svíce samovolně zhasne. Ozývá se jasně slyšitelné klepání. Křižuji se v obráceném gardu a pouštím zlo za pomocí železného krumpáče ven. Víko pukne, roztříští se a přede mnou najednou stojí pravověrná death metalová kapela DEATHRONATION. Pánové berou do ruky pavučinami opředené nástroje a začínají vyluzovat smrtelně chorobné zvuky klasického střihu.

Pomalu nakláním hlavu na stranu a pečlivě naslouchám. Nejdříve nemohu uvěřit svým uším, pak začínám pokyvovat svými šedinami do rytmu a zvedajících se poryvů větru. „Tak tohle je opravdu pořádná staroba“: probleskne mi skrz dutinu lebeční. Opráším z rukou poslední zbytky hlíny a rozšlápnu s chutí pár červů, doteď se snažících napadnout moje nohy. Ihned pozvedávám ruku k přísaze a prohlašuji, že se zde neděje nic světoborného, hraje se obyčejně, s přístupem pravověrných a s velkou chutí. Důraz je kladem na uvěřitelnost a někdy až primitivní postupy dávají jasně najevo, že takhle nějak se hraje v Německu pořádný underground. Kapela, založená v roce 2004 vydala letos teprve svoje první album. Mají sice na kontě ještě dvě dema z roku 2006 a 2011, pak následující rok kompilaci a jeden split s OBSCURE INFINITY z loňska, ale jinak o téhle smečce mnoho informací příliš nenajdete. Věrni hrobům v okolí Nurembergu se DEATHRONATION potácejí pouze v mlhách Bavorska.

Otevírám nezbytnou lahev oblíbeného piva, proklínám všechny svaté a hledám ve své pomyslné databázi, ke komu bych tyhle rouhače přirovnal. Po chvilce rozmýšlení nacházím několik styčných bodů jak se švédskými drtiči strun ENTOMBED, tak s americkými AUTOPSY, OBITUARY, MASSACRE. Občas se do toho pánové opřou i ve stylu PUNGENT STENCH a jestli mě neklame můj pomalu zahnívající sluch, tak sem tam vyleze na povrch i kousek pravých nefalšovaných DARKTHRONE. V pomalejších pasážích jsou pak němečtí vyděděnci lehce podobní i GRAVE MIASMA. DEATHRONATION dělají svoji práci sice jednoduše, s minimem výrazových prostředků, ale nepostrádají schopnost zaujmout, nakopnout a pořádně vymáchat váš obličej ve starých zbytcích. Nevím sice, jestli to dneska někdo ocení, ale myslím, že pro nás, stárnoucí příznivce smrtícího kovu, by mohla být jejich novinka příjemným zpestřením nejednoho okultního večera. Vokál vytažený až odněkud z paty, plesnivé riffy a bicí, připomínající rány palicí do vrat jsou přesně tím, co si dávám do hlavy čím dál tím raději. Je to sice retro, ale když já se raději projedu parní lokomotivou, než moderním rychlovlakem.

Rozkládám po zemi exhumované kosti a skládám z nich pentagram. Odtrhávám poslední kousky látky, oklepávám hlínu a čekám na půlnoc. V dálce vyjí psi a já přemítám, proč mi je v téhle společnosti nejlépe. Možná je to tím, že cítím jakousi pradávnou sílu, sahající až někam k našim předkům. Nevím, DEATHRONATION mají na své desce pro mě spoustu přitažlivého. Na nic si nehrají, nepřetvařují se a nesnaží se za každou cenu hrát podle poslední módy. Přistupují k muzice přesně naopak, s fortelem, zručností a chutí. A to jsou přesně ty atributy, které já oceňuji na hudbě nejvíc. Není moc, co dalšího psát. Tohle je přesně ten typ desky, pro pár old schoolových „pomatenců“, jejich kamarádů a pro koncert v nějakém polorozpadlém klubu. Death metalové album plné špíny, hniloby a starých postupů. Pokud to máte takhle rádi, neváhejte. Stará poctivá práce s pořádnou porcí záhrobní romantiky! Deska, která je plesnivá jako nápisy na starých náhrobcích.

Asphyx says:

Total absolut old school death metal! Moldy quitars, morbid vocals and echoes from other world. Although music is several decades old, it's still energic nad cutting. Honest death metal job, reminding me digging of a fresh grave. German answer to classic death metal was succsessfull. I like it! Album, full of dirty, old procedures and absolut energy!

Seznam skladeb:

1. Deathchant Assyria
2. Spiritual Relief
3. Ghostwipper
4. Beg For Your God
5. Church Of Salvation
6. Steelpanther's Fist
7. Realm Of Shadows
8. Age Of Whoros

Čas: 40:44

Sestava:

B.S. Goathammer – basa, kytara

Stiff Old – kytara, zpěv

S. Muerte – basa

Mr. Freeze - bicí

http://de-de.facebook.com/deathronation

http://www.deathronation.de/

http://www.reverbnation.com/deathronation

http://www.van-gbr.de/

Minirecenze/minireview - THE CROWN - Death is not Dead (2015)

THE CROWN - Death is not Dead
CD 2015, Century Media Records

Dlouho očekávané album severských death metalistů THE CROWN je zde! Do kapely se vrátil původní zpěvák Johan Lindstrand  a kapela působí jako politá živou vodou. Melodický smrtící kov se sice už několik let zmítá v tvůrčích křečích, ale THE CROWN moc dobře ví, za jaký konec vzít. Novinka je neskutečně energická a oproti jiným dílům podobných kapel řeže, jako nůž právě zajíždějící do břišní dutiny. Smrt v podání Švédů opravdu "není mrtvá". Jsem moc rád, že se pánové drží svého kopyta, nenechali do své tvorby proniknout "progresi". Hrají tak, jak to umí nejlépe a je to jen a jen dobře. Skladby mají drive, sílu, riffy jsou sice na první poslech obyčejné, ale časem rostou v neskutečnou hydru. Líbí se mi i zvuk celého alba. Je dynamický, možná moc nahlas, ale to mi nijak nevadí. Starým deskám, které všichni velebíme do samotného pekla, se sice novinka nevyrovná, ale poslouchá se velmi příjemně a o nějaké vatě a zbytečnostech nemůže být vůbec řeč. V některých okamžicích, obzvlášť, když se nechají na povrch vyniknout "sladší" melodie, se trošku ošívám a dovedl bych si představit "trošku větší maso", ale to jsou všechno jen drobnosti. Jako celek je album důstojným návratem, zahraným s přehledem, s chutí a "radostí". Nahrávce budou možná někteří vyčítat přílišnou délku, ale já jsem se nenudil ani chvilku. Melodický death metal se zde střídá s thrashem a já si poslech vyloženě užívám. Deska, u které vám omrznou stěny vašeho pokoje!

Asphyx says:

The long expected album of Nordic death metallers THE CROWN is here! The original vocalist Johan Lindstrand came back and the band sounds like poured on living water. Death in the Swedish presentation is really "not dead". I also like the sound of the album. It is dynamic, maybe too loud, but it doesn't matter. Maybe someone can reproach the album for its lenght, but I wasn't bored nor moment. the melodic death metal take turns here with thrash and I enjoy listening very well. The CD, that can freeze walls in your room!

Zadejte text nebo adresu webu nebo přeložte dokument.

Zrušit

https://www.facebook.com/thecrownofficial

http://www.thecrownofficial.com/

http://www.centurymedia.com/

Minirecenze/minireview - MARDUK - Frontschwein (2015)

MARDUK - Frontschwein

CD 2015, Century Media Records

Provokování, vojenské prvky na obalech i všeobjímající nihilismus, to jsou věci, které provázejí švédské MARDUK odnepaměti. Zůstali věrní, sví, nekompromisní. Někdo je klidně může obviňovat z pozérství, ale i nejzarytější odpůrce musí téhle smečce uznat zásluhy a originalitu. Letos se opět pánové rozhodli, že se opásají nábojnicemi, obléknou black metalové uniformy a zapálí tenhle i onen svět. A jak se jim to povedlo? Já myslím, že velmi dobře. Těšil jsem se na klasickou desku MARDUK a dostal jsem ji. Najdeme zde jak chladné vyhrávky, které tuhle smečku tolik proslavily, tak i pořádně ostré kytarové výjezdy. Zvuk je možná až moc čistý a přívětivý, ale zase na druhou stranu, alespoň si můžeme ty souboje s nebem lépe vychutnat. Líbí se mi, že deska nepostrádá určitý náboj, chuť pořád, i po těch letech, zabíjet. Určitě se objeví zástupy fanoušků, kteří budou velebit staré časy, odsuzovat MARDUK jako komerční záležitost, ale uvědomme si, že tak to zkrátka dnes chodí. Pokud nechcete do smrti jen prosedět ve zkušebně a spílat nad nesplněnými touhami, musíte na tuhle hru přistoupit. Švédi mají historicky na čem stavět, mají se kam vracet. A právě jako takový příjemný návrat někam až k "Panzer Division Marduk" je nové CD. Vše mi přijde o trošku syrovější než na minulém albu. Ta snaha "se vrátit" je patrná z každého tónu. Zaplať Satan za ni!

Samozřejmě, okolo hudby se vznáší něco málo militarismu, anti - estetiky, rouhání, plivání na Krista a podobné taškařice. Pro mnohé z nás to bude lehce úsměvné, možná chvílemi i komické, jenže k MARDUK tohle všechno patří odnepaměti. Je jen na vás, zda všem těm "pózám" uvěříte, či nikoliv. Já to mám nastavené tak, že podobné kapely poslední dobou raději poslouchám, než abych je viděl. A že je co. Novinka má v sobě přesně tu seversky chladnou energii, omrzlé obrácené kříže, stovky padlých bojovníků. krev a sílu, kterou od black metalu vyžaduji a bez nichž tento styl ztrácí veškeré své kouzlo. Chválím Satana, že se MARDUK nevydali na progresivní cestu. Jsou pro mě přesně tou kapelou, u které si cením právě lpění na klasických hodnotách a postupech. MARDUK nahráli desku, jakou jsem po nich chtěl. Chladnou a řezající! Ave Satanas!

Asphyx says:

The news has exactly the Nordic cold energy, frostbitten inverted crosses, hundreds of fallen soldiers, blood and the strength, that I need from black metal. MARDUK is for me precisely the band, that I appreciate for adherence on  classic values and practices. The album doesn´t devoid some charge and feel like killing afterb those all years. MARDUK recorded the album I've wanted. Cold and cutting!  Ave Satanas!

http://www.marduk.nu/
https://www.facebook.com/Mardukofficial
http://www.centurymedia.com/

Teaser - DEADLY STORM - NIGHTMARE!

HELLo bastards!

this is new minimalist teaser - DEADLY STORM -  NIGHTMARE!

STAY OLD SCHOOL METAL!

music - Silvia´s Nightmare - Nicola Piovani

Minirecenze/minireview - JOB FOR A COWBOY - Sun Eater (2014)

JOB FOR A COWBOY - Sun Eater
CD 2014, Metal Blade Records

Pokud bychom nazírali na novinku "Sun Eater" z obchodního hlediska, musí to být bezesporu zlatý důl. Mladíci, kombinující tradičnější death metal s moderním death corem jsou zářným příkladem toho, že i na tvrdé muzice se dá nějaký ten groš pořád vydělat. K tomu si připočtěte náležitě drsná prohlášení v tisku, nové tetování na rukách a jeho okázalé ukazování, tvrdé výrazy, že snad ani tvrdší být nemohou a mladá děvčata musí mít rodidla na koncertech někde u země. Letos sice ubylo death coru (pánům asi manažeři prozradili, že se vrací "takovej ten old school"), ale pořád to není ono. Možná kdybych na tuhle kapelu nahlížel optikou mladého oka, které nezažilo v muzice už ledacos, byl bych na větvi také. Jenže nejsem. Já u podobné hudby můžu klidně sedět s kapelou ve studiu a troufám si tvrdit, že i v momentech, kdy na ně přichází "největší múza", pořád dovedu dopředu odhadnout, co přijde za další motiv. JOB FOR A COWBOY jsou předvídatelní jako každoroční povodně v naší zemi. Všemu pak dodává korunu Johny Davy, který disponuje sice silným, ale hrozně obyčejným hlasem. Slyšel už někdy někdo v téhle kapele, že zpěvák by mohl také měnit častěji polohy? Je sice pravda, že určitou snahu o vývoj, pestrost z novinky cítím, ale je to zoufale málo. Moje stěžování je ale v podstatě úplně liché. Pánové prodají co mají, mladí recenzenti se budou rozplývat nad tím, jak je loňská deska pestrá, "lehce progresivní", "neustrnula ve vývoji", "je moderně pojatá" a všichni budou nakonec spokojeni. Nerad se stavím do pozice kritika za každou cenu, ale tady jsem pro sebe nenašel skoro nic. Těch několik zajímavých pasáží je stejně nakonec smeteno neskutečnou tupostí a nudou. Skláním se před managementem kapely. To je ale asi tak všechno. Jinak slyším jen neskutečnou prázdnotu.

Asphyx says:

If we are looking at the news "Sun Eater" from a business perspective, it must be undoubtedly a gold mine. The youths, combining traditional and modern death metal with death core, are a shining example of the fact that it is still possible to earn some money from hard music. I don't like John Davy, who has strong, but terribly ordinary voice. The few interesting passages are swept with incredible dullness and boredom. I'm bowing before the band's management. But that's all. Otherwise, I can hear incredible emptiness only.

http://www.facebook.com/jobforacowboy
http://www.myspace.com/jobforacowboy
https://www.youtube.com/user/JFACtv
http://www.metalblade.com/us/

Minirecenze/minireview - HOODED MENACE - Gloom Immemorial (2014)

HOODED MENACE - Gloom Immemorial

CD compilation 2014, Doomentia Records

Pomalé, dlouhé procházky mezi hřbitovními náhrobky. Rozmluvy s nemrtvými i s těmi, co už dávno přešli na druhou stranu. Melodie, vytažené z těch nejopuštěnějších hrobů. Smrt, procházející se všude kolem. Krutost, syrovost, opravdivost. To jsou všechno situace a chvíle, ve kterých je velmi vhodné poslouchat dnes již legendární doom deathaře HOODED MENACE. Kapela si za dobu své existence vybudovala v undergroundu velmi dobré jméno. Tentokrát se představují na kompilaci, která je takovým dárkem pro fanoušky, kteří ještě nepodlehli trendu gramodesek a pořád ještě drtí muziku převážně z CD nosičů. Věrní a oddaní příznivci kapely dávno vědí, co se zde bude odehrávat. Smutné, dlouhé a syrové melodie, které vás dostanou až do určitého rauše, podobnému rozjímání s mrtvými.

Zvuk, obal i celkové provedení je opět (jak už to bývá u  DOOMENTIA RECORDS dobrým zvykem) na výbornou. Hudebně je vše také jasné. Přijde mi, že se na kompilaci opravdu vybralo to nejlepší, co HOODED MENACE na různých EP vydali. Někdy se sice nemůžu ubránit tomu, že se lehce opakují, ale to je u tohoto stylu spíše žádoucí, než abychom nad nimi lámali hůl. Mám tuhle smečku moc rád. Dovede totiž u mě navodit přesně tu rezavě chladnou a smutnou atmosféru. Přijdu si, jako by na mě dýchala svými zkřivenými ústy samotná Smrt. Krásná deska pro všechny fanoušky záhrobí!

Asphyx says:

Slow, long walks between the tombstones on the churchyard. Talks with the undead and with those who crossed over long time before. Melodies, pulled from the most deserted graves. Death, walking all around. Cruelty, rawness, genuineness. This is HOODED MENACE. Last year's compilation is such a small gift to all fans of the band. This wolf pack is able to evoke really beautiful cold and sad atmosphere. I feel the Death breathing with its crooked mouth. Great album for all fans beyond the grave!

http://www.facebook.com/HoodedMenace

http://www.reverbnation.com/hoodedmenace

http://www.myspace.com/hoodedmenace

http://www.doomentia.com/